Koblížek

Bája92  Vydáno: 12.06.13

Upozornění pro čtenáře: deníček je dost dlouhý, při narození našeho koblížka bylo tolik dojmů, že deníček snad ani kratší být nemohl. :/ :D

Kobližek 4030g 55cm :)
7 komentářů


1 komentář


1 komentář

Všude kolem se najednou začali líhnout mláďata, a tak sem zatoužila taky si jedno pořídit. :) No a když sem zjistila, že přítel není nijak výrazně proti, nic nestálo v cestě. První trimestr mi nebylo nejlépe, nemohla sem do sebe dostat skoro žádné jídlo, ale rychle bylo vše zapomenuto a já si užívala zbytek těhotenství, který byl ukázkový. :) Kontrola za kontrolou a najednou to bylo tu.

Termín byl 4.4.2013, krásné datum. Nikdy jsem nepočítala s tím, že bych rodila předčasně, i když to bylo moje zbožné přání. Nic se nedělo a 4.4. jsem šla na kontrolu k paní doktorce. Ta mi potvrdila, že se ještě nic nerozjíždí a dala pár babských rad, jak vše uspíšit. Kdyby se stále nic nedělo, v pondělí na kontrolu do nemocnice.

Dělala jsem všechno možné - schody nahoru dolů, dlouhé procházky, víno, sex, maliníkový čaj, švihadlo. S prďolou to ani nehlo. Osmého jsem tedy naklusala do špitálu. Sestra mě posadila do fronty a po dvou hodinách čekání jsem se konečně dostala do ordinace. Ale ouha „Vy máte jít úplně někam jinam“. Už téměř vzteky bez sebe, že budu muset čekat ještě někde jinde, jsem vyběhla do druhého patra. K mému nadšení jsem zjistila, že čekat nemusím, že je tam paní doktorka jen kvůli mně. :) Vyšetření bez nálezu, miminko změřeno 3300 g plus minus půl kila. "Ještě počkáme, ale pro jistotu přijďte ve čtvrtek, porod vyvoláme. Kdybyste chtěla zůstat doma déle, bylo by to na vaše riziko.“

Jako prvorodička jsem nic nechtěla nechat náhodě, proto jsem ve čtvrtek ráno přešlapovala na příjmu. Ubytovali mě, vypsali se papíry a už jsem mazala na vyšetření. A to už jsem uvědomila, že to nebude úplně snadný. Jsem stydlín, měla jsem co dělat, abych roztáhla nohy na moji milou a velice citlivou paní doktorku - a najednou tam byl úplně cizí doktor. Mně zatrnulo a zatla sem. Pan doktor byl naštěstí taky velice citlivý, nález opět žádný. „Zítra začneme s vyvoláváním.“

Celou dobu jsem věřila tomu, že budu rodit normálně, že mě to chytne doma nebo že mi nedejbože praskne voda na nějakém ne příliš vhodném místě, ale toto mě nenapadlo ani ve snu. Oběd ano, večeři už ne, snídani vůbec a šlo se na hekárnu. Po chvíli čekání jsem si vyskočila na kozu a měla nastat moje první zkušenost s klasickými kovovými zrcadly (druhá zkušenost se zrcadly vůbec). Ač jsem se snažila ovládat, panika převládla a já se panu primáři začala bránit. Ten na něco takového neměl vůbec náladu, takže první zavedení tabletky bylo pro mě velice bolestivé a zanechalo ve mně pocit hrůzy pro každé další vyšetření. :D

Dál se nic nedělo. Po chvíli mě poslali zpět na pokoj, kde jsem s knihou přežila zbytek dne. V sobotu ráno jsem byla otevřená na špičku prstu a čekal mě den oddychu, před další tabletkou. Byl to pro mě návštěvní den, přijel přítel a šli jsme udělat okruh kolem nemocnice. Hned po něm přijela kamarádka a okruh jsme zopakovaly. Doufala jsem, že další procházky ve spojení s tou páteční tabletkou něco konečně udělá. Nestalo se ale nic.

Po příchodu ze sprchy jsem začala cítit pobolívání v podbřišku jako při menstruaci, ale za chvíli přešlo. A za další chvíli se objevilo znovu. Když to takhle šlo nějakou dobu, napadlo mě začít intervaly měřit. Prvně byly nepravidelně mezi 10-20 minutami, posléze se zkrátily na 5-10, stále nepravidelně. Zatím byly bolesti spíš nepříjemné než nesnesitelné, jen usínání s nimi bylo těžší. Několikrát za noc mě vzbudily.

Ráno jsem vše řekla sestře, ta mávla rukou, že je to vlastně jedno, při vyšetření to pan doktor všechno zjistí. Hladová jsem došla na hekárnu, stále otevřená na špičku prstu, další tabletka. „Povolte se, vy to miminko nechcete pustit ven? Takhle se ven nedostane, musíte se uvolnit“. Dál se nic moc nedělo.

Měla jsem hlad jak vlk, tak jsem přesvědčila sestru, aby mě pustila na oběd. Dostala jsem ale jen polívku. Když jsem se vracela zpět, vzala jsem si radši knihu, aby mi nebyla dlouhá chvíle. Monitory každou hodinu, mezitím jsem většinou s někým telefonovala. K večeru bolesti zesílily. Přicházely po 2-5 minutách. Už nešlo spát, nešlo se soustředit na čtení, nešlo se soustředit na televizi. Hodně jsem měnila polohy, ale furt mi bylo jasný, že bude hůř. Ale dole se stále nic neotevíralo. Kolem desáté mi dali injekci, která měla bolesti zmírnit, abych se mohla trochu prospat a nabrat síly. Stalo se jen to, že už nebyly po 2-5, ale po 10-15, ale i tak jsem mezi nimi vyčerpáním dokázala usnout. Za tu noc se narodily 4 děti, což bylo deprimující a spánek mi to taky moc neusnadňovalo.

V pondělí ráno mi paní doktorka praskla vodu. Bolesti nabraly na obrátkách, už jsem lezla po zdech. Vydržet vleže, při monitorech, byl nadlidský úkol. Při vyšetření jsem byla otevřená na 3 prsty, jenže tam se to zaseklo. Sestra mi udělala klystýr a jak už to tak bývá, další snad hodinu jsem strávila na toaletě. Při dalším vyšetření se stejným nálezem jsem dostala cosi na otevírání a doufala, že se to snad rozjede pořádně.

Nadešla chvíle vyzkoušet sprchu, bylo to velice příjemné, konečně jsem se zase trochu zmátořila. Ani nevím, jak dlouho jsem v té sprše byla. Bylo mi strašně zle a malátně. Jídelníček za poslední tři dny stál za prd a abych vydržela, dostala jsem kapačku glukozy. Anesteziolog, který mi měl ulevit, bohužel operoval, tak mě naložili do teplé vany, kde jsem nějakou tu hodinku ležela. Několikrát jsem se ptala, jestli už můžu volat přítele, ale odpovědí mi vždy bylo, že je ještě čas. Kolem 16 hodin jsem začala mít neodvratný pocit, že potřebuju na velkou. S obtížemi jsem vylezla z vany a s pomocí asistentky došla na toaletu. Až tam mi došlo, že jsem po klystýru a že tedy nemám co a něco je asi špatně. To už se mě sestra ptala, jestli se mi chce tlačit. Odpověděla jsem že jo. Na to ona řekla, že to není možné a že mám jít zpátky do vany. Ale už mi konečně dovolila zavolat příteli. Do půl hodiny byl u mě. To sem byla otevřená na 6 prstů.

A došlo na dohady, asistentka říkala netlačit, já řvala, že to nejde, že se asi po***u. Potom už mi konečně dovolila tlačit. Malej se ale procpal jen temínkem. Několikrát mě při stahu roztahovala, to jsem myslela, že se někde trhám, ale tak jsme se dostaly na 8 prstů. Přítel seděl vedle vany a otíral mi čelo mokrým hadrem. Byla jsem tak ráda, že je se mnou. Škemrala jsem, ať už něco udělají, jen ať je konec. Najednou se zjevila moje paní doktorka, byla jsem tak ráda, že je tam konečně někdo, koho znám. Zkontrolovala mě a na monitoru se jí nelíbily stahy. Byly nepravidelné a celkově divné, prý z vyčerpání.

„Už nemusíte tlačit.“ povídaly. V tu chvíli mě to rozčílilo, jak to mám asi udělat?! :D Ty tlaky byly příšerný. Konečně se rozhodlo, že půjdu na císaře. Přišel pan anesteziolog, omluvil se, že mě nepřišel spasit dřív. Omotali mi nožky a téměř nesli na operační sál. Párkrát mě štípl do zad a řekl, zkuste se nehýbat. Ani mi nedošlo, že by mohlo být to píchnutí do zad nebezpečné, už jsem skoro nic nevnímala, injekci jsem vůbec necítila.

Za minutku jsem cítila teplíčko od nohou a potom už nic, bylo mi tak krásně. Sledovala jsem, jak mě jako mrtvolu štelujou na operační stůl, zaplachtovali mě, pan doktor se mě pořád ptal, jestli je vše ok. Bylo! :) Doteky jen tak šimraly, posléze i řezy…a pak jsem přes tu plachtu viděla, jak podávají sestře toho bobíka malýho. Bylo to přesně v 19:59. Neplakal. Lekla jsem se a ptala se, jestli je v pořádku. Byl a za pár chvil mi ho donesli ukázat, neplakal, jen koukal a hlavičku měl jak homolku, porodní nádor tomu říkali. :) Až později mi přítel řekl, že u umývání a měření řval jak tur. :D

U šití jsem skoro usnula. Převezli mě na intenzivní péči. Za chvíli donesli broučka, u prsu mi ho musela držet sestra, ruce mi moc nesloužily. Pak ho zabalili a dali pyšnýmu tatínkovi, tak jsme tam spolu zůstali asi hodinku, pak jel domů. I přes tu všechnu únavu, co jsem předtím cítila, jsem až do dalšího kojení neusla, všechno jsem si to přemítala a těšila se, až mi ho zase donesou.

Moje tělo se pomalu probouzelo z té kocoviny, druhý den jsem si ještě poležela na JIP, jen o piškotkách a další den už mě stěhovali na poporodní. :) Pobyt v porodnici mi moc dobře neutíkal, přepadaly mě úzkostné stavy a připadala jsem si strašně sama, i když o návštěvy nebyla nouze. Byla jsem strašně ráda, když si mě konečně přítel v sobotu ráno mohl odvést.

Broučkovi budou brzy dva měsíce a je hodnější, než sem si přála. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
svycarka
Kelišová 6327 příspěvků 12.06.13 08:17

Teda, ti te nechali potrapit :| Tak preju zdravicko malemu i tobe :kytka:

 
PavluškaH
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 12.06.13 09:09

Měla jsem hodně podobný porod. Měla jsem ho vyvolávaný a byla jsem taky skoro otevřená a nakonec to skončilo císařem. Taky mi hodně vadilo vyšetřování a zavádění tabletek,dr.si stěžoval, že proti němu bojuju. Teď jsem na konci 11.tt a jsem zvědavá jak půjde mimčo ven. Mám z toho přirozenýho porodu větší strach než z císaře. Hodně zdravíčka a ať brouček pěkně roste :kytka:

 
Krkael
Generální žvanilka 21861 příspěvků 12.06.13 11:51

No, užila sis :? Ale už bude dobře… A zas tak dlouhej nebyl :)

 
ametyst
Echt Kelišová 9930 příspěvků 5 inzerátů 12.06.13 11:58

Gratuluju k překrásnému chlapečkovi :kytka:!Taky jsem měla vyvolávaný porod, tak vím jak ses cítila, mě naštěstí pomohl i epidural, že jsem se pak už celkem rychle otevřela a porodila přirozeně-ač se mi to zdálo nemožný 8o. Koblížek byl macek, tak možná takto lépe pro tebe :hug:!Ať vám dělá velkou radost a hezky roste :hug:

 
TessK
Nováček 3 příspěvky 12.06.13 12:22

Moc ti gratuluji ke krásnému chlapečkovi. Tvůj deníček mě opravdu dojal. Já teď ležím v porodnici a čekám až mi budou dělat zátěžový test, mam z něj strach, ale snad bude vše ok a zejtra ráno mi budou zavádět tabletu na vyvolání. Tak jsem zvědavá co mě čeká a nemine. Možná dopadnu zrovna jako ty :-) jsi statečná, přeju hodně štěstí. Terka 41+3tt

 
maky82
Povídálka 33 příspěvků 12.06.13 13:15

Teda takové dlouhé trápení :(. Brouček ti to ale určitě tisíckrát vynahradí! Tak přeji hodně zdravíčka a štěstíčka :kytka:

 
mimuško1
Kecalka 318 příspěvků 12.06.13 14:32

Takové trápení :( jinak gratuluji ke krásnému chlapečkovi :kytka: at vám dělá jen samou radost ;)

 
Bája92
Stálice 94 příspěvků 12.06.13 18:27

@PavluškaH díky, a hodně štěstí u porodu ;)

 
Bája92
Stálice 94 příspěvků 12.06.13 18:31

@TessK děkujem ;) a tobě hodně štěstí a ať to je rychlý ;)

 
Andulicka16
Ukecaná baba ;) 1395 příspěvků 12.06.13 22:58

Také ti moc gratuluju, malej je moc krásnej:-)
S tím tlačením jsme to měla jako ty..hrůza..malá měla 3,92..ale nakonec se podařilo ale myslela jsem že to nedám už :-D

 
Páčko
Stálice 63 příspěvků 13.06.13 09:01

Je hrůza jak se do těch našich porodů zasahuje. Ale je dobře, že to dopadlo v pořádku:-)

 
2012Mex
Závislačka 3539 příspěvků 13.06.13 15:33

Gratulace k miminku! taky ses dockala!

 
Paja01
Ukecaná baba ;) 1086 příspěvků 13.06.13 15:59

Krásný miminko :srdce: Já jsem měla také vyvolaný porod a kvůli špatným ozvám jsem šla na císaře.

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 14.06.13 21:29

No přes kvantum smajlíků mi je z čtení hodně smutno. Krásné těhotenství končí tímhle? Vyvolávání je prostě rizikové a u tebe to nešlo :( Jaký bys asi měla porod, kdyby se rozběhl sám a nikdo do něj nezasahoval? kdyby respektovali tvůj stud a nevyšetřovali tě vnitřně?

držím palce, ať jste miminko i ty zdraví a v pořádku. :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček