Kojení a úzkostná panická porucha

Anonymní  Vydáno: 17.10.16

Milé maminky, musím hned na úvod říct, že se vlastně nejedná o deníček, ale potřebuji se svěřit, co mě potkalo a zároveň poprosit zkušené o radu. Rovnou se omlouvám za případné gramatické či stylistické chyby, kvůli nedostatku spánku s malým miminkem často hledám slova či přemýšlím, jak se co správně píše.

Jsem vdaná, je mi necelých třicet let a mám dvě dětičky, jedno již " školkou povinné" a druhé je malé miminko.

Dětství jsem měla složitější, už můj start do života nebyl ideální, jsem předčasně narozená v 32. týdnu těhotenství a co si budeme povídat, péče o nedonošená miminka před revolucí nebyla na takové úrovni jako dnes. Hlavní problém byl asi v tom, že se na miminka nemohlo „sahat“, mamka si mě prý pochovala poprvé až po několika týdnech. Řekla bych, že odtud pramení můj příšerný strach z lékařů.

Moji rodiče se vzali velice mladí po krátké známosti a absolutně se k sobě nehodili. S bratrem jsme tedy prožili dětství plné nechutných hádek a scén komplikovaných ještě tím, že matka trpěla úzkostnou panickou poruchou, která byla několik let bez léčby.

Když jsme byli pomalu v pubertě, rodiče se rozvedli a my zůstali s mamkou, která v té době byla již naštěstí zaléčená, ale bohužel se podruhé vdala za alkoholika. Takže dospívání opět nic moc, bylo by to asi na několik deníčků, pokud bych to chtěla rozvést.

Už od puberty jsem byla málo odolná stresu, úzkostnější než ostatní atd., ale nikdy se nejednalo o nic velkého, co by mi nějak bránilo v běžném životě. Nějak jsem se protloukla, odmaturovala, nastoupila na vysokou školu, vystřídala pár známostí a vdala se asi po dvouleté známosti.

Manžel je fajn, miluji ho, ale trápí mě, že se nemůžeme „snést“ s tchyní - to by opět bylo na dlouhé vyprávění. Chyba je samozřejmě na obou stranách, nebudu to svádět jen na tchyni.

Omlouvám se za obšírný popis, ale chtěla jsem, abyste měli aspoň trochu představu o mém životě, než se dostanu k jádru problému.

Teď po druhém porodu mě totiž postihl opravdový panický atak. Již v těhotenství jsem začala pociťovat psychickou nepohodu, v prvním trimestru jsem párkrát málem omdlela na veřejnosti z důvodu nevolností a začaly mě napadat divné myšlenky, jako co kdyby se mi někde udělalo opravdu špatně. Začalo mi bát nepříjemné cestování autobusem, ale nic velkého.

Porod byl ve srovnání s prvním příšerný, dlouhý, obrovská ztráta krve, oživované děťátko, nepříjemné prostředí v porodnici. Záhy po porodu opět řešení problémů s tchyní, která mi prostě nemůže dát pokoj ani krátce po porodu.

Každopádně šestinedělí jsem přestála relativně v pohodě. Těsně po šestinedělí se mi blokla krční páteř a měla jsem několik dní trvající bolest hlavy, brnění v rukách. Už jsem si začala říkat, co když se mi něco stane, kdo se bude starat o děti a podobné vtíravé myšlenky, až jednou večer mě polila strašlivá úzkost, nepředstavitelný strach, fyzicky se mi udělalo neskutečně špatně. Kdo prodělal podobný atak, ví, o čem mluvím.

Pak následoval naprosto šílený týden, kdy jsem neustále brečela bála se s dětmi vyjít i před barák. Z tohohle stavu jsem se postupně dostala. Teď je to asi měsíc, je mi relativně dobře, doma ok. S dětmi chodím ven, nakoupit, vše zvládám, ale úplně v pořádku to rozhodně není. Občas mě trápí různé myšlenky, že se stane něco dětem, že tohle nezvládnu, tamto nezvládnu, udělá se mi špatně v obchodu, že bude ostuda atd.

Jsem určitě rozhodnutá zkonzultovat svůj stav s psychiatrem, ale každopádně by mě zajímaly vaše zkušenosti. Nejsem odpůrce braní antidepresiv, ale mám miminko, které plně kojím, je mu 10 týdnů a kojení je pro mě důležité. Zajímaly by mě typy, co by mohlo pomoci a slučuje se to s kojením. Případně zkušenosti s braním antidepresiv a kojení.

PS.: Ještě chci dodat, je první dítko jsem kojila 2 roky a žádné psychické potíže jsem neměla a že rozhodně nejsem, zarytý odpůrce umělého mléka, ale miminko je opravdu ještě malinké a ráda bych ještě kojila.

Mějte se krásně, zakladatelka.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
hellca66
Povídálka 29 příspěvků 17.10.16 00:58

Ahoj.
Co se týká kojení a antidepresiv, v tom neporadím, jsem už starší a děti mám odrostlé.
Trpím panickou atakou a, generalizovanou uzkostnou poruchou a posttraumatem. Co muzu poradit je opravdu navštívit psychiatra.
Absolutně to sama nezvládneš.
Já jsem se v tom plácala rok, pořád jsem ve všem viděla ty nejhorší scénáře, bála se o děti, o manžela, nemocí, lidí, cestování…
Je to nezvládnutelné vlastními silami.
Teď už přes rok chodim na psychiatrii, pul roku trvalo než mi sedla antidepresiva, ale teď po roce a čtvrt konečně můžu říct že je mi líp.
Záchvaty paniky mám opravdu už ojediněle, moc mi to pomohlo.
Nemáš se za co stydět. Už kvůli dětem to udělej co nejrychleji.
Potrebují šťastnou maminku, ne uzlíček nervů.
Určitě najdete s psychiatrem nějaké rozumné řešení co se týká meditace.
Přeji hodně štěstí. :hug:

 
Betynka87
Kelišová 6085 příspěvků 17.10.16 01:04

Ahoj. Určité bych zašla za odborníkem, třeba by stačila jen psychoterapie než psychofarmak. Když ne, tak jsou antidepresiva, která se při kojeni užívat mohou. Shodou okolnosti sousedka taky brala -v těhotenství i v období kojení. Zkoušela i vysadit, ale mela strašně stavy.
Držím palce :palec:

 
Mexie
Závislačka 2659 příspěvků 17.10.16 05:19

Určitě zajdi za odborníkem :) Jsou AD, která můžeš brát i když kojíš a možná se obejdeš i bez nich. Jinak mamka měla podobné stavy. Šla nakoupit, bylo v obchodě lidí a utekla z tama. Taky byla u odborníka a už je všechno v pořádku :) držím pěsti :kytka:

 
alda
Kecalka 285 příspěvků 17.10.16 05:30

S panickýma atakama žiju střídavě už hodně let, bez léků, za pomocí meditací a bylinek se mi daří je zvládat. Ale v tvém případě bych doporučila navštívit psychiatra a nasadit léčbu. Asi to vypadá jako protiklad k tomu co jsem napsala v první větě, ale není. Panické ataky a úzkostné stavy jsou hrozné, v tu chvíli když nastanou se člověk cítí jako že každou chvíli umře, jsou to hrozně intenzivní stavy. A bez medikace je to hodně dlouhá cesta jak se s tím vyrovnat, trvá týdny, měsíce, roky.
Já jsem se na tu cestu bez medikace dala protože si to můžu dovolit, mám děti starší a mám prostor na to meditovat a nimrat se v důvodech proč a hlavně nemusím jako nová máma fungovat na sto procent celou dobu, což ty teď s novorozenětem musíš. Takže tobě bych poradila psychiatra, léky, ideálně v kombinaci s terapií a až už nebudeš muset fungovat takhle intenzivně, až děti trochu odrostou a ty budeš mít čas a sílu na to řešit sebe, pak pomalu léky vysadit a snažit se dobrat tomu proč se to děje.

 
Anonymní  17.10.16 07:01

Ahoj, prosím o anonym…
Já mám zkušenost s užíváním antidepresiv jak u těhotenství, tak při kojení. Beru 25 mg sertralinu, což je minimální dávka ale musím říct, že mi to dost pomohlo. Měla jsem hnusné vtíravé myšlenky, doprovázené velkou úzkostí. Užívání tohoto léků jsem konzultovala s více lékaři, z různých oborů, a nikde s tím nebyl žádný problém. Jinak syn je naprosto zdravý a šikovný kluk. Nelituji toho. Jinak bůh ví, jak by to pokračovalo :think:
Drž se a věř, že bude líp. A neboj se to řešit s odborníky. A čím dřív, tím líp :kytka:

 
mopy
Kecalka 442 příspěvků 17.10.16 08:34

Ahoj,

psychicka pohoda a spanok su 2 najdolezitejsie veci. Bez toho sa deju veci :S
Urcite by som sa radila s manzelom, rodina asi neprichadza v uvahu (mne pomohla mama, v kazdej krizovej situacii), terapia. Mozno chodit do okruhu ludi, rozpravat sa s nimi, ktori zazivaju to iste, nebudes sa citit sama. Nie je to podla mna casovo narocne, verim, ze to zvladnes aj bez medikacie, a ked nie, tak nie. No kojit by som neprestala, to by si sa podla mna trapila viac (a viem o com hovorim, neraz mi to niekto navrhoval).

Bude lepsie, prajem vela zdravicka a lasky, zi zo dna na den, z hodiny na hodinu!

 
Papulka85
Ukecaná baba ;) 1968 příspěvků 17.10.16 08:54

Jsou antidepresiva slucujici sd s kojenim, ja je brala uz v tehu a i ted pri kojeni, mam to schvalene od psychiatricky, od geneticky, me prakticke i od detske doktorky. Ja beru citalopram, ale da se treba i asentra. Dle vsech dr je lepsi neco brat nez byt matka s depresi, to pro deti neni dobre

 
Anonymní  17.10.16 10:19

Vim, o čem mluvis, taky se mi to zhoršilo teď po druhém porodu. Snažím se nenechat to rozjet a zvolila jsem homeopatika. Po poradě s homeopatkou mam bryonia 30ch, 10 granulí 1× týdne a argentum nitricum 15ch 1× týdne 10granuli nebo při aktuální potřebě 5denne. Farmaka taky doporucuji, co se slučují s kojením určitě, pokud už je to tak akutní. Fungovat se musí.

 
ivulebobule
Kecalka 215 příspěvků 17.10.16 12:03

Ahoj, urcite vyhledej odbornou pomoc. Ja s tim sice osobni zkusenost nemam, ale ted jsem to resila s kamaradkou. Obvodni lekarka ji doporucila ihned utnout kojeni a myslela si, ze bude dobre. Nakonec stejne musela k psychiatricce, ktera ji rekla, ze to vubec nemusela, ze by ji dala antidepresiva, pri kterych by mohla kojit a hlavne s tim tak dlouho otalela a mysela si, ze to bude dobre, ze ji pak trvalo pomerne dlouho, nez ji antidepresiva zabrala a udelalo se ji lepe. Ted se tluce do hlavy, ze mela jit k psychiatricce hned, jak mela prvni priznaky a vyhla by se zhorseni stavu. Takze neotalej a hned si nekam zajdi, at je ti brzo lepe a muzes si uzivat sve deti!

 
pussy85
Stálice 64 příspěvků 17.10.16 12:17

Myslim, ze ti daji lehka antidepresiva, pry jsou nejaka setrna natolik, ze se muzou i v tehotenstvi ci pri kojeni

 
citlivaduse
Kecalka 419 příspěvků 17.10.16 12:38

Určitě neváhej a vyhledej odbornou pomoc. Jsou antidepresiva, která se mohou i v těhotenství a při kojení, takže se neboj. Myslím, že ani psychoterapie by nebyla marná. Mám tříměsíčního, kojím (teď už bohužel jen částečně) a AD beru. V těhotenství jsem zkoušela vysadit, nezdařilo se, teď to ani nechci pokoušet. Přeci jen už nejsem zodpovědná jen sama za sebe a potřebuju fungovat a být kvůli malému v pohodě.

 
Anonymní  17.10.16 13:10

Ahoj, já se PP léčím už mnoho let AD, byla jsem stabilizovaná, ale v těhotenství se to strašným zvracením a vyčerpáním razantně zhoršilo. Takže jsem začala brát Eliceu 10mg a po stabilizaci snížila na 5mg a malou pořád kojím (1rok)a bez problémů. Lékaři vtipkovali, že kdyžtak bude klidnější, ale i to nás nějak minulo :lol:. Vůbec ničeho se neboj a hlavně neotálej a zbytečně se netrap!

 
pepřenka
Ukecaná baba ;) 2130 příspěvků 17.10.16 14:11

Od panických atak mi pomohly Bachovy esence na míru. Jsou to hrozné stavy a jsem šťastná, že jsou pryč.
Doporučuji paní Tomanovou www.umarkety.cz

 
Anonymní  17.10.16 14:48

Uzkostna porucha s panickymi ataky se mi taky rozjela po porodu a ani to nemame v rodine.
na psychiatrii doporuci leky vhodne pri kojeni, horsi je, aby sedly. ja se uz tesim, az ty svoje vysadim :(

 
Londenite
Kecalka 344 příspěvků 17.10.16 15:56
psychoterapie

Prvni co udelej - vyhledej odbornika, psychologa. Pokud on usoudi, ze navsteva psychiatra je na miste, ok. Ale urcite nedoporucuji hned psychofarmaka. To by mela byt posledni moznost. Mluvim z vlastni zkusenosti.

Cekej dobre vyhlidky. :hug: :palec:

 
babuk
Stálice 98 příspěvků 17.10.16 17:06

Ahojky, pp mě postihla také na mateřské ty stavy které popisujes mám úplně stejný zajdi za odborníkem pomůže ti mě moje dr. bacrhla jak,,chemickou,, léčbu prášky tak i,, přírodní,, přes trezalku ale u ní je dlouhodobý nástup účinku cca 6m :(

 
Anonymní  17.10.16 20:52

Ahoj, ja som mala velmi tazke zaciatky materstva pretoze moje miminko stale plakalo. Pricom vsetko v poriadku - porod, vaha, chcene dieta. A po porode katastrofa. Na terapiu som zacala chodit po 6 mesiacoch po narodeni dietata ked som mala 42kg a prestala som vnimat dni/noci koli obrovskemu deficitu spanku. Psychiater mi predpisal sertralinove antidepresiva Sertivan 25mg/den. Odmietala som tvrdohlavo brat lieky pretoze som sa bala ze ublizim vlastnemu dietatu ako som kojila. Po dalsich 3 mesiacoch som sa psychicky zrutila a povedala som si, ze predtym ako skocim z mosta tak skusim tie lieky. Viem, ze lieky naberaju ucinku az po 7-14 dnoch ale u mna nabrali do 48 hodin. Hodnoty sertoninu v mozgu som musela mat v minusovych hodnotach :lol: Velmi sa mi ulavilo. Brala som viac ako 6 mesiacov a stav sa mi rapidne zlepsil. Spominam si ako som si potom hovorila, ze som ja somar nezobrala tie lieky skor. Ze som sa zbytocne trapila. Kojila som do 1.5 roka. Dnes su mu 4 a je zdrave a spokojne a nic mu nechyba. Keby som nebola blba, mohla som byt v pohode ovela skor a uzivat si dieta. Namiesto toho som to nechala rozbehnut, musela som sa brat lieky a este dochadzat rok na terapiu aby som sa spamatala zo soku ktory nastal.

 
Anonymní  17.10.16 21:01

Kojila jsem sve dite 14 měsíců a celou dobu na antidepresivech ktera beru už hodně let z velmi vazneho důvodu. Jsou AD ktera můžeš brát v těhotenství (to jsem nepotřebovala, pomohly těhu hormony :-)) i při kojení, konkretne například Zoloft. Mam naprosto zdrave pohodove dite, ktere se rádo směje… ničeho se neboj a nech si pomoci. Potřebuješ to ty i Tvé deti. Děkuji za zachování anonymu.

 
xjuklickova
Závislačka 3225 příspěvků 2 inzeráty 17.10.16 21:57

Kocko, okamžitě šupej na psychiatrii. Hned, AD se mohou i při kojení, čím později půjdeš pro odbornou pomoc, tím rychleji se tvůj stav zlepší. Držím pesticky, res rychle :hug:

 
lisatka
Kecalka 115 příspěvků 17.10.16 22:44

Dobry den, nastesti nemam podobne zkusenosti, nicmene s kojenim ano. nektere zeny kojenim zdravotne nestradaji, ja ano. dva mesice po kojeni me zacaly bolet zuby a nohy. mam mineralni nerovnovahu, kterou se mi podarilo aspon trochu srovnat. stacil vapnik, horcik a vitamin d. nez si nechate predepsat antidepresiva, zkuste si koupit biomin h vapnik, horcik (zkuste ruzne druhy, jeden mi nepomohl )a vigantol, co dostavate pro miminko. zvlast horcik pomaha na lepsi naladu.

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 525 příspěvků 8 inzerátů 18.10.16 09:49

Milá autorko, zkusila bych nejdřív alternativní cesty k uzdraveni duše. Než za psychiatrem, zkusila bych reflexní terapii, Bachovy esence nebo něco takového (sama se v tom neorientuji). Ja občas měla strachy v těhotenství, zřejmě až panicke a tehdy mi ty Bachovky (s tím souvisí i svěření se s problémem někomu blízkému) moc pomohly. Mám kdyžtak i kontakt, kdybys chtěla, napiš sz. Držím palce a věř, že jakmile s tím zacneš cokoliv dělat, uleví se ti! Držím palce!

 
Anonymní  18.10.16 18:22

Dekuji vsem za reakce a slova podpory. Moc my pomohlo, ze me nikdo neodsuzujete a potesilo me, ze jsou tu i maminky ktere maji pozitivni zkusenost s kojenim a antidepresivy. Jinak uz jsem se objednala k psychyatrovi, bohuzel az za mesic, driv me nemohli vzit a musim rict, ze to byla celkem fuska nekoho sehnat, vetsino mi rekli, ze me vzit nemohou nebo az po novem roce, ze maji beznadejne plno. @Nika079 jinak alternativni cesty jsou urcite take na miste…ale problem je, ze na sebe ted s mini miminkem nemam moc casu, jsem na vse hodne sama, manzel se sice snazi, ale je hodne v praci a pribuzne mame daleko, odstehovali jsme se za praci, takze toho psychiatra urcite navstivim a zkusim poresit i jine alternativy, ale potrebuju, tak trochu pocit jistoty, ze pokud se to zhorsi, ze mi nekde mohou pomoci, nerikam, ze si hned necham napsat leky - uvidime jak na tom budu za ten mesic. Mejte se krasne a drzte mi palce, at se z toho vyhrabu :kytka: zakladatelka

 
mlejnice01
Stálice 65 příspěvků 18.10.16 18:26

Držím palce, ataky budou přibývat pokud to nebudeš řešit, ale vše v dobré obrátí. :hug:

 
Anonymní  19.10.16 16:35

Tyhle psychické problémy se ti dle mého názoru potencují právě tou únavou a nevyspáním. Já mám taky nějaký problém. Diagnózu to asi nemá, ale zkrátka když jsem přetažená nebo se nevyspím, tak začnu upadat do takové nějaké letargie a deprese a skončím v šíleným záchvatu pláče, ze kterého se dost obtížně dostávám. Začalo to až s dětma a s přibývajícím počtem dětí se to zhoršuje. Když jsem odpočatá, tak problém nemám. Jednu dobu jsem byla přetažená dlouhodobě a doktoři to mylně diagnostikovali jako depresi. Brala jsem všechny možné léky, ale bez výsledku.
Je pitomé, že ti manžel nemůže moc pomoct. Mne zachránil nástup mojí maminky do důchodu a její pomoc s dětma, jinak bych asi skončila na psychiatrii. A taky mám velkou oporu v manželovi. Uklidňuje mne hlavně to, že o tomhle mém „defektu“ ví a ví, jak jednat v okamžiku, kdy se dostanu do terminálního stádia nezvladatelného pláče, kdy sama nejsem schopná rozumně uvažovat.

 
zuzan
Ukecaná baba ;) 2179 příspěvků 102 inzerátů 19.10.16 19:23

Taky mám paničkou úzkostnou poruchu brala jsem se v tehu i při kojení a musím říct že když jsem přestala v půl roce kojit tak malá měla absťák byla jak vyměněna čtrnáct dní probrecela pak se to postupně zlepšilo.
Já to pochopila až letos v létě když jsem je i přes kontrolované postupné vysazování pod dohledem dr vysazovali. tři týdny jsem byla úplně mimo brnění hlavy výboje do hlavy motala jsem se vše bylo jak ve zpomaleném filmu. Celou dobu co jsem je brala jsem si libovala jak se cítím úžasně jak to skvěle pomáhá ale teď vidím že to musí být dost chemické svinstvo když to s člověkem tak zacviči. Jsem se ted rozhodla že to musím zkusit zvládnout kdyby něco bez chemie.

 
rs84
Stálice 64 příspěvků 20.10.16 20:14

Sertralin je lék první volby. Dává se i těhotným a kojícím. Funguje se po něm bez omezení

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček