Kojení je porod

Marketa_LIB  Vydáno: 13.12.15

Pokud plně a bez problémů kojíte, může být v ohrožení vaše zdraví i život. Obzvlášť pokud tak rádi vyprávíte svému okolí, jak je kojení bezvadná věc. Je to přece tak levné, hygienické a hlavně strašně pohodlné. Mléko máte vždy s sebou, po ruce, o správné teplotě, zdarma a bez vyvařování lahviček.

Za tyhle věty jsem měla nejednou chuť dát někomu pěstí. Jako matka malého syna si ale nemohu dovolit jít do vězení za ublížení na zdraví, a tak to řeším jako civilizovaná, vzdělaná žena. Na pár sekund zavřu oči a představuji si to. A zároveň se divím, že se v novinách častěji nevyskytují titulky jako Zmlátila sousedku za to, že se ptala, proč že kupuje ten Sunar…

Moje sestra má tři děti a já jsem měla o kojení dost jasnou představu. Žena si sundá podprsenku, postříká proudem mléka vše v okruhu dvou metrů, pak tím mlékotryskem zamíří dítěti do očí, a poté, co mu zmáčí důkladně celý obličej, se nakonec trefí do pusy. Matka si vesele povídá s okolím, dítě šťastně saje, po pár minutách spokojené miminko usíná a matka vytírá ty louže mléka, které předtím nastříkala na podlahu.

O kojení jsem se během těhotenství moc nezajímala. Jak bych mohla zrovna já patřit mezi ty neschopné ženy, které namísto toho, aby prováděly tuhle triviální činnost, kupují raději umělou výživu!

Místo studia kojení jsem si raději četla jeden porodní deníček za druhým, nechala si několikrát týdně masírovat od manžela hráz a vyčítala jsem si, že jsem si nekoupila Aniball. Jenomže ve 37. tt to už přece nemá cenu, že? Každým dnem budu přece rodit!

Tak jsem řešila spíše porod a povzbuzena vtipnými nahrávkami o tom, jak to nemusí bolet, jsem se blížila želvím krokem k tomu velkému dni, který přišel samozřejmě až ve 42. tt.

Aha, takže porod bolí jako prase, zjistila jsem poté, co jsem odkývala tabletku na otevření a injekci na uvolnění. Proč mi nikdo neřekl, že i tohle tak zhoršuje ty bolesti? Pak odkývám i oxytocin, horší už to být nemůže. Zlatých deset hodin přirozených bolestí, díky kterým jsem se otevřela na jeden prst. Po šesti hodinách mučení a léků jsem na dva prsty a skoro celý ten čas trávím na monitoru, i když alespoň bezdrátovém. Jde se na císařský řez. Ještě že jsme nevyhodila ty peníze za Aniball!

A tak mi druhý den leží v náručí mé dítě, které jsem si neporodila a tatínek, který se živí matematikou, jásá, že měl malý Kryštof 3,14 kg (a 53 cm). To je přece číslo pí, nejdůležitější číslo v matematice! Tvářím se, jako že to vím, v matematice jsem byla vždy dobrá, výjimečně dostatečná.

V nemocnici mi miminko začínají přikrmovat a mně se pomaličku spouští opožděná laktace. Nastupují sestřičky s fundovanými radami. Máte ploché bradavky, vezměte si klobouček! A tak si ten klobouček neberte, když vám vadí. A vezměte si už podprsenku. A neberte si tu podprsenku, ať ta prsa větrají. Přineste nám miminko na dokrmení. Co ho nosíte na to dokrmení? Musíte se snažit kojit!

Vyzbrojena těmito pokyny a odborným dohledem dostávám do svého dítěte podle váhy 10 ml mléka. Miminko má 2,8 kg, visí na něm kůže a manžel kupuje odsávačku. Přemlouvám sestřičky, ať už mě přestanou trápit, když nám to nejde. Odsávám a s vítězoslavným pocitem jim nosím nádobky s mlékem. Zatímco moje sestra věnovala mléko polovině nedonošeneckého oddělení, já jsem ráda, že nakrmím to svoje děcko. Z nemocnice odcházíme krmení lahvičkami a tatínek kupuje Nutrilon.

Druhý den se miminko poprvé pořádně přisaje. A začíná kolotoč. Snaha o přisátí, odstříkávání mléka a nakonec dávám řvoucímu dítěti poraženecky Nutrilon. Snažím se kojit snad celý den. Na eMiminu se dočítám, že dítě může jíst 40 minut. Doktorka se mračí na zmínku o Nutrilonu a říká mi, že by měl být nakojený za čtvrt hodiny.

Se slzami v očích se dívám na své dítě a říkám mu: „Už abys jedl řízky!“

Tolik jsem se těšila na malé žvatlající miminko, jenomže to kojení asi nepřežiji, a tak si nemůžu mateřství užít. Vzpomínám na kamarádku, která říkala, že kojení je horší než porod. Trochu ji chápu. Tedy horší než můj porod není asi nic.

Trauma z porodu sice nemám, ale zato z kojení mám depresi. Jenomže jsem schopná odstříkat docela dost mléka, a tak to nemůžu vzdát. Je to přece tak zdravé! Ale také nepříjemné, bolestivé a vůbec to nejde. Když nestíhám odstříkat, manžel běží udělat Nutrilon a já se na něj dívám s výčitkami a cítím se jako spráskaný pes.

Ne eMiminu hledám rady, jak kombinovat dokrmování a kojení. Dočítám se, že jak dám dítěti lahvičku, je konec a proč vlastně dokrmovat? Když už někdo má mléko na to, aby kojil na 70 %, tak se zkrátka musí jenom víc snažit, mléko se mu udělá a bude kojit na 100 %.

Vidím rudě. Chtěla jsem slyšet, jak to alespoň to šikovně zkombinovat, ale příspěvky superkojiček mě deptají. Chtěla bych dát těm supermatkám jednu pěstí. Jsem sice křesťanka a měla bych milovat své bližní, ale tajně doufám, že tyhle dojnice moji bližní nejsou.

Po třech týdnech mě to doma nebaví. Venku je nádherně, neřádí žádné choroby, a tak se v neděli vydáváme na bohoslužby. Po skončení běží manžel ohřát flašku a kolem mě se jako sudičky seskupí zasloužilé matky. Manželka pastora mi říká, jak je kojení super věc, když člověk překoná ty začátky. V duchu se táži: „I ty, Brute?“

Vzmáhám se na protest: „Kojení je utrpení. Bolí to, nejde to a jestli je něco pohodlného, tak je to flaška. Mléko se do ní nasype, ohřeje, miminko ho spokojeně vyzunkne za pár minut a já vím, kolik snědl.“

V duchu si tak strašně přeji, abych nemusela kojit. Nenávidím to! Mám pocit, že z toho zešílím. Jenže miluji toho roztomilého tvorečka a musím mu přece dát to nejlepší.
Druhý den má doktorka dovolenou a povídám si na převážení jen se sestřičkou. Ta mě povzbuzuje, že některé matky kojí a dokrmují půl na půl a dělají to tak celé měsíce. Říká mi, ať se na kojení klidně vykašlu a jen odstříkávám. Odcházím v dobré náladě, jen si nesmím číst další rady na internetu!

Ještě to ale nevzdám. Kamarádka mi půjčuje váhu. Miminko, které už pije z lahvičky klidně stovku, vykojí ten večer z každého prsa jen 30 či 40 ml a já si oddechnu. Nemám mléko, a to znamená, že nesimuluji. Můžu mu ten Nutrilon dát s čistým svědomím. Jenomže ráno mě miminko převeze. Vykojí 110 ml.

Vstupujeme do období váhy. Zamiluji si ji. Konečně vím, kolik mé dítě pije. Zuřivě vážím a píšu si to do sešitu. Kojím a kojím jako o život. Zjišťuji, že nejvíc mléka mám nad ránem a že večer jsem skoro na suchu. Jsem psychicky v pohodě, večerní Nutrilon dávám bez výčitek a díky vážení mě to krmení začíná i trochu bavit. Jenomže to bolí. Musím se ale snažit. Miminko už má přes čtyři kila a v nemocnici mi říkali, že je malý a slabý, ale až bude mít tak čtyři kila, kojení se zlepší. A je to pravda. Omezuji Nutrilon a naše nenažraná chudinka přibírá i tak kolem půl kila týdně.

A pak se mi udělá prasklinka. Z levého prsa začne téct krev a manžel žertuje, že budeme mít malého upírka. Týden mu prso nedám. Odstříkávám. Naštěstí máme kvalitní lahvičku a Kryštůfek nemá s přechodem z lahvičky na prso žádný problém. Po týdnu začínám opět kojit. Znovu to praskne asi za pět dní. Odstříkávám. Jenomže odstříkám sotva 80 ml, spíš 50 ml, ale z pravého prsa miminko vytáhne už i 170 ml, tedy alespoň nad ránem.

Starší zkušená matka mi říká, že odsávačka nemá takový tah jako dítě. Překonávám se, zkoušíme jinou polohu a opět kojíme. Konečně jsem se naučila kojit nalevo jinak než ve fotbalové pozici. Vítězoslavně uvažuji o kariéře laktační poradkyně. Na konci dne je prso opět odřené a druhý den na mě vykoukne stará známá prasklinka. Mohla bych dělat spíš dulu. O tom, jak neporodit dítě, toho vím také dost.

Ještě že mám alespoň skvělé, bezkonfliktní manželství. Mohla bych klidně dělat manželskou poradkyni. Až do doby, kdy mi manžel zašantročí čepici, kterou jsem si dala sušit na kočárek. Tvrdí, že neví, kde je. Jsem dost nevyspalá, unaveně prohrabávám věci a znovu mu dokola vysvětluji, kam jsem ji dala a že ji jednoznačně musí mít na svědomí on.

Zvyšuje na mě hlas, ať s ním nemluvím jako s debilem. Docent neumí ani decentně přiznat chybu. Dvacet minut s ním nemluvím, pak se přes tenhle existenciálně důležitý problém přeneseme. Takže, jak na šťastné manželství? Dostatek spánku a čepici do kapsy! Dobře, tak na novou kariéru asi pomýšlet nebudu, ale snad jsem na tom pořád lépe než jedna dvakrát rozvedená psycholožka, kterou znám.

Ale zpátky ke kojení. Jsou dvě věci, které na kojení miluji a které mi dodávají sílu to nevzdat. Řvoucí miminko už nějak pochopilo, že když si vezmu polštář a dám ho na něj, jde se jíst. A začne se těšit. Uklidní se, pusinkou dělá kapříka, mává ručičkami a celý se klepe nadšením.

(Odtud asi pochází fráze klepat se na něco. Jako matka jsem už i pochopila, proč může mít někdo radost z každého prdu. Nemluvě o tom, že je něco porod - chlapům bych tu frázi úplně zakázala používat.)

Pokud jsem dost rychlá, nedá se natěšené miminko znovu do řevu. Tohle se mi moc líbí a je to něco, co na flaštičku nedělá. A pak mě ještě při kojení drží občas za prsty nebo mě hladí po ruce.

Bylo by hezké končit jako v pohádce, a tak kojili a kojili až do roka, ale zatím takhle válčíme dva měsíce a nevím, jak to bude dál. Mít mléko je jedna věc, a dostat ho do dítěte je věc druhá a je to celkem věda. Ze začátku jsem záviděla těm ženám, které kojení trápilo a měly psychickou sílu vzdát to a být v pohodě.

Tolik jsem si ty první týdny přála nekojit, ale na to jsem příliš paličatá. Nicméně postupně mě celý ten proces přestal deptat, přestala jsem kojení nenávidět, na jedno prso kojíme dost úspěšně a občas je mi to i příjemné. Se zbytkem pomůže odsávačka a Nutrilon.

Myslím, že to takhle ještě nějaký čas zvládneme. Takže až se v novinách někdy objeví článek o tom, že žena zavraždila kamarádku kvůli jejím řečem o kojení, vězte, že jsem to nebyla já. A budu mít dokonalé alibi - v té době jsem zrovna spokojeně kojila.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Urtica-dioica
Kecalka 349 příspěvků 13.12.15 00:17

:-D velmi vtipné a výstižné, docela jsem se nasmála - i když Tobě asi během těch dvou měsíců do smíchu často nebylo…!
Mimochodem - výbornej sloh, měla bys něco sepisovat…

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1749 příspěvků 13.12.15 00:18

Bezvadný deníček!

Podobně jsem s kojením bojovala cca 4 měsíce, tedy akorát s tím rozdílem, že váhu jsem z duše nenáviděla (byla dotažena tchyní jako nevyžádaný dar) a za zadkem měla exmanželovy ženské z rodiny, kde mléko teklo proudem, každý měl nějakou zaručenou radu a já jsem se jenom dostatečně nesnažila.

Nakonec to mé vystresované mléčné žlázy vzdaly, já to patřičně ořvala a pak začal teror všech dojnic, které na mne koukaly skrz prsty, když místo prsa jsem vytáhla lahev.

Takže ti opravdu velice rozumím, nejdůležitější je být v klidu a smířená s tím, že co se má stát, stane se a ty jsi udělala maximum pro to, aby to bylo dle tvých představ.

Doufám, že mé druhé mládě se v mléku bude koupat :mrgreen:

 
Elísek22
Kecalka 366 příspěvků 13.12.15 00:58

Moc pěkně napsaný deníček :) Dobře jsem se před spaním pobavila :lol: Já jsem první dceru kojila 10 měsíců a pohodička, druhou jen 3 měsíce a byl to neskutečný boj. Teď už je dávno na Sunaru a já jsem si hrozně oddechla, že už se nemusím s kojením trápit :dance:

 
gabriela2013
Stálice 82 příspěvků 2 inzeráty 13.12.15 03:42

Moc hezky denicek.Jste uzasna ze jste to hned nevzdala :) jako jine maminky ktere nemeli potrebnou vuli. Nicmene nekdy to opravdu nejde a je treba sahnout po UM.Vy si opravdu nemate co vycitat.Mate muj obdiv :)

 
Lutonka  13.12.15 04:22

Skvěle napsané!! Jste dobrá, že bojujete a ještě o tom dokážete tak s nadhledem napsat deník :potlesk:

Zažila jsem si podobné peklo s prvorozeným a až někdy kolem těch 2m jsem konečně kojila téměř plně (jen na noc dostal Nutrilon nebo odstříkané mm),tak to nevzdávejte- teď už ne ;) Kolem 3m už mi kojení přinášelo opravdu radost. Mimochodem, měla jsem ragády, že se na mě chodili koukat studenti jako na odstrašující případ :roll: Miminko pilo růžové mléko přes kloboučky a mě se bolestí u každého přisátí kroutily palce u nohou.Ale byla jsem paličák a vydržela a zpětně jsem na to moc hrdá.

 
eva valoi
Echt Kelišová 9882 příspěvků 13.12.15 05:47

Nutrilon je taky zdravej.

 
Leenuska
Závislačka 2514 příspěvků 13.12.15 06:36

Denicek je skvělý :potlesk:,opravdu mě pobavil. Mě se zase nepodařilo kojení dvojčat a bohužel jsou od Málinka na UM, teď je jim 18mesicu a jsou to zdravé děti. Já jsem dětem dávala hipp a za mě je to nejlepší mlicko pro děti.

 
RadkazBrna
Kecalka 245 příspěvků 13.12.15 07:00

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Výborně napsané :) Jinak se s vámi ztotožňuji ve všem. Kojení je snadná a přirozená věc..pche, jak pro koho. I já porod na prd, bez mléka, dítě hladové a tudíž řvoucí (to má jistě po tatínkovi :D ), kloboučky, Nutrilon..a kojit jsem ani nechtěla. A dneska plně už 12 týdnů :D
Hlavně se z toho nepos… :mrgreen:

Ať se Vám daří a krásné Vánoce :)

 
KatkaKlcova
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 13.12.15 07:49

Deníček se moc hezky četl, sama jsem s kojením taky měla probůlémy, malá se neuměla přisát, takže už během prvních 2 dnů v porodnici mi ty prsa tak rozhryzala, že jsem myslela, že umřu…když to viděla sestřička, jak se přisává tak mi radši dala klobouček…mléka jsem měla na rozdávání, takže se jí z kloboučku pilo krásně, aniž by se musela příliš snažit…no a i když jsem se velmi snažila, tak jsme se už kloboučku nedokázaly zbavit…prostě to bez něj neuměla…a to byl tedy parádní opruz…nakonec jsem kojila 4 měsíce a pak se na to vyprdla, laktace se mi začla sama zastavovat, tak jsem to už nemordovala a musím říct, že jakmile jsem s tím zkončila, tak jsem se hodila do totální pohody a najednou bylo vše ok=)

 
Raddkka
Ukecaná baba ;) 1227 příspěvků 13.12.15 08:04

Tak nevím jestli ten boj stojí za to, přišla jsme mi na pokraji sil, zoufalá, bolavá a stejně tak vystresované dítě. Kojení je určitě krásné, když tedy jde. To radši budu v pohodě s dítětem na UM. Sama jsem vyrostla na UM a nemám žádný problém. Ať se daří.

 
Plomba
Zasloužilá kecalka 791 příspěvků 13.12.15 08:06

Hezky napsáno :)
Taky jsem s kojením bojovala. Po týdnu doma z porodnice jsem zjistila, že syn nepřibírá, ale hubne. Takže začal kolotoč neustálého vážení, kojení, dokrmování a odsávání. Byla jsem první 3 měsíce nevyspalá zombie, ale ke 4. Měsíci jsem se rozkojila ;)

I s prasklinami a následnými dvěma záněty prsu jsem si užila. U kojení jsem celkem pravidelně brečela bolestí.

Držím palce, ať to jde líp a líp :)

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 13.12.15 08:28

Pěkně napsané, místy jsem se zasmála. Držím palce at je to jen lepší a nevěšte hlavu, když to nejde, tak to nejde. Nic se nemá lámat přez koleno. :mavam:

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 13.12.15 08:39

To se tak krásně četlo. :palec: Přeji Tobě i celé Tvé rodině mnoho spokojených dní. :kytka:

 
zolycka
Kelišová 6694 příspěvků 13.12.15 08:40

Ja asu uplne nerozumim tomu ze misto rad vsech ‚zkusenych matek‘ neprijela na pomoc laktacni poradkyne ktera by zkontrolovala techniku sani a kteta na rozdil.od ‚zkusenych‘kojicich maminek ma zkusenosti prave a jen s maminkami pro ktere je kojeni i pre veskerou snahu peklo. myslim ze kdyz stale jeste to kojeni nevzdavate :palec: tak na navstevu laktacni poradkyne neni pozde.na fb je akupinka laktacnich potadkyn, tak muzou dat doporucenu na nejakou ve vasem okolo. Moc moc fandim a obdivuju :kytka: :kytka:

 
Kosopemi
Nováček 5 příspěvků 13.12.15 08:43

Opravdu výstižné :-) Taky jsem jako prvorodička předpokládala, že kojení znamená přisunout dítě k prsu a hotovo :-) Místo toho nastalo první měsíc mléčné peklo. Malá se nechtěla přisávat, bradavka na levém prsu prasklá do krve, ve dne v noci odsávačka, pak zánět prsu… Vyzkoušeli jsme snad všechny polohy. Naštěstí od 6 týdnů malá pije bez problémů, ale ten začátek byl boj. Jsem ráda, že jsem to nevzdala a obdivuji každou, která to vydrží, ale rozhodně neodsuzuji ani ty, které to vzdají. Je to někdy „na hlavu“ :-)

 
Jitus.Slavickova
Závislačka 4317 příspěvků 13.12.15 09:25

Ja sem sice kojila plne 4 mesice ale pak si moje princezna rekla ze uz ne, nejdriv tvrdili rustovi spurt, pak ze moucnivka atd, ve finale nad nama 2 laktacni poradkyne kroutili hlavou ze nevi, rekla jsem dost, mame Sunar a jsmespokojeny…kras­nej denicek :)

 
martasek2
Kecalka 137 příspěvků 13.12.15 09:32

Úplně vás chápu mam druhé dite první jsem kojila úplně v pohodě do roku bez jediného problémů, ted mam čtyřměsíční mimco a bojujeme už od porodu, nejdřív kloboucky ze nemůžu jinak kojit, pak zas kloboucky ne, dokola bojuju se zánětem prsu už jsem vystřídala troje atb a porad se to vrací. Tolik bolesti a slz co jsem kvůli kojení vytrpela bych nikomu neprala klidne bych to i vzdala ale mimco nechce lahvicku tak bojujeme dal asi to nějak dáme ale je to desnej stres ;-)

 
Uživatel je onlineHatšepsovet
Ukecaná baba ;) 1300 příspěvků 13.12.15 09:35

Jako bych ze začátku četla o sobě. Kombinace plochých bradavek a nedostatku mléka, každá sestra/laktační poradkyně v porodnici tvrdila něco jiného, boj s rozkojením pomocí kloboučků a odsávačky, které se stejně nikdy plně nepovedlo, vážení, dokrm po každém kojení buď odsátým mlékem, nebo umělým, protože malá si prostě všechno nevytáhla, ať jsem kojila, jak dlouho jsem chtěla, nakonec po 4. měsíci začalo postupné odmítání prsa, vztekání se, až se mi kolem 6. měsíce odstavila úplně. Teď jí bude 8 měsíců, kromě příkrmů ještě stále dávám své odsáté plus dávku umělého. Vydržela jsem do teď, ale už to brzo vzdám, při pravidelném odsávání 6× denné mléko stejně ubývá, tak za chvíli nebude co odsávat.

 
Uživatel je onlineHeivka
Ukecaná baba ;) 1058 příspěvků 13.12.15 09:45

Krásně napsaný deníček. Obdivuji že jste s tím kojením nesekla. Já s kojením taky bojovala ale z opačné strany, mléka jsem měla od začátku dost dítě se krásně přisávalo jenom že když se přisál bylo mu jedno kde, takže během prvního dne se mi přisál tak že na dvorcích udělal druhou bradavku a modřinu. Naštěstí mi sestřičky v nemocnici poradily hydrogelové čtverce které náramně pomáhaly hojit a hlavně klidnily bolest bradavek. V šestinedělí znamenalo každé přisátí šílenou bolest že jsem měla co dělat abych malému to prso nevytrhla z pusinky. Po šestinedělí se to ustálilo a já si říkala pohoda. A objevil se u malého reflux - takže po každém jídle dostává sirup. A na 10 týdnech bojkot kojení. Moje sestra do mě začala hustit že mám pít kojící čaje a odsávat aby se dělalo víc mléka (mimochodem ta odsávačka mi udělala parádní ragády). Laktační poradkyně taky že odsávat odsávat a pak přes stříkačku (jenom tedy přes telefon domů jsem jí nezvala). Už jsem to chtěla vzdát když přišla kontrola ve třech měsících a já paní doktorce řekla o tom, jak bojujeme. A naše zlatá paní doktorka mi řekla že velké děti si prostě musí v růstu odpočinout a dohonit své tělo motorikou a tak mají období kdy méně pijou a když začne u prsu řvát tak už má dost a není třeba ho dál nutit. Takže teď plně kojím 5× za 24 hodin a malej mi spinká v noci 8-10 hodin v kuse. Krásně přibývá a je to zase spokojené miminko. Takže kojení zdar a díky za UM díky kterému víme že nám ty děti hlady neumřou když se kojení nezdaří. :potlesk:

 
Ali-Ali
Extra třída :D 11138 příspěvků 13.12.15 09:58

Opravdu dobre a vtipne napsano. zazilo nas to asi hodne, konce jsou ruzne :lol: ja se na to vyprdla po 6 tydnech, kdyz mi museli rozriznout prso kvuli abcesu. at zije kojeni a sestinedeli :zed: :mrgreen:

 
Leenvecka
Kecalka 205 příspěvků 13.12.15 10:02

Jo jeden z duvodu proc az budu mit dite tak uz ted vim, ze kojeni je pro me az druhorade a v prvni rade bude spokojena nakrmene miminko a to i kdyby melo jist sunar nebo nutrilon. Kojeni je fajn, ale v predni rade by mela byt pohoda zeny a tudiz kdyz to nejde tak se na to vykaslat a dat UM. Kojeni neni vsechno a ja za sebe ho taky nepovazuju za tak dulezite jak se vsude proklamuje.

 
Alušáček
Ukecaná baba ;) 1867 příspěvků 13.12.15 10:05

Moc hezky napsaný deníček :palec: Obdivuju co jsi ochotná pro kojení udělat, to bych asi nezvládla. Patřím mezi ty šťastné, co kojí bez problémů, mě zase vadí ty řeči, proč kojim dlouho, že to tomu 15měsíčnímu dítěti nic nedává… Lidi budou vždycky blbě kecat, důvod se najde :D

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2124 příspěvků 37 inzerátů 13.12.15 10:14

Suprový deníček, vtipný a já se v něm vidím…Kojila jsem 2 syny do roka, ale s problémy, pochybnostmi, moc jsem si to neužívala…Já teda v těhotenstvích o problémech s kojením jen slyšela, kolem jsem měla samé "dojnice :lol: ", přesně, jak popisuješ, mlíko tryskalo proudem, v mrazáku zásoby. Já nikdy neodsála víc jak 20 ml a to na několikrát, synové přibírali na váze, ale nijak závratně. Vytvořila jsem si svojí teorii, že mé děti se u kojení musely hrozně nadřít, neteklo jim to samo. Teda možná mladšímu v 6-nedělí, to příbíral krásně, pak jak když utne, zhubl a já mohla se zpožděním absolvovat to, co se starším na začátku, abych se rozkojila. Zůstal nám večerní dokrm UM, co on vyváděl u kojení před večerním spaním, no to bylo něco. Se starším jsem si zažila prasklinky, když se mi přisál, cítila jsem v puse krev a bylo mi zle od bolesti. Zůstali jsme (vlastně u obou) u kojení z obou prsů, když jsem chtěla to bolavé nechat odpočitnout, nešlo to, vyřval si i to druhý..Už bych to nechtěla zažít, ale byla a jsem taky moc tvrdohlavá na to, abych to vzdala jen pro své lehčí bytí :)…Tak já přeji, ať je dobře, ať s kojením, nebo bez :kytka:

 
Alena27
Kecalka 277 příspěvků 13.12.15 10:27

Parádní deníček. Já jsem kojila jen 4 měsíce a pak jsem o mléko přišla. Kojící matky které se vytasili kdekoliv a kdykoliv s připraveným prsem mě značně přiváděly k šílenství a ty kecy proč svému dítěti nedám místo flašky prso, vždyť mám přeci dvě, byly značně na pěst.

 
Třesulka
Stálice 58 příspěvků 13.12.15 11:07

Moc hezky napsané, první dceru jsem kojila 2,5 roku. U druhé naivně čekala, že to bude hračka. Po dlouhém boji jsme v půl roce najely na UM.Holt kojení není opravdu žádná sranda. :mavam:

 
Cee
Kecalka 113 příspěvků 13.12.15 11:12

Naprosto Vás chápu.
Mám 2 děti, nešlo to ani u jednoho, jednoduše se nepřisáli, taky po císaři.
Laktační poradkyně? pche, strávila jsem s ní vždy asi 100 hodin, neboť jsme to vážně nechtěla vzdát. Oba mají uzdičku mezi zoubky a taky nějak divně prý mačkali bradavku…Nakonec jsme byla vždy na kraji deprese a zhroucení…nevys­pělost, stresy, hormony, neustálý kolotoč, řvoucí děti… :pocitac:
Nenáviděla jsem větu, tak co, jak si to užíváš? :pocitac:
Modlila jsem se, aby ten čas utekl…POmohla nám odsávačka a dávala jsme k tomu nutrilon. Ale u malého jsme navíc měla i dost mléka, a tak jsem často trpěla na záněty prsu,…taky lahůdka, kdo nezažil nepochopí. :cert:

 
brko  13.12.15 11:15

Cekala jsem, ze denicek skonci slovy „…tak jsem si rekla, ze mi to za ty nervy nestoji, dala um a jsem spokojena ja i dite…“.Nestalo se tak a ja te moc obdivuju, ze ses nevzdala. :kytka:

 
Uživatel je onlineviky23
Extra třída :D 13665 příspěvků 13.12.15 11:21

Pekny denicek. Ono kojeni ze zacatku boli, nez si prsa zvyknou, vsechny jsme mely na pokoji v porodnici prsa do krve. Pak i miminko se to kojeni musi naucit. Pak jsou rustove spurty, miminko potrebuje vic nebo min, rve a nechce :roll: No a uplne bezva je bojkot kojeni. Syn ho mel 14dni, kolem 4.mesice, nechtel vubec prso a sileny zachvaty, v polospanku v noci neco snedl. Kojila jsem obe deti, dceru do 9,5 mesice, pak jsem musela skrz atb na 3tydny prestat. Jine mleko nikdy nevzala. Syn ma 14m a stale kojim. Jeste chci. A to taky s nim ze zacatku bylo hodne narocny. Mleko bylo, ale on ho treba nechtel a tak :mrgreen: Ja mam takovy nazor, ze kojit muzr vetsina zen, jen je to o ty vuli abo te vydrzi to nevzdat a vybojovat si to. Ja brala flasku jako sproste slovo, taky bych si pripadala zle kdybych nekojila. Nektere to tak tragicky neberou a tu flasku bez vycitek daji. Je to v kazde z nas jak to ma nastaveny. Hlavni jsou zdrava spokojena miminka ;)

 
Urtica-dioica
Kecalka 349 příspěvků 13.12.15 11:40

@viky23 Nemyslím, že by na začátku všechny měly prsa od krve - to opravdu neni standart. Osobně jsem to nezažila (ale zas jsme s kojením bojovaly jinak a taky jsem propadala beznaději).
Nicméně, jak tu někde padlo - ještě bych zkusila nějakou dobrou lakt. poradkyni, mně hodně pomohla, když už jsem jednou rukou sahala po UM. Od té doby kojíme v pohodě (10 měsíců).

 
beruska9
Echt Kelišová 8746 příspěvků 13.12.15 12:04

Heh no jsi statecna :) Ja jsem jedna z tech stastnych, i kdyz prvni 2 tydny nebyly uplne idealni…tak nebudu provokovat a moc rozdavat rozumy, jen si neodpustim poznamku, ze mozna by bylo pomohlo vic informaci a jedna dobra laktacni poradkyne na zacatku…mozna by to bylo byvalo jednodussi, mozna taky ne…nicmene kojeni je supr, kdyz se dari, ale urcite bych neodsuzovala nikoho za UM, pokud je kojeni zdrojem neustaleho stresu.

 
poisonivy
Povídálka 28 příspěvků 13.12.15 12:10

Super denníček, ste statočná, že ste to vydržali. Tiež som si niečím podobným prešla, kojenie prvé dva mesiace bolo peklo, bolelo to, ako keby syn mal v ústach žiletky. Určite poznáte tu poučku „kojenie správnou technikou nebolí“, v mojom prípade však nie, laktačná poradkyňa privolaná k nám domov mi v podstate nemala čo poradiť.
Syn našťastie krásne priberal a mlieko mu chutilo, tak som sa rozhodla to vydržať. Odsávanie bolelo o trochu menej, odsávačku som používala na spustenie mlieka a syna som prikladala vo futbalovej polohe. Postupne sa to však začalo zlepšovať, v troch mesiacoch som si uvedomila, že už to vôbec nebolí. Teraz po ôsmich mesiacoch už kojím ako profík, mám ale problém, ako toho malého závisláka od prsa trochu odnaučiť :)

 
Lucias88
Nováček 3 příspěvky 13.12.15 12:23
 
Balatonek
Ukecaná baba ;) 1184 příspěvků 13.12.15 12:51

Pěkný denicek :-) taky jsme zápasily s kojením, malá byla nonstop prisata a mě první týdny neskutečně bolela prsa. Tak jsem hledala na netu všechny možné rady, přestala jsem kojit v sede, ale v leze a už nám to šlo, někdy kolem 3-4 měsíce byl zase trochu boj, ale kojím už 20 měsíců a jsem rada, i když teď už mě to trochu psychicky vyčerpává, snad už se blizime ke konci :-) a pak hurá na druhé mimino :-)

 
reinkarnace
Závislačka 3710 příspěvků 7 inzerátů 13.12.15 13:06

Hehe..já jsem sice kojila bez problémů, ale znám to moc dobře z okolí a rozhodně si nemyslím, že kojení je věc, která je samozřejmá. já sama jsem se snažila ohledně kojení a péči o prsa hodně načítat dopředu (právě z důvodu nezdaru velké části mamin kolem mě) takže ano, kojení je přirozené, ale je to taky dost věda a rozhodně to není samozřejmé :cert:

 
hanulech
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 15 inzerátů 13.12.15 13:27

Krásný deníček, take vim, jak po dlouhém usili neporodit dite :mrgreen: nastesti patřím mezi ty stastne, kterým kojení šlo od začátku, ale bylo to urcite dano miminem-velke a nenazrane.. :D bojovali jsme v obdobi 5.-7.mesic, po zavedeni prikrmu, mela jsem ke konci dne málo mléka, takže každý den večer 4-5hod peklo, než se mi křikem malého vytvořilo a mohl se napit..pote prikladat po 1-2hod..zkoušela jsem všechny mozne lahvičky, druhy um - nic si nevzal, palicak jeden :zed: V 8.mesici se nadobro odstavil, 4dny byl uplne bez mléka, a pote už se vše obratilo k lepšímu, hlavně spaní v noci..jinak je to nejhodnejsi dite pod sluncem! :srdce: držím palce, ať maly pěkně přibírá a dela vam jen radost! :kytka:

 
En.Joy
Kecalka 435 příspěvků 13.12.15 13:43

Vtipnééé! Fakt jsem se pobavila! :lol: A máte pravdu, od „jisté chvíle“ nesnáším, když někdo (speciálně muži či bezdětné kamarádky) pronášejí onu větu: „ty voe, to byl POROD..!“
A mimochodem: @Raddkka Myslím, že člověk „na pokraji sil a zoufalý“ (jak píšete)…by nedokázal s takto svižným vtipem a elegantním nadhledem popsat celou svoji kojící anabázi! Autorka si sice „užila“, ale zoufalý deníček zoufalé matky vypadá trochu jinak… :kytka:

 
Lenka 80
Kelišová 5971 příspěvků 13.12.15 13:46

Jsi sikovna :-) zes to tak dlouho vydrzela.ja kojila 10 dni. u kojeni jsem brecela, kroutily se mi palce u nohou bolesti a bradavky jsem mela vejpul.krev tekla proudem a odsavacka nestacila.po 10 dnech jsem si jako psychicka troska jela na gyndu pro prasky na zastaveni laktace. doktorce jsem se tam rozbrecela ze jsem neschopna. chvilku jsem mela vycitky ale ted po roce a ctvrt si dokonce myslim ze lahvicka a um je super vec :-) a pokud bude druhe ditko a s kojenim budou zase problemy tak s klidnym srdcem a svedomim a usmevem na rtu pujdu koupit Hami :-) protoze na UM neni nic spatneho.

 
Urtica-dioica
Kecalka 349 příspěvků 13.12.15 13:53

@En.Joy Naopak, i Betty MacDonaldová napsala své nejlepší dílo v době, kdy měla TBC…

 
Bonulinka
Zasloužilá kecalka 529 příspěvků 13.12.15 14:06

Krásně vtipně napsané :potlesk:. Naprosto výstižné. Také jsem si tentokrát myslela, že to nakonec vzdám, budu mít pokoj, UM může krmit i manžel a já si odpočinu. Začátky byly dost krušné, ale já tvrdohlavá a řekla jsem si, že to prostě dokážu! Prckovi jsou 2 měsíce a plně kojím, tak třeba vydržím tak dlouho jako u jeho sestřiček ( ty jsem kojila do jejich 3 let, z toho 1 rok tandemově ). Tentokrát bylo prostě mlíka málo, prcek žravej a tak jsem zpočátku nedělala nic jiného než jen kojila a kojila…

 
En.Joy
Kecalka 435 příspěvků 13.12.15 14:21

@Urtica-dioica Nejlepší dílo jo? Tak to bych neřekla. Vejce a já byla jednoznačně nejvtipnější, zbytek už jen slabý odvárek. Co život dal a vzal jsem ani nedočetla. Nicméně teda mám pocit, že recenze tvorby B. MacDonald sem do této diskuse tak nějak nepatří.. Nebo se mýlím? :lol: Každopádně z autorky deníčku mám pocit, že to má v hlavě i v životě hodně srovnáno.

 
Káťa19
Závislačka 3204 příspěvků 58 inzerátů 13.12.15 14:27

Úžasný :potlesk: krásně napsané a hlavně výstižné!

Byla jsem na tom skoro stejně, nakonec po 2,5 měsících odešla bolest při kojení a s příkrmy (hlavně večer) jsme to dotáhli se synem až do 11,5 měsíců, pak se sám odstavil a teď bez problémů pije UM 1× večer a 1× v noci :)
Hrozné období byl teda pro nás bojkot kojení, ale i ten jsme zvládli.
Drž se, bude líp, to nejhorší máte za sebou :hug:

Příspěvek upraven 13.12.15 v 16:08

 
Lena93
Ukecaná baba ;) 1666 příspěvků 13.12.15 14:28

Skvěle napsaný deníček, pobavila mě,,nenažraná chudinka" :lol: Věřím, že jste si s kojením užila svoje a obdivuji, že jste to nevzdala. Kojení je určitě nejpřirozenější, ale když to prostě nejde, tak je lepší dát UM a nestresovat zbytečně maminku i mimi. Přeji hodně zdraví Vám i miminku a hezké a poklidné Vánoce ;)

 
Urtica-dioica
Kecalka 349 příspěvků 13.12.15 14:48

@En.Joy Tak, to už je samozřejmě otázka vkusu :-). Nicméně jsem někde četla (nemůžu říct nakolik kvalitní zdroj to byl), že právě „Morová rána“ je považována za její vrcholné dílo (a mě osobně i nejvíce oslovilo).
Na každý pád - co se týká tvorby vůbec, tak nejlepší věci zpravidla opravdu vznikají pod náporem nejtěžších okolností - tuším, že i Beethoven napsal svou Osudovou v době, kdy mu zemřela dcera.
Graham Green v knize Třetí muž uvádí: " V Itálii za Bogiů po třicet let zuřila válka, teror, vraždění a krveprolití - ale tato doba rovněž zrodila Michelangela, Leonarda da Vinci a renesanci. Ve Švýcarsku měli bratrskou lásku, pět set let demokracie a míru a co z toho vzešlo? Kukačkové hodiny."

Omlouvám se za odbočení od tématu - chtěla jsem v zásadě jen říct, že autorka si zřejmě opravdu prošla malinkým osobním peklem, když to tak pěkně a vtipně popsala :-).

 
En.Joy
Kecalka 435 příspěvků 13.12.15 14:56

@Urtica-dioica Tak v tom případě (zvážím-li všechny ty porody, laktační psychózy, poporodní deprese…) musí být emimino semeništěm nových Jirásků!! Snad si nás nějaký literární agent konečně všimne :mrgreen:

 
Urtica-dioica
Kecalka 349 příspěvků 13.12.15 14:58

@En.Joy :palec:

 
tria.002
Zasloužilá kecalka 506 příspěvků 13.12.15 15:15

Moc pekne.. A gratuluji k trpelivosti. Kojim rocniho, nastesti jen s tezkym zacatkem. A i s prasklou bradavkou, kdyz se mi fakt kroutily palce na noze.
Zvazila bych navstevu laktacni poradkyne. Na mamila.sk je seznam.
Ukaze, poradi, podpori.

 
Marketa_LIB
Kecalka 261 příspěvků 13.12.15 18:03

VŠEM DĚKUJI ZA PŘÍSPĚVKY.

Opravdu složité to bylo jen první tři týdny, to zase nebyla tak dlouhá doba na vydržení, pak se to hodně zlepšilo po všech stránkách, hlavně jsem to začala brát s nadhledem. Dítě vystresované nebylo, tomu je to jedno, odkud to teče.

Mým cílem bylo trochu pobavit a třeba i povzbudit někoho, kdo začíná bojovat s kojením a těm, kterým to jde třeba i trochu popsat, jak to může být pro někoho náročné a že některé dobře míněné rady jsou jako házet hrách o zeď.

A LAKTAČNÍ PORADKYNĚ? Na tu jsem samozřejmě myslela. První na seznamu byla sestřička z porodnice, která mě mořila s kloboučky. Sice z nich byla nejlepší a trochu mi pomohla, ale neuměla jsem si představit, co víc by mi to ještě přineslo…

Jsem ráda, že se to dobře četlo, snad nevadilo, že je to trochu delší… Psaní mě vždy bavilo, přeložila jsem už pár knížek a pomalu kompletuji první vlastní příběh pro mládež, snad jednou něco vydám, až dozraje čas :)

 
Klanel
Kecalka 219 příspěvků 13.12.15 18:11

@Heivka Můžu se zeptat, kolik je tvému mimi? Já jsem totiž byla strašně na vážkách, když moje téměř tříměsíční dcera začala déle vyspávat a já ji tak kojila třeba jen 4-5× za 24 hodin…Teď má asi zase nějaký růstový spurt či co, teď zas naopak kojím snad každé tři hodiny… Díky

 
BabyBella
Závislačka 2826 příspěvků 13.12.15 18:50

Tak aspoň nemá palmový olej. To umělý mlíko..když už…

 
Hoa Mai
Závislačka 4065 příspěvků 22 inzerátů 13.12.15 19:21

Jak deníčky skoro nečtu, tak tenhle jsem si přečetla a dost jsem se nasmála, i když vím, že tobě do smíchu moc není. Já teď prožívám něco podobného, paradoxně až u druhého dítěte. U prvního jsem se strachovala, jestli budu vůbec kojit s vpáčenými bradavkami, ale byla to úplná pohoda, krom prvních 14 dní, kdy malému chvíli trvalo, než se přisál, ale nic strašného, zvládli jsme to i bez kloboučků. Druhý syn se přisál už na sále, kojení bolelo, ale to bylo i u prvního a miminko pilo o sto šest, tak jsem se radovala. Ale bolest místo aby přestávala, tak se stupňovala, čert ví proč, technika byla dobrá, první měsíc jsem u kojení probulela, ale vydržela jsem to a byla jsem na sebe pyšná. Když už bolest konečně přešla, radovala jsem se, jak to teď už bude pohoda, ale prdlajs, malý začal kojení bojkotovat a místo aby se na kojení těšil, tak ho musím přemlouvat, aby se vůbec přisál a i tak je to většinou s řevem. Bez gymnastického míče by už asi umřel hlady. Odstříkané mléko z flašky nechce. No a tak si takhle bojujeme už přes dva měsíce a nevypadá to, že by se to zlepšovalo. Malému jsou 3,5 měsíce, zatím je bez dokrmu, ale jak jsem plánovala přikrmovat až po 6. měsíci, tak teď je mi téměř jasné, že s příkrmy začneme už asi za ty dva týdny.
Držím palce a přeju hodně síly a pevné nervy!

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele