Konec dobrý, všechno dobré

En.Joy  Vydáno: 05.12.15

Když jsem byla těhotná, byla jsem vděčná za dlouhé a detailní deníčky, ze kterých jsem čerpala informace všeho druhu a snažila se připravit „na vše“. Vracím tedy stejnou mincí a přidávám ten svůj – dlouhý a detailní. :-)

Bylo to moje první těhotenství, a protože je mi už 37 let, je docela možné, že i poslední. Proto jsem se rozhodla, že si ho pořádně užiju. Každý den byl pro mě malým svátkem - načesaná, nalíčená, nosila jsem si pyšně a důležitě své kulaté bříško.

Termín porodu jsem měla na konci července a už od června byly venku čtyřicítky teploty. Poslední trimestr byl tedy celkem náročný. Přesto jsem byla zaskočená, když mi v porodnici hned na první poradně doktorka nabídla Hamiltona. V žádném případě jsem si žádné zásahy a urychlování nepřála.

Doktorka se velmi podivovala. Prý jsem jedna z mála neb všechny ji prosí o urychlení, protože ta vedra už nejdou snést. Na této první prohlídce mi doktorka také řekla, že jsem otevřená na prst a vše se hezky chystá, tudíž věří, že nebudu dlouho přenášet.

Další dvě kontroly v porodnici proběhly stejně – monitor v pořádku, porodní asistentka ohmatala bříško (v pořádku), ale vnitřní vyšetření jsem už pokaždé odmítla. Nebylo mi to příjemné, a pokud je monitor i pohmatem vše ok, neviděla jsem důvod, proč se stresovat. Jedna doktorka mi dokonce řekla, že s tím naprosto souhlasí a také jí nepřipadá úplně vhodné co týden maminku kontrolovat.

Ten den, kdy jsem byla potřetí v poradně (zbývaly ještě tři dny do termínu), jsme s přítelem měli ráno sex. Nešetřila jsem se… :-) V deset večer jsem se šla vyčurat, a jak jsem dosedla, vytekla ze mě narůžovělá vodička. Jen trochu, nebylo to ono pověstné „lupnutí“. Snadno by se to dalo přehlédnout. Hned jsem volala přítelovi, ať přijede, že musíme do porodnice. Mám pozitivního streptokoka, při kterém se musí při odtoku vody hned do porodnice a do určité doby porodit.

Za necelou hodinu jsme tedy byli v porodnici. Monitor opět v pořádku, otevřená na 1 cm, ale kromě vody, která stále postupně odtékala po malých dávkách, se nic nedělo. Žádné kontrakce, bolesti, nic. Doktorka tedy rozhodla, že se mám prospat, a pokud se během noci porod nerozeběhne, začnou ho ráno vyvolávat. Ano, opět! Ten jejich „porodnický vtípek“ – jděte se prospat…! :-)

Mé „prospání“ tedy spočívalo v tom, že mi každé tři hodiny přišli dát novou infuzi antibiotik a odvedli na monitor srdíčka. Na jednu stranu jsem byla ráda, že se během noci porod nekonal, protože mi tak do porodu stihli vykapat celkem tři dávky antibiotik, což je prý při streptokokovi ideální dávka.

Ráno v sedm hodin byl nález stále stejný – 1 cm, bolesti žádné. Doktorka tedy rozhodla, že mi zavede tabletu na vyvolání, během čehož se na mně podívala, usmála se a řekla: „Já mu teď sahám na hlavičku.“ Nádherný pocit, nemohla jsem uvěřit, že je můj brouček už tak strašně blízko…!

Odešla jsem na pokoj a musela chvilku ležet, aby se tabletka rozpustila. Pak opět možnost volného pohybu. Porodní asistentka mezitím přispěchala s míčem a instruovala mě, kterak si ulevovat, až přijdou bolesti. Měla jsem nadstandardní pokoj a byla opravdu ráda za soukromí.

Přítele jsem si u porodu nepřála. Byla jsem tedy sama a snažila se soustředit jen sama na sebe a své tělo. Kontrakce přišly půl hodiny po zavedení tablety. Měly intenzitu silnější menstruace a já si bláhově myslela, že to je „ono“ a nadšeně jsem skákala na míči, plná pýchy, jak to parádně zvládám.

Voda stále tekla a já tryskovou rychlostí spotřebovávala poporodní vložky. Odtékala nepravidelně, někdy jen malý flíček, ale jindy, jako když převrhnete plnou misku vody. Přišla se na mě podívat porodní asistentka a já ji nadšeně hlásím, že: „Mám kontrakce co tři minuty!!!“

Zavrtěla hlavou, že podle mé veselosti toto zcela jistě porodní kontrakce nejsou. Pche! Co ta o tom ví, říkala jsem si, a hopsala nadšeně na míči.

V deset hodin další kontrola a… Zklamání. Nález stále stejný – 1 cm. Doktorka tedy zavedla druhou tabletu. Po půl hodině se dostavily, a to v plné parádě! Skutečné porodní kontrakce! Přišla porodní asistentka, já ležela v posteli jak na márách a neříkala jsem už nic.

Usmála se na mě: „No konečně. Teď se mi už líbíte!“

Hahaha… Poradila mi, že nemůžu ležet v této poloze – na boku a kolena u sebe, protože hlavičce „zavírám cestu“. Zejména při kontrakci musím prý dát kolena co nejvíce od sebe, ať má hlavička dostatek místa. Pomohla mi s míčem do sprchy, prý to pomůže. Na mě to ale vůbec nezabralo. Míč mi na sezení přišel najednou hrozně tvrdý, teplá voda bez efektu…

Nakonec mi pomohlo, když jsem při kontrakci šla do hooodně širokého dřepu, dlaně opřít o zem, kolena od sebe, dýchat a snažit se maximálně uvolnit. To šlo těžko, protože při bolesti se tělo instinktivně zatne. Porodní asistentka mi ale říkala, že ta relaxace je v této porodní době klíčová, pak může dítě hezky dorotovat.

Kontrakce jsem měla co pět minut. Znova kapačka s antibiotiky a pravidelný monitor. Naštěstí mě nenutili při něm ležet. Seděla jsem v jakési roztodivné jogínské pozici – turecký sed s chodidly proti sobě a pomalu hluboce prodýchávala. Psí dýchání mi též nikdo nenutil ani nedoporučil.

Po dvou hodinách od zavedení druhé tabletky, tedy ve dvanáct, mě porodní asistentka zkontrolovala. Prý jsem otevřená na tři centimetry, takže si mám vzít věci na sál a půjdeme. To mi přišlo celkem divné. Nečekala jsem, že mě na sál vyprovodí fanfáry, ale posbírat si věci do igelitky a jen tak si jít na sál pro dítě jako do sámošky… :-) To mi prostě přišlo zvláštní.

Na sále jsem si vylezla na lehátko. Součástí porodního boxu byla i sprcha, kam porodní asistentka „pro všechny případy“ nastražila opět skákací míč a hned vedle WC. Klystýr mi tedy dala přímo na porodním lehátku. Zvládla jsem ho udržet jen po dvě kontrakce a pak už jsem rychlým skokem přistála na WC. Tam jsem absolvovala následující dvě kontrakce, které díky klystýru byly neuvěřitelně úlevné!

Některé mé kamarádky klystýr před porodem úplně odmítly, případně si ho doma vyřešili Yal gelem. Pokud snad někdo váhá – určitě doporučuji nechat si ho dát. Opravdu cítíte, jak se uvnitř udělá místo, cesty se uvolní a miminko může krásně dolů.

Medituji tedy uprostřed kontrakce na záchodě, když se náhle rozletí dveře, tam moje porodní asistentka a řeší se mnou nějaké „organizační“ detaily. Mno… Jí to přišlo normální, tvářila se jakoby nic. A tak proč ne! Pak je zase zavřela, ať mám teda „soukromí“.

Vylezu z WC, jdu k lehátku a ona že mrkne, jak to vypadá. Než na něj však vylezu, už jí zase prchám pod rukama, že pardon, ale já „ještě musím“. Dosednu – a nic. Jdu tedy zpátky a informuji porodní asistentku o této podivnosti. Vysvětlí mi, že to už je zřejmě tlak hlavičky – tedy miminko je už opravdu dole. Načež pronese jednoduchou, leč geniální větu, kterou si asi budu pamatovat do konce života: „Víte, celej porod je vlastně jen o tom, že se vám chce jako na záchod.“

Já vylezu na porodní lehátko, aby se mohla podívat, jak jsme na tom. Byla jedna hodina. Tedy pouhá hodinka po nálezu 3 cm a tři hodiny po zavedení druhé tablety, tudíž ani jedna nevěříme, že jsme nějak zásadně pokročily. Ale když do mě koukne, udiveně hlásí, že branka už je zašlá a tak, jakmile přijde kontrakce, můžu zkusit zatlačit.

Řekla: „Zkuste tomu trochu pomoct.“

Překvapilo mě to. Všichni mluví o tom, že měli v určité fázi nesnesitelné nutkání tlačit. U mě nic takového neproběhlo. Kdyby mi neřekla, že „už“, tak to tam snad prodýchávám ještě dneska…

Neštelovala mě do žádné pozice, v porodním plánu jsem měla napsáno, že nechci mít nohy v podpěrách. Nechala jsem si tedy paty na posteli, jak mi přišlo zrovna pohodlné, držela se za hlavou rámu postele, a když přišla kontrakce, zatlačila jsem. Jen tak trochu „na zkoušku“. Ani oči jsem nezavřela.

Koukám upřeně na porodní asistentku a najednou cítím, jak se uvnitř něco uvolnilo a posunulo. Vůbec to nebolelo, naopak. Zatlačit při kontrakci je to jediné, co opravdu pomůže od bolesti. V tu chvíli mě napadlo: „Ty bláho, já FAKT rodím!“

Asistentka nadšeně volá, že už vidí vlásky. (Ano, opravdu takhle rychlé to bylo.) Z kapsy tahá mobil a rychle volá doktorku. Já hluboce dýchám a přemýšlím, že to není žádné drámo a jestli tohle je jako fakt celé, tak mám vyhráno. Doktorka se přiřítila rychlostí blesku a zasedla před lehátko.

Jen se podívala a optimisticky prohodila: „Na dvě zatlačení bude venku.“

Já zatlačila, jak nejvíc jsem mohla, ale když pak otvírám oči, vidím, že doktorka kroutí hlavou, snaží se pomoct miminku prorvat hlavičku, ale nic. Nevadí, čekáme na další kontrakci. Doktorka v mezičase poznamená, že mám nezvykle dlouhé prostoje mezi kontrakcemi. Já znova připomínám, že nechci nástřih.

Další kontrakce, znova se snažím ze všech sil a v závěru vidím, že i doktorka má stejně urputný výraz, ale opět nic.

Říká mi: „Tlačíte dobře, uvnitř je taky místa dost, ale nevím, jestli to zvládneme bez nástřihu.“

To mě dokonale znejistělo. Ptám se tedy proč a ona že neví, že nám tam „něco“ brání, ale nevidí co. Po další kontrakci mě říká, že já to určitě nakonec nějak „prorvu“, ale budu prý potrhaná. Prý mám hodně pevnou kůži a vevnitř nám také „něco“ brání. Svolím tedy k nástřihu.

Doktorka střihne během další kontrakce. Nástřih není ostrá bolest, ale v mém případě neplatí, že není cítit vůbec. Cítila jsem tupé, opravdu silně nepříjemné, stříhání do kůže a najednou zjišťuji, že se „bojím“ přes tu ránu tlačit takovou silou jako před tím. Prostě do toho při další kontrakci už nedávám vše a peru se sama se sebou – snažím se tlačit a zároveň si bráním. Najednou panikařím, protože vím, že takhle to děťátko ven nedostanu.

„Mě to nejde, já to nezvládnu,“ začnu naříkat a porodní asistentka řekne další kouzelnou větu, která zachrání celý můj svět: „Já vám teď pomůžu. Teď na to tlačení budeme dvě.“

Tohle jsem potřebovala slyšet. Uklidnila jsem se. Přišla další kontrakce, já zatlačila (musím přiznat, že ne vší silou), porodní asistentka mi zmáčkla břicho, doktorka „něco“ udělala, a aniž bych cítila cokoli z toho, o čem jsem četla (řezání hlavičky, vystřelení tělíčka…), najednou mi na bříško pokládá mého chlapečka. Skoro jsem ji podezírala, že ho měla připraveného pod stolem a teď mi ho prostě podala. :-)

„Je živej?!“ Bylo první, co jsem řekla.

Smála se, že živej je, ale prý šel s ručičkou u hlavičky a ještě měl šňůru kolem krku, která ho trochu brzdila. Podotýkám, jen hlavička (bez ručičky) měřila 35 cm a já měla s aniballem nacvičeno 30 cm. Nakonec jsem za ten miniaturní nástřih byla ráda. O to víc, že za dva dny jsem o něm už ani nevěděla a mohla jsem krásně sedět.

Můj chlapeček byl neuvěřitelně klidný, neplakal. Pamatuji se, jak se na mě zpříma podíval. Dala jsem si ho na sebe a přikryla rukama. Dívala jsem se na černé slepené vlásky. Měl na sobě hodně bílého mázku. Doktorka se divila, že podle mázku by nevěřila, že je to dítě donošené.

Jak jsem si přála, čekali jsme, až dotepe pupečník. Pak teprve ho doktorka odstřihla a podala na bleskovou kontrolu dětské lékařce. Ta ho stejně bleskově zkontrolovala, podala mi ho zpátky a odešla. Přála jsem si, aby mi dítě nikam neodnášeli, neomývali… Na mé přání mi doktorka před šitím píchla anestezii. Takže šití, kromě těch pár bodnutí injekcí, jsem vůbec necítila. Šila jen nástřih, vnitřní zranění nebylo žádné.

Miminko jsem si trochu posunula, prstem mu pootevřela pusinku a hned se hezky přisálo. S doktorkou jsme povídaly, vtipkovaly a já byla neuvěřitelně šťastná a říkala jsem si, že to byl vlastně krásný porod a že za rok bych si to klidně dala znova. Leč bohužel, to jsem ještě netušila, že tohle není všechno…

Krásně se nám povídalo, miminko stále na mně, já naprosto spokojená, ale doktorka nervózní víc a víc. Už skoro hodinu jsme čekali na placentu… Nechala si z vedlejšího boxu zavolat starší zkušenou porodní asistentku, ta mi prohmátla břicho a kroutila hlavou: „Kdepak, ta ven nepůjde.“

Doktorka mi tedy navrhla, že vedle na boxu je zrovna anesteziolog, zavolá ho, na chviličku mě uspí a placentu odstraní. Prý budu za půl hodinky na svém pokoji i s miminkem, které mi sestřičky mezitím umyjí a oblečou. Nerada, ale souhlasila jsem.

Pokud placenta sama neodejde, odstraňuje se tak, že ji doktor hranou dlaně „odškrábne“ od dělohy. Otočili porodní křeslo, rozsvítili lampu, začali si chystat instrumenty jako před velkou operací, a protože jsem tak měla napsáno v porodním plánu (pro případ, že na porodní box bude muset přijít lékař – muž), pečlivě mi zakryly nohy od pasu až po špičky prstů. Najednou byla kolem mě spousta lidí. Viděla jsem cizí sestru, jak rychle odnáší mé miminko. Najednou jsem měla strach. Vedle anesteziologa stála nějaká sestřička, tak jsem ji chytila za ruku. Pak mě uspali.

První, co jsem si uvědomila, bylo, že jsme ve výtahu. Ležím na kovové posteli. Byla jsem otupělá z narkózy. Až po pár minutách mi někdo vedle mě hlasitě říká, že jsme na JIP. Během odstraňování placenty jsem začala hrozně krvácet a ztratila litr krve. Placenta byla prorostlá do sliznice, nešla odstranit a navíc silné krvácení, které jim nešlo zastavit…

Ptala jsem se, kde mám dítě. Prý mi ho sestřičky pohlídají. Cítím jen obrovský smutek a zklamání. Mé čerstvě narozené miminko kdesi mezi cizími lidmi. Takhle jsem to nechtěla… Konejším se tím, že snad bude spinkat a máma mu chybět nebude. Doktorka mi ještě říká, že nevypadám vůbec dobře, nelíbí se jí to a pokud bude třeba, nechá mi připravit náhradní krev. Ani mně se to nelíbí a taky se vůbec dobře necítím.

Večer prosím sestřičku, aby mi přinesli děťátko. MUSÍM ho vidět. Asi za hodinu vejde do dveří žákyňka. Nese v ruce malinkatý uzlíček, jen jako když stočíte ručník do ruličky. Nemohu uvěřit, že v té zavinovačce je moje malé sladké dítě. Podá mi ho a já konečně vidím svého nádherného (umytého) chlapečka v celé kráse. Vypadá tak vážně, tajemně. Bez problémů se přisaje k prsu. Pak si ho opřu o stehna, houpám ho a dívám se do té nejkrásnější tvářičky na světě. A navzdory všemu jsem naprosto šťastná. Večer mě myjí a převlékají vleže na posteli.

Chlapečka mi přinesou znova druhý den ráno. Doktorku během vizity prosím, ať mě pustí z JIP na pokoj, už chci být jen s ním. Nechce mě pustit. Musím ji slíbit, že budu „rozumná“, nebudu dělat hrdinku, a když se mi udělá špatně, řeknu to. Ano, ano ještě jednou ano… Slíbila bych cokoli, jen aby mě pustili.

Navíc ráno mi dovolili sprchu – pod dozorem sestřičky, která mi pomáhá, se mohu sama umýt a vyčurat. Prošla jsem touto „zkouškou“, a tak mě pouští, respektive vezou na kolečkovém křesle do „mého“ patra. Zrovna jsem znova ve sprše, když slyším z chodby kvílivý zvuk vozíků, ve kterém vozí miminka. Kroky i kvílení se zastaví před mými dveřmi. Zatají se mi dech a doufám, že…

„Vezu vám miminko!“ volá na mě sestra. Utíkám ze sprchy rovnou k ní – tedy k němu. K mojí lásce…

Odpoledne mi doktorka udělá kontrolní ultrazvuk. Nález se jí nezdá. Prý měli co dělat, aby zastavili krvácení, a tak to vypadá, že vevnitř něco zůstalo. Chce mě poslat na vyčištění dělohy. Neeeee! Nechci se znova probudit na JIP! Nechci! Snaží se mě uklidnit, a tak říká, že to teoreticky může být jen sražená krev. Dá mi tedy injekci, po které – je-li to sražená krev, se ty cucky pustí a vykrvácí ven.

Čekáme tedy do druhého dne, ale bohužel nález je ráno stejný. Je rozhodnuto. Čeká mě znova narkóza a vyčištění. Miminko mi znova odvezou k sestřičkám. Je mi strašně, chce se mi brečet. Natáhnu si kompresní punčocháče, jsem na pokoji sama a čekám ty hnusné dlouhé hodiny, než na mě přijde řada.

Konečně si pro mě sestra přijde. Vezme mě na lehátko, přikryje dekou a jedeme o tři patra níž. Tam mě postaví do chodby těsně před operační sál. Koukám na zelené kachlíky na stěnách. Nespletli se, není to márnice? Vypadá to tam strašně.

Přijde anestezioložka, kouká do mých papírů a skepticky kroutí hlavou: „Udělali vám ráno kontrolní obraz krve?“

Říkám, že ne. Jde za operující doktorkou a slyším, jak spolu diskutují. Prý jestli se na té porodnici někdo úplně nezbláznil!? Přijde za mnou a vysvětlí mi, že krevní obraz, který mi po porodu udělali na JIP, nevypadá vůbec dobře, a pokud si tělo rychle nenahradilo krev, což prý pochybuje, na sál mě takto přijmout nemůžou. Sestra mi tedy přímo v předsálí nabírá krev a posílá rychle do laborky na rozbor.

Mezitím si nechají přivézt jinou maminku z porodnice a vezmou ji na sál přede mnou. Já po celou dobu ležím na uzounkém vozíku sama mezi zelenými kachlíky a poslouchám, jak tam maminku uspí, vrtají se v ní, něco hledají, najdou to, vyřeší a pak ji probouzí… Nutno podotknout, že paní zřejmě nebylo dobře a po narkóze strašně naříká a křičí. Na náladě mi to nijak nepřidává.

Je mi zima a je mi smutno. Neustále musím myslet na své miminko, které je opět mezi cizími lidmi, bez mámy… Po operaci maminku nechají odvézt a věnují se opět mně. Respektive mi objasní, že se jim potvrdilo, co očekávali – mám strašně nízkou hladinu červených krvinek a takto mě na sál vzít nemohou. Nechají mi prý připravit dvě dávky náhradní krve. Volají na porodnici, ať si pro mě zase přijdou.

Ležím na vozíku jako odmítnuté zboží a čekám, až si pro mě někdo přijde a odveze mě. Je mi strašně. Na svém pokoji dostanu do žíly krevní infuzi. Lékařka, která mě omylem poslala na sál, se mi přijde osobně omluvit. Bylo to poprvé, kdy jsem dostala náhradní krev, takže jsem dost zaskočená reakcí mého těla – mám zimnici, je mi špatně, celá se třesu. Je to prý normální…

Do toho mi sestra přiváží dítě na kojení. „Já to nezvládnu, teď ne,“ doufám, že mu mohou dát příkrm, ale bohužel nelze.

Třesoucíma se rukama tedy beru své tříkilové miminko a mám strach, že mi upadne, nebo že ho pozvracím. Nějak to nakonec zvládnu. Co mi zbývá… Stále ho ještě držím, když přijde dětská vizita. Doktorka na něj koukne, „pípne“ mu nad hrudníčkem přístrojem a: „Jéje!! To se mu parádně rozjela žloutenka. Musí jít na svícení.“

Do žíly mi kape cizí krev, je mi zle, čeká mě zákrok v kachlíkárně a mé dítě odváží někam na svícení… Tak teď mi není vůbec úzko, ani nejsem smutná. Jsem prostě totálně v koncích. Za další tři dlouhé hodiny čekání mě znova vezou na sál. Tentokrát už konečně můžu dál. Je mi to ale jedno, už jsem rezignovala.

„My už se tady probouzíme,“ slyším někoho říkat vedle mě.

Jsem pořád na sále. Než mě odvezou, jsem už zpátky při vědomí. Je mi mnohem lépe než po první narkóze. Doktorka mi vysekne poklonu, že jsem asi hodně statečná ženská  – prý s takovou krví bych vůbec neměla být schopná normálně fungovat a chodit, natož se starat o dítě.

Odvezou mě zpátky na můj pokoj a já žiju jen z těch krátkých chvilek, kdy mě mé miminko vozí na krmení. Trápí mě, že je znova sám, s obvazem na očích, bez své mámy… Jsem ale trpělivá, čekám. Druhý den pozdě odpoledne mi ho přivezou ze svícení a bilirubin je už natolik dobrý, že můžeme zůstat spolu.

A tak jsme od té chvíle spolu… :-) Já a můj chlapeček. Hned další den jedeme domů a já jsem šťastná a pyšná na nás oba, že jsme to všechno zvládli. Prostě jak říkám – konec dobrý, všechno dobré…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Potvurka.kat
Kecalka 134 příspěvků 19 inzerátů 05.12.15 02:36
...

Jak dlouho jste tedy celkově ležela v nemocnici?

 
Uživatel je onlineJudithkaj
Zasloužilá kecalka 671 příspěvků 05.12.15 07:24

Klobouk dolů. Jste statečná. Z moji čerstvé zkušenosti vím, že vše může být naprosto jinak, než člověk snil a plánoval. A to jsem rodila po čtvrté… Ta touha být se svým miminkem nás staví na nohy a jsme schopné zvládat věci, které bychom jinak nikdy nezvladly. Hodně štěstí do života vám oběma! :srdce:

 
Hatšepsovet
Ukecaná baba ;) 1303 příspěvků 05.12.15 08:51

Zdravím, krásný a napínavý deníček, prožila jste si muka, ale hlavně, že to dobře dopadlo, blahopřeju k chlapečkovi. Chtěla jsem se zeptat, jestli si nepamatujete, jaké byly hodnoty toho krevního obrazu. Sama jsem měla docela těžkou poporodní anemii, bohužel se to zjistilo až 3. den po porodu, tak mě v porodnici brali více méně za simulanta, takže na ten pobyt nevzpomínám moc dobře. Transfuzi jsem si nakonec dát nenechala, po třech dnech už jsem se s tím naučila žít. A když čtu Váš deníček, tak jsem ráda, že jsem odmítla.

 
Křídla13
Kecalka 121 příspěvků 05.12.15 08:52

Gratuluji k chlapečkovi :kytka: Nikdy nepíši pod deníčky, dnes musím. Za mne jeden z nejlépe napsaných deníčků :palec:

 
-Evka-
Závislačka 2858 příspěvků 05.12.15 08:54


já nevím, něco (víc) mi toho nesedí.
ATB po třech hodinách? Možná to tak někde je, ale já rodila víc jak 24 hodin a za celou dobu jsem je měla 2×.
Paní sešijí a pak řeší placentu.

Dál jsem nečetla.

 
PerlaZP
Stálice 72 příspěvků 261 inzerátů 05.12.15 08:56

Výborně napsaný deníček - jeden z nejlepších, který jsem zde zatím četla. :potlesk: Hlavně, že všechno dobře dopadlo - gratuluji k miminku. :kytka:

Příspěvek upraven 05.12.15 v 08:57

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 05.12.15 09:37

:kytka: Gratuluju k miminku, deníček krásně napsaný, doufám, že už je všechno ok.

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 05.12.15 09:48

Ja mela obri kontrakce 18 hodin. Porad tomu davali cas, hodku sem, hodku tam..nechali me trpet 18 hodin 8o vubec prcek nesestupoval :jazyk:..taky sem v nejvetsich bolestech davala nohy k sobe a jen lezela :mrgreen: ze me tam meli dost :mrgreen:..a pak PA rekla " najednou ty nohy od sebe nejdou vidte" :roll: :mrgreen: pekny denicek.At dela prcek radost :kytka:

 
awesome
Kecalka 422 příspěvků 05.12.15 09:53

Moc hezky napsány deníček :palec:… Musela jste si „užít“ :hug: :hug:… Snad už je vše v pořádku..

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 05.12.15 10:11

Můžu mít otázku, asi na všechny uživatelky, které to čtou? Strašně často se s tím setkávám a úplně nerozumím: Když jsem já rodila, PA a primář mi pořád říkali, že musím být otevřená na 10 cm jinak rodit nejdu, že tam nesmí být lem, zkrátka nic, co by hlavičce vadilo, aby nebyl nástřih a šlo to co nejlíp. I když jsem byla na 9 cm, tak mi zakazovali tlačit a pořád mě nutili být na míči nebo chodit a zkrátka jsme čekali. Proč třeba někomu řeknou: Už jste na tři cm, tak jdem na sál? Není to málo? Nebo je to běžná praxe a čeká se na úplné otevření až na sále?

Edit: Vím, že v tomhle deníčku to úplně ta nebylo a že se čekalo ještě hodinu až zajde branka, ale strašně často tady v deníčcích čtu, jak se chodí na sál třeba, když ještě není těch 10 cm apod.

Příspěvek upraven 05.12.15 v 10:13

 
Krrysa
Extra třída :D 13919 příspěvků 05.12.15 10:57

@Dojcanis a polohoval tě někdo? zjiošťoval někdo, proč se miminku dolů nechce?

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 05.12.15 10:57

@Mersmerize1 ja rodila na 7,vic sem se proste neotevrela..cekali jsmw fakt dlouho, ani injekce na otevreni cest nepomohlo. Nekdo rodil na 3 cm?! Tak to klobouk dolu, protoze na 7to je sakra fuska.

 
Krrysa
Extra třída :D 13919 příspěvků 05.12.15 10:59

Gratuluju k miminku, já jsem zase po prvním porodu ěmnla rozhadrovanej spodek a taky, snad jne díky hormonům z miminka, jsem fungovala bez léků na bolest a personál to moc nechápal :)))
ale jedna poznámka k tomu tlačení, on by ten pocit přišel, tělo by za tebe tlačilo úplně samo, jen stačilo počkat… tohle tlačení " na povel" je na prt, v tomhlě tělo samo nejlíp ví…

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 05.12.15 10:59

@Krrysa nechali me zavrenou na pokoji. Prcek pry spal.Byl porad moc nahore a kontrakce cim dal vetsi a vetsi a prcek porad nic..Nikdo mi nerekl, proc neklesala..ale pry jsme cekali mov dlouho na to bez vysledku..pichli neco na cesty a tlacila jsem na 7..s pomoci, ze mi div neskakali po brise..

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 05.12.15 11:19

Moc Vám děkuji za komentáře. Jsem ráda, že se Vám deníček líbí :mavam:
@Potvurka.kat Byla jsem tam sedm dní, ale ten poslední se čekalo na miminko kvůli žloutence
@Hatšepsovet Když mě odmítli na sále tak hemoglobín 50 (myslím že hraniční hodnota je 110..?) A po transfuzi, kdy mě už na sál vzali to bylo těsně 100 - takže taky nic moc, ale už se se mnou holt nepárali. Já kdybych nešla na zákrok, tak si trasfuzi dát také nenechám, takže s vaším rozhodnutím naprosto souhlasím. Bylo to opravdu strašné, i když každý asi reaguje jinak. @Mersmerize1 Já myslím (laický názor), že jde čistě o to, jak je která porodnice zařízená. Tady neměli tu klasickou přípravnu a klystýr ad. dávají na sále, proto jsem tam asi šla tak brzy. Možná velké porodnice, kde se dveře netrhnou, si nemohou dovolit mít obsazené sály maminkami, které ještě budou nějakou tu hodinu čekat. Ale i mě to překvapilo, že při 3cm jdeme na sál… @Krrysa Souhlas! A jestli bych příště udělala něco jinak - pak určitě více té trpělivosti!!
Jinak tu smůlu jsme si odbyli opravdu v nemocnici - oba jsme se dali hrozně rychle do kupy a musím říct, že mám neuvěřitelně hodné trpělivé dítě - vůbec nevím, co to je, když miminko pláče, nevíte proč a snažíte se ho utišit. To já neznám… :srdce:

 
Potvurka.kat
Kecalka 134 příspěvků 19 inzerátů 05.12.15 11:41

Jste statečná, osobně vás obdivuji, když jste na to byla sama - manžela jste tam nechtěla já mám před porodem cca 13 dni do termínu, jsem z toho na nervy - doufám, že budu statečná jako vy.

 
hanulech
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 14 inzerátů 05.12.15 12:16

Gratuluji k miminku a přeji už jen vse dobre! :)

 
munchkin
Kelišová 6686 příspěvků 05.12.15 12:29

@Mersmerize1 u nás jsou porodní boxy… Rodička je tam od začátku až do konce… Je to tam připravené i na akutní císařský řez…

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 05.12.15 12:53

@munchkin Prosím a o jakou jde nemocnici?

 
Krrysa
Extra třída :D 13919 příspěvků 05.12.15 12:54

@Dojcanis já právě měla u pátého porodu podobný problém, ale PA vždy kontrolovala pohmatem ( jak rukou přes břicho, tak vaginálně podle švů a fontanel na hlavičce) polohu a mě otáčela tak, a by mohla sestoupit a dorotovat.. bylo to tisíc ajedna poloh a apovedlo se krásně… jsme vděčná vyšším mosnostem, že tenhle pord proběhl s touhle paní…

 
munchkin
Kelišová 6686 příspěvků 05.12.15 13:06

@En.Joy v hradci králové.. Na příjmu je připravna, tak mi dělali klistyr a pak rovnou i s chlapem na ten box. Jsou tam různé… Některý ma sprchu, některý vanu…

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 05.12.15 13:08

@Krrysa to me taky vevnitr hmatali..nevys­vetlovali nic ale..bud rada, ze v pohode PA. Na me byly vsichni neprijemny. A porod byl pro me hrozny. Udelali mi o porodu takovy obrazek, ze uz zadny jiny nikdy nechci

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 05.12.15 13:18

@Mersmerize1 Přesně jak píše zakladatelka, taky si myslím, že jde o konkrétní porodnice a jejich obsazenost, já rodila v malé porodnici, byli jsme tam 3 maminky, já měla největší bolesti a vcelku rychle jsem se otevírala, tudíž jsem šla jako první při pouhých 2 cm na sál a zbylé dvě pořád čekali na hekárně. Já odrodila a teprve druhá šla na sál, jinak byl celou dobu volný :)

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 05.12.15 13:20

@En.Joy Jinak moc hezky napsaný deníček, četlo se to samo a moc gratuluji ke chlapečkovi, je nádherný :kytka:

 
Krrysa
Extra třída :D 13919 příspěvků 05.12.15 14:22

@Dojcanis já jsem rodila doma se svojí PA, takže nic takovýho nehrozilůo… alůe právě po tomhle zážitku mě strašně mrzí, že se v porodnicích nechovají jinak.. v podstatě všecko, co jsme si prožila doma by v porodnici při troše snahy kráásně šlo… je mi to záhadou, proč se do toho nikomu nechce…

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 05.12.15 14:31

@Krrysa klobouk dolu, rodit doma :kytka:.Ale tak tam to clovek zna, je ve svym prostredi, ktery ma rad no.

 
Krrysa
Extra třída :D 13919 příspěvků 05.12.15 15:18

@Dojcanis jasněm, že to je jiný i v tomhle, ale spíš jde o ten přístup, jednání, možnostech, potom chování k miminku atd.. všešchno, co dalo tomu porodu tu krásu a bezpečí by šlo i v porodnici, jenom by porodníci museli chtít a připustit to…

 
Dojcanis
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 05.12.15 16:15

@Krrysa souhlasim :palec:

 
Bonulinka
Zasloužilá kecalka 533 příspěvků 05.12.15 18:01

@Mersmerize1 No, na porodní sál se u nás chodí, když je porod už rozběhnutý a nemusí se na čekanku, anebo domů. Tam ale ještě můžete pobýt hodně hodin, než začne druhá doba porodní.
Při posledním porodu jsem byla podle MUDr. i PA otevřená na 3 cm. Pak oba odešli. Najednou přišly zhruba 3 pořádné kontrakce a kluk vylezl sám ven. Nikdo mi neříkal, zda můžu tlačit. Naopak jsem si říkala, vždyť ještě nejsi otevřená, nemůžeš tlačit, dýchej…, ale to byla taková síla, že to nešlo zastavit.
Byla jsem bez poranění a chlapeček také. A pak se v tom vyznejte :nevim:.

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 05.12.15 21:34

Zaujímavé a krásne čítanie, z denníka priam cítiť lásku.

 
Star007
Závislačka 3875 příspěvků 06.12.15 00:21

Krasny i kdyz trosku smutny denicek. Ale jste strasne statecna zenska a krasne jste to se synem zvladli a ted uz mate to nejhorsi za sebou a budete si jen uzivat sami sebe :kytka:
@Mersmerize1 Na sal (porodni box) me vzali, kdyz mi praskla voda, cm nevim. Byla jsem tam asi dve hodiny od prasknuti vody po dvou vyvolavacich tabletkach, na kolik cm jsem byla nevim, ale vic jak na 4 ne. Nutkani na tlaceni na me prislo pri otevreni na 8 cm, PA na me kouka a slo se na to. Vedeli ze jsem cvicila s Aniballem, nastrih jsem odmitla a slo to hladce s tremi kosmetyckymi stehy.
Nevim co je u vas sal. V porodnici kde jsem rodila jsou porodni boxy, kde se rodicky davaji pri rozjeti porodu.

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 06.12.15 11:37

Gratuluju k chlapečkovi :kytka:,krásně napsaný. At vám dělá samou radost.

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 06.12.15 13:30

@Potvurka.kat Já vím, že ono se to „pěkně kecá…“, ale prosím NEBOJTE SE - Vaše miminko ty obavy cítí s vámi a zbytečně mu ubíráte odvahu, kterou potřebuje k tomu aby tu cestu „tmavým těsným tunelem“ zvládlo. Navíc, ono když už se „to děje“ a jste ve vleku těch událostí, vše vnímáte úplně jinak, než takto doma u PC. Věřte mi, že byste to zvládla stejně jako já - jako kdokoli jiný… Když se rozeběhne porod, fungujete pod lavinou hormonů, kterými nás příroda obdařila, abychom tuto extrémní situaci zvládly. Tu sílu v sobě máte též, jen o ní prostě nevíte… Držím Vám palečky :hug: :srdce:

Příspěvek upraven 06.12.15 v 13:31

 
Lanear
Kecalka 263 příspěvků 07.12.15 21:26

@Mersmerize1 Je to o porodnici, my máme malou. 2 sály a snad i bez hekárny, jen příprava se dělá v pokojíku před sálem. Jinak postel, křeslo, šátek na zavěšení i sprcha s míčem je vše v jednom, dokonce i aromalampa s rádiem byly kousek od toho. Další sál je s porodní vanou. Udělaj přípravu a rovnou na sál…i když já tam dlouho nepobyla, až mi to pak bylo líto, přišlo mi vše dost v tempu a to jsem si plánovala, jak si to tam budu užívat na těch všech vychytávkách atd.. :mrgreen: :lol:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 08.12.15 11:45

Gratuluji k miminku a musim slozit poklonu jak mamince, tak lekarum, ze se jim podarilo ji zachranit. Vzhledem k poporodnim komplikacim to byl opravdu tezky boj na obou stranach

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 09.12.15 16:16

Ještě mě napadlo, proč Ti vlastně porod vyvolávali? Byly špatné ozvy nebo…?

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 10.12.15 08:13

@MartinaIrena Ozvy byly v pořádku, ale celé tohle „načasování“ je kvůli pozitivnímu streptokokovi. Mě řekli, že pokud odtéká plodová voda, tak se u pozitiv. streptokoka musí porodit do určité doby (a ještě musíš být krytá antibiotiky), protože jinak hrozí, že se to miminko od tebe nakazí.

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 10.12.15 08:55

Aha.Ja jsem totiz odpurcem vyvolavacek, to byvaji ty nejhorsi porody.

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 10.12.15 09:03

@MartinaIrena No to já též!!! Proto se mi fakt vůbec nelíbilo, že mi hned na první poradně v porodnici nabídnou hamiltona?! :cert: Bohužel ale při odtoku té plodovky už jsem pak kvůli téhle komplikaci na výběr neměla :(

 
Cristyna
Závislačka 3186 příspěvků 14.12.15 22:24

Gratuluji k chlapečkovi, to je ale vlasáček :kytka: a musím říct, že s tím tlačením jsem to měla stejně jako ty..2× jsem rodila a ani jednou nutkání na tlačení…prostě až mi to dovolili tak jsem zatlačila a byli venku :lol: jsem ráda, že to má konečně někdo stejně :lol:

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 15.12.15 19:24

@Cristyna Klika, že nám to dovolili, co? Mohly jsme to tam držet ještě teď a čekat až „TO“ konečně přijde :mrgreen: :mrgreen: :mavam:

 
Cristyna
Závislačka 3186 příspěvků 15.12.15 23:23

@En.Joy tak tak :mrgreen: zaplať pánbůh :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček