Konec duhy

Jita.tutik  Vydáno: 25.04.11

Deníček o životě, o jednom vztahu, který skončil a o tom, co po něm zůstalo… miminko. To nejhezčí a nejkrásnější na celém světě. Ani nevím jak začít, tělo i mysl se mi stále svírá bolestí a částečně i vztekem.


4 komentářů

Je mi 24 let, pro mnohé stará, pro většinu mladá. Pro někoho dospělá a spolehlivá, pro jiné nezralá a naivní. Já sama bych se některé dny zařadila do jedné skupiny a někdy zase do druhé. Jedno ale vím, jsem milující máma, pracovitá žena, odpovědná za své chyby a špatná rozhodnutí.

Jsem ale také silná, protože věřím v lepší zítřek a ať už mě v životě potkalo cokoliv či ještě potká, já se s tím poperu, najdu další skrytou sílu, vstanu a půjdu dál hledat štěstí. Nejen pro sebe, ale hlavně pro mou dcerušku, mou největší a zatím jedinou lásku.

Co jsem komu udělala? Ptám se stále dokola. Proč mě provází nespravedlnost a proč lidé kolem mě nemohou být upřímní a usměvaví.

Svůj deníček chci věnovat všem lidem, kteří zažili něco podobného, těm na které se nesměje štěstí každý den nebo třeba i těm, kteří si neváží toho, co mají. To, co já jsem chtěla, jsem neměla, stále nemám, ale pořád tajně doufám, že někdy mít budu. To, co chci se nazývá RODINNÁ POHODA.

Své předešlé deníčky o tom, čím jsem si prošla buď já nebo má dcera Viktorka, jsem již napsala. Dnes bude o tom, co potkalo nás obě.

Píše se datum 19. 4. 2011 a já balím poslední věci do tašek, krabic a pytlů. Balím oblečení, hračky, chůvičku, monitor, hygienické potřeby a vše ostatní, co já a má drahá dcerka potřebujeme a používáme. Je to den, který se nesmazatelně vryl do mé duše. Den, kdy jsem já a má holčička opouštěly byt a město, o kterém jsme si myslely, že tam budeme žít šťastně až do smrti. Pohádka se ale nekoná…

Nevím, kdy to začalo… nejspíš někde uprostřed těhotenství.

Jedna žena a jeden muž se moc a moc milují a rozhodnou se, že po společném žití, zásnubním prstenu a předělání celého bytu by bylo krásné počít další generaci a o lásku se rozdělit mezi dalšího človíčka.

Slovo dalo slovo, spousta citu a hormonů a malá rybička už si spokojeně plavala v bříšku… dny, týdny a měsíce ubíhaly a dívka s bříškem rostla před očima. Byla doma, nebylo jí dobře a přes všechny problémy už se nemohla vrátit do práce. Nijak by ji to nevadilo, kdyby si nakonec nepřipadala doma jen jako hospodyně a poskok svého přítele.

Hádky a slzy nebraly konce, stahovalo se jí bříško vzlykáním a úzkostí, samotou a vztekem. Každý den se dívka omlouvala své rybičce za to, že jí tak ubližuje, ale stále ji přesvědčovala o tom, že ji miluje a že už plakat nebude…

Těhotenství, na které se dívka tak těšila, že bude jedno z nejhezčích okamžiků v jejím životě se změnilo v peklo, v období plné rozporů, rozporů z toho, že přítel na ni začal kašlat, že se jí skoro nedotkne a že na ni křičí při každé příležitosti a tím, že má v bříšku to nejkrásnější stvořeníčko na světě a že jej miluje celým svým srdcem.

Dívka sebrala všechny síly a doufala, že se přítel změní, když uvidí tu malou holčičku a když si ji prvně pochová v náruči. A opravdu se tak stalo. Byl velkou oporou při porodu a najednou i VELKÝM tátou a VELKÝM přítelem své dívky. Pusinky a úsměvy nebraly konce. Každý den návštěva v porodnici, pak hrdý odvoz domů a pak… pár polaskání a byl konec.

První opojení vyprchalo jako pára nad hrncem. Nová práce a k tomu nové sebevědomí udělalo své a muž se opět vrátil do starých kolejí.

Jenže…

Teď už nešlo jen o dívku, šlo i o tu malou princeznu, která každý den rostla do krásy a krásným dělala i svět kolem sebe. Nešlo už jen o křik a hádky mezi dvěma lidmi. Je tu přece rybička, která potřebuje klid, pohodu a lásku.

Z VELKÉHO táty se stal MALÝ otec. Choval ji dohromady za tři měsíce sotva 15 minut a venku ji povozil jen dvakrát a to jen tehdy, když se mu to hodilo. Jeho občasné úsměvy směrující k rybičce byly spíše jen přáním, aby rychle usnula a nedělala moc povyku a starostí kolem. Proč ale? Je to přece jeho dcera. Měl by být rád, že ji má, že ji může hladit, hrát si s ní a mazlit ji. A to že pláče? Je to přece miminko, jinak mu říct neumí, že ho něco trápí.

A z VELKÉHO přítele se stal VELKÝ sobec. Sebestředný, arogantní a protivný sobec. Svou dívku už ani nehladil, neobjímal, nelíbal, už jí neříkal, že ji má rád, už naříkal ani dobrou noc před spaním, už vlastně nic… už jen křičel a kritizoval. Vše pro něho bylo najednou špatně.

A tak dívka po osmi měsících trápení a ubrečených večerů řekla sbohem. Vzala dceru a odstěhovala se k rodičům, kteří ji otevřeli dveře, náruč i srdce. Doufala, že tam pozná klid a pohodu a že třeba jednou, až bude vše za nimi najde třeba i novou lásku. VELKÉHO tátu pro svou rybičku a VELKÉHO přítele a lásku pro sebe.

Bolest je obrovská a pláč bude ještě dlouho stahovat dívce hrdlo. Vrátit už se ale nechce. Chce žít jako normální ženská s normálním chlapem a mít normální rodinu. O svou dceru se postará, bude ji oporou a dá ji vše, co bude potřebovat a chtít, aby byla šťastná a spokojená. Protože jen pro ni stojí za to žít a jít dál a třeba někde na konci duhy najít ztracené štěstí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 25.04.11 07:01

:srdce: Ahoj Jíťo :srdce:
Velmi mne mrzí, jak to u vás dopadlo. Ještě, že máš oporu ve své rodině.
Ten konec duhy na Tebe a Viktorku čeká a vy ho spolu brzy objevíte :hug:

 
Lenisek83  25.04.11 09:50

Moc hezky si to napsala,neboj všechno se jednou obrátí,všichni si asi v životě musíme projít něčím špatným abysme pak byli šťastní.A těm kdo druhým ubližují se všechno vrátí,potvrdilo se mi to opravdu pokaždé.Seš silná ženská a máš ten největší dar miminko,chce to jen čas a věř mi že budeš zase šťastná.

 
jana32
Kelišová 5565 příspěvků 25.04.11 10:52
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 25.04.11 11:23

krásně napsaný smutný příběh, nezoufej, čas rány zahojí a najde se někdo jiný, kdo si vás zaslouží, obě vás bude milovat. Pamatuj, že na každém konci je nový začátek, máš velké štěstí, že máš milující rodiče, kteří ti nabídli pomocnou ruku, každý tu možnost nemá. Hodně štěstí-mimochodem, tvůj milý mi dost připomíná mého švagra (manž. mé sestry) navíc, co řekne mamka a jeho babi je to nejmoudřejší, i když je to sebevětší kravina.

 
Kačenka 30
Echt Kelišová 7511 příspěvků 25.04.11 11:27

Moc ti držím palečky, aby jsi brzy našla pro sebe chlapa o kterého se můžeš opřít a pro malou princeznu hodného tatínka. :hug: :hug: :hug: :andel: :andel: :andel:

 
Lééénuša
Závislačka 2802 příspěvků 25.04.11 11:57

Jiťulko moc mě to všechno mrzí co jste si musely s Viktorkou prožít a čím jste musely projít…nebyla to lehká cesta a asi ještě chvilku potvrá než si zvyknete. Ale věřím tomu že na konci téééé duhy opravdu najdete své štěstí :srdce:

 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 25.04.11 15:21

Krásně napsaný smutný deníček. Moc Ti přeju, abys byla s dceruškou šťastná a brzy našla toho pravého a potom mohla prožívat rodinnou pohodu! Zasloužíš si to. Jsi skvělá máma. Držím palečky, ať jsi šťastná! :hug:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 25.04.11 15:51

moc moc držím palečky at se vám holky už jenom daří a at brzoučko potkáte toho správnýho tátu…posíláme pusu rybičce.. :huban: :srdce: :hug:

 
Habibi2606
Kecalka 163 příspěvků 25.04.11 16:01

Přeji ti, aby jsi v životě již smutná nebyla a byla hrdá na to, že jsi udělala takové důležité rozhodnutí, aby jste obě byly šťastné! Držím Ti palce, aby jsi našla toho pravého a pro Viktorku správného tatínka.

 
monopolicek
Stálice 65 příspěvků 25.04.11 16:40

Moc moc hezky napsané. A znovu se byť i jako chlap vracím k tomu, co jsem už mockrát napsal na foru tady.
Ten kdo má nechce, ten kdo nemá by chtěl moc :-( Je to smutné

Jinak koukám, že aktuálně Louny, tak tam pozdravuj všude ;-) a drž se

Příspěvek upraven 25.04.11 v 16:44

 
Hannys
Ukecaná baba ;) 1250 příspěvků 25.04.11 19:46

Jitulko moc ti přeju štěstí po kterém toužíš a určitě přijde den kdy ho potkáš… Taky jsem měla a pořád mám stejné pocity jako ty, tak moc dobře vím o čem mluvíš… Mám 3,5 měsíčního andílka Lukáška a taky jsme na vše sami. Tatínek o něj rok prosil půl roku se snažil a když byl asi 4 měsíce na cestě tak utekl k jiné a na nás se vykašlal. Já se trápila a trápila až se to odrazilo na mém zdraví a následně i na zdraví malého, narodil se o 5 týdnů dřív a navíc mu zjistili brániční kýlu a jako jednodenního ho operovali, byly to dny beznaděje a strachu a jeho tatínek si ani nevzpomněl, jen tím že mě ještě víc psychicky deptal, nezeptal se jak mu je, nepřijel se na něj podívat, viděl ho poprvé před týdnem když jsme měli soud a on si po té přijel pro věci které u nás do ted měl a jediné co ho zajímalo jestli jsem mu vše vrátila v pořádku, malého si pochoval ale to bylo vše a víc si nevzpomněl… Obrečela jsem to, ale říkám si že takový člověk si lásku tvou i miminka nezaslouží i když je to jeho vlastní krev. Moc ti držím pěsti a přeju štěstí co nejdřív a co největší, protože moc dobře vím jak se cítíš a určitě si zasloužíš lepší život než s takovým sobcem který myslí jen na sebe… Bude líp, taky v to doufám a o to víc to přeju tobě :hug:

 
atominnka
Generální žvanilka 20912 příspěvků 25.04.11 21:55

Je to smutné. Jak se lidi rychle změní. Gratuluju Ti k holčičce, je nádherná. Doufám a přeju vám, aby vše bylo už jen a jen dobré, malá byla zdravá, krásně rostla a dělala vám jen radost. :kytka:

 
madlenka73
Ukecaná baba ;) 2310 příspěvků 26.04.11 09:53

Takový chlap nestojí za slzy. Věř,že na vás obě čeká jiný a mnohem lepší,který vám vnese světýlko do života a dá vám spoustu lásky a pomůže vám vytvořit rodinnou pohodu. Držím palečky ať je to co nejdříve.
Než se najde,věnuj se na plno svojí princezně a ona Ti vše vynahradí :srdce: .

 
Rozinka28  26.04.11 17:24

Ahoj, Jíťo, moc Vám, holky, držím palce, určitě se blýskne na lepší časy. My se s přítelem rozešli po mém otěhotnění, přestože si podle svých slov mimi přál, kvůli jiné, co si našel. Já si mimi nechávám pod srdcem a říkám si, že je to pro mě dar a že je víc takových žen jako já, co takové situace ustály. Je mi 23 a věřím, že zase bude lépe a přeju to i Vám dvěma! :srdce:

 
TwistedAngel
Kecalka 382 příspěvků 28.04.11 03:11

Velmi smutny pribeh… mrzi ma, co sa stalo… ale velmi Ti zelam, aby sa vsetko zle na dobre obratilo a Ty si konecne nasla svoje stastie :kytka: :palec:

 
veverkas22
Zasloužilá kecalka 875 příspěvků 01.05.11 00:29

Držím palce!!!! a bude líp, opravdu bude a kdyby nebylo, podívej se na svoji holčičku a uvidíš.. to ona je tvoje štěstí, alfa i omega a nikoho jiného už nikdy potřebovat nebudeš :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele