Konečně je fajn

mejdylko  Vydáno: 05.10.13

Moje deníčky o mým bláznivým dětství. O tom, jak jsem nečekaně a nezodpovědně otěhotněla. O tom, jak nemáme kde bydlet a jsme bez peněz. O porodu a o tom, jak mi na jaře umřel bratr, jste četli. Je to půl roku a přijde mi, že zas žiju jinej život.


2 komentáře


4 komentářů

První 2 měsíce po bratrově úmrtí mi přijde, že mám vše v mlze. Neustálé lítání na kriminálku, čekání na pitvu, na vydání těla, pak kremaci a nakonec rozptyl. Ten dopadl až úsměvně. Dělala jsem tam ze sebe šaška, abych mamku povzbudila a můj tehdy 7měsíční syn, se proslovu pána z pohřební služby tak chlámal, že i já jsem se musela lámat v pase. Alex to pak završil obrovským krkancem do hrobového ticha a to už jsme úplně brečeli, ale smíchy. Tohle by se bráchovi líbilo, ten by se řechtal, až by škytal a ze hřbitova jsme odcházeli s úsměvem. Alex mi pomohl, abych se nezbláznila a abychom všichni fungovali.

Táta mě jako dceru odepsal. Prej jsem měla tušit, co chce brácha udělat a všude vypráví, jak jsme ho zabili. Ale to, že on 14 let neměl zájem o mě ani o bráchu a že paní na kriminálce nakecal, jak spolu slavíme Vánoce a narozeniny a jak jsme všichni v kontaktu, tak to bych mu jednu ďahla. Tak jsem mu vytočená řekla, proč si brácha změnil jméno, že byl homosexuál (táta je nesnáší) a jak mu ublížil, když si nechal vrátit 30 tisíc na alimentech. Jeho vnouče ho už vůbec nezajímá. Jednou ho držel na ruce a vypadal u toho, jak když má Alex mor. Už se mi půl roku neozval a já o to ani nestojím. Jen babi mě ráda informuje, co se u nich děje. Jako třeba, že dcera jeho nové manželky je těhotná a jak už plánují výbavičku a jak to bude holčička. Pecka mně přímo mezi oči. Ale jede se dál. Alex mě prostě drží nad vodou.

Léto jsme měli ve stylu Alexových pokroků. Od června lezl, seděl, stál a chodil podle nábytku. Vždy jsem se musela smát, když mi utíkal a jen jsem viděla, jak mi za rohem mizí zadek Ferdy mravence. Jeho zálibou bylo mi asistovat na záchodě a vytahování konzerv.

Taky jsem čekala, kdy se konečně dočkám toho rodičáku. Vzhledem k tomu, že mám přítele z Rumunska, tak teda žádná sranda. Pořád se čekalo na lejstra, až přijdou z jeho domoviny a nic se nedělo. Já už jsem dostávala pomalu psotník, protože jsme měli jen jeho výplatu a ten katastrofální byt jsme platili skoro deset tisíc.

Až se v červenci stalo to, že přišel dopis ze sociálky, a když jsem zjistila, že zas s modrým pruhem, tak na mě šly mdloby. To zas budem muset něco dokládat. No jistě. Chtěli potvrzení, že je přítel zaměstnanej. Tak jsem tam s tím jela, naštvaná už předem, protože tuhle cestu jsem absolvovala asi už po desáté. Jaké bylo překvapení, když mi paní na sociálce řekla, že sice Rumunsko nespolupracuje, ale že mi peníze vyplatí, protože přítel je evidentně zaměstnán v ČR. Tak jsem od tamtud odjížděla a chtělo se mi juchat radostí. Konečně budu mít jako každá maminka v ČR rodičák!

V tu chvíli už jsem věděla, co s penězi udělám - a sice až poplatím, vše co bude potřeba, tak nám nic nezbude, ale budeme už normálně žít. Dala jsem mamince 20 tisíc za to, že nám finančně pomáhala. Andrejovýmu bráchovi jsme vrátili deset (protože mi půjčil na zaplacení dluhu u zdravotky) a co bylo hlavní. Budu hledat byt.

Penízky dorazily a hned jsem začala hledat. Za 3 dny jsem měla byt. Kamarádka pronajímala 2+1, kompletně vybavený a ještě 2 litry slevila. No neměla jsem já štěstí! A jaké. Hned jsem jí poslala nájem a kauci a mohli jsme se stěhovat. Jenže jsem musela ještě dořešit starý byt, kde nám stejně končila nájemní smlouva.

Paní majitelka na nás dlabala. Nedodělala kuchyňskou linku, upozorňovala jsem jí na plíseň v bytě, vybuchovala karma, dveře držely silou vůle a to nemluvím o těch jejích exekucích. Nájem jsem platila exekutorům a poplatky posílala jí. Týden před nastěhováním jsem se dozvěděla, že byt je v exekuci. Kdy nám to chtěla oznámit, to nevím, ale koukala jsem jak blázen a říkala si, jakou máme kliku, že jsem sehnala ten byt. Paní majitelka mi nebrala telefony, nereagovala na dopis, který jsem jí poslala, a tak jsem to řešila s jejím tatínkem. Ten měl radost, když mě viděl. Pak se objevila a řekla jsem jí, že jí byt předám 31. srpna. Zase jsem slyšela to obvyklé jojojo, z kterého jsem měla vyrážku. Měla jsem strach, aby nám vrátila kauci a přeplatky, protože jsem věděla, že s ní to lehké nebude.

V sobotu 31. srpna jsem jí několikrát volala, abych věděla, kdy se teda sejdeme. Nebrala mi telefony. Kamarádka, když mě viděla, jak si okusuju nehty nervozitou, tak zvedla svůj telefon a zavolala jí. Jí to zvedla. Mně se prostě chtěla vyhnout. A kamarádka, jak byla v ráži, tak jí řekla, že je můj právní zástupce a že jsme se na něčem domluvili a že si dnes má převzít byt. Majitelová blekotala, vymlouvala se a nakonec přistoupila na středu. Takže jsem se tam vydala i s kamarádkou a paní majitelka měla asi takový bobky, že poslala za sebe svýho manžela. Ten mi vše podepsal, vysolil kauci i přeplatky a zmizel. Hlavně jsem byla ráda, že to mám z krku a měla jsem v ruce protokol o předání bytu, takže jsem byla neuvěřitělně šťastná. No jo, ale v neděli mi přišla smska od majitelky, že jsem nechali byt v hrozným stavu (byl vyklizený), že to tam smrdí (ano, její babička tam vyhulila 40 denně a smrdělo to tam zatuchlinou, už když jsme se nastěhovali), že je byt plesnivý (no jasně, volala jsem jí kvůli tomu asi 30× a vše podle ní bylo v pohodě, savem jsem to stříkala každých 14 dní), že jsem neumyla ani jednou okna (myla jsem je o Vánocích a na jaře) a že jsem nevytřela (ano, to přiznávám, ale měli jste vidět, v jakým stavu mi dala byt ona, když jsem si ho pronajímala). Prý jsem neskutečná a kdyby si přebírala byt ona, tak bych jí ještě platila. No prostě šaškárna. Jen ještě napíšu, že než jsem jí předala byt, tak jsme tam už skoro 3 týdny nebydleli, celou dobu tam byly otevřené ventilačky a stejně to tam smrdělo jak v márnici. Jak jsme tam mohli žít?

No každopádně od té doby je nám krásně. Nový byt je úžasný, jsme tu jak v pohádce a to platíme jen o 1000 víc. Rodičák chodí, jak má, takže máme i dost peněz a díky vráceným penězům z bytu máme i našetřeno. Máma už se dala do kupy, přestala brečet a dala se na kurzy ezoteriky s kamarádkami. Přítel je spokojenej, protože už nejsem ze všeho tak vynervovaná a naše malý sluníčko začalo po nastěhování na 10 měsících chodit. Spinká konečně sám v postýlce, celé noci a bez mlíka. Ráno se budí s úsměvem a vstávání mi už nevadí.

Vše je teď tak krásně idylické, že mě mrzí, že tu brácha není. Ale jak mi mamka řekla, on si nás hlídá a tohle všechno nám zařídil. Trošku tomu i věřím, protože jsem ho vždy před spaním prosila, aby nám to vyšlo. A zatím vyšlo všechno. Taky mu moc děkuji, každý večer a myslím na něho. Chybí mi, ale vím, že on nikdy nebyl šťastný. Jak řekla moje mamka: Lidi mají občas deprese a pak jim vysvitne slunko a je zas fajn. Můj brácha žil v permanentní depresi a jen občas mu trochu svitlo, ale hned to zas pohltil černý mrak depresí.

Je mi teď fajn, nenechám si to zkazit a ani vzít. Ještě před rokem by mě to ani nenapadlo, že se budem mít takhle dobře…

Tímto děkuji mamince, že na nás nehodila bobek a je tu se mnou, kdykoli potřebuji. Děkuji mému příteli, že se mnou přežil moje výkyvy nálad a že mě pořád miluje. Děkuju Alexovi, že mě zachránil a drží mě nad vodou a že má pro mě ty svoje krásný úsměvy. A hlavně děkuju tobě, bráško, že nad námi bdíš, miluješ nás a že mi posíláš tu neskutečně pozitivní energii, díky které vím, že život fakt stojí za to žít.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
anonymanonym  05.10.13 02:00
Psychiatr

Máte těžký život. Ale jste silná mladá žena, zvládla jste to.
Mám jeden dotaz. Když Váš bratr měl takové problémy, proč ho někdo nedovedl k psychiatrovi? Vhodně zvolená antidepresiva by mu pomohla.

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 08:25

To se me lidi taky ptali. Ale donutte dospeleho a svepravneho chlapa aby tam sel. On tvrdil, ze to nepotrebuje, ze to jsou sasci a nenecha do sebe rvat leky. Za posledni rok vypadal i stastne. Jednal tak, mluvil tak, smal se. Planoval jak bude alexe tahat po vyletech, ze ho bude ucit anglictinu a podobny veci. Vypadal, ze to zvladnul. Klamal telem. Ta sebevrazda prisla jak blesk z cisteho nebe.

Příspěvek upraven 05.10.13 v 09:06

 
aspagi
Kelišová 5741 příspěvků 05.10.13 09:07

Docetla jsem jedním dechen mela jsem taky problen s majitelkou ona chlastala a furt mela nalady bydlela v baraku nad nama..a vratila z kauce jen 1000kc pritom drevene parkety jsme ji nabrousili nalakovali a vymalovali to jeste byl schopna nam vypnout vodu kdyz jsme ji presne ten den hned v 8:00rano nezaplatili a tim rozbila zaplej bojler takze nesla tepla voda nebo zamykala branku od zahrady ja tehotna a nechtela mi dat klic tak jsem ji prelejzala vzdy rano kdyz jsem sla do prace chodila jsen v 6:15a to babka jeste spala ale vrchol byly vzkazy na papirkach dle jeji nalady na nasich dverech na dverech do sklepa na vchodovych dverich atd

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 09:19

@aspagi jůůů to jste si taky užili. Takový lidi by vůbec byt pronajímat neměli, když se neumějí chovat. My jsme si při nastěhování museli vše vyklidit z jejího bytu, vymalovat (normálně tam byly očouzený obdélníky od obrazů na zdi), všechno umýt, uvést do obyvatelného stavu, což trvalo 14 dní a já 6 týdnů před porodem. V den kdy jsme se nastěhovali, tak přišel první exekutor a chtěl to tam vybílit, za 14 dní další a v den kdy jsem rodila, tak nám zapečetili byt. Tak jsem to řešila z porodnice, protože nájem jsem měla psaný na sebe. Pak to začlo. Pokusili se nás vykrást (myslím si, že si s ní šel někdo vyřizovat účty), byla u nás PČR kvůli ní a pořád jí na té adrese někdo hledal. Když jsme po ní něco chtěli, tak si vypla mobil, nebrala ho a pak jsem lítala k jejímu tatínkovi, aby s tim něco udělal, protože ona s nechtěla s ničím nic dělat. Pořád jen plnou hubu keců, jak nám to tam dá do kupy a prdlačku. Ani poličky a dvířka jsem u kuchyňský linky neměla. Jako bonus bylo to, že byl ten byt pak v exekuci. No zkušenost blbá, ale poučná. Už si fakt dám pozor na lidi.

 
zrzule23
Závislačka 4933 příspěvků 05.10.13 11:35

Tak jsem přišla o brášku(18let) sice tragicky ale to asi nehraje roli. já držím nad vodou naše a náš Kubík drží nás všechny.
jsi statečná a moooc držím palečky ať je už jen dobře :hug: :hug:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 11:47

@zrzule23 děkuji. Jestli si dobře pamatuji, tak jsi reagovala i na můj předchozí deníček. :) taky se drž, ale máme ty naše chlapy a nimi je líp.

 
lenna1810
Závislačka 3270 příspěvků 05.10.13 13:22

Pěkný deníček, měla jsi to těžký…a je fajn, že jste se z toho všeho vyhrabali :) Přeju hodně štěstí do budoucna :kytka: A Alex je fakt šikulka ;)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 13:38

@lenna1810 dekuju. Jsi mila. Alex je muj hnaci motor. :srdce:

 
Crystalline  05.10.13 14:36

Nejdriv vytvorim pro svoje dite hnizdo, nasetrim nejake penize, pak si ho porizuji. Zivot je pak mnohem komfortnejsi, nez kdyz s miminem v naruci resim, ze zijeme ve smradlavem kutlochu, na rodicak cekam jako na spaseni, atd.

Dneska jsem nechala v obchode za zimni obleceni pro dite dva tisice ( bunda, kalhoty, cepice a rukavice). Zit z rodicovske, nevim, jak bychom do konce mesice vysli.

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 15:24

Jo to je fakt, ale tak dite mam a nejsem jedina na svete a dulezite je, ze jsme se postarali. Za rodicak fakt nemohu. Ja jsem vsechny ty veci co pises dala ve znackovem sekaci 500. :)

 
Evčík
Kecalka 185 příspěvků 05.10.13 16:32

@mejdylko @mejdylko Jsi statečná ženská a smekám před lidmi, kteří se dokážou znovu postavit na nohy i když jsou úplně na dně! A keci typu: nejdřív se materiálně zajistím a pak si teprve pořídím dítě může říct jen ten, kdo měl to štěstí a „upíchl si“ dítě ve chvíli kdy chtěl… Jenže takových je minimum 8) Buď šťastná za zdravého synka a vše ostatní se vždycky nějak zvládne… Sama jsi toho důkazem!
Hodně štěstí :srdce:

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 05.10.13 17:04

@mejdylko seš naše hrdinka :hug: drž se kočko a pamatuj máš nás :kytka:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 17:21

@Evčík děkuju moc. No mám důvod proč to dělat a chtěla jsem. Hodně lidí mi prorokovalo a asi i přálo, že Alex skončí někde v děcáku, protože to nedáme. Dali jsme. Sice s odřenýma ušima, ale už je líp. A jak mi brácha před svou smrtí řekl: Jsem pyšnej na to, jaká jsi máma. Tyhle slova si budu vždycky pamatovat, protože to bylo to nejkrásnější, co mi kdy někdo řekl :) :,(

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 17:22

@Petík K prej hrdinka :D néé tak každej máme svoje starosti. A já nejsem žádná srágora. Jede se dál. :) a jinak díky zlato. :*

 
Bauli  05.10.13 17:47

Přeju ať už je jenom dobře, našlápnuto k tomu máte ;)

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 05.10.13 18:04

6ilas životem kterej je pro většinu z nás noční murou. Nikdy bych se v takové situaci nechtěla ocitnout bez uplně bez prostředku, bydlet takle, proto že já bych to nezvládla :oops:
Máte nakročeno na krásnou cestu a já moc držim palce at je ještě líp a líp a líp…
Jsi silná a statečná a věřim že bráška nad váma opravdu drží ochranou ruku.

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 18:35

@Kamča.dalmatinka tak jako jednoduché to nebylo, ale hlavně že jsem se vzpamatovala a teď už žijem normálně. Vše se tak nějak srovnalo… Na facku jsem byla ještě před 2 lety a teď si konečně můžu říct, že jsem se vzpamatovala a dokážu fungovat jako dospělá ženská, co má rodinu. Doufám, že mi to vydrží. :)

 
lucillee
Kelišová 6775 příspěvků 05.10.13 19:26

@mejdylko Holka, můžeš být na sebe pyšná, jsi silná ženská. Často tu bývají deníčky kde holky kňourají jak je to všechno nespravedlivý a jak to maj těžký, ty ses s tím prostě poprala. :potlesk: Nevím kolik ti je, ale máš to v hlavě srovnaný! Přeju ať se vám daří a jste spokojená rodina se synkem který vám bude dělat jen radost. :D

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 20:22

@lucillee dekuju moc. Je mi 25. Syn me zachranil a nejen me. Kvuli nemu to tak vsechno dobre dopadlo. Relativne…

 
small
Ukecaná baba ;) 2443 příspěvků 6 inzerátů 05.10.13 20:36

Krásně napsaný deníček. Jak tu někdo psal, že jste si měli předtím, než si pořídíte dítě zařídit to a to…Vy jste to nádherně zvládli, tak jak to šlo. :potlesk: :potlesk: I přes veškeré problémy, je z vás spokojená a milující rodina, moc vám fandím, je to krásné, přečíst si po těch smutných deníčcích, další s dobrým koncem. Brášky je mi líto, ale věřím, že na vás dohlíží. přeji celé vaši rodince zdraví a už jen to pěkné :)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 05.10.13 20:53

@small jsi zlata. Dekujeme. :hug:

 
Sali
Zasloužilá kecalka 942 příspěvků 05.10.13 22:06

Moc držím palce, ať už je jen dobře! :hug:

 
Crystalline  06.10.13 08:07

@Evčík to neni o stesti, ale o zivotnim postoji. Nekdo dela veci ted hned, nekdo planuje.

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 06.10.13 08:54

@mejdylko láska k dítěti se neměří utracenými penězi za zimní oblečení, díky tomuhle příspěvku musím reagovat. Jsi statečná a malej moc šikovnej :hug:

 
mmuerka
Závislačka 4356 příspěvků 06.10.13 22:24

Krásnej deníček @mejdylko :kytka: přeju ti, ať tě už štěstí neopustí :mavam:
P. S. Dítě by měl člověk mít, když si věří a ne když hrabe prachy a až třeba ve 40 si řekne: ‚to by mohlo stačit‘. Ono to miminko už pak třeba ani nejde :nevim: :( Hlavní je, že jste to nevzdali a zvládnuli :palec:

 
aspagi
Kelišová 5741 příspěvků 07.10.13 08:54

@mejdylko no to jsi si uzila tesne pred porodem ja nastesti od ty babky vypadla kolem 5mesice uz jsem nemela silu preskakovat branku:) no a ted se znovu stehuju pac jsem bydlela levne ale na krasnem miste bohuzel smlouva byla jen na rok majitel chce rekonstruovat byt a pak v nem bydlet takze budu bydlet v centru

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 07.10.13 09:02

@aspagi jééé to je škoda. Tak co člověk nadělá. Taky mě štve, že nemáme svoje, ale prostě to nejde. Přítel je cizinec, oficiáně má výdělek 7500 Kč, ale bere 20 tisíc, jenže jako cizinec prostě nemůže sehnat normální práci, kde by měl normální smlouvu. Agentury hrozně šmelej. On tu nemá trvalé bydliště a o to je to ještě blbější. Hypotéku nám nikdo prostě nedá. Tak to musíme třískat po nájmech. No co se dá dělat, hlavně že bydlíme :)

 
aspagi
Kelišová 5741 příspěvků 09.10.13 11:14

@mejdylko muze byt i hur vid :mrgreen:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 09.10.13 11:16

@aspagi no právě. Proti tomu, co bylo předtim, se teď vlastně máme luxusně :)

 
Evčík
Kecalka 185 příspěvků 09.10.13 14:34

Crystalline Mít dítě ve chvíli, kdy chceme je o hodně velkým štěstí!
Dnes už vím, že 100× radši nebudu mít dostavěný dům, natož komplet zařízený, než ve 34 letech řešit, proč těhotenství nepřichází!? Pokud už těhotenství příjde (třeba i nevhod), pak jsem si jistá, že se všechno dá nějak zvládnout a materiálno je to poslední na čem záleží…

 
Opocno
Kecalka 211 příspěvků 09.10.13 15:21

At vse pokracuje jak ma, drzim pesti:-)

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 09.01.16 10:55

Přesně tak, ono není fakt moc na co čekat, do 25ti je šance a plodnost nejvyšší, to vám řekne každej gyndař a kdo to jede stylem „nejdřív dovolená v Jugoslávii, pak auto, barák atd.“ tak se taky ve 30ti ne-li později může pěkně divit že to najednou nejde samo, když už je všechno připravené jen na to jedno co chybí… :roll: Autorce to přeju že stihla mít mimi v době kdy na něj má spoustu energie, i o tom to je…tělo se pak i s porodem aj. změnami vyrovnává líp, dyť dneska už je to prý i trend že rodí ženský zase naopak čím dál tím mladší, a ve 30ti, kdy už se dá s cca 5-10letým děckem leccos podnikat, mají oba rodiče ještě mnohem víc síl na blbnutí, výlety ale i práci třeba při mateřské s dalším děckem než ve 40ti…a hlavně ve 20ti ještě kdo má bůhvíjak rozjetou kariéru aby řešil čemu dát přednost, jako potom 35letá manažerka co dá dítě co nejdřív do jeslí nebo chůvě aby jí něco neuteklo a nevyšachovali ji…to jen příklad samozřejmě, neříkám že to tak mají po 30ce všechny, jsou samozřejmě maminy co dokážou skloubit obojí když jim v práci vyjdou vstříc, nebo začnou dělat na sebe, z domova apod.,moje mami mě měla ve 22ti a dodělala si i dálkově vejšku (ale taky měla hlídání, přecejen babičky chodily do důchodu dřív, což mně nehrozí) a na druhou stranu moje skorošvagrová měla dítě ve 23ti, otěhotněla samozřejmě neplánovaně po 3měsíční známosti s klukem ještě mladším než ona, nechali si ho, rodiče slíbili pomoc a do 2 let se o něj starala zcela perfektně, pak se něco zvrtlo a od 3 let ho měla u sebe v péči její (a zároveň přítelovo) máma, teď už bydlí u svýho táty, kterej se nakonec - pozdě ale přece - vzmužil, dodělal školu, našel si práci, byt (s malého mámou už nejsou, ale má přítelkyni) a i když to ze začátku trochu hrotil s tím jak často ho „půjčí“ babičce…i předtím si ho bral pravidelně, ale to s ním byl u svých rodičů, malej chudák celý dětství pendloval mezi babičkama, jeho máma se o něj prostě dodnes není schopná sama postarat, vydržet v pořádné práci a vytvořit nějaký zázemí, prostě to s ní už asi lepší nebude, asi je to pro ni pohodlnější když tu zodpovědnost přehodila na někoho jinýho, ne že by se o něj nezajímala ale v podstatě ho má třeba jen odpoledne, vyzvedne ho ze školy a pak předá tatínkovi, jo bude se vám to asi zdát divný ale bylo by to na delší vyprávění, který k tak pěknýmu a pozitivnímu, optimistickýmu a silnýmu deníčku nepatří a je už dost i osobní, prostě dlouhá historie, já se s přítelem seznámila v době kdy byla ona těhotná a jsme stejně staré, tehdy jsem jim fandila a sama si to neuměla vůbec představit že bych měla mít dítě, i když jsme jim ho pak často hlídali a to mi nevadilo…o pár týdnů později nám rupla ochrana, řešila jsem to pilulkou „po“, i když vím že přítel - o 5 let starší - by s případným neplánovaným dárečkem vůbec problém neměl, to já byla ta kdo „to nechtěl riskovat“ a asi i díky tomu jsme zase zažili spoustu krásných věcí a máme zážitky které nám nikdo nevezme, na který dodnes vzpomínáme a který bysme s dětma nejspíš už nebyli schopný o 10 let později zrealizovat, přecejen je člověk v trochu jiné formě ve 20ti, 25ti kdy jsme lezli po horách, jezdili na týdenní čundry pod širák atd., já vím že někdo to dává i s dětma ale to jsou spíš výjimky, určitě si člověk s dítětem netroufne na 3denní přechod několika vrcholů v Alpách s bivakováním apod., on i později přítel první začal s tím že už chce dítě, já se na to do 30ti necítila ale naštěstí to šlo pak rychle, rozhodně dřív než když se teď snažíme o druhé…
Takže určitě to jen o materiálním zázemí není, i když nám to třeba zrovna vyšlo v době kdy jsme na to asi byli i finančně nejlíp připravený, ale autorka má můj obdiv za ty situace co musela v těhotenství a pak i s miminkem zvládnout a jak se s tím poprala, na to jak je mladá…asi bych si s lecčím neporadila ani teď! :potlesk:

Vložit nový komentář