Konečně jsem šťastná

R21  Vydáno: 22.07.13

Před pár lety jsem se seznámila s jednou osobou, ze které je dnes můj přítel, otec mé dcery a nejbáječnější chlap mého života. Ale vše začalo úplně jinak…

Před šesti lety jsem prožila lásku na první pohled. Byla jsem ještě hodně mladá, takže jak rychle to přišlo, tak i odešlo. Teda aspoň to tak vypadalo. Ale jak se ukázalo, nikdy jsme na sebe nezapomněli. Chodili jsme spolu přes léto a v září se rozešli. Nastoupili každý na střední školu a žili si svůj život. Já potkala nového přítele a on se utápěl v žalu, že o mě přišel.

S přítelem Honzou jsem byla šťastná, zamilovaná a po dvou letech jsem se k němu nastěhovala. Po půl roce jsem zatoužila po miminku. Miminko jsme chtěli oba, takže jsme se rozhodli, že to zkusíme. Jenže měsíc po měsíci ubíhal a pořád nic. Už to trvalo rok a mezi námi se najednou začalo něco dít. Začaly hádky a obviňování, že za to můžu určitě já, z mé strany jsem to zase házela na něj, takže vztah šel do háje. Začala jsem jezdit častěji a častěji na víkendy zpátky domů, abych měla aspoň na pár dní od hádek klid. No a tady jsem opět potkala svou první lásku…Vladimíra.

Začala jsem domů jezdit co nejčastěji to šlo, abych byla s ním. Takže jsem žila dva životy s dvěma muži. Spala jsem ovšem jen s jedním, s mým přítelem Honzou. Miminko jsem v tu dobu vypustila z hlavy a vůbec nepomyslela na to, co se pak stalo.

Vladimír mě požádal o ruku. Samozřejmě jsem nebyla schopná mu odpovědět hned, takže jsem si nechala nějaký čas na to, abych urovnala svůj život s Honzou do pořádku. Byla jsem rozhodnutá se s ním rozejít a začít jinak, jenže co osud nechtěl, najednou mi došlo, že už jsem nějakou dobu nedostala své dny. Test byl pozitivní. Přes všechny ty problémy s Honzou jsem měla šílenou radost a byla rozhodnutá s ním vztah udobřit a vychovávat společně vytoužené miminko. Vladimíra jsem odmítla, že si ho nemůžu vzít, protože čekám dítě s jiným.

Honzovi jsem oznámila tu radostnou novinu a čekala stejnou radost, ale místo toho mi řekl, že se na dítě najednou necítí, že je ještě brzo. Strašně jsem to oplakala a byla rozhodnutá se od něj odstěhovat. Ale asi si vše urovnal v hlavě a nakonec jsme zůstali spolu.

Těhotenství probíhalo v pořádku, náš vzhah nikdy nebyl krásnější a já se dočkala i žádosti o ruku, na kterou jsem samozřejmě řekla ANO. Přestěhovali jsme se k nám domů a po pár měsících se nám narodila krásná holčička. Jenže po porodu vše nabralo úplně jiný spád. Opět začaly hádky, protože já se starala o malou, ale přítel se vůbec nezapojoval. S ničím mi nepomáhal, vše jsem dělala sama. Přestali jsme spolu i intimně žít. On přijel z práce, vyvalil se na gauč a pak se jen přesunul do postele. Takhle to bylo každý den.

Když bylo malé zhruba osm měsíců, začal najednou jezdit na víkendy pryč. A já v tu dobu opět potkala Vladimíra. Začali jsme si psát. V sms mi popisoval, jak na mě nikdy nezapoměl a jak na mě pořád čeká. S Honzou jsme společně ještě oslavili dcerčiny první narozeniny, ale potom už odjel definitivně a napořád pryč. Zůstala jsem s malou sama. Ale né na dlouho. Začali jsme se s Vladimírem stýkat, chodit společně na procházky, až mu jednoho dne začala malá říkat táto. Nastěhoval se k nám a Táto mu říkáme už rok. Teď se snažíme o miminko, chceme, aby malá měla sourozence. Plánujeme do budoucna i stavět domeček.

Jsem ta nejšťastnější na světě, protože mám toho nejbáječnějšího chlapa pod sluncem, kterého nadevše miluju! Někdy ovšem lituju toho, že jsem od Honzy tenkrát neodešla, mohli jsme si ušetřit plno starostí. Mám za sebou totiž i soud, není s ním lehká domluva a dělá naschvály, ale asi to takhle mělo být. Aspoň si sebe budeme víc vážit, když jsme na sebe tak dlouho čekali…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  22.07.13 01:41

Kráásný máte spolu prostě být :potlesk: mám to hodně podobné až na dceru kterou mám se svým už manželem kráásný deníček osud je osud

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 22.07.13 05:54

Tak snad to dítě budu mít krásný a stálý domov. Nejsem rejpalka, ale mě tohle moc normální nepřijde a že toho za sebou mám docela dost. Hodně štěstí vám oběma.

 
R21  22.07.13 08:13

Vím, že to někomu bude připadat divné, ale chtěla jsem tím říct, že nám bylo před lety souzeno být spolu a jsme spolu. Vychovává cizí dítě jako by bylo jeho vlastní a vlastní otec se o ní nezajímá. Odsuujte si mě jak chcete, ale já vím, že to tak prostě mělo být

 
tassenta
Povídálka 33 příspěvků 22.07.13 09:24

Jsem těhotná, a nemám přítele, a opravdu bych si přála někoho komu by moje díte říkalo tati… je to super. Moc přeju a závidím :))

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 22.07.13 09:37

@R21 Neodsuzuji to zas ne, taková já nejsem. :kytka: Jestli to tak vyznělo promiň. Ono číst to a třeba to slyšet od tebe je rozdíl. Jestli se o ní otec nezajímá jedině dobře. Neuvěřitelné štěstí. Ať vám to doma klape a jste všichni šťastní :hug:

 
phoma
Echt Kelišová 7711 příspěvků 22.07.13 11:54

@R21 prostě osudova :kytka:

 
enovalis
Kecalka 174 příspěvků 22.07.13 12:03

To je moc pěkné a přeji ti to. Sama bych to pro sebe chtěla také..je hezké vědět, že to někde a někdy u někoho dopadne dobře. :kytka:

 
anonym3  22.07.13 16:40

Konec jako z pohádky :) trošku mi to připomíná můj příběh, ale já to mám vše teprv před sebou a jsem v očekávání jak to dopadne, snad stejně dobře jako u tebe..Hodně štěstí :)

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19574 příspěvků 23.07.13 20:06

Zajímavý deníček a jen jeden „menší“ detail, kdybys od Honzy odešla už tenkrát, nemáš tak krásnou dceru :kytka:…takže já napíšu jen všechno je tak jak má být a bud´te štastní i nadále :andel:

 
R21  23.07.13 21:29

Děkuji všem. Ten odchod od Honzi jsem ale myslela, že jsem měla odejít a vychovávat dcerku sama.Toho,že ji mám rozhodně nelituju a jsem tomu moc ráda, je to naše sluníčko :srdce:

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 24.07.13 14:44

Vsechno zle je pro neco dobre a ty a tvuj pribeh je toho jasnym prikladem. ;) Budte stastni, milujte se a mnozte se :kytka:

Vložit nový komentář