Krásný, ale dlouhý den

loven  Vydáno: 12.10.12

Začala bych asi takhle: Život je plamen, který stále dohořívá, ale pokaždé vzplane, když se narodí. Těhotenství jsem si moc neužila. Chodila jsem do práce do šesti týdnů před porodem, to bylo trochu hektické.

3555g

52cm

naše zlatíčko
1 komentář

Když jsem nastoupila na PPM, neuměla jsem si představit, že bych byla najednou po šesti letech strávených na jednom pracovišti doma, dokonce jsem při odchodu ne jednu slzu uronila, protože do té doby byla pro mě práce vším. Poslední měsíc jsem škrtala dny v kalendáři, protože jsem se najednou strašně nudila, výbavička byla zařízená, následovalo jen čekání na přírůstek.

Jednoho večera mi nebylo dobře, průjem, bolest břicha a takový zvláštní pocit, neumím to popsat, jako kdybych cítila, že se něco bude dít. Ráno jsem se v 5 hodin ráno vzbudila a cítila jsem vlhko, podívám se pod sebe a loužička, tak jsem se zvedla a šla na WC, cestou mi tekla plodová voda po nohou, ale jako prvorodička jsem si nebyla 100% jistá, tak jsem chvíli seděla na záchodě. Potom jsem šla za přítelem a říkám: „Miláčku dej si kafe, a prosím, ještě mě oholíš. Přišlo mi, že mu to ani nedošlo, ale po kafi začal plašit a za hodinu jsme vyjížděli vstříc našemu miminku.

Za další hodinu jsme dorazili do nemocnice, cestou jsem už začala mít kontrakce po 7 minutách, tak jsem byla ráda, že jsme na místě. Tam se mě na porodním sále ujali, sepsali se mnou porodopis a vyšetřili nás. Po vyšetření nás odveleli na šestinedělí, protože nebylo místo na hekárně, a tam jsem strávila v bolestech v kříži od 7 hodin do 14 hodin, chodili mi měřit ozvy a teplotu. Bylo to zdlouhavé, nekonečné, pořád jsem se utěšovala, že bude hůř, že to pořád nic není. Svým způsobem mi to pomáhalo. Potom přijel přítel a šli jsme na hekárnu, kde nás vyšetřili a řekli, že už se to chystá a že odpoledne by už mohl být náš malý na světě.
Napustili mi vanu, tam mi utišit bolest v zádech nepomáhalo, bradla, míč ale nic nakonec jsem šla do sprchy, kde jsem si spařila záda, ale to bylo supr. Možná mě měli za hysterku, protože jsem řvala bolestí, ale pomáhalo mi to, nakonec přišla doktorka a řekla, že mi s tím pomůžou, že sice bolesti budou větší, ale že se to urychlí, souhlasila jsem a protrhli mi plodový obal. Měla pravdu, bylo to strašné, myslela jsem, že mi rupnou záda, strašná bolest, jako kdyby vám za živa přibili hřebíky do zad.

Nakonec mě po šíleném čase, který jsem ani nevnímala, odvezli na porodní sál, kde mi dovolili tlačit, ale já jsem už nemohla, tak mi dali glukózu, abych měla sílu. Tlačila jsem, co to šlo, ale šlo to jen dvakrát, napotřetí už jsem také nemohla, a ta bolest v zádech. Ale nakonec jsem s podporou doktorky a přítele, kteří mě vyhecovali, zatlačila a Honzík byl na světě, sice mě nestihli nastřihnout, tak jsem se potrhala, ale ta úleva a radost a nevím jaká kupa pocitů, které neumím ani popsat. Dali mi ho na břicho, krásného, ještě opatlaného, ale mého.

Přítel si přestřihnul šňůru a malého odnesli, přítel si ho podepsal a hlídal, aby mi ho nevyměnili. Já jsem měla ještě práci porodit placentu a šití, na to mi přítel musel dát roubík (ručník) do pusy, protože jsem to měla šité zaživa, tak to bylo šílené, ale soustředila jsem se jen a jen na mého syna. Potom jsme dvě hodinky strávili jako rodina na porodním sále, a pak mě převezli na šestinedělí, kde jsem si odpočinula. Ráno jsem chtěla jít do sprchy, ale moc dobře to nedopadlo, jak jsem byla vysílená, tak jsem jim zkolabovala, pamatuji si jen, jak jsem zmáčkla tlačítko na sestru, a potom už jak mě křísí.

Odpoledne už jsem se těšila na malého, ale zakázali mi ho nosit, abych ho neupustila. Ještě že tak, protože když jsem ho chtěla nakojit, vstala jsem a začala mi jako v nějakém hororu téct černá krev po nohou, zase zvonek a sestra, lítali okolo mě všichni, byli supr. Potom už to bylo ok, trochu problémů okolo kojení, ale když jsme dorazili domů, tak jsme se rozkojili a už všechno probíhá jen dobře. Teď si na sebe zvykáme, ale myslím, že nám to jde, miláček mi to vynahrazuje, je hodný. Kdybych měla shrnout celý můj zážitek z porodu, byl to můj nejkrásnější i nejhorší den v životě, ale za ten výsledek to stojí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 12.10.12 08:49

Gratuluji, já jsem měla oba porody strašné :pankac: :kytka:

 
Jaruschk
Závislačka 3925 příspěvků 12.10.12 10:38

Gratuluji, taky jsem měla šílené křížové bolesti, takže uplně chápu, jaká je to ku*evská bolest…ale krásně jsi to zvládla :mavam: :kytka:

 
Misschelle
Echt Kelišová 8951 příspěvků 1 inzerát 12.10.12 10:44

Nějak nechápu proč ti neumrtvili to šití…

 
moky
Extra třída :D 10669 příspěvků 12.10.12 11:01

Gratulujemééééé s Gabrielkou a ať vám Honzík dělá jen a jen radost!!!

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 12.10.12 12:50
:kytka:
 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 12.10.12 14:01

Šikulka :palec: Mějte už jenom krásné a krásnější dny :pankac:

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 12.10.12 14:40
:potlesk:
 
Misigen24  12.10.12 21:05

Moc gratuluji :kytka:

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 12.10.12 23:54

Gratuluji k miminku.
Přístup porodnice nechápu, proč Ti neumrtvili to šití? Místo toho roubík do pusy? Že jsi se nechala takhle týrat a zbytečně.

 
loven
Ukecaná baba ;) 2169 příspěvků 03.11.12 23:26

Z venku mě umrtvili ale zevnitř to nejde takže…

 
loven
Ukecaná baba ;) 2169 příspěvků 03.11.12 23:30

Roubík do pusy mi nacpal přítel aby to tak nebolelo… doktorka říkala že si připadá jako ve válečný linii :lol: :lol: ale to šití bylo hrozný jinak to nešlo :nevim:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele