Krásný zážitek z porodu

sumenka  Vydáno: 23.11.04

Milé nastávající maminky,

i já jsem se rozhodla přispět zde popisem svého velkého dne - dne porodu.

Celé těhotenství jsem zažívala neustále stresy v práci - jakožto plně vytížená sekretářka až do konce 7. měsíce těhotenství, přestože mi lékař doporučil už v 5. m.t. ležet kvůli zjištěné předčasné činnosti dělohy. Přesto jsem dle požadavku mého nadřízeného dál zůstávala v práci, a to i po pracovní době… Kromě toho jsme docela „od podlahy“ celé těhotenství rekonstruovali starší domek, takže jsem ještě v závěru těhotenství natírala zárubně, drhla dlažbu po zaspárování apod..... tudíž celkem „neodpočinkové“ těhotenství…

Termín porodu byl vypočten lékařem na 14.10., ale protože jsem brala 6 tablet Magnesia denně, dle diskuze s mými kamarádkami - maminami jsem předpokládala, že budu přenášet, z čehož jsem neměla příliš radost.

Vše začalo ale už 5.10. mezi 2.-6. hodinou ranní - mírné kontrakce cca co 15 minut, ale ráno ustaly - tak jsem si řekla: jen poslíčci… „taťko neboj, jeď v klidu do práce, já když tak zavolám a přijedeš…“ a mužíček odešel do práce. Dopoledne jsem pak celé prospala. V 13.30h jsem pocítila, jak mi cosi jen malinkého šplouchlo do kalhotek - a po kontrole jsem zjistila cosi, jako průhledný hlen - a vzhledem k tomu, že mne to nepotkalo celé těhotenství, okamžitě jsem zbystřila, šla kouknout pro jistotu ještě do chytré knihy a identifikovala tak „hlenovou zátku“. Pak jsem skočila do vany pod sprchu, protože se mnou začala lomcovat zimnice. Bohužel jsem si nevědomky přivodila hodně teplou vodou okamžitě kontrakce, takže když jsem vylézala z vany, už jsem notně sténala v intervalech rovnou co 7 minut. Zavolala jsem muži, ať pro mne přijede, že se sice „něco“ děje, ale ať nespěchá - vždyť jsem přece teprve prvorodička, …takže to určitě bude minimálně 5 hodin… Manžílek dorazil v 14.15 a v 14.45 jsme pádili i s nabalenou taškou do porodnice. Když jsme dorazili, sestra už na mne nemohla napojit ani přístroj na zjištění ozev srdíčka, jak jsem se už bolestí kroutila. Sdělila mi, že už jsem „jejich“ a že jdeme rodit. Ve zmatku jsem se jí snažila přesvědčit, že když jsem prvorodička a před půlhodinkou jsem ještě byla doma, že přece nemůžu jít ihned rodit… že nemůžu být dostatečně otevřená a že v žádném případě nechci být natržená! Sestra se pousmála a opáčila, že jsem otevřená bezvadně a že jdeme okamžitě rodit! Přišel lékař, provedl mi mezi kontrakcemi vnitřně vyšetření a potvrdil verdikt sestřičky - jde se rodit a to HNED! …já se ještě z té rychlosti a zmatku nevzpamatovala, takže jsem sestřičku poprosila, že jsem si s sebou přivezla přípravek YAL a ať mi ho zavedou namísto klystýru (je šetrnější, je ho obsahově méně) …a sestřička se mi smála - „ale mamčo, vy budete do 15 minut rodit, na to není čas!“…znovu jsem na ni koukala, že to snad ani nemůže být pravda. Takže rychle převléknout do „andělíka“, hop na lehátko (už bych tam asi nedošla), jízda chodbou, hop z lehátka na porodní lůžko na sále, pak mi sestra a lékař řekli, ať ještě prodýchávám…za 10 minutek už to nešlo a tak řekli tu skvělou větu: „tak a teď se nadechněte a zatlačte do břicha!“… bohužel jsem neposlechla jejich radu dobře a vzpomínala na kurz, kde jsme se to učili, ale jen teoreticky (bez tlačení), takže tohle jsem napoprvé prostě nezvládla, tak mi doktor vynadal: „takhle mamko ne, budete mít ve tváři popraskané žilky!“. Pak mi sestra poradila, ať zatlačím do konečníku, což už bylo pro mne srozumitelnější, takže 2× jsem se řááááááááádně nadechla a 2× řááááádně zatlačila ...... při druhém zatlačení „křup“ a mininástřih nebyl ani cítit…a malá Barborka byla na světě! Byla jsem naprosto v šoku - tak krásně rychlý průběh jsem nečekala ani v tom nejlepším snu! Poté mi sestra hodně mírně zatlačila na břicho, aby pomohla vypuzení placenty, což jsem téměř necítila. Při šití jsem pak měla „Brambůrku“ u sebe vedle v postýlce a zpívala jí na zahnání své bolesti, abych nevnímala šití. Pak už jsem zůstala na stole na sále sama se svým mužem, který celou tu dobu stál u mé hlavy a podával mi mokré obklady na čelo, a se svou dceruškou. Byla jsem totálně dojatá, ale dík rychlému průběhu nestihla křičet, nestihla brečet, jen jsem se smála! Usmívala jsem se jak jelimánek a říkala si - žádné drama se nekonalo…jak skvělé. Koukala jsem se usměvavě na muže a říkala: .......před hodinou jsme vyjížděli z domu a malá už je na světě - NEUVĚŘITELNÉ.­......to je krása, já bych šla takhle rodit hned znovu…a můj mužíček se jen usmíval a spokojeně láskyplně pokyvoval.

Takže dnes vím, že každý porod je strašně individuální záležitost. I já měla na těchto stránkách i v jiných chytrých knihách nastudováno spoustu věcí a připravovala se raději na to, že může přijít cokoli. Zapomněla jsem poznamenat, že krom předčasných kontrakcí od 5. m.t., jsem od 7. m.t. měla šílené bolestivé potíže s naběhlými křečovými žílami na pravé noze od lýtka až k rozkroku a to v tom nejtěžším stadiu a od 8. m.t. mi naprosto necitlivěly obě ruce od zápěstí až po konečky prstů a já probrečela bolestí asi 3 týdny, proto mi lékař zvýšil dávky Magnesia z 3 tbl. denně na 6 tbl. a navíc jsem musela spát s rukama ztaženýma ortézama s hliníkovými výplněmi, abych se vyspala víc než do té doby jen 2 hodiny za noc!!!

Na to, jaké potíže a kolik práce a pláče provázelo mé těhotenství, dopadlo vše víc než krásně. Takže se milé nastávající maminky neděste „extrému“. Ne vždy musí porod dopadnout špatně, s obtížemi. Přeji vám všem pohodový porod a zdravá miminka :o)))

Šuměnka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  24.11.04 05:34

Ahoj Sumenko, gratuluji k narozeni dcerusky. Mela jsi opravdu uzasny porod, kdyz uz to tehotenstvi samo ti dalo pekne zabrat. Priroda vi, ze vse musi byt v rovnovaze. Uzivej si materstvi, protoze je to ten nejvetsi dar.

Denisa a Daniel (21m)

 
stefinka
Ukecaná baba ;) 2304 příspěvků 24.11.04 07:33

Milá Šuměnko,
to je parádička :-), celé rodince přeju hodně zdraví, štěstí a lásky.
Stefinka

 
evitka
Kecalka 409 příspěvků 24.11.04 09:08

Ahoj Šuměnko,

tak takový snově rychlý porod bych si také přála:-)) Mě to čeká až v květnu, bolesti se nebojím, spíš totálního vyčerpání z dlouho trvajícího porodu. Ale takovýto článek mi vždycky ujistí, že se nemusí nutně odehrát mnohohodinové bolesti, že člověk může být tou šťastnou maminou, jako ty, a prožít porod rychle a v pohodě:-))
Oběma vám holky přeju hodně zdravíčka a ať je Barborka to nejhodnější miminko na světě!
Evitka 16tt

 
Markina
Kecalka 401 příspěvků 25.11.04 00:33

Mila Sumenko!
melas opravdu prekrasny porod - rychly a bezbolestny! Po vsech tech neprijemnostech v tehu jsi prozila uzasne zrozeni sve krasne holcicky Barborky!
Preji vam obema hodne stesticka, zdravi a strasne mooooc lasky !!
Uzivej si sve holcicky plnymi dousky!

S pzdravem Markina 24+6tt.

 
Anonymní  26.11.04 10:27

Blahopřeju k tak pohodovému porodu už u prvího miminka.Přeju hodně zdraví a štěstí miminku,mamince i tatínkovi.A ať vám malá dělá jenom radost!!!
Já na svůj první porod nemám zrovna příjemné zážitky.A to jsem navštěvovala kurzy,cvičila,četla chytré knihy…Proto jsem se nyní u druhého dítěte na všechno vykašlala a zjistila si akorát vše o utišujících prostředcích.Na­konec byl můj druhý porod-letos 2.10. úplná paráda.Bez nástřihu,bez epidurálu nebo čehokoliv k utišení bolesti a taky bez manžela (nestihl z práce dojet,malá se narodila o 10 dní dříve) Takže:V 5ráno první kontrakce,v 6 dru­há,v7:30 odešla zátka,potom už byly kontrakce častější-od 11 hodin co 5minut.Ve 12:15 přijela sanitka,než mně v nemocnici zmonitorovali a vyplnili dotazníky bylo 12:40,doktor do mně sáhnul a hnali mně na porodní sál.12:50píchli vodu a ve 13 hodin se narodila krásná holčička.

Takže přeju všem které porod teprve čeká aby vám proběhl co nejlépe a měly jste už brzo krásná zdravá miminka.:o)

Viki

 
Sumenka
Povídálka 16 příspěvků 03.12.04 21:46

Ahojky Viki,
no víš - já navštěvovala v těh. alespoň ten kurz, nic jiného jsem dík pracovnímu vytížení nestíhala - ani číst „chytré knihy“, a že jich mám doma safra hodně! Akorát když jsem byla ještě v práci, tiskla jsem si moře info tady z těchto stránek - to mi asi pomohlo nejvíc, knihy Ti nedají okamžitou odpověď na Tvou otázku, na konkrétní problém, pro mne je lepší „zkušenost druhých“ než jednostranně obecně psaný článek.

Jinak jsem vcelku na bolest citlivka - i má mamka se bála za mne, jak vydržím porod..... a možná právě dík tomu, že jsem se bohužel nestihla svému prvnímu těhotenství dostatečně citově věnovat a dík naopak velkému pracovnímu nasazení jsem pocítila svůj „dokonalý“ první porod jako velkou převelikou satisfakci za vše, co mu předcházelo…

Jinak Ti závidím porod bez nástřihu. Ne že bych s nástřihem měla problém, to ne - po 10ti dnech se vše v pohodě zhojilo a já „fungovala“ už 4 týdny po porodu v pohodě jako dřív, ale chtěla bych to zažít, přece jen bez šití je to asi příjemnější. Myslíš, že si to můžu při druhém porodu u porodníka vyžádat??? Asi ano. Víš, já měla strašný strach co se týče porodu jen z natržení (prý se hojí hůře než po šití po nástřihu), takže jsem se u porodu nástřihu nebránila. Ale u druhého bych si moc přála zkusit bez nástřihu - no nevím, netrvá pak průchod hlavičky daleko déle a s trápením???
 Pááá

Šuměnka

 
skoromatka
Nováček 6 příspěvků 28.03.05 22:13

Ahoj,

tak takovýto porod bych si také moc přála… termín mám dle poslední menstruace až 7.6. ale dle ultrazvuku to vychází dříve - spíše koncem května, ale už teď mám z porodu hrozný strach a přečtení takového článku mi vždy dodá trochu pozitivního přístupu že to ani na poprvé nemusí být vždy tak hrozné jak je často barvitě popisováno, kéž by tomu tak bylo i u mne!

Vložit nový komentář