Krásný zážitek z ultrazvuku

Nunysek  Vydáno: 09.12.10

Jak se vše zdá být jednoduché, a přitom se může udít toliko nečekáného, ale naštěstí se vše obrátí tak, jak má.

tak to je naše žížalka...

Ahojky chtěla bych se podělit o zážitek z prvního velkého ultrazvuku.

Na ultrazvuk jsme šli 23. 11. 2010. Byli jsme objednaní na 14:00. Jelikož máme skoro tříletého syna a v té době nebyl v jeslích jako každý den, tak jsem jej vzala sebou. No co, alespoň se podívá taky na miminko a bude z toho mít nějaký zážitek.

Po příchodu do čekárny mě málem klepla pepka… No to je snad sen, tady je lidí jako kdybych měla dojít až zítra… Ok zatím jsem zůstala klidná. Těhotenskou kartičku jsem ještě vystavenou neměla, a tak jsem paní na příjmu chtěla dát jen žádost o vyšetření. Po kyselém obličeji milé paní, „že ona žádanku nepotřebuje“ s velkou námahou přesvědčila syna, že se musíme vysvléknout a počkat až přijde táta a oni nás zavolají…

Manžel se přišel pár minut po nás a já na něm viděla výraz beznaděje. Přišel se slovy „to je všechno před námi? Já myslel, že jsi objednaná na druhou hodinu a že hned půjdu zpět do práce…“ Ale velice rychle pochopil, že jeho představy se docela liší od reality .

Asi po dvaceti minutách trpělivého vysvětlování synovi, že tady nemůže křičet, mi pomalu docházela energie a rezignovaně jsem místo běhání za ním gecla na sedačku vedle ostatních nadšených maminek a odpočívala… V tu chvíli se naštěstí chopil situace manžel a běhal za synem on… Bohužel, co čert nechce, našemu Domčovi nelze vysvětlit, že musí v čekárně plné nadšených maminek slušně sedět a nekazit jim budoucí růžové představy o jejich ještě nenarozené žížalce v bříšku…

Myslím,že to bylo asi po tři čtvrtě hodině, co už jsme se docela potili v naplněné čekárně a najednou vylezla příjemná baba z úkrytu a začala ječet, že už toho má dost, aby Domča přestal ječet a jestli s tím něco nemůžeme udělat… Ani jsem nepřemýšlela nad tím, co jí řeknu a hned mě vyletělo, „Jedině, že mi dáte lepící pásku a já mu zalepím hubu, ale nic víc už s tím udělat nemůžu, jak vidíte tak tady jen tak nesedíme a nenecháme ho jen tak lítat, ale snažíme se ho zabavit. Chápu taky vás, že vám to není příjemné, že tady není ticho, ale já jsem také nepočítala s tím, že když jsem objednaná na 14:00 tak půjdu na řadu o hodinu později. Tak pochopte mě a vydržte to a doufejte, že už půjdeme na řadu“… a hned jsem se zase usadila a modlila se ať už jdeme dovnitř…

Štěstí nám evidentně přálo a po pár minutách nás zavolal sestřička do ordinace… První věc co jsem řekla místo Dobrý den, bylo: já se omlouvám za ten křik a randál v ordinaci… Milý pan MuDr. Vašín mi hned oznámil, že jemu to nevadí a rodiče, kteří jsou v ordinaci se alespoň seznámí s realitou…

„Tak prosím tady si lehněte a co pro Vás mohu udělat? A já jen odpověděla, že má zjistit, jestli je všechno v pořádku…“ Obrazovka od monitoru je tak dobře pověšená, že jsem na ní krásně z leže viděla a hlavně na ni viděli ti moji dva andílci co vedle mě seděli…

Byla jsem zvědavá, jak na to bude reagovat Domča a neuvěřitelně mě překvapil… Seděl vedle mě s tátou na židličce a hned, jak pan doktor začal jezdit ultrazvukem po bříšku, tak mě Domča chytil za ruku a šeptal mi do ucha: „Neboj mami to bude dobrý“. Vůbec si nedovedete představit, jak se mi rozbušilo srdíčko a v tu chvíli sem na něj byla neuvěřitelně pyšná… A měl pravdu, ultrazvuk dopadl skvěle… Ještě na poslední chvíli jsem poprosila o fotečku a byla šťastná jak blecha…

Najednou šok „Bude to 500 Kč“… Co? Ani jsem se na tyhle dvě písmena nezmohla… Jako blbec jsem zaplatila pětikilo a ani sem nevěděla za co… tak jsem si říkala, no, třeba se za ty čtyři roky změnili ceny foteček, ale z 50 na 500? Nakonec mi to nedalo a po příjezdu domů jsem sedla rychle k netu a koukla na jejich stránky… No a tam to bylo, fotečka černobílá 50 Kč, když jsem pročítala dál, tak sem pochopila kde je chyba…

Jáá blbec zapomněla té sestřičce v té omluvě vrazit do ruky tu žádanku, a tak jsem zaplatila těch 500 Kč za ultrazvuk… Naštěstí jsme to druhý den vyřešili i bez dokladu, který mi nebyl ani dán, jelikož si nás díky mému milovanému synovi všichni pamatovali…

Takže Domčovi jsem nakonec za to jak v čekárně zlobil koupila novou hračku… :lol: :lol: :palec:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
korkybill
Kecalka 399 příspěvků 09.12.10 11:47

Moc gratuluju k vaší Žížalce a přeju vám ať je všechno v pořádku :srdce: Určitě se na ní/něho všichni tři moc těšíte a Domča bude hrdý bratříček :-D

 
Nunysek
Povídálka 48 příspěvků 09.12.10 13:52

Díky, já myslím že Domča bude velký bráška, včera večer zpíval žížalce do bříška skákal pes… takže z něj máme radost…

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 09.12.10 16:48
:hug: :palec:
 
BohunkaP
Extra třída :D 14167 příspěvků 09.12.10 19:58
:palec: :palec:
 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 09.12.10 23:28

No vida, ne nadarmo se rika „ze vsechno zle k necemu dobre“ :lol: At jste zdravi :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček