KŘESŤANSKÉ JESLIČKY, č. 13 - Boží sluníčka

karolina2  Vydáno: 15.06.06

Ahoj Jesličkandy! Práce je spousta, času málo a tak mě moc potěšil email od Demi s textem nového deníčku. Já tedy odpočívám a čteníčko tentokrát zařídil někdo jiný :). Tak tedy - deníček číslo 13, tentokrát od Demi:

**Je po dlouhé době krásný den. Koukám se na dopolední oblohu, na které září slunce a láká ven. Dlouho se nerozpakuji, a když se Honzík nabaštil, vyrážíme na procházku. Ze sklepa našeho paneláčku vytahuji sporťák, po:,–(ím do něj synka, do ručičky mu dám jeho milovanou plyšovou žirafku, a vyjíždíme.
Okolí našeho domu je na městské poměry docela pěkné. Bydlíme obklopeni rodinnými domky a klidnými uličkami, aniž bychom museli k městské dopravě chodit lán cesty. Byt jsme si hledali sice více jak rok, ale zjistili jsme docela brzy, že se to vyplatilo.

Jedu s Honzíčkem v kočárku po chodníku, prohlížím si zahrádky, které jsou nyní v plném květu, vzduch voní i u nás v Ostravě a Honzík volá na každé projíždějící auto: „auto!“ a na pejska rovněž: „auto“. Ukazuji mu ptáčky, kočičku, která se líně protahuje na schodech jednoho z domků, trhám také pár stonků růžového jetele, který si Honzík v ručičkách prohlíží. A říkám si, jak je úžasné mít dítě. Je úžasné pozorovat, jak roste a mění se nám před očima a stává se čím dál víc svou vlastní osobností. A je zdravý, Bohu velký dík.

Sjíždíme z chodníku a odbočíme do vedlejší uličky. Odkudsi je slyšet dětské štěbetání. Procházíme okolo hustého šeříkového porostu a potkáváme skupinku dětí s doprovodem starší ženy v bílých šatech a béžovém svetříku. Tři děti sedí v kočárku a dvě poskakují kolem.
„Miminko!“ volá chlapeček v červenomodré mikině a ukazuje směrem k našemu kočárku. Ostatní děti, včetně ženy, se jako na povel podívají k nám a smějí se na Honzíka.
„A pozdravíme, děti!“ nabádá skupinku paní.
„Dóbrý dén!“ zpívají poslušně čtyři děti. Jen jedno se na nás dlouze dívá a ten pohled mě chytá za srdce.
„Ahoj,“ odpovídám dětem a směji se na ně. To jedno dítě mě stále provází pohledem, sedíc v kočárku. Najednou zvedá ručičku a mává.
„Ahoj!“ zamávám také a usměji se.
Skupinka už zašla za roh, jen já stojím s kočárkem na chodníku a rozmýšlím se, kudy půjdeme dál. Vím, že děti, které jsme potkali, jsou z nedalekého kojeneckého ústavu, tak zamířím s kočárkem směrem k jeho nenápadné budově se zahradou. Je plná dětí. Hrají si na písku, štěbetají, šplhají po prolézačkách, pár holčiček veze kočárek pro panenku, někteří kluci běhají okolo dřevěného altánku, honí se dokola a hlasitě výskají.
Dívám se na ty pestrobarevné postavičky a říkám si, proč jsou tady? Není, kdo by se o ně staral? Rodiče je vyškrtli z paměti? Neexistuje pro tyhle děti milující náruč?
Zároveň se sama sebe ptám, proč se v dnešní době široce proklamovaných a doporučovaných x-druhů antikoncepce rodí nechtěné děti, kterých jsou podobná zařízení u nás plná? Je to o zodpovědnosti? O lásce? O oběti? Nevím.
Věřím, že těmto dětem po materiální stránce nic moc nechybí. Nestrádají hladem, nemocemi, zimou, jakýmkoli materiálním nedostatkem. Ale nikdo je nekojil. Nikdo nepochoval a neposkytl bezpečí, když to potřebovaly. Nikdo jim nedal najevo svou lásku a nikdo pro ně nebude nejmilejší bytostí, která je bude dětstvím provázet a chránit - maminkou. A mohla bych pokračovat.

Obdivuji statečné lidi, kterým osud těchto dětí není lhostejný a přijímají je k sobě, aby jim alespoň z části nahradili to, co jim osud nedopřál. Já sama v sobě tolik vnitřní síly a odvahy vydat se v šanc svému okolí a úřadům, nemám. Kéž bych ji třeba někdy nalezla. Kéž bych mohla něčím přispět k tomu, aby byly i tyhle děti šťastnější. Třeba k tomu jednou dojde, nevím.

Jedno však vím naprosto jistě, stejně jako vím, že po zimě přichází jaro… Ty děti miluje Bůh, a možná víc, než se nám zdá. Jsou to jeho sluníčka.

Vaše Demi.**

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 15.06.06 22:35

Demi ten deníček chytá za srdce a bolí ano proč je tolik dětí bez rodičů a tolik páru bez dětí kteří by je moc chtěli nechápu ty uřady tolik rodiču čeká na adopci tak dlouho a tak dlouho čekají děti na rodiče a nikdo z nás to neovlivní.Terezka chodí do školy s holčičkami které mají adoptivní rodiče mají tři děti adoptované tatínek je ředitel dětského domova získal je asi snadno proč to nejde i u ostatních­.Zrovna minulý tyden mi říkala sousedka že její bratr dostal s manželkou měsiční miminko moc mě to potěšilo že to šlo vcelku tak rychle.Jsou moc štastní a věřím že i miminku je dobře.
Kdyby to bylo jednodušší byly by určitě prázdné domovy a štastní rodiče i děti.
Nebýt rodičů s kterými bydlíme bych asi taky do toho šla ale tak to nejde bydlíme v jejich domě .Už jsem psala že tchyně špatně nesla moje těhu se zuzankou.Já bych chtěla hodně dětí ale zatím to nedje.Snad buh nám ještě někdy dá další dítko až změkne babiččino srdíčko.

Nějak jsem se rozepsala a ted něco veselejšího zítra jedem pro pejsačka bud ese jmenovat endži-Angel kupodïvu se muj návrh ujal Terezka o něm říká bude to náš andělíček.

Požehnaný víkend všem zítra to asi nestihnu napsat bude doma veselo a přijedou holky od švagra.
Barča a andílci

 
Gerberka
Závislačka 2975 příspěvků 16.06.06 09:38

Demi,

tos neměla..:-) - já tady brečím jak blázen :-((. To je nádherný článek, krásně jsi to vystihla. Přesně totéž se mi taky stalo - šla jsem po ulici z nějakého úředního jednání a proti nám šly na procházku děti z kojeneckého ústavu, držely se za ručičky, spolu s vychovatelkou …já jsem bulela celou cestu do práce. Kdybych mohla, všechny bych si je vzala domů…Pořád se ptám: co můžu udělat já pro ty děti? Jak jim můžu pomoct? Ať mi to Pán řekne, co mám pro ně udělat - nebo ať mi to nějak ukáže nebo naznačí, abych to pochopila…

Víte, já mám všechny věci, hračky, oblečení, kočárky atd. schované po Jindříškovi, protože plánujeme ještě jedno dítě. Ale řekla jsem si už několikrát, že potom bych všechno - co by ještě bylo dobré a zachované (hlavně hračky) odvezla těm dětem. U nás v Brně je kojenecký ústav na ulici Hlinky.

Samozřejmě že ty děti Bůh miluje … Demi, tys to napsala prostě krásně. Souhlasím a cítím to přesně s tebou - s každičkým slovem, které jsi napsala.

 
sarah3
Ukecaná baba ;) 2144 příspěvků 16.06.06 09:54

Demi,

to je krásně napsaný a moc pravdivý deníček! Taky se mě to dotko u srdce… Během posledního roku jsem nad tímhle tématem hodně přemýšlela. Od té doby, co chceme miminko, mě osudy opuštěných dětí trápí ještě víc… Třeba má pro mě Bůh jiný plán, než jsem si myslela, třeba se do toho boje s úřady jednou pustím i já, pokud to ON tak chce…

Všem Božím sluníčkám přeju samé krásné požehnané dny!!!:-)))

Vaše Šárka

 
Klaris
Ukecaná baba ;) 1719 příspěvků 16.06.06 10:10

Demi rozplakala si mě…
a pořád si říkám, proč když je tolik prázdných milujících náručí, které by ty děti tak rády objaly a daly jim lásku, tak proč jou naše zákony tak špatné, že adopce je pořád problém…

Klaris

 
mamulka
Kecalka 250 příspěvků 16.06.06 16:41

Demi,
ten deníček je moc krásný, i když smutný.
Až když se mi narodila Šárinka, uvědomila jsem si, jak MOC ty děti bez maminky trpí. Když jsem si představila, že by jí jednou za tři hodiny věnovala sestra v ústavu půl hodiny času na přebalení a nakrmení… A ona papala někdy i po hodině, byla strašně hodná, ale potřebovala hodně, hodně chovat, dodneška je to takový přecitlivělý drobek. Radši si ani nepředstavuju, jak by ji ten nedostatek lásky a pozornosti zlomil.
Když jí bylo deset měsíců, byli jsme spolu tři dny v nemocnici a vedle na pokoji ležel chlapeček. Byl určitě z ústavu, protože za ním za celou dobu nikdo nebyl, navíc ve svých patnácti měsících ani sám neseděl, jen ležel a bouchal ručkama do hraček. Zhruba na úrovni našeho Petříčka, který má tři měsíce. Pořád na toho Milánka musím myslet, měl strašně smutný a rezignovaný pohled. Viděla jsem ho přes tu prosklenou stěnu celou dobu, ale nesměla ho jít ani pochovat. Jednou jsem na něho dělala přes sklo kukuč, a on se usmál! To nejde vymazat z paměti. Teď už mu budou dva roky pryč a já bych strašně chtěla vědět, jak se mu daří. Přemýšlím, že bych zavolala do kojeňáku, jestli tam není, znám jeho jméno i narození… ale oni určitě nesmí podávat žádné informace cizím lidem. Tak ráda bych se o něj postarala, ale mám tak maličké děti, že by to nešlo zvládnout. Ach jo. Zatím jediné, co můžem dělat, je snažit se, aby aspoň ty dušičky našich vlastních dětí byly šťastné.
Vaše uplakaná mamulka (a dva spící andílci)

 
maxik
Kelišová 5657 příspěvků 18.06.06 00:36

Ahojte, hlásím návrat na síť!

Demi, deníček je moc hezký. Bohužel jsou tam děti často zbytečně dlouho, jen aby byl „plný stav“.
My jsme řešili, až vyřešili, po neděli konečně neseme na úřad vyplněnou žádost se všema přílohama, tak se prosím u našeho Pána přimluvte, ať je to v Jeho rukou a Jeho načasování. E.

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 18.06.06 20:16

Ahoj holky tak víkend za námi u nás byl rušný štěnátko nám dává zabrat,je to malá uličnice jmenuje se Ange,po cestě mě 4 poblinkala,chudák v pátek bylo vedro a ted to cestování,ale už se zabydlela.Babička s ní strávlila noc pod širákem hodně tesknila ,ale už si zvykla holky stale kolem ní panačkují a zuzi se naučila říkat haua.Spí nám pod dveřmi,babičce okusuje truhlíky ta z ní má radost dneska mi prokousla cukle.
Dneska u nás byla mamka a naše Anetka se zase nacpala ach jo ty sladkosti celá se poblinkala.Terezka si maluje, ve škole mají tři dny ředitelského volna řádí jim tam vši naštěstí u nás ne.To by mě moc mrzelo Terezka má vlasy po zadek musely by šmik šmik.

Maxiku obdivuji Vaši odvahu s tou adopci či pěstounstvím,přeji Vám aby Vám to vyšlo a bůh Vám žehnej.

Jsem trochu zklamaná z manžela doma už chodíé uplně bez berlí tak jsem chtěla aby šel s námi na mši,ale už byl oblečený a že bez berlí jít nechce že by se to domákli v práci a měl by problémy a s berlemi že se stydí že na něj budou všichni koukat.Moc mě to mrzelo,už jsem se těšila že půjdem zase všichni.Byla jsem na něj celý den naštvana.

Zuzanka dneska udělala asičtyři kroky sama bylo to užasné tak asi bude brzy tapkat sama.

Tak jsem se vypsala Všem krásny zbytek víkendu a požehnaní příští týden.

Barča a cácorky

 
Demi
Závislačka 3734 příspěvků 19.06.06 13:33

Ahoj děvčata,

tak jsem opět zpátky ze své týdenní dovolené s Honzíkem. Byli jsme u babiček venku a moc hezky jsme si to užívali i díky tomu krásnému počasí. Honzík už se snaží chodit úplně sám, ale asi si ještě počkáme, až to zvládne bez opory. Nechávám tomu volný průběh, však mu nic neuteče, že?

A k mému příběhu -
Lamvinku: také bych si přála více dětí, ale asi to nezvládneme finančně. Četla jsem ale zajímavé informace o projektu Otevřená náruč. Jde vlastně o neziskovou organizaci, která má za cíl pomáhat právě opuštěným dětem v ústavech. Spolupráce je dobrovolná, do partnerských ústavů docházejí dobrovolníci opatrovat děti a hrát si s nimi. Pomáhají tím ošetřovatelkám, ale hlavně těm maličkým. Snad se časem zapojí i 2 ostravské kojenecké ústavy, vážně bych pak do budoucna o spolupráci uvažovala i já.

Gerberko: i já jsem takto přemýšlela. Plánujeme ještě další miminko, a pak bych časem výbavičku někomu či někam věnovala nebo levně prodala. A ikdyby pak přišlo třeba i třetí děťátko, s radostí bych nakoupila věci nové :-)

Mamulko: vidím to úplně stejně jako Ty. A ta příhoda z nemocnice mě hrozně dojímá. Musela ses cítit strašně bezmocná, když jsi nemohla pomoci malému dítěti. To jsou situace, kdy je úplně jedno, jestli jde o dítě vlastní nebo neznámé.

Maxiku: jsi skvělá, Bůh tě pozdrav za to úžasné odhodlání. Držím vám palce a modlím se. Napiš, až budeš něco vědět. Hodně síly!

Šárko: Pán ti žehnej, určitě se vlastního miminka dočkáš!

Všechny vás zdravím a přeji krásný den!
Demi + spící Honzík (12m + 7d)

 
Gerberka
Závislačka 2975 příspěvků 19.06.06 14:54

Tak, příběh Mamulky mě zase rozbrečel…já to nechápu, jestli nejsem fakt nějaká divná… To muselo být tak strašně bezmocné, vidět tam toho chlapečka vedle za tím sklem. Kolegyně v práci vy vykládala něco podobného: taky byla se svým malým (asi 6 ti měsíčním) v nemocnici a byl tam chlapec, který celý den jenom stál v postýlce a brečel. Tak mu aspoň ukazovala přes sklo hračky a mávala na něho apod., aby ho nějak zabavila.

Holky, proč tohle musí být? Proč ty děti nikdo nechce? Co můžeme pro ně udělat? Co můžeme v zá:,–(ě udělat, aby ty děti mohly být šťastné? Já nevím. Pro mě je strašně smutné a bolestné vidět ty děti takhle.

DEMI: zkusím se podívat na internet a sehnat si aspoň nějaké informace o tom sdružení Otevřená náruč - jak jsi psala.

Gerberka

 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 20.06.06 14:12

Ahojky,
Demi tvůj deníček je moc hezky napsaný,i když je hodně smutný.Také často přemýšlím o opuštěných dětech.Znám několik párů,které mají adoptované jedno nebo více dětí.Moc je obdivuji.Jejich sílu a odvahu udělat ten krok a dát lásku úplně cizímu človíčkovi.A není to lehké.Už jen ty testy ,dohady s úřady apod.,ale určitě to stojí za ty komplikace zachránit lidský život.Několikrát jsem o pomoci dětem v ústavech přemýšlela.Četla jsem i o tzv.hostinské péči,kdy si člověk může brát nepravidelně dítko k sobě a věnovat se mu.Je důležité,aby viděli,jak se vlastně žije v rodině,jak se nakupuje,jak se chodí na výlety,jak se k sobě chovají členové rodiny apod.V DD to nemá možnost prožít a určitě mu to v dospělosti chybí.Hodně mě to zaujalo.No jednou třeba…

Jinak u nás nic moc.Jirka je už zase na neschopence.Nějak to nešlo.Noha hodně bolela,takže dostal nařízen klid a laserovou terapii.Nesmí to přehánět s chůzí,nesmí řídit a teď po týdnu teprve mírně začíná zatěžovat levou nohu.Možná,že ho později ještě hospitalizují na rehabilitační klinice.Už je to hodně dlouhé a únavné.Co se dá dělat,nějak to musíme zvládnout.Ještě že už bude konec školního roku a tím pádem méně povinností pro mě i pro holky.Teď hodně řádí a nejsou k udržení.Občas toho mám plné zuby.Ale snad bude lépe,ještě že svítí sluníčko.
Tak se všechny mějte krásně požehnaně a pokoj vám.
 Zazu

 
maxik
Kelišová 5657 příspěvků 20.06.06 14:42

Ahojte, u nás je nic moc, Dalísek je uplakaný, měl teploty a včera večer se osypal, tak asi ta šestá nemoc, do toho mu leze další zub, takže je mrzuteček jako hrom. Jo a zrušil mi mobil - dostal ho v obchodě do koččárku jako poslední záchranu (Tesco, plný košík jídla, uprostřed řady u kasy, šílený řev), sice ztichl a zabavil se s ním na chvíli, ale naslintal do něj tak, že už je asi po něm - nefunguje půlka čudlíků - ach jo, jsem pitomá :-( Doufám, že vy ostatní se máte líp.

ZAZU - to máte s manželem těžké, snad ty opatření pomůžou a bude bez následků. Prázdniny jsou za pár, aspoň v tom se vám ulehčí, nebudeš se muset s holkama chystat do školy.

LAMVÍNEK - jé, všivé prázdniny jsme měli taky, ve třetí třídě :-) Určitě je dcerka ráda, ne? Psíci jsou roztomilí. Dalis nahání našeho kocoura, ale Max na to moc není :-/

GERBERKO - jestli někdy nebudete vědět, co se staršíma hračkama, hodí se i v nemocnici. Učila jsem rok na infekci a chirurgii, a hlavně na té infekci toho moc nebylo, lépe řečeno skoro nic, asi nejsou fondy, a navíc každá nemoc měla svoji škatuli hraček, aby tam děcka nepochytaly ještě i jiné nemoci, než se kterými přišly.

K TĚM DĚTEM V NEMOCNICI - nevím jak jinde, ale tam kde jsem dělala, byly ty pasivní nebo zase plačící kojenci a batolata celkem běžní - ne vždycky asi měly mamky možnost být tam s ními a často jim to personál vymlouval, že není místo apod. Kamarádku vzali tehdy právě na tu infekci jen proto, že řekla, že malý mívá křeče - aby ho nemuseli hlídat, předtím tvrdili, že pro ni nemají místo… je to ostuda. S dětma se tam nemazali, zavřeli do postýlky, nakrmili, přebalili, ale to bylo všecko; na to, kolik dětí tam bývalo, jsem tam byla jen já jako učitelka ZŠ na 8 hodin týdně, MŠ a miminka nic. Plakali, bobci, den dva a pak tak otupěli, koukali, kývali se… hrozné.

 
maxik
Kelišová 5657 příspěvků 20.06.06 14:46

LAMVÍNKU, DEMI - nejsem skvělá, do toho mám fakt daleko; je to takové zvláštní, jako bych byla těhotná tou myšlenkou, pohodlnost říká proč, teď když je Dalísek?, ale nějak víme, že to tak má být, že je to Boží vůle pro naši rodinu, těžko se to popisuje, je to spíš pocit, těšíme se a přitom je v tom i taková bázeň, trochu jako když jsme čekali Dalíska.

 
Demi
Závislačka 3734 příspěvků 20.06.06 15:44

Ahoj holky,

taky je u vás takové dusno? U nás v Ostravě je k nepřežití, naštěstí Honzík je v pohodě, vyspinkaný a osprchovaný. Je mu fajn. Mně je na nic, od včerejška tady mám „rudou armádu“, takže jsem poněkud mimo formu :-)) Ale to zase přejde.

Maxiku: dobře, nejsi skvělá :-)), ale ten nápad jít do toho skvělý je. Moc moc držím palce, a podle toho, co píšeš, je to asi jak má být.

Gerberko: Otevřená náruč má www.tenzor.cz

Zazu: vůbec ti nezávidím a tvému muži jakbysmet. Nemá v té noze nějaký zánět? To bolí fakt hodně. Věřím, že mu ta laserová terapie pomůže.

Zatím ahoj všem!
Demi

 
maxik
Kelišová 5657 příspěvků 21.06.06 11:20

V OStravě je fakt ohavně, Dalísek je protivný jak činže a chce se v tom vedru nosit, tož z nás teče z obou, asi si napusrtíme vanu tak těch 10 cm a budeme mít koupaliště a prohánět tam pískací zvířátka.

 
Gerberka
Závislačka 2975 příspěvků 21.06.06 14:04

Ahoj holky, Demi, Maxíku, Zazu, Lamvínku…

zdravím vás a přeji vám klidný den - i když teda strašně horký, že? Tady v Brně je teda na padnutí.

Snad úplně silou vůle musím bojovat s těmi myšlenkami na děti v těch domovech nebo v nemocnicích. Vůbec neumím popsat slovy, co se ve mě odehrává, když si na to vzpomenu. Já (díky Bohu) ještě žádnou zkušenost s nemocnicí (myslím s Jindříškem) nemám, byla jsem od toho zatím uchráněna, ale stejně mi osudy těch dětí pořád leží v hlavě a nemůžu se myšlenek na to zbavit. Proč musím na to pořád myslet? Já fakt nevím.

A úplně mě dorazil Maxík (samozřejmě v dobrém slova smyslu :-)), když popisovala děti v nemocnicích - že brečeli, pak otupěli a jenom se kývali. Zpětně si uvědomuju, že jsem kolikrát byla tak vysílená z péče o mimino, že jsem ho taky někdy nechala řvát (ba dokonce jsem u toho někdy i usínala únavou) a on potom začal taky s tím kýváním. Mám z toho výčitky svědomí, že jsem něco dělala špatně - ale co? Chovala jsem ho, kojila, prostě všechno, jenom jsem někdy neměla sílu, pořád ho „drndat“ a položila jsem ho - a on upadal taky do takové jakoby apatie.

Je to hrozné - někdy nemůžu vidět nebo lépe řečeno slyšet řvoucí dítě na ulici - je mi to líto.

Moc se omlouvám za takový smutný příspěvek, ale děkuji vám, že jsem to mohla aspoň napsat.

Gerberka - Irena

 
maxik
Kelišová 5657 příspěvků 22.06.06 20:04

GERBERKO jsem tě nechtěla vyděsit - rytmický pohyb děti uklidňuje, proto jsou kolébky, šátky, houpačky… děti kopou nohama pod stolem… to patologické houpání nebo jiné stereotypní pohyby zapříčiněné deprivací vypadají jinak, to poznáš, když to vidíš, že je to něco nepřirozeného, stejně tak jako když dítě už jen leží a nereaguje je jiné když leží a odpočívá. Jindříšek se snažil uklidnit sám.
Někdy nám Bůh chce něco říct, když máme něčeho najednou plnou hlavu a ne a ne to z ní dostat, abychom se zastavili a ptali se a hledali - u mě to tak často je. Zkus se ptát, jaká je Jeho vůle, co ti chce ukázat.
 E.

 
karolina2
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 22.06.06 23:01

Ahoj Jesličkandy,

tak je tu zase čtvrtek a já jsem odeslala nový deníček. Tentokrát bude zase jednou o mě, tak se nechte překvapit ;o).

Taťka nám až do neděle odjel. Jako sbor totiž pořádáme rockový křesťanský festival. Dá-li Pán, budou mít pěkné počasí a bude to vůbec hodně občerstvující událost. (Doufáme, že se přijdou podívat i nevěřící. Loni tam dokonce tajně lezli přes plot bez placení. To nás moc potěšilo :).

U nás asi nic nového. Jsme zdraví, Eliška roste a je den ode dne šikovnější. Moc si užíváme teplo a denně jsme na balkóně v bazénku. Taky si užíváme mraky jahod ze zahrádky. Eliška teda ne. Nemůžu jí přesvědčit, aby ochutnala. Tak jako trubka nakupuju pomeranče a mandarinky, protože jiné ovoce nechce…

lamvinek - Je moc fajn, že se pejsek zabydlel. To je hned veseleji, že?

maxik - Jste úžasní! Kéž už brzy nějaká opuštěná dušička najde ve tvé náruči maminku.

Zazu - Jirky je mi líto. Možná bych se přimlouvala, abys mu připomněla ten příběh o Jákobově kyčli, jak jsme o tom před časem mluvili…

Opuštěné dětičky - Mám to úplně stejně. Musím na ty děti často myslet a může mi to srdce utrhnout. Je to fakt strašně smutné.

Jdu už hajat. Elinka nějak neklidně spí, tak ať se ke mně když tak může přitulit. Nashledanou v novém deníčku.

Karolinka a Eliška (22m + 20d)

Vložit nový komentář