KŘESŤANSKÉ JESLIČKY, č. 4 - Požehnané povolání

karolina2  Vydáno: 16.03.06

Pracuji jako maminka na plný úvazek. Přebaluju, oblékám, chodím na procházky a když Eli v noci pláče, vstávám k ní, abych jí utěšila. V popisu práce mám také mazlení a lochtání. Jako vedlejšák mám management domácnosti. Dělám taky účetní, zásobovače, kuchařku, peru, žehlím a občas taky uklízím. Nikdy bych si nemyslela, že tohle všechno zvládnu dělat zároveň.

Starání se o domácnost a o Elišku je ale v porovnání s její výchovou úplná brnkačka. Ubíhá den za dnem a moje holčička mi roste před očima. Jestli teď jednám správně, se pozná vlastně až za pár let. Žádné speciální školy na to, jak udělat z malého miminka správného člověka, který projde životem s čistým štítem, není. Tak se modlím a hledám ty správné cesty. V poslední době hodně přemýšlím o tom, že Bůh je taky rodič. Prožívá stejné věci jako třeba já na mateřský. Nevěříte?

Tak například: Když se chci s Eliškou muchlovat, občas mi místo tulení hrdě seskočí z klína a ukáže mi tak svou „nezávislost“. Ale když chvíli na to zakopne a uhodí se, běží ke mně s rukama doširoka rozpřaženýma a uplakaným hláskem volá: „Počém!“ („Pojď sem!“)…

Co mi to jen připomíná? Dodnes se občas přistihnu, že místo spočinutí v Boží náruči musím ještě udělat tohle a tamto. Až když si „natluču“, najednou pochopím, že sedat si na Boží klín je ze všeho nejdůležitější.

…A když jí přebaluju a utírám prdelku od hovínek, buď statečně drží (protože být čistá je přece mnohem lepší!) nebo se vzteká, že jsem jí vyrušila od něčeho důležitějšího…

Tak tohle se mi taky občas stává: „To, co jsem udělala bylo špatný, ale omluvím se Bohu až večer, až na to bude víc času!“

…Pak se nad ní nakloním, takže jsme od sebe na pár centimetrů. Může mě odstrčit a odkulit se stranou. Často mi ale ručkama ohmatává obličej, uši, vlasy a detailně mě zkoumá…

Bůh touží být se mnou. Jenže já mu občas přibouchnu dveře před nosem. Ale jak je nádherné být v Jeho přítomnosti a v Bibli nacházet a „ohmatávat“ rysy jeho tváře!

…Jídlo, které s láskou navařím, Eliška hltavě sní. Ale taky dokáže hodiny trucovat a hladovět…

Kolikrát jsem to už zažila - s Biblí, Božím chlebem? - „Když mě se dnes tak nechce číst!“

…S nadšením sleduji, jak je Eli šikovná a v lecčems už samostatná. Třeba si sama obuje bačkůrku - dokonce levou botu na levou nohu. A stejně nadšená jsem, když pak přicupitá a dožaduje se, abych jí zapla „kaku“ (přezku)…

Hned se mi vybavuje radost ve službě Bohu, ať už v církvi nebo prostě tím, že manželovi vyžehlím trika. Dělám, co umím, ale když to dělám jen sama, bez Něj, je to jako chodit v rozepnutých bačkorách.

…Jsme spolu, Eliška a já, hodiny a hodiny. Sem tam se ale stane, že se se mnou nudí a vymýšlí lumpárny. Když je ale jen s tátou, beze mne, brzy se po mně začne ptát - scházím jí…

Občas, jako by mi život s Bohem zevšedněl. Zabíjím čas všude možně. Ale dříve nebo později se mi strašně stýská a běžím zpět do Boží náruče.

Mohla bych toho napsat ještě mnohem víc, ale jako příklad to myslím, stačí. Je skvělé vědět, že Bůh, který je na nebesích, zná velmi dobře každou mou starost i radost s Eliškou. Také On vychovává a stará se. Setkává se denně s paličatostí a neposlušností. Má pochopení pro naše zoufání a bezradnost. A proto: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ (List Filipským 4:6)

Karolinka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 16.03.06 20:51

Karolinko, to je krásný deníček.Moc se ti povedl.
 Zazu

 
jankaI
Kecalka 268 příspěvků 16.03.06 21:25

Tak jsem dala Barunku spinkat a zapnula počítač a on už je tu nový deníček.
Opravdu se ti moc povedl Karolínko, tak jsem se nad sebou taky zamyslela, jaké já jsem někdy „Boží“ dítě…

Měli bychom jet v sobotu do shromáždění do Jihlavy, ale vůbec nevím, kdy se manžel vrátí..

Přeji požehnaný víkend všem, nevím, jak zítra budu na netu.

janka

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 16.03.06 22:15

karoli ta to dokážeš tak krásně napsat až se mi tajídech máš pravdu buh říká chovejte se jako děti stačí se na ně koukat jak jsou přirozené a bezprostřední a nestydí se dát lásku najevo kež bych to taky dokázala.Kolikrát se mi stalo že holčičky se chtějí modlit na místech kde já se stydím a ony nechápou proč,máš pravdu ptala jsem se jednou kněze že mám pocit že pro bohsa nic nedělám a on odpověděl staráte se o děti a rodinu to je služba bohu.Je to nádherné co nám vše dává.Dík Vám všem za tyto stránky moc mě mrzí že jsem je nenašla dřív jste mi velkou oporou,díky bohu za vše.Přeji Vám všem požehnaný víkend. Barča,Kamil a zajíčci

 
maxik
Kelišová 5656 příspěvků 16.03.06 22:34

ahojte,
moc hezký deníček, **Karoli/, a moc hezké povídání o Elišce na konci minulého.
My pořád válčíme s nočním kojením cca po 1,5 hodině - už jsem jak můra :-(, doufám, že to jednou skončí.

Maky - přejeme Míšovi brzké uzdravení a tobě odpočinutí. Máš pravdu, že čím víc člověk ví, co se může stát, tím větší obavy mívá. Ale nenech se tím spoutat - já na to v těhotenství s Dalískem ze začátku ďáblovi skočila a jaksi se zapomněla držet Božích zaslíbení a zbytečně se trápila. Pán má věci ve svých rukou a je milující Otec.

Katy - taky jsem Filípka obrečela, ale tušila jsem to - i když jsem se modlila za zázrak, Pán mě stále vedl, ať se modlím, aby tu situaci unesli. Myslím ale, že se přece jen zázrak stal: když jsem srovnala ty maily od Katty ze dne před vyvoláním porodu a z dneška, je tam stále bolest, ale už ne hořkost… nevím, jestli je to srozumitelné… tak to cítím. Modlím se dál, aby ona i její přítel našli cestu k Pánu a skutečně se s Filípkem v Božím království setkali.

Maru - Dalísek byl šikmo, hlavičkou mířil na kyčli, a byla tu možnost, že ho stahy „srovnají“, protože měl být malý. Nesrovnaly (těch 20h bylo od stahů co 10min,18h. stahy co 5min, pak i méně), ani s oxytocinem. Pak jsme se domluvili na císaři, podle primáře kdyby klesl do pánve, klesl by špatně a bylo by to na kleště a na dlouhou akci vleže, což by zase nezvládlo mé astma. Pak vytáhli kluka 4kg, hlava 37cm.
Jsem Pánu moc vděčná, že dal tomu lékaři moudrost, že to nenechal dojít tak daleko. Způsob, jakým se takhle šprajclé děti tahají, je dost šílený a rozhodně ne dobrý pro takového macka, pravděpodobně by měl celoživotní postižení hybnosti jedné ruky a otázka, co by způsobily při tom velkém objemu hlavy kleště. Takže ho vytáhli jak králíka z klobouku ;-) Bůh je dobrý.

Mějte se hezky, Dalis dopil, jdu spát. Eva**

 
maxik
Kelišová 5656 příspěvků 16.03.06 22:36

Paaardon - samozřejmě to menělo být celé tučně…
 E.

 
maxik
Kelišová 5656 příspěvků 17.03.06 16:55

Kde jste, holky?

 
karolina2
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 17.03.06 18:18

Ahojky,

já písnu až večer, teď není kdy :).

Karolinka

 
joni
Povídálka 50 příspěvků 17.03.06 20:29

Ahoj holky!
Karolinko, zase moc krasny denicek, je to samozrejme presne, jak pises. Trucujeme, chceme byt nezavisli a jak radi se pak zase honem vracime do Jeho naruce! Taky se mi libilo, jak jsi psala, ze Eliska nosi tu snehovou kouli! Simon takhle nosi po venku lopatu, ale ta vic zdrzuje nez co jineho - casto ho totiz prepada pocit, ze s ni musi odhazet vsechen snih co potkame. :)
Jinak dneska jsme meli moc hezky den; zajeli jsme do mesta, dali si obidek a ja - inspirovana asi clankem o jarni taktice od Missorky :) - jsem nakoupila par krasnych jarnoletnich hadriku pro Simonka, jeden i pro me ;), po ceste zpatky nam ditko usnulo v aute, ve spani pak pokracovalo i doma a tak jsme si s manzelem v klidku popijeli kaficko a povidali… Pak jsme SImona vzali jeste ven na jeho oblibenou atrakci - velikou trampolinu, nad kterou je privazany pruznymi lany a desne vysoko skace a dokonce uz i dela salta. Je z toho unesenej a my taky, kdyz koukame na tu jeho rozzarenou tvaricku. Takze kdyby dneska jeste vysla klidna noc, bylo by to dokonaly!!
Maky, doufam, ze Michalkovi je uz dobre; ja vim, jsou to nervy, kdyz deti stunou.
Evi, to byl teda porod! Ale hlavne, ze jste to oba ve zdravi zvladli, nakonec.
Barco, to mel teda pan farar pravdu, kdyz rekl, ze starat se o rodinu s tremi detmi je zasluzna prace. Jedna z nejzasluznejsich, si myslim.
Janko, preju, aby vam sobota vysla i s manzelem. Do Jihlavy bych jela hned, je to nas cesky domov. Pak muzes pisnout, jak tam bylo; za mesic se tam chystame, tak jsem zvedava, jestli se prokouseme zavejema, haha.
No, tatinek uz dokoupal, tak bezim prevzit ditko. Preju vsem krasny vecer a vubec se mejte moc fajn!
 V.

 
anulenka
Kecalka 139 příspěvků 17.03.06 22:00

Ahoj holky, moc se omlouvám, že jsem se sem tak dlouho nedostala - ve středu mi vytrhli, resp. vydolovali jednu osmičku a nešlo to uplně podle mých představ, takže to nakonec byla spíš operace. Pořád beru šíleně silné léky (alespoň na mě) a spím a spím. Snad už to bude dobré.
Dočtu se komentáře.
KÁJO - seznámek mi došel díky. Ještě jednou se omlouvám, že jsem se neozvala. Úplně mi to vypadlo z hlavy, ostatně jako všechno tento týden:-)
Tak se mějte krásně a požehnaný víkend. Petra a Aninka

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 18.03.06 17:33

Ahoj,
to bylo hezký.
Maxíku, dík za odpověď…to je dobře, že byl tvůj porodník osvícen Duchem svatým.
Chcete ještě miminko?

A kdo ještě chcete miminko?

maru
(Stazi - jseš tu taky? Naztratila ses nám? Jak to s tebou vypadá? A co tví přátelé se čtyřmi dětmi? Jak zvládaj výuku?)

 
karolina2
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 18.03.06 20:54

Ahojky,

moc se omlouvám, že jsem nenapsala už včera, jak jsem předpokládala. Je toho teď nějak víc. Tak jsem přišla až teď.

Dnes jsem byla s Eliškou sama, Kuba jel služebně do Olomouce. Měli jsme se celkem dobře, jen mě Eli občas dost zkoušela. Někdy je mi jí až líto, co se svou povahou všechno zkusí. (Dobře jí rozumím, je dost po mně :-).

Ráda bych navrhla nové téma: Jak se vám daří najít si čas na modlitby a ztišení, po tom co se vám narodily děti. (Snažilkám se tímto moc omlouvám, že to není úplně jejich téma. Ale myslím, že až budete taky maminky, bude se vám to hodit ;-).

Můj první rok na mateřské byl dost náročný. Čas na ztišení jsem si našla dost málokdy. Dalo by se říct, že mě duchovně živil můj manžel a nahrávky kázaní. Modlila jsem se za to, protože jsem měla trochu výčitky, jestli něco nedělám špatně, bylo mi líto, že čas s Bohem zanedbávám. A Bůh mi na to řekl, že teď jsem v pevní řadě maminka, a že mi do toho žehná. Nemám se prý trápit, že si to časem „sedne“ a budeme zase spolu víc. A opravdu se to postupem času zlepšuje. Po Eliščiných prvních narozeninách jsem se dokonce vrátila do služby (zpívám ve chvále). S čím se ale trochu potýkám je pravidelnost. S malým prckem se pravidelné časy těžko hledají a nepravidelné zas těžko dodržují. Začali jsme si s Kubou číst spolu nahlas Bibli. Nevyjde to denně, ale skoro ano. A hodně mi to pomáhá. Jak jste na tom byli vy?

Moc se těším na vaše zkušenosti.

Maru - Poslala jsem ti SZ. Dorazila?

Karolinka a Eliška (19m + 16d)

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 19.03.06 12:32

Kájo, SZ jsem si přečetla a trochu nevalně asi, jsem ti odpověděla.
Sorry, ale teď se musím nad něčím zamyslet a fakt nevím, co se děje, takže to jdu zkoumat.

Maru

 
maxik
Kelišová 5656 příspěvků 19.03.06 19:04

Ahojte,
tak jsem tu v pátek provokovala a nakonec mě dva dny nebylo… Manžel potřeboval počítač a večer se pak chtěl dívat na jedno DVD (zase na počítači :-), takže smůla. Teď mi volala mamaka, že máme babičku (84) zase v nemocnici, tak jsme z toho taková špatná. Babička není obrácená, a asi tím věkem je už hodně konzervativní a ne moc otevřená.

lamvinek - máte moudrého kněze - děláš na 100% to, do čeho tě Bůh povolal, ne? Tři holčičky, to je super, ale i spousta práce, ten bězný servis i výchova. Taky jsem to řešila, nejradši bych byla tam i tam, ale nic by nebylo pořádně.

maru - dá-li Pán, budou :o)

joni užili jste si den moc hezky. My jsme se nedostali v sobotu nikam, mamčiny kočky mi načůraly do kočáru, tak jsem prala a sušila… Vidělas tu diskuzi o registrovaném partnerství? To je neskutečné, jak ďábel dokáže lidi zaslepit a „zblbnout“. Fakt mě to šokovalo. Moc a moc to chce modliteb.

karolinka taky máš Elišku v bavlnce, ju? A já žila v iluzi, že až začnu Dalise přikrmovat, bude to v pevném skupenství… no tak smůla :-(

Čas na Pána - ještě jako těhotná jsem četla článek od Hany Pinknerové v ŽV, jak se přimlouvá při žehlení a mytí nádobí. Při žehlení mi to jde taky, a upřímně řečeno, modlitby zatím problém nejsou, já se vždycky modlívala spíš častěji a kratší úseky než jednou denně hodinu. A Dalísek je ještě malý, na procházkách leží v kočárku a klimbá, a je jenom jeden. I do sboru chodíme od šestinedělí pravidelně, má 6 měsíců a ještě nebyl nemocný, chvála Pánu. Taky máme každý čtvrtek doma skupinku, takže obecenství s Božím lidem i Slova je dost. Spíš si říkám, jak to budu dělat, až poroste a přijde ten čas stálého povídání, nebo až bude mít nějakého toho sourozence. To bude asi jiný fičák.
Se čtením Písma je to slabší, jak psala Karolínka, pravidelný čas teď nemám a nepravidelný se snadno zanedbá. Když dám večer Dalise spát, tak do Bible spíš tupě hledím než nad ní skutečně rozjímám, a ráno vstává Dali jak na šichtu v pekárně. Ten společný čas s manželem jsme ještě nezkoušeli; my se taky moc nevídáme, je dost vytížený.

Lidičkové, mějte se hezky. Eva

 
karolina2
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 19.03.06 21:25

Ahojky,

tak je konec neděle a mně zase přišla jako dva dny v jednom. Bylo to dnes trochu náročnější, ale při chvalách jsem si krásně odpočinula.
Elinka si dnes v kočárku napustila „bazének“. Šla jsem vozit, aby usnula a před spaním jsem jí dala Avenťáckej hrneček, aby se napila (to je ten co neteče). Eliška byla strašně spokojená a pořád mi hlásila, že má pití. Když už těch dvě a půl deci skoro vypila, z hrůzou jsem zjistila, že všechnu vodu koutkem vypouštěla ven, tak jí na bundě stála kaluž hluboká dva centimetry a i jinak byl fusak pod Eli dost nacucanej. Tak jsem si sundala šálu a nacpala jí to pod oblečení a pořádně jí tam utemovala, aby ta voda nepřišla do styku se studeným vzduchem. A ona si spokojeně usnula!

Maxik - Tu diskusi jsem četla taky a se stejnými pocity. Dokonce jsem si připravila i komantář, ale pak nám spadnul internet a já teď váhám, jestli to vůbec odesílat. Přijde mi, že to moc nemá cenu. Pokud člověk neakceptuje Boží pravidla jako absolutní pravdu, je pak už všechno relativní a je možné už opravdu všechno. Ale Bible tak o posledních dnech píše, že? Obávám se, že nás čekají horší věci. Ale pro nás to znamená hlavně naději, že Pánův čas je už blízko! Haleluja!

Tak se mějte všechny moc krásně, požehnaný nový týden.

Karolinka a Eliška (19m + 17d)

P.S. Z Božího slova jsem dnes nic neměla, ale chci vám, na oplátku, napsat část textu z jedné písně:

"Přicházíme před tvoji tvář,
klaníme se před trůnem slávy,
Ty slova života máš.
Kam bychom šli pro dobré zprávy?

Ty jsi úkryt náš,
náruč Tvá je skrýš,
lid, co jménem znáš,
Ty neopustíš…"

 
anulenka
Kecalka 139 příspěvků 19.03.06 22:44

AHojte holčiny, tak jak jste se měly v něděli? My teda moc krásně, díky Bohu. Přesto, že pusa je pořád dost bolavá a léky nazabírají, jsme si to myslím krásně užily.
Je pravda, že stejně jako Kája jsem ze slova nic neměla, ale manžel mi ho doma převyprávěl:-)) A chvály jsem si moc užila - naše Aninka miluje chvály, tancuje, vyžaduje je i doma a dokonce i od nevěřících prarodičů:-))) Ze shromáždění jsme odcházeli s novým popěvkem „já budu stát“, což je část nové chvály.
Holky, co máte starší děti, poraďte mi. Už jsme to trochu naťukly s Karoli ve sboru. Mám kamarádku, které tento týden zemřela maminka. Má malou hočičku, o rok starší než Aninka. Dost často se vídáme, holky si spolu krásně hrajou…Dnes se u nás na chvilku stavovaly a na té malé je vidět, že ji to hodně zasáhlo, je psychicky dost rozhozená.. (jako celá rodina, umírání bylo delší a bolestné). Projevilo se to i na hraní, brala Andě všechny hračky..Aninka fňukala. Jenže ta malá (Terezka) vůbec nebyla schopná nějaké „rozumné domluvy“, což je jindy vážně v pohodě. Hned byly slzy, řev, vztekání… A Aninka zas nechápala, co se děje. Nechtěla jsem to nějak hrotit a řezat už do tak dost bolavého srdíčka, na druhou stranu jsem nevěděla, jak to všechno vysvětlit Anince. Nemáte s tím někdo zkušenosti? Jak bych to měla řešit příště? Vím, že se to časem zase u:,–(í, jen nevím, jestli to do té doby mám nechat plavat, nebo to nějak řešit…
Díky moc.
O duchovním životě musím napsat jindy, manžel potřebuje pracovat, tak mě vyhazuje:-)
Tak požehnaný start do nového týdne.
 Petra

 
anulenka
Kecalka 139 příspěvků 19.03.06 22:47

JO, MARU - koukala jsem do galerky na fotečky - myslím, že se známe z Plzně:-)))
Jen nevím, jak se to obsluhuje, tak nevím, jak bych vám tam přidala svoji fotečku.
 P.

 
karolina2
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 19.03.06 23:01

Ještě jsem před spaním jukla, tak pro Péťu i ostatní. Upload fotek:

V Nové fotogalerii je v horní části několik tmavě modrých příkazů. Mimo jiné i „Upload obrázku“. Na to klikněte.

Otevřou se vám okénka na vyplnění:
Galerie - nastavte „Jesličky“
Obrázek - nalistujte si soubor ve vašem PV, který chcete nahrát (nesmí být větší než 1 mega - tedy 1024 kB).
Nadpis - Napište, kdo je na fotce (zatím se ještě moc nepoznáme, tak je fajn to napsat :)
Popis obrázku - Tak to už je na vás…:)

Tak se těším, že přibydou fotečky.

Karolinka

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 20.03.06 09:36

Fakt Anulenko?
Tak mi napověz, prosím!!! Nebo už tam máš fotku?

maru

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 20.03.06 10:44

Jo, Anulenko,
co se týče toho úrtí v rodině, tak jsem akorát četla, že to dítě lépe snáší, když se mu to všechno říká a může si to prožívat s lidmi. Špatné je, když se dítě se smrtí člověka nestihne vyrovnat v situaci, kdy mu všichni tají, že někdo zemřel a po nějaký době, když už jsou všichni v pohodě dítěti řeknou (třeba na otázku: A kde je …?), že zemřel.
To dítě prostě potřebuje vědět, že smrt - to se tu na zemi děje a přináší to stesk i různé jiné emoce - a to dítě si může tyhle emoce taky prožít, ale když nemá tu šanci, tak se s tím nesžije a vede to k emočním blokům.
Takže to nevadí, když si dítě pobrečí, uvědomí si tu smrt blízkého a uvolní ty emoce. Naopak.

(Už nevím, kde jsem to četla, jinak bych sem napsala zdroj.)

Maru

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 20.03.06 10:57

Jinak ještě co se týče výchovy našich dětí stran emočně vypjatých situací - já jsem pro, aby se, když to příjde a je to nevyhnutelné - tím myslím, že je dobré ovládat se, ale někdy je lepší se trochu porafat, než vychovávat děti v dusnu a zadržovaných emocích…takže když se to stane - že se třeba rozpláču nad něčím těžkým a v tu chvíli bezvýchodným a děti příjdou aptají se mě, co se stalo, tak jim to řeknu. Hodně mi to i pomáhá uvědomit si vlastně jádro problému. Umět říct dítěti, proč brečím, to je vlastně půl problému vyřešeno, protože člověk vypoví to podstatné. (Třeba, že si s někým nerozumím a mrzí mě to - což někdy ve změti událostí není tak patrné, ale když to vyřknu, problém v tu chvíli není tak veliký, jak se zdál.) A na kluky to má dobrý vliv. Jsou citliví a emočně vyzrálí. Ví, že když někde vázne komunikace, je to špatné a je to i důvod k pláči, protože je to smutné. Taky vidí, že se pláče nemusí bát - vidí, že když pláču, jsem přesto schopná s nimi rozumně mluvit a přemýšlet a taky uvidí tu naději.

Nějak moc tedy nevím, jestli jsem se trefila…jestli se to dá použít, já bych Aninku asi objala a řekla bych jí, že babička Terezky umřela a Terezka je smutná a je jí to líto a potřebuje se vyrovnat s tím, že babičku dlouho neuvidí. Že to časem přejde, ale teď můžete Terezce pomoct, když jí pohladíte a budete s ní a něco jí vyrobíte nebo koupíte nebo vezmete sebou na procházku…já nevím.

(taky netuším, jak to Terezka prožívá. jestli to už třeba není hysterie nebo něco podobného)

Maru

 
anulenka
Kecalka 139 příspěvků 20.03.06 13:23

Maru, díky moc, myslím, že to vyzkouším. Ačkoli nevím, jestli to Aninka pochopí -ještě se nesetkala s umíráním, smrtí (ani slovně), ale uvidíme. Vyzkouším to a uvidím.
 Petra

 
Demi
Závislačka 3734 příspěvků 20.03.06 14:49

Ahoj děvčata,

všechny vás moc zdravím po víkendu. Doufám, že jste jej prožily pěkně a požehnaně.

Karolínko: krááásný deníček a moc pěkné téma. Často přemýšlím podobně. Jinak do fotogalerie jsem vložila 2 fotky (hned zkraje - Vánoční s Honzíkem a Honzíček na matračce, kterou jsem opomněla nadepsat).

Maky: už je tvému chlapečkovi lépe? S ouškama si musel tedy opravdu „užít“. Věřím, že to nejhorší už je za váma.
Nemohu si teď vybavit, jestli jsi to byla ty, ale někdo tady psal o pocitech lidí, kteří v těžké životní situaci (ztráta dítěte, ap.) opouštějí Boha, nebo v Něj přestávají věřit a obviňují Jej. Já si myslím, že těmto lidem nikdo nemá právo sahat na svědomí, protože jejich žal je silnější než víra. Podle mě není každý člověk tak silný, aby byl schopen přijmout celou skutečnost a dokázal říci Bůh dal, Bůh vzal, budiž jméno Páně pochváleno…

Jinak vám musím napsat, že dnes opět stál náš dobrý Otec při nás, když mi Honzík spadl z naší postele. Byl to opravdu okamžik, kdy jsem jej položila na naši postel a otočila se od něj, abych srovnala plenku v jeho postýlce, a už byl na zemi. Naštěstí nespadl přímo na hlavičku, ikdyž se do ní trochu bouchl. Stačila opravdu vteřinka. Rychle jsem s Honzíkem jela do fakultní nemocnice na trauma, ale byl díky Bohu zcela v pořádku. Dokonce se smál na pana doktora a sestřičky, které se okolo něj seběhly a hrály si s ním. Zítra jej mám ještě přivézt na kontrolu, ale podle pana Dr. je vše o.k. Ještě teď se mi trochu klepou ruce, a myslím, že dnes Honzíčka nepustím z náruče. Můžu vám říci, že jsem se ještě nikdy tak nenáviděla, jako ve chvíli, kdy jsem Honzíka plačícího zvedala z podlahy.
V nemocnici mi sice řekli, že podobné stavy zažijeme s dítětem ještě mockrát, ale já doufám, že v nejbližší době se nám všechny zbytečné pády vyhnou.
Děkuji Ti, Pane Bože, za zdravé dítě.

Tak zatím se mějte krásně.
Demi + spící Honzíček (9m)

 
maxik
Kelišová 5656 příspěvků 20.03.06 15:02

Jé, Demi, to se mi stalo před měsícem, akorát mi Dalísek vyklouzl z rukou (vypadává mi po úrazu zápěstí) a práskl se o parkety, tělíčkem i hlavičkou.

To ses musela pořádně vylekat, to ti věřím. Ten pocit, když člověk vidí to děcko na zemi, je hrozný. Ale určitě bude dobře.

Taky jsme mazali na chirurgii, na fakultku jsem nejela, byla jsem tam jednou s babičkou s úrazem a čekali jsme přes dvě hodiny na ošetření, tak jsem jela na polikliniku, že ten rentgen nám tam udělají taky a kdyby bylo zle, poslali by nás jako akutní. Tam už se Dalis smál na doktora i sestřičku, ti nás viděli hrozně rádi, protože měli pět minut do konce ordinačních hodin. Prohlédli ho, řekli mi totéž co tobě a vyšoupli nás na chodbu. Když jsem tam malého oblíkala a on se na mě smál, říkala jsem si, jaká je to milost, když mi Bůh svěří dítě, a že si toho človíčka vůbec nezasloužím, je to dar a požehnání, a svým způsobem i hřivna.

Tož přeju klidný zbytek dne a už žádné další úrazy a kotrmelce.
 Eva

 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 20.03.06 16:15

Ahojky,právě jsem si smazala komentář,který vám píšu asi čtvrt hodiny.To jsem teda „šikula“.Tak to zkusím znovu.
O víkendu jsme byli u našich na Vysočině.Teda tam je pořád tolik sněhu.Ta letošní zima mě už fakt nebaví.Těším se na teplo,travičku a kytičky,přesto,že jsem alergik na pyl a od prvních květů mám rýmu až do podzimu.

MAKY,myslela jsem na vás.Je už Michálek zdravý?Zánět středního ucha měly obě dcery,takže to znám a lituji Míšu.Snad je už v pohodě a ty taky.Bůh vás opatruj.

Ach jo,budu muset končit.Janina se mě snaží dostat od počítače.Prý se máme střídat.
Přeji vám všem požehnaný týden.
 Zazu

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 20.03.06 16:31

Ahojte všechny!
Tak Míšovi už je výrazně lépe. Nakonec jsme se kromě uší nevyhnuli ani antibiotikům, ale je pravda, že pomohly. Míša už lítá jako drak. Vzhledem k tomu, že ještě dost ošklivě kašle a má rýmu, je to někdy nadlidský výkon udržet ho v klidu. Občas pomůžou písničky z CD, občas povídání pohádek - básniček (vede ta O Palečkovi) a občas nic…
Taky se musím pochlubit (doufám, že mi to Míša hned nevrátí a neudělá pravý opak), že po týdnu spaní v našich manželských postelých, se Mišulka bez problémů přestěhoval zpět do své postýlky ve svém pokojíčku, dokonce se ani moc nebudil…prostě Šikulka :-). Když už jsem u toho chválení, musím pochválit i svého muže. Vzhledem k tomu, že jsem byla taky nakřápnutá a nebylo mi moc dobře, strašně mě potěšilo, že Michal se nabídl jednu noc spát s Míšou místo mě! Tak jsem si odpočinula, hned byl svět veselejší. Pak jsme se u malého střídali: on od devíti do půl jedné, já zbytek noci. Pár hodin nepřerušovaného spánku byl pro mě balzám. Kupodivu neprotestoval ani malý, což jsem se divila.
Dnes jsme byli u dokrora/ů a vše se zdá v pořádku, tak snad i bude. Míšu to nějak zmohlo (vždycky strašně řve, hned jak vlezeme do ordinace), tak usnul už po cestě domů v kočáru.Chvíli jsem jezdila a pak, že ho dám i s kočárem k nám na balkon. Bydlíme v paneláku, naštěstí s výtahem, celkem nadlidský výkon, celý přesun se neprobudil až když jsem ho zpocená přikrývala dekou, otevřel oči, slastně se protáhl a že už konec spaní! Pak další uspávání v postýlce sabotoval. Usnul až po velkém přemlouvání ve dvě a spí do teď. Doufám, že si nevybere i noční spaní :-).
Jinak v Brodě je nádherně, už všera bylo… To sluníčko má kouzelnou moc, úplně mě nabíjí. Máme teď být hodně na „zdravém“ vzduchu, tak snad nám to ještě vydrží.
Demi: o tom opuštění Boha po nějaké rodinné katastrofě, to jsem nebyla já. Já jsem psala, že mi některé tragické články na emiminu.cz občas přidělávají zbytečně vrásky na čele, že někdy je lepší nevědět, ale to jen pro upřesnění.
Mišulka už se probudil,tak musím končit.
Mějte se
Markéta

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 20.03.06 16:39

Co se týče těch pádů z postele:
už jsi to přesně nepamatuju, kdy přesně to bylo, ale oba kluci si to prožili.
Nejhorší asi bylo, když janíček spal na manželské posteli, když jsme bydleli chvilku u našich. Měli jsme pokoj v podroví a uspávala jsem ho tam, bylo mu asi pět měsíců. Postel jsme měli v takovém výkledku, byla tam ale asi 15-20cm mezera…když se Janí začal toulat po posteli, váhala jsem, jestli ho tam budu nechávat takhle spát. Ještě než jsem to stihla vyřešit, našla jsem ho tam jednou zaseknutýho právě v tý mezeře. Samozřejmě jsme byli oba vyděšení, modlila jsem se a Janí byl asi nejšťastnější v mojí náruči za celý svůj život. Zažil vysvobození!!!No, naštěstí to bylo všechno v pořádku, dnes se tomu i zasměju.

A později ději začali padat z postele v naší přítomnosti. Někdy to vypadalo hrozně, někdy jsme se zasmáli. Ale všechno vždycky ok. (První pád teda schytal Daniel - přebaloval asi 7mi m. Janíčka a najednou BUCH - a byl dole. No teda!!!to byl oheň na střeše - „Jak se ti to mohlo stát - vždyť jseš u něho!!!“ A pak se to stalo podobně i mně, takže…co jsme si, to jsme si.

Maru:o)

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 20.03.06 16:41

Ještě mě napadlo, ale zas aby nebylo moc témat v jednom deníčku…, nechtěly byste napsat, jak vypadají vaše bohoslužby? Co vás v nich, jaké části, nejvíc „bere za srdce“. Jak se tohle braní za srdce proměňuje, jak bojujete proti sterotypu… Napadlo mě to, když čtu o vašich chvalách a tak. Vím, co jsou to chvály, ale zajímalo by mě, jestli mají např. nějaké specifické místo v bohoslužbě.U nás (ŘKC) je forma mše poměrně hodně ustálená, tak by mě zajímalo jak je to jinde. Taky tedy nevím, do jaké míry znáte katolické mše, abych tady zbytečně nerozepisoval známé… Já jsem zatím zažila jen ekumenické bohoslužby, ale tam mi přijde, že jsou jednotlivé specifické prvky potlačeny, přišlo mi to takové nemastné neslané. Na bohoslužbě KS, CASD ani ČB nebo ČCE jsem nikdy nebyla, tak jsem zvědavá…
markéta

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 20.03.06 16:58

Maky, co se týče těch bohoslužeb, tak společenství bratří, se kterými se scházíme nemá žádný stereotyp a z každého setkání vždycky odcházíme na pár dní občerstveni Duchem svatým a má to vliv na celý život. Probíhá to tak, jak je to v NZ. Jeden má chválu, jeden slovo…jak Bůh dá. Často na nás přichází velká sláva Boží, bázeň, která z ní plyne, je hrozná a tichost a pokoj je naprostý a spontánní. Je dán Boží přítomností.

A co se týče řkc - hezky jsem si prožila půlnoční mši …tedy byla jsem tam až ke konci, protože jsme šli nejdřív do pravoslavného chrámu. Ale nakonci se zpívala koleda - Narodil se Kristus Pán a varhaník měl na konci sólo. Věřím, že jsme při té chvále v improvizaci byli s vathaníkem v jednom Duchu. Zpívala jsem v jazyce Ducha svatého. Bylo to fajn.
Ostatní lidé už byli na odchodu, asi už byli chudáci zmrlí (seděli tam přece jen od začátku ).
A taky ráda chodím na řkc mše k babičce mého manžela, která se za nás den co den modlí (stejně jako moje babička) a ráda vzpomínám na pouť v Pístově - je tam památník obětí pochodu smrti. Je to kousek od nás.
PS: Jsem ráda, že je Míša OK.
 Maru

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 20.03.06 17:03

Oprava-vypadlo mi písmenko: ZMZLÍ (protože je v tom kostele zima, narozdíl od toho pravoslavného chrámu třeba)

 
karolina2
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 20.03.06 20:59

Ahoj holčinky,

dnešek přinesl sice pár starostí, ale i spoustu krásnejch zážitků. Byla jsem s Eliškou venku a protože bylo teplo, vzala jsem jí i golfky na panenky. Byla z toho úplně nadšená, protože venku s nima ještě nebyla. Cestou jsme potkali krásnýho pejska a udělali mu „malá“ a celou dobu krááásně svítilo sluníčko. Bylo to fakt krásný. Po dlouhé době jsem prožívala takovou radost, že jsem se až cestou musela smát (v poslední době - skrze to Eliščino vztekání - těch velikých radostí zas tak moc nebylo…).

Demi - Když byla Eliška ve věku Honzíka, stalo se mi něco podobného. A dobře si pamatuju, jak mi bylo. Díky Bohu, že to dobře dopadlo!

Zazu - Obdivuju tvou lásku ke květinám. Tomu říkám oběť :)! A hurá! Ve správách říkali, že od půl osmé už je jaro!!!

Maky - Naše Bohoslužby mají také často přibližně stejný průběh, ale čas od času dojde ke změnám. Většinou na začátku shromáždění krátce zpíváme. Potom se pastor modlí za shromáždění a přivítá lidi. Následuje pár minut informací o akcích v nejbližších týdnech. Potom se pozvou dopředu děti a zpívají spolu s námi dětskou chválu. Většinou je u ní nějaké mini slovíčko. Děti odcházejí do „nedělky“ a ve shromáždění se začnou zpívat písně Bohu. Po nich je blok modliteb, kdy se modlí kdokoli v sále. Následuje Boží slovo - kázání. Na závěr jsou někdy ještě modlitby a chvály a závěrečné požehnání.
Občas se stane, že pastor-kazatel cítí větší naléhavost k modlitbám a chvalám, tak je jen krátce uvede Božím slovem a potom už se celou bohoslužbu „jen“ modlíme a zpíváme Bohu. To je jen párkrát do roka, ale vždycky si to moc užívám. Mám ráda být takhle s Bohem.
Jinak si myslím, že je každá bohoslužba vlastně jiná. Podle toho, s čím Bůh přichází a jak s námi jedná. Někdy je člověk s úctou na kolenou v přítomnosti Boží slávy a jindy zase tančí radostí ze spasení. Já v poslední době hodně prožívám Boží lásku. Často mám úpně stažený krk (což je při službě ve chvále docela blbý :).
A je fajn, že už je Míšovi dobře.

Tak se mějte krásně a užívejte si jaro!

Karolinka a Eliška (19m + 18d)

 
jankaI
Kecalka 268 příspěvků 20.03.06 21:31

ahoj holčiny,
konečně mám chvilku, Barunka mě poslední týden nějak moc nenechá v klidu, začíná být pořádný mamánek.
Dnes měla osm měsíců. Letí to hrozně, za chvíli už jí bude rok a my přemýšlíme, jak to bude s případným sourozencem… nchceme, aby byla jedináček a pokud Pán dá, nebudem se bránit, kdybych za čas čekala malé(tak do dvou let) Manža už není nejmladší, taky i proto o tom přemýšlíme.
Mě to začalo brát asi posledních 14 dní, kamarádka má za tři týdny rodit(budeou mít kluka) a další je ve 3 měsíci, takže by měla mít mimčo v září (to jsem se dozvěděla teď o víkendu). Tak bych jim přála holčičku, mají už 15letou holčinu(jen její) a spolu dva kluky (8 a 6).

Jak nakonec dopadl víkend- počítala jsem s tím, že manžela uvidím až ve středu (páč má od čtvrtka dovolednou- fakt se moc těším na společné 4 dny), protože teprve v pátek ráno odjížděl do Rakouska. V sobotu ráno jsme jeli do Jihlavy na shromáždění(já s Bárou a tchánovci), bylo tam moc fajn, akorát s malou jsem to měla takový rozkouskovaný - tak rovnou popíšu, jak vypadá shromáždění u nás. Většinou se začíná tak v 9 hod.(někde později), a to „sobotní školou“. Myslím, že už jsem k tomu něco psala v některém z předchozích deníčků? - Prostě na každé čtvrtletí ja dané určité téma, a každý týden se studuje část, a v sobotu pak o tom diskutujeme ve skupinkách. U nás ve sboře jsou skupinky tři + jedna mládeže( ty mají zas vlastní témata).končí se tak v deset. Pak krátká přestávka.U nás je zvykem modlitební chvíle, zpěv, příběh pro děti a pak kázání Božího slova. Většinou končíme kolem půl 12. Jinak míváme i odpolední shromáždění (ne tedy vždy) -to bývá volnější - chválíme Pána, říkají se zkušenosti, zajímavosti, aktuality ze života církve, ale i krátké zamyšlení z Božího slova, někdy má program mládež nebo děti, nebo se i hrají hry(biblické hádanky, kvízy apod.). Taky někdy míváme Agapé(hody lásky), kdy máme společné posezení u jídla -prostě každý něco připraví a donese. Tak asi tak. Pravidelně čtvrtletně míváme slavnostní shromáždění večeři Páně -přijímání, ta bude za čtrnáct dní a už se těším. Vždy si v takových chvílích silně připomenu velkou Boží milost, jeho oběť a to, co pro mě udělal, abych nezahynula, ale měla život věčný…Cítím to tak silně, až se mi chce plakat a kolikrát mě to přemůže, že i brečím.
Teď jsem se koukala na reportáž na Nově o porodu, tak mě to dojalo, přeci jen je to jiné, než naplánovaný císařský řez, jak to bylo u mne. Ale věřím, že Bůh to vedl a jsem ráda, že je Bára v pořádku. Dnes v noci jsme měly naposled řemínky, kvůli kyčlím. Jsem ráda.
Manžel se nakonec stihl vrátit a přijel domů v sobotu večer.Protože jsem s tím vůbec nepočítala, tak jsem byla moc šťastná. Barunka na něj sice chvíli koukala jak na cizího, ale nakonec se usmála. Odjížděl dnes ráno, ale ve středu večer by měl zase přijet.
Holky, dnes tady bylo vážně nádherně. Včera kolem šesté jsme se vraceli od manželových rodičů a na náměstí se manžel šel podívat, jak mu jede autobus a já na něj čekala a poslouchala ..na stromě v parku zpíval kos, nádhera. Ráno pod okny byla sýkorka modřinka a švitořila, prostě jaro už je tady, i když ta zima potvora se drží zuby nehty. Odpoledne jsem jela s Bárou ven a vůbec se mi nechtělo vracet domů, jak jsem v té probouzející se přírodě vnímala Boží přítomnost.
Pro dnešek budu končit, už jsem se rozepsala dost.

Mějte se krásně, požehnaný týden
Janka se spící Barunkou

 
Demi
Závislačka 3734 příspěvků 21.03.06 12:01

Ahoj děvčata,

všechny vás srdečně zdravím a děkuji za vaše slova podpory. Ten včerejšek byla naše první zkušenost s úrazovým oddělením a já jen doufám, že hodně dlouho i poslední. Dnes jsme tam byli opět, ale už jen na kontrole, všechno je o.k.
Skutečně zbytečný úraz malého dítěte je dost hrozný zážitek, alespoň já jsem zatím nic horšího nezažila, díky Bohu. Ale minulý týden jsem se dívala na pořad Třináctá komnata, díl o Vendule Svobodové, a dost mě to vzalo. Zrovna v těch dnech jsme tady řešily malého Filípka, tak toho bylo trochu moc… Vidět trpět a umírat své dítě musí být neskutečná hrůza (co asi musela prožít P.Maria pod křížem svého Syna?). My věřící máme naději, že takové nevinné dítě nalezlo tu nejlepší náruč u Otce, ale čím se může utěšovat nevěřící maminka?

Maky: já vím, to byla jen moje obecná úvaha a trochu jsem sklouzla.

Janko: to je moc dobře, že nožičky má Barunka v pořádku. Musím říci, že Honzík je na tom úplně stejně, pokud jde o „mamánka“. Vždycky hlasitě protestuje, když si jej chce pochovat „neznámý člověk“.

Jinak, jak jsi psala o vašich shromážděních, já jsem si vzpomněla na pár mých osobních návštěv na sobotních shromážděních CASD ve Frýdku -Místku, kam pravidelně chodí má sestřenice s rodinou. Pokaždé mi bylo dost smutno z toho, jak se pan kazatel v dlouhém proslovu mimo jiné navážel do jiných církví, včetné mé, a já se nemohla vůči jeho poměrně velké demagogii vůbec bránit. Ale jinak se svou sestřenicí vycházíme naprosto skvěle a v pohodě se dovedeme bavit o víře i o čemkoliv jiném. Ale musely jsme si najít také vlastní cestu k sobě. Já pro ni už(snad) nejsem uřknutá Ďáblem :-)) nebo zaslepená katolička, a naopak já v ní už nevidím obyčejnou fanatičku. Myslím, že kdyby se všichni věřící z jiných církví dovedli navzájem tak přijímat, jako my dvě, mnohé by vypadalo jinak a otevřeněji.
Tak třeba jednou z cest jsou i naše Jesličky…

Všem vám přeji požehnaný den.
Demi + spící Honzík

 
jankaI
Kecalka 268 příspěvků 21.03.06 12:28

Demi, to mě mrzí, že máš takovou špatnou zkušenost, zajímalo by mě, co to bylo za kazatele. Myslím si, že kázání Božího slova by mělo být o Bohu a ne o osočování „jiných“.
Jinak Barunka je mamánek v tom, že jí nemůžu zmizet z dohledu (to doma), když jsme někde jinde, tak zatím jde pořád ke každému, vůbec jí nevadí, že ji chová někdo cizí, nebojí se -teď jak jsme byli v Jihlavě, tak si ji vzal jdeden bratr, nezná ho, a v pohodě, měl na krku pověšené brýle, tak je hned začala „studovat“. Kdybych odešla, tak to snad ani nezaregistruje. Máme teď ve sboře 4 mimča( v dubnu přibyde další) a ona je prostě taková „půjčovací“. Tak asi tak.

Ráno u nás byla mlha, ale už zase svítí sluníčko, tak po obědě vyrazíme ven.
Mějte se krásně

Janka a Barunka

 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 21.03.06 14:34

Ahojky!Právě teď krásně svítí sluníčko a venku zpívají ptáčci.Je mi hned lépe.

KAROLINKO,děkuji za seznámek a svědectví,konečně se trochu orientuji.To věřím,že se Elišce kočárek s panenkou líbil.Máte u nás tu motorku,to už určitě zvládne a mohlo by jí to bavit.

MAKY to jsem ráda,že už je Mišovi dobře.

Dnes jdu se starší dcerou na nákupy,hodně si to přála, být chvilku jen se mnou.Také prý potřebuje nějaké oblečení,když je to jaro.Tak se zatím loučím.Užívejte si sluníčka a mějte požehnaný den.
 Zazu

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 21.03.06 14:39

Ahoj holky.

Tak ještě jsem neodpověděla na ten čas s Pánem po té, co přišly děti. Ikdyž možná už jsem něco psala mimo otázku.
Když se narodil Janíček, tak to byl hrozně krásný čas s Pánem - hodně jsme se s novopečeným taťkou sblížili. Bydleli jsme u rodičů a byli v malém pokoji - pořád jsme tam byli zašití, večer jsme se šli projít po zasněžené krajině. Celé to bylo romantické - Pán nám to hodně připravil. byl to čas mnohých vyučování od Pána o pokoře (v noci Janíčka přebalovat, kojit, uspávat) a tenkrát už jsem nesla v srdci touhu číst si hodně Písmo - ale myslím, že mě tenkrát Pán hlavně učil o tom, že MILOST NÁS KÁZNÍ. Sloužili jsme našemu nejlepšímu příteli, bratru, kterému vděčíme za hluboký vztah k Pánu. Byl po vyhoření a poskytovali jsme mu takové vytržení do lepšího světa. Dali jsme mu najíst a napít, nesli ho na modlitbách, zajímali se o něho, modlili se za jeho dluhy a odpustili dluh, kt. měl u nás.
Pak jsem hodně trávila na modlitbách na projížďkách kočárkem. Tam jsem se rozhodla, že se chci osamostatnit i dokončit DTS, kt. jsem kvůli těhotenství nemohla dokončit. Tím začlo období, kdy jsme se modlili za DTS (aby mohl jít studovat Daniel a já tam byla s Janím s ním a společně jet na výjezd.) Tam jsem dostala slovo, kt. mě povzbuzuje dodnes a už jsem ho tu psala:Žalm 8,3.
Probíhalo to souběžně s tříměsíčním období, kdy byl Daní na vojně. Hrozně moc se nám po sobě stýskalo a přišli jsme na to, že chceme, abych byla zase těhule.
O prázdninách jsme hodně navštěvovali našeho přítele (vyhořelého a bezdomovce k tomu) v premonstrátském klášteře, kde dostal azyl od bratří. Bylo to moc fajn a hrál nám na kytaru v modrém koncertním salónku. Byl to čas mnohých významných setkání.
Co se týče bohoslužeb, dojížděli jsme do Plzně do KS. Tam mě Pán taky mnohému naučil.
DTS-to je kapitola sama pro sebe.
V Turecku jsem pak hodně hledala, co máme dělat dál a rozhodli jsme se pro Mariánské Lázně.
To už jsem pokročila se svou touhou číst si hodně Písmo a v Bulharsku jsem začala číst systematicky Starý zákon. Šlo to rychle a kvalitně (taky tomu předcházely 4 roky vyprošování u Pána.) Ďábel taky nelenil a ztratili jsme cestou domů brýle a Bible (i všechny poznámky z misie, digitální foťák - jednookou zrcadlovku s optickým zaměřovadlem…to mrzelo), ale Pán je Utěšitel. Přebolelo to a hned jsem si nechala udělat brýle (do té doby jsem nosila kontaktní čočky a koupili jsme Bibli a pokračovali. Tenkrát mi Pán dal slovo pro sbor v ML. To byl pro mě zážitek. Pán ze mně mluvil ze SZ i z NZ! Bylo to úžasné!
Daniel v Turecku začal studovat řečtinu a po zabydlení v ML začal studovat ETS. Naučil se číst a psát novozákonní řečtinu a obohacoval mě hlubším poznáním Písma. Te´d začal sám studovat hebrejštinu, ETS přerušil.
V ML jsme byli velmi zklamaní ze zdrcující duchovní situace, ale už se dostáváme mocnostem na kobylku. No, nic veselého to není, takže raději změním téma.
Po šílených prohrách jsme v Pánu našli tvrz a upevnili koráb (manželství), kt. nebyl schopen jet do Izraele, kam jsme děti chtěli vzít. Tak až jindy. Třeba, až tam Pán příjde na Olivetskou horu se svými svatými kralovat:o))
Teď se tu chceme u:,–(it a o našich miniskupinkách s Danielem jsem vám psala. Je to dobré.
Jinak, společenství s bratry, kvůli kterým jsme tady, je báječné. Chvála Pánu.

Maru

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 21.03.06 14:42

Jinak s tím bratrem, naším nejlepším přítelem - ten je teď u bratrů v Jeseníkách, takže až se za ním vydáme, chceme se stavit v Hradci. Takže tam snad, když dá Pán potkáme Káju s manželem, Zazu a Anulenku? maru

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 21.03.06 15:02

Trochu mě to povzbudilo, moct tu napsat o tom příjemném, čím mě Pán provedl - to je mnohdy moje jediná hmatatelná útěcha, když se mi momentálně nic nedaří - nebo mám aspoň ten pocit…
Ten mám právě teď, protože se nám tu pořád točí nějaké slabosti (fyzické) - už na nás ta zima byla moc dlouhá (ML patří k rekorně nejstudenějšímu městu v Čechách - nevím proč, ale v počasí to tak vždycky bylo:o( ) a už nám ta imunita nějak nefachá nebo co. Od tý doby, co si Míša přinesl to očkování i s bonusem tý střevní virózi, tak tu nějak haprujem (jsme všichni zahlenění). Já teď naposledy a navíc mám melancholickou ze stěhování…nějak se mi odsud nechce, ikdyž nadruhou stranu se těším na nové období, ale snad mě chápete. Najednou člověk zažívá ty hezké věci NAPOSLEDY(uspávání Míšánka v týhle posteli tady v tom pokoji…a ty vzpomínky) …ÚPLNĚ MĚ TO UBÍJÍ!!!Nemáte na to nějakou radu?

Maru
(navíc na jaře trpím „jarními depresemi“-asi už na mě někde čeká)

 
anulenka
Kecalka 139 příspěvků 21.03.06 18:25

Holky, já zase nestíhám, zkusím napsat něco víc večer.
MARU - poslala jsem ti SZ.
Jo, včera byl užásný jarní den, že? Vyrazily jsme s ANinkou do přírody a nádherně jsme si toužily. Je pravda, že jsme se musely pořádně bahnit, ale stejně nás to mooooooooooc bavilo. Že by konečně jaro????????
 Petra

 
anulenka
Kecalka 139 příspěvků 21.03.06 18:33

teda holky, v tom fofru je to samý překlep - snad mi to odpustíte

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 21.03.06 18:48

Anulenko, dík za SZ, odepsala jsem ti.

Už je mi líp, byla jsem na Orlíkách.
Ale stejně to furt cítím v patách.
jsem ráda, že se tu můžu vylejt…snad vás nenakazím.

maru

 
Demi
Závislačka 3734 příspěvků 22.03.06 12:24

Ahoj děvčata,

u nás to teda zrovna na jaro vůbec nevypadá. Zima se zřejmě jen tak nevzdá. Dopoledne hustě sněžilo a bylo o moc chladněji než včera a v pondělí. Stejně jsem ale přesvědčená, že na dlouho už to letos nebude.

Janko: už si napamatuji, kdo byl tehdy před léty kazatelem u CASD ve F-M. On v podstatě hovořil o Bohu, ale z jiného směru. Vyvyšoval svou církev nad dalšími, a ty další zesměšňoval.

Chtěla jsem se všech zeptat, jestli máte zkušenost s tím, že by mohlo dítěti „utíkat“ jedno oko. Já už nějakou dobu registruji, že Honzík občas šilhá, a levé oko mu uteče do koutku, když se ohlíží do strany. Tak co, víte o tom některá? Spraví se to samo? Naše Dr. říkala, že pokud ne, budeme muset na nějaké speciální vyšetření, tak pokud můžete, poraďte mi, prosím.

Díky a všem krásný den přeje
Demi.

 
maxik
Kelišová 5656 příspěvků 22.03.06 13:05

ahoj Demi, očičko utíkat může a nemusí to ještě nic znamenat. Neboj.
Vyšetření se dělá, až je dítě schopné spolupracovat - ukazovat, co vidí, nebolí to. V Ostravě je na fakultce odd. pro děti s vadami zraku (název se pořád mění). Já tam chodím dodnes asi od 2,5 let.
Prchám za potomkem. E

A máme tu fakt ohavně, a musíme na nákup. Br.

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 22.03.06 18:06

Zdravím!
U nás v Brodě se dnes také ochladilo, ale sníh tedy ještě nepadá.
Jak byl Míša včera celý den nedobrý, tak dneska je zase v pohodě. Úplně se to bojím napsat, aby za chvíli něco neprovedl, ale musím ho přece taky pochválit :-). Nevím, co to má teď za období, ale už třetí den spí přes den tři až skoro čtyři hodiny v kuse. V noci pak tedy vyloženě nezlobí, ale budí se už někdy kolem páté nebo alespoň se kol. páté probouzí, vrtí se „skuhrá“, hledá dudlíka a v šest už definitivně vstává. Docela mě to zmáhá. Jen tedy nevím, jestli ho mám z toho denního spánku budit dřív. On tedy nikdy nebyl spáč, že by se ráno budil třeba v osm, maximum, které jsme dosáhli, co si pamatuju, bylo asi sedm hodin. Tak nevím…ty tři hodiny přes den se docela hodí, i když stejně po dvou hoďkách už každou chvíli čekám probuzení. Asi to nechám koňovi, ten má větší hlavu, resp. Míšovi, on si to stejně udělá po svojem.
Taky jsem dnes byla na gynekologii. jelikož jsme neměli hlídání, tak šel Míša s sebou. Hned při vstupu na polikliniku jsem se chytla s paní uklízečkou, která mě sprdla, co sem lezu s kočárem, když mají na dveřích napsáno, že s kočárem vstup zakázán, tak jí říkám, že je tu výtah a ten asi, kromě vozíčkářů, slouží i kočárkům a jak to mám tedy udělat, když nemám kam dát dítě, potřebuju k lékaři, bez kočáru se neobejdem a kočárkárnu tam nemají. Mě tohle omezování maminek neskutečně štve!!! Kolikrát jsem si říkala, že by měly být nějaké smernice při stavbě budov, jako mají vozíčkáři, že v každé veřejné budově by měla mít místnůstka, kde se dá nakojit nebo přebalit mimčo. Pořád se špekuluje, kde přidat maminám peníze, ale větší problém, je podle mě v sociální izolaci,…ale to už jsem se příliš rozjela, že? tak abych se vrátila k doktorovi: chudák Míša si myslel, že jdeme zase s ním, tak tam celou dobu brečel. Naštěstí mi píchali jen injekci, tak jsme byli rychle venku (Nemáte některá zkušenost s dlouhými cykly? Mě to docela trápí, chtěli bychom co nejdříve další mimi, ale s mou nepravidelnos­tí…Doktor mi naordinoval neofolin nebo neolutin nebo jak se to jmenuje, jsou to hormony druhé fáze cyklu, příp. těhotenství by to nemělo škodit, spíš naopak, ale stejně z toho nejsem nadšená, tak kdybyste znaly něco jiného…).

Demi: Malému ještě zdaleka není rok, tak se nestresuj. Míša měl špatné slzné kanálky, takže jsme do jeho cca deseti měsíců, kdy se to samo zničeho nic upravilo, chodili na oční téměř pořád;ptala jsem se doktora i na případné šilhání, protože se mi taky zdálo, že Míšovi to trochu ujíždí a říkal, že do roka je to docela normální a že by se to začalo řešit až kdyby to přetrvávalo i po roce.
Musím končit, manžel se dožaduje večeře :-). Markéta
 Demi

 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 22.03.06 18:27

Ahojky,tak tady sedím ,tupě zírám před sebe a nevím jak to napsat.Obdivuji všechny statečné ženy,které měli odvahu popsat na emiminu svoje ,né vždy jednoduché prožitky a situace.Nejsem zrovna ten svěřovací typ.Ale alespoň se o to chci pokusit.
Včera mě ještě, až do odpoledne, zajímalo jenom to jestli už bude jaro a jak si to s Janičkou v obchodě krásně užijeme.Kolem třetí hodiny mi zavolal manžel,abych se prý nelekla,že leží na chirurgii s frakturou krčku kosti stehenní.Stalo se mu to v deštném při lyžování.Jak někdy vteřina změní život.Připadá mi to dost ironické,vždyť byl první jarní den.V noci ho operovali,řekli mi,že operace dopadla dobře,snad se bude rychle hojit.
Dnes už vypadal lépe.Díky Bohu.Akorát na mě to nějak dolehlo.Jsem najednou tak strašně unavená.V noci jsem toho moc nenaspala,jako zdravotní sestra totiž vidím všechny možné komplikace a to mi dost znesnadňuje život.Tak teď jsem vám to napsala a trochu se mi ulevilo.
S Janinkou jsme to včera ještě stihly.Byla hodně spokojená,ale abych se přiznala,nějak nevím,co jsme si prohlížely.Ale snažila jsem se,abych to nějak zvládla.Holky jsou ohromné,hodně se mi snaží pomáhat.Také mě dojímá starostlivost všech našich přátel ze sboru.Moc mi to pomáhá,když vím,že na nás myslí a modlí se za nás.
Bůh vás opatruj.
 Zazu

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 22.03.06 20:15

Zazu, je mi to moc líto, ale určitě to bude v pořádku. Nejhorší jsou takováhle „překvápka“; ale Bůh je milostivý, ukazuje ti jak jste si jeden druhému oporou. Tak se držte a klidnou dnešní noc. Markéta

 
karolina2
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 22.03.06 20:33

Ahojky,

tak jsem se ještě včera rozplívala na procházce nad sněženkama a dnes ráno jsem nemohla uvěřit tomu co vidím. Eliška ovšem nadšení ukazovala na okno a volala: „Ně-ží!“ Tak jsem dopoledne ani nebyli venku. Aspoň jsem konečně začala trochu šít na stroji. Po nastěhování stále ještě nemáme záclony a závěsy, tak na tom konečně pracuju.
Odpoledne jsem Elišce koupili :,-(u hraček na písek, tak se moc těším, až jí budeme moct konečně používat.

Maky - Tak s tou sociální izolací úplně souhlasím. Když byla Eliška ještě plně kojená, tak jsem si v zimě netroufala sama do města, protože se nikde nedalo nakojit. Navíc restauraci „baby friendly“ aby člověk pohledal. Trochu to zachraňujou supermarkety a McDonaldy, ale když se člověk chce projít do normálního krámu, tak je to problém…

Zazu - Jsi skvělá máma a máte skvělý holky. Jirka bude úplně OK, uvidíš. Kdyby něco, klidně volej!

Marushka - No, už jste toho zvládli fakt hodně :).

Už dnes končím. Ještě musím šít ;o).

Karolinka a Eliška (19m + 20d)

P.S. Moc díky všem, kdo se za nás modlíte. Těžké chvilky sice stále přicházejí, ale obzvlášť manžel je řeší s Božím pokojem a moudrostí.

 
maxik
Kelišová 5656 příspěvků 22.03.06 22:36

Ahojte, tak už jsem se „urvala" na delší psaní - doufám, pro jistotu to píšu v textovém editoru.

Zazu - za manžela se budu modlit, i za tebe, abys byla plná Božího pokoje, musí to být šok, když takhle zavolá. Všecko jue najednou jinak, co? Věřím, že bude v pořádku i přes všechny možné komplikace, které se ti honí hlavou. Někdy je asi opravdu lepší nevědět.

Karolínka tojsem ráda, že se to lepší :o)

Maky, Karolínka - jo, s kočárkem je to legrace, MHD, doktoři, obchody, … kolikrát radši vezmu šátek než se dřít s korábem.
Pořád si říkám, že kočár je na rok dva, ale vozíčkáři to mají na celý život. Stávaly se nám v práci takové věci, že nás třeba s dětma na vozíku nepustili na poštu, do obchodu - no, spíš nechtěli pustit, protože třeba u té pošty jsme se prostě nedaly, na letišti celníci čekali, že se děti zázračně zvednou a projdou těmi detektory kovu (brala bych ten zázrak, ale pískaly by dál, spousta měla v nohách šrouby), MHD nízkopodlažní autobusy stojící metr od krajnice… O WC pro vozíčkáře si nědělej iluze, Maky, ve spoustě případů z toho udělají časem úklidovou komoru… a ty řeči… No, taky jsem se rozjela… MMCH, od 80. let ve stavebním zákoně je zakotvena nutnost přizpůsobit přístup do budovy osobám s omezenou pohyblivostí - není žalobce, není soudce.
Dlouhé cykly - měla jsem taky, teď nemám žádné, ten neolutin jsem dostávala v injekci, z hormonů jsem zvracela, cykly mi víceméně srovnal Sarapis (původně je to pro ženy v přechodu, vitamínový komplex + mateří kašička) a Dalísek je Boží dar :-)

Bohoslužby u nás: hodně podobné jako u Karolínky: na začátku nás pastor, nebo ten, kdo vede shromáždění, přivítá, pak se zpívají chvály Pánu, a mezi tím, jak Duch Svatý vede, modlitby nebo se někdo přijde podělit o místo z Bible, které ho oslovilo. Po bloku chval bývají delší modlitby, pak jdou děti na nedělní školu a pak je slovo a po něm zase modlitby, jakási reakce na to, co bylo řečeno. Všechno je to volné, pokud je vedoucí shromáždění veden Duchem k něčemu jinému, prostě je shromáždění jiné. Jednou měsíčně bývá večeře Páně, před slovem. Celé shromáždění trvá asi 2,5 hodiny, a když skončí, je možnost zůstat, dát si kávu nebo čaj a koupit buchtu (sestry se střídají v pečení, penízky jdou na jeden z projektů Nehemie - sirotky v Africe) a popovídat si. Je to hodně příjemné, když pozvete někoho nového, nemusíte hned po bohoslužbách ven, je čas na rozhovory s lidmi a s tím občerstvením je to takové příjemné.
Co se mi hodně líbí, ve srovnání s předchozím sborem, že hodně často dává náš pastor prostor jiným bratrům jak při vedení shromáždění, tak při slově, večeři Páně, modlitbách, někdy přímo někoho zavolá - pojď se modlit za to a to, nebo se zeptá, komu to leží na srdci, modlete se nahlas. Často uvádí takový příklad z izraelské armády - všichni vojáci byli prý cvičřeni tak, aby byli schopni převzít vedení jednotky, když velitel padl, šlo se dál. A tak je spousta bratrů schopná aktivně sloužit slovem, modlitbou, … připraveni na probuzení.

Teď jsem celkem mimo, jednak Dalískovi na půlroční prohlídce začala dr. přetahovat předkožku, jen tak, nasucho, a prasklo jí to, takže Dalis dalších 24 hodin každé čůrání strašlivě obrečel, a vzhledem k tomu, ajk často čůrá, jsem ho utěšovala a čvachtala v umyvadle skoro pořád.. .
Navíc mi včera přišel e-mail od garanta toho postgraduálu, co mám rozdělaný, s tím, že zkoušky jsou za měsíc a termín na odevzdání práce 6/4 (poslední termíny, co vypsal, byly v září a předtím v březnu, takže celkem nepředvídatelné). A od 3/4 nám mění v bytě okna. Snažím se nějak zplichtit tu práci, a´t mám zítra aspoň půl, až si budu domlouvat schůzku s vedoucí práce, navíc musím kvůli tomu do Brna vzít i malého (kojím, láhev nepochopil). Mám z toho hlavu jak globus, vůbec se do toho nemůžu dostat. Ale věřím, že to má Pán ve své ruce - začátkem roku, když jsme se na skupince za sebe navzájem modlili, měla jedna sestra vidění a výklad k němu v tom smyslu, že tu školu dodělám. Nedokončit by mě mrzelo, jednak to potřebuju kvůli práce, jednak do toho šlo celkem dost penízků. :-( No, tak jsem si vylila srdíčko…
A jdu pracovat, pižďuch taky vstává kolem šesté. Mějte se hezky. Eva

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 23.03.06 11:30

Zazu, to mě moc mrzí, co si prožíváš, ale určitě je na tom něco dobrého, protože spravedlivému vše dopomáhá k dobrému. :o))))

Takže jseš zdravotní sestra? Já si zdrav. sester moc vážím. To je pro mě opravdu povolání. Bůh ti žehnej (potažmo celé rodině samozřejmě).

Těším se, až si v klidu přečtu všechno, co jste napsaly…nějak na to nemám klid.
O víkendu už se stěhujeme, už se na to cítím.
Mějte se hezky:o))

maru

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 23.03.06 12:07

Ahojte!
Maxik: Díky za radu se Sarapisem. Já jsem na neolutinu byla včera poprvé, a tak čekám, co to se mnou udělá. Mám dost psychický blok vůči hormonům, takže jsem to s doktorem řešila a on, že mi nic nenutí, ale že bez hormonů se to asi nesrovná; zároveň se dušoval, že to nejsou hormony jak u antikoncepce a kdybych otěhotněla, mělo by mi to spíš pomoct.

Já teď to druhé mimi docela řeším, resp. hodně na to myslím a už mě to na sebe štve. Když jsme chtěli Mišulku, tak jsme si řekli, že tomu necháme volný průběh a ono se zadařilo hned. Teď co jsem přečetla pár článků o neplodnosti a o tom „co se všechno může stát", jsem nervózní už nějak podvědomě. VÍM, že bych to měla nechat Bohu, já se i snažím, ale ten neklid ve mně stejně zůstává…

K bohoslužbám: Abych pravdu řekla, představovala jsem si evangelické bohoslužby trochu více řízené J, něco ve stylu bohoslužeb přenášených v TV, takže jsem trochu překvapená. „Naoplátku", jak to chodí u nás: Mše mají ustálenou strukturu: 1/Úvod: pozdravení, vyznání hříchů ,resp. prosba o boží smilování, ve svátcích zpěv Sláva na výsostech Bohu; 2/Bohoslužba slova: trojí čtení (většinou kombinace SZ a Listy nebo Skutky + Evangelium) a žalm, homilie - tedy výklad toho co se ten den četlo, vyznání víry a přímluvy - prosby Bohu; 3/Eucharistie: přinášení darů, proměnění, přijímání; 4/Závěr -požehnání a rozloučení. Každý z těchto oddílů má řadu pododdílů, ale to asi nemá cenu detailně rozepisovat. V průběhu mše se zpívá z kancionálu s varhany nebo i zpěvy s kytarou apod.
Nedělní mše, na kterých se sejde mnoho lidí je většinou více sterilní a struktura se dodržuje, když se ale sejde nějaké společenství, kde se slaví téměř „soukromá" mše, je to daleko uvolněnější, čtení si rozdělí jednotliví účastníci, někdo zazpívá žalm, jiný přináší obětní dary, někdy se zpívá více, jindy je to zcela bez hudby. I eucharistie je pak podobná rodinné večeři, kdy lidé chodí k obětnímu stolu samostatně a podle svobodného uvážení přijímají tělo nebo tělo i krev Ježíše Krista.
Pokud bych měla přidat vlastní zkušenosti. Zažila jsem různé mše, slavnostní, prosté, s mnoha lidmi v nádherném chrámu, s mnoha mladými lidmi ve studeném neopraveném kostele, v maličké kapli, v přírodě… nemůžu říct, že by některý způsob byl lepší než jiný. Bližší jsou mi jednoduché ale silné bohoslužby, ale i krásná velká slavnost často zapadne v srdci na to správné místo.
Ostatně středem - srdcem mše je slavení eucharistie, a ta je přítomná k každé mši, takové i makové. Pro mě osobně je to velice důležitá „zpráva", že se takto se živým Bohem mohu setkat minimálně každou neděli. Zvláště v začátcích, kdy mi má pýcha a zaslepenost nedovolovaly přistupovat k přijímání jsem úplně bytostně cítila, jak mě Ježíš volá, jak bych chtěla jít fyzicky Ho přijmout. Strašně špatně se hledají slova… hodně mě tehdy oslovovala mešní/biblická modlitba: Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi…daruj nám pokoj. Nádherná slova pronáší také kněz při přípravě darů k oběti: Požehnaný jsi Hospodine, Bože celého světa. Z tvé štědrosti jsme přijali chléb, který ti přinášíme. Je to plod země a plod lidské práce, a stane se nám chlebem věčného života; resp. Požehnaný jsi Hospodine, Bože celého světa. Z tvé štědrosti jsme přijali víno, které ti přinášíme. Je to plod révy a plod lidské práce, a stane se nám nápojem duchovním. Celá mše je vlastně odrazem bible, všechny základní modlitby, prosby a zvolání pochází z ní. Je to nádhera, když je pak člověk při čtení nalézá a naopak, když si je při mši může „zařazovat do souvislostí".
Tak už jsem toho naklofala víc než dost.
Jen snad ještě, že tu je krásně, ale větrno. Míša spí, vstával zas 5.30h, tak ho dnes zkusím vzbudit dřív, co to udělá.
Zazu: Co manžel, je mu líp?
Marushko: Vůbec nevím, že se máte stěhovat, kam? Kde jsem zaspala?
Maxik: Co vlastně studuješ?
To čtu tak blbě nebo to nechcete rozepisovat veřejně a píšete to formou SZ?
Markéta

 
Marushka
Kecalka 116 příspěvků 23.03.06 13:09

Maky, my se stěhujeme dočasně k mým rodičům na samotu, kde bydlí ve velkém době (bezpečně se tam vejdeme:o)), ale není to žádné velké stěhovaní…je to dočasné - potřebujeme našetřit na hypotéku, takže nám takhle naši hrozně moc pomůžou a stejně u nich máme oba trvalé bydliště…myslím, že to tam bude hodně skvělý, ale zároveň neztratíme náš život v ML (kam se pak chystáme natrvalo nastěhovat) - budeme jezdit všichni ráno do ML - Daní do práce, Janí do školky a já s Míšánkem k mojí sestře do bytu.Tam budu mít i internet, takže se s vámi rozhodně neloučím a ani se neloučím s našimi přáteli, se kterými se tu stýkáme…budeme se dál scházet a navíc budeme moct být i v té krásné přírodě u našich, když nás navštíví… takže to je hezká vyhlídka.
Těším se na to, ale chytl mě trochu rapl z opouštění bytu, kde jsme toho tolik zažili:o)) (to přejde - stejně nezůstane na kameni kámen, takže se nemá cenu moc upínat - ale vzpomínky máme moc hezký z mnoho míst:o))
 Maru

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »