KŘESŤANSKÉ JESLIČKY, č.8 - Ještě o lásce

karolina2  Vydáno: 26.04.06

Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech. On mě uvedl do domu vína, jeho prapor nade mnou je láska.
(Píseň písní, kapitola 2, verše 3 a 4, Bible)

Do svého manžela jsem se zamilovala, když mi bylo patnáct. Oba jsme chodili na gympl, já do „áčka“ on do „déčka“. Jejich třída byla hned vedle té naší. Scházeli jsme se o velké přestávce a po vyučování chodili na pizzu nebo na langoše.

Byl to můj první opravdový vztah. Zamilovala jsem se celou silou svých patnácti let a nikdy už jsem ho milovat nepřestala.

Vůbec jsme se k sobě nehodili. On pocházel z poměrně bohaté rodiny. Mohl mít skoro všechno, co chtěl, holky se do něj zamilovávaly snad každý měsíc jedna a byl si sám sebou hodně jistý.
Moje máma byla úřednice a táta kuchař. V té době se ovšem rozcházeli. Já, introvert s hlavou plnou snů a taky komplexů.
Už od začátku byl náš vztah dost komplikovaný. Než jsme dospěli, stihli jsme se dvakrát rozejít.

Po maturitě vstoupil do našich životů Ježíš. Začal nás učit kým je, ale taky - kdo jsme my.
Učil nás, co je a co není důležité (a učí nás to dodnes). Prostě - začal nás měnit. Z nanicovaté, bázlivé holky, která nejradši seděla zavřená doma s knížkou a nerada se na sebe dívala do zrcadla, udělal vyrovnanou a často dokonce veselou ženu :o).
A z toho kluka, který dřív před tím zrcadlem vydržel i půl hodiny a nejradši chodil v obleku, stvořil milujícího a obětavého muže. Byl to zázrak, který jsem viděla „z první řady“.
Sám na sobě toho člověk většinou tolik nevidí, ale na tom druhém je to vidět hodně.

Když se Eliška drala na svět a já už únavou neudržela pokrčené nohy, měla jsem je opřené o jeho záda.
Když se pak narodila a hlásila se každé tři hodiny o jídlo, vstával Kuba se mnou každou noc a pokaždé mi během kojení předčítal z mých oblíbených knížek, abych se necítila sama.
Když se hroutím pod starostmi, je to on kdo mě přitáhne do náruče a nechá vybrečet.
A je to on, kdo se za mě postí a modlí, když jde do tuhého.

Bůh nám v Bibli říká, že stvořil muže a ženu, aby se stali jedním tělem. Je to jeho vynález - manželství :o). V minulých deníčcích jsem často psala o způsobech, jakými nám Bůh vyjadřuje svou lásku. Manželství je dalším z nich. Je to Boží: „Miluji tě a nechci, aby ses někdy cítil sám“.

Vaše Karolinka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 27.04.06 08:00

Ahoj Karoli ten deníáček je tak krásný mám slzy v očích je to tak nádherné.
I já se s Vámi podělím o mé seznámení s mým manželem:Bylo mi osmnáct bůh hodně daleko ode mně dokončila jsem zdravku a začala pracovat na JIP chirurgie v Ostravě kolektiv tam byl všelijaký a já se skamaradila s jednou hlkou Alenou byla tam o pět let předemnou nikdo nechápal proč se za mně staví a kamarádí se mnou já ji byla vděčná jinak bych tam asi nevydržela byla jsem neštastně zamilovaná a ona mi chtěla pomoct že ví o jednom klukovi který je moc fajn tak jsem přikývla a nechala se pozvat,byl strašně nesmělý což v té době nebývalo zvykem byl to maminčin mazánek,chodili jsme s polu asi čtyři měsíce když jsme se sblížili víc ale pořád jssem nevěděla je stli on je ten muž mého života pak jsem otěhotněla a bylo rozhodnuto těhotenství jsem hodně špatně snášela a odnášel to on brali jsme se po pul roce seznámení tchyně nebyla nadšená chtěla aby jsme se vzali až po narození miminka já jsem však řekla že se tedy bude jmenovat po mně a to rozhodlo vzali jsme se 14/2 podle mého přání na uřadě i když oni nevěřící to chtěli v kostele(dodnes mě to mrzí),stal při mě byl mi oporou při hádkách s tchýní několikrát jsem měla sbalenou tašku že se vracím domu k našim,ale vždy jsem se vrátila.Mé obrácení nastalo po narození druhé dcery jak už jsem psala i když manžel není tak věřící jako já přesto když jsem na dně tak to vycítí a je se mnou,i když jsou mezi námi občas rozepře vždy držíme při sobě a to je na tom to nejduležitější,já věřím že jednou i on bude prožívat lásku boží jako já.Je důležité si opravdu uvědomit být jedno tělo a jedna duše a snažit se porozumět tomu druhému.
Doufám že jste pochopili co jsem chtěla říct.
Požehnaný den všem přeje Barča a zuzanka uklizečka

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 27.04.06 08:04

Ještě jsem chtěla dodat Kamil byl u všech tří porodu a byl mi velkou oporou ten první trval dlouho a moc mi pomáhal když mu ji pak dali do náruče plakal jako dítě byl to tak krásný pohled plakal radostí i u těch dalších dvou,u Terezky vstával se mnou taky v noci a nosil ji když plakalaale u Anetky už ho to nevzbudilo.Prožívá všechno co holky dokážou moc krásně.Barča

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 27.04.06 10:23

Ahoj děvčata,

Karolínko: máš jistě s manželem krásný a požehnaný vztah. V dnešní době se dá mluvit o štěstí, ale ono je to hodně o Boží milosti, že ano?

Lamvinek: vaše svatba byla uzavřena pouze na úřadě, nebo jste měli později sňatek i v kostele? Asi ano, že?

Myslím si, že v dnešní době má manželství svůj nezastupitelný význam, ikdyž se stále více relativizuje. Alespoň já neznám odpovídající a důstojnější náhradu, a to jsem také pár let žila v konkubinátu.

Musím už končit, Honzík je poslední dobou neustále náročnější a plačtivější.

Tak papa!
Dem.

 
maxik
Kelišová 5659 příspěvků 27.04.06 18:23

Ahojte,

KAROLÍNKO - moc hezký deníček, taky mě vždycky znovu udiví, jak na nás Pán pracuje a mění nás k Jeho podobě; nevím, jak u vás, ale u nás taky celkem dost „jeden ostří tvář druhého“, protože jsme docela protiklady. Ale je nám to ku prospěchu. Můj manžel má zvláštní dar říct ve chvíli, kdy
opravdu o něco jde, ta správná slova. Není to každý týden, ale v těch situacích si vždycky myslím, že skrze něj mluví Bůh.

STÁZKA - užívej doby, kdy ti ještě není špatně ;-)

ZAZU - taky si někdy připadám jak veverka v kleci… uštvaná veverka na pokraji zhroucení. Modlím se za tebe i tvou rodinu.

ŠÁRKA - ať ti to leze do hlavy! Co se mimi týče, to Boží načasování je dokonalé, ale bývá někdy dost odlišné od našeho lidského. Dalíska jsme počali někdy po 7. výročí svatby. MMCH, nemáš něco na téma Obecné principy psychického vývoje, stadia vývoje osobnosti podle Eriksona v elektronické podobě. Chybí mi otázka a nestíhám… :-(

AMNIO - naše doktorka do toho celkem tlačí; mi vyšly testy dobře, ale až teď po těhu mi došlo, ty jo, ty výsledky testů třeba řeknou, že máš pravděpodobnost narození dítěte s vrozenou vadou 1:400 (pálím od boku, ty údaje jsou podle naměřených hodnot), ale pravděpodobnost potratu po amniocentéze je 1-2% !!! Blik!!! Tohle mi předtím nějak neseplo!

Pa, jdu se učit. Nestíííhááám! Eva

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 27.04.06 19:41

Ahoj holky
Demi svatbu jsme měli zároven s křtinami Terezky sedm měsíců po svatbě na uřadě ale nebylo to už ono, spíš jsme si užili ty křtiny.
Zazu hodně síly.Dobrou noc Barča a kuřátka

 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 27.04.06 21:21

Ahoj děvčátka všem vám moc děkuji za vaše modlitby i za to,že na nás myslíte.Tentokrát mám radostnější zprávu:tatínka pustili dnes domů.Sice má ještě hodně bolesti a bude asi dlouho trvat než bude fit,ale díky Bohu že je doma.

KAROLINKO-tento deníček se ti zase povedl!!!Moc vám to přeji,že z vás láska přímo sálá.Jsi pro svého manžela ta nejlepší manželka a Bůh to věděl.proto vás svedl k sobě.

LAMVINEK-jé ty jsi také zdravotní sestra!To je prima.
Bůh vás všechny opatruj a ať se vám daří.
 Zazu

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 28.04.06 09:20

Ahoj holky, ahoj Karolínko,

všechny vás moc a moc zdravím. Karolínko, napsalas moc hezký článek, cítím všechno velice podobně.

Já svoje seznámení s manžílkem považuju dodnes za nějaký zázrak, kterému pořád nemůžu uvěřit. Byla jsem dost podobná jako Karolínka - pořád jsem žila ve svých snech, hrozný introvert, bez kamarádek, pořád jsem seděla doma. Navíc jsem studovala střední ekonomickou, což výhledově je samozřejmě dobrá škola, ale plná třída holek, které se bavily jenom o malování, diskotékách a klucích. Mě to šíleně nebavilo, s nikým jsem nechodila, neměla jsem si s nimi co říct a tak jsem jenom seděla v koutě a poslouchala… Nemusím ani připomínat, že taneční pro mě představovaly noční můru a že jsem nikam nechodila na žádné ty „párty“ a tak.

První zlom nastal při nástupu na vysokou školu - naráz se nikdo nebavil o takových blbostech jako je oblečení, nákupy a malování a naráz jsem si měla s mými spolustudujícími co říct. Je pravda, že moje povaha silného introverta přetrvala i nadále (to už se nezmění), ale byla to veliká změna k lepšímu, poznala jsem lidi s jiným pohledem na svět, s jinými hodnotami. Teprve v téhle době jsem měla dvě takové známosti - úplně platonické připomínám :-)). A taky byly pro mě dost nešťastné, protože ti kluci se nechtěli ještě nějak vázat a nebrali vztah vážně jako já. Tak jsem tak nějak pořád čekala…

Potom jsem po druháku začala jezdit do toho kláštera v Brixenu pomáhat sestřičkám, a tam jsem cítila, jak mě to prostředí úplně „dotváří“, jak dosahuju toho, co jsem vždy chtěla. Poznala jsem, že svůj všední život chci žít jako ty sestřičky - ta jejich pokora, vnitřní síla, optimismus, vztah k Bohu, láska a radost … Prostě jsem to přenesla i do svého života a cítila jsem se mnohem líp.

Když jsem byla v Brixenu po druhé (bylo mi 21 let) a vrátila jsem se domů, tak potom asi za měsíc jsme jely s mamkou na poznávací autobusový zájezd do Skandinávie. Přišly jsme na sraz a já jsem si všimla, že za chvíli se tam objevil statný, ramenatý a sympatický chlapík, který se na mě pořád díval a nepřestával se usmívat. Já jsem byla tak naivní, že jsem vůbec nevěděla a nechápala, proč, co na mě vidí :-)) … Poprvé mě oslovil na zastávce na Goteborgem ve Švédsku. Řekl: „Jak se vám líbilo v Goteborgu?“ No, a potom začaly nesmělé rozhovory a výměna telefonních čísel na poslední zastávce na večeři již u nás v Terezíně. Já jsem se zpočátku bránila tomu pocitu zamilovanosti, tomu krásného pocitu, který člověka opájí, bála jsem se, abych nebyla zklamaná. Ale potom jsem poznala, že je to hodný, milý a tolerantní chlapík, který sice nenadělá moc řečí, ale který se umí postavit k práci, který to se mnou myslí vážně, a který se mnou chce hrát život ve stylu fair-play. Byl taky můj první v posteli a klidně řeknu, že je to stále skvělý milovník.

Museli jsme taky překonat určité rozumové nástrahy, které s naším vztahem souvisely. Já jsem vysokoškolačka (a ještě dva roky jsem studovala), on vyučený elektrikář - a navíc je starší o 17 let než já. Takže přes tyhle objektivně dané skutečnosti jsme se museli „přenést“ a potom jsme rozvinuli náš vztah do plné nádhery … vzali jsme se tři roky poté, 21.června 1997 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně.

Chci jenom dodat, že moje seznámení s ním považuju dodnes za nějaký zázrak a náš vztah a každodenní život chci žít nejenom s ním, ale i s Bohem, který tento zázrak určitě má na svědomí ;-)). Když mluvím s Bohem, říkám mu: „Modlím se za to, abych byla ve stavu takové duševní vyrovnanosti, jako v klášteře, a zároveň děkuji za to, že mohu užívat šťastného a spokojeného manželského života. Děkuji ti, že jsi mi dal tak šikovného a hodného manžela a prosím Tě o požehnání“. Je to prostě skvělá kombinace !!!!

Gerberka - Irena

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 28.04.06 13:22

Ahoj holčiny,

konečně mám trochu času na psaní, protože Honzík je v poslední době čím dál náročnější - no, já vím, už jsem to tu jednou psala.
Neustále vyžaduje mou pozornost, takže mám trochu času pro sebe jen tehdy, když spinká. Což je právě teď.

Chtěla jsem se vás zeptat, máte některá tu zkušenost, že by dítěti byl cítit dech (jakoby acetonicky)? Nevíte, co to znamená? Malý včera odmítal jídlo, které má normálně rád, snědl jen trošku, ani kojení nevyžadoval. Teplotu neměl. Dnes už je zase celkem v pohodě, ale stalo se mi to teď poněkolikáté. Tak pokud byste mi mohly poradit, budu vám vděčná.

Maxiku: přeji ti pevné nervy a Boží požehnání k učení. Musíš toho mít opravdu hodně na zvládnutí. Neumím si představit, že bych ještě s dítětem studovala.

Zazu: to jsi jistě moc ráda, že máš manžela doma. Teď už to jistě bude jen lepší.

Gerberko: moc zajímavý a hezký příběh o tobě i tvém manželství. Podle mě je obecně život bez Boha prázdný a má svůj konec ve smrti. Život ve víře je úplně o něčem jiném a smrtí nekončí. Stejně jako láska.

Tak zatím všem krásný den přeje Demi + Honzíček (10,5m)

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 28.04.06 13:27

Ahoj holky,

tak ještě jednou na skok.

DEMI: bohužel ti neumím poradit s tím Honzíčkovým dechem. To slyším úplně poprvé. Tak na tebe budu myslet, aby to bylo všechno v pohodě :-)))

ŠÁRKO a MAXÍKU: doufám, že vám jde učení do hlavy jako po másle.

Moc hezký víkend všem, Gerberka

 
sarah3
Ukecaná baba ;) 2144 příspěvků 28.04.06 14:01

Ahoj holky!

Karolinko: Znovu moc pěkný deníček! Je to veliké požehnání, když si v manželství spolu rozumíme a jsme oba šťastní. Tohle téma mi taky připomělo, jak jsme se s mým mužem seznámili, ale napíšu vám to jindy, až bude víc času. Ale byl to klasický příklad Božích nevyzpytatelných cest;-)

Demi: Pamatuju si, že můj bráška, když byl malý, měl často s tímto acetonovým dechem problémy, většinou to byla předzvěst blížící se angíny, hodně na ně trpěl… Snad to nebude Honzíčkův případ! Přeju vám, ať je brzo líp!

Gerberko, díky za podporu! Učenímu se moc nechce, ale ještě je chvilka času:-)

Maxíku, já vím, že Boží načasování bude to nejlepší, i když to není někdy lehké, ala budu trpělivě čekat:-) Jinak v elektronické podobě jsem nic na tvou otázku nenašla, jen něco málo v knihách, budu ještě hledat a zkusím to oskenovat a poslat emailem, jestli ti to pomůže:-) Jak moc to spěchá?

Zazu: Manžovi i taťkovi přeju brzké uzdravení:-)

Hezký požehnaný den,
pa

Šárka

 
maky
Zasloužilá kecalka 574 příspěvků 28.04.06 14:55

Nemám tento týden vůbec čas. Slibila jsem kamarádce korekturu diplomky, tak každé odpoledne, co Míša spí, věnuju tomu.
Jen k DEMI: Když měl Míša ten průjem, tak nám doktor říkal cosi o tom acetonu, jakože když malý nebude jíst, bude si trávit vlastní šťávy? nebo co, bude tam vznikat ten aceton?, popravdě moc tomu nerozumím, ale myslím, že to má souvislost s tím nejedením a tudíž prázdným žaludkem…Radši si zavolej vašemu dr. , popiš problémy, určitě ti poradí a uklidní. M

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 28.04.06 16:47

Ahoj děvčata,

moc vám děkuji za rady.

Maky: zřejmě máš blízko k pravdě. Honzík fakt jídlo odmítal a dnes se 2× dost pokakal. Příští týden raději zavolám paní doktorce. Jinak může být i pravda to s počínající angínou, prý bývá často (acetonický dech), když je horečka u dětí a následně se angína spustí. I to jsme zažili. Ale teď malý teplotu nemá a neměl, tak to bude mít asi souvislost s trávením.

Přeji vám požehnaný víkend a v pondělí si užijte krásný 1.máj, čas lásky.

Vaše Demi.

 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 29.04.06 13:13

Ahoj Demi,myslím že acetonový odér může způsobovat více věcí.Jedním z toho je nedostatek tekutin a píšeš,že malý málo jedl,pil a ještě měl průjem,takže možné by to bylo.Ale,kdyby to přetrvávalo,raději bych navštívila lékaře,aby jsi měla jistotu,že to není něco vážnějšího.Budu se za vás modlit,aby bylo všechno v pořádku.
 Zazu

 
sarah3
Ukecaná baba ;) 2144 příspěvků 29.04.06 19:25

Maxíku, máš SZ ohledně otázky, tak jukni a ozvi se:-)

Jinak všem přeju požehnanou neděli (sobotu)!

Pa

Šárka

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 29.04.06 19:40

Ahoj holky zdarvím všechny při ubrečené sobotě.
Demi vracím se k tomu acetonovému dechu způsobuje to dehydratace asi měl Honzíček malý příjem tekutin,malá Zuzanka měla moč se zápachem acetonu a paní doktorka říkala že to je právě při nižším příjmu tekutin a u dětí je to hned.
Sarah a Maxíkovi posíláme moc energie a modlitbu at všechno holky zvládnete.
1.maje at jsme všechny políbeny at hezky prožijem ten den se svou rodinou přeje Barča a holčičky

 
maxik
Kelišová 5659 příspěvků 29.04.06 20:38

Ahojte, jenom zdravím.
Díky za modlitby, jsou třeba, tchán má s největší pravděpodobností rakovinu jícnu, manžel se to dneska dověděl a na netu si přečetl prognózy a možnosti terapie a je z toho hodně špatný; teď courá po venku a modlí se. ŠÁRKO - díky moc.
 Eva

 
sarah3
Ukecaná baba ;) 2144 příspěvků 01.05.06 10:38

Krásné prvomájové ráno!

Před časem Karolínka chtěla, ať napíšeme, co nás oslovilo při kázání. Chtěla bych se s vámi všemi podělit o velikou radost, kterou jsem zažila včera ve shromáždění!

Celé ráno pršelo, takže jsem jela autem (což v dešti nemám ráda). Sešlo se nás méně než obvykle, protože mládež byla na sjezdu. Když se začaly zpívat chvály, najednou přestalo pršet a vysvitlo slunce! Byl to silný moment! Tyhle Boží „drobnosti" mě vždy nadchnou!

Kázání bylo na téma Žalm 121, písně k pouti. To, že Bůh je můj ochránce, mě oslovilo víc než kdy jindy. Cítila jsem, jak mě k sobě volá!

Po shromáždění jsem zašla za jednou starší sestrou, která organizuje kurzy biblických základů ke křtu a přihlásila jsem se! Odhodlávala jsem se už dlouho, ale včera jsem věděla, že je ten správný čas:-)

Takže 15.5. máme první setkání, těším se jak malé dítě!

Nemáme teď doma zrovna pohodové období, starosti s rodiči, škola, práce… Ale od včera mám v srdci najednou klid a zároveň radost a naději. Vždyť Hospodin je můj ochránce!!!

Požehnaný den všem!

Šárka

P.S. Evi, nemáš zač, rádo se stalo! Zítra na Tebe budu myslet!;-)

 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 01.05.06 11:35

Ahoj Maxiku,je mi líto tvého tchána.Čeká vás asi v rodině náročné období.Bůh vás opatruj a pomáhej vám všem.Budu se za vás modlit.Někdy vypadají věci beznadějně,ale my máme Hospodina a s ním i těžké zkoušky lze překonat.Nedávno nám zemřela hodně blízká kamarádka na rakovinu,takže vím o čem mluvím.Byla až do konce svého boje hodně statečná a strašně mi schází.Víc zatím psát nedokážu,ještě to hodně bolí.Přeji ti moc síly a pokoje do srdce,aby jste dokázali stát při tchánovi v těžké době a dodávali mu sílu svou blízkostí.
 Zazu

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 01.05.06 20:13

Ahoj holky zdravím všechny do prvomájového večera.
Maxíku je mi to moc líto nemoci jsou zákeřné a my proti nim bezmocní ,ale máme pomocníky v nebi kteří nám pomáhají,budu se za vás modlit,hodně síly tobě i celé rodině posílá Barča

 
maxik
Kelišová 5659 příspěvků 02.05.06 16:33

Ahojte, děkuju
za přímluvy, tu zkoušku jsem udělala a výrazně líp, než bych čekala… :o)))
 Eva

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 02.05.06 19:37

Maxiku gratulujeme,

Všem hezký den dnes mám nějakou melancholickou náladu nějak na mě doleha blížící se manželova operace a a beznaděj duševní prázdno či jak to nazvat jsem nějaká nesvá duševně prázdná je ve mně duchovní neklid musím se z toho vypsat at se mi uleví doufám že jste měly hezký den konečně zase treochu sluníčka.
Zdraví vás melancholická Barča

 
Demi
Závislačka 3743 příspěvků 02.05.06 19:41

Ahoj holčinky,

tak mám trochu času vám napsat mailík. Od zítřka do neděle budeme s Honzíčkem opět u babičky, protože manžel opět odjíždí na několikadenní služební cestu do Prahy. Docela se tam těším, ale už teď vím, že se s manželem budu loučit jako obvykle se slzami. Moc mi chybí, když s náma není,

Jinak Honzíkův acetonický dech, o kterém jsem se tady zmiňovala, už pominul. Trvalo to vlastně jen ten 1 den. Díky vám všem za informace. Myslím, že z nedostatku tekutin to asi nebylo, dávala jsem Honzíkovi pít převařenou kojeneckou vodu a plenky měl pomočené úplně jako obvykle. Asi tam byla chybička v trávení. Honzík už to asi 2× měl, ale vždy měl teplotu, což prý bývá obvyklé.

Sarah: blahopřeji k dobrému rozhodnutí.

Maxik: je mi tvého tchána líto, potkalo vás toho docela dost v poslední době, že?
Ale jinak blahopřeji k úspěchu u zkoušky.

Tak vám přeji krásný zbytek týdne a požehnaný víkend.
Mějte se hezky,
Demi + Honzík (10m+20)

 
stazka
Kelišová 5511 příspěvků 03.05.06 06:58

Ahoj Jeslickandy a Jeslicatka,

po delsi dobe se zasehlasim. Vikend jsme stravili v Litomysli na sjezdu mladeze CB a BJB. Bylo to skvely, moc pozehnany, jenom pocasi krute kazilo celkovy dojem. cely vikend proprselo od patku az do pondeli, prestalo, kdyz jsme odjizdeli. Asi to byl nas posledni sjezd, protoze ostatni mladeznici nas zdravili „dobry den“ - zrejme milne se domnivajic, ze se jedna o nejake prednasejici. Krom toho jsme oba s manzelem zkonstatovali, ze uz ani ten spanek na zemi ve spacaku neni to, co byval… :-)) a v neposledni rade teoreticky mimi.

Na kontrolu jdu pristi ctvrtek, mam docela strach, protoze me porad picha v podbrisku a nevim, nakolik je to spravne?!?

Maxiku: Gratuluju ke zkousce a zaroven preju hodne sily pro Tebe,manzela i celou rodinu!

Sarah: Gratuluju k zivotnimu rozhodnuti!!

papa, letim ucit, mam dneska 0.hodinu. FUJ!!!!!!!

Stazi

 
maxik
Kelišová 5659 příspěvků 04.05.06 19:09

Ahojte,
tak se nám koukám deníček propadl do propastných hlubin.
A kapku to tu spí - je hezky a jste všichni venku, co? My jsme se procházkovali celé dopoledne - doháním teď všechna možná odkládaná setkání, takže jsme byli s kamrádkou a její roční dcerkou.

Začali jsme se s Dalískem spolu modlit - tedy já se modlím a držíme se za ruce nebo v náručí. Je to moc fajn. Jo a modlíme se nakonec ne před jídlem, ale PO - Dalísek nějak nedovede akceptovat, že je jídlo hotové a já ho nekrmím, takže řval jak tur. Takže děkujeme za obídek po obídku :o)

Teď podobně vyjadřuje svoji nespokojenost s tím, že se ještě nejdeme koupat, takže končím.

Pán vám všem žehnej. Eva

 
karolina2
Zasloužilá kecalka 534 příspěvků 04.05.06 22:36

Ahoj holčinky!

Hlásím, že jsme OK. Měla jsem velmi nabitý ale jinak krásný týden. Podrobnosti a reakce na vaše komentáře bych chtěla napsat zítra.

Teď jen hlásím, že jsem odeslala nový deníček.

Tak pa pa.

Karolinka a Eliška (21m + 2d)

 
maxik
Kelišová 5659 příspěvků 04.05.06 22:45

Těším se :o)

Vložit nový komentář