Krize? Konec?

Simča19  Vydáno: 08.06.11

Nevím. I když snažení, tak je toho mnohem víc, co ze sebe potřebuji už konečně dostat. Začalo to, když mi bylo 17 let. Poznala jsem mého nynějšího manžela, ač jsem byla vdaná hodně brzy (19 let), tak myslím, že rozumu mám dost, i když si to některé maminky a snažilky po přečtení možná myslet nebudou.

Už několikrát jsem přemýšlela, že deníček napíšu, ale nikdy jsem neměla odvahu. Nepíšu ho proto, že chci, aby mně někdo litoval apod., ale proto, že už je toho na mě opravdu všeho moc, a tak se pokusím aspoň trošku vypovídat. Manželovi je 32 let, ano vždy jsem byla „na starší“. Strašně moc jsem se zamilovala a až ted mi teprve dochází, že jsem do všeho šla po hlavě a s přesvědčením, že budu mít pohádkový život… muže, který mně miluje… krásnou rodinu, bydlení snů, teď si říkám, že jsem naivní.

Jako malá jsem to měla hodně těžké, proto mě možná tak moc lákala představa dokonalé rodiny. Ale z krásného vrcholu pomalu padám na dno… :-( Odstěhovala jsem se za mojí láskou od domova skoro 100 km, od kamarádů, rodiny, zaslepená, že mi to můj ideál vše nahradí - omyl, kdybych si sama nenašla „kamarády“ s kterým si stejně nerozumím tak moc jako s těmi z domova, rodinu nemám. Možná je to jenom krize, ale je to opravdu zápřah na nervy. Už jsem psala, že muži je 32, tak jsem se rozhodla mu dát miminko, protože po něm taky toužím a bylo by z opravdové lásky. Bydlení sice máme, ale já začínám pochybovat, jestli mu miminko „dát“, byl opravdu pozorný, hodný… Ale teď je skoro vše jinak, je vzteklý… podotýkám že obden brečím a denně je mi do breku, možná jsem trochu citlivka, ale když si vyslechnu nadávky, to, co udělám je špatně, co koupím je špatně, šetřím jak můžu, denně má uvařeno, uklizeno, snažím se být fungující ač mladá manželka, nikam nechodím, on tedy taky ne, což si na něm vážím, stará se aby bylo dost peněz, vše zaplacené, je pečlivý a dokáže mi tu mojí duši i pohladit krásným slovem.

Ale už nevím, co si mám myslet, je opravdu vznětlivý a mě už to ubíjí… To co si vyslechnu není normální, občas přemýšlím, že opravdu odejdu, ale jsem zaslepená láskou, taky přemýšlím jak mu pomoci… nevím, už prostě nevím. Proč je takový? Proč si sakra neváží toho, že se snažím, že hned po dokončené střední škole, jsem se nastěhovala takovou dálku k němu, okamžitě jsem si našla práci, toho co doma má? Sakra! nedokážu odejít… Jestli Vás nudím, promiňte prosím, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat, a možná i číst názory jiných.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Janie Bast
Kelišová 5917 příspěvků 08.06.11 08:11

Ahoj Simčo.
Asi tě chápu a prožila jsem to samé. Takže si přečti zase můj román, možná se v tom trochu najdeš.
Já si manžel našla v mých 16ti letech, jemu bylo 21 (ale taky jsem byla vždy na starší). Byla to láska jako trám. Byli jsme spolu 6 let a rozhodli se, že se vezmem a postavíme domeček. Hned po škole jsem si našla výbornou práci za vcelku slušné peníze. vydělám o něco málo méně než manžel. Manžel je taky spořivý, takže jsem nikam nechodila, on nikam nechodí (za to si ale rád dá pivko a slivovici na stavbě a pak to omlouvá tím, že prostě to potřebuje, protože je to náročné to stavění). Po svatbě jsme se nastěhovali k jeho rodičům, protože stavíme na jejich zahradě. Mimo toho, že měli volné dva pokoje a dali nám ten poloviční… No škoda mluvit. Od začátku mi čím dál více připadalo, že mi dělají naschvály, manžel to neviděl a já se začla ubíjet. Sice to mám k našim jen 7 km, tak jsem tam nesměla, protože spoje jsou strašné, auto by projíždělo zbytečně benzín a další. No prostě PEKLO na zemi a já začla mít ponorku… Zkrátím to. Najednou to vyústilo v to, že jsem prostě řekla, že to nedám a musela jsem se odstěhovat. Bohužel i přestože manžel šel semnou, tak nějaké velké zlepšení nebylo. začla jsem chodit k psychologovi, který mi pomohl, abych nebyla jako tělo bez duše. Manželství ale nestálo stále za nic. Už jsem nechtěla s manželem ani spát… No hrůza. Pak byla nějaká krize. Já chtěla odejít a myslela si, že si najdu někoho, ke komu bych mohla odejít. Po roce jsem zjistila, že chyba lávky. Jak to dopadlo? Už nevidím to, co jsem viděla dříve to špatné. Najednou se to ve mě prostě zase probudilo a já zjistila, že jsem blbá, že jsem hledala něco, co lepší stejně nebude. Začla jsem si vážit toho, co doma mám, ale samozřejmě ne za cenu, že budu dělat blbku. Manžel pochopil, že mě nemá jistou a začal taky oceňovat to, co pro nás dělám.
Už v době krize manžel chtěl dítě. Já jsem ale rezolutně nesouhlasila a řekla jsem, že mám ponorku a nechci furt sedět doma a teď bych se měla s mýma depkama ještě o někoho starat! Za 14 dní jsem ho už chtěla taky. :D
Překonala jsem ten „odpor“, co jsem chvíli cítila, jako bych ho prostě nemilovala. Probudilo se ve mě to vše krásné. Miminko se nám povedlo brzy, ale bohužel se nedožilo ani konce 2. měsíce. A od té doby, co jsem potratila, tak je manžel ještě zlatější, než kdy jindy. Už je to skoro měsíc, co jsem potratila a i když jsem vcelku vpořádku jak psychicky, tak fyzicky, tak manžel mě nechává nic moc nedělat.
Dříve byl problém, když nebylo navařeno nebo když jsem mu nepomáhala s různým kopáním hlíny a tak… Nyní, bohužel až po špatné zkušenosti prostě vidím, jak prostě ten člověk dovede podržet, když to člověk nejvíce potřebuje. :)
Co bych ti poradila nevím, ale hlavní je se nevzdávat. … Ale u mě to trvalo rok. … :(

 
zelvicka2003
Stálice 61 příspěvků 08.06.11 08:13

Simčo prosímtě co blázníš?Když obden brečíš,tak s ním prostě nejsi šťastná a láska neláska,vem nohy na ramena.Co myslíš,že bude,až budete mít mimčo,až se budeš muset věnovat miminko a nebudeš stíhat poklidit,nava­řit,nakoupit…Toh­le není člověk,kterej by tě podržel a ty to časem stejně nevydržíš a odchod budeš mít ještě těžší,protože se budeš rozhodovat i za vaše dítě.On není jedinej chlap,kterýho můžeš milovat,těch je spoustu a ikdyž tě to bude chvíli bolet,tak daleko víc tě bude bolet až budeš chtít odejít s dítětem.A jeho nepředěláš,na to už je moc starej… :-)

 
Eva B.
Ukecaná baba ;) 1587 příspěvků 08.06.11 09:23

Jakmile budete mít dítě, tak už tuplem neodejdeš…Dítě není lék na problém. Jsi mlaďounká, přeci nebudeš dalších cca 60 let v nefunkčním vztahu, kde se tě evidentně manžel neváží. Trochu asi trpí pygmalionským/go­lemovským syndromem…

 
Ajuše
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 08.06.11 09:46

Já teda moc nepochopila kolik ti vlastně je let. Ale možná, že je právě problém trochu toho nevybouření, nechození nikam. Člověk snadno dostane ponorku, když je pořád doma. Jestli se ti váš vztah teď tolik nezdá nemyslím, že by to zlepšilo miminko. Navíc chlap může mít dítě skoro kdykoliv, takže bych se nevázala na přítelův věk. Přijde mi, že by sis spíš sama měla utřídit myšlenky a hlavně srovnat váš vztah. Osobně mi dnes přijde divné, když si žena hraje na slušnou manželku tím, že vyvařuje, uklízí a pod. pokud k tomu ještě navíc chodí do práce. O tohle se mají starat oba. Mám o 5 let staršího přítele. O domácnost se staráme oba, vaří i přítel. Ačkoliv většinu času trávíme spolu, sem tam si prostě každý vyrazíme sám. A až se nám povede mimi, tak čekám, že se na tom nic nezmění. Kdyby jo, tak bych s ním asi brzy vyběhla. Možná by nebylo od věci sem tam vyrazit za starýma kamarádama a víkend strávit bez manžela.

 
VercaF  08.06.11 10:05

Souhlasím s holkama, určitě tohle není funkční vztah a i když to bude chtít hodně sil, vem je všechny do hrsti a odejdi. Zasloužíš si určitě víc. Jedním z hlavních věcí, který v životě s chlapem potřebujeme, je uznání a opora - to ty nemáš, odezněla vám zamilovanost a teď se vyloupl. Očividně si chlapec myslí, že tě má jistou. Já jsem kdysi taky měla takový vztah, taky mi bylo necelých dvacet, kluk se mi pořád vysmíval že se s ním stejně nikdy nerozejdu, psychicky mě občas ponižoval…a když jsem se s ním rozešla, jen se usmíval, o 3 dny později mu došlo že to myslím vážně a začal mi každý den v noci volat, brečet, že se polepší, že si to všechno jak se choval uvědomuje, že se moc omlouvá…no prostě komedie. Ale já už jsem naštěstí v té době měla srdíčko jinde, tak se mi líp ocházelo, bylo mi ho už pak jen upřímně líto. Teď si s odstupem času uvědomím, že to byla uplná demence s takovým člověkem být, i když jsme byli oba mladincí, a teď už i on má hezkou rodinu a je šťastný. No prostě, někteří lidi spolu být nemají, a myslím že z toho co píšeš je to tak i u tebe. Hlavně buď šťastná!

 
žampion
Ukecaná baba ;) 2385 příspěvků 08.06.11 10:07

Ahojky, chtěla bych ti říct, že můj přitel je hodně vzteklý, všichni v mém okolí mi to říkají a varují mě. Teď spolu máme 6 měsíců maličkou. Ale můžu ti říct, že NIKDY by si on nedovolil na mě řvát nebo mi nadávat a to je opravdu horká hlava že kleje a nadává. Jednou by si na mě dovolil zvýšit hlas a já láskaneláska beru malou a stěhujeme se. To je asi tak moje rada :mavam:

 
Evullka
Kecalka 403 příspěvků 1 inzerát 08.06.11 11:15

Milá Simčo,
jsi taková mladinká a přitom tak statečná, odstěhovat se tak daleko…To Tě obdivuji. Možná hloupá rada, ale aby ses alespoň nezbláznila, kašli na to, být dokonalou hospodyňkou, žádné pravidelné vaření a uklízení domácnosti- manžel to stejně neocení. Už vidím, jak by ten můj zajásal nad tím, že jsem vyžehlila, tomu je to úplně jedno. Víš, možná, že přílišná starostlivost o chod domácnosti je na škodu, zvlášť, když děti zatím nemáte. A chybou je nikam nechodit. Vyjdi si ven,ať už sama nebo třeba s kamarádkou.S mi­minkem počkej, dokud si nebudeš jistá. Říká se, že děti jsou radostí, ale je to i obrovská starost a pokud si nejsi jistá, že Ti manžel bude pomáhat, zvlášť, když rodinu máš tak daleko, nespěchej.
 Eva

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1490 příspěvků 08.06.11 12:56

Simčo,rozhodla ses pro manželství a to je vždycky tvrdá cesta. S rozchodem se neunahluj. Musíš si položit otázku: stojí mi náš vztah ještě za to? Pokud stojí, tak má smysl na něm pracovat, ale začít můžeš u sebe. Děláš strašnou chybu, že se manželovi tak podřizuješ, ukaž mu svoji sílu, jinak si tě nikdy nebude vážit. Dělej co tě baví, nenech si zakazovat jezdit k vašim, však vyděláváš tak co. Trošku se mu sakra postav a řekni mu, že jsi dospělý člověk a že máš i svoje potřeby krom vašich společných.
A nenech si sprostě nadávat, dej mu ultimátum, buď s tím přestaneš a začneš se ke mně chovat slušně, nebo balím kufr a sbohem.
I když jsi mladší, neznamená to, že jsi jeho dcera. Jsi jeho partnerka, chápeš? a máš stejné práva a nároky.
A s miminkem počkej, mělo by přijít do klidné rodiny.

Příspěvek upraven 08.06.11 v 12:58

 
Anonymní  08.06.11 14:10

znám taky co krizi kdy ona nebyla šťastná řešili prvně jedním dítětem a pak druhým tak stejně od něj odešla, poznala někoho jinýho, zjistila, že nikdy nebyla šťastná akorát, že teď tím trpí ty děti. Jsou to moje dvě neteřinky, které jen tak neuvidím.

 
Gabika  08.06.11 16:09

Pokiaľ máš podľa nicku 19 rokov, si teda celkom čerstvo po svadbe, však?

No, príde mi to príliš krátko na to, aby si hádzala flintu do žita a utekala od muža, ktorého podľa svojich slov stále miluješ.

Ano, máte krízu. Nie, dieťa teraz nie je vhodné riešenie. Váš vzťah je stále v plienkach, musíte na ňom zapracovať obidvaja. Je nezmysel nikam nechodiť a celá sa manželovi obetovať, a rovnaký nezmysel je, aby si čakala niečo podobné od neho. Chce to rovnováhu medzi časom s partnerom a pre partnera, a časom len pre teba. Žijete zrejme krátko v jednej domácnosti, ešte je pomerne jednoduché si nejaké pravidlá zaviesť. Tak si sadnite, otvorene povedzte, ako si predstavujete svoj život, aby ste boli spokojní obidvaja, počúvajte toho druhého a hľadajte spoločnú cestu. Nájdi si kamarátky, s ktorými si budeš rozumieť, to snáď nemôže byť taký problém. (Ja som tiež v 18 vypadla z domu 150km na výšku a potom som sa vydala 400km z domova, viem o čom to je.)

Ešte nič nie je stratené, len to chce spústu práce. :palec: Na oboch stranách.

 
Michaella69  08.06.11 16:10

Ahoj Simčo,

nečetla jsem úplně všechny reakce na tvůj „román“… Nemůžu ti poradit z vlastní zkušenosti a ani podle toho, co píšeš… Jen bych ti ráda řekla toto… Každý manželství si dřív nebo později projde pořádnou krizí a každý manželství se dostane na pokraj rozvodu a to třeba i víckrát. Nemyslím si, že při první krizi, která nastnane, by měl člověk brát nohy na ramena a utíkat… To pak bude utíkat pořád od někud, protože krize k životu patří. A ani bych ti moc neradila krizi řešit miminkem… Možná to zní jako fráze, ale já bych radila KOMUNIKACI!!! Sedněte si s manželem a navzájem si řekněte, co komu vadí a proč… Zajímej se třeba i o to, jestli nemá problémy v práci atd… Málo který člověk se chová takhle divně bez příčiny. A chlap ti sám o sobě určitě o svým problému nic neřekne. A pokud ho má a ty ho poznáš, možná pak taky pochopíš, proč se tak chová. Pokud potřebuješ na chvíli vypnout, tak odjeď… Na pár dní. Třeba za těma starýma kamarádama… Ale neutíkej hned od svýho manžela, mohla bys litovat… Všechno si to pořádně zvaž a promysli… A pokud dojdeš k závěru, že je to nesnesitelný a není šance to nijak změnit, tak pak bych zvažovala, co s manželstvím dál… Ale rozhodně bych nad tím nepřemýšlela bez pořádnýho popovídání a „vyčištění vztahu“. K tomu je ale potřeba opravdu odvaha a v klidu a otevřeně si popovídat o všem.. O tom, čeho si na sobě navzájem vážíte, co vám vadí a co byste si přáli třeb a jinak… A pokud by vám to třeba nešlo z očí do očí… tak papír a tužka jsou dost dobrý pomocníci ;-) Hlavní pravidlo, ale u tohodle „čištění“ je neobviňovat… Prostě jen nějakým rozumným způsobem říct nebo napsat to, co tě trápí…

Každá krize může být i zároveň krásná. Ale opravdu!! Pokud ji zvládnete, spojí vás ještě mnohem víc k sobě a pevněji než před tím a posune zas výš. Jenže všechno, co za něco stojí i něco stojí… takže určitá námaha a ne třeba úplně lehká je k tomu potřeba.

Nechci ti nic vnucovat, jen jsem ti chtěla sdělit „recept“ na pěkné dlouholeté manželství, prověřený řadou mých známých i rodičů ;-) Někteří jsou spolu už i víc jak 40 let, někteří zatím třeba jen 3 roky ;-)

  • naprosto souhlasím s Janie Bast, zkus se na to podívat i z jiné stránky a tak nějak si všimnout toho, co doma máš ;-)

Neříkám, zůstávat v manželství za každou cenu, ale udělat maximum, co je možné, aby se krize překonala… Rozchod a rozvod je až poslední řešení. A každý člověk je jen člověk a nikdy nebude 100%. Jsou období, kdy se může chovat jako hulvát atd… je na tom druhé, aby mu pomohl… Pokud to jde… Ale to se nezjistí, pokud se to nezkusí…

No, už končím ;-) Snad ti to třeba pomůže. Držím palce ;-)

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 08.06.11 18:29

Řeknu jen jedno: Miminko pevný vztah ještě víc stmelí, načatý(nepevný) vztah rozdlí(zničí) toť má zkušenost. ( S prvním chlapem nás rozdělilo, s druhým stmelilo).

pokud tedy nemáte vztah v pořádku, okamžitě odpust myšlenku na dítě. Bude chudák, protože pokud už teď to není v pořádku, nejsi svým způsobem šťastná-dítě vás zničí, rozdělí a ty budeš na to mrně sama. Do tohohle dítě nepřiváděj! Není to k němu fér. :wink:

Přeju pevné nervy a jak cítím z Tvého deníčku, řeknu Ti tedy ještě něco. On není jediný chlap na světě. Zasloužíš si ocenění. Neříkám že je špatnej, ale vidim, že nejsi šťastná tak jak by žena měla ve vztahu být pro založení rodiny.

Taky je možnost to začít řešit. ne nadarmo se říká a je to svatá pravda, že komunikace, je základním stavebním kamenem vztahu. to, co jsi napsala nám, řekni jemu. Ne naštvaně, ne v nevhodnou dobu, klidně a v tu správnou chvíli-poznáš to, jsi jeho žena!

Jo a pokud nikam nechodíš a jsi stále doma, tak si koukej okamžitě najít nějakýho koníčka (chodit plavat, chodit běhat, s kamarádkou na kafe, i na disco pokud tě láká…cokoliv), ale nebuď pořád doma. Pro chlapa snižujeme svojí cenu tím, že děláme vše proto aby byl v pohodlíčku, čisťoučkej, vyrovnaný ponožky do komínků a podobně…byla jsem taky taková a co ten chlap se mnou pak dělal? Úplně co chtěl, protože měl doma slepičku, která udělala všechno aby byl spokojenej NA ÚKOR SAMA SEBE! :pocitac: Teď už vim, že manželství (no já se vdávám až letos :mrgreen: ) ale vůbec partnerství neni o naprosté oddanosti, za cenu ztráty vlastního „já“. Oba v tom vztahu si musí zachovat své já, takové jaké bylo před tím než jste se našli. protože takovou si tě bral. nebral si „slepičku“, která uklízí, pere, sedí doma,a nedělá nic jiného.

A poslední věc (jsem se trochu rozepsala :mrgreen: ), tím, že jsi mladší než on nejsi méněcenná! Takovej pocit totiž ze Tvého deníčku mám, že se podceňuješ! Začni bejt hrdá holka na to jaká jsi-jsi samostatná, šikovná, zodpovědná a schopná osoba , tak se nechovej jako něčí otrok, ale jako samostatná šikovná, zodpovědná a schopná osoba! :-D :hug:

Hodně sil! :hug:

 
Sany80s
Závislačka 3382 příspěvků 08.06.11 19:00

Nejsem schopna z tvého popisu poznat, jestli máte krizi, nebo sis prostě špatně vybrala.
Ale jednu věc vím jistě. I kdyby jste oba byli introverti, tak si musíte oba najít nějakého koníčka a někam chodit.
Rozhodně na chlapovi neoceňuj, že je pořád doma a nikam nechodí.
To, že má chlap koníčka, neznamená jenom, že sedí 5× do týdne v hospodě, nebo tráví veškerý čas na úkor rodiny nějakou jinou činností.
Být pořád jen spolu, to je záhuba i pro jinak zdravý vztah.

Příspěvek upraven 08.06.11 v 19:00

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 08.06.11 22:35

Já si myslím,že není problém ve věku,záleží vždy na dvou…ale přece jenom je to nějaký věkový rozdíl,kdy i vaše potřeby,názory a pohledy na život se mohou rozcházet..Také jsme si to vyzkoušela,a pak jsem od toho upustila a teď jsem za to ráda..Záleží jen na Tobě,jak a co přesně cítíš a co chceš..Držím palce ať to dobře dopadne!!!!!!

 
Bibule  09.06.11 01:55
pár slov

Děvčátko moje zlaté - bezdůvodně nadává, ponižuje… na to přece nemá nejmenší právo ! Jsi dospělý člověk tak jako on!

Všechno, co uděláš, je špatně…? napadají mne dvě věci - dnešní článek na netu o emocionální anorexii (určitě si ho přečti a vyhodnoť) a ta horší - takhle se chovají mužští (schválně nepíšu chlapi), když si najdou milenku…

Připojuji se k radám ostatních děvčat: „dát mu miminko“ by bylo zoufalé gesto, ale hlavně obětování nevinného tvorečka, který si zaslouží přijít očekáván a milován do klidného a láskyplného prostředí.

Kolegyňky už to sice psaly:

… klíčová slova:

KOMUNIKACE - promluvit si v klidu, co komu vadí, co kdo rád… a jak na to, aby to bylo lepší…Potvrzuji, že to není tak jednoduché, protože slaboši mezi nimi mají tendenci ženu umlčet a neřešit. S chlapem se domluvíš.

NEBO - Nepřeji si, aby ses ke mně choval tak a tak, nebo… a to „nebo“ dodržet.

HRDOST -ženy, se kterou mohou zametat, si hoši neváží!!! Potřebují dobývat a získávat. Proto mají tak často navrch potvory. Oddaností někteří pohrdají..
Jak moc se podobáš dívce, kterou si namluvil? Není z ní někdo jiný?

SPOLEČNÉ AKTIVITY - kino, výlet, na pizzu, večeři nebo na kafe, příjemná překvápka, cokoliv příjemného…

Jsi mladinká a život máš před sebou. Nikdo nemá právo Ti bezdůvodně ubližovat .

A ještě jedna věc - pokud denně brečíš, stálo by za to promluvit s doktorem, neřítíš-li se do depresí, to pak není žádná sranda, věř mi.

Přeji Ti všechno dobré !
:kytka:

bibi

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1490 příspěvků 10.06.11 15:32

Miruše :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Simča19
Stálice 80 příspěvků 13.06.11 10:23
...

Holky…ani nevíte jak ráda jsem si přečetla vaše komentáře :srdce: Nad doktorem už přemýšlím, sakra, vždycky jsem byla strašný kvítko, s komunikací žádnej problém, a to jak ve ,,vztahu" tak s ostatními :-? Ale něco se ve mě asi zlomilo a já cítím že se uzavírám do sebe, jinak promluvit jsme si zkoušeli snad 100 krat… vždy ten soulad vydrží max. 2 dny, pak je to stejné,ubíjející,no co Vám budu povídat jedním slovem Děs! Avíte co? ted jsem si v sobotu vyrazila :potlesk: ale domu jsem přišla v pul 11 dopoledne, takže ted slyším jen že jsem stejně někde s někým …nechci bejt sprostá, takže ho citovat raději nebudu :cry: necítím nic, jen se prostě asi potřebuji rozhoupat a něco udělat… já jsem taky ale dost pitomá,už jsem několikrát odjela od něj pryč,na týden… ale vždy mi napsal, omluvil se a já mu na vše skočila a bylo to zase totál to samé… no nic, je to jen komentář. Strašně moc děkuji za Vaše ohlasy, rady a komentáře,děkuji děkuji děkuji :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček