Krutý život?

Spokojení  Vydáno: 11.06.14

O tom, jak někdy je život hrozně těžký a pak najednou zasvítí sluníčko a zjistíte, že na světě je krásně.

Už od malička jsem byla silnější postavy. A to se hodně odráželo v kamarádských vztazích ve škole. Byla jsem sama bez kamarádů. Všichni si ze mě dělali srandu. Nebyla jsem hloupá, jen hrozně unavená na to, abych se víc učila. Nešlo to. Moji rodiče byli oba zaměstnaní, dělali těžkou práci, takže se o mě a mého mladšího bratra vesměs starala babička. Tím pádem jsem měla spoustu povinností. Bydlíme na vesnici a všude je spousta práce. Z toho ta únava.

Později rodiče začali podnikat, práce od rána až do noci. Babička onemocněla a starostí bylo víc a víc. Starala jsem se o bratra a nemocnou babičku. Kamarádi žádní, jen já sama na celou domácnost. Dnes se pozastavuju nad tím, co všechno jsem zvládala. Byla jsem zamlklá, tichá, bez nálady se s kýmkoliv bavit. Tak to šlo celou základku až na střední.

Nové prostředí, noví lidé, tajně jsem doufala, že se něco změní. Nezměnilo a celou střední to bylo stejné jako na základce. Byla jsem terčem pro všechny. Moc mě to trápilo, až jsem z toho mívala myšlenky, že jednou pro vždy se vším skoncuju. Nešlo to. Byla jsem vychována tak, že jsem bez keců dál plnila svoje povinnosti bez keců a odmlouvání.

Půl roku před koncem střední měl otec vážnou autonehodu, při níž přišel o obě nohy. Byl konec jeho podnikání. Takže jsem ukončila předčasně školu a mimo babičky se starala ještě o něj. Máma podnikala dál, někdo nás musel živit. Já ji zastupovala v domácnosti. Uklízečka, ošetřovatelka, služka a podobné věci, to jsem byla já. Jediným mým společníkem v té době byl internet a chat.

Najednou mi bylo 20 a já si s hrůzou uvědomila, že jsem úplně sama. Vrstevníci dávno měli za sebou diskotéky, první vztahy, první pusy a já nic. Připadala jsem si jako otrok: Dones, odnes, ukliď a vypadni mi z očí.

Věděla jsem, jak vystavit faktury, jak se dělá účetnictví, jak jednat na úřadech, ale neznala jsem, jaký to je, když je na mě někdo hodnej, poděkuje za něco, co udělám, pohladí mě.

V té době jsem se začala s mámou střídat v obchodě. Ona si odpočinula a já vlastně taky. Byla jsem mezi lidma. Mohla jsem si popovídat se zákazníkama. Jak mě bylo krásně. Pořád jsem si s nima mohla povídat, bylo s kým, a tak se stalo, že jsem se dala do řeči s mužem z vedlejší vesnice. Byl o 10 let starší. Trávil u nás v obchodě dlouhé hodiny po práci. Byl sám - žádná manželka, děti, nikdo. Ty dlouhé hodiny jsme si povídali. Moc se mi líbil a já se tak strašně bála cokoliv naznačit.

Vycítil to a ten první krok byl na něm. Letmý dotek, pohlazení, pusa a tak dál. Zamilovala jsem se jako malá holka. Strašně jsem se ale bála otce, aby se to k němu nedoneslo. Tajně jsem v noci utíkala z domu a vracela se nad ránem krásně unavená. Nedošlo mi, ale že mě má jen na sex, přehlížela jsem to, milovala. Poprvé v životě.

Ze dne na den ale k nám přestal chodit. Bála jsem se, co s ním je, až mi jeden známý řekl, že se odstěhoval do jiného města k nové přítelkyni. Zlomilo mě to. Zase jsem trávila hodiny na chatu. Doma s otcem a babičkou, bratr v té době odešel na školu daleko od nás.

Na chatu jsem našla spřízněnou duši. Bylo mi 22 a jemu 32. Povídali jsme si. Byl až z druhého konce republiky, pozval mě na výlet s partou trampů. Vydupala jsem si doma, že jedu také, i když jen na víkend. Potřebovala jsem to, toužila po tom. Věděl o mě všechno, i jak to chodí u nás doma. A tak se nenápadně stalo, že mě lidi z party začali vyzvedávat na víkendy doma. Až se jednou otec zmínil, co kdyby se nikam nejelo a zůstali všichni u nás. Strašně mě to překvapilo. Otec měl mimo jiné za sebou mrtvici a bylo moc těžké s ním jakkoliv vyjít. To už se z mojí spřízněné duše dávno stal můj tehdejší přítel. Vlastně teď i současný, ale to bude až později.

Všechno probíhalo perfektně do té doby, než přítel něco málo vypil a to mu dodalo kuráže. Pustil se do mého otce, jak se ke mně chovají, že jim dělám služku a vlastně za mě řekl všechno, co já už od dětství dusila v sobě. A byl všemu konec. Otec všechny vyhnal a já dál musela tvrdnout doma. Zhroutil se mi svět, v noci jsem brečela do polštáře a uvažovala o sebevraždě, zase jsem to nedokázala.

A tak to bylo zase jako předtím, zase jsem se dala do řeči s někým. No jo, bylo to pokaždý stejný, já byla naivní a v tomhle směru hloupá a lehce zneužitelná. Zase za mnou začal jezdit a já tajně v noci utíkala z domu. Nemiloval mě, i když to tenkrát říkal. Šlo mu jen o sex. Dnes už to vím, tenkrát jsem nevěděla, nebo nechtěla vědět.

Tak to šlo půl roku, než jsem zjistila, že jsem těhotná. Moc jsem se bála to říct doma. Až jsem byla ve 4. měsíci a musela s pravdou ven.

Nastalo peklo. Výčitky, řev, nadávky, urážení a měsíc se mnou nepromluvila ani klika od záchodu. Pak se s tím naši tak nějak smířili. Chodila jsem do práce, tak dlouho, jak to jen šlo. Z těhotenství jsem neměla vůbec nic.

Byl pátek dopoledne jsem byla naposledy v práci, odpoledne u doktora na kontrole a upřesnit si, že v pondělí nastupuji do porodnice na císařský řez. No ale v sobotu odpoledne se miminko rozhodlo, že do maminky se řezat nebude a půjde to přirozeně. Od příjezdu až po narození vše trvalo asi 45 minut.

Muž, se kterým jsem se scházela a který je otcem malého, napřed vypadal, že je šťastný a budeme spolu. To byl ale velký omyl. Postupně mi přestal brát telefony, odpovídat na zprávy, ignoroval mě dokonale. Neznala jsem jeho adresu. Vlastně jen jméno. Příjmení už ne. Další zklamání, ale na druhou stranu obrovské štěstí. Měla jsem syna. Měla jsem důvod radovat se a žít.

S otcem se to nějak uklidnilo, ale kdykoliv měl příležitost, tak se do mě navážel, jaká jsem běhna a i horší slova.

Když byli malému 3 roky, otec dostal mrtvici a současně infarkt. Při převozu do nemocnice zemřel. Najednou jako by ze mě spadnul obrovský těžký kámen. Ještě ten večer se mi ozval můj bývalý, současný přítel trempík. A tím začíná můj opravdový a spokojený život.

Prý že se mu o mě zdálo, že se něco děje zlého a chtěl vědět, co se stalo. O tátovi vědět nemohl, věděla jsem to jen já a máma. Když jsem uslyšela jeho hlas, najednou jsem si uvědomila, že on vlastně byl jediným člověkem který mě opravdu miloval, zastal se mě a všechny moje tehdejší pocity se vrátily, jako by to bylo včera co jsem ho viděla naposled.

O týden později už u nás trávil týden dovolené. Proseděli jsme noci, měli jsme si o čem povídat. Přiznala jsem mu všechno, co se mi za tu dobu stalo i to, jak jsem přišla k synovi. Okamžitě si ho zamiloval a syn jeho. Najednou jsem si připadal jak v pohádce. On přiznal, že celou tu dobu nikoho neměl, čekal na mě a tajně doufal, že někdy budeme spolu. Neměl odvahu se mi ozvat. Až ten sen ho donutil.

Od té doby jsme spolu. Na víkendy jezdí za mnou a jednou za měsíc já na týden k němu. Nehádáme se, na všem se dokážeme rozumně domluvit, milujeme se víc než tehdy. A to až tak moc, že jsme se začali pokoušet o miminko. Zadařilo se. Dnes jsme v 10. týdnu. Přítel, když jsem mu to řekla, se rozbrečel.

Máma s ním vychází perfektně, vzájemně si padli do oka a já jsem šťastná. Nebýt finančních problémů, tak nám nic nechybí. Mně končí rodičák a máma má jen částečný důchod a mě těhotnou nikdo nikam nepřijme. Dalo by se říct, že nás přítel i živí. Já jsem mu za to vděčná, ani nedokážu popsat jak moc. O to víc ho miluji a konečně si těhotenství užívám. Pomáhá mi, pečuje o mě, hladí bříško a já nedokážu popsat ten pocit, když je vedle mě. Moc mi chybí, když je v práci a od pondělí se nemůžu dočkat pátku, až zase budeme spolu.

Tak to je můj příběh. Asi se mnou mlátí hormony, ale já najednou cítila potřebu to někde říct. Teď tu sedím nad klávesnicí a brečím jak dítě.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Absika
Povídálka 24 příspěvků 11.06.14 00:43

Hezky denicek. Tak at jste vsichni stastni!

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 11.06.14 06:33

Musím říct, že zápletka „pravidelně spávám s chlapem, ani nevím, jak se jmenuje, a nechám se od něj otěhotnět“, mi zavání Boženou Němcovou nebo bratry Grimmovými.

Nicméně pokud je deníček skutečný, tak autorce držím palce a doufám, že zbytek jejího života bude spokojenější a odpovědnější.

 
Spokojení
Ukecaná baba ;) 1220 příspěvků 11.06.14 09:13

Ano psala jsem to podle pravdy.
@Slečna Ferka úplně doslova to bylo tak že jméno i bydliště si vymyslel. Nenapadlo mě po něm chtít občanku. Zase na druhou stranu mi to ušetřilo i nějaké problémy. S přítelem se chceme vzít a protože syn má v rodném listě kolonku otec prázdnou, tak mi odpadají starosti s přejmenováním syna, on na něj nemůže, kdyby si někdy vzpoměl že je tu dítě

Příspěvek upraven 11.06.14 v 09:26

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 11.06.14 09:17

Zajímavý deníček.. bohužel ano, mám i ve svém okolí kamarádku, kde vládla pevná otcova ruka a autorita.. a vypadalo to trochu podobně. Měli velké hospodářství a místo hřiště chodila krmit prasata atd. Občas jsem k nim chodila na návštěvu a tatínka jsem se bála. Dnes z ní není bůhvíco.. je tedy vdaná, mě dvě šikovné děti, ale řekla bych, že je tak o 20let myšlením i vizáží starší než skutečně je.
Vám přeji, a´t jste šťastni a časem pořídíte třeba sourozence chlapečkovi:)

 
Spokojení
Ukecaná baba ;) 1220 příspěvků 11.06.14 09:36

@Jitka79 Děkuji. Na miminku se zapracovalo a dnes jsem v 11 týdnu.

Jinak pro všechny ostatní co sem třeba napíšou, děkuju za jakejkoliv komentář. Kladnej, nebo zápornej, já snesu všechno a každý má právo říct co si myslí.
Celý příběh je podle pravdy tak jak šel můj život až do dneška. Je mi 31 a konečně žiju „normální“ život.

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 11.06.14 10:54

Držím palce, ať tě současný partner nezklame. A už se těším na deníček o porodu :mavam:

 
veronikacek
Kecalka 367 příspěvků 11.06.14 11:49

Krásný ale i velmi smutný příběh, hlavně at už si jen spokojena! :*

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 11.06.14 12:09

@Spokojení No tak to jsi opravdu natrefila na experta :( Tak hlavně ať jste s přítelem spokojení a uspořádáte to pro svoje děti jinak než Tvoje rodina pro Tebe :)

 
daja87  11.06.14 17:30

Hezký deníček. Ale nechápu čekáte spolu dítě a jednou na víkend jezdí on k tobě a ty jednou za měsíc k němu??? :nevim: Vy spolu nežijete?

Příspěvek upraven 11.06.14 v 17:34

 
Petra07
Kecalka 225 příspěvků 6 inzerátů 11.06.14 17:44

Smutny pribeh ze zivota se stastnym koncem :andel: Preji Vam vsem hodne stesticka na spolecne ceste zivotem, jste velmi silna a statecna zena, mate muj obdiv :palec: :kytka:

 
Spokojení
Ukecaná baba ;) 1220 příspěvků 11.06.14 19:07

@daja87 Žijeme spolu, ale tak malinko jinak, já jsem z moravy, on je z prahy, kde má dobře placenou práci. Takovou tady nesežene. Já se do prahy stěhovat nebudu, mám tady půlku domu, mámu, a přítel se časem přestěhuje sem. Nehledě na to, že v dvoupokojovém bytě se dvěma dětmi by se žilo velice těžko.
Máme to asi tak jako když spolu žijí manželé a muž odjíždí přes týden za prací pryč a na víkend se vrací k rodině. Je spousta lidí kteří tak dnes fungují.

 
daja87  11.06.14 19:10

@Spokojení Tak to potom jo :) tak ať Vám vyjde a přeju moc štěstí a zdravé miminko :kytka:

 
maca36  11.06.14 19:53

K tomu všemu ani nemůžu nic víc říct, jen že přeju v životě moc moc štěstíčka a lásky :hug:

 
vivus
Povídálka 16 příspěvků 11.06.14 22:59

Taky jsem si říkala, jak je tohle ještě dneska možné, rodiče podnikají a co třeba podpora dcery ve studiích a ne dělat služku…¨
Máte nárok na obrovský kus lásky :srdce:

 
Spokojení
Ukecaná baba ;) 1220 příspěvků 11.06.14 23:30

Teda nikdy by mě nenapadlo, že to bude mít tolik přečtení.
Určitě nejsem ani první, ani poslední kdo to má nebo měl doma podobné. Třeba to někomu pomůže, někoho třeba povzbudí, že jednou bude líp. Prostě člověk tomu musí nějak věřit. Já sama už sem byla několikrát rozhodnutá že všechno skoncuju. Pak ale přišel syn a ten mě těchto myšlenek zbavil. Už to nebylo jen o mě samotné, ale odpovědnost za prcka a snaha aby měl hezké dětství, aby se měl líp než sem se měla já. To bylo to co mě postavilo na nohy. I když se tomu asi těžko dá věřit a někdy jsem opravdu byla unavená tak, že jsem měla problém ráno vstát z postele, tak to malý ukřičený mi dokázalo dávat sílu bojovat se vším. Děkuju všem co si to přečetli. :potlesk:

 
verulicek  11.06.14 23:35

Mějte se rádi, přeju ať se vás štěstí drží a vyhrabete se z té finanční tísně ;)

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 12.06.14 10:24

Hodně drsný ale krásný deníček, přeji hodně štěstí a lásky :hug:

 
Tamanah
Stálice 79 příspěvků 16.06.14 18:11

Tak to je celkem drsna zivotni zkouska. Preji at jste stastni a at to konecne vydrzi :) a taky at je mimi zdrave a vse probehne v poradku vcetne porodu. Ja myslim, ze po precteni si muzi rict jak jsem mela fajnovy detstvi a vse a ze jswm vdecna za lidi co mam kolem sebe :) I s partnerem se mame radi a nedokazu si predatavit prochazwt si necim takovym sama bez podpory blizkych. Takze jeste jednou preji do zivota vejit lepsi nohou a tehu si uzivat :))

 
Spokojení
Ukecaná baba ;) 1220 příspěvků 18.06.14 10:00

Ono navenek před lidma to vypadalo že je všechno v pořádku. Ale jen do doby než se za náma zavřely dveře od auta, nebo vchodový dveře za návštěvou.
Když jsem předčasně ukončila školu, tak jsem několikrát potkala bývalý spolužačky. Vždycky měly plno řečí, jak se mám, že jsem jen doma, nic nemusím a podobně. Jo kéž by to tak bylo:) To mě jen tak napadlo na doplnění.
Snad přečtení někomu pomůže.

 
Spokojení
Ukecaná baba ;) 1220 příspěvků 03.08.14 22:24

Dnes jsem tady na foru narazila na toto téma http://www.emimino.cz/…atka-198692/?… a donutilo mě to sem připsat. Je to jako bych si četla o otci. Samozřejmě o mrtvích jen dobře, ale bylo to jako by autorka mluvila o mém otci, přesně takový byl. Nechci o něm mluvit špatně, ale i takový je život. Teť to můžu říct veřejně, aniž bych se musela bát že si vezme můj noťas a bude se dívat do historie kde a na jakých stránkách jsem byla.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele