Kterak slečna Há na svět přišla

Ewe_liina  Vydáno: 11.02.16

Jeden obyčejný neobyčejný porod. Deníček je dlouhý, detailní, varuji předem. :) Tak jdeme na to. Na úvod pár faktů. Je mi 29 a s partnerem jsme spolu už pěkných 5 let. Donedávna jsem neměla pocit, že už by snad byl čas na děti, užívali jsme si život ve dvou a byli spokojení.

Ke konci roku 2014 partner odjel na 6 týdnů do USA, a to byl ten zlomový moment, alespoň pro mě. Uvědomila jsem si, jak moc mi chybí a že je to opravdu „ON“ a že si vlastně nepřeji nic jiného, než s ním strávit zbytek života a samozřejmě založit také rodinu.

Se svými úvahami jsem partnera seznámila a jsem moc ráda, že i on to viděl podobně.
Po jeho návratu nastalo šťastné období - jednak jsem ho konečně měla zase u sebe a díky odloučení jsme zase byli zamilovaní, jako kdybychom spolu byli pár týdnů, navíc jsme se začali snažit o miminko.

Jsem plánovací typ, a když si něco usmyslím, ráda bych, aby se tak stalo ideálně hned. Trpělivost mi není úplně vlastní. :) Proto jsem celý projekt „otěhotnět“ vzala velmi vědecky.

Protože jsem se do té doby nikdy nezajímala o ovulaci a o své menstruaci jsem věděla asi jen tolik, že cca jednou za měsíc je, načetla jsem pár článků, co a jak, a pustila se do díla.

K ruce si vzala teploměr, na telefon stáhla aplikací, kam jsem si ji mohla zaznamenat. Dále jsem začala pít kontryhel, jíst listovku, před ovulací jsem jedla růžový grep a po ovu zase ananas. Abych to měla pojištěné, koupila jsem i ovu testy.

Pak už jen zbývalo načasovat vše správně i s partnerem. Měla jsem pocit, že to musí klapnout hned napoprvé - naivka. :) K mému nemilému překvapení na mě napoprvé i napodruhé koukaly jen sněhobílé testy a kde nic, tu nic. Pak ale přišel vítězný únor. :)

17. 2. byl den do očekávané menstruace, a protože jsem tušila, že kámoška přijde brzy, nechtěla jsem se ochudit o testování, ačkoliv jsem to brala jen tak ze zvyku. Čekala jsem zase bílo, ale po běžném pohledu mě tam zaujala tenoučká slaboučká druhá čárka… dušík… Nemohla jsem uvěřit.

Trochu mě zchladil přítel, když rozhodně prohlásil, že on tam teda nic nevidí. :) Ale já jsem tušila, že se právě začal rodit náš zázrak. Následovalo několikero dalších testů, které to pomalu sílící čárkou potvrzovaly, až to zakončil můj gynekolog v sedmém týdnu větou: „No jo, je to tam!“ :)

Popisovat celé těhotenství by bylo na dlouho, tak to zkusím shrnout v několika základních bodech:

  • Celé těhotenství bylo bezproblémové, netrpěla jsem ani ranními nevolnostmi, ani únavou, ani chutěmi… Zkrátka jsem měla pocit, že se vlastně nic neděje, až na ten nepřekonatelný pocit jedinečnosti.
  • Byla jsem trochu přecitlivělá, v rámci mistrovství atletiky mě dokázal rozbrečet i cizí reprezentant, který doběhl do cíle jako první. :)
  • Screeningy jak ve 13., tak ve 20. týdnu dopadly dobře, stejně tak test na těhotenskou cukrovku.
  • Přítel chodil na všechna vyšetření se mnou a pomalu jsme sbírali nové a nové obrázky naší malé obludky. :)
  • V 18.týdnu se nám ukázala v celé své kráse - je to HOLČIČKA!!! (Slza se mi vtlačila do koutku oka.)
  • Rodině jsme vše začali oznamovat na konci 1. trimestru - asi nemusím říkat, že byli nadšení. :)
  • V práci jsem se přiznala ve 14. týdnu, dohodli jsme se, že zkusím vydržet co nejdéle to půjde (kancelářská práce).
  • Na konci 5. měsíce jsme zvládli dovolenou v Chorvatsku.
  • Termín porodu podle ultrazvuku i menstruace stanoven na 30. 10. 2015.
  • Jupí, podařila se nám registrace do Podolí (jen mě trochu děsí, že 1. 11. zavírají porodní sály kvůli malování). :-(

No, pojďme se teď pomalu posunout k tomu porodu. Vzhledem k výše uvedenému malování bylo potřeba udělat vše proto, abych nepřenášela. :) Proto jsem už od 37. týdne začala tu naši potvůrku pomalu připravovat na to, že už by mohla jít klidně ven.

Byla jsem ráda, že jedna z babských rad zní „svařák“, to se v říjnu hodilo a pár jich padlo. Také jsem pila maliník a jedla lněné semínko. Od porodní asistenky jsem dostala doporučená homeopatika. Nějak moc tomu nevěřím, ale proč to nezkusit, zobu tedy i ty. Všichni nám doporučovali sex, k tomu jsem se tedy nemohla dlouho odhodlat, přeci jen už jsem byla obří a hlavně ráda, že si večer mohu lehnout a dýchat.

Na kontrole 20. 10. mi bylo řečeno, že už se to pomalu chystá a s radostí jsem si nechala udělat Hamiltona. I když prý byl jen takový napůl a že příští týden to doděláme a bude. 21. 10. jsem šla ještě naposledy do práce dodělat poslední resty, a ačkoliv jsem měla v plánu tam být jen pár hodin, nakonec jsem byla ráda, když za mnou skleněné dveře naposledy zapadly v šest večer.

Byla zrovna středa a po mém dlouhém vnitřním boji došlo k „setkání natěšeného samečka s velrybou“ - kdo se o něco podobného pokoušel, tak asi tuší, že to byla spíš komedie než cokoliv jiného, ale alespoň jsem si mohla zaškrtnout další pokus, jak tu naší šmudlinku vyvolat.

Další den, 22. 10. jsem musela dojít na ambulanci na Karlák domluvit se ohledně sběru dat na mou bakalářku – plán byl takový, že už si ten den vyzpovídám pár pacientů, ale vzhledem k tomu, že už jsem sotva funěla, odložila jsem to zatím na neurčito. Pan doktor, vedoucí mojí práce, si ze mě ještě dělal legraci a několikrát mě šťouchnul do břicha jakože: „S tímhle chcete dodělat ročník?!“ Nj, co mi zbejvá.

Tak výborně, tohle jsme zatím vyřešili, teď ještě rychle oběhat úřady, přes Václavák na Ípák, tam koupit dva druhy dýně (na polívku) a šup šup domů do Nuslí. Nechci se vytahovat, ale celé jsem to oběhala pěšky. Konečně jsem se dotáhla krok sem krok tam domů a vylezla do 4. patra.

Padnu na gauč a najednou telefon: „Poštááá, máme pro cás zásilku.“

No výborně, tak zase hupky dupky 4 patra dolů a s balíčkem nahoru. Konečně povlečení na postýlku, na které jsem tak dlouho čekala. Neodolám a obratem připravuji postýlku do finální podoby. Přítelovi ještě pošlu fotku s komentářem: „Tak už se může narodit.“ :)

Mrknu na hodiny, ajaj, času málo, na odpočinek není čas a rovnou se pouštím do těch dýní. Kolem sedmé večer dorazí přítel se sestrou, která pracuje v zahraničí a je tak u nás jen na přespání. Velikost mého pupku ji očividně děsí a asi poslední, co si přeje, je být přímým účastníkem mého porodu.

Člověk míní, břicho mění… Začínám mít trochu divný pocit, ani ne snad bolesti, ale taková vnitřní nervozita. Jdu za přítelem a říkám: „Asi dobalím tu tašku.“

Dřív nebyl zkrátka čas. :) Večer už se pak daří v poklidu. Kolem 23. hodiny zalezeme do koupelny, sprcha a zrovna, když se velryba začíná utírat, objeví se pod ní loužička. Nejdřív si říkám, že jsem se asi počůrala, no ale gejzír číslo dva už je jednoznačný.

„Asi mi praskla voda, hahaha…“

Čím víc se směju, tím víc to teče. Zvláštní, že přítel se až tak nebaví a znatelně znervózní.

„Takže jedem,“ pronese směrem ke mně a je vidět, že by byl nejradši, kdybych už otevírala dveře v Podolí.

Vzhledem k tomu, že bolesti se nekonají žádné, uklidňuji ho, že „No stress“ a konečně mě napadne, že bych si s tou neustále tekoucí vodou mohla vlézt zpátky do sprchy. Zkouším se oholit tam, kde tuším, a následně si nechám svůj výtvor zkontrolovat přítelem. Ok, prej dobrý. :)

Porodnické vložky bych mohla dávat pod tekoucí kouhoutek a dopadlo by to stejně, než vyjedeme, spotřebuji balík a následně to vzdávám. Tak holt pojedu durch, nebudu asi ani první ani poslední. Cesta z Nuslí do Podolí je noční Prahou cca na 10 minut, hovím si na předním sedadle na igelitce a přemýšlím, že to dítě tam snad muselo mít hotový bazén a každý přejezd přes koleje, kostky z něj trochu upouští. Stále mě to rozesmívá.

Parkujeme mimo areál, trochu nechápavě se podívám na partnera: „To snad dojdeš, ne?“ :)

No jasně, říjnový vánek mi zlehka ofukuje mokrou prdel. Ještě, že jsem si vzala dlouhý svetr, který to alespoň trochu maskuje. Zvoníme na vrátnýho, kterej na nás kouká, my na něj, ale nevypadá to, že by nám chtěl otevřít. Tak jako co jeee? Nakonec nás pouští nějakej saniťák, co si asi krátil noční na kuřpauze. Výtah nás vyveze do 4. patra, kde pěkně způsobile zazvoním na zvonek.

„Prosím, asi rodím,“ odpovídám do zdi a následně jsem vpuštěna dovnitř.

Sestřičce se pochlubím jednou z 20 vložek, a ta mi následně důležitě potvrzuje: „Ano, opravdu plodová voda.“

Chce se mi říct: „Daaaa, co by to asi mohlo bejt jinýho.“ Jsem sice laik až na půdu, ale tohle byla jedna z mála věcí, kterou jsem si byla jistá. Dala mě na monitor, kdy se ukazovaly slabší kontrakce po 3 minutách. Až teď jsem si uvědomila, že mi vlastně to břicho tuhne.

„Tak tohle jsou ty kontrakce, aha,“ říkám si v duchu (tohle vůbec nebyly kontrakce, poznám o mnoho hodin později).

Po monitoru přichází značně otlačená mladá doktorka, chudák, asi usnula na knížce. Ta veškeré představy o tom, že rodím, utne: „Tady nic, na prst maximálně.“

Kvůli odteklé vodě už si mě tam ale musí nechat. Prý mi dají injekci, která buď kontrakce posílí, nebo pokud se jedná o poslíčky, tak utne a já se v klidu vyspím. Vycházím z ordinace, přítel už se přezul do papučí. Je roztomilej. :)

Seznámím ho rychle se situací, smutně se přezouvá a jede domů, zatímco já se šourám na oddělení rizikového těhotenství. Pokojíček pěknej, dvoulůžák s tím, že na něm mám už spolubydlící. Myslím, že mě v první chvíli ani nezaregistruje, protože má zrovna co dělat sama se sebou.

Pomyslím si, že je paní trochu hysterická a při zavřených očích trochu zní jak hodně špatné porno. Jo jo, mě je hej a o porodu vím zatím kulový. Přichází sestřička a já špulím zadek, brrr, nesnáším injekce do zadku. Štípe to a tlačí, ale co už.

Tak teď prý spát, no nevím, jak, s tou skučící paní vedle. Uběhne hodina a pomalu se vkrádá pocit nevolnosti. Co to je jako? Jsem malátná a nevím, co se děje. Zkusím jít na záchod a opláchnu si obličej. Do postele dolezu jen s vypětím sil, poslední 2 vteřiny před dosednutím mám pocit, že omdlím.

Pocit divnosti sílí, na posteli nabírám síly na další cestu. Zvonit přece nebudu, nejsem měkká. Vyrážím směr sesterna, vidím rozostřeně. Až na chodbě mě napadá, že vlastně nevím, kde je. Jestli je na konci chodby, jsem v prd… Vlezu do prvních dveří, aha, tady ne. Támhle se svítí, po madle ručkuju tam.

Hurá, našla jsem to, vzápětí si však zcela korigovaně lehám na zem. Mám tmu před očima, ruce mě brní a cítím studený pot. Po chvilce oznamuji, že je mi divně. To už ale, tuším, poznaly samy. Dostanu hadr na hlavu a nohy nahoru.

Prosím je, ať mě tam na chvíli nechají, že je mi tam na studené zemi fajn. Asi trochu magořím, protože jim chválím balkon, ze kterého na mě příjemně fouká. :) Už si nepamatuju, jestli mi něco daly, ale poté, co mě odvedly zpět do postele, už to bylo lepší.

Ha, skučící kamarádka je pryč. Zbytek noci uteče ani nevím jak. Je ráno, pátek 23. 10. - poslední den, kdy se rodí Váhy. Strašně si přeju, ať se malá narodí ještě dnes, ať není Štír, na druhou stranu, číselná kombinace data se mi moc nelíbí.

Monitor, kontrola, kde nic tu nic, takže čekáme. V průběhu dopoledne přichází nová spolunocležnice, už od pohledu je mi jasný, že tu tašku nemusí ani vybalovat, ta se tu dlouho neohřeje.

Odpoledne přijde přítel na návštěvu, je celý nervózní z toho, že se nic neděje. Já jsem kupodivu v klidu. Asi ještě otupělá po noční injekci jsem prospala celé dopoledne, a tak jsem tzv. „do růžova“ jako už dlouho ne. Mám dobrou náladu a hrajeme karty.

Odpoledne dostávám kapačku s antibiotiky, budu je teď dostávat pravidelně kvůli té odteklé vodě. Malá by se měla nejpozději do 24 hodin od prasknutí vody narodit, ale protože to vychází na půlnoc a má zatím ukázkové ozvy, sdělují mi, že pokud se nic nezmění, začneme vyvolávat nejdříve ráno v sobotu.

Začínám jí domlouvat, už mi je i vcelku jedno, jestli Váhy nebo Štír, ale hlavně ne vyvolávat. Říkám jí: „Ty budeš tak dlouho váhat, jestli chceš být Váha, až z tebe bude Štír.“

Před půlnocí je mi jasné, že to bude Štír, už teď si dělá všechno po svým. :) Kamarádka z pokoje už je dávno pryč a já koukám do stropu, je mi jasný, že ať dobrovolně nebo nedobrovolně, zítra bude prdelka na světě a s vědomím poslední klidné noci nečekaně tvrdě usínám, a pokud mě nebudí kvůli antibiotikům nebo monitoru, tak spím až do rána.

Tak a máme 24. 10., sobota, první monitor kolem šesté sedmé. Hmmm, ty čísla jsou nějaký divný, ozvy 120, 110, pod sto… Už si všímá i sestra. Dostanu pár šťouchanců, nic se nemění.

„Maminko, pojďte si lehnout tady na lehátko, pořád nic, zkuste ještě na bok.“

To už dostávám kyslíkovou masku a sestra běží pro doktora. Koukám vyděšeně nejen já, ale i další 3 v očekávání, kterým zrovna natáčí monitor. Doktor přibíhá, drobky u pusy, asi zrovna snídal, a hop, najednou je vše jak má být, jsme nad 140 a sestra si viditelně oddechla.

Přeci jen už se chystala předat směnu a jakýkoliv dráma by bylo v tuhle chvíli přes čáru. Mimi si s námi očividně zahrálo na schovku. Co mě potěší, jsou kontrakce, které se pomalu hlásí o slovo. Jsou o stupínek silnější než ty, se kterými jsem přijela (tohle vůbec nebyly kontrakce, poznám o několik málo hodin později).

Přítel je celý nedočkavý, už je opět v Podolí v papučích a oznamuje mi, že dokud neporodím, tak se odtamtud nehne. No proč ne, protože nejsou návštěvy, sedíme před oddělením a hrajeme karty. Na pokoj mezitím dostanu kamarádku č. 3. Už si začínám připadat jak Rachel z Přátel.

Jestli i tahle porodí dřív jak já, tak teda nevím. Čekám na vyšetření spodku. Výsledek: „Na dva prsty volně, nic moc, ale protože už máte pravidelné kontrakce, nemůžeme vyvolávat. Pošlu Vás na porodní sál, dáte si přípravu a snad se to rozjede.“

Je 13:30 a ujímá se nás šikovná porodní asistentka, na první pohled je mi sympatická. Kontrakce jsou zatím stále snesitelné, mám úsměv na rtech a sama sobě říkám, jak jsem statečná a že teda nevím, co ty holky hysterčí, dyk je to ok (co to opravdu jsou kontrakce, zjistím už velmi brzy).

Proběhne příprava, tolika mýty opředený klystýr, dostala jsem za úkol vydržet aspoň 10 minut, držím 11 a následně přichází úleva několika posledních měsíců zácpy (pardon za detaily). :)

Je 14:30 a pořád se až tak moc neděje. Porodní asistentka začíná být nervózní, ptá se mě, jestli to chci urychlit oxytocinem, přeci jen od odtoku vody už uběhlo dost času a porodní cesty jsou tak 3 cm maximálně. Nakonec se domlouváme, že tomu dáme ještě hodinku a jako bonus dostanu homeopatika, 3 kuličky co 15 minut. Přítel nastavuje hodinky a pravidelně mi je dávkuje… Popojedeme zhruba o půl hodinky.

Tady už to začíná a ve mně se rodí pocit, že to doteď bylo s prominutím hovno. Bolí to, to jsem čekala, ale takovouhle bolest jsem si představit nedokázala, mám pocit, že mě někdo na spodku řeže za živa. Pauzy mezi kontrakcemi se zkracují. Zkouším sprchu, ale nemám pocit, že by mi pomáhala, navíc se v ní díky páře při kontrakci dusím, a tak přítel dostává jeden z důležitých úkolů: „Při kontrakci větrej, po kontrakci zavři.“

Hrdinka jsem nechtěla epidurál, nyní jde veškerý hrdinství stranou. Oznamuji příteli, že ho chci, a ten z tónu hlasu pochopí, že tohle je bez debat. Ve vzácných momentech bdělosti a plného vědomí se v duchu omlouvám všem, které jsem nazvala hysterkami. Řvu jako nikdy, při kontrakci nevnímám nalevo napravo.

V 15:30: „No zatím jste jenom na 4, přijdu za půl hodinky a pak kdyžtak domluvíme ten epidurál.“

Nastává půlhodinka muk, očima tlačím hodiny, přítelovi, kterej poctivě nosí homeopatika, mám chuť je flusnout do ksichtu. Není poloha, kde by to bolelo míň. Tlačí to, ale tlačit nesmím, dýchám jak fena, mám oschlý rty, a tak najíždíme na rytmus balzám, lok vody, bolest, bolest, bolest, balzám, lok vody…

Zjišťuji, že dochází energie, od snídaně jsem nejedla, kousnu si jednou do banánu, víc bych nedala, už zase přichází kontrakce, mrcha jedna ukrutná. Ptám se kolik je hodin: „Za pět čtyři.“

Auuuu, ještě 5 minut musím vydržet, upnu se na tuhle myšlenku jak dítě na hračku. Je to dlouhých pět minut, ptám se znovu: „Za tři čtyři.“

Je mi jasný, že přítel použil milosrdnou lež, na to není místo, seřvu ho jak malýho kluka. :) Konečně jsou čtyři, do místnosti vplouvá můj anděl záchrany, na čele má napsáno EPIDURÁL.

Ještě vyšetření spodem: „No epidurál nestihneme, už jste na šest.“

Můj sen úlevy se bortí jak domeček z karet. Cítím se podvedená. Z posledních sil ze sebe dostanu: „Jaktooo, dyk jste mi to slíbila, říkala jste ve 4 a já vydržela do 4,“ kňourám jako děcko, kterýmu tu hračku rozdupali, roztrhali a podpálili přímo před nosem.

Smutně koukám na podepsaný souhlas s umrtvením. Začne vysvětlování, že už jsem moc a než by anesteziolog přišel a než by to zabralo a bla bla, přestávám vnímat, další kontrakce je tůůůů. Že prý, jestli chci něco na bolest.

No jasně že chci, sem s tím, double dávku, hlavně ať už to nebolí. Dostanu něco do žíly, ale efekt nula. Chvíli stojím opřená o křeslo a trpím. Jsem sama v sobě, nevnímám nic, jen bolest, jak může mít někdo druhý dítě, když ví jak kur…sky to bolí??? Nechápu.

Přesouvám se na křeslo, funím funím, parní lokomotiva je proti mně hadr. Chci tlačit, ale ještě stále nesmím. Kdoví jaká branka prý ještě není zašlá.

„Zajdi ty branko jedna blbá, nebo tu chcípnu,“

Slyším jak přítel vedle mě funí jako já, myslel to dobře, ale já dneska prostě nemám náladu. Ve vteřinách mezi kontrakcí ho požádám, zda by mohl přestat dýchat, že on snad důvod funět nemá. Dnes už je mi ho líto, byl mým hromosvodem…

Žádost porodní asistentky, ať se pokud možno uvolním, zní i v tento moment dost komicky, kdybych mohla, tak si nohy zauzluju na dvakrát. Konečně je branka zašlá, můžeme tlačit. Ještě předtím poladíme posledních pár detailů: dítě na břicho, tatínek stříhá.

S každou kontrakcí stihnu zatlačit tak 3×, slyším, že mě porodní asistentka chválí, partner povzbuzuje jak trenér okresní třídy fotbalu, už nemám sílu ho umlčet. :) Je to bolest trochu jinýho kalibru, mírnější asi jen v tom, že už člověk tuší, že bude brzy konec.

Podvědomě vím, že netlačím vší silou, bolí to… Zatím to nikdo jiný nepostřehl. Dostávám oxytocin, ať už to máme za sebou, už ani nevím, kolik je v místnosti lidí. Kdyby mi u nohou stála celá hokejová repre, bylo by mi to šumák. Je mi jasný, že takhle se nikam nedostanem, asi za to může oxytocin, možná síla myšlenky, v tu chvíli jsem se rozhodla, že jí vytlačím. Bolest nebolest, jedna kontrakce, ještě jedna, na příští už to prý dáme, hlavička je venku a pak najednou vyklouzne i ten zbytek…

17:43 slečna Há vykoukla na svět, přistála mi na měkkém břiše jak na polštáři. Na cestu se vyparádila, má kravatu z pupečníku uvázanou tak na 4×.

„Honem, tatínku, nefoťte, stříhejte,“ a už ji chudinku celou modrou odnášejí. Musejí jí trochu promasírovat, ale s prvním nádechem mění barvičku z fialové na růžovou a spouští tu správnou muziku.

Jsem v šoku, přežila jsem, je asi první, co mě napadne. Přítel dohlíží na ošetření malé, najednou vidím, jak si utírá oči, snaží se skrýt dojetí. Nikdy jsem ho neviděla plakat. To byl asi ten nejsilnější moment, který mě vrátil zpět na zem, na Zem, kde se právě narodil nový život a z jedné obyčejné holky se stala matka a z toho vtipálka po jejím boku otec.

Nyní už vnímám a mozek mačká „delete“ nad bolestí a „upload“ na lásku. Dostávám ji konečně do náručí, kouká a dost zkoumavě si mě prohlíží, je nádherná, je naše. Nepláče. Snažím se s ní trochu neobratně mazlit, je trpělivá, zkouší se přisát a na chvíli se podaří.

Mezitím placenta vyšla, prý jestli jí chci vidět: „Ne, děkuji.“ To nejdůležitější už vidím… Nějaká doktorka mě šije, nástřih nebyl, dostanu jen 4 kosmetické stehy. Cáká do živé rány dezinfekci hlava nehlava, mám chuť jí dát patičkou. Pak už se ale všichni zdekují a je klid. Jen my tři koukáme jeden na druhého a seznamujeme se… Vítej mezi nás, lásko.

Shrnutí závěrem: Porod – krásný, rychlý, bolest zapomeneš, láska zůstane, Podolí – úžasné, rodit už jen tam, partner – díky, že jsi tam byl, miluju tě, omlouvám se, ty a ona jste moje všechno.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 11.02.16 00:17

:potlesk: Úžasný, skvěle podaný, četlo se jedním dechem i při té délce! Delete a upload dobrej a „zajdi branko blbá nebo chcípnu“ mě odrovnalo:-) Gratulace k slečně - Há jako…jméno nebo příjmení? :-)

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1767 příspěvků 11.02.16 00:25

Jé, konečně nepřeslazený porodní deníček podle mého gusta… Chlapi to chudáci vždycky odnesou, ale zase není to jako v amerických filmech, kde na ně rodící ženy řvou, jak je nenávidí a že za všecko můžou :mrgreen:

Akorát proč ti tak moc záleželo na tom, aby malá nebyla Štír? není to náhodou jedno (nejsem v astrologii kovaná, sama jsem Štír a má to pro mne váhu zhruba takovou, jako barva spodního prádla)?

 
Dašule7
Kecalka 486 příspěvků 1 inzerát 11.02.16 01:24

Už dlouho mě nepobavil nějaký deníček :palec:
Opravdu jsem se od srdce zasmála a za to děkuji :lol:
Moc gratuluju k holčičce :kytka:

 
Zabatko
Závislačka 2708 příspěvků 11.02.16 06:15

Moc pěkné :-). Akorát mi nějak hlava nebere, proč se i „bezproblémový“ pár začne snažit o dítě s mobilní aplikací a ovulačními testy. :lol:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 11.02.16 07:38

:potlesk: pěkný

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 11.02.16 08:21

Ach jo :nevim: gratuluju k slecne Ha :kytka:

 
Lenka 80
Kelišová 6008 příspěvků 11.02.16 08:34

Uf delší deníček tu snad ještě nebyl :-) ale je pěkný a dobře se to četlo. Gratulace k malé :hug: :kytka:

 
Berkyová J.
Nováček 5 příspěvků 11.02.16 08:45

Krasny :* :srdce:

 
Netaneta
Kecalka 344 příspěvků 1 inzerát 11.02.16 09:15

Říjnový vánek mi zlehka ofukuje mokrou prdel.:-D

 
Manticora
Ukecaná baba ;) 1641 příspěvků 11.02.16 09:21

Krásný deníček, i přes délku se skvěle četl. Gratuluju k narození dcerky.
„Zajdi branko blbá“ mě naprosto rozsekalo :-))

 
Bonulinka
Zasloužilá kecalka 533 příspěvků 11.02.16 09:26

Gratulace :kytka:. Měla jsem to u posledního porodu podobně. Voda trošku odtekla 10.10. pár minut po půlnoci. Manžel natěšený, že je to super datum. Já jen doufala, že to nebude dlouho trvat, protože síla kontrakcí byla minimální ( zhodnotila jsem to na poslíčky ). A taky jo. Kluk se narodil až 11.10. Jsem ale ráda, že nic neurychlovali.
My tedy máme Váhu ( vzdušné znamení ) a tím naše rodina završila všechny čtyři živly.

 
Misel02
Závislačka 4250 příspěvků 11.02.16 09:26

Moc pěkný deníček ja jsme měla termín taky 24.10 ale nakonec se malej rozhodli jit ven už 14 takže máme doma váhu jako vyšitou :-)

 
Pety2
Ukecaná baba ;) 1075 příspěvků 11.02.16 09:48

Super deníček! Máš u talent, nevím jestli i jinak něco píšeš, ale určitě bych to zvážila :potlesk: :palec:

 
svycarka
Kelišová 6332 příspěvků 11.02.16 10:34

Davam 5 „bludistaku“ :mrgreen: Hodne dobry denik :palec: :potlesk:

 
Ewe_liina
Kecalka 219 příspěvků 2 inzeráty 11.02.16 10:41

Dekuju holky, jsem rada ze se deníček většině líbí, však mi taky trvalo skoro 3 mesice ho dopsat :) @MarketMatej Há jako jmeno ;) @Kajuli To vis ze to je ve finále jedno, jako prvomatka jsem řešila spoustu zbytečnosti - ale to uz jsme my Panny, plánující do detailu, perfekcionistky :)

 
protection  11.02.16 10:45

Moc pěkně naturalisticky napsané, hezky se to četlo. Žádná očesaná slova okolo :-). Hodně štěstí :kytka:

 
babanci
Ukecaná baba ;) 1419 příspěvků 11.02.16 10:52

Moc pěkný a vtipný. Být tebou, zkusím se živit psaním. :lol: je mi Tě líto, že to bylo tak dlouhé a napadá mě, kdyby nedělali hamiltona, jestli by to nepřišlo nějak přirozeně a lépe, mě se nelíbí, že do toho zasahují. My budeme rodit v dubnu /moje prvorozená/ a řeknu Ti, mám z toho hrůzu už teď. Je to větší strach než když jsem rodila já sama.

 
babanci
Ukecaná baba ;) 1419 příspěvků 11.02.16 10:55

@Ewe_liina Jé, to máš pravdu, mám doma pannu v mužském vydání a ten někdy plánuje.. je tak aktivní až je radioaktivní. :D

 
kacaba379
Ukecaná baba ;) 1425 příspěvků 11.02.16 13:24

Gratuluju, denicek je napsaný vtipně, četlo se to dobře. Já jen moc nechapu tu injekcí při prijmu. Odtokem vody porod začal, tak proč bys to měla zaspat? Zbytečně se to tím protáhlo, plus ty atb. potom…taky jsem dojela do porodnice večer s odtékající vodou, kontrakce nebyly, nález nula nula prd..celou noc jsem sice nespala, ale mimin byl v 8 ráno na světě a ani to moc nebolelo :mrgreen:. tady to drbani do porodu je pěkně naprd :nevim:

 
Janina1982
Kelišová 5428 příspěvků 11.02.16 13:25

Bezvadně napsaný deníček, vtipný a napínavý se šťastným koncem :-)
Ať se slečně Há mocinky daří :kytka:

 
ivulebobule
Kecalka 215 příspěvků 11.02.16 13:30

Super deníček, fakt jsi me pobavila :lol: Skvěle napsané, máš talent :potlesk:

 
Junkyska
Závislačka 3137 příspěvků 11.02.16 13:33

Krásně napsáno…pobavila jsem se… :lol:

 
andilek2766
Závislačka 2753 příspěvků 1 inzerát 11.02.16 16:48

Super ctivy denicek :palec:

 
adilka
Kecalka 132 příspěvků 1 inzerát 11.02.16 18:34

Super. Smála jsem se, až se mi malá v břichu asi pořádně natřásala.. :lol: Jinak ji taky budu chtít ´´vypudit´´ trošku dřív než mám termín, tak budu také zkoušet ´´osvědčené´´ typy :palec: :mrgreen:. gratuluju k princezně a doufám, že také přežiju porod a bolest bude rychlá a malá ji hned nahradí :srdce: :mrgreen: :kytka:

 
tetaagáta
Kecalka 299 příspěvků 11.02.16 19:03

Nádherný porod a přístup! Blahopřeju!!!

 
tetaagáta
Kecalka 299 příspěvků 11.02.16 19:04

@zolycka Co Ti nevoní tentokrát, šťouro?

 
Tullia
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 2 inzeráty 11.02.16 21:04

Moc hezky napsané. Už se těším na další deníček. :lol:

 
JančaE
Povídálka 36 příspěvků 11.02.16 21:49

Krásný deníček, úplně mě to dojalo!

 
Sendy888
Zasloužilá kecalka 758 příspěvků 11.02.16 23:22

Super deníček! :potlesk: Délka vůbec nevadila. Měla bys psát dál…

Příspěvek upraven 11.02.16 v 23:33

 
Ya-ya  12.02.16 04:47

@tetaagáta
@zolycka Co Ti nevoní tentokrát, šťouro?

no to vis, dovolila si chtit epidural a dostala antibiotika.jaka hruza a zpackany porod

 
kacaba379
Ukecaná baba ;) 1425 příspěvků 12.02.16 11:07

@tetaagáta nevím jak zolycce, ale mi tam teda vadí ta injekce při příjmu, nechapu její smysl… :mrgreen:

 
Ajka1989
Povídálka 11 příspěvků 12.02.16 12:47

Tohle byl fakt asi nejlepší deníček jaký jsem tady četla, hlavně věta No jasně, říjnový vánek mi zlehka ofukuje mokrou prdel :lol: BOMBA!!!

 
LittleLion
Kecalka 157 příspěvků 13.02.16 09:51

Pobavilo moc :palec: Hlavně „No jasně, říjnový vánek mi zlehka ofukuje mokrou prdel“ :lol: Super deníček :palec:

 
mohout710
Stálice 90 příspěvků 14.02.16 09:00

Krasne moc :srdce:

 
Lenča74
Závislačka 4489 příspěvků 19.02.16 22:11

Nádhera :palec: :palec: netušila jsem, že se dá smát i brečet zároveň

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Inzeráty uživatele