Kterak Tadeášek na svět přišel

barbanek  Vydáno: 19.07.06

Nikdy jsem se porodu nebála, v posledních týdnech těhotenství jsem se na něj spíš těšila. Možná i proto, že miminko bylo „vymodlené“, přišlo po několika letech snažení pomocí IVF.

Všechno začalo v těhotenské poradně , kdy se doktorce nezdál monitor, proto mě poslala na kontrolu přímo do porodnice. Jezdila jsem tam 2× denně asi 4 dny a pak se rozhodli, že si mě tam už nechají, cca týden mě budou „pozorovat“ a po týdnu porod vyvolají. To bylo v pondělí.

V úterý - po ranním monitoru - při vizitě doktor prohlásil, že je to spíš horší než lepší, že se miminku u mě nedaří a že musí ven. V půl osmé jsem dostala tabletu na vyvolání, prý jestli zabere, tak v poledne, nejdéle odpoledne porodím. V devět začaly bolesti - jen jako velmi silná menstruace, v deset pravidelné kontrakce, ve dvanáct byly po 5ti minutách a doktor mi „píchl“ vodu. Prý to musí přijít každou chvíli. Moc jsem se těšila, bolesti začínaly být nesnesitelné a přestaly pomáhat i různé uvolňovací metody a prodýchávání. Dost času jsem trávila napojená na monitor, kde mrňouskovi tlouklo srdíčko jako o závod, myslím, že ani vrcholový sportovec po překonání světového rekordu by neměl takový puls. Všechno bylo připraveno i na případného císaře, kdyby už se nemohlo čekat. Jenže se kromě těch příšerných bolestí nedělo vůbec nic… Ve čtyři odpoledne byly kontrakce po dvou minutách a já začínala vidět všechny svatý. Nepomáhala sprcha, dostala jsem koňskou dávku něčeho proti bolesti, ale přišlo mi, že ty kontrakce jsou potom ještě intenzivnější. Vůbec jsem se neotvírala. Mrňousek byl sestoplej, připravenej vykouknout na svět, ale maminka byla pořád zavřená a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mohlo změnit. Asi v šest hodin jsem (když jsem zrovna nekřičela při kontrakci) prosila každého, že už to nevydržím, ať mě vezmou na toho císaře nebo ať se mnou něco udělají, cokoliv, protože jinak při příští kontrakci asi umřu… Dostala jsem něco na „rozehnání“, vše zůstalo při starém, jen bolesti byly po 5-7 minutách. Večer jsem měla 38 horečky a zvracela jsem, i když netuším z čeho, protože v tu chvíli jsem už 24 hodin nic nejedla. Síly mě opouštěly a já v těch pauzách mezi kontrakcemi upadala do mikrospánku. Tahle situace trvala až do třech hodin do rána. Trávila jsem ten čas střídavě u doktora na koze, na monitoru a ve sprše. Tam bylo asi nejlíp, přišlo mi, že sprcha ty bolesti taky rozehnala na malinko delší intervaly (lepší po 5 než po 3 minutách, no ne?). Celou dobu mě držely nad vodou sms od manžela a od kamarádek, vždycky jsem si řekla, že to přeci musím zvládnout.

Ve tři ráno jsem byla na 4 cm, kontrakce opět po 2 minutách, přesunuli mě na porodní sál. V půl čtvrté dorazil manžel a já opět zalezla do sprchy. Na kontrakce už sice nezabírala, ale pustily se do mě i křížové bolesti, tak jsem si horkou vodou kropila aspoň záda. Navíc bylo strašný horko, takže jsem na sebe minutu lila horkou vodu a pak minutu ledovou. Opět každou chvíli monitor a „vnitřní“ kontrola. Pořád nic… Každá hodina mi přišla dlouhá jako tejden před vejplatou… Venku se začalo rozednívat a já začala ve sprše sprostě nadávat, na všechny doktory, že nejsou schopný nic udělat, že jsem měla mít dávno po porodu,… (víc snad ani napsat nemůžu…). V půl devátý jsem bolestí křičela na celý areál nemocnice a byla otevřená na 5 cm. Na:,–(ili mi oxytocin s tím, že kontrakce budou častější a silnější. Chtěla jsem říct, že to už snad ani nejde, ale pokoušely se o mě mdloby a já nebyla schopná slova ani pohybu. Pak nastala ta nejhorší půlhodinka. Kontrakce trvaly 2 minuty a mezi nima bylo ta 20-30 vteřin na nabrání sil. Chudák manžel si taky vytrpěl svý, nevěděl, jak mi pomoct. Nebyla jsem schopná vnímat, co mi říká, ale byla jsem ráda, že na mě mluví. Mezi kontrakcema jsem prosila, ať už to skončí, že další nezvládnu, volala sestry, doktora, prý musím ještě chvíli vydržet…

Bylo přesně 9 hodin ráno, když PA řekla „tak maminko, je to tady, s další kontrakcí tlačte…“ Přišel doktor a pak už to šlo jako po másle… Samotný porod byl otázkou tří zatlačení, takže jsem vlastně měla porod rychlý a bezproblémový, i když mě malej hodně potrhal, radši ani nechci vědět, kolik mám stehů…

Když bylo po všem a já byla jakž takž schopná komunikace, vysvětlil mi doktor, že to jinak nešlo, že to bylo delší a těžší proto, že porod vyvolávali, že u přirozeného by to bylo jiný, ale fakt nebyla jiná cesta. Tadeášek se narodil ve středu 12.7.2006 v 9:03, měl 49 cm a 2890g. Sice skoro o tři týdny dříve, ale ustál to dobře a je to nejkrásnější miminko pod sluncem.

Doufám, že na tyto trable rychle zapomenu. Zatím se mi při vzpomínce na porod zalévají oči slzami. Ale už teď jsem rozhodnutá, že se v budoucnu pokusíme pořídit Tadeáškovi sourozence…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
sesty
Povídálka 21 příspěvků 19.07.06 20:24

Maminko Barbanku, jsi dobrá. Je nadevše jasné, proč rodí ženské a ne chlapi. Vyhynuli bychom.
Už to máš za sebou a brzo zapomeneš. Já už ani nevím, že to bolelo (a to jsem první holčičku rodila od soboty do úterý a dva dny jsem měla bolesti po 3 minutách).
Ať ti dělá Tadeášek samou radost a užívej si miminkování.
 Evča

 
Sonule
Ukecaná baba ;) 1674 příspěvků 19.07.06 21:13

Koukám, že se můj porod velmi podobal tvému. Až tedy na to šití, u mě spravil jeden steh. Ale jsi holka šikovná. Zvládla jsi to. :) Já už si to skoro nepamatuju, tak doufám, že už taky brzy zapomeneš! Ať vám Tadeášek dělá samou radost a jste všichni zdraví.

Sonule (z července '06)

 
MISA2
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 20.07.06 09:15

tada Barbanku ja vim ze jsem to nemela cist, ale super, jsi hrozne sikovna! aj slzu jsem uronila! tak at vam kluk dela jenom radost :) a at jste vsichni zdravi!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček