Kubíček

LydaM  Vydáno: 28.12.10

Jak lze „chybou“ Dr. přijít o vytoužené miminko.

.
2 komentáře

Dlouho jsem uvažovala zda sem napsat. Něco mi říkalo, že ano jelikož o preklampsii a help syndromu se toho mezi těhulkama moc neví. A to je škoda.

Tehdy ještě s přítelem jsme si řekli, že bychom si mohli pořídit miminko. Tak jako každá jsem uvažovala, jak rychle to půjde po vysazení HA a k našemu údivu hned po 1. cyklu. Netrpělivě jsem čekala na to, až půjdu na UTZ a uvidím tam naší malou „fazolku“. Dle UTZ jsem byla 5+3 a dle MS 7+3 tt, ale srdíčko tam bylo, tak jsme byli spokojeni všichni tři.

Za další 3 týdny jsem byla objednaná na KO a vypsaní těhotenské průkazky. Přítel (už manžel) jakožto hrdý tatínek šel se mnou. Sedla jsem si u sestřičky, že mi musí změřit tlak. Jelikož jsme šli po schodech do 2. patra nepřikládala jsem velkou váhu tomu, když mi naměřila 130/80. Jinak KO proběhla v pořádku. Srdíčko bylo krásně vidět.

Další KO byla už ve 13. tt a nasledně odběr krve na VVV. Poté opět měření tlaku, nyní už s výsledkem 152/94! Miminko dle UTZ bylo opět v pořádku, jen pro jistotu mě můj Dr. poslal na KO s tlakem. Tam jsem dostala na 24 h Holtr a taky na srdíčko. Takže jsem domů odcházela jako Robocop. Druhý den jsem šla na sundaní Holtra a odevzdáni výsledků mému gynekologovi, no výsledky nestály za nic, moje tlaky přes den byly od 140/90 až do 184/110! Na to jsem dostala prášky Dopegyt.

Následovala další KO, teď v 15. tt a můj kamarád tlak stále rostl. Sestřička naměrila 155/112! Opět jsem byla odeslána k Dr. s tlakem, opět Holtr. Můj kamarád tlak rostl pomalu s Kubíčkem. Když jsem byla ve 21 tt měli jsme s přítelem svatbu – 19. 7. 2008. Všichni nam dávali dárky už pro Kubíčka, každý se fotil s rukama na mém bříšku, všichni jsme byli ještě v tu dobu šťastní. Další KO u mého Dr. byla hned v pondělí a tlak byl pořád větší a větší. Dr. mě objednal ke specialistovi do Fakultní nemocnice v Porubě, ale až 3. 9. 2008.

Tam už jsem ale nestihla dojít…

21. 8. 2008 jsem přijela k rodičům na návštěvu, nebylo mně nějak zle, jen mi piskalo v uších… ale mým rodičům jsem se zdála být šedá! Po změření tlaku, kdy mi to už po třetí za sebou ukázalo 202/180 a puls 140 jsme volali záchranku. Dispečerka jen nechápala, že ještě žiju a navíc že cítím pohyby! Sanitka u nás byla snad do 10 min! Přijeli 2 doktoři, změřili tlak a opět přes 200!

Tak jsem jela s nimi, v nemocnici mi dělali ozvy a nechápali, že malý žije, pak mě napojili non stop na měřeni tlaku co 10 min a dávali mi jedny prášky za druhými… to bylo 22 h… tlak mi ale neklesal… pak přišly výsledky z krve, už to nebyla preklampsie ale help syndrom… pořád jsem nevěděla o co jde… ve 2 h bylo jasné, že musím jít na císař.

Malý se narodil 8,35 h ve 26. tt a vážil pouhých 590g! Po 6 dnech svůj boj o už tak krátký život prohrál. To vše kvůli tlaku…

Dneska vím, že se na nás Kubíček dívá tam ze shora a hlídá svého brášku Toníčka, kterému budou 4 měsíce.

A to je náš Toníček.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Káčátko3
Stálice 71 příspěvků 28.12.10 07:13

Milá LydoM. Soucítím s tebou. Prošla jsem hellpem 2× a jen zázrakem jsem přežila a dokonce i moje děti-viz můj deníček. Dokonce je možné, že jsem se s tebou chtěla kontaktovat ve fakultce, protože když jsem tam v tom období byla s malou na kontrole, tak mi primář por.odd. sdělil, že mám kolegyňku na JIPce, která bojuje s hellpem. Protože těchto případů je málo, je možné, že jsi to byla zrovna ty. Nabídla jsem kontakt a pomoc, ale nevím, zda to bylo předáno. V každém případě je mi moc líto, že to poprvé takhle dopadlo, ale na druhou stranu se raduji s tebou, že druhé dítě je v pořádku a ty taky… Moc držím palečky, aby už vše šlo jen tou dobrou cestou a byli jste všichni zdraví :srdce: a aby vás váš andílek hlídal :andel: Káčátko

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 28.12.10 08:08

Já mám vyšší tlak celé těhu, první i to druhé, a i přesto mi zřejmě úplně nedochází, co se může stát. Obdivuji, jak jsi silná a vše jste zvládli a pořídili si ještě Toníčka. Hodně štěstí. :palec:

 
Nerine
Kelišová 5305 příspěvků 28.12.10 09:17

Moc mě mrzí, čím jste si prošli :cry: Je dobře, že se stal zázrak a máte ted´ malého Toníčka :huban: :hug: Kubíček na něj určitě dohlíží, tím jsem si jistá :andel:

 
monina
Závislačka 3538 příspěvků 28.12.10 09:34

Je mi líto co tě potkalo.....
sestra přesně před rokem porodila taky císařem .....v těhotenství měla pořád zvýšený tlak …jinak se cítila v pohodě…ale bohužel její gyndr.k tomu absolutně nepřikládal žádnou váhu…žádné vyšetření nebo aspoň kontrolní měření u něj.....prostě si ji zval jen na běžnou KO.....a tak se Terezka narodila předčasně za velkého fofru…3 týdny problémy s placentou…původně měla vážit +- 3000g a narodila se s váhou 1700g …teď po roce jsou snad konečně v pohodě( ale lékaři v nemocnici říkali,že obě dvě byly přivezeny už 5min po 12 )......někdy bych těm „doktorům“ brala diplom…

drž se a užívejte si miminka :srdce:

 
adorablemamka
Kecalka 120 příspěvků 28.12.10 09:40

Je mi líto, jak jsi přišla o chlapečka, je to hrozné, tak moc se těšit a pak mít prázdné ruce, já si to nedovedu představit..ale ty jsi opravdu silná a díky tomu si teď můžeš užívat brášku Kubíčka…
Přeji Vám moc moc zdravíčka… :hug: :srdce:

 
Amber
Extra třída :D 14492 příspěvků 28.12.10 12:15

No to je tedy síla.. Já měla ve 33tt tlak 180/110, ale právě jsem netušila, co se může stát, tak jsem byla naprosto v pohodě. Bála jsem se o malého, ale říkali mi, že jde spíš o mě. Tady vidím, že šlo o oba.. Ležela jsem s tím v Podolí týden, pak mě pustili domů se 3 druhy léků a s tlakem 145/95 jsem dokončila dokončila těhu v 37+5, pro problémy s placentou jsem musela jít rodit. Přežili jsme oba, ale už se těším na další těhu.. Zase je fakt, že si dám sama pozor a budu se hlídat - i doktory..

Jsi moc statečná, přijít takto o miminko je moc bolestivé.. Toníček je krásný :)

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 28.12.10 16:27

Je mi strašně líto, co se ti stalo :hug: gratuluji k maličkému :palec: přeji Vám jen samé štěstí a zdraví..
já jsem měla se synem v těhotenství zvýšený tlak 130/80, jenže můj normální tlak byl vždycky (i v těhu s malou) 100/60…pořád jsem říkala, že to není v pořádku, pořád jsem cítila bolesti v podbřišku, z toho místa jsem cítila pak odejít placentu, ale můj tlak těsně před porodem byl 190/120, ale syn už nežil..takže už mám doma tlakoměr, kdyby se to mělo opakovat…děkuju, že jsi o tom napsala…
mějte se i se synkem krásně… :hug:

 
Amber
Extra třída :D 14492 příspěvků 28.12.10 17:03

Zitorko Ty taky???? To je tedy síla.. :( Je mi to moc líto.. Strašně se budu bát u dalšího těhu.. :(

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 28.12.10 18:59

I já jsem u prvního těhu zápasila s vysokým tlakem. Můj pečlivý dr. mě po třech kontrolních měřeních poslal na týden do nemocnice, naštěstí se tlak nezvrhl v nic horšího a zbytek těhotenství jsem byla na Dopegytu.

 
LydaM
Závislačka 3740 příspěvků 28.12.10 19:26
Kačátko3

Nene o ničem jsem nevěděla,ani mi nikdo nic nevzkazoval.

Jojo hodně holek si myslí že mit vysoký tlak v těhu nic neni,ale moje druhé těhu jsem už byla ve Fakultce v rizikovce,docha­zela jsem tam co 2tydny. O malého jsem se bála o to více protože vím že se ten HELLP může vratit.Jinak jak můj 1.porod tak i druhý vedl Dr.Michalec :palec: a pokud budem ještě uvažovat někdy o mimi(bojím se ted o tu jizvu,předci jenom mám za sebou 2 císaře :cry: )tak i kdybych měla dát peníze do obálky chci jit zase k němu!!! :pankac:

 
BaraF
Závislačka 2738 příspěvků 28.12.10 19:49

Rozhodně ti nezávidím a chápu, že hledáš „toho, co za to může…“. Ale on nikdo takový prostě není. Kdyby tě gynekolog převedl na porodní dříve, asi by ti navrhli i potrat (do 24tt), tyhle stavy ohrožují i matku (a to na životě). Medikace je složitá a rozhodně by ti nedali nějaký zaručený prášek co by vše srovnal… Já byla těhotná poprvé v roce 2004, na předporodním kurzu (nemocnice Uherské Hradiště) nám o preeklampsii říkali, hlavně, že je to věc bez varování a fatální a že si máme hlídat „jak se cítíme“, prostě že se to stává a žádná prevence není, někoho zradí vlastní tělo…

 
Micus
Echt Kelišová 9025 příspěvků 28.12.10 21:00

Přeju hodně radosti z krásného miminka a ať tě ztráta bolí co nejméně :hug:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14166 příspěvků 28.12.10 22:02

Ach jo… je mi to moc líto… :cry:

 
petra79
Echt Kelišová 9667 příspěvků 4 inzeráty 28.12.10 23:33

To je mi moc líto.Já taky mám vysoký tlak a v těhu jsem ho měla jednou tolik.Porodila jsem v 38-4 taky to bylo jen tak tak.A druhýho těhotenství se bojím,protože se může stát cokoliv..

 
zuzka84
Kelišová 7267 příspěvků 29.12.10 12:13

Je mi moc lito co vas potkalo :cry:
Jen nechapu proc chybou doktora , neprislo mi , ze by nejak pochybil, bohuzel ale zivot je pes :-(

 
PavlaRe
Povídálka 22 příspěvků 29.12.10 13:35

Ahoj Liduško,

je mi moc líto co jsi prožila. Jsi odvážná, když ses pustila do druhého miminka. Souhlasím s tebou, že lékaři mohli udělat více. Minimálně ti mohli dát léky na tlak. Já měla celé těhotenství tlak v pořádku, ale ve 30. týdnu se vše zvrhlo. Prakticky se mi tlak zvýšil ze dne na den a pořádně jsem nevěděla co mám dělat. Když jsem si v nemocnici stála za tím, že mi opravdu není dobře, pak mi paní doktorka teprve udělala testy na hellp, jinak by se určitě nikdo neobtěžoval.

Ráda bych se Tě zeptala, zda bych mohla zveřejnit Tvůj příběh na webových stránkách, které věnuji právě této zákařné nemoci: www.hellp-syndrom.blog.cz

Já se zkrátka nechci smířit jen s tím, že možná nějaký doktor má chabé znalosti o takto nebezpečné nemoci a jiný vůbec neví o co jde. Proto mám chuť také založit občanské sdružení.

Mějte se moc hezky a držím palečky ať je malý zdravý.

PS: moje e-mailová adresa je: hellpsyndrom@sez­nam.cz

Pavla

Příspěvek upraven 29.12.10 v 13:38

 
ze.janina
Ukecaná baba ;) 1634 příspěvků 29.12.10 13:51

Je mi moc líto co se ti stalo,já přišla o holčičku v 36 tt,příčina byla omotaný pupečník,tlak jsem měla celý těhu v pohodě,ale jsem moc ráda,že jsi napsala svůj životní příběh, o help syndromu jsem toho dřív moc nevěděla,tet už jo,aspon vím na co si mám dát pozor.
Toníčkovi a samozřejmě i tobě přeji hodně zdravíčka je kouzelnej,pa Janina

 
petullle
Generální žvanilka 20506 příspěvků 29.12.10 16:51

Ahoj lydo je to těžké co tě potkalo a moc dobře chápu jak si se cítila já si prošla těžkou preeklampsii a jedinný co mi taky přišlo divný je to že mi pískalo v uších :roll: ale s tím rozdílem, že tvůj chlapeček byl slaboučký :cry: ale tedka už je vše v pořádku Kubíček na vás kouká z nebíčka, my tam taky máme Andílka ten to ale vzdal už v 13t.t. :cry: ale máme už krásný dětičky a ty nám veškeré škaredé zážitky zaženou a už budeme mít jenom samou radost jak nám děti porostou :hug:

 
Myška 76
Povídálka 32 příspěvků 30.12.10 21:03

LydoM moc gratuluji k Toníčkovi :kytka: a je mi líto co jsi si prožila s Kubíčkem.

 
JITULINECKA
Kecalka 314 příspěvků 31.12.10 09:55

Mrzí mě, co se stalo :hug: , také máme svého andílka, přišli jsme o mimi v 24.týdnu.Hlavní je, že se vám teď narodilo krásné zdravé miminko, moc k Toníčkovi gratuluju a přeji vám, ať z něj máte jen a jen radost :kytka:

 
Luciash1  03.01.11 13:36

Já taky rodila mrňouse v 36 týdnu, předčasně mi praskla voda a to už jsem v porubě ležela asi po 4 kvůli tlaku, bílkovině a slabé preeklampsii, i když tlaky jsem měla i 180 na 160 a víc. Byla jsem oteklá a staršně naštvaná, že tam pořád musím ležet a že k čemu to je, když mi relativně nic není, no jak to tu čtu nejradši bych si nafackovala, když si uvědomím co se vše mohlo stát. Taky se strašně bojím, u mě preeklampsie začala kolem 30 týdne a nedovedu si představit, že příště to může být dřív a dopadnou jinak než teď. Je mi líto co se stalo…Jinak děti máme stejně staré můj mrňous má taky 4 měsíce.

 
Luciash1  03.01.11 13:36

Já taky rodila mrňouse v 36 týdnu, předčasně mi praskla voda a to už jsem v porubě ležela asi po 4 kvůli tlaku, bílkovině a slabé preeklampsii, i když tlaky jsem měla i 180 na 160 a víc. Byla jsem oteklá a staršně naštvaná, že tam pořád musím ležet a že k čemu to je, když mi relativně nic není, no jak to tu čtu nejradši bych si nafackovala, když si uvědomím co se vše mohlo stát. Taky se strašně bojím, u mě preeklampsie začala kolem 30 týdne a nedovedu si představit, že příště to může být dřív a dopadnou jinak než teď. Je mi líto co se stalo…Jinak děti máme stejně staré můj mrňous má taky 4 měsíce.

 
Janýsekk
Povídálka 34 příspěvků 04.01.11 21:23

Ahoj Liduško,
to s Kubíčkem je mi strašně líto a zároveň moc gratulujuk Toníčkovi. Já měla problémy s tlakem u obou dětí. Prvního Honzíka jsme donosila do 38 týdne, ale měsíc před porodem jsem byla hospitalizovaná na riziku. Druhý Kubíček se narodil 32+6, tlak mi už nedokázali snížit a navíc jsem měla špatné jaterní testy a špatný monitor. O Hellpu a preeklampsii jsem hodně četla a myslím, že v Tvém případě měli samozřejmě dělat do nekonečna jaterní testy, hlídat bílkovinu v moči atd…. nicméně jak se Hellp syndrom rozjede nikdo a nic ho nedokáže zastavit. Nedokážu posoudit, jaký vliv měl bezprostředně tlak na malého a zdali by přežil, kdyby ti udělali císaře dřív,nebo víc snižovali tlak, ale určitě bys musela rodit předčasně, jinak bys umřela i ty, alespoň mě to tak vysvětlovali. Nevím, jestli tě to uklidní, ale je lepší si říkat, že se nedalo nic dělat, než si stále opakovat „kdyby“….Chtěla jsme ze zeptat, jestli si měla s Toníčkem tlak normální? Hellp syndrom i preeklampsie se prý hodně opakují a dochází k nim v dalším těhotenství o mnoho týdnů dříve, tak jak to bylo u mě.
Přeji hodně sil, zdraví a lásky v novém roce. A všem těhulkám 120/70
 Jana

 
sisinka01
Kecalka 362 příspěvků 19.02.11 21:08

Je mi moc líto co se stalo.Já měla první těhotenství vysoký tlak až ke konci 38týdne a musely mi vyvolávat porod. Nic jsem na sobě nepozorovala jen v jednom oku jsem měla popraskané žilky.Vše proběhlo v pořádku a narodil se nám HOnzík.Po nějaké době jsme se rozhodli pro druhé miminko,ale bohužel jsem potratila.Za 3 měsíce jsem otěhotněla znovu vše probíhalo dobře .Měsíc před termínem porodu jsem se ráno vzbudil stím ,že vidím dvojitě na jedno oko po změření tlaku 140/100 jsme raději jeli do porodnice kde mi už naměřili 160/100 do toho bílkovina v moči bolest hlavy.Dávali mi magnesium tlak pořád stejny a na 2 den ráno se mi porod rozjel sám a malý Martínek se narodil 36+5 : Po porodu vše v pořádku ,ale po 3 hodinách začal kolabovat selhávalo mu dychání a převezli ho do Ostravy .Byl připojen na ventilaci do toho měl streptokoka Bojoval statečně a po 3 týdnech Nás konečně pustili domů.TEn strach už bych v životě nechtěla zažít hlavní je, že už je Martínek v pořádku ťuk,ťuk,ťuk .Mějte se a všem přeji hlavně zdraví. :hug: :hug:

 
jituu83
Nováček 3 příspěvky 17.03.11 22:38

Ahoj,je mi moc líto co tě potkalo s Kubíčkem. Já si taky prošla preeklampsií ve 37tt. Měla jsem bolesti pod žebry a bylo mi zle, můj Dr. mi to odůvodnil rostoucí dělohou, vůbec nevěděl která bije. Pak se z preeklampsie rozvinul Hellp syndrom. Až v porodnici přišli na to, co se děje. Narodil se mi syn Kubíček(1990g/43cm) ve 38+1tt, to byla jeho velká výhoda, že přežil. Mě zachraňovali život. Je smutný, že i v dnešní době někteří lékaři, a je jich většina, nemá tušení o téhle nemoci, protože v tu chvíli se hraje o minuty, ne-li o vteřiny. A proto jsem za tebe ráda, že se Vám to s Toníkem povedlo podruhé dotáhnou do šťastného konce. Přeji moc moc zdravíčka :potlesk:

 
Lula8386  25.03.11 14:43

Ahojky vsem, take mam bohuzel zkusenosti s Help syndromem.Tyden pred tou strasnou zkusenosti se mi spatne dychalo, ale sestricka od meho gyn. mi tvrdila ze tko tak muze byt, jak miminko roste.V pondeli jsem sla normalne do prace, ale bylo uz mi tak strasne spatne, ze jsem byla nucena odejit a jit k doktoru, ten mi okamzite po zmereni tlaku a bilkovine v moci poslal do nemocnice, kde jsem jeste cele dopoledne podstupovala ruzne testy.Ale nakonec mi bylo oznameno,ze malej musi okamzite ven, ze mi jde o zivot a ze nejdrive musi zachranit me a pak maleho, coz bylo desny sok.Stepanek se narodil a mel 1300g a 38 cm.byl malinkej na to ze narodil ve 32tt, ale odpovidal 29tt.Cele tehu mi gyn. rikal, ze je maly ale na zadne vysetreni mi neposlal.Stepanek ma problemy s rustem a pravdepodobne bude prcek dle vsech prognoz, ale hlavne ze je po psych. strance v poradku.V kvetnu mu budou 2, tak uvazujeme pomalu o druhem mimcu, ale mam trochu strach po techto zkusenostech.Ale jelikoz vsude ctu, ze je to proste nahoda, tak doufam, ze jsme si svoji davku smuly uz vybrali.

 
Pajazd  27.05.11 22:05

Strašně moc mě mrzí co Vás potkalo..Já měla na konci těhu také problémy s tlakem, navíc jsem byla hodně oteklá a kvůli tomu mi porod vyvolávali, jenže to už jsem byla pár dní před termínem takže vše dobře dopadlo..Nicméně na kontrole po šestinedělí u mojí gynekoložky jsem se dozvěděla, že jsem měla preklampsii, úplně mě to vyděsilo a fakt jsem ráda, že všechno dobře dopadlo…Nicméně se s hrůzou obávám druhého těhu..
Přeji Vám už jen dobré zprávy hodně štěstí :-)

 
dadulam
Kecalka 252 příspěvků 17.05.16 12:12
preeklamsie

Ahoj, moc mě to mrzí. :,( Taky jsem si prošla preeklamsií. Syn se mi narodil v 37.tt. Měřil 37 cm a vážil 1125g. A jen zázrakem jsme oba v pořádku. Tlak jsem měla pořád v pohodě, až na poslední kontrole mi sestra říkala, je mě nějak nemůže změřit tlak, že jí blbne tlakoměr a nakonec mi řekla, že je to dobrý 120/80. Já už ale měla mžitky před očima. Na to nikdo nebral zřetel. Syn byl menší o 14 dnů a tak doktor prostě přepočítal termín porodu a bylo vymalováno. :cert: Naštěstí jsem šla druhý den do nemocnice na kontrolu s těhotenskou cukrovkou a pak to začalo lítat. Z nemocnice mě už nepustili. Od úterý jsem byla každou noc na porodním sále a přes den na normálním pokoji a pak v pátek jsem podstoupila císaře s epiduralem. Syna jsem viděla jen chviličku a hned ho odnesli. Dva dny jsem byla na JIP a čtvrtý den po císaři mě v noci tlak stále stoupal. Takový šrumec jsem ještě nezažila, injekce, prášek, další prášek rozkousat a já nevím co ještě, je zázrak, že jsem přežila a syn Tomášek byl také bojovník, řekla bych, že větší než já. Teď je mu 7 let a je to zdravý klučina. Jen do dalšího těhotenství jsem se neodhodlala. :(

 
Anonymní  17.05.16 23:42

No tedy, je to mazec všechno co tady čtu…tlak je mrcha, já dost možná kvůli tomu (ale to není jisté, jen domněnka sestřičky na gyndě, spíš příroda věděla co dělá) potratila na rozhraní 6.-7.tt, ani té průkazky jsem se už nedočkala, srdíčko mi dr. potvrzoval ve chvíli, kdy jsem už začínala docela dost krvácet, na první potvrzení těhu jsem byla o dva dny dřív a už jsem špinila, ani hematom tam nebyl, brala jsem i duphaston na udržení, takže to prý klidně mohlo být způsobené kolísavým tlakem - ale co mě zarazilo: léčila jsem se s ním už dlouho předtím, kvůli plánovanému těhu jsem ty prášky co mi ho snižovaly brát nesměla (betablokátory) a i když mi pak po konzultaci s interním dr. nasadili Dopegyt (a to jsem si o změření musela říct, nějak to tentokrát nikdo neřešil, jestli něco beru natož že by mi ho preventivně změřili už při té první těhotenské kontrole, a to to mám v papírech že jsem v prvním těhu dopegyt brala taky a to mě sakra hlídali, jenže on je spíš na udržení normálního tlaku, na to aby snížil už o hodně vyšší nebo srovnal víc kolísavý nemusí stačit, což byl zřejmě i můj případ - přitom měsíc před otěhotněním mi tlak měřili na endokrinologii, kam chodím na kontroly taky už léta se štítnou žlázou, a byl v pořádku, jinak by se to řešilo ale v podstatě jsem před otěhotněním měla tlak OK a nebyl důvod ten dopegyt brát, ze začátku snažení jsem ho na doporučení nasadila, ale když to pořád nešlo a došel mi a do toho jsem měnila praktickou lékařku, už mi nový nechtěla dát, když jsem nebyla těhotná, a nějak jsem to neřešila…HA jsem nebrala, pokoušeli jsme se už o druhé…naštěstí jsem nemusela na revizi a tělo si poradilo samo…i tak to zamrzí a to pořád ještě bylo hodně rané těhu, musí být strašné přijít o mimi později, kdy už je to opravdu človíček, se kterým se v rodině počítá! Všem co se tohle stalo, moc držím palce aby se našla nějaká ta náplast která tu bolest zalepí, trochu už vím jaké to je, i když u mě ještě „o nic nešlo“…no, být to takové to pseudo-těhotenství, co odejde s první menstr. tak to tak nejspíš taky beru, ale vždyť už se tam začínal hlásit o slovo nový život s bijícím srdíčkem, takže řeči okolí typu „asi to tak mělo být, ještě to bylo brzy a půjde to znovu, lepší teď než později, vždyť to byl teprve shluk buněk, pouhý zárodek“ mě moc uklidnit a utěšit nedokážou, třeba to tak být ani nemuselo, kdyby se ten tlak hlídal od začátku a nezačali ho řešit až když jsem začala krvácet, což byl začátek konce nejspíš od první chvíle…ano mám šanci že to půjde přirozenou cestou zas, když jsem i, ač o fous, unikla „výškrabu“, ale ty pochybnosti už někde vzadu budou asi trochu hlodat pořád…na další pokus doporučujou 2-3měsíční pauzu, ale po tom 6nedělí to prostě nechám osudu, až na to tělo bude připravené tj. dostaví se ms a hlavně ovulace tak to půjde, a moc gratuluju zakladatelce že jim to napodruhé s Toníčkem vyšlo! Takže pozor na tlak a hlídat, kdo s tím má problémy, už mám taky doma tlakoměr a příště - jestli nějaké teda ještě někdy bude - nehodlám podcenit vůbec nic…kolegyni ta preeklampsie hrozila taky, měla tlak ještě vyšší jak já, nakonec dobrý, mně ho jednou doktorka naměřila taky dost šílenej ale pak se ukázalo že měla tlakoměr rozbitej a vysoký tlak měli ten den všichni co přišli na kontrolu! :mrgreen: Ale kamarádka tu preeklampsii měla a dost ošklivou, rodila o dva měsíce dřív, samozřejmě akutní císař poté, co ji dvakrát poslali domů, protože hodnoty krve a ty bílkoviny měla pořád ještě v normě, „jen“ jí nebylo dobře a byla oteklá! Naštěstí to s malým zvládli a dnes je z něj pětiletej rošťák, a to byla pár let předtím než s ním otěhotněla na miniinterrupci, a obě děti byly na první pokus! Je to zvláštní jak má někdo štěstí a jiný pocit, že se mu vyhýbá, ale to přijde - i na vás co jste ho zatím neměly, někde určitě čeká, doufám že i na mě…:-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček