Kubíčkův příchod na svět

Violet83  Vydáno: 28.01.11

Vystrašená prvorodička, předčasný odtok plodové vody, nekonečná noc a jak to všechno vlastně dopadlo. Jako těhulka jsem si pořád dokola představovala jaké to vlastně bude… Porod. Pár písmenek, který mě v jedné chvíli dojímali málem k slzám a v druhé chvíli mě děsili jak největší noční můra.

39+0, týden před porodem
2 komentáře

Hned po narození
1 komentář

S mamkou na porodním sále

a tady už spinkám doma
3 komentářů


1 komentář


1 komentář

Postupem času, jak moje bříško rostlo a rostlo a hlavně k posledku, kdy jsem si připadala jak almara, nešlo mi se ohnout, všechno mě bolelo a při slovech poslíčci se mi ježili všechny chlupy na těle, jsem se čím dál upínala k tomu, že porod bude vlastně vysvobozením (já naivka :o))Věděli jsme, že čekáme chlapečka Kubíčka a moc jsme se na něho těšili. Moje těhotenství bohužel nepatřilo k těm pohodovým a klidným, a tak jsme se s manželem tiše modlili (i když patříme k ateistům) aby byl náš prďolka zdravej a v pořádku.

Ten den D začal jako kterýkoliv jiný. Zase jsem se nevyspala, nutkání „na malou“ max. po dvou hodinách a když do toho ještě Kubíček v bříšku hezky namířil ručičkou na močový měchýř, bylo vymalováno. Zase ty hnusný bolesti v kříži, zase ten pupek přede mnou, kolem mně, možná že snad i za mnou? :o)) A to nemluvím o poslíčkách, zase se stavili, kluci jedni, aby mě dvě tři hoďky potrápili a pak zase tradá :o( Ta pravá sranda začala večer. S manželem jsme seděli u televize a já pocítila takové zvláštní mokro na kalhotkách, nic strašného. Nedalo mi to a jukla jsem, kam jinam, než na emimino, kde mě holky poradily ať raději jedu. Tak jsme teda jeli, i když já jsem si ten fakt, že je to vážně tady, ani trochu nepřipouštěla.

Přijeli jsme na příjem, sestřička si ode mně vzala vložku polila ji roztokem, no a NIC. Přesto ale zavolala lékaře, který mě vyšetřil a už nepustil :o) „Jojo maminko, je to plodovka, zůstanete tady, nejdéle zítra budete mít miminko…“ S manželem jsme se na sebe podívali, on se štěstím v očích, já asi spíš s hrůzou. Najednou mě přepadl hrozný strach, že to prostě nezvládnu… :o( Bohužel k tomu všemu musel manžel odjet a já tam zůstala sama, protože jsem byla otevřená pouze na 2 cm (což jsem byla skoro měsíc), bez kontrakcí, bolestí, takže to vypadalo, že to bude trvat opravdu dlouho. A tím jsem se stalo naprosto vystrašenou prvorodičkou, která navzdory všem předporodním kurzům, tlacháním na emiminu o těhotentsví a porodu od A do Z, ví naprosto prd a rozhodně jsem tam nechtěla zůstat sama bez manžela.

Umístili mě na pokoj, který byl hned vedle porodních sálů, abych hezky slyšela, co mě v nejbližší době čeká. Ty jo, holky co rodily, tak teda křičely… sakra ať mi nikdo neříká, že to nijak moc nebolí, vždyť by takhle nekřičely, tyhle a jiné další „skvělé“ myšlenky se mi honily hlavou, zatímco Kubíček si v bříšku ještě vesele kopal :-) Volali jsme si s manželem, to jsme ještě netušili kolik nás tahle noc bude stát, co se týče telefonních účtů :-D. Okolo půlnoci jsem ucítila takové ostré lupnutí, bolest a pode mnou všude mokro. Plodová voda praskla úplně… Zavolala jsem sestřičku, ta na mě mrkla, pokývala hlavou a řekla, že se to pomalu rozjíždí a ať se zkusím ještě vyspat… No jo, to se lehko řekne, ale hůř udělá. Já oči jak tenisáky, protože mi konečně došlo, že tohle už fakt „nerozchodím“ a miminko bude za chvilku s námi. Těšila jsem se i bála zároveň. Zvláštní mix pocitů.

Okolo jedné mě ale sranda začala přecházet, objevily se kontrakce. Zatím to docela šlo, byla jsem zvyklá na vcelku intenzivní bolesti od poslíčků. Nicméně jsem byla s manželem neustále na drátě. Bylo nám líto, že nemůže být se mnou, chtěli jsme si tohle všechno prožít spolu… Ve čtyři ráno ale bolesti nabraly na intezitě a zkrátily se časové intervaly mezi nimi a mě přestalo být definitivně do smíchu. Manželovi jsem už do telefonu jen kňourala, že to bolí jako p*ase a on se chudák pořád ptal, jestli už nemůže přijet. V šest přišla asi něco jako vizita. Nějaká paní doktorka která mně nic neřekla, jen do mně sáhla, sestřičce řekla, že jsem otevřená na 5 cm, ať mě vezmou na přípravu a pak na sál. Díkybohu sestřička byla komunikativnější a tak mi vše vysvětlila.

Měla jsem zavolat konečně manžela a odvedla mě na přípravnu, kde mi dala klyzma, po kterém se bolesti zmírnili, krásně to prohřálo bříško a mně se na chvilku ulevilo. Na sále už čekal manžel, bolesti už zas byly tady v pořádné intenzitě, a tak jsem se sotva vyhrabala na porodní lůžko. A přitom já si tak chtěla ten balón a sprchu a žebřiny a já nevím co ještě užít… V té chvíli jsem ale byla ráda, že jsem, a moje poslední myšlenky patřily nějakému balónu. Vždy když přišla kontrakce čapla jsem manžela za ruku a drtila a drtila a drtila. Pokud nebyla poblíž jeho ruka, schytal to chudák do slabin nebo kam se dalo. Modřiny na jeho břichu ještě hrdě ukazoval asi týden po porodu (no musel si taky užít :-D ). Bohužel mě neminula infuze s oxytocinem a to začal teprve cirkus. Kontrakce střídala další kontrakci v podstatě bez chvilky odpočinku :-( Pak následova infuze s antibiotiky kvůli odtoku plodové vody.

Začalo mě to nutit na velkou, řekla jsem to PA ta mě vyšetřila a řekla, ať v žádném případě ještě netlačím, ten poslední 1 cm nám pořád zbýval a pěkně mě potrápil. Pak jsem konečně byla otevřená na všech 10 a mohlo se jít „na věc“. Říkala jsem si, že to nejhorší mám za sebou, já bláhová. Ta pořádná dřina mě teprve čekala :-D :-D :-D Našemu Kubíčkovi se totiž vůbec nechtělo ven, a tak ne a ne sestoupit. Manžel mě hladil, říkal jak jsem statečná a já mu měla sto chutí pořádně vynadat, co mi to sakra udělal :-D :-D :-D Pak konečně slyším hlas doktorky, která mi říká, že když teď pořádně zatlačím, bude miminko venku… Dala jsem do toho opravdu všechno, ale bohužel. Malej se zasekl tak, že už prý byla vidět hlavička, ale skončila mi kontrakce a tak jsem musela čekat na další.

Tlačila jsem jak jak nejvíc to šlo a až manželův hlas mě vytrhl z toho úporného tlačení a já otevřela oči „Miláčku máme miminko…“ A já uslyšela ten nejkrásnější pláč na světě.Kubíček vykoukl na svět 8. 11. 2010, přesně v 10:20 s mírami 52 cm a 3180 g Dali mi naše zlatíčko na chvilku na bříško, že jsem ho stihla alespoň pohladit a za chvilku s ním utíkali ho ošetřit. Manžela jsem poslala s nimi, aby nám toho našeho fešáka náhodou nevyměnili :-)

Následoval porod placenty a následné šití. Byla jsem po nástřihu a i tak mě ten náš prďolka docela potrhal, tak se to trochu protáhlo. Pořád jsem myslela na to, že už jsem MÁMA a vůbec mi to nedocházelo. Až když přišel manžel s malým v náručí, došlo mi, že ten uzlíček je to nejkrásnější, co mě v životě potkalo. Sestřička mi ho pomohla přiložit k prsu, moc se mu nechtělo, ale o něco jako sání se pokusil a pak už jsme se jen navzájem pozorovali a očucháváli :-D Tekli mi slzy, ale tentokrát nesmírným štěstím, že mám v náručí zdravé krásné dítě a za ruku mě drží ten nejlepší chlap na světě…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
makinav
Povídálka 38 příspěvků 28.01.11 18:15

krásně napsaný, gratuluju k miminku a přeju hlavně zdravíčko :potlesk:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 28.01.11 19:14

moc hezký deníček :palec: gratuluji k miminku :kytka:

 
Violet83
Kelišová 6869 příspěvků 28.01.11 19:29

Děkuju moc holky :kytka:

 
monika82
Ukecaná baba ;) 2010 příspěvků 28.01.11 20:10

Moc hezky napsané. Kubíček je nádhernej. Vidím, že Tě taky potrápil, ale stálo to za to, no ne :-D. andílci naši, i když jsou někdy mooooc uřvaný :mrgreen: . Moc Vám to na té fotce s manžou sluší. Přeju Vám jen pohodičku a štěstíčko s miminkem :hug: .

 
koralina11
Neúnavná pisatelka 16710 příspěvků 28.01.11 20:55

moc hezky napsaný a Kubík je krásné miminko i když tě pořád zlobí ale ono se to otočí apak to bude zlatíčko :-D

 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 28.01.11 21:50

Verunko zvládla jsi to :srdce: A ten malý čertík za to stojí.

 
Dino
Neúnavná pisatelka 17981 příspěvků 29.01.11 02:38

Veru, krásně napsané a Kubíček je zlatíčko

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 29.01.11 05:48

Verčo, jsi skvělá maminka :hug: :srdce:

 
PetaP
Neúnavná pisatelka 19208 příspěvků 29.01.11 09:21

:hug: :hug: krásný Veru

 
LucinkaaV
Kecalka 448 příspěvků 29.01.11 13:41

ahojky moc hezky napsané. Gratuluji k narození Kubíčka. Moje Emmička má stejné datum narození. Akorád se narodila v 19.45 a bohužel císařským řezem.Ještě jednou veliká gratulace.

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 29.01.11 13:49
:palec: :potlesk: :potlesk: :kytka:
 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.01.11 15:58

krásným zase sem to obulela :lol: :lol: hodně zdravíčka přejeme :kytka:

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 31.01.11 21:27

Moc gratuluji! Kubíček je nádherný a ty teda taky nevypadáš, že by ses moc potrápila. moc ti to na sále sluší. :kytka:

 
mayacz
Kelišová 5585 příspěvků 01.02.11 11:53

no teda to se mám taky na co těšit :-) jsem ten tvůj přiběh trochu obulela.. čeká mě to až v červenci tohoto roku a to taky poprvé.. tak jsem zvědavá ..

 
ShayaW
Kecalka 118 příspěvků 06.02.11 01:09

Jsem si zase pobrečela…!! :potlesk:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele