Květňátka 2005: Tak trochu nasladly dennicek :)

kkatus  Vydáno: 28.07.07

Ahoj.
Vyuzivam toho, ze vsetci pospali, zda sa, ze mam tak dve hodinky pre seba :) pokusim sa preto po 3 mesiacoch od porodu popisat svoje, uz dlhise trvajuce, pocity.
Odkial zacat… asi pekne od zaciatku… :)

Som jedinacik. Vyrastala som v rodine, kde hlavne slovo mala matka, ucitelka a trenerka volejbalu.
Od malicka som bola vynimocne nadane dieta, ked som mala 4 roky, vedela som plynule citat, na zakladnej skole som vyhravala jednu olympiadu za druhou (mat, fyz, angl. nem.), popritom som sa venovala viacerym sportom naraz… ale bolo to tak nejak automaticky, bez vacsej namahy. Doma sa to bralo ako samozrejmost, ziadne pochvaly ani odmeny, mama len stale bola sklamana, ze jej nejako nerastiem do vysky a reprezentantka vo volejbale teda zo man nebude :)))

Na gympel som sa dostala bez prijimaciek a prebiehalo to tam v podobnom duchu-najlepsia z rocnika… nebudem to dalej rozoberat, pointa je uplne niekde inde..JA SAMA som cakala na ten moment, kedy sa konecne budem citit „ako niekto“, proste kedy dosiahnem ja svoju metu, kedy konecne budem spokojna… myslela som si, ze to „pride“ ked sa dostanem na medicinu… nestalo sa, cakala som teda, ze snad ked dosiahnem ten titul MUDr :)) ani vtedy sa nic nestalo, ziadne uspokojenie velkeho formatu neprislo. Nastupila som do prace, a zacala sa pripravovat na atestaciu. Odatestovala som 18.4.2005 a zazrak sa nekonal ani vtedy.

Paralelne s pripravou na atestaciu sa rozvijalo nase priatelstvo s Velkym Kubom. Poznali sme sa uz roky, z priatelstva vznikla postupne laska, bolo nam spolu dobre :) tak sme sa rozhodli, ze si zalozime rodinu. A vtedy to zacalo… vtedy ked Velky Kubo povedal, ze chce so mnou dieta, ze sa vezmeme :) Zacala sa naplnat ta „casa“ (po cesky číše??) :)) Otehotnela som v podstate na prvy pokus, bola som statsna aj plna obav, hlavne ked sme na svadobnej ceste na Rhodose presli asi 20km na polnej ceste na skutri… to som bola v 6tt a vedela som, ze ked to dieta vydrzalo toto, tak uz vydrzi vsetko :)) tehotenstvo aj porod bez vacsich problemov, zaciatky s Kubkom trosku narocnejsie (ja ako byvala perfekcionistka som tazko znasala tu obrovsku zmenu), postupne vsak vsetko nadobudlo aky taky poriadok a od jeho 4 mesiacov to bolo len lepsie a lepsie :))
Zacala som chodit trochu do prace, Velky Kubo zmenil job a vdaka tomu sme si mohli „kupit“ auto a byt.
Druhe dieta sme planovali s odstupom 2 rokov a kedze sme to uz nemohli vydrzat, dali sme si nulty pokus a ono to vyslo :)))

.............­.............­.............­.............­.............­.............­.............­......a potom........­.............­.............­.............­.....

potom TO prislo … s druhym tehotenstvom som tak nejak citila, ze TA vytuzena vlna na ktoru som cakala tak dlho je tu. Budeme mat druhe dieta :) Citala som tu konetare niektorych z Vas, ze si to druhe tehotenstvo tak neuzivate, ja som si ho uzivala naozaj riadne, bola som rovnako hrda a pysna na to, ze mi trci pupok :) tesila som sa a uzivala si to. Mozno som sa o trosku menej obavala nejakych komplikacii. Kubka som nejak zvlast na prichod surodenca nepripravovala, nemal na to este rozum podla mna, nejako som si ani nepripustala, ze by som to s dvomi nezvladala… vedela som, ze to nebude jednoduche, ale som povaha, ktora riesi problemy az ked pridu :)
Zatial je to, da sa povedat ovela lepsie ako som ocakavala. Ale to uz viete z komentarov, to tu rozoberat nebudem :)

Co som tymto dennickom vlastne chcela povedat… asi to, ze podla toho, ako ma vatsina ludi pozna, malokto by povedal, ze ja budem ta, ktoru naplni materstvo :)) ale stalo sa a ja som stastna :))
Kazdy den s detmi si uzivam.. samozrejme su chvile, ked to nieje prechadzka ruzovym :,-(om, ale to patri k tomu. Niekedy sa aj zamyslim nad tym, ci sa zo mna nestava „sliepka“… no dufam, ze nie.. uvidime, uvidime.

Mozno je to tym, ze to trva kratko, a ze mam moznost obcas ist na chvilku do prace. Mozno tym, ze viem, ze to ostatne na mna pocka.
Urcite ciastocne aj tym, ze mam „dobre“ deti. A urcite aj tym, ze mam Vas a mozem s Vami riesit problemy :).

Uff. Nebudem to po sebe teraz citat, snad som to napisala aspon trochu zrozumitelne. Niekedy lutijem, ze nemam ten dar pisania ako napr. Nat a Kaede…

Lubim svoje deti a Velkeho Kuba :))

kaktus

p.s. kubko sa vie bicyklovat na „velkom“ bicykli s pomocnymi kolieskami uz 4 tyzdne :) puzzle ale nesklada :)
johanka sa pretocila na brusko v 3 mesiacoch a 3 dnoch (odvtedy to nezopakovala ale pocitam jej to :) )
p.p.s. nabuduce o porode, aby to tu na emimine uplne nevykapalo, ked uz sme sa rozhodli to tu drzat :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 28.07.07 15:13

Jé, koukám nový deníček !

No, kaktusíku, neměla si to lehký. Někdo nebude se sebou vnitřně spokojený ani kdyby řídil zeměkouli a někomu stačí opravdu málo, aby rostl do nebe. Je dobře, že sis tu svoji metu našla a snad tě to jen tak neopustí. :o)

Bib

 
straka
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 28.07.07 15:14

Druhááááá!
Ráďa

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18642 příspěvků 28.07.07 15:15

tak to je krásný deníček, také mám dvě děti ale takovou krásnou zpověď bych asi nesesmolila. tak nějak nemám skoro čas ani dopsat tento komentář, protože prý náš mladší(6M) už umírá hlady.

 
Sarach
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 28.07.07 15:17

3. nase ;)

S. a spol.

 
straka
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 28.07.07 15:26

Katko Kaktusíková,
popsala jsi svoje pocity hezky, je krásný být milující máma a mít vedle sebe milovanýho chlapa. Mám to podobně. A jsem taky moc ráda, že Vás všechny mám.
Ráďa
P.S.: V Tvém deníčku snad nemohu souhlasit jen s tím „trčícím“ pupkem. Vždyť jsi skoro žádný neměla :-) !

 
stania
Zasloužilá kecalka 636 příspěvků 28.07.07 15:29

AHojky holky,  

teda Kaktusiku, jako bych cetla o sobe…:) U me taky vsechny uspechy prichazely  tak nejak samy, ve skole vzdycky nejlepsi, pokorila jsem 4 jazyky, scestovala 4 kontinenty, vsechno ke mne tak nejak ale priplulo aniz bych se moc snazila… Ale… Nejstastnejsi jsem proste doma s detma a manzou a dala bych zlaty prase za to, kdybych mohla byt zenou v domacnosti aspon na nekolik pristich let.....:) Taky porad do manzela hustim, ze musime behem pristiho roku vyhrat loterii, abych zpatky do prace nemusela protoze musim, ale protoze /obcas/ chci…:)  

Piki - ten tvuj vecernicek nam pekne zavaril. :) Jelikoz nas maly ajtak sice neumi mluvit, ale muj notas ovlada levou zadni, tak si ho pousti porad dokola a mne uz z neho brni hlava.:) Obcas do toho prohodi vesele video s babickou, ale pak se zase vraci k Vecernicku…:)

Teda chtela jsem napsat jeste vic, ale musim letet, mizime na tri dny pod stan a jeste nemam dobaleno.  A to uz jsme meli byt na ceste.:)

Papa
Stana

 
Sarach
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 28.07.07 15:47

Kato, strasne krasne jsi to sepsala! A vubec jste strasne fajnova rodinka :) a myslim, ze neni slipka jako slipka a moc dobre Ti rozumim, citim to dost podobne :).  Jen nemam tu prima praci na nejaky castecny uvazek, mela bych s tim neco vymyslet a ne se jen potloukat po „brigadach“ :).

I kdyz jsem nebyla premiantka, ale do top 5 ve tride jsem se vetsinou vlezla, a nikdo ve mne nevidel mistra sveta v podstate v nicem, byla lehci a hezci obdobi, tezsi a narocnejsi obdobi a ja vedela, byla hlavne tatkou vychovana, ze kdyz neco chci, tak se musim snazit a v podstate jsem vzdy dostala nebo dosahla temer vseho, co jsem si usmyslela … modrookou chodickou od jeziska az po bakalare na jaderce ;). Krivdila bych tatkovi, kdybych tvrdila, ze nikdy nepochvalil, ale vetsina pro nej byla taky samozrejmosti a o to vic jsem si vazila kdy na minutku pripustil, ze si vazi toho ci onoho uspechu. Potom prima prace, hlavne kvuli atmosfere a lidem, kterou bohuzel zkazila jedna personalni zmena, ale zase nam to pomohlo rozhoupat se driv k plozeni potomstva ;). Takze vse zle, je opravdu pro neco dobre a narozeni Eli mne naplnilo mnohem mnohem vic, nez jsem si kdy dovedla predstavit a moc se tesim, az bude mit partaka a ja doma budu dal „slipkovatet“ :). Ted uz proste ma nas zivot konkretni smysl!

Sarach & spol.

 
Pomlenka
Kelišová 5156 příspěvků 28.07.07 15:51

Ahoj v novém deníčku,  

nesoutěžím o místo, protože jsem u našich a děsně pomalu se to načítá…  

Jinak nám opět nejde net, už mě to štve. Měl by jít, signál máme, ale prostě nejde.. Ach jo ach jo…  

Chtěla jsem se pochlubit, že jsem včera v poledne nechala Tomíka u našich a teď sjem si pro něj přijela. Prďolka se kě mně šel pochovat, mazlil se, to je kouzelný. Prej vůbec nebrečel, byl hodnej, hezky spal, hrál si, papal… Prostě paráda.  

Já jsem si odpočala, protože manža prej s ničím pomoct nepotřeboval. Tak sjem teda převlíkla postele (moje oblíbená činnost, se vždycky musím na to vrhnout hned, jinak bych se nedokopala…), uklidila a tak, no a pak jsem se flákala.
Večer jsme místo véči někde mimo oba s manžou zvolili variantu zůstat doma, tak jsme si dali obložený talíř, trochu šampáňa (já fakt jen kapku) - v úterý budeme mít 3 roky od svatby, tak jsme využili toho, že si můžeme spolu sednout bez vyrušování a ukládání a tak…
No a dneska jsem jen uvařila a flákala se. Takže jsem odpočatá, kupodivu mi splaskl otok nohou po asi 2 týdnech, takže už mám zase kotníky.  

Včera jsem teda měla príma zážitek - cestou domů jsem ještě byla nakoupit a začlo mi tak děsně tvrdnout břicho, že jsem volala manžovi, ať pro mě přijede. Bylo mi blbě, prtě šťouchalo do čípku, prostě fakt síla. No tak sjem pak teda doma asi hodinu ležela. Už jsem si říkala, jestli v noci nepojedem do porodky…  

Kaede - fakt obdivuju tvojí energii, asi tě dost nabilo, že brácha vypadl, co?  

Terko - ZOO už u mě fakt nehrozí, protože břicho tvrdne docela dost, tak to nebudu pokoušet.  

Jyty - tvoje komentáře jsou fakt lákadlo na to dvojmateřství ;o)) Fajn, že Natálka se nebojí na kolo.  

Kaktus - na deníček se hned vrhnu.  

Mějte se
L+T+cvrčkadlo

 
Zuzicak
Ukecaná baba ;) 1308 příspěvků 28.07.07 16:37

6. z květňand !!!!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!
Jéé já mám takovou radost, v první desítce už jsem pěěěěkně dlouho nebyla.
Je vidět, že Aleš ani manža není doma :-).  

Zuzka a spol.

 
Piki
Zasloužilá kecalka 832 příspěvků 28.07.07 16:37

5. naše :-)))

 
Zuzicak
Ukecaná baba ;) 1308 příspěvků 28.07.07 16:58

KAKTUS - moc pěkný deníček!!!!!! Svojí povahou a proplouváním životem (vždy tak nějak ve všem nejlepší, vše šlo samo, o nic ses moc nemusela snažit) - my hodně připomínáš mojí ségru!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!­!!!! Přesně jako by to psala ona, až na ten sport, ona místo toho má 4 hudební nástroje, na které se naučila prakticky sama, ve třídě vždy premiantka, nikdy se neučila, bez přijímaček na UK MAT-FYZ, ale ona si usmyslela psychologii na Fildě, kam se samozřejmě dostala, jedním vrzem dokončila, odjela do Států za klukem, kterýho chtěla který je dneska její manžel, premiantka ve státech (kde to američanky nějak nemohly zkousnout a proto se s ní ani moc nebavily - závist, no..) a vlastně já ani nevím, jestli má taky konečně pocit naplnění. Ale doufám, že ano.  

I když oproti tvému životu ona si musela prodělat i trpkou zkušenost a to 2 zamlklá těhu než donosila Eliáška. Myslím, že teprve v tu chvíli si uvědomila, že ne vždy jde vše v životě tak snadno..
A aby toho nebylo málo - ona ani neměla pubertu!!!! No fakt!  

A vedle takové osobnosti jsem žila já! Nikdy jsem v ničem až tak extrémně nevynikala, svoje místo ať už ve sportě, ve třídě a tak jsem si musela vždy tvrdě oddřít. Ne že bych byla tak špatná, to ne (asi jako Sarach - v první 5 jsem byla vždy), ale prostě jsem nebyla ta premiantka. A navíc - měla jsem PUBERTU! Pro naše to byl šok. Nebyli zvyklí a nikdy mi v ničem moc nevěřili. A to mě vždycky dost bolelo. Podporovali mě, to jo, ale nevěřili mi.
Třeba po ZŠ mě ani nechtěli pustit na gympl, protože si mysleli, že na něj nemám (upozorňuji, že v pol. 8 třídy jsem měla dvě dvojky). Prostě proto že vše se mnou bzlo mnohem složitější. Stejnětak i při nástupu na VŠ. Mám problém s přechody - mezi školama a tak. Takže na konci prváku na VŠ jsem to chtěla zabalit. Ale nakonec jsem to neudělala, za 5 let jsem vystudovala jako Mgr. na UK (jako jedna z mála z našeho ročníku) a kočnila jsem opět mezi nejlepšími ve třídě.  

Bylo mi z toho vždycky smutno a je mi z toho smutno dodnes. Vlastně i teď mám slzy v očích, když to píšu (to budou asi ty těhu hormony, že jo :-) ), když si uvědomím, jak jsem vždy žila ve stínu své sestry a byla jsem vždy ta horší, které se nikdy nevěřilo, že něco dokáže. Ale já to dokázala.
Dokonce se mi za svůj přístup moji rodiče i omluvili. Sice až v dospělosti, ale bolelo to. Ale jsem za to ráda, že si uvědomili svojí chybu.  

Proto já doufám, že stejnou chybu neudělám a budu maximálně podporovat obě svoje děti, i když to jedno je zatím jen v bříšku. Vím, jak to bolí, takže doufám, že svým dětem takové trápení nezpůsobím a budu stát za obma ať budou jakékoliv.  

V naší rodině je hláška našeho taťky - Sylva je ta chytřejší, ale ty jsi Zuzi zase ta hezčí! :-)  

Asi jediné v čem mi příroda nadělila líp než sestře je to plození dětí. To mi jde hned a bez problémů. Ťuk ťuk ťuk.  

Tak tolik jen k tématu tohoto deníčku. Omlouvám se za svůj výlev, ale já to prostě napsat musela. Omlouvám se i za případné chyby, nemám  sílu to po sobě číst. Jinak bych to asi neposlala..  

Jo a KAKTUSÍKU mám Tě fakt ráda, i když jsi jako má sestra. Nebo možná právě proto, čert ví :-).  

Zuzka  

P.S. Alešek už taky šlape na kole. Zatím jen po bytě, ale jde mu to úžasně a naučil se to během jednoho víkendu! :-)

 
Sarach
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 28.07.07 17:11

Zuzi - diky za opraveni Eli fotecky na strankach!

S.

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 28.07.07 18:56

Ahojky všichnísci:O)
Tak že by v první desítce? Hurááááá:O)  

Kaktusíku, deníček je moc hezky napsaný, jsem ráda, že Tě mateřství tak moc naplňuje a že Velký Kubo je Ti partnerem do pohody i nepohody!
A moje proplouvání životem? To začalo velikým štěstím v podobě toho, že si mě naši vůbec vzali a že jsme nemusela vyrůstat po ústavech. Pak přišlo další štěstí a to byl můj brách, kterého jsme si později přibrali do party:O) Dětství jsme měla nádherné, rodiče nás podporovali snad úplně ve všem. Ve škole jsem patřila mezi průměrné, co mi šlo opravdu dobře byly sporty, hudební nástroje a zpěv:O) Bez větších problémů jsem se dostala na střední, kde jsem si začala užívat života… Parta holek, víkendový akce, koncerty, hospůdky, fesťáky, první lásky, výjezdy s lidma do přírody, táboráky, kytary.....bylo to nádherný. Teď, když to píšu, se mi skoro chce brečet nad tím, že je to všechno nenávratně pryč… A přišla vejška, stěhování od našich a vůbec jakési „osamostatnění“. Život plynul pořád pohodově, ve škole jsem nikdy nebyl premiantkou, ale ani jsem o to nestála. Vyhovovalo mi jen tak proplouvat bez větší námahy, známky nic moc, to jsem ale nikdy neřešila. A naši, zaplaťbůh, taky ne:O) V létě po státnících jsem se s Ondrou po čtyřech letech vzali a začali jsme uvažovat o miminku. Nakonec jsme se ale dohodli, že nejdřív nastoupím na rok někam do práce a pak se uvidí. Nastoupila jsem tedy do školy, práce mě strašně bavila, děti mě milovaly a já milovala je, jezdili jsme společně na víkendy a na tábory a čas běžel...... a naše touha po miminku se stále stávala konkrétnější…a po 3/4 roce našeho „snažení“ se nám podařilo „vytvořit“ to nejkrásnější, co jsem dosud na světě viděla a zažila. Naše slůníčko:O) Mateřství mě zcela nadchlo a zatím si „chrochtám blahem“, že si ten čas se Sárou můžu užívat, že se o ni můžu starat, učit ji nové věci a tak… Co mě ale trochu zarazilo, že jsme přestala toužit po dalším dítěti. Najednou jsem měla pocit, že chci mít jenom Sáru a chci se věnovat jenom jí. Překvapilo mě to, protože já jsme si vždycky přála víc dětí a i s Ondrou jsme mluvili o 2-3 dětech. Pokoušela jsem se ten pocit překonat násilím, ale pořád se mi vtíral zpátky. Nejhorší bylo, že jsem si říkala, že nechci, aby Sára byla jedináček, že to musím udělat alespoň kvůli ní. A tak jsem nějakou dobu žila s pocitem, že teda další dítko kvůli Sáře jo, ale nebyla jsem z toho nijak nadšená. Bylo mi z toho smutno… Nevím ani jak, ale něco se ve mně zlomilo a ten pocit odešel tak náhle, jak náhle přišel. Asi to chtělo jen čas. Teď už se nemůžu dočkat, až budu svírat v náručí zase ten něžňoučký voňavý uzlíček......a doufám, že se nám zadaří trochu rychleji, než se Sárou:O)
Konec vsuvky ze života.   *Dneska jsem konečně byla za kamarádkou v porodnici a viděla Josefínku - je naprosto úžasná!!! Chci taky takovou:O)
*No, jdu se vzdělávat, Ondra je se Sárou na výletě a zítra jdou zase, abych měla trochu klid a mohla se něco naučit:O)
Papa a hezký zbytek dne,
Jaa a momentálně nepřítomná Sára   

P.S.: Jo a taky jsem vám chtěla říct, že jsem moc ráda, že vás mám a že mě velmi těší to, že jsme taková sehraná parta, která se nehádá, neodsuzuje a tak…a naopak je schopna si pomáhat:O)

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 28.07.07 19:07

Jo, ještě jsem chtěla dodat, když už jsme u těch „slaďáků“, že moji rodiče mě nejen vždycky podporovali, ale dodávali mi zdravou sebedůvěru, nechávali mi prostor pro samostatnost, stáli za mnou i ve chvílích, kdy jsem se nechovala zrovna nejlíp, podali mi pomocnou ruku při „souboji“ s mojí dlouholetou psychickou poruchou, nikdy mě nezklamali a dodnes jsou Ti první, za kým jdu, když mi není nejlíp… Doufám, že se mi podaří být taky takovým rodičem…
 J.

 
nat02
Závislačka 2786 příspěvků 28.07.07 19:43

AHoj II.  

Byla jsem  upozornena , ze je novy denicek tak jsem si nasla chvilku, kdy mumajz ji a cuci na rakosnika. Pak jdem delat cachy cachy.  

No me osobne tohle na Kaktus vubec neprekvapuje, protoze jsem od pocatku mela pocit, ze to materstvi je pro ni ja delane a taky to jde poznat :) Mam pocit, ze az tolik lidi  na me typicky matersky neposubi…ale par jich je a vzdy to vycitim z tech pozitivnich prispevku :) Kaktus,Stania,Jy­ty,Evitka, Jaa.....a abych rekla pravdu v podstate vam tohle zavidim, protoze tohle ja nemam. Neni to postesk ani nic jineho. Proste konstatovani.  

Nikdy jsem nebyla premiant, sice u nas bylo samozrejmosti ze se budu dobre ucit, nicmene jsem se zodpovidala sama sobe a trestem by pro me bylo uz jen to, ze by si nasi mysleli ze jsem se nesnazila.Nicmene nikdy me nikam netlacili - krom tenisu -ja se tak nejak ridila sama. At to byl klavir na ktery jsem se prihlasila sama a jim to rekla az 1.zari aby koupili klavir, tak ruzne krouzky ktere jsem v ramci moznosti stihala. Jedina krivda pro mne byla,ze me chteli na jazykovku uz ve 3, tride a kvuli sportu me tam nasi nedali.
Kazde leto otrocina na kurtech,zadna dovolena,jenom treninky zapasy,fyzicka­.....zadni kamaradi krom tenisovych a to pro mne byla velka ujma. Par jsem si jich vzdycky udrzovala,ale bylo to tezke…nebylo kdy jit s nema jen tak ven, pokecat, do kina, na plavani…
No a pak prisel jazkovy gympl a sileny intelektualni boom. To pro me byla potrava. Tolik novych veci, jazyku, lidi,situaci…nekdy ve tretaku jsem zkoncila ze zdravotnich duvodu s tenisem a najednou jsem se zacala nejak hledat, ale asi bylo trochu pozde…chtela jsem na textilni do Liberce ,ale jelikoz jsem nemela nikdy cas poradne nekam chodit na malovani tak to samozrejme nevyslo. A jelikoz jsem uvzata a palicata,jina skola pro mne nemela vyznam.Zadne pojistovaky,nic takoveho. Bud to co chci a nebo nic. Zkousela jsem to tri roky po sobe…Niceho nelituju, hlavni je ze jsem to zkusila. Dodelala jsem si zajimavou vytvarnou skolu, chodila do jazykovky a zacala pracovat.  

Kdyz to cele shrnu, tak mym zivotnim naplnenim vzdy bylo a bude mit harmonicky vztah. Nikdy to nebyla kariera, dite, sport…Toto se mi povedla a z toho vyplymulo logicky to, ze jsme chteli dite… A tak prisel Rio :) A svet se obratil vzhuru nohama, my se zas posunuli dal a cele nase byti hodili na jinou kolej.  

Nikdy by mne ale neuspokojovalo byt jen matka a manzelka. Potrebujui pro zivot strasne moc lidi okolo sebe, praci ktera nekomu pomaha, cas na realizaci svych napadu a nejakym zvlastnim zpusobem delam lidem prostrednika a vrbu. Ja , ktera neumi litovat a dava „chytre“ rady hehehe…Zivot je fatk sranda. Snazim se nikomu nic nezavidet, protoze mam pocit ze vzdy je to necim vykoupeno. Ja nic nemam v zivote zadarmo a presto si myslim, ze jsem dite stesteny.  Mam to nejak vyrovnano ,vzdycky si dopredu neco pekne s prominutim odseru,abych se toho dobreho pak mohla „prezrat“ :) Ale ono to bude o tom, jak cely ten zivot zkousim brat a ze se snazim vse delat sama a od nikoho moc nechtit.  

Nejvetsi zivotni vyzvou pro mne zustava vychovat sve deti aniz bych je nejakym zavaznym zpusobem ponicila svymi nazory a postoji a tak nejak je naucit , aby me meli radi i dkyz jim strasne polezu na nervy :-DDD  

Nadeje umira posledni :)  

Nat  

p.s. Diky za kompliment ohledne psani, ale to jsou jen nahodne chvilky :)    

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18642 příspěvků 28.07.07 21:50

tak pardon…

 
Sarach
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 28.07.07 22:24

nic se nestalo, jen 3. se mi libilo vic nez bramborova :))

S.

 
straka
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 28.07.07 23:33

Ahoj holkyny,
se tu pěkně dojímám. Čím více čtu vaše komentáře a znova téma deníčku, tak to na mě nějak dolíhá. Zase skoro slzím u toho, jak krásně Jaa píše o svých rodičích a jaké měla štěstí, když si ji s bráchou vybrali. Zuzko, netušila jsem, že jsi takhle blbě nesla žití ve stínu ségry a moc mi není jasné chování rodičů. Sama si neumím představit preferování pouze jednoho dítěte. Každému jde něco lépe, něco hůře, ale nejen od toho máme rodiče, aby nás podporovali, stáli při nás, fandili nám a sdíleli s námi radost i smutek z povedených pokusů i z neúspěchů. Musíš být dost silná na to, že jsi tohle ustála, ze stínu jsi se vymanila, vystudovala a realizovala se v práci.Nat, i když své dítě i manžela miluju a jsem šťastná, tak stejně jako Ty se necítím být naplněná „pouze fcí“ matky a manželky. Taky potřebuju spoustu dalších podnětů, lidí, práce, sportu, výzev, dění, náplně…  

meteo - na severu aprílový počasí, snad 30× za den lilo, pak zas modrá obloha… Zítra asi bude celodeňňoceďák.   KRIS - to mě těší, že u Tebe vede jméno Ema. Já nemám jasno a kromě toho bych tentokrát měla nechat vybírat manžu, jelikož Emu jsem si pro:,–(ila já a jemu se to jméno nelíbilo, přesto, že po narození malé ho začal okamžitě perfektně používat a oslovovat ji. Narozdíl od mě. Jako bych miminku nemohla přijít na jméno :-) … Doufám že už je Vám lepší, střevní problémy jsou ty tam a užívate si na chajdě.
NAT, SARACH - díkes za reakce na židličku. I když Eminka si do té své jídelní sama vyleze, začínám o Jitru taktéž vážně uvažovat. Resp. takhle, pořídíme ji, je jen otázka času, kdy.
ZDENAS - Berounku jste si určo fajně užili, taky tu krajinu mám ráda, nekuř a šup do květňátka!
SANY, BIB, TULEŇ - slovíčko „neci“ je zákeřný, ale dočasný, vydržte. Hystráčky na zemi sice nemáme, ale někdy je to taky na palici. Třeba kňourání bez příčiny vyloženě zbožňuju.
TULEŇ - Haničce je už 7 měsíců? To je fofr… Držím palce s exémem, snad to nepropukne.
ZUZKA - jsem ráda, že obava byla zbytečná, špinění nic nebylo a pidižvík se má k světu. V tabulce u Vvik máš Jůlii, ale je to Jolie. VěruškaK je taky těhu, ale nám to sem nepsala, někde v diskusi.
KAEDE - fajn, že situace s bráchou nabrala spád. Ty jsi snad kaskadér - denní studium, Luníček a 2. prcek tu bude co by dup. Hodně síly na zlvádnutí všeho a všech. I když s Tvým optimismem je to snad jasný. Strašně ráda čtu co napíšeš.
JYTY - jsem zvědavá, co Naty na novou postýlku. My jsme měli chvíli v pokojíku paralelně obě, malou i velkou. Teď už je malá pryč a je to v pohodě. S tím kolem je šikulka a je super, že nemá blok a chce dál jezdit. Hezky sis užila bez Naty. Taky si říkám, že teď už se s Eminkou domluvím, řekne si, co chce, vyčurdí se… A tak si to loupnem všechno zase od začátku. Chtěla bych to vidět taky tak pozitivně jako Ty.
SARACH - přeju Ti ať k vám trefí vrána. A čápovi tu snad udělám provizorní zimní přístřešek.
POMLENKA - fajn, že sis odpočala a oslavili jste v klidu výročí. Co na to cvrčkadlo - nějakej přemet nebyl?
JAA - zkoušky máš už teď po neděli? Moc držím palce, zmákni to.
KAKTUS - ještě jednou prosím o termín Řípu, díky  

ad ukradená kola - furt koukám, kdo projede okolo. Dokonce už i po bazarech jsme byli, ale nic. Sami policajti nám řekli, že zloději kola buď okamžitě, klidně i za pár set, prodali, aby třeba měli na fet nebo je odvezli do bazaru ve vedlejším městě. Od známých (policajtů a pojišťováků) víme, že se s největší pravděpodobností kola stejně nenajdou a nesjpíš cca za 2 měsíce bude věc postoupena pojišťovně. Ale to bude na konci září. Tak jsme s manžou sáhli na úspory a včera pořídili kola nová, páč bez nich nechcem existovat, oblzvášť teď v létě ne. V pondělí nám přijdou montovat do sklepa nová okénka a manža se chystá kromě pevných dveří do jednotlivých sklepů dát i železné mříže. Prozatím jsou samo nová kola v bytě. Lenko, ona to ani nebyla zlost, spíše lítost a bezmoc a pocit beznaděje. Ale jak mi jedna blízká duše napsala, nejdůležitější je ten malej ledňáček, kterýho mi nikdo neukradne :-) Děkuju!  

Už tu sotva čučím, jdu do pelechu, dobrou noc a hezkou neděli všem.
Ráďa bez Eminky (chalupaří dnes přes noc u našich), zato s ledňáčkem 14tt

 
evitka
Kecalka 409 příspěvků 29.07.07 01:23

Ahoj holky,

tak tohle je vážně moc príma deníček, přesně zahraný na mojí notu. Kaktusíku, napsala jsi to moc krásně, stručně jasně výstižně, je moc fajn, že to tak cítíš. I ostatní holky to vyjádřily moc hezky, jak to cítí ony. Zjistila jsem, že umět si říci sám sobě, KDY jsem vlastně šťastný a hlavně PROČ, umět to pojmenovat, to že je leckdy velmi těžké, zrovna tak jako přiznat si svoje životní prohry a říct o nich druhým.

Já to cítím velmi podobně jako kaktusík a i v našich životních cestách shledávám hodně společného. Jsem taky jedináček, i když jsem měla starší sestru, ale ta pár měsíců po mém narození zemřela na leukémii, takže já ji znám pouze z fotek. Ale tahle skutečnost naši rodinu určitě poznamenala a já to vždy cítila…
Základku jsem profrčela ze samýma jedničkama, doma se to bralo automaticky. Pak jsem se dostala na obchodku, tu jsem taky v pohodě zvládla, patřila jsem k těm „lepším“ ve třídě, co se známek týkalo. Po maturitě jsem začala našim lehce nabourávat jejich představu o tom co ze mě bude - mysleli si, že začnu chodit do práce, vdám se, budu mít děti, ale já chtěla zkusit jít na vysokou, jako kamarádky ze třídy. Naši vysokoškoláci nejsou, takže se to ani po mě doma nechtělo, naopak doma mně bylo spíš vtloukáno do hlavy, že ženská se má starat o domácnost, o děti a mít nějakou nenáročnou práci a hlava rodiny má být chlap. Ale sranda byla, že u nás hlavou rodiny a vrchním generálem byla vždy mamina:-) No napoprvé jsem se na mojí vysněnou VŠE do Prahy nedostala, tak jsem šla na jazykovku a při tom pracovala na půl úvazku ve firmě mého strejdy. Tam jsem se mimochodem seznámila s mým manželem. Tam jsem taky poznala, jak někteří „chytří“ pánové projektanti dokážou dávat najevo, že oni s titulem jsou něco víc a já jen hloupá holka, co je musí ve všem do posledního písmenka poslechnout. A to se mi nelíbilo. Nechtěla celý život jen někoho poslouchat, chtěla jsem světu i sobě dokázat, že i já mám na to, abych vejšku udělala a tím si pomohla třeba jednou k lepší práci, a za rok jsem se znovu připravila na přijímačky a tentokrát jsem uspěla. Naši z toho příliš radost neměli, spíše mi od toho zrazovali, došlo i na výhrůžky, že jestli na tu školu půjdu, že mi nic rozhodně financovat nebudou:-( Ale jelikož jsem měla něco z práce našetřeno, tak mi to bylo jedno a taky jsem v té době začala chodit s mým nynejším manželem, který zdědil po babičce barák, v kterém teď bydlíme, a tak jsem měla v nejhorším případě i kam jít bydlet. Naši nakonec vycítili, že mi stejně nepřekecají že dělat do smrti sekretářku je to největší terno na světě, a se školou se smířili. Uběhlo pár let, s Tomem jsme se vzali a měsíc po posledních státnicích se mi narodil Honzík a pro diplom jsem si běžela už s malým v kočárku. Naši se samozřejmě dmuli pýchou a rádi všem říkali, že mají dceru inženýrku. Nepopírám, že za jejich finanční pomoci by se mi určitě tak dobře neštudovalo, ale musela jsem si to oddřít pěkně sama. Už tím aktem svatby jsem se najednou začala cítit daleko sebevědoměji, že konečně patřím k někomu, jehož názory sdílím, kdo mi rozumí, protože takový pocit jsem bohužel s našima né vždy měla. No a když se narodil Honzík, tak to jsem na sebe byla pyšná ještě více, připadalo mi najednou, že dělám něco opravdu smysluplného, že je to úžasné dát dítěti život a pak ho provázet životem, učit ho věci, dělat ho šťastným. Potom ta promoce to tak jen nějak uzavřela, byla jsem šťastná, že jsem to všechno dokázala. A teď jsem moc šťastná, že máme ještě Míšu, že jsou oba kluci zdraví, krásní, spokojení a že  mám bezva manžela, s kterým se můžu každý den smát, s kterým můžu cokoliv probrat, se kterým jsme naladěni na stejnou strunu, uznáváme stejné hodnoty a nenávidíme stejné věci. Takže jsem dospěla také k tomu, že pro mě na světě je nejdůležitější dobrý vztah z partnerem, moje děti, bez kterých bych byla o hodně ochuzená, a žít v pohodě, nikomu neškodit, nežádat pomoc když ji nutně nepotřebuju, prostě být naprosto normální bezproblémový živočich. Určitě bych nikdy před tyto hodnoty nepostavila úspěch v práci, protože ten může být pomíjívý a když tak o tom přemýšlím, tak bych před svým partnerem a dětmi neupřednostnila ani své rodiče, nemyslím to nijak zle, ale je to tak, a doufám, že žádnou takovou situaci, kdy bych si měla vybrat, nebudu muset řešit…

Tak a je zase jedna hodina a já tu sůvím a filozofuju. No potěž votěž. Jdu spát.

Mám vás holky moc ráda, jsem ráda, že tu s váma jsem, donutíte vždy člověka se nad něčím zamyslet, což na mateřské je užitečná věc!

evitka

 
evitka
Kecalka 409 příspěvků 29.07.07 01:30

No nekecej, mně to zase ušlo! Ráďo, ty čekáš ledňáčka? Tak to móoc gratuluju! Jejda, to tu bude dětí, jako smetí! Hurá, bude veselo!

 
Sarach
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 29.07.07 02:30

Ahoj holky,

cely den jsem se morila s malyma prestavkama az do ted s poslednim prepisem rozhovoru, odmena pravdepodobne nebude umerna usili, ale lepsi nez dratem do oka.

Zitra jedeme na tyden na chaloupku s kamaradkou a jejim klucinou (breznatko 04). Tak si snad odpocinu, v pondeli budu objednavat termin na vymenu oken, jupiiii :). A az se vratime, ceka mne pracovni tyden. Eli mela jet ten dalsi vikend jen s manzou ke kamaradovi na chatu, ale nejak se zmenil charakter akce, tak pojede manza sam a my si udelame holcici vikend i s psicema. Ted tu mame na hlidani nasi nejmladsi, Noru, tak ma Eli radost, porad za ni beha, hazi ji krouzek, postuchuji se, vyskaji a pred spanim ji dokonce volala z meho mobilu :)). Norinko, mas se? ahoj Norinko! Papa, Sarysek, Bajunka taky papa… Vcera tu byli kamaradi - panicci od Nory i panicci od Aghatky, tak jsme grilovali a bylo to moc prijemne.  Psi segry se vyblbly, vyhrabaly vsechnu vodu z Barina bazenku (takova ta musle piskoviste), z Nory se stal taky cerny pes ;), oslavili jsme Sariny desetiny, no bylo to fajn. Eliska vyzebrala kus Sarina dortu (pastiku) a statecne se s nama prala i o smakosky, ktere chtela taky jako Aghatka a Norinka, proste mame dva blondaty labradory a jednu cokoladovou :)).

Cely den jsem porad nakukovala do tohohle krasnyho denicku :). Jsem  z nej taky pekne na mekko, a jsem tak moc rada, ze mam kvetnatko 2005 a diky nemu i vas, moc si toho vazim!

Strako - jojo, vrana k nam, cap k vam ;). A kolo, ty vozis lednacka i Eminku? A mas damsky nebo pansky ram? Cyklistice zdar, zlodejum kol zmar :(

tak ja se jdu projit a zkusit usnout, jsem cela rozlamana,
papa, mam vas rada, Sarach a spol.

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 29.07.07 09:50

Ahojky všichnísci:O)
Ondra právě odešel se Sárou na celý den pryč, takže bych se měla vrhnout na to učení… Holkýýýýýýýýýýýý, mám z tý zkoušky strašnej strach, ne z teorie, ale z jízdy. Myslím, že řídím docela ok, ale ta hrozná tréma určitě způsobí, že udělám nějakou blbost, případně se ani nerozjedu. Bolí mě žaludek, jsem vynervovaná, nemůžu se najíst a v tomto duchu se ponese celý dnešní den. Ještě štěstí, že jsem si ten stres „naordinovala“ až na dnešek… Já už tu autoškolu musím udělat, chápete? Mám za sebou 2 nezdařený pokusy (jízdy) před 11-ti lety a teď to zase vidím bledě…Pomóóóc!
Zaručené nápady jak se uklidnit přijímám s radostí po celý den a podstatnou část noci (předpokládám, že nezamhouřím oko). A zítra na mě, prosím, prosím, dopoledne a přes poledne myslete, ať tam sebou neseknu. Děkuju:O)
Dneska asi nic jinýho, kromě řečí o stresu, nevyplodím, tak raději zase jdu.
Papa, nervík Jaa

 
stena
Zasloužilá kecalka 843 příspěvků 29.07.07 10:28

Ahooj,
Kaktus - pekne si to napísala;o)) je super, že si to takto užívaš, počkaj až budeš mať to tretie - to si budeš musieť kúpiť kotvu, aby si nám od šťastia neuletela;o))))))))

Ma to samozrejme ako všetky ostatné donútilo sa zamyslieť… tiež mi šlo všetko tak nejak samo… na ZŠ premiantka, „jazyková“ trieda, všetky možné olympiády vrátane chemickej ;-O, väčšinou som došla po okresné kolo;o) k tomu som chodila na klavír, kde keby som nebola lenivá a bola by som aj cvičila, ktovie, kam by som dotiahla;o) bez cvičenia som taký domáci vyhrávač s pekelnou trémou;o))))))
na gympli /bez prijímačiek/ som patrila tiež tak medzi najlepších 3-4… bez námahy samozrejme;o) bralo sa to ako samozrejmosť, ale cítila som, že to našich teší a tak;o) neboli sme celkom klasická rodina, lebo ja som mala 3 mamy - mama, krstná a starká;o) aj starkého som mala super, ale len krátko..:(
tým všetkým sa tak nejak prelínali nejaké problémy, na ktoré už nemyslím;o)) brácha a ségra sú o hodne starší, ale tak aj tých mám, no;o))))
v tretiaku som spoznala Vlada, naši mali trochen strach;o)) ale verili mi… na VŠ /ekonomická/ som sa dostala, našla som si prácu, takže som požiadala o preradenie z denného na diaľkové… takže v podstate samoštúdium ;o)
v BA sme s Vladom mali super partiu kamošov, napriek tomu sme sa odsťahovali do Prahy… školu som robila najskor paralelne s prácou, potom s Luckou;o) Promovala som, keď Lucka mala rok… No a to vlastne už poznáte;o)
Som veľmi veľmi šťastná, že som mala také detsvo aké som mala. A teraz som strááááááááášne šťastná, že som mám Vlada a spolu máme krásne detičky - aj keď ja sa tiež nepovažujem za typickú maminu, ale lúbim ich moooooooooc;o) a strašne sa o nich bojím… ale to je iný príbeh;o))
niekedy na mňa padne smútok, že som tak ďaleko od rodiny, od kamošov…
ešteže tu som našla vás - ostatní, čo tu poznám sú bezdetní;o)))
jediné, čo by som potrebovala pridať je trpezlivosť;o)))) hej, a vobec nemám talent na šport… som absolúúútne drevo;o)

radšej to po sebe nebudem čítať, ale hádam to dáva zmysel;o)

Zuzi - určite si to nemala ľahké, ale podľa mňa z teba aj tak /alebo práve preto/ vyrástol super človek

Jaa - nemboj, určite to teraz zvládneš… no ako odbúrať tú nervozitu ti neporadím, ja som v tomto tiež hrozná;o)))

ešte som niečo chcela, ale… ;o)

S. a spol

PS: baví ma všelijaké tvorenie, rada vyšívam… keď som doma vyšívala, Vladom sa mi smial, že „sliepkatiem“;o)))))))

 
Therra
Zasloužilá kecalka 987 příspěvků 29.07.07 10:29

Ahoj holky,

Káťo, moc hezky jsi to napsala, je vidět, že to bylo psáno srdcem a se spoustou věcí, o kterých píšeš se i já ztotožňuji :o) Jste s Velkým Kubou sehraný tandem a moc vám přeju, ať to máte takhle napořád. Navíc pro mě jsi i velká lékařská záchrana, protože nevím, jak bych všechny ty vyrážky, teploty a další Káčiny specialitky bez tebe řešila :o) Díky! A to, že nemáš dar na psaní není vůbec pravda, četlo se to moc krásně.

Já jen za sebe musím napsat, že je mi tak trochu líto, že nemám v poslední době vůbec čas na psaní a sumírování si svých pocitů tady na netu, protože ti dva mi docela dávají zabrat. Ale jinak než dřív. Co se z Prokůpka ležícího miminka stal komunikující a řehtající se klučina, tak je to úplně jiné. Už to není stres a vysílení, ale spíš zábava a pořád nějaké nové aktivity. Vymýšlíme společné hry a vlastně všechno dělám s oběma - Prokop těžko snáží, když je někde odložený, chvilku si vyhraje, ale strašně smutně se při tom tváří :o) takže si společně ve třech hrajeme, vaříme, uklízíme…no a na nějaké vlastní věci teď vůbec nezbývá čas. Ale jak píše Kaktus, mám z toho takový ten příjemný pocit, který se s tituly získanými studiem nebo úspěchy v práci nedá srovnat :o)

Tak to jsem jenom chtěla za sebe a taky jsem moc ráda, že vás tady mám :o)

Terka

P.S. včera jsme se parádně vyřádili na svatbě - vysmátý Prokůpek koloval mezi svatebčany, Kačka lezla do fontány, pod stoly, do kytek, pod piáno, na stromy.....a my si s manžou asi po sto letech zatancovali, viděli se s kamarády, dali si dobrý jídlo, pití, přišli domů o půlnoci a bylo to úúúžasný :o)

 
Therra
Zasloužilá kecalka 987 příspěvků 29.07.07 10:34

Neboj Jani, to zvládneš na brnkačku. Nezapomeň si zapnout pásy, seřídit zrcátka a rozsvítit světla :o) Za to vyhodili kluka, co byl přede mnou (teda za ty pásy, světla tenkrát nebyly povinný). Tfuj tfuj tfuj a zlom vaz!
 Terka

 
Sarach
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 29.07.07 11:34

Ahoj Jani, budeme na Tebe myslet, nenervuj se. Rano si treba privstan, vykoupej se, oblec se, uvar si kaficko, vychutnej si snidani, dej si cokosku a muzes si ji vzit i na cestu a uzdibovat a pak jak psala Terka, pekne pozdravit pana komisare, po:,–(it se, srovnat si sedadlo, pripoutat se, srovnat zrcatka, z hluboka se nadechnout, otocit klickem v zapalovani a rozsvitit ta svetla! Pak uz to pujde samo, pekne se soustredit, davat vcas blinkry, koukat do zrcatek … pozor na hlavni, vedlejsi silnice a prednost z prava :). Kdyz se nepodari nastartovat, znovu se nadechnout, napocitat si treba do tri a zkusit to znovu. Kdyby Ti to nahodou chciplo treba na semaforu, tak muzes procedit pres zuby pardon, zase se nadechnout, napocitat a znovu to nakopnout. To se stava. Mne to treba jednou, teda ne u zkousek chciplo, kdyz jsem prejizdela koleje u kulataku v Dejvicich na Jugoslavskych partyzanu, tak na tech kolejich, tramvaj zdola, tramvaj zhora, autobus na Suchdol uz taky chtel jet, do toho auta ve dvou pruzich dolu i nahoru. Nekdo tam na mne zacal i troubit, tak mi to ucitel zabrzdil a vylezl ho servat, netrpelivku, ale stejne jsem byla zpocena az na pr.

drzime palce
S. a spol.

 
Sarach
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 29.07.07 13:27

chjo, za 3 hodky mame vyzvedavat kamaradku, jeste jsem nezacala balit :(, o tom, ze jsem chtela stihnout vyprat dve pracky ani nemluvim, nam s Eli asi vyperu na chate a manzovi dam instrukce po telefonu, at si vypere, jsem hrozna :(, Je mi celkem ble …, neni divu po ponocovani s praci, uz se tak tesim, ze si odpocinu, ale zavislak jsem si pred chvili aktivovala gprs net, tak jeste musim dobit telefon a ozkouset …

aaaa, Eli mne vola ke snidani, k veceri, jo ahaa, tak pry obed, tak ja jdu - jsem zvedava, jestli do sebe neco dostanu ;).

mejte se tu krasne, papa
Sarach & Eli

 
marci
Ukecaná baba ;) 1666 příspěvků 29.07.07 14:33

Ahoj v novém deníčku :-)

Pozdě, ale přece.

Kaktus - to jsem nevěděla, že máme takového genia :-). Ty to nikdy neměli v životě jednuduché. Napadlo tě někdy, že tě nic nenaplňovalo i z toho důvodu, že ti šlo tak lehce a nedostalo se ti náležité pochvali zato. Ikdyž i to plození vám šlo vlastně na jedničku :-) Mě teda mateřství dostalo do kolen a já se nemohla nabažit toho pocitu :-) Vůbec jsem nevěděla, že nějakej takovej cit existuje. Nejhorší je, když se na Matyse jako inpuzivní býk rozohním, tak pak strašně lituju, že jsem se nechala vytočit a nejradši bych hned běžela a objala a občas i nevydržím a dokonce to i obrečím :-(
Zrovna teď, když si mě dítko přivolalo do pelíšku, tak mě poprvé samo od sebe objalo a řeklo mi, že mě miluje a mě se fakt zalili oči, protože on, když mu já vyznávám lásku, tak se mi směje akříči nemijuju. Mijuju tetu, Kačku.....
Termín Řípu, už by se mi taky hodil vědět :-)

Moje dětsví bylo docela normální a dokud jsme se nepřestěhovali z Mostu na Evaň, tak i rodiče byli super. Po přestěhování, začal táta chodit do hospody a rodina šla do kelu :-( Základkou jsem proplouvala bez problémů. Pár dvojek tam bylo, jednou trojka z dějáku, páč mě když párkrát vytasili jako první, tak jako absolutní neučič, jsem toho moc nevěděla. Moje znalosti plynuly z výkladu a pak s následného zkoušení mých spolužáků.
Moje ségra je starší o 4 roky a v pubertě dost zlobila. Párkrát zdrhla z baráku a hlavně nedodělala zdrávku, tak nad výchovou naši zlomily hůl a já pak měla víc dovoleno. Hrozně mě mrzí, že mi naši nedomluvili a místo učňáku neposlali na školu. Šla jsem na kadeřnici(u někoho jsem slyšela, že tam chce jít) a dodnes si pamatuju,že jsem neměla absolutní šajn, co chci dělalat a  nenašel se nikdo, kdo by mi poradil. Až po letech jsem se dozvěděla, jak byl můj děda zklamanej, že ,,chytrý´´ holky a jedna skončí se základkou a druhá s učňákem. naštěstí mě kadeřnice bavila, ale po škole bylo u nás málo míst a někam dál němělo smysl dojíždět, protože platy kadeřnic na vesniči, či malém městě byly bídné. Skončila jsem ve fabrice, kde naštěstí aspoň dobře platili a já si našetřila nejen na svoje první auto ale byla jsem se svojí situací hodně nespokojená. Bohužel jsem srab na jakákoliv velká rozhodnutí, takže, že bych s tím sama něco uděla nebo se kamkoliv odstěhovala, tak to ani náhodou. Jak nevím dopředu, co mě čeká, tak do toho nejdu :-(Naštěstí si mě pak našel můj muž, vytáhl mě z toho zapadákova a já si snad tu školu konečeně dodělám. Jako býk jsem děsně línej tvor a jsem ráda, že jsem se konečně k tomu dokopala a nenašla jsem zase další výmluvu, proč tam nemůžu jít.
Jo a žádnej andílek jsem v dětsví teda nebyla. Cigeretky padly do mé pusy v osmi letech, šlukovat jsem začal ve 4třídě a od té doby jen prvák nebyl prokouřenej. Alkoholu jsme poprvé holdovali v sedmičce a od 16 byl můj parťák na víkendové zabavy. Naštěstí se konaly v okolních vesnicích, tak jsem cestou domů vystřízlivěla. Teď jsem děsně spokjená(krom depek, který snad padnou na každého) Mám muže, co mě snad miluje, ikdyž už to od něm moc často neslyším. Syna, kterej mi dneska taky vyznal lásku .-). Bydlení, ketrý si pomalu a jistě pořád dozařizujeme. Musím říct, že si toho jinak vážím, když si na každej kousek nábytku musíme pěkně pomalu našetřit. Znám případy, který mají všechno pod nosem a ničeho si neváží :-)

Jaa -s druhým dítkem to teď cítím podobně jako ty. Moc se mi do plození druhého dítka nechce. U mě je to z důvodu, že o sobě zase pochybuji a bojím se,že nezvládnu Matese, který mi občas dává pěkně zabrat, druhý dítko a školu. Staršně všechno řeším. Jsem s tím až chorobná :-( , ale vím, že od prvního zjištění, že jsem těhu se na miminko budu hrozně moc těšit :-) Prostě to zvládnou budu muset. nic jiného mi nezbývá.
Bych poradila dát si panáka, ale tady asi ne co? To zvládneš. Tolik pěstí, co ti budou přát štěstí si minule určitě neměla :-)

Docela krásnej pocit teď. Dojímám se nad vašema komentářema. Je mi líto Zuzky, že se cítila, jak se cítila. Hřeje mě Janino štěstí našlé rodiny...... Jeden muj chlap krásně spinká v pokojíčku a na druhého spícího koukám od počítače a ikdyž mě někdy oba vytáčej, tak bych je nevyměnila ani za nic :-D

Nemít vás, tak komu bych se takhle pěkně vykecala :-)

Pa M+M

 
Zuzicak
Ukecaná baba ;) 1308 příspěvků 29.07.07 17:04

Ahoj holčiny,  

večer jsem o svém příspěvku ještě přemýšlela a trochu to asi poupravím:
Ne že bych měla nějak strašné dětsví nebo tak, to ne! Jak jsem psala moji rodiče mě podporovali, akorát mi tak moc nevěřili. Prostě od ségry nebyli moc zvyklí řešit nějaké problémy. Prostě u ségry šlo všechno vždy samo, byla to taková hodná holka bez puberty a pak jsem jim pod ruku přišla já, živej ďáblík, který se o vše musel mnohem víc snažit, měl pubertu jako blázen! Byla jsem úplně normální dítě, ale moje ségra ne a naši na to prostě nebyli připravení… To byl asi ten hlavní problém.
Když jsem něco chtěla, tak jsem si za tím šla a vždy jsem to dokázala. Jen ta prvotní podpora mého nápadu nebyla ze strany našich tak výrazná a spíš jde o to, že mě trochu podceňovali. Ale co, já si věřila a šla jsem si za svým.
Ale se ségrou jsme měli myslím normální vztah, prostě dvě holky, někdy jsme se rvaly, jindy jsme se milovaly a plkaly v noci až do nevidím (až jsme párkrát dostaly od našich na zadek). V dospělosti se milujeme a je fakt, že ačkoliv jsem třeba neměla takovou podporu ze strany svých rodičů, tak jsem VŽDY MĚLA DĚSNOU PODPORU ZE STRANY SVÉ SESTRY!!!!!!  Ta mi věřila asi jako nikdo jinej a myslím, že nade mnou držela dost ochranou ruku a když jsem byla někdy trochu nerozhodná (jako ryba), tak ona mě postrčila tím správným směrem (jako lev).  

Takže nakonec - ano trochu zazlívám našim, že mě v určitých věcech podceňovali, ale zase na druhou stranu - já se jim ani moc nedivím. Ona moje ségra je fakt malej génius. A takoví se dva prostě do jedné rodiny většinou nerodí. Já jsem normální holka, která měla hrozné štěstí na sestru, která ji vždy dokázala správně nasměrovat a pomoci, když bylo třeba :-).  

A moje naplnění - nejsem taková typická matka jako třeba Kaktus, Jaa a spol. aby mě jen maminkovství naplňovalo. Myslím, že mi víc vyhovuje Natin model a potřebuji toho k životu prostě víc, abych se cítila šťastná.  

A teď? Myslím, že až na ty těhu hormony jsem šťastnej člověk, mám krásnýho živýho syna, manžela, který to se mnou vůbec nemá jednoduchý ale zvládá to (stejně jako já s ním), skvělé rodiče, kterým jsem už vše odpustila a ségru, která je sice daleko, ale je stále se mnou. A jasně, moje štěstí je tím větší, že mám i VÁS!!!!!!!!­!!!!!!!!! Vůbec si neumím už představit, že bych vás neznala, myslím, že by mi něco strašně muselo chybět! :-)  

Je hrozně fajn číst si, jak je to u vás ostatních!!! Myslím, že všechny (zatím co jsem četla) jsme měly v životě dost štěstí a je fajn, že např. Marci našla skvělého manžela, který ji „donutil“ dodělat si maturu!
Prostě jsme fajn parta super bab :-)  

STRAKO - uvidíš, jestli se kolečka ještě najdou… No a pojišťovna snad aspoň něco vyplázne, i když až za 2 měsíce nebo později. A nepotřebovali jste už stejně nová kola?? :-) A ledňáček je fakt teď na prvním místě, že jo :-)
Jo a já vím, že Vvik má Jolie, napsala jsem to ale do tabulky dřív než nám to napsala a pak jsem to v pátek jen zapomněla přepsat :-/ No budu na to myslet a opravím to.. A VeruskaK k nám už nechodí a ani v tabulce není, takže jsem tam její těhu ani nepsala. Když bude chtít, ráda jí tam doplním :-)  

Dítě mě tahá jít si malovat, tak já mizím :-)
Zuzka a Alíšek ukecanej až na půdu a pidižvík 11tt  

 
straka
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 29.07.07 17:18

Ahoj holkyny,
jak by řekl děda Komárek, chčije a chčije, fakt celý den. Malá je u našich, tak máme flákací nedělní den. Jen řízky k obědu jsem osmažila, mňam. Prohlíželi jsme si fotky z dovolených a jen tak lenošili.   JAA - i když to asi nepůjde lehce, zkus se zabavit nějakou jinou činností, třeba jít do bazénu nebo doma něco „pošukat“ :-). Dej si nějakou mňamku a koukni na film, přerovnej papíry ve šuplíku, vyházej starý účtenky či prober Sáry šatník… Už se neuč, určo to v tý hlavě je. Ráno před jízdou se projdi kus pěšky, ať máš čistou hlavu, zopakuj si pravou a levou stranu :-) a hurá na jízdy. Všichni Ti tu budem držet palce.
SARACH - na delší trasy vozí teď Eminku manža, já jen třeba dopo na hřiště a ne do kopce. Rám mám normoš pánský. Ale i ten je malinko sešikmený, není úplně vodorovný se zemí.
TERKA - jééé, taky bych šla zajuchat na svatbu, určo to bylo prima  

Ještě mě napadlo k deníčku, že když už tady tak bilancujeme, hrozně mě mrzí, že jsem jedináček (a četla jsem, že je nás tu dost). Chybí mi ten pocit mít někoho pokrevně tak blízkýho jako je brácha nebo ségra. Od malinka jsme byly s mamkou samy (maminka se vdala až v mé pubertě), tak mi kromě sourozence chyběl i táta. Ale rozhodně jsem nestrádala, mamina mi vše vynahradila, vedla mě nejen ke studiu, ale i sportu, jazykům, cestování, samostatnosti… Eminka má 2 babičky, 2 dědy a dokonce 3 prababičky! A sourozence bude taky mít, což jsem ráda.  

Tak pá, asi si vyrazím převzít tu naší malou pipinku
 Ráďa

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 29.07.07 19:25

Ahoj všichnísci:O)
Děkuju moc za rady a porady a zítřejší držení palečků. Nakonec se mi podařilo se docela uklidnit, koukla jsem na telku, zdřímla jsem si, lehce jsem si zopakovala pár důležitých věcí na zkoušku a pak jsem sedla k PC a pod vlivem tohoto nasládlého deníčku jsem zplodila jakýsi článek, který jsem před chvilkou odeslala do rubriky fejetony a různé… Docela jsem se tím odreagovala a měla jsem nějakou pořebu se vypsat…:O) Sára už je zpátky z výletu, Ondra šel do práce, takže mám o zábavu postaráno…zrovna tady trápí Aldíka s nějakou sponkou…takže dostala vynadáno a ječí jak o život… No, prostě sranda:O)
Doufám, že se mi podaří ještě přežít nějak v poklidu večer a že alespoň na chvilku usnu…no a zítra…co má být, to bude, takže uvidíme.
Papa a ještě jednou díky za podporu,
Jaa a vřískající Sára

 
kkatus
Ukecaná baba ;) 1230 příspěvků 29.07.07 21:25

Ahojte :)

Som rada, ze sa dennicek pacil :) Ale hlavne, ze vyvolal taku hromadnu spoved :))) je to super si citat, ako kto prezival detstvo a mladost… ja som tam z priestorovych dovodov  vynechala niektore veci, ktore ste mi vy pripomenuli svojimi komentarmi :)))

Tak napr. zuz- pubertu som tiez nemala… vazne nie, ak teda nepocitam posledne 3 roky na vyske, ked som si trochu vyhadzovala z kopytka  :)  chodila som „po baroch“, ale podotykam ze vzdy za vlastnorucne zarobene prachy :) bolo to zaujimave, lebo zaroven som poctivka, takze niekedy to bolo narocne-vratit sa o 4 z baaaru a rano na 7 naklusat do skoly (vacsinou uz na prax k pacientom) a tvarit sa inteligentne :))

Dalsia vec - marci neboj, ono to s tym geniom nebude take horuce :)) ja sama citim, ze to uz neni to co to byvalo :) a hlavne, schopnost dobre sa popasovat so zivotom absolutne nieje umerna vyske IQ..

Straka- ad surodenec… hej aj mne velmi chybal… bohuzial, mama sa rozhodla ze proste nie, ma na tom vinu aj otec, ktory bol nespolahlivy a holdoval alkoholu… takze si hladam vzdy nejaku blizku dusu, ktorej som schopna sa otvorit a ist si k nej po radu… je to tazke hladat niekoho takeho, v podstate vo svojom zivote som mala(mam) take kamaratky dve. Hlavna podmienka, ktoru musia „splnat“ je to, ze maju absolutne na haku, to, ze som dr.  :)))
K lednatku este raz gratulujem :)

Jaadrzim ti palce, baby uz tu povedali snad vsetko, ja este posledne doplnenie-bacha na prechody, chodci maju prednost… na tomto vyhodili mna :))

Terka-na svadbu ideme buducu sobotu, tak som zvedava, ci to zvladnene tak , ako vy… ale vidim to na skory odchod, lebo princezna je na svoj „cas“ velmi hakliva a vacsinou uz o 19.30 spinka v postielke :)
Stena- s tym tretim je to teraz nejako zablokovane… :) som na tom podobne ako marci s druhym… tesne po porode som si hovorila ze urcite.. a teraz mi nejako „stacia“ ti dvaja… tak uvidime :)))
Sarach-peknu dovolenku :)
Bibi-ten tvoj prvy komentar :) fakt si to napisala strucne a vystizne :) dik.
Evitka- :))) velmi pekne napisane :)
Stani-nieze nam pod stanom zmrznete :)
Pomlenka-ake je aktualne postavenie cvrckadla?
nat- ty vis…

No, tesim sa na dalsie pribehy :)

Říp 28.9.2007
kaktus

 
kkatus
Ukecaná baba ;) 1230 příspěvků 29.07.07 21:32

no co hovorim…genius :))

Oprava Říp 29.9.2007 sobota

pardoooooooooon :)
k.

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 29.07.07 22:48

Hm…tak Sára zřejmě vycítila moji nervozitu a provztekala se celým večerem až do této hodiny, došlo to tak daleko, že jsem jí dokonce po dvou hodinách vztekání dala na prdítko......no, trochu jsem to nezvládla. Ječí tam jak hysterka, že chce mít otevřené dveře, přitom jsou všechny dveře dokořán…prostě chytla nějakej amok a já na to, bohužel, momentálně nemám nervy. Vím, že to není dobrý, ale nechala jsem jí tam vřeštět, jinak bych ji musela asi hodit pod ledovou sprchu, aby se trochu vzpamatovala…
Toliko zpravodajství z naší momentálně lehce vynervené rodinky…
 Pa,J.

 
Therra
Zasloužilá kecalka 987 příspěvků 29.07.07 23:00

Johanka by si s Prokůpkem rozuměla. Přesně ve 20:00 už taky chrupká v peřinách. Já nenapsala, že jsme si ze svatby odběhli uložit děti a pak se zas vrátili. Hlídala babi :o) A Prokůpek dokonce vynechal půlnoční kojo a vzbudil se až ve 3:00! :o) Buducu sobotu si taky pořádně užijte!
 Terka

 
HaLuMa
Ukecaná baba ;) 1829 příspěvků 30.07.07 08:06

Zdravíme, jsme zpět a zase v novém deníčku. :-)

Nepřečteno… ale hlavněJANI - držíme palečky, Ty jim to dneska ukážeš, neboj!

Hanka a Matýsek

 
Jazzi
Ukecaná baba ;) 1785 příspěvků 30.07.07 08:41

Jen rychlovzkaz pro Jaa, klííííd!:-) Nejde o život, tak jde o h…, tak pravou nohou z baráku a zlom vaz:-)
A intimní zpověď nějakou taky sepíšu, až bude klid, zatím padáme do deště, tady po měsíci zas konečně prší! Pokud nepočítám 2×5 minut 20 kapek, co byly před 14 dny.
Pa L.

 
kristain
Závislačka 2733 příspěvků 30.07.07 08:56

Zdravím všechny po víkendu:o)  

JAA-držím palce, ty jim to tam ukážeš! jen doufám, že máte v Praze lepší počasí, v dešti se řídí blbě… *

KAKTUS-tak to bylo fakt hezký, jak sem to včera po příjezdu z chalupy přečetla, tak sem opět začla brečet…ano, cloumají se mnou celej víkend hormony a mám bolestínskou náladu-o ní teda doufám, že brzo přejde, protože se za to fakt nesnáším! :)
No momentálně mám pocit, že jsem k ničemu, nic neumím, neznám, v ničem nevynikám, prostě děs běs…Tohle na mě přijde tak jednou za čtvrt roku.Už jsem kulíškovi v bříšku říkala, ať se nestresuje, že to není kvůli němu, že má jen pošahanou matku:)  

Jak to bylo u nás? Já byla dlouho jedináček, máti se záhy po mém narození rozvedla, v té době jí taky zemřel tatínek, takže jsem vyrůstala v domku s babičkou a mamkou, které mě nekriticky rozmazlovaly.
Když mi bylo 5, vzala si mého otce ( s biologickým se nestýkám), ten mě adoptoval, jenže je to dost těžká povaha na vyjítí, řešili spolu manželské začátky, do toho jim kafrala moje babička coby asi děsná tchýně, táta taky není žádný kliďas, takže z dětství si pamatuju jen nerváky, hádky a řevy…Do toho se jim nedařilo znovu otěhotnět, mamka snad i dvakrát potratila, až když už se smířili, že druhé dítě nebude, tak najednou otěhotněla, a když mi bylo 13, narodil se vymodlený bráška:) Dnes už má 15 let pryč:) ale jsme v podstatě dva jedináčci a já vždy věděla, že chci aspoň dvě děti, aby nezažili, to co já sama.  

No, ve škole jsem se většinou vlezla mezi ty první nejlepší, na konci základky jsem už fakt byla nejlepší ve třídě, ale to se u nás bralo jako samozřejmost-tam kde mamka rozmazlovala, tam byl o to otec kritičtější, a pochval jsem se teda moc nedočkala.  

Na gymplu se mnou zacloumala puberta, táta mě už nechal být s dozorem, co se školy týče, tak jako vzdor jsem se přestala totálně učit a to samé na VŠ-já vím, jsem blbá, ale tenkrát mi stačilo, že jsem z domu pryč na kolejích a pořád jsme jen pařili a zkouškama jsem docela proplouvla, občas, když bylo třeba, jsem zabrala a bylo.  

Takže mám ten titul a co jako z toho-už dlouho řeším, že práci v soc. oblasti nejsem schopná dělat pořád, anebo možná ano, ale k tomu musím mít nějakou činnost, co by mě bavila, uspokojovala a naplňovala. A tu já teda nemám (teď se nebavím o dětech a mateřství). Jak jsem měla ve škole furt jedničky, tak jsem byla levá na jakoukoli výtvarku, tělocvik i hudebku. A naši mě ani k ničemu nevedli, abych chodila do nějakých kroužků a tak.
Takže až loni s Vítkem v MC jsem začla objevovat, co vše se dá vyrábět a dělat, sama bych na to nedošla…a problém je, že Vítek je celý po mě-absolutně ho jakákoli výtvarná činnost nebaví, maximálně počárá fixama kus papíru a tím to hasne.  

Do toho mám úžasného, téměř dokonalého muže ( s rezervou prosím brát )  :o) Tendokáže hooodně věcí dotáhnout do konce, chaluopu si celou namaloval, maká tam, plánuje stdolu, saunu a bůhví co, navíc je úžasný v tom, co jsem doma nezažila-můj otec o všem 5 let mluví, co plánuje na baráku udělat, před námi vzdychá, jak to má těžké, jak je sedřený, ale výsledkem je, že ten barák je rozbordelizovaný už 20 let a pohlo se tam jen něco málo dopředu. A František-ten kolem ničeho moc nemluví a zařídí naprosto vše-od veškerého papírování, povolení,pojištění, přes veškeré potřebnosti do domácnosti, o kterých se třeba jen tak mimochodem bavíme, že by asi byly potřeba. A on druhý den přijde a řekne: tak jsem domluvil, že se na to nten a ten přijde podívat, vyjednal jsem to a to… a já jen čumímk. A z toho mám taky depku. Protože já bych to takl zaříddit neuměla. A jemu zas dělá radost o mě pečovat:)  

No takže tak u nás.Momentáloně fakt jsem neukotvená a nasraná sama na sebe, což doufám, že mě brzy přejde neb je to fakt únavné.  

Taky mě chytlo hnízdění v plné parádě, takže mám takovou lehkou nervózu, která určitě neskončí, dokud to tu nebude vypiglované dle mých představ a nachystané na příchod kulíška. Už se na to moc těším, to pak budu mít jiné straosti a ne přemýšlet nad …píp… :o)  

No radši to po sobě ani nebudu číst:)  

pa všem od K+V+k 33+3tt  

P.S. Dnes jedu na gyndu a nautz tak mi držte palce, ať je lulíšek už hlavou dole, ať jsem klidnější…
PPS. Musím pochválit Vítka, v podstatě jsme přes den bez plen, máme spotřebujen dvě na den a noc-na spaní, to je má počůrané fest. jinak už čůrá na stojáka i si stahuje kalhotky sám a drží si pindíka. U nás to nepřišlo ze dne na den, jako u některých z vás, ale postupně od května. Jen kakání teda nic moc-bu´d do plíny, nebo do gatí-zatím.  Tak to nehrotíma počkáme:)

 
marci
Ukecaná baba ;) 1666 příspěvků 30.07.07 09:13

Hmmm, tak na stojáka jsem to zkusila předevčírem a byli jsme pochcandění oba dva :-)
Musím to zkusit až bude nahatej, protože pindíka si podržet nechá, ale nenechá se naklonit dopředu. Budeme pilovat :-)

 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 30.07.07 12:18

ahoj bobinky,

tak sem se vrátila z víkendu, odpočatá, ve skvělé náladě. Dělali sme s kamošema grilovačku u nich na baráku, já sem tam spala, dokonce u ohně ve spacáku, to byla příjemná změna ! Hodně jídla (přímo žrádla), pivka, a jelikož sme na to byli čtyři a byla pohodička, rozebrali sme všechny témata, vážný i nevážný věci, co nás už dlouho trápí a drtí a s kámoškou sme zabředly do řečí o těhu, jelikož sme teď obě snažilky, tak se aspoň kluci dověděli, co je to ovulace a jak vypadá placenta :o) Manža zatím doma hlídal Anžu, zvládl to úplně perfektně. Když sem přijela dom, tak sem mu řekla, jak si moc vážím toho, že mi poskytuje takovou volnost a že je schopný se postarat o Aničku bez toho, že bych byla na nervy že je nechávám samotný. A on mi řekl, že je to samozřejmost, jelikož je její tatínek, a já že si přece taky potřebuju povyrazit, jinak by koukal, jak doma pomalu umřu nudou. :o)

Jaa - držím moc palce, autoškolačko. Říkat ti ať nemáš nervy, je naprosto zbytečný, protože je stejně mít budeš. Přeju ti teda hodně štístka! A posílám flusanec pro štěstí !

Co se týče tématu spokojenosti se životem - já sem strašně dlouho tápala a plácala se a hledala… no , asi to k pubertě patří. A pak sem došla k názoru, že jediný smysl života, je užívat si, dělat všechno tak, abych byla šťastná JÁ. což není tak špatná myšlenka, ale netušila sem, jak mě narození Anči vyvede z omylu.
Protože já nejsu „miminkovský typ“. Nadchýňala mě každá fretka, potkan a pes, nikoliv však mimina. Dlouho dlouho sem byla přesvědčená, že se vůbec nevdám, že ani ty děti mít nebudu… nebo jednou, možná snad… tak to jedno. A fretčí chovnou stanici :o)))
Jenomže pak se věci sesypaly tak rychle, no zkrátka „člověk míní, život mění…“ mám prostě tu zkušenost, že když si něco naplánuju, tak pan Osud si řekne : „Tak ty si myslíš, že mě přechčiješ?“ A prd, už je všechno jinak.
Takže v momentě, kdy mi doktorka řekla, že děti bych mít neměla, jelikož budou postižený, zřejmě… a hrozila různýma rozštěpama až demencí, tak sem najednou sakra věděla, že to dítě chci. A nejlíp hned.
Takže pak už to nabralo rychlý otáčky.

No, a tak teď pracujem na druhým, ale jak už ste tady taky psaly, nechce se mi do toho ani trochu, beru to jako svoji povinnost a už dopředu mám výčitky, že si to druhý vlastně ze srdce nepřeju. Dělám to za á pro Aničku, aby měla sourozence, protože ať sem se snažila jakkoli si namluvit, že jako jedináček trpět nebude, tak stejně vím, že bude. A za bé - a teď k tématu deníčku - sem v tom našla smysl života. Zní to jako klišé, ale je to tak. Já sem tady prostě od toho, abych rozšířila rod, aby tady po mně něco zbylo, abych porodila a vychovala děti. V ničem jiným smysl nevidím. Není moje priorita kariéra, není moje priorita starat se o chlapa, už není moje priorita starat se o sebe. A když se podívám kolem sebe, do přírody, na zvířata, tak ti vlastně taky mají jediný smysl života rozšířit geny, nic víc, nic míň, zkrátka se množí a nefilozofují.

No, když sem si to uvědomila, tak sem se osvobodila od věčnýho rozhodování, jestli druhý jo nebo ne. Je mi jasný, že těhu si odtrpím a první rok mimča „přetrpím“. Ale pak už budu mít splněno a budu šťastný tvor.

To ale neznamená, že bych se na to druhý zas netěšila vůbec, v momentě kdy zjistím že su těhotná, tak budu určo strašně šťastná.

No nic, jéžiš, to je zase komentář! :o(

Mějte se hezky

Bibina

 
Jazzi
Ukecaná baba ;) 1785 příspěvků 30.07.07 15:13

Nervy moje, tak já tu hodinu datlím svoje  moudra a ve finále se mi sekne stroj až na restart:-/ Tak znova:  

Tak jsem tady se svým obilím do mlejna. A Kaktusíku,to ti povím, žes rozvířila hluboce intimní témata, jak čtu:-)
Od včerejška nad tím docela hloubám. Já nkdy nebyla nijak ambiciózní člověk, jen moje Panenské znamení mě nutí většinou dělat věci pořádně, ale ne z vedoucích postů, z těch mám hrůzu.
Premiant jsem asi taky nikdy nebyla, jedničky, dvojky, spíš mi furt sypali na hlavu, že kdybys jen trochu chtěla, tak bys..:-) Taže jsem byla taky spíš proplouvací typ,, co se moc učit nemusel a teprv když bylo potřeba, zabral. Matematické vlohy jsme se ségrou bohužel zdědily po otci, takže jsme měly omluvenku na algebraickou blbost. Spíš čeština a spol, výtvarka, hudebno, ale o tyhle věci jsem se nijak nezasloužila, to prostě máme trochu v genech naší místy výstřední rodiny. Shrnuto, co mě nebavilo, to ani párem volů, co mě bavilo, šlo samo bez přičinění. Plus spousty recitačních soutěží, Puškiňáků aj., 7 let klavíru a později samoučně ještě pár dalších nástrojů, lepení papírových modelů..:-)  

Nejsem moc studijní typ, po zdravce jsem sice zkoušela VŠ, ale jen z důvodu oddálení nástupu do pracovního poměru. Samozřejmě jsem si vybrala ty nejvíc natřískané obory, takže prd, a ještě mi nebylo 18 a už jsem upsala duši ďáblu na neurochirurgii, která nakonec byla mou srdeční záležitistí skoro 9 let. Tam jsem se myslím dost realizovala, takže to byla léta celkem naplněná. Jak přemýšlím, tak to mám spíš po etapách. Po pár smysluplných letech na JIP jsem se nesmyslně z letitého vztahu vdala, zjistila, že průser a není to ono, osud mi přihrál do cesty  nynějšího muže, zahnula, odstěhovala, rozvedla, žila sama, v 25 konečně trochu dospívala..:-)  

Další uzavřená etapa, přijala jsem výzvu a šla do cizího města, kde krom muže jsem neznala ani nohu, opustila práci a přátele a koupili a spravujem  barák s potkanem ve sklepě;-)) Taky nejsem absloutně mateřský typ a stejně jako Nat to na lidech poznám a  bohapustě jim to závidím. Mám komplex, že nejsem ta máma s širokou náručí a mohutnou konejšivou hrudí, ta co má na každý problém vždycky tu správnou jednoduchou radu a v náruči místa pro každé dítě, co jde kolem. Jsem občas skrytý nervák, perfekcionalismus už celkem ovládám, ale občas vybublá nechutně na povrch. Neumím si říkat o pomoc a pak se užírám, jak jsou všichni okolo tupí, že nepoznají, že zrovna teď sakra něco potřebuju:-) Krom mojí mamči, co mě už asi za ty roky přečetla, moje o o dost starší ségra a můj muž, který mě kopnul o řádný kus dál a výš.  

Takže nějakého celkového naplnění dojdu nejspíš až pod drnem. Moje těhu, porod a syn mě zatím báječně poznamenali na celý život a udělalo to další etapu. Ad druhé dítě-sdílím pocity Bib, Marci a a spol. Nechci Matesa připravit o sourozence, pokud jejich vztah vyjde jako nám se ségrou, je to deviza na celý život. Ale absolutně se na to necítím,  mám výčitky, že to druhé už bude jen z rozumu, že už si to neužiju jako poprvé. Že jsem už tak vyšťavená, že nevím, kde brát energii, abych mu mohla dát všechno, co jsem dala Matýskovi, bojím se, že budu jednoho šidit, že nebudu umět být spravedlivá, sama si ty drobné nenapravené křivdy z dětsví pamatuju dodnes.. Ale nesmírně mě povzbuzuje, že se v tom neplácám sama:-)))    A další etapa po ukončení MD bude hledání nové práce, do špitálu už nechci a tuhle kapitolu jsem s klidným svědomím uzavřela jako docela dobře odvedenou práci.  

A už dost, i tak je to srdcervoucí až běda:-)) Jo a abych neměla tak děsné komplexy ze všech tech vašich titulů, tak aspoň přiznám, že do vstupu do Menzy mi chyběly 3 body a svého času jsem ve hře Kyodai Mahjong měla lepší čas než její autor;-)))
Pa L.

 
straka
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 30.07.07 15:20

Ahoj holkyny,  

jdu na vás s otázkou Řípu se týkající. Nechci lézt Katce Kaktusový do zelí, ale něco mě napadlo. Vzhledem k tomu, že je už v pátek 28.9.07 svátek před sobotním termínem (29.9.07) Řípu, říkala jsem si, že bychom mohli dát Říp právě v pátek a na víkend popojet do Šrotu (Kytlice u Nového Boru). Místa jsou od sebe vzdálená cca 65km, okolí na prochajdy pěkné, hřiště kousek od domu, ubytování i jídlo se tam osvědčilo. Napadlo mě spojit Říp s podzimní květňátkovskou víkendovou mi­nidovčou, když už se spousta lidiček vydá i z větší dálky. Nevím, jak kdo máte práci (manžové či Vy přímo). Prosím Vás všechny, zjm. Ty, které počítají s Řípem o vyjádření. Díky. V případě ANO i počet osob. A abychom to nekomplikovali, počítejte s dvěma noclehy (z PÁ na SO a ze SO na NE).
Pomůže-li někomu v rozhodování, pak cena loni byla 390,–Kč/os/s polopenzí (letos v létě ji takovou nechali i pro skupinu mojí kámošky). Děti bez nároku na lůžko a stravu zdarma. Obědy se daly dokoupit přímo na místě výběrem z jejich jídelníčku.  

Ze severu zdraví
Ráďa

 
Pomlenka
Kelišová 5156 příspěvků 30.07.07 19:31

Ahoj,

tak momentálně net jde, tak honem píšu…

Bylo moc zajímavý si tady pročíst, jak kdo vyrůstala tak, trochu víc jsem do vás „nahlídla“ - teda jestli to takhle z pár řádků jde.

Kaktus - k Tobě mi to přesně sedí, jsi prostě žena matka. Kamarádka (vlastně to byla moje třídní na ZŠ) byla taky takový podobný případ, vše v klidu, bez námahy, výška v pohodě i s flámováním (ta teda tu pubertu asi trochu měla, ale tady v Praze a rodiče na Moravě, takže kdo ví, co z toho věděli…). Má ale sestru o 7 let mladší. Taky moc chytrá holka, ovšem byla ve stínu, jako Zuzka. A taky to podobně nesla. A tak znám ten pohled té starší ségry. Ale co jsem chtěla - ta kamarádka má 3 děti, u prostředního před rokem potvrdili autismus (nějakou středně těžkou formu). Přesto uvažují, že adoptují dítě (ne mimčo), až kluci odroustou, aby mu pomohli. Proč ještě? Protože si to můžou dovolit. Teda pokud se jejich situace nezmění. A to mi přijde úžasný.
Je fakt, že mi jednou vyprávěla, jak byli někde na srazu z gymplu (chodili s manžou na stejnou školu) a když viděla ty spolužačky karieristky a ty pohledy chlapů, kteří měli doma 2-3 děti,t ak jí to chvíli bylo líto. Hned jí ale došlo, že je vlastně doma spokojená a neměnila by. A když to pak probírali s manžou, tak ten jí taky řekl, že by neměnil. A že sice zájem o karieru té které spolužačky měl, ale nechtěl by ženskou, co by chtěla děti tak ve 40ti…
Takže podtstatné je, že je každá z nás spokojená sama se sebou, a že máme ty naše poklady (ať už jen chlapy a děti, nebo i rodiče a sourozence) a taky sebe navzájem. Taky si nedovedu představit, že bych vás neznala…

To jsem ale odbočila, jen mě to tak napadlo. Pardon.

Jinak o sobě písnu někdy příště, po takové době bez netu se mi nakupila práce, takže jdu rachotit, ať to mám z krku, je to takové administrační zdržování.

Strako - zloději parchanti, ale určo máte z nových kol radost. A ŘÍP a Šrot - bych si dala říct hned, ovšem kdo ví, co bude s cvrčkadlem a taky se pravděpodobně budeme v té době stěhovat konečně dolů, tak uvidíme, kdyžtak bychom se přidali, pokud by byl prostor.

Kaktus + Strako - cvrčkadlo nejspíš pořád sedí, lumpík. Ovšem tentokrát si jistá fakt nejsem, protože mi břicho tvrdne, i když se snažím mímo našahat jak tam je, takže mám smolíka. Tím pádem do něj moc nešťouchám, ať si tam ještě pobude.

L+T+cvrčkadlo 37+6 tuším

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 30.07.07 19:45

Ahoj všichnísci:O)
Děkuji mockrát všem za držení palečků, bohužel jsem ale zkoušku neudělala… Testy a údržba byly brnkačka, jízda se mi ale nepovedla. Komisař říkal, že jsem strašně nervózní a že se to promítlo do jízdy - jela jsem pomalu, stále se koukala na řadící páku… Říkal, že je potřeba, abych se trochu hodila do klidu, že se musím naučit řídit i ve stresových situacích. Taky se mi podařilo přejet jednu vodorovnou značku, sice jsem ji viděla, ale jela jsem tamtudy poprvé a přesně jsem nevěděla, co to znamená a jak se tomu vyhnout (byla v křižovatce), tak jsem ji prostě přejela… Komisař měl pravdu, byla jsem úplně vyřazená z provozu, ta tréma byla šílená. Ráno jsem byla celkem ok, po testech taky, ale pak jsem tam ještě dvě a půl hodiny čekala a to už na mě bylo moc. No, jsem na sebe nasr…, myslím, že kdybych byla v klidu, tak by mi to dal i přes tu značku. Jak ale říká moje babička - když nejde o život, jde o h…, takže pohoda, popojedem:O)
*Taky se mi líbí, jaký se tady spustily „zpovědi ze života“. Je to moc fajn, přečíst si, jak jste se měly, co jste dělaly, jak se vám žilo a dařilo, na co jste myslely a hlavně - jak to vidíte dneska všechno zpětně. Díky za vaši upřímnost a otevřenost (té si vážím hlavně u introvertních typů - Nat, Jazzi…) a za to, že vás můžu poznat i z téhle stránky. Musím se přiznat, že čím víc o vás vím, tím jste mi bližší:O)
*HaLuMo: Vítejte zpět, jak jste se měli?
*Kris: Tak myšlenky o tom, že v ničem nevynikáš, nic neumíš.....hoď honem za hlavu. Máš krásný zdarvý dítko o který se bezva staráš a druhý (určitě stejně dokonalý) roste v bříšku - takže i kdybys zvládala jenom tohle, děláš něco moc užitečného:O) A ty toho zvládáš mnohem víc… Tvůj manže je bezvadnej, jak dokáže všechno zařídit - to obdivuju - už jenom proto, že chlapi - alespoň co vím z okolí a z vlastní zkušenosti - na  nějaké zařizování většinou moc nejsou. Víťa je šikulka a posíláme mu pusinku. A jak dopadl UTZ?
*Bib: Fajn, že se vám víkend vydařil a že sis odpočinula a že manža takhle skvěle zvládl Anýže:O)
*Strako: Ke Kovošrotu - je to bezva nápad, ale my na tom stále nejsme finančně moc dobře, takže se bohužel nezúčastníme:O/  S Řípem však počítáme, ani teď vlastně nevím, jestli jsme se přihlásily u Kaktusíka, no, v nejhorším pojedeme nepřihlášené:O)
*Pomlenko: Tak co? Jak je? Něco nového???
*Musím vymyslet nějaký program na zítřek, konečně se zase můžu věnovat Sáře naplno, bez stresů a tak… Asi si uděláme nějaký pěkný výlet:O) Jinak tohle období je fakt super,  Sára pravidelně několikrát denně řve jak pominutá, vynucuje si - tedy spíš se o to pokouší, protože u mě nemá šanci s tímhle uspět - různý možný i nemožný věci tím, že se vzteká,sranda je pozorovat, jak ten křik kolikrát ze sebe tlačí, jak to dělá naschvál a zkouší, co já na to. A vzteknout se dokáže samozřejmě kvůli všemu, od podstatnějších věcí až k úplným prkotinám, který mi teda hlava fakt nebere. Navíc se jí velmi zalíbila otázka proč, ale neptá se na takový věci, jaký jsem předpokládala - jako proč je zima, proč auto jede, proč je tohle bílé a tak…ptá se spíš na věci typu proč Aldík neposlouchá, proč mě už po hodině nebaví modelování, proč mě něco naštve, proč někdo něco dělá… Je to sranda, někdy vedeme dlouhé debaty na docela složitá témata…:O) Taky miluje všechny zvířátka, nejraději má psy (př. její lásky ke psům - na procházce vidíme pejska a já jí říkám, nesmíš ho hladit, není náš. Sára poslechne způsobem jí vlastním - pejska nepohladí, ale rovnou mu vlepí pusu na čumák. Úplně cizímu psovi…:O), kočky a koně. Už uvažuju o tom, že jí domluvím nějakou delší projížďku někde na jízdárně, protože vždycky, když má možnost se na chvilku svézt, tak je úplně nešťastná, když má slézt a odejít. Koníky pusinkuje a hladí, nejraději by je asi samou láskou snědla:O) Líbí se mi, že má ráda i ostatní zvířátka, jako mravence, pavouky, hady, jo, taky miluje šneky a slimáky, „malá malá“ slimákům je po dešti její oblíbená zábava… Přemýšlím, jestli pořídit ještě nějaké zvířátko domů, měla by určitě radost a ráda by mi pomáhala v péči o něj a mně by se to taky líbilo, ale vzhledem k tomu, že dost cestujeme, tak bychom to asi nezvládali. No, uvidíme časem.
*Jéééžiši, už je to zase dlouhý jak Lovosice:-O No nebojte, už končím:O) Jdeme se ještě projít s Aldíkem, venku je zrovna docela hezky.
Takže papa a hezký večer!
Jaa a Sára

 
kristain
Závislačka 2733 příspěvků 30.07.07 20:07

Zdravím při večeru:o)
JAA-tak to je pech, že to nevyšlo:/ ale jak už nás tu pár psalo, je nás tu několik, co ty jízdy dělaly na poněkolikáté… A je sakra rozdíl dělat to v Praze a nebo někde v nějakém zapadákově…takže klíííd:) ale člověka to mrzí, to je jasné.  

A jak to máš s hlídáním té holčičky? nějak jsem nezaregistrovala, jak to vlastně dopadlo, jen jsem tenkríát viděla tu diskusi, že ses té mamině nabídla… *

BIB-tak to sis pěkně užila, je to prima se takto dostat z domu a bez dítěte (a manžela:o) ) Mě se to za Vítečkův život poštěstilo dvakrát ( na noc) na dámskou jízdu teda, a bylo to velmi osvěžující:))) *

Jinak jsem se už hodila hodně zas do klidu a vracím se do normálu, zjistila jsem, že je úplněk, tak proto jsem asi taková přecitlivělá…  

Na gyndě to dopadlo v pohodě-mimísek je v poloze podélné hlavičkou, a jelikož už ho tak cítím dost dlouho, tak věřím, že už tak zůstane. Dokonce velikost hlavičky a tělíčka odpovídají sobě navzájem i stáří dle týdne (narozdíl od Vítka, kde tenkrát po 30.týdnu už mu měřili tělo menší i o pár týdnú), takže to vypadá, že by kulíšek mohl být trošku vyvinutější mímo než byl Víteček tenkrát (ten byl houžvička se svým 2740 gramy…)  

Dopoledne jsem Vítkovi zakoupila nějaké další výtvarné potřeby, ale prostě pokud mu vyloženě nemaluji já, tak ho to nebaví. A moje výtvory hned radostně přečmárá a je to. Tak Piccasso z něj asi nebude:) *

Taky máte pocit, že už je spíš babí léto? Takhle přesně to bylo i loni-na konci července se ochladilo a už třeplo nebylo. I letos je vše o hodně posunuté dopředu, už je zralé ovoce, co normálně dozrává až v září…Tak se obávám, abych místo v babím létě nerodila někdy ve sněhu :))))  

Hezký  večer všem k.

 
Pomlenka
Kelišová 5156 příspěvků 30.07.07 20:15

Je, teď jsem si vzpomněla. Holky pražandy, nemáte někdo ještě plenkující dítě, kterému dáváte tesco plenky (ty fialové) 4+ nebo 5?? Já mám doma pár balíků (myslím tři a tři)  Tomíkovi děsně nesedí, lezou mu dolů, takk jedeme v Huggies.. Nechce se mi je tu skladovat, nekoupil byste je někdo? Případně i dovezu. Díky moc

 
Bibina
Zasloužilá kecalka 741 příspěvků 30.07.07 21:08

Jáňo, tak to mě mrzí, ale třeba to vyjde napodruhé. Jako mně :o)

Máme s manžou romantický večer (spočívá to v tom, že žereme, kecáme a pijeme) tak už je po mně sháňka.

Jenom vám sem narychlo hodím odkaz na hry pro děti, můžete zapařit na komplu. U nás vede chytání mrkve, Anža se tomu směje jak Jardík.

http://www.hry24.com/…-pronejmensi

bib

 
Zuzicak
Ukecaná baba ;) 1308 příspěvků 30.07.07 21:28

Jéééé Jazzi Kyodai MAHJONG je i moje srdeční záležitost!!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!!!!!  

Byl čas, kdy jsem bez něj doslova nemohla existovat.. Teď už jsem ze „závislosti“ venku, asi 3 roky. Ale úplně jsi mi vrátila tu Mahjongovou nostalgii. Jen ty časy si už nepamatuju :-)  

Zuza

 
Gyta
Ukecaná baba ;) 1164 příspěvků 30.07.07 21:31

Hoj holky, už jsme zpět, pěkný čtení vám povím!!!! Nechám si to projít kebulí a až se zabydlíme, taky napíšu:-) Mějte se a brzo nazdar, Gyta a Bája

 
Zuzicak
Ukecaná baba ;) 1308 příspěvků 30.07.07 21:37

Janí, nic si z těch nepovedených jízd nedělej!!!!!  

Přeji abys příště byla klidnější a vše jsi v pohodě zvládla!  

Drž se :-)  

Z.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »