Květňátkovský porod tak trochu většího uzlíčku :o)

Kopretinka  Vydáno: 28.05.05

Ahoj Květňandy,
tak jsem zase zpátky „on-line" , měla jsem trochu pauzu, a tak se zkusím rozepsat trochu o porodu, který nebyl úplně podle mých představ, po pravdě řečeno, nesplnilo se nic, co jsem měla naplánováno :o)

Jak většina z Vás ví, termínů jsem měla několik. Nejpravděpodobnější se zdál termín devátého nebo šestnáctého května. Osobně jsem doufala v ten první termín, jelikož jsem měla břicho fakt jako balón a dost mě bolely záda, ale jak to tak bývá, náš mrňousek si to vymyslel jinak.

První poslíčky jsem měla asi od dvacátého dubna, a vždycky jsem je vesele proskákala na balóně a říkala jsem si, jestli takhle hladce půjde porod, to bude paráda :o) ale jak víte, paráda to teda nebyla. Když se dostavil termín 9.5. a nic se nedělo, říkala jsem si nezmatkuj, prostě bude brouček později. A tak jsem se od devátého května začala snažit všema známýma metodama toho našeho mrňouska vyhnat, ale bez výsledku. Při každých poslíčcích jsem si říkala už už možná je to ono ale nikdy to to pravé „ono" nebylo. Já už jsem se nemohla dočkat bolestí, až budem s manžou sami na pokoji, jak mu budu drtit ruce a jak ho budu v duchu proklínat, protože to bolí :-))) Z porodu jsem strach neměla, jediné z čeho jsem měla obavy bylo to, že nepoznám odtok plodovky, protože jsem četla, že někdy je plodovky málo (což opravdu nebyl můj případ) a maminka nepostřehne její odtok a pak může být zle. A tak jsem při každé návštěvě WC zkoumala kalhotky jestli mi náhodou neodešla hlenová zátka. Měla jsem obavy, že to prošvihnu a pak se mi plodovka zkazí a stane se neštěstí. A asi jsem na to myslela fakt usilovně…

Po druhém termínu se opět nic nedělo a tak jsem šla na pedikůru, pedikérka se mi smála, že mě objedná ještě za 4 týdny na další kůru, protože určitě ještě neporodím (haha :-))) no a mezi řečí mi poradila, že její klientka popohání miminka z bříška šampaňským. A tak jsem se odfuněla z pedikérky rovnou do obchodu a koupila jsem si flašku bublinek :o) ten den jsme jeli k našim, takže jsem věděla, že na tu lahvinku nebudu sama :o) Nechali jsme ji vychladit, vypila jsem asi dvě deci, ale nic se nedělo. Tak jsem si říkala, další „babské rady", které na mě nezabírají.

Ale…

Ráno jsem vstala v 4:42 a šla na záchod, manžel už byl vzhůru a chystal se do práce na kole (vtipálek). Je to nadšený cyklista, ale toleruju to pouze v případě, že nemám dva dny po druhém termínu :o) Takže jsem se trochu nervla, řekla mu ať jede autem co kdyby náhodou „to" přišlo dneska. No a nepovolily mi jenom nervy, ale najednou jsem měla mokro i v v kalhotech :o))) Lépe řečeno v kalhotkách. Šla jsem na záchod, hlenová zátka jak jsem to měla nastudované nikde, tak jsem to hodila za hlavu, myslela jsem si, že mimi konečně kleslo, tlačí na močák a že jsem to prostě nevydržela :o) Jenže asi za 3 minuty znovu. Takže jsem zavelela, aby se manžel převlíkl, že jedeme do porodnice, kdyby to náhodou byla plodovka, že nebudeme riskovat, maximálně nás vrátí zpátky a on dojede do práce autem. Za 15 minut jsme byli v Třinci, došli jsme na příjem, tam jsem na dotaz, co tam dělám odpověděla sestřičce že mám dojem, že mi praskla voda, čekala jsem, že to budou testovat tou kapalinou, jestli jde skutečně o plodovku, ale hned se mnou začali sepisovat příjem, donesli mi tu sexy noční košilku se šněrováním vepředu (chyběla mi tam jedna šňůrka takže jsem byla fakt sexy:o). Pak mě poslali na porodní, a tak jsme šli. Manžel zůstal na chotbě a já šla na výzvědy :o) Sestřičky byly moc příjemné, natáčeli jsme monitor, a mezitím sepisovali potřebné záležitosti. Přišel doktor, vyšetřil mě, otevření 2cm (už skoro 4 týdny) porodní cesty nepřipravené, kontrakce žádné, takže nařídil čekat, točit co 2 hodinky monitor a uvidíme. Zavedli mě na pokoj „První doba porodní„. To už se mnou byl i manžel. Pokojík byl útulný, postel, pohodlné křeslo i s nánožníkem (asi pro trpící tatínky :-)))) WC, sprcha, balón, židle, stůl prostě jako doma :o) Doporučili manželovi odjet, že to může být na dlouho ( jo jo kdyby věděli, jak se trefili) a tak manžel přemýšlel jestli jet do práce nebo být doma, ale byl celkem nervózní, ikdyž se snažil nebýt :o) Poslala jsem ho do práce, doma by stejně chodil po baráku a stresovat by a tak :o) Takže odjel, já jsem dostala snídani a čekala jsem, kdy konečně už… Bylo to pořád dokola, monitor,odběry a měnění vložek s odteklou plodovkou. Měla jsem dojem, že ze mě teče všechna voda, kterou jsem kdy vypila. Pak jsem dostala oběd a zase dokola :o) Ve čtyři přijel manžel, a tak mi to ubíhalo rychleji. V pět mi napíchli žílu na antibiotika, aby se nezkazila plodovka (myslím) a pak večeře. Už jsem si dělala srandu, že je tam dřív vyjím, než porodím. Ale všichni mi dodávali kuráž, že se mám najíst, že „to“ určitě přijde co nevidět a tak musím mít sílu. Já jsem na jídlo ale neměla ani pomyšlení. Pořád mě hryzala myšlenka, že se mimču něco stane, zkazí se plodovka nebo co já vím…

Na posledním vyšetření mi Dr. řekl, že pokud „to" na mě nepřijde v noci, tak budeme ráno vyvolávat… Z toho jsem samozřejmě nadšená nebyla, protože jsem chtěla co nejpřirozenější porod. A tak jsem doufala, že „to" přijde samo a v noci. Chtěla jsem spát, ale nervy udělaly své, ikdyž mi dali tabletku na spaní, abych načerpala sílu, nezabrala a tak jsem usnula asi na 30 minut a to bylo vše. Ráno jsem byla unavená a připravená na vyvolávání, takže představě přirozeného porodu jsem zamávala.

Mezi tím se vyměnila služba a nastoupila sympatická slovenská doktorka Čuboňová a vysvětlila mi postup. Zavedeme tabletu, ta vyvolá porod a pak už to půjde samo. Takhle krásně to bylo naplánované :o) Než tabletku zavedla, upozornila mě, že to bude „trochu" nepříjemné, no… zajímalo by mě, co znamená hodně nepříjemné… A to připomínám, že otevření bylo pořád 2cm, porodní cesty nepřipravené, takže vyšetření mě nebolela, ale měla jsem pocit, že mi tu tabletku chce zavést spodem a vytáhnout vrchem :o) No ale zvládly jsme to, Dr. odešla, a já ležela a čekala a čekala … a nic… Pak přišla asi za hodinku, ptala se jak se cítím co bolesti, tak jsem jí říkala, že prostě nic, že jsem asi imunní… Už jsem začínala být fakt zoufalá, tolik už jsem chtěla rodit!!!! Tak mě ujistila, že druhá tabletka to určitě vyvolá, že se nemusím bát, řekla mi, ať si s ním nějakou čokoládu, ať mám energii a tělo může začít pořádně pracovat. Tak jsem ji povinně :o)))) celou snědla, abych pak toho našeho rošťáka vytlačila levou zadní. Jenže druhá tableta zase nic. To už dorazil primář (takové exoty jako já v porodnicích často nemívají :o))), ptal se na postup co se mnou podnikali a nakonec se domluvili s doktorkou, že mi píchnou oxytocin, protože jiná varianta není. Přiznávám, že i kdyby mi chtěli rvát do žíly třeba savo, bylo mi to jedno, hlavně jsem chtěla začít rodit, protože jsem měla panickou hrůzu o prcka. Odvezli mě na porodní sál, řekli at zavolám tatínka, že po oxytocinu to jde raz dva. Tak jsem zavolala, taťka dorazil do 8 minut (podotýkám, že celé dopoledne trávil v Třinci a chodil po obchodech, aby byl na blízku :o) Oblékli ho do strááááááááááááášně sexy zeleného oblečku, vypadal jako doktor a strašně mu to slušelo ááááááááách :o))) No a tak jsme trávili čas na porodním sále, s kapačkou v mojí ruce jako cedník (bohužel nemám skoro žádné žíly, takže mi brali krev odkud se dalo, ale hlavně z předloklí a ze zápěstí, modřiny mám ještě teď. Přišel primář, ptal se co bolesti. No něco málo mě chytlo, ale byly to bolesti podobné MS, ale i za ty jsem byla vděčná. Jenže po vyšetření se zjistilo, že otevření je pořád 2cm a porodní cesty absolutně nepřipravené. Pak mi točili zase ozvy a začal šrumec. Tehdy poprvé jsem za dobu svého porodu slyšela CÍSAŘSKÝ ŘEZ. Bylo mi vysvětleno, že porod může trvat další den, a že by to ohrozilo mimi, že maximální lhůta bez plodovky je 48 hodin, což bysme nestihli. V tu chvíli mi to už ale bylo fuk, byla jsem vyčerpaná, zoufalá, ustrašená, že naše mimčo trpí, takže jsem kývla. To bylo 12:55. Najednou se vynořila nevím odkud stádo lidí, a všechno lítalo. Já šla ještě pro Yal, ten mi aplikovali a v 13:05 už jsem ležela na sále s aplikovným epiduralem. Manžel seděl vedle mě, já jsem se nervů celá klepala, takže mi jeho přítomnost hrozně pomohla. 13:10 to začlo a 13:25 jsem slyšela od mého manžela: BOBÍ, TAK MÁME KRÁSNOU LUCINKU.

Když jsem ji viděla tak krásně mokrou a slizkou jak ji odnášejí, okamžitě jsem začala brečet, protože jsem byla hrozně šťastná, že to všechno dopadlo tak, jak to dopadlo, bylo mi jedno, že se mi nesplnila představa přirozeného porodu, v tu chvíli pro mě bylo nejdůležitější, že Lucinka byla na světě, že žije, dýchá a je v pořádku. Pak mi ji manžel přišel ukázat, ale já ji vnímala jen matně, protože jsem měla oči pořád plné slz, a vlastně brečím ještě teď, když sepisuju tuhle událost, protože to byl ten nejemotivnější zážitek, který jsem dosud zažila. Anestezioložka mi pořád utírala slzy a pak už jsem příjmala jen gratulace. Náš poklad měl 53cm a vážil 4,03kg :o) takový trochu větší uzlíček štěstí :o))))))))

Pak mě převezli na pokoj, měla jsem to štěstí, že pokoj jsem měla na straně, kde nesvítí sluníčko, byl to jednolůžák s postelí, přebalovákem, nerezovou vaničkou pro mimi, koupelnou a vlastní WC. Prostě pohoda a pohodlí jako v hotelu.

No už budu končit nebojte :o))))))))

Dlouho jsem ze rozhodovala, jestli budu rodit v Třinci nebo ve Frýdku Místku. Nakonec jsem se rozhodla pro Třinec a ráda bych přesvědčila všechny maminky, které váhají, aby se rozhodly stejně jako já. Za těch 7 a půl dne, které jsem strávila na porodním a poté poporodním oddělení se vystřídalo mnoho služeb, ale všichni dělali svou práci s láskou a nadšením, byli hrozně ochotní a vstřícní. Nesetkala jsem se s jediným člověkem, ze kterého bych měla špatný pocit to opravdu ne. Kdykoli jsem potřebovala pomoc, byla mi nabídnuta. Druhý den po císaři jsem měla v noci fakt krizovku, nechtěla jsem oblbováky, protože jsem u sebe chtěla mít co nejdříve malou, jenže hormony a bolest udělaly své a já pípla na sestru ta přišla, viděla jak mi je, donesla čípek od bolesti, injekci na spaní a pak u mě seděla a držela mě za ruku a já se omlouvala ať se nezlobí, že ji obtěžuju a ona mi tenkrát řekla:
„Já jsem tu pro Vás, a vy jste pacientka a máte nárok na veškerou péči, kterou jsme schopni Vám poskytnout. Platíte si pojištění, tak toho využívejte a kdykoli budete cokoli potřebovat zavolejte mě. “

Tohle jsem opravdu slyšela od sestřičky, která měla noční, na starost spoustu maminek a miminek a přesto jí nechyběla energie na to, aby podržela a psychicky pomohla jedné vyčerpané mamči, která u sebe nemohla mít svoji největší radost. Opravdu jsem se ještě nikdy nesetkala s tak milým personálem a s takovou ochotou. Z porodnice jsme odešly s Lucinkou jako plně kojící takže spokojenost na plné čáře. O zánětu prsu, který jsem pak chytla a horečkách, ve kterých jsem pak blouznila až jindy :o)))) To jen na omluvu, že jsem se ukázala až teď :o))) Dneska se máme už s Lucinkou obě čile k světu, krom občasných prdíků nás nic netrápí, Lucinka je vzorové miminko, je hodná, téměř nepláče, jenom spinkáme a kojíme (co 4-5 hodin héééč :o) Takže si v noci v pohodě odpočinu :o)

Na závěr přeji Všem maminkám, které porod ještě čeká méně komplikací než bylo u mě, přeji pevné nervy, spoustu síly, odolné tatínky a hlavně, zdravá miminka :o)

Hanka a Lucinka 11 dní

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Gyta
Ukecaná baba ;) 1164 příspěvků 28.05.05 09:12

Ahoj císařovno, asi na mě ještě ty hormony působí, protože tu nad tvým porodem slzím. Tak hodně štestí a dobře, že jste v pořádku a všecko nepříjemné máte za sebou a čekají vás jen radosti, pa Gyta a Barbucha

 
Gabinka1
Kelišová 6490 příspěvků 28.05.05 09:31

Ahoj,
tady jedna nakukovatelka, co hltá každý popis porodu. Musim říct, že tady u toho čtení se culim a současně tu řvu dojetim jak malá. Moc hezky napsané.
Moc Vám gratuluji k Lucince a přeji vám jen to nejlepší do života.
Gabča a Barča od PSTM

 
kaila
Kecalka 256 příspěvků 28.05.05 09:32

Ahoj Hanko,ty me urcite neznas jsem od novych snazilek a jen tak k vam nakukuji i na vase fotecky.Moc ti gratuluji k Lucince!!Napsala jsi to moc hezky,akorat vzdycky u popisu porodu bulim.Jeste jednou gratuluji a mejte se hezky.Kaila

 
Anonymní  28.05.05 11:53

Ahoj Hanko,
neznáme se, jen nakukuju, ale moc Vám gratuluju k Lucince. Mimochodem - moc krásné jméno:o))))))
Moc jsem se u Tvého popisu porodu nasmála, ale i pobrečela.
Ještě jednou samé krásní dny s Vaším broučkem
 Lucie

 
Zuzicak
Ukecaná baba ;) 1308 příspěvků 28.05.05 12:50

Hani, skvělé, že jste obě s Lucinkou zdravé, sťastné a spokojené!!! Hlavně, že už to máte za sebou..

Už se na tebe těšíme zase v deníčku a na Lucinku ve fotogalerii!!

Zuzka a Aleš

 
zdenca1
Ukecaná baba ;) 1999 příspěvků 28.05.05 12:59

Krasny pribeh, s trosku podobnym postupom ako bol aj moj :-).Tiez som nereagovala na vyvolavacky dokonca ani jedna flasa s oxytocinom nestacila,ibaze moj porod bol normalny a potom uz velmi rychly a skoro bezbolestny.
Blahozelam k dcerke a nech je to take vase usmiate zdrave slniecko.
este ma zaujalo tvoje meno…uplne rovnake ako meno mojej svokry :-)

 
nat02
Závislačka 2786 příspěvků 28.05.05 14:07

Ahoj Hanko,
taky tady slzim u toho popisu . Hlavne ze uz to je za vama a ze je Lucka zdrava a takova hodna.

Ja taky porad zvazuju jestli mam sepsat porod, ktery se mnou docela zahybal i kdyz byl relativne v pohode…

kazdopadne uz vime ze veci holt nejdou naplnovat a ze je dobre ze uz jsou za nama a my uz jsme konecne ty maminky :-)

pa nat+rio

 
Vendysek
Nováček 6 příspěvků 28.05.05 17:13

Ahoj Hančo,
Krásně napsané, dojalo mě to k slzičkám.
Jen tak nakukuju, jsem od zimních miminek tak už to mám naštěstí za sebou.
Gratuluji k Lucince. Užijte si s manželem nezapometulné chvilky s vašim mrňouskem.

Vendy a Filípek

 
zurecek
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 28.05.05 19:11

ahoj holky Vávrovici,
už jste dlouho neozvali, tak jsem si říkala, že už jste určitě rozdojené..

Takže moooc gratuluju a přeju hodně zdraví, štěstí a pohodu…

jak tak čtu tak Třinec nezklamal, ten tvůj porod je tak moc podobný mému, ale s tím rozdílem, že mě ve Frýdku fakt potrápili, že mám doteď zdravotní problémy díky těžkému, zdlouhavému porodu…
Jsem ráda, že Tvou situaci zhodnotili jinak a raději podnikli císař, udělali určitě nejlíp…
Opatrujte se a zase někdy nám napište.
papa a hezký víkend přejí Zuzka+Emily

 
Marketkaa
Zasloužilá kecalka 927 příspěvků 28.05.05 19:46

Hani moc gratuluji k Lucince uplně z toho bulíl celý jsem to přečetla :) preju mooooc zdravicka stesticka a lasky az vam Lucinka dela samou radost.

Snažilka Markétkaa

 
Lila002
Ukecaná baba ;) 1719 příspěvků 28.05.05 20:37

Milá Hanko, stejně jako Gabinka hltám všechny popisy porodu…a opět slzím…moc gratuluji k Lucince.
Držím Vám palečky a přeji hodně zdravíčka a štěstíčka
Lila a dva rošťáci z podzimního očekávání

 
manzelka
Povídálka 31 příspěvků 29.05.05 19:04

Ahoj Hani!Moc chci poblahoprat k mimi a preju mnoho zdravicka a at ti mala dela samou radost!!!Neboj bolavy porod brzo zapomenes´:)Ahoj Misa(manzelka)

 
Berca
Zasloužilá kecalka 922 příspěvků 30.05.05 09:33

Hanko,
moc hezky jsi to napsala!
Přeju vám hodně stěstí!!!
Berča a mimi 9tt+6 dní

 
Anonymní  30.05.05 21:49

Hanicko, moc gratuluji a preji vam hodne radosti s Lucinkou. Musim Ti rict, ze jsi napsala moc krasny clanecek, pri kterem jsem se zasmala a taky plakala. Lucinka je jiste nadherna. Teda reknu Ti 4 kg holcicka, to je teda neco. Moc vam vsem gratuluji a preji hodne krasnych zazitku a vzajemne lasky.
 Liba

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 02.06.05 08:44

Já taky gratuluji, jsem 23tt, fakt jsi to napsala moc hezky, až mi u toho ztvrdla děloha, kvůli čemu jsem taky od včerejška doma a polehávám, doufám, že se vám oběma bude dařit a držím palce s kojením,ať už nejsou žádné potíže, měla jsem dvakrát zánět při mých dvou prvních těhotenstvích a bolelo to fakt nepředstavitelně a ty vysoké teploty tomu nepřidají…Tak pozor na průvan hlavně teď v létě a mějte se hezky.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček