Kyselý ksicht

 Vydáno: 09.10.05

Dnes jsem se vypravila do Znojma. Kdykoli jsme sem s manželem a skoro dvouletým synem přijeli, těšili jsme se na oběd v místním Restaurantu Victoria. Pamatuji si, že když jsme se při prvním výletu do města na místním Infocentru pídili po restauraci, kam můžeme jít s dítětem bez obav, že třeba spadne ze schodů nebo že se tam kouří, informující slečna byla poněkud rozpačitá. Tak jsme si sami našli hospůdku, která nám padla „do oka". Nejenže tam výborně vaří, ale když jsem požádala obsluhu třeba o jídelní stoličku pro děcko nebo o ohřátí jeho oběda, bez problémů a opravdu ochotně nám vyšli vstříc.

Až do dneška. Možná je to tím, že když něco příjemného očekáváte a nedostane se Vám toho, jste o to více zklamáni. Inu - přišli jsme do Victorie. Nový číšník. Hned na úvod jsme jej požádali, jestli by synovi ohřál oběd. Následoval příkrý dotaz, jestli budeme „teda i my něco jíst". Objednali jsme si. Požádali o jídelní židličku. Následoval číšníkův protažený obličej - lidově řečeno kyselý ksicht, protože jen tenhle výraz nejlépe popisuje, jak se číšník tvářil. Protože jsme misku na synův oběd měli, naštěstí, vlastní, dovolila jsem si poprosit už jen o lžičku. Netušila jsem, že „kyselý ksicht" má takovou mimickou škálu. Tentokrát totiž přidal i zasyčení čehosi jako „…snad neni možný…!" Napadlo mně, že kdyby se tak jako on zatvářil třeba puberťák, zasloužil by „jednu výchovnou". Když dítě pojedlo, muž způsobně uklidil židličku, aby pan číšník neměl tolik práce.Čekali jsme, že dostaneme po dvaceti minutách od objednání aspoň pití.
Nedostali. A odešli jsme. Pořádně naštvaní a hladoví. A tak trochu bezradní. Člověk totiž v tu chvíli neví, jestli má začít řvát, protože tohle si asi v restauraci, kde si hostů váží, prostě nesmí dovolit. Nebo jestli má utrousit něco o zavolání vedoucího, což by asi nikam nevedlo, protože každý vedoucí ví, koho má na place. A nebo chtít majitele, který asi bude hlavně rád, že mu ve „kšeftě" všechno „tak nějak klape".

A tak si říkám, že to třeba tak nenechá, až se Vašim prostřednictvím dozví, že lidé u něj v restauraci nejsou spokojení. Že se jeho podřízený chová k hostům jako hulvát. Čestina má pro to ještě jiný, mnohem trefnější název, ale ten, ať si čtěnář doplní sám. Kdyby se nejednalo o mladého člověka, řekla bych si, že je to číšník, zvyklý na „jiný režim".

Asi bylo chybou se v danou chvíli neozvat nahlas. Taky jsem si to celou cestu zpátky vyčítala. Jenže čeho bych tím docílila? Dotyčný stejně vypadal, že mu je jedno, kde bude pracovat a před dětmi prý se nemají řešit konflikty.

A tak jeden malý vzkaz pro PANA číšníka. Nechte si svůj kyselý ksicht doma a neobtěžujte svou přítomností hosty!

Maminkám a dětem hezký den přejí
Gábina a Danýsek /16m/

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
MaRi
Kecalka 267 příspěvků 09.10.05 16:02

Ahoj, Gábino.
Protože nejsi první, kdo o takovém přístupu vypráví, napadlo mě, co takhle udělat na eMiminu databázi takovýchto hospod. Není nás tu zrovna málo, jsme ze všech koutů republiky, takže by to ve finále třeba nějaký výsledek mít mohlo. Databáze by se mohla jmenovat třeba právě Kyselý ksicht. No, já jsem tu nová, takže nevím, jak by se to technicky dalo zvládnout, je to jenom nápad… :-O
Zdraví MaRi a Johanka

 
miminek
Povídálka 40 příspěvků 09.10.05 18:11

Ahojky MaRi,
to je dobrý nápad, podobný seznam by se hodil. Víš, nejvíc mně fakt mrzí, že doteď jsme byli ve zmíněné restauraci opravdu spokojení. POkud by tam teď někdo šel, tak mně jen napadlo, že se zmíněným číšníkem tam obsluhoval ještě jeden, ale ten měl na vestě iznačení, že je učněm. Tak jen, abych nekřivdila.
Pap, zkusím tady najít, na koho se ohledně seznamu obrátit.
Páčko
 Gábina

Vložit nový komentář