Lékaři? Já? Osud?

milujicimáma  Vydáno: 23.11.13

Kdo za to může, já snad? Či lékaři? Nebo zasáhla jen špatná ruka osudu…

Do které chvíle si za věci můžem sami? A kdy už je to ruka osudu?
2 komentáře

Moje dítě? Můj život, moje vše!!!!
1 komentář

Je mi 23 let, mám roční holčičku a jsem vdaná… Zní to krásně? Mladá maminka, která je i vdaná… OMYL! Ano, je mi 23 let. 23 let, které prozatím pro mě znamenali jen strach, utrpení, tyranii a zoufalství.

Když jsem byla malá, zažila jsem si psychické týrání ze strany svého nevlastního otce. Byla jsem to vždy já, která udělala vše špatně. Mohla jsem dokonce i za to, když se špatně vyspal.

Bylo 14 dní do Vánoc, když mě jednou v noci ze spánku vytrhl křik, a mlácení do oken. Byl to zase „von“… Byl opilej a vyhrožoval, že pokud ho nepusíme dovnitř, že podpálí dům. Tehdy bylo mému nejmladšímu sourozenci teprve rok, a máma z toho byla celá vyděšená. Zmohla jsem se jen na jedno. Zavolat policii. Bylo mi tehdy 20 let, když se máma s NÍM konečně rozvedla. Vezmu to rychle… od té doby kapitola otčím uzavřená!

Když jsem poznala svého manžela, myslela jsem, že všechno zlé už bude pryč a já konečně začnu žít. Přestěhovali jsme se do společného bytu a já za nedlouho zjistila, že jsem těhotná. Měli jsme z toho velkou radost. Ale moje těhotenství už tak skvělé zase nebylo. Ranní nevolnosti - normálka, otékaly mi nohy - taky normální… ale proč mě tak neustále bolí hlava. Vysoký tlak jsem podle moje doktorky neměla. Tak co to je?

Jednou ráno, byla jsem tehdy ve 12. tt, jsem v sobě neudržela už ani čaji. Skončila jsem v nemocnici na kapačkách. Když tu… „Máte tu návštěvu“, volala na mě sestra. Přišel manžel.

„Hurá, konečně jsi tady, lásko, je mi zle, bolí mě hlava,“ řekla jsem manželovi a přitom jsem svírala levou ruku, u který mě začaly brnit prsty. „Tobě něco je?“, ptal se mi manžel. Ale už jsem mu neodpověděla. Najednou mě polilo horko a já cítila, jak mi ztrpnul jazyk.

Manžel okamžitě volala na sestru, která mě odvedla na pokoj a zavolali doktora.
Pamatu si, že mě napojili na infuzi a cosi do mě začali cpát za léky. Vzbudila jsem se až druhý den ráno.

„Prodělala jste mrtvici,“ Zaznělo z úst doktora.

Nemusím popisovat, co se dál dělo… Okamžitě mé těhu hlídali v nemocnici a já se celé těhotenství strachovala, jak to vše dopadne.

Další rána osudu přišla na 32. tt, kdy mi doktorka řekla, že moje miminko je ve vývoji až o tři týdny pozadu. Že to nejspíš nic nebude, ale že to pohlídají.
Když jsem byla ve 39. tt, moje kontrola dopadla špatně. Bílkovina v moči a snížená funkce placenty. Následovala okamžitá hospitalizace s tím, že malou budou hned druhý den vyvolávat. Že prostě neprospívá a nechtějí nic riskovat.

Malá se mi narodila druhý den, po samovolném porodu, žádné vyvolávání. :) Když malá vykoukla na svět, měla 2350 g a 47 cm. Přesně, jak mi doktorka říkala, byla o tři týdny pozadu. Byla hypotrof. Když jsem si malou nesla domů, vážila 2220g. Myslela jsem si, že to nejhorší už bylo a že se nic už stát nemůže.

Malé byly necelé dva týdny, když mi začla neuvěřitelně zvracet. Okamžitě jsem jí odvezla na pohotovost, kde malá byla dáná na JIPku. Ležela tam týden.
Domů jsem s ní šla s verdiktem, že malá neměla dotvořenou mikrofloru v bříšku. Že to upraví nasazení probiotik. Naštěstí to zabralo a brzy bylo vše ok.

Když už jsem si říkala, že teď už opravdu nemůže osud nijak zvlášť zasáhnout, byl to zase omyl. Malé byly 2 měsíce, když se mi přes den zdála nějaká víc unavená. Změřila jsem jí teplotu a ejhle - 38.7°C. Sakra co teď? Tak jsem jí dala čípek s tím, že to bude brzo ok.

Když teplota klesla, tak jsem si říkala, že to bylo jen něco narázového. Nebylo.
Na večer jsem malé zase změřila teplotu a teploměr mi ukazoval hranici 39.1°C po odečtu! Okamžitě jsem malou popadla a jeli jsme s manželem do nemocnice.
Když jsme tam přijeli, malá už měla očička v sloup a nereagovala na žádné podněty. Okamžitě nás poslali na rentgen plic, že to vypadá na zápal plic. Zápal plic? Kde by k němu přišla, ani nekašle a nemá rýmu, řekla jsem si.

Když jsem se s malou vrátila, byla už v mdlobách. Okamžitě mi jí vzali a bez jediného slova nás nechali stát před JIPkou skoro dvě hodiny. Když konečně přišla doktorka, řekli nám, že malá má opravdu těžký zápal plic, že jsme ji dovezli za pět minut dvánáct. Ten neuvěřitelný strach, co jsem prožívala, nemusím snad nikomu popisovat… Už jsem se modlila, abych už mohla s malou v klidu žít! Že to přece není normální, aby tak malé miminko mělo neustále takové problémy?

Všechno se pak časem ustálilo, a já věřila že vše zlé je za náma. Zase tomu tak nebylo… Jak jsem už psala v předešlém deníčku Křísila jsem vlastní dítě. Je tam popsána neskutečná hrůza, co jsem prožila. Takže to tu nebudu popisovat znovu.

Teď bude mojí princezně za dva dny rok a já už jsem na pokraji sil s tím, co nám přinese druhý rok. Možná jsem jen hysterická máma, která přehání strach o své dítě. Ale už někdy opravdu nevím kudy kam. Pohybuju se po nemocnicich víc jak doma a zatím to nevypadá ani jinak. S malou nás teď čekají další vyšetření, u kterých se rozhodne, co a jak bude dál.

Nejhorší na tom je to, že mi obvodní lékař naší malé řekl, že tohle vše, co malá musí prožívat, je možná způsobené tím, že u mě už během těhotenství byly zanedbány různé varovné signály. Kladu si tedy otázku - může za „zničené“ zdraví mojí malé už špatná péče ze strany doktorky během těhotenství? Nebo jsem jen zvyklaná svým osudem a mám „zbytečný“ strach o své dítě?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Emmicka2012
Kecalka 369 příspěvků 23.11.13 01:57

Tvůj deníček jsem přečetla jedním dechem a opravdu nevim čím bych te povzbudila protože si nedokážu představit co jsi prožila a prozivas… Moje mala se narodila v 37tt a mela 2,5kg taky byla malinká a vubec si nedokážu představit kdyby mela byt nemocná :( moc vam držím palce at uz vas nic špatného nepotká a malinké hodně zdravíčka :hug:

 
Lemuska
Kelišová 5342 příspěvků 23.11.13 08:36

Bože, běhá mi mráz po zádech. Moc ti přeju, ať už všechnu smůlu máte za sebou a čeká vás jen to něj :hug: :hug: Strach o dítě je strašný. Tfuj, tfuj, tfuj…posílám už jen samé štěstíčko :kytka:

 
rencina
Stálice 69 příspěvků 23.11.13 08:49

Prožívala jsem také téžké chvíle s prvním dítkem. NEbudu a ani nechci to rozepisovat. Ale moje 3 rady zní nejen ohledně nemoci dětí, ale celého života zní: 1. Jediný, na koho se můžeš spolehnout jsi Ty sama, 2. Raduj se ze svého života a raduj se ze života s tím koho máš ráda, 3. Nekomplikuj si život tím myšlenkami na to, co se může stát. Měj se ráda a ber život takový jaký je (i když jde bohužel někdy o život) a žij ho - je jenom Tvůj

 
monifix
Závislačka 2638 příspěvků 23.11.13 08:50

Preju hodne moc sil a hlavne zdravicka pro vas obe. Uplne mi beha mraz po zadech :hug:

 
macinka85
Extra třída :D 13375 příspěvků 23.11.13 10:09

@rencina napsala vše… :andel: :andel: :andel:

 
Sene
Kecalka 475 příspěvků 23.11.13 10:33

Přeji princezně i Tobě hodně sil a štěstíčka…Určitě se to všechno obrátí v dobré. :srdce: Držím pěstičky :srdce:

 
janička_opička
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 23.11.13 11:33

Moc Vám holky přeji, abyste se mohly ze života už jen radovat, doufám, že už máte „vybráno“ a bude vše jen lepší a lepší!!! Když čtu takové deníčky přemýšlím čím dál víc, že napíšu o mém porodu, který trval dva dny a skončil kleštěma a můj syn mohl umřít a čím dál tím víc si uvědomuji, že to byla chyba lékařů a zanedbání…myslím, že i tyto smutné deníčky poskytnou spousty rad pro jiné maminky…tak se držte!!! :kytka: :kytka: :kytka:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 23.11.13 11:57

@rencina :palec: :potlesk: Krásně jsi to napsala. :kytka:

 
kaja00
Extra třída :D 10271 příspěvků 23.11.13 15:12

Preji at he mala zdrava ;) :) :kytka:

 
dani24687
Neúnavná pisatelka 15433 příspěvků 23.11.13 18:55

At uz je jen a jen dobre

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 23.11.13 21:15

Přeji vám, aby ty první narozeniny malé, byly vstupní bránou do života plného úsměvů a radosti :kytka:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 24.11.13 14:54

@milujicimáma Prosím tě, hlavně si nic nevyčítej. Ty za to rozhodně nemůžeš a obávám se, že za to možná nemůže ani nikdo jiný. Ale hlavně, že to dobře dopadlo. Jelikož tvá dcera je pár měsíců po zápalu plic, určitě ji teď na zimu drž co nejvíc v teple, hlavně hrdlo, ven pořádně oblékat, jako rozhodně bych nešetřila punčocháče a zateplené kalhoty, rukavice, teplé ponojdy. Hezky jí dávej šálku, já dětem dávám na noc rolák a ven miminy se stojáčkem a šáteček. Teď v zimě hodně vaříme zeleninové polévky, ty děti pěkně posílí a jsou lehce stravitelné. Jinak já někdy na posílení imunity dávám Marťánky a docela fungují. Ale dávám jen nárazově v době chřipek nebo při nemoci. Tuhle zimu nějak překlepete a pak už bude mít silnější imunitu. Vše bude už jen dobré, neboj. Hlavně mě se vyplácí držet si dobrou náladu. :hug:

 
milujicimáma  24.11.13 17:06

Všem děkuji, za přívětivé komentáře. :hug:
Ale i na dále nás osud zkouší, mojí maou holčičku dnes opět hospitalizovali v nemocnici pro obstrukci. a nwjhorší je, že já jsem nemocná a nemůžu být u ní :,( :,( :,(

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 24.11.13 22:32

@milujicimáma :hug: držte se obě

 
Aleyt  25.11.13 11:26
:kytka: :srdce:
Vložit nový komentář