LETNÍ MIMINKA č. 49 - Úvod do vztekání II.

Ahoj
moc pekny a poucny dennicek.
Alia

Karolinka ahoj,

velmi pekny dennicek… dufam, ze cez den sa mi podari napisat viac, idem trosku po vikende poupratovat.

pa

Miska, Kiko a Robko o 6 dni 1. rok

Ahoj maminky.

Čekám dělníky zase na ty naše okna a tak uvidím, co zvládnu napsat než přijdou.

DENÍČEK- Karolinko, je mi líto, ale z tohoto deníčku na mně padají trošku chmurky. Doufám, že tě potěší alespoň to, že na mně padají i při pročítání různých poraden dětských psychologů. Jde o to, že rady jsou jistě správné a ůčinné, ale právě až pro větší děti. Snažím se na Šimonka aplikovat co se vzhledem k věku dá. Metodu pevného obětí znám ze školy. Učili jsme se PROČ, KDY a JAK, ale ne JAK DLOUHO. Sháněla jsem tu informaci na netu a v jedné poradně paní psycholožka psala, že ona sama strávila jednou v pevném obětí dlouhých 5 minut!!! Z toho jsem usuzovala, že něco u nás není v pořádku, když to nezabírá. Rekord máme zatím jen 28 min. Bezůspěšných. Taky psychologové doporučují tuto metodu jako řešení při záchvatech vzteku na veřejnosti a to mi tedy jaksi nesedí. Chtěla bych vidět prodavače nebo číšníky, jak mi budou tolerovat 2–4 hodiny řevu v jejich podniku. Nemluvě o tom, že jak už vím, po čase si sami zákazníci začnou stěžovat na hluk a mít ty, pro matku hrozné, řeči…

Taky přemýšlím o tom, že alespoň u nás přicházejí ty záchvaty vždycky, když se to zrovna nejméně hodí a tím pádem není technicky možné 2–4 hod objímat (neboj pochopila jsem to snad správně, že časem by se ta doba měla zkracovat). Ty na veřejnosti se nehodí asi nikdy, že, ale myslím ty doma. Třeba když jsme na nějakou hodinu objednaní k lékaři, nebo někam jinam jdeme na předem smluvený čas. Lékaře rušit moc nejde, kamarády rušit někdy jde, ale i ty dobré, to po čase přestane bavit. Popravdě řečeno, snažím se udržovat kontakty se všemi svými předtěhotenskými známími, ale už to jde ztěžka. Někteří už odpadli dříve, protože jsem už jim pořádně třeba nestíhala v nových zážitcích atd. Moje nej kamarádka mi nedávno po hodině strávené se mnou a Šimonkem řekla, že mě ráda viděla, ale, že příště půjdeme raději bez Šimonka. A to celou dobu naprosto vzorně seděl v kočárku (až jsem se sama divila) a já mu jen podávala pití a hračky. Ona sama ještě není matka a tak si možná neuvědomila, že ikdyž to možná nemusela myslet tak zle, jak to vyznělo, tak, že mě se to přeci jen dotklo. K tomu, že nemůžeme chodit ani k nikomu na návštěvy kvůli tomu, že Šimonek je jak demoliční četa snad ani není, co víc napsat.

Kamarádky maminky s hodnýma holčičkama se kterýma jsem se nedávno sešla na jednom ze svých srazíků se na mně dívali dost divně, když jsem se divila, jak to, že jedna z nich má doma na stole ubrusy, na poličkách u země ozdobné předměty, svíčky, po bytě běžně na zemi stojí květináče a její holčička si toho ani nevšimne… Naše návštěvy probíhají tak, že chodím za Šimonkem a hlídám, aby třeba nestrkal ruce do klece s krysama nebo neotvíral akvárka s hadama, aby neotvíral skříňky a nevyhazoval věci na zem, aby nepřesazoval kytky… Vždy se snažím být důsledná a zakazovat, co opravdu nesmí. Když to situace dovoluje, tak mu věc vysvětluji, proč se tohle nedělá a odvádím pozornost někam jinam, ale žádných větších výchovných výsledků nedosahuji. Narozdíl od některých jiných maminek, které " jí vysvětlily, že se to nedělá a ona to pochopila a nedělá to". No, možná si říkáte, že jsem od vztekání odbočila, ale ono to tak není. Vzteká se samo i proto, že něco nesmí ( jistě uznáte, že nůž dětem do ruky nepatří). Už jsem si dokonce vypracovala v hlavě systém " DĚLENÍ ZÁKAZŮ". snažím se ještě před tím svým ne-ne sama sobě říct, jestli je opravdu nutné toto zakázat nebo raději dovolit Šimonkovi, aby si pod mým dozorem něčeho nového užil. Ale je to těžké. Uvedu jeden příklad za všechny. V kavárně kam chodíme na srazíky je i skluzavka. Dávno na ni umí vylézt a teď se rozhodl, že bude i sám sjíždět dolů. Když na můj zákaz (než stačím doběhnout k němu) reaguje tím, že se přeci jen sám sklouzne a to celkem šikovně až ho ostatní maminky chválí, mám mu říct, že se to nedělá a i příště zakázat nebo se přidat k maminkám a chválit jak to šikovně zvládnul? Jde o to, že ho učím sklouzávat bezpečně- po bříšku a když jsem u něj, tak to i dodržuje, ale jinak se klouže tak, že si do té skluzavky nakročí a padá po zádech a někdy se bouchne do hlavy.

Snažím se opravdu si na to myslet a zbytečně ho neuvádět do situací ve kterých se bude vztekat, ale taky chci, aby měl dané hranice co může.

Je hodin jako na kostele už tu každou chvíli dělníci musí být, ale přidávám nedávnou historku. Někdy mi přijde, že se chová jako daleko starší než kolik mu je. Normálně si hračky pokud má zájem vybojovává tím, že je ukradne nebo, že soupeře svým tělem odsune, ale v pátek v herně normálně odstrkoval děti rukama a snažil se je i udeřit (kde to viděl nevím, my ho netlučeme). Nakonec jednoho tříletého chlapečka kousl, protože ho nechtěl pustit do jedné části herny. Přísně jsem mu vysvětlila, že tohle se nedělá a že se zlobím. Já nevím, jestli je to i tím, že je to kluk nebo typem osobnosti nebo co já vím. Máte někdo podobnoé zkušenosti nebo jsme exoti ?

Já prostě musím najít nějaký způsob, jak to řešit i u takto malého dítěte. Knihu Malý tyran čekám každým dnem poštou, tak jsem zvědavá. Potřebovala bych mít doma nějakého psychologa, aby mi řekl, co je normál a co ne.

Holky končím. Nechci slibovat, kdy se zase ozvu jako minulý týden. Nakonec mi to prostě nevyšlo.

Hezký den

CIBULKA+ ŠIMONEK skoro 13m

Moc pěkné, Karolínko, jen doufám, že to budu zvládat a že nebudu mít doma nezvladatelného vzteklouna.
Musím říct, že až s vlastním dítětem začínám chápat spoustu situací, kterých jsem v minulosti byla svědkem- ty spousty vztekajících se dětí a ty rezignované rodiče stojící opodál a promlouvající tichým hlasem…

Já teď řeším ranní problém. Kolem čtvrté-páté ranní hodiny Jitku kojím, ale protože v poslední době už nemám moc mléka, tak u toho malá neusne a není způsob, jak ji uspat. I u nás v posteli poplakává a snaží se nás přelézat, tahat za vlasy a škrábat. Přitom na ní je vidět, jak by spala. Výsledek je ten, že se nevyspíme nikdo. Dnes jsem ji nechala vyplakat v postýlce, trvalo to čtyřicet minut a bylo to srdceryvné. Jenže já mám z minulosti tu zkušenost, že po podobném zásahu se vyřeší problém pro mě i pro ni. Tak uvidíme.

Také se stala neuvěřitelná věc, Jitka už asi týden ťape. Sice jen maloučko, ale přesto. Jde jí to celkem hezky, nijak se nekymácí. Je dost rozvážná, když už to nezvládá, tak šikovně hupne na kolínka. Po týdnu zkoušení už ujde i 4m. Takže jsme to stihli před 13. měsícem. Na to, že v jednácti poprvé lezla je to docela výkon.

Dnes Jitka poprvé sama vytvořila větu!Píchla mě do oka a řekla: To je oko. Musela si to spojit sama. Jinak říká i cotooojeeei a ukazuje při tom na vše možné, ale obávám se, že jen opičkuje po nás. Rejstřík slov už ani nezapisuju, Jíťa je fakt strašná kecka. Umí už skoro sama říct paci paci (celé), i když takovým tím svým jazykem. Je to k sežrání.

Jinak jsme dost pohli se stránkama, tak mi nedá, abych si neudělala reklamu. Mrkněte na www.vbavlnce.cz.

No a jedno retro, minulý týden jsme byli u Zagy na Anežčiných narozeninách, bylo to moc fajn. Kromě Anežky nás nejvíce okouzlila koza Šárka, její mlíčko a sýr. Lahoda. Člověk by nevěřil, že dva vysokoškoláci mohou být takhle šikovní. Vzpomněla jsem si při té příležitosti na jeden vtip, který mi po promoci vyprávěl můj muž- strojař: Absolvent ČVUT přijde poprvé do nového zaměstnání a mistr mu jako první úkol zadá zamést sklad. „Ale já jsem inženýr!“ hájí se mladý. „Aha!“ řekne mistr „tak pojď, já ti to ukážu“.

Protože Zagy se dosud nespřátelila se skenerem, pošlu brzy pár foteček do galerky. Anežka měla moc dobrý dort, ale ocenila to spíše Jitka, jak vyplyne z obrázků…

No a ještě jeden kulinářský tip, dnes jsem poprvé zkoušela dělat domácí pesto- já pesto miluji, ale dříve jsem to nezkoušela, protože mi to přišlo pracné. Teď mě ale napadlo, že s tím tyčovým mixérem by to mohla být pohoda, tak jsem to udělala (z kudrnky, vlašáků, eidamu, česneku a oliváče). Bylo to hotovo raz-dva, jen mě překvapilo, že je na to šílená spotřeba oleje, pokud to má mít podobnou konzistenci jako to, co kupuju v obchodě. Ještě jsme to neochutnali, právě se na to chystám. Jestli to bude dobrý, pošlu přesný recept.

Zatím pa

Anka a Jituška

Hmmm, recept nepošlu, není to ono. Chce to asi jiný poměr surovin. Najdu si nějaký osvědčený a budu zkoušet znovu.
nešika Anka

Ahoj.

Tak dneska jsem tu zase.
Pořád řeším vztekání a ony se u nás dějí i jiné věci. Například jsem k nedávným narozeninám dostala tu domácí pekárnu na chleba. Jsem z ní naprosto nadšená!!! Nepovedl se jen ten první chleba, protože mám pofiderní váhu a bylo tam víc mouky než mělo, ale ty ostatní chleby!!! Jedna báseň. Zatím jsem zkoušela 6 receptů. Víte, že nejsem žádná superkuchařka s hrncem místo srdce, ale tohle mě strašně baví. Jen tam všechno nasypu a naprogramuju a ono se mi to smíchá, vykyne i upeče. Nejraději mám ten okamžik, když otvírám pícku a třepu se zvědavostí, jestli se i tentokrát povedl krásný bochánek. Právě jsem jeden dopekla. Posílám vám trošku té vůně, chytejte.....

Jinak už Šimonek okusil lepek. Nejstravitelnější z lepkovin je oves a tak jsme jím začali. Dva dny na to měl průjem a tak jsem si dělala starosti, ale už to přešlo, tak snad jeto v pohodě.

BERENIKA- mladá paní, gratuluji ke sňatku a do společného života přeji lásku a spoustu tolerance. Už se těším na fotečky.

VLAĎKA- až jsem se lekla, že jsem napsala komentář a zapomněla jsem to! V kousání je Šimonek taky přeborník. Ale po 2,5 měsících se začal snad projevovat výchovný ůčinek mého zákazu a když se už už blíží zoubkama, že kousne a já řeknu, že zoubkama nesmí, tak většinou jen zavrčí a neskousne. Indiána ve vzteku taky dělá a smích když se smějí ostatní? Nemůžou oni bejt příbuzní? Chichi.

HROMIX- přeji ti radost z dobrého nákupu. Už jsem trojkolku obhlídla v galerce. Anie to na ní moc sluší. U nás by se asi moc neujala. A je mi líto, jak jsi psala, že se tě můj minulý komentář „dotkl". Doufám, že tím dnešním si hlavu zatížit nenecháš.

EVUCHA- že se taky ozvete!!! Zoubky čistíme stále prsťáčkem. Zatím bez pasty. Dr. nám řekla, že s ní máme začít až bude mít stoličky. Čistíme po snídani a večer po koupání. Většinou se to Šimonkovi moc líbí, jen někdy ho to čištění horních zoubků asi lechtá a tak uhýbá. Zatím máme jen 4 zuby a na další to zatím nevypadá.

REA- jak už ti někdo odpovídal s tím solením je to přesně tak. Začít skrytou solí a jinak nesolit.

SCHAMKA- kojení u Šimonka zabírá jen v „mírných „ případech. V té cukrárně jsem zkusila nabídnout co se dalo. Jídlo, pití, kojení, hračky, knížky, dala jsem mu prostor, aby mohl chodit mezi stolkama. Nic. Prostě nic. Možná si za chvíli budu muset začít kupovat barvu na vlasy až mi začnou šedivět. Chichi. Jinak já jsem si už dříve ten článek na bábetku vytiskla a taky se tím hodlám řídit.

Z komentářů vše. Původně jsem se chtěla podepsat jako „ předsnažilka CIBULKA", protože jsem dobrala antikoncepci, ale protože jsme se již jaksi zapomněli, tak by to bylo asi divný kdybych „náhodou" jako předsnažilka byla v jiým stavu, co?

Papa.

CIBULKA

Cibulka – Je mi moc líto, že na tebe padla depka, ale neboj, výčitky si z toho nedělám. Spíš přemýšlím, jak ti jako matka nováček a psycholog amatér poradit. Pozorně jsem tvůj komentář pročetla a napadlo mě několik postřehů. Kdyby to bylo úplně „mimo“, tak se nezlob.

Jednak tě chci ujistit, že mi připadá extrémní spíš to, když roční dítě poslouchá natolik, že není potřeba nic schovávat. Ty děti ani ty rodiče neznám, ale s trochou nadsázky bych řekla, že psychologa by měli navštívit oni. Pokud jsou jejich děti natolik tvárné, že vůbec neprotestují a nevstekají se, ani nezkoušejí, kam až mohou zajít, něco není v pořádku (viz deníček).

Naše Eliška také patří mezi velmi bujné děti (Gabika potvrdí . Všechno zkusí ne 5× ale 50×. Pokud jí ustoupím jen jednou, můžu začít znova. Často se chová skvěle a nedělá, co nesmí, většinou ale s andělských úsměvem leze do myčky, strká prst do zásuvky nebo ochutnává hlínu.
Náš byt má na většině míst jasně danou tzv. čáru ponoru. Eliška v podstě dosáhne jen na věci, které smí brát. Samozřejmě je tu pár neodstranitelných věcí (viz myčka), které jsou dobré k tréninku sebeovládání (maminky . Všechny šuplíky a skříňky, které Eliška zvládne otevřít, má také povoleno vyházet. První měsíc, co to začala dělat, jsem třikrát denně skládala prádlo a jiné věci zpět. Druhý měsíc jsem to dělala jednou denně. Teď to tam prostě nahážu…
Jak je větší, postupně se ale učí také dávat věci nejen ven, ale taky dovnitř. (Teď jsme ve fázi – z jedná strany šuplíku to vyhodím, na druhé straně NĚCO (manželovi klíče) vrátím zpět (do prádelníku .
Tak tě chci povzbudit, jestli nejsou ještě nějaké věci, které bys mohla před Šimonkem schovat, aby těch třecích ploch bylo co nejméně.
Vztekání také dobře známe. Ten záchvat, který jsi tu popsala jsme tedy zažili jen jednou, ale těch menších už jsme zažili dost. Jediné co zabírá je odnést pryč. Pokud u té „inkriminované“ věci musíme zůstat, zamezím Elišce pohyb (ohrádka, postýlka, autosedačka, jídelní židlička). Hodně důležité (tak 50% úspěchu) je podle mě, nezvyšovat hlas. Upřímně – nejde mi to. Ale když se to podaří, vidím, že to má efekt. Když princezna zjistí, že jsem neoblomná a momentálně nevytočitelná, postupně se uklidní. (Dávat batole když zlobí za trest do postýlky – tedy na místo, kde si neublíží – doporučuje i ten psycholog co napsal děti a hranice (mimochodem, vřele doporučuju). Z vlastní zkušenosti radím, aby ale dítě zůstalo ve stejné místnosti, aby za trest nepovažovalo odloučení od rodičů.
Uf, je to elaborát, co jsem napsala a možná úplně nanic… Jen tě chci povzbudit, že podle toho co píšeš, děláš všechno dobře. Myslím ale, že nemůžeme čekat zlom tak rychle, může to trvat i dlouho. Jsou děti, které jsou míň impulzivní a nejdou tak tvrdě hlavou proti zdi (opět zdravím Gabiku . Ty naše to ale nejsou. Ale nám to neva, my to vydr!
Pokud zvládneš, klidně piš častěji, ať se aspoň vypovídáš.

Karolinka

Cibulka – Je mi moc líto, že na tebe padla depka, ale neboj, výčitky si z toho nedělám. Spíš přemýšlím, jak ti jako matka nováček a psycholog amatér poradit. Pozorně jsem tvůj komentář pročetla a napadlo mě několik postřehů. Kdyby to bylo úplně „mimo“, tak se nezlob.

Jednak tě chci ujistit, že mi připadá extrémní spíš to, když roční dítě poslouchá natolik, že není potřeba nic schovávat. Ty děti ani ty rodiče neznám, ale s trochou nadsázky bych řekla, že psychologa by měli navštívit oni. Pokud jsou jejich děti natolik tvárné, že vůbec neprotestují a nevstekají se, ani nezkoušejí, kam až mohou zajít, něco není v pořádku (viz deníček).

Naše Eliška také patří mezi velmi bujné děti (Gabika potvrdí . Všechno zkusí ne 5× ale 50×. Pokud jí ustoupím jen jednou, můžu začít znova. Často se chová skvěle a nedělá, co nesmí, většinou ale s andělských úsměvem leze do myčky, strká prst do zásuvky nebo ochutnává hlínu.
Náš byt má na většině míst jasně danou tzv. čáru ponoru. Eliška v podstě dosáhne jen na věci, které smí brát. Samozřejmě je tu pár neodstranitelných věcí (viz myčka), které jsou dobré k tréninku sebeovládání (maminky . Všechny šuplíky a skříňky, které Eliška zvládne otevřít, má také povoleno vyházet. První měsíc, co to začala dělat, jsem třikrát denně skládala prádlo a jiné věci zpět. Druhý měsíc jsem to dělala jednou denně. Teď to tam prostě nahážu…
Jak je větší, postupně se ale učí také dávat věci nejen ven, ale taky dovnitř. (Teď jsme ve fázi – z jedná strany šuplíku to vyhodím, na druhé straně NĚCO (manželovi klíče) vrátím zpět (do prádelníku .
Tak tě chci povzbudit, jestli nejsou ještě nějaké věci, které bys mohla před Šimonkem schovat, aby těch třecích ploch bylo co nejméně.
Vztekání také dobře známe. Ten záchvat, který jsi tu popsala jsme tedy zažili jen jednou, ale těch menších už jsme zažili dost. Jediné co zabírá je odnést pryč. Pokud u té „inkriminované“ věci musíme zůstat, zamezím Elišce pohyb (ohrádka, postýlka, autosedačka, jídelní židlička). Hodně důležité (tak 50% úspěchu) je podle mě, nezvyšovat hlas. Upřímně – nejde mi to. Ale když se to podaří, vidím, že to má efekt. Když princezna zjistí, že jsem neoblomná a momentálně nevytočitelná, postupně se uklidní. (Dávat batole když zlobí za trest do postýlky – tedy na místo, kde si neublíží – doporučuje i ten psycholog co napsal děti a hranice (mimochodem, vřele doporučuju). Z vlastní zkušenosti radím, aby ale dítě zůstalo ve stejné místnosti, aby za trest nepovažovalo odloučení od rodičů.
Uf, je to elaborát, co jsem napsala a možná úplně nanic… Jen tě chci povzbudit, že podle toho co píšeš, děláš všechno dobře. Myslím ale, že nemůžeme čekat zlom tak rychle, může to trvat i dlouho. Jsou děti, které jsou míň impulzivní a nejdou tak tvrdě hlavou proti zdi (opět zdravím Gabiku . Ty naše to ale nejsou. Ale nám to neva, my to vydr!
Pokud zvládneš, klidně piš častěji, ať se aspoň vypovídáš.

Karolinka

Holky jsem jen nakukovatelka,
píšu kvůli pevnému objetí. Zdaleka se nehodí pro všechny děti, jak se někdy píše. Některé z něj mohou mít trauma, jde především o děti, které měly problém při porodu např. s dýcháním. U těch to může být frustrující. Tahle metoda se má správně učit v kurzu, není to jen tak udržet dítě tak, aby mu to bylo příjemné. Ke každému dítku je však cesta. A vy co máte živé dítě nezoufejte, prostě se tak narodilo a vybralo si právě vás, protože vy to s ním zvládnete;-)
 Papapa

S týmto súhlasím, u nás to síce fungovalo, ale tiež som počula, že ako terapeutická metóda by sa pevné objatie malo robiť naozaj dobre, najlepšie po zaškolení. Ja som to robila laicky a dúfam, že som nič nepobabrala . . Tiež som počula, že u niektorých detí je jej použitie nevhodné a nedporučuje sa u detí starších ako 5 rokov. Netuším, či je to pravda…

Ahojky,

pisu nahonem, uvidim, kolik mi ANie dovoli. Ale specielne pro Cibulku:
Ja se snazim domlouvat vsechny schuzky bud u me doma, nebo u kamaradek, se stejne malymi detmi, abych prave z te navstevy neco mela a nemusela jen ANie hlidat a kontrolovat, co dela. Sice se ti to muze zdat jako nuda (po case…), ale mozna je to lepsi i pro dite, kdyz tim padem slysi min zakazu a tedy ma mene duvodu se vztekat. Ja vim, ze to tvuj problem neresi, ale treba to trosku pomuze. Hi hi, vzdyt i dobra pizza ci jina jidla se daji objednat domu i s dovazkou a tak o pochutnani neprijdes .
ALe jinak fakt nevim. Anie pevne objeti nemusi a ja taky ne. Jak uz jsem jednou psala, ANie kope, mlati rukama a ja na to nemam nervy. Myslim, ze by nakonec ze me stejne vycitila, ze ja v teto pozici nejsem HAPPY, sama jsem se pristihla, jak uz uhybam pred jejimi kopanci ci kousanci a nakonec to muze chapat, jako ze se od ni odtahuju…

No nic, Anie vyzaduje mou pozornost

H.

Ahoj holky!

Tak uz to mam za sebou – je ze mne mlada pani. A byla to parada, hned bych se vdavala znovu. Porad jsem nechapala, co na tom vsechny mate, vzdyt jsou to takove stresy a starosti – ale ten den fakt stoji za to. Vyslo nam krasne pocasi a hoste byli super a zabava bezela jako na dratku… no proste jsem nadsena. Posilam fotky do galerky.

A druha zprava – uz tyden je ze mne zase snazilka

Nestiham vubec ani clanky ani komentare, ale budu se snazit to v nasledujich dnech dohnat. Jen doufam, ze se vsechny mate fajn a deticky jsou zdrave a cim dal sikovnejsi!

Marťoch a Lucinka, 11 mesicu a 3 tydny

Ahoj holky,

tak nevím,ale zase jsou ty komentáře trochu přeházené,co s tím kdo vyvádí ?

Koukám,že se nám to tu začíná hemžit dalšíma snažilkama nebo už i těhulema.Holky neblbněte,fakt vám nestačí jedno mimino?Jste fakt odvahy.

Něco k deníčku – fakt taky docela nechápu to pevný objetí.To jako ho mám držet 2 – 4 hodiny pevně a nehýbat se ,nemluvit ? To by bylo určitě daleko větší trauma pro nás pro oba.Oba bysme zdřevěněli.A na­víc,kde vzít tolik času ,po třech hodinách už zase spí.

CIBULKO – od včera,co jsem si přečetla Tvůj komentář,pořád přemýšlím,co Ti napsat.S tím vztekáním je to těžký,ale jak psala HROMIX ,snažím se nedávat ke vztekání příčiny.Snažím se držet pevný řád dne.Nechodím nikam,když nutně nemusím.I k dok­torce jdu,kdy se to hodí nám a ne jí.Vím na stoprocent,že nemůžu nikam jít třeba ráno v deset,protože to Marťa spí.Ani k doktorce.Prostě ve stejnou dobu,stejný věci.Je to nuda,ale myslím,že za to ty děti stojí.Jim je upně jedno,že bych třeba potřebovala jít ke kadeřnici zrovna teď,když si chce se mnou hrát.Nebo,že musím ještě pověsit prádlo nebo zalít kytky.Všechny tyhle věci můžu dělat jen když spí.Doufám,že chápeš,jak to myslím.A to co popisuješ v tý cukrárně nebo,kde ,to je podle mě hrůza.Myslím si,že si už dávno měla jít odtamtud pryč a nenechat ho tak dlouho řvát a vztekat se.On pak vlastně ani neví,proč se vzteká a nechápe,že se mu nevěnuješ.No a kamarádka,která Ti řekne,že se příště setkáte raději bez Šimonka,tak tu bych poslala do háje.Já vím,je to těžký.Taky nemám žádnou kamarádku,ale jsem zvyklá.Chodím ven sama,vyjímečně s manželem.Jo a jestli nejsou Ti naši prckové příbuzní ? To je docela možný.Z manželovy strany jsou nějaký příbuzný v Brně,ale on je ani nezná.Ale já mám na zemi taky kytky a vystavený věci a Marťa si jich ani nevšimne,tak nevím.Ještě jsem chtěla napsat něco o hrabání v šuplíkách.To mi taky nedělá,ale já mu nedávám na hraní žádný nádobí.Pak mu těžko budu vysvětlovat,že si ho nemůže vzít sám,když je to pro něho vlastně hračka.Na hraní jsou u nás jenom hračky.

No ještě jsem něco chtěla napsat,ale kámoš už se mi vzbudil,tak musím jít.

Mějte se VLAĎKA a MARTÍNEK

Ještě se musím pochlubit – ráno se MARŤA poprve vykadil a vyčůral na nočník.Vím,že to ještě nic neznamená,ale aspoň uviděl k čemu to má sloužit.

Tak čau

Ahoj Marti,

teda ty fotecky v galerii jsou moooc krasny. Moc ti to slusi. Kdyz jsem videla ty vase krasny fotky, hned bych se vdavala znovu. : )))
A jak se citis jako mlada pani? MOC gratuluju a jeste jednou vam prejeme zivot plny lasky a deti.
Pak mi musis ukazat vsechny fotky az budes mit chvilku.
Lucinka bude v nedeli oslavenecek. Tak si to uzijte a mejte se dobre.

Marcela a Danysek

Ahojte dievcata,

posielame pozdravy z uprsanych TAtier, teraz prestalo padat a tak premyslam, ci nezoberiem Robka a nejdeme sa prejst, lebo nam uz doma rastu rohy, asi tak.

Vcera sedel na nocniku, zo zaciatku sa mu pacilo a potom bol sklamany, lebo si myslel, ze je to auto a bude sa to s nim hybat a stale hovoril brrmm, brmm… a stal na jednom mieste.

Doma si zvykame na to, ze sme doma a tatik v praci a tak uz som si nejak aj zadelila den a rozbehla tak, aby sme to vsetko nejak zvladali.

Vo stvrtok musim ist do Bratislavy, takze drobci zostanu s babinou a potom vecer s tatikom, jaajj aj my bude za nimi smutno, ale aspon si aj ja trosku vydychnem a tak sa tesim.

Oslava a 1. narodeniny sa nam blizia, uz nam to klope na dvere, sobota je nas velky den… tusim v tento den nie sme sami z dennicka co budeme oslavovat. Zacina u nas tazke obdobie, september bude silny, zacina Robko, potom ja, potom Kristianko, nakoniec Michala ufff… oslava na oslave hahahahaha… moj oblubeny mesiac prichadza.

Tak pekny den zelame

Miska, Kiko a Robko

Teď moc nestíhám, ale jen pár poznámek k pevnému obětí.
Používá se s úspěchem na děti starší než 5 let. Kniha malý tyran je plná příkladů dětí mezi 3. a 11. rokem. A psychologové doporučují pevné obětí i dospělým (např. manželům, sourozencům apod.)
A ještě Vlaďka se myslím ptala, jestli se u toho nemluví. Samozřejmě mluví. Já jsem Elišku celou dobu držela, hladila a mluvila naní. Je to vlastně skoro jako u mazlení, jen fyzicky náročnější.
Jinak, zdřevěnět se u toho asi dá . Ale ber to tak, že pokud ti dítě x-krát denně upadá do záchvatů, během, kterých o sobě neví, mlátí hlavou o zem nebo o nábytek, je to nejlepší řešení. (Mimochodem, autorka v knize popisuje i případ, kdy malou holčičku takto museli rodiče objímat hodiunu denně, po dobu dvou let . Ale tam byla i nějaká psychická porucha.)

K.

Ahoj holky.

Nejprve vám chci napsat pro nás dobrou novinku. Jak tak pořád hledám pomoc hlavně přes net, tak se mi podařilo najít kontakt na jednu paní tady v Brně z Klubu rodičů a přátel hyperaktivních a neklidných dětí, která se terapií pevným obětím zabývá a má i zkušenosti se svými 3 dětmi. Po telefonu se mě vyptala na základní údaje o Šimonkovi. Ptala se na to, jak se choval jako mimi, jak mi spává a spával dřív, na záchvaty, na to „jaký je" a další věci. Řekla mi, že se určitě musíme sejít osobně a že se nám pokusí pomoci. Teď má dovolenou a tak se uvidíme přespříští týden. Říkala, že podle toho, co jí říkám, patří Šimonek mezi tzv. dráždivé děti a že jedno takové doma taky má. Trošku mě sprchla tím, že mi řekla, že to, čemu já říkám, že je „od mala zvědavej", tak že určitě není. Něco jako zvědavost u takto malého dítěte prý neexistuje. To, co tím my matky myslíme je právě ta dráždivost. Jo a taky musím přidat k tomu věkovému omezení pro objímání- hned na začátku se mně ptala, pro koho se tu terapii chci naučit. Jestli pro sebe a partnera nebo pro dítě a jestli jako cílenou terapii při záchvatech nebo jako životní postoj. Taky říkala, že Šimonek zatím ten malý tyran není, ale při nesprávných výchovných postupech by se z něj mohl stát. Ale nemusí. Slíbila, že pokud by se náhodou přihodilo, že by nám objímání nepomohlo, tak mě alespoň zasvětí do těch správných výchovných postupů. Ještě dodávám, že mi řekla, že dráždivé děti za své chování samozřejmně nemůžou a že je to způsobeno jemnější nervovou soustavou. A těmi výchovnými postupy bych měla dát prostor té jeho soustavě více dozrát. Už se na to hrozně těším, co nám řekne příště. Byla velmi milá a ochotná.

CIBULKA

Mám moc velkou radost! Určitě nám pak písni podrobnosti o výchovných postupech -budu ti strašně vděčná!

Karolinka

Ahoj.

Tak a teď komentáře jednotlivě. Ještě než je začnete číst, prosím, PŘEČTĚTE SI MŮJ PŘEDEŠLÝ PŘÍSPĚVĚK, aby jste chápali lépe souvislosti. Díky.

KAROLIKA- děkuji za slova útěchy hned v tom prvním komentáři pro mně. Vezmu to heslovitě.
SKŘÍŇKY- ty s nebezpečným obsahem (nože atd.) máme opatřeny dětskými pojistkami, které Šimonka odradily a už se ani nesnaží. Ty bez pojistek občas otevře, ale to mi nevadí. V obýváku neboli v herně jsme ze zásuvek museli odšroubovat držátka, protože byli ostré a mohl by se při pádu zranit. Takže skříňky nejsou ten hlavní problém.
ZAMEZENÍ POHYBU není u nás možné. Šimonek právě v postýlce, autosedačce, jídelní židličce, kočárku nebo šátku dostává největší a nejčastější záchvaty. Už jako 4 týdení mimi nechtěl být v postýlce. Nemusela jsem ho chovat, ale neplakal jen když jsem ho dala na deky na zem a on neměl kolem sebe žádné omezení. To jsem říkala i té paní a jak se ukazuje souvisí to asi s tou dráždivostí. Myslím, že doma to máme dost vychytané, abychom tu měli minimum" třecích ploch". Ale jistě uznáš, že jsou situace, kterým se vyhnout nejde. Například v neděli jsme byli s manželem a Šimonkem na procházce a on si běhal a našel chlupatou housenku. Nesl si ji k pusince. Tomu jsem samozřejmě zabránila. Kdo by namítal, že kdyby ji strčil do pusy, tak podruhé by to neudělal chci připomenout, že kromě toho, že se housenky nejí, jsou i některé jedovaté.
ZVYŠOVÁNÍ HLASU- tak to zatím celkem taky zvládám nedělat. Naštěstí k jistému nevypěňování mám asi dar od přírody. V práci, když jsme měli nějakého super konfliktního pacienta, tak mě dost často holky prosily, ať si jdu s ním promluvit, protože na ně nedal a ony se z něj akorát rozčílily. A budu se asi trošku chlubit, ale většinou jsem slavila úspěch. Takže snad vydržím hodně i u svého dítěte. Uvidíme.
Jinak, nevím, jestli jsi to pochopila tak, jak jsem to myslela s těma chmurkami. Já jsem je neměla z toho, že Šimonek má tyto záchvaty, ale z toho, že veškerá pomoc, kterou jsem našla byla až pro větší děti a nic moc se nedalo aplikovat na jeho věk. Teď už jsem v pohodě, když se mi podařilo nekontaktovat někoho, kdo nám snad může pomoci

CIBULKA

Zase já, CIBULKA.

VLAĎKA- doufám, že neva, že to vezmu taky podle hesel z tvého komentáře.
PEVNÝ ŘÁD- asi je jasné, že každému dítěti vyhovuje trošku něco jiného. Šimonek MÁ a taky VYŽADUJE pevný řád ve dvou věcech. V jídle a spaní. Jídlo má bez ohledu na to kde právě jsme vždy ve stejnou dobu. Snídáně, obědy a večeře dokonce s téměř minutovou přesností ve stejnou dobu každý den. Pokud nastane nějaká výjimka, je to z jeho strany a nikdy ne z mojí (např. někdy je tak unavený, že odmítne večeři i přesto, že se snažím sledovat jeho signály únavy a případně ji nabídnout chvilku dříve). Spánek- nevím, jestli jsem pochopila správně poznámku o tom, že tvoje dítě po třech hodinkách chodí spávat. U nás je to tak, že Šimonek pravidelně chodí spát v 19– 20h a budí se kolem 5. Teď asi 14 dní se budil o hodinku později, ale už je na starém čase. Spaní přes den- některé dny nespí vůbec, některé spí třeba 8 nebo 12 minut za celý den, ale většinou spí 1× za den 20–40min. Občas se stávají výjimky, že prospí přes den i 2 hod., ale to se stane tak 2–3× do měsíce. Už když byl mimi, tak jsem se ptala Dr. jestli je to normální, že tak málo spí a ta řekla, že spí kolik potřebuje. Tím se vlastně dostávám k tomu, že jakýkoli stereotyp kromě těchto bodů NESNÁŠÍ. Je holt prostě trošku jinej. Když by měl být jen doma mezi čtyřma stěnama, tak je to s ním k nevydržení. Prostě pláče, fňuká atd., ale když jdeme někam ven, kde má spoustu nových podnětů, tak je to prostě můj andílek. Pominu-li ty záchvaty. Myslím mezidobí.Teď už mi i rozumí, když řeknu, že jdeme ven a jen mu vždycky zajiskří očka a začne se sápat po dveřích od bytu. Problém je ten, že ho nebaví běžné procházky. Jednak nevydrží v tom kočárku a jednak je to pro něj málo akční. On prostě chce jednak venku lítat, jednak poznávat stále nové věci a jednak poznávat stále nové lidi. Jistě se mnou budeš souhlasit, že máma zná své dítě nejlíp. A já už vím, že on prostě zbožňuje stýkat se se spoustou nových lidí. Jeden z vyvolávajících momentů pro záchvat je u něj ten, že u nás někdo zazvoní, ale jen něco vyřídíme ve dveřích a ten člověk nejde dál. Jakmile zavřu dveře, tak si můžu být téměř jistá, že dostane záchvat. Zabránit tomu jde jen těžko. Když jsem sama doma, tak ho musím i při této návštěvě mít na očích. Dát ho do bezpečí postýlky znamená také záchvat. To, že pro něj vymýšlím program si myslím jen zlepšuje jeho psychickou pohodu. Programem myslím- plaváníčko, cvičeníčko, návštěvu mateřského centra, pobyt v herně na srazíku a někdy i mimo něj, včetně toho, že jdeme někdy do cukrárny s nějakou kamarádkou. Mám vytipované ty ve kterých jsou sedačky a na těch může řádit. Ikdyž je tam někdo třetí, tak se nejde mu nevěnovat!!!
KŘIK V CUKRÁRNĚ- promiň, ale opravdu si myslíš, že dokážu předem odhadnout, jak dlouho záchvat potrvá? Nedokážu. To jak jsem se zachovala považuju za jediné správné. Jak jsem psala. S kamarádkou jsme si řekli akorát ahoj a ona nám dala dárky. Jinak jsem se věnovala malýmu. Dát ho na počátku záchvatu do kočárku, abychom mohli jet domů je jedna z těch nejhorších možností, jak se v našem případě zachovat. Kdyby to byl jen malý záchvat, tak v kočárku se jistě rozjede do velkého.
NIKAM NECHODIT kromě procházek – ze strany Šimonka jsem už to popsala. Já jsem asi dost člověk společenský. Nechodím na diskotéky, ale vyhledávám společnost ostatních lidí. Když nemá dítě mamku v pohodě, může být v pohodě ono samo? A já k pohodě sociální kontakt potřebuju. V praxi to znamená, že se asi 2× týdně vidím s nějakou kamarádkou nebo známými. Kde se s nimi uvidím, jestli u nich nebo u mě nebo někde jinde, to většinou řeším aktuálně podle Šimonkovi nálady.

HROMIX- myslím, že pokud jsi četla i komentáře pro Karolinku a Vlaďku, tak tam byli zmiňované i témata, která jsi psala ve svém komentáři pro mně. Doufám, že sis to v tom našla. Jen chci dodat, že i když jsou pro Šimonka návštěvy u nás spíše nevýhodné, tak už jsem začala zvát spíš známé k nám. Přeci jen máme byt bezpečnější i když při těchto návštěvách se malej nudí. Ze všech našich známých má děti jen jedna jediná (tudíž upravený byt).

No, napsala jsem román, co? Trošku mně dostal komentář od Vlaďky a tak jsem se nějak rozepsala. Vladi, promiň, ale fakt se mi z něj chtělo brečet.

Mějte se hezky.

CIBULKA+ ŠIMONEK zapár dní 13m

Ahojky.

Tak nejdriv gratuluji Martoch ke snatku a preji hodne tolerance a porozumeni v manzelstvi, aby tim padem trvalo az do spolecneho stari 

Cibulko – tak ja to ma asi „lepsi“, nebot ja tu mam na sidlisti (aspon k necemu je sidliste dobre) spoustu, opravdu spoustu maminek se zhruba stejne starymi ditky a vzajemne se navstevujeme. A kdyz ne doma, tak chodime spolu na prochazky, Anie se kouka po tech „novych“ detech, dnes se napriklad velmi akcne (na jeji vek a neschopnost chodit) zabavila s trikolkou, kterou si tlacila, ze ktere videla na vsechny strany atd. Nerikam, ze je to u nas vzdy ruzove, kdo vi, do jakeho stadia vekem dospeje ANie, ale zatim to jde. Jinak to, ze jsi spolecenska neznamena se s nikym nevidat, ale vidat se s lidmi prave treba v centrech-kavarnach, kde je to upravene pro deti. Tam se Simonek muze prave zabavit i jinymi detmi a tak. ALe vsak ty to vis, myslim,ze si rozumime, jen ten internet je trochu „neohrabany“
Jinak je moooc fajn, ze sis nasla tu pani, ktera by ti mohla pomoct. Opravdu ti to moc preju, je to dulezite pro tvou pohodu.
Ja mela dnes svou dalsi zkusenost se vztekajici se ANie. Moc casto se nam to nestava, ale dnes cestou na informativni schuzku do Kenny klubu jsem nemohla na delsi dobu ANie v metru zabavit. VYtahovala jsem z kabelky kde co, vse po chvili omrzelo a Anie spustila na cely vagon. Musim rict, ze me to bylo spis k smichu, ale dost jsem se potila (doslova) z pohledu a tichych komentaru ostatnich. Nakonec se ANie zabavila gumickou na vlasy, ktera ji ale nekam odletela a ja ji nemohla najit. Uz zase spoustela tu svou scenu, kdyz jedna pani asi nechtela podstoupit ten vriskot znovu a tak se nam pro gumicku nekam ohla a podala . Byla jsem ji moooc vdecna a se mnou urcite cely vagon. Tim chci jen rict, ze to co si zazivas se Simonkem asi nikdo nemuze plne pochopit, dokud nezazije. Jednak jak jsi spravne napsala je to tvuj syn a ty nejlip vis a zaroven presto jsi bezmocna. ALe snad bude lip. Tesim se na dalsi pozitivni zpravy, az se vrati ta pani z dovolene!!!!

Jinak jsem jeste chtela napsat, ze me mirne nastvalo, kdyz na te schuzce v Kenny klubu ta instruktorka „provokovala“ ANie kosikem s ukazovanym zbozim (novym a tudiz jsem nemohla ANie nechat v tom hrabat) a pak kosikem s papirovymi materialy (no, to by byl jejich konec). Byla to mala herna, dovolila nam pujcovat hracky co tam byly, ale Anie samozrejme zajimalo jen to jedine… Posledni pul hodiny jsem mela co delat, abych nebyla spocena durch (ostatni deti tam byly do 8 mesicu a tudiz pomerne vzorne zustavaly na mistech)… No, tak to jsem se jen chtela taky podelit :0)))

Svratka – jeste nevim presne, mozna bych jela jen na cast tydne, taky uvidim dle financi 

Snazilky – skoro jste me zase rozbrecely. Prijde mi to taaaak kraaasne a pritom je mi to taaak lito, ze ja neeeee. Ale ja bych do toho stejne nechtela jit ted hned, ale proste lito mi to prijde stejne. Tak se nezlobte za mou uprimnost, a rozhodne o tom piste dal. Budu se radovat s vama!!!!

Trikolka – dekujeme za pochvalu. ANKO – Jitunka nemusi zavidet. Proste prijedte za nami a Jitunka si muze taky zajezdit (jo a gratulujeme k chuzi!!!! TO byl teda fofr!!!!). LENKO – trikolku mame z Rakovniku, nenapadneho obchudku, jinde jsem ji nevidela, ani na internetu a proto jsem se tolik bala, ze ji vyprodaji . Kupodivu nebyla ani tolik draha (ve srovnani s cenama na netu pomerne „obycejnych“ trikolek), stala jen 1900. ZAGY – jen pro pobaveni, nektere verze jeste pri jizde hraji nebo tak. 

Tak pa pa

Hromix a ANie

Ahoj!
Tak se zase kratce hlasime.
Karolinko, dekuji za denicek, protoze mi presne sedl do Sarineho vztekleho obdobi. Je to u nas uz tak daleko, ze sebou prasti o zem a vzteka se. Ja ji necham byt, odejdu a ona za chvili prijde sama. Zkousela jsem vsechny ruzne metody, ale tohle je zatim ta nejucinejsi, kdy se prestane vztekat skoro hned…
Jinak uz beha a je k neuhlidani. Nejhorsi to je v obchodech. V kocarku ona nebude, tam dela takovou gymnastiku, ze se dostane skoro z pasu a nebo se do nich zamota a kdyz je „navolno“, tak ja nic nenakoupim. Dnes jsme zrovna byly koupit nejake to obleceni na zimu a muj tyran zacal tahat za vlasy asi 3 letou holcicku ( chudak ), tak jsem Sarah odvedla, postavila ke kase a ve vterine uz brala diteti asi osmimesicnimu z kocarku gumovou lzicku. Podotykam, ze u toho i vrcela jak pes. Takze takhle o nasem vstekani…
Jinak jsem se minule zminovala o tatinkovi. Bohuzel se potvrdilo, ze ma opet rakovinu plic, takze od ctvrtka nastupuje prvni chemoterapie a pote i ozarky. Jsem zvedava. Koupila jsem mu i ovosan a pristi tyden jedeme vsechny 3 sestry na dva tydny do ceska trosku psychycky podporit a pomoct mamince doma co je treba.
Momentalne tady mame povodne a asi 20 vojaku pod barakem. ( podotykam, ze bydlime u reky a druha strana reky uz vytekla. ) Bylo to dokonce i v ceskych zpravach a dokonce tam, odkud to vysilali je asi 150 metru nas dum
Tak to by bylo zatim vse. Musim si jeste precist vsechny komentare, i z minula, protoze ted jsem nemela cas ani naladu sedet u pocitace. Nejhorsi bylo to cekani. No nic. Loucime se a brzy se ozvu.
Pekny vecer preji
Eva & Sarah ( 14 mesicni a osmizuba 

Ahoj holky,

tak nejsem těhulka . MS dorazila s 10ti denním zpožděním. Tedy, abyste rozuměly, já nejsem snažilka, ale nebýt našeho pidi-bytu, už bych byla. Ale potěšilo mě, že po počátečních obavách, že čekáme další mimi, byl Kuba nakonec zklamanej, že nečekáme. Tož tak…

Karolinaka

Ježíš CIBULKO neblbni,myslela jsem,že Ti třeba ze svých zkušeností poradím.Vůbec jsem se Tě nechtěla dotknout nebo tak něco.Samozřejmě,že každá máma zná svý dítě nejlíp a tak jsem to taky myslela.Pokud jste se ŠIMONKEM rádi venku,tak je to samozřejmě jen dobře.Myslela jsem to tak,že se máma musí podřídit dítěti a ne dítě mámě a to Ty evidentně děláš.No a jestli měl tenkrát špatný den,když se moc nevyspal,tak není divu,že pak vyváděl.No a to ,že spí jen tak málo,to teda musí být pro Tebe záhul.To si vůbec neumím představit.U nás stále dvě hodky dopoledne a dvě odpoledne.A když se náhodou vzbudí dřív,tak si k němu lehnu a aspoň se válíme po posteli.

Jejda,to mě fakt mrzí,že si mě tak ne uplně pochopila.Tak se nezlob. Čau Vlaďka

ahojky holky,
tak jsme meli dopoledne navstevicku a musim:) se obratit na nasi expertku pres vztekaci deti,ze Cibulko/uz ses mi ted tak zafixovala/
Trosku na me z tvych komentaru dycha depka,ale to je jiste vycerpanosti,ja porad nad temi vzteky tak nejak mavam rukou(ale to je jiste proto,ze to neni tak silne jako uvas,je to dost casto,ale vetsinou kratce)
No ale proc to pisu.Meli jsme jit ke kamosce na navstevu(taky bydlim na sidlisti,ale kamaradku s tak malymi detmi tu mam jen jednu-tedy chlapecka o dva mesice starsiho a holcicku asi tri roky neco) Nedavno jsme byli u nich,pekne se hrali(i kdyz nejaka scenka z nasi strany probehla,ale nestoji za rec.Dnes jsme chteli vyrazit zas,protoze prselo(je to jen par minut a ji se s detmi hure vypravuje,ale manzel mi bohuzel zbalil klice a ja nemohla z domu)takze prisli k nam.Opet se hrali docela pekne,teda ale spis kluci.Co me udivilo,jak se hral maly s holcickou.NIC ji nechtel pujcit!neco si vzala a on uz metl,bral ji to(ona samozrejme silnejsi si to nechtela nechat vzit nebo se nechat z nekama vyhodit),tak spustil hysterak.Docela me to prekvapuje,jsou uz rocni deti takovy majetnici?dela to Simonek taky?proc Sebastianka tak „nerozciloval“ten chlapecek?
po navsteve byl trochu rozjiveny a kdyz jsem delala obed,vrhl se opet na kos,coz samozrejme nesmi,takze jsem mu rekla ne a chtela ho jako vzdy po:,–(it o metr dal(coz ma za nasledek spusteni revu)a opetovneho zkouseni,dokud ho rev nepremuze.jenze on se uplne rozezlil,zrudl a vsi silou me ze vzteku kousnul(kouse hodne,ale kdyz se hraje,ne schvalne ve vzteku..) docela me to prekvapilo…

Docela me udivilo,co ti rekla ta pani,ze deti nejsou zvedave a to ja si myslela,ze je zvedavy od malicka…(a ja si tak nejak myslim,ze je:) ze malo spime se nebudu vyjadrovat..i kdyz co spime ten po obedni spanek je to neco lepsi,ale i kdyz spat nechce,stejne jde v tu stejnou dobu do postylky a tam si muze metat kozelce(nekdy tam taky skace pekne dlouho,pripadne vylizava kolecka na zed)

Ale stejne je mi te tak nejak lito,fakt citim,ze jsi z toho smutna..nebud…to se zvladne.Uz ti Simonek upadl do takoveho toho omdlivaciho zachvatu?my to meli zatim jednou:(brr byl jak hadrova panenka.,prijde mi to ze takhle se vztekaji starsi deti

Jo a co se tyce zasuvek…vcera u nas byla dopoledne mati,to je tu vzdy fakt vybuch..ale ja si z toho hlavu nedelam-nejake zasuvky,vzdyt to tam zas pak nahazu zpatky.nema dovolene hrabat v kosi a nektere nebezpecne ale ze mi nekolikrat za den vyhaze v koupelne ci v loznici supliky?musela bych se uzakazovat,mati teda,stara skola,se moc divila,rikala,ze mi to proste nemohli a basta(a to byl bracha hyperaktiv s papirama:)ale mne prijde,ze kdyz to neni zivotu nebezpecne,necham ho zkoumat..na jedne policce jsem nechala jedine ozdoby-uz zbyl jen jeden hrnek.neni proc se zlobit,kdybych chtela nebylo by to tam,ale na tech vecech tak nejak trenujem,ze se to nesmi:) a on to vi,ale stejne to dela,kdyz dojde do loznice k lampicce,kterou uz rozbil,i kdybych tam nebyla,zavola me,ja prijdu a on s umevem teprve az to vidim na ni zacne sahat..atd.
a sedet na navsteve a nehonit se za ditkem naseho veku?myslim,ze to tak nema nikdo.nebo jo?teda ta ma kamoska je vice v pohode,ale mozna je to tim,ze je to jeji druhe dite:) ne ze by zrovna posedel,docela dobre spare(uz byli dvakrat v nemocnici,potreti prej na pohotovost nejede,pry by ji obvinili z tyrani:)),ale kdyz spadne,spadne,kdyz shodi,shodi…(a to ta jeji holcicka ve veku sveho bratra byla o dost klidnejsi,pos­lusnejsi,samos­tatnejsi:)hez­ky mluvila a vubec..)takze vytrenovane nervy nema…tak nevim..
No placam pate pres devate,proste je mi lito,co s tim vzteklounkem zazivas,a dnes mi prislo lito,jak se maly projevoval..

Karolinko-i tobe posilam pohlazeni,ze vam mimi nevyslo:( i kdyz nejsi snazilka,urcite to zamrzi…

Asi z toho pocasi na me taky dycha nejaka depka..radej uz koncim,papa

Any a Sebastianek

Ahoj holciny!

Tak Anie se mi meni ze dne na den. Jeste minuly tyden se nam vztek dal ukocirovat a dnes uz si i lehala na zem. Je mi smutno hlavne z toho, kdyz nekdo nazve ANie „vzteklounek“. Me to nevadi se tak o ni bavit s vama, kdyz to neslysi, ale kdyz to rekne nekdo pred ni, tak bych vrazdila. Tak ji aspon obhajuju a vysvetluju, ze tim prochazi vsechny deti. Bohuzel, Anie nabira na intenzite . Uvidim, jak se to bude vyvijet dal a pak se kdyztak obratim na nejakeho poradce (jak to nezhorsovat svym chovanim), nebo na meho homeopata, ktery leci i dusevni problemy. Trochu se bojim, aby Anie nebyla moc ovlivnena tim, co jsem prozivala v tehotenstvi za stresy a i tim, ze ted nema tatu. Dnes mel napr. prijit, ja rikam „prijde tata“ a on nedorazi, ani nezavola a co si ma pak ANie myslet? Je to mizera! Spoleha na to, ze je mala a nema z toho rozum . A pritom, ja ji o tatovi obcas rikam jen kvuli nemu, aby k nemu taky prilnula… ach jo… prominte tu mirnou depku…

Jinak je Anie uzasna v tom, jak si treba sedne „na bobecek“ a hraje si bez opory. Je u toho taaak roztomila… A uz tyden ji jogurt Holandia (Activie nechutnala!) a sni celych 200ml k svacine!!! Jsem moc rada, predtim jedla max 5 lzicek… Ale umele mlicko ne a ne… nevim, jak prestat s kojenim. Myslite, ze staci jako nahrada kojeni ten jogurt? Nebo musi i to umele mlicko??? Trochu ji ho pridavam aspon do kase vecer, ale moc ho tam dat nemuzu, jinak to neji…

NO nic, jdu lenosit

Pa a mejte se kraaaasne!!!

Hromix a Anie

Ahoj!

Jen jedna poznámka – vaši tříkolku jsem objevila i u nás v Kralupech. Mají také nějakou hnědou a žlutou – jedna je s motivem zajíčka a druhá snad s motivem medvídka (tak jako ta vaše je se růžová žirafou). Na cenu jsem nekoukala, ale kdyby někdo s okolí měl zájem, mohu nasměrovat 

Mějte se!

Lenka a Tomík (za 3 dny rok!)

Ahoj Hromix,

už z více zdrojů (lékárnice, doktorka – homeopatka) jsem slyšela, že pokud dítě jí jogurty a mléčnou kaši, že UM ani nepotřebuje. My máme stejný problém. Teď má teda Tomík kašel, tak mu mléko vůbec nedávám (zahleňuje), ale jinak jí obvykle jeden jogurt denně a večer mléčnou kaši. Navíc se mi povedlo „vymyslet“ snídani – asi tak 90 ml UM s 12-ti piškoty. Tak do něj dostanu nějaké mléko navíc a ještě se těmi piškoty zasytí (sakra – jaký se píše i/y??? :-// ).
Vy nedáváte večer mléčnou kaši?

Jinak vás moc zdravím!

Lenka

Ahoj holky,
jen nakukuju a ještě jsem nestihla pročíst podrobně všechny komentáře....­.........jen k metodě silného obejmutí:
Podle mě a mých zkušeností je účelem této metody to vztekající se dítě „zlomit“. Dostat ho na kolena a přiznat, že dělá hlupost. Když už víc nemůže, povolí i ve svém vzteku a aby se s tím samo vyrovnalo, není jednoduché.
Jednou (jenom jednou) to zkusila má matka. Byla jsem už větší (kolem 5–6 let a podotýkám, že se u nás citu nadmíru nedostávalo). Samozřejmě jsem se vztekala, jak divá. Ale to, co se ve mě odehrávalo v té chvíli, byl spíš velký odpor a nárůst negativismu. Přišlo mi to jako znásilnění. To jsou asi moc silná slova – myslím samozřejmě duševně.
Cítila jsem, že to není obejmutí láskou, ale tím, že už mě nemůže zvládnout a neví, co jiného dělat. Cítila jsem, jak mě křečovitě drží a chtěla jsem se vymknout.....­....slyšela toto od kolegyň v práci nebo kde...............
Ještě dnes se mi nelíbí pocit, který to ve mě vyvolává. Nebylo na tom ani zbla upřímnosti o tom, že mě má ráda a že to spolu zvládnem.
Už nevím, co se mi tenkrát nelíbilo, ale určitě na mě působily líp jiné výchovné metody a to, že si na „objetí“ takhle pamatuji je snad i důkazem, že ne na všechny děti může dobře působit a taky platit.
Nenutila bych je do toho. Svým dětem to taky dělat nebudu a nechci.

To jen pro obrázek a předání mé zkušenosti...­.............­..

V.

Ahoj maminky.

Nejprve vám musím napsat o své včerejší příhodě.

Šimonek měl včera ten výjimečný den, kdy spal 2 hodinky. Využila jsem je k tomu, že jsem přečetla přes půl té knihy Malý tyran. Jednak z vlastního zájmu a jednak proto, že mi ta „paní na objímání“ doporučila, abych si ji přečetla celou ještě než se střetneme. Řeknu vám, že mě dost překvapila. Čekala jsem, že je to jedna z těch příruček pro rodiče, ale je to psané strašně složitě, zvlášť některé pasáže. Třeba Matějček se oproti tomu čte jako pohádka. No, nevadí, ty informace potřebuju.

Odpoledne jsem musela do města. Tam měl Šimonek opět záchvat vzteku. Hned jak začal, zamířila jsem domů. V tramvaji mně jedna paní pustila sednout a já si ho dala z kočárku na klín, obličejem k sobě rozkročmo „na opičáka". Jemně, ale s jistotou jsem ho objímala, ale ruce a nohy měl volné. Kupodivu jsem byla úplně v pohodě. Lidi se po nás samozřejmě otáčeli, ale já jsem si toho raději moc nevšímala. Jenže pak se do nás začala plést ta ženská, co nás pustila sednout. Bylo já asi kolem 60–65. Scénka vypadala asi takto.

JÁ: sedím a konejším
ONA: sápe se po Šimonkovi, že ho pohladí
JÁ: prosím, vás, nesahejte na něj
ONA: co mu asi tak může být? Nemá hlad nebo žízeň?
JÁ: nemá, nabízela jsem mu
ONA: tak, to on se určitě někde bouchl!
JÁ: ne, nebouchl se.
ONA: znovu se snaží na něj sáhnout
JÁ: nesahejte na něj! A odtahujeme se, aby na něj nedosáhla.
ONA: a to takto vyvádí často?
JÁ: hm.
ONA: opět se po něm sápe
JÁ: nesahejte na něj!
ONA: vypadá to, že vy jste s ním asi sama, že? A nemáte aspoň maminku, která by vám s jeho výchovou pomohla?
JÁ: nejsem sama, mám normálně manžela!
ONA: a nemohl se při nastupování bouchnout do hlavy? A znovu se snaží na něj sahat.
JÁ: nemohl a znovu vás prosím, nesahejte na něj.
ONA: a v noci se budí?
JÁ: hm.
ONA: no, tak to je jasný! To už jste s ním dávno měla jít k doktorovi a on by mu dal nějaký prášky na spaní a na uklidnění, když ho nezvládáte takhle.
JÁ: prostě se jen vzteká, je to normální součást vývoje a teď má prostě takové období…
ONA: a nechcete s ním něco udělat? To přece není normální, aby vám takhle vyváděl!(několik dalších ženských v tramvaji se k ní přidává)
JÁ: hm.
ONA: a věnujete se mu dost?
JÁ: samozřejmě
ONA: opět se na něj sápe
JÁ: opět jí říkám, ať to nedělá.
ONA: a jste si jistá, že nemá hlad nebo žízeň?
 atd.

Když konečně vystoupila, tak Šimonek v mé náručí jednu zastávku před naším výstupem usnul a tak jsem raději jela ještě jednu dál, aby usnul pořádně a mohla ho dát do kočárku. Tak prospal dvě zastávky a po výstupu ještě asi 50m v kočárku a pak z plného spaní propukl v plný záchvat znovu. Vyndala jsem ho z kočárku, že bude třeba chtít chodit, ale nechtěl, tak jsem ho vzala do jedné ruky a do druhé kočárek a celou tu zastávku jsme se takhle vraceli. Tentokrát trval záchvat jen hodinu a pár minut. Vůbec netuším čím byl vyvolaný. Záchvat sám by mi tak nevadil, jako ta ženská, která ze mě dělala neschopku, která dítě nezvládá.

Komentíky budou později… Ale co vám chci napsat- ta „objímací paní“ buď dnes ale spíš až příští čtvrtek 1.8 bude v nějakém pořadu na rádiu STUDENT (frekence 107) povídat právě o pevném obětí, tak kdyby vás to zajímalo a to rádio chytnete, tak si to můžete taky poslechnout. Mělo by to být od 11.30–12.00. Teď fakt nevím, který z těchto dvou čtvrtků myslela, ale asi toho 1.8.

Hezký den.
CIBULKA

Cilbulko,
asi bych se nemela smat, ale ja dostala z toho tveho prispevku skoro zachvat smichu!!!! Tebe obdivuju, jakou jsi mela s pani trpelivost. Jsi fakt trida!!!
Jen chudak Simonek… no, snad vam ta pani pomuze… moooc drzime palce a myslime na vas!!!!

A diky za tvuj prispevek! Myslim, ze kdyz se mi neco podobneho stane, tak me aspon povzbudi, ze v tom nejsme samy!!!

Pa a pusu Simonkovi!!!

Hromix a ANie

Ahoj, musím reagovat na anonyma V. (ať je to kdokoli ,

Já se té metody pevného obětí musím zastat. Jestli jsi četla ten citát z knihy malý tyran a taky to, co tady o tom píšu, je snad jasné, že metoda pevného obětí se MUSÍ zakládat na lásce. Sama píšeš, že se u vás doma lásky nedostávalo, a že to od tvé maminky byla pouze metoda, jak tě zlomit. Ale takhle to NESMÍ fungovat!!!
Pokud používám metodu silného obětí, dělám to s láskou a něhou. Moje dítě ví, že ho miluju, protože i kromě tohoto obětí vyrůstá v láskyplné atmosféře (navíc, když je mimi – dítě v pohodě, samo vyhledává mazlení – aspoň to moje). Jak je napsáno v deníčku – toto obětí má zahánět strach, který provází záchvaty vzteku. Howg!

Karolinka

Cibulka – Fuj Fany! To ale byla baba nepříjemná! A do dítěte by cpala barbyturáty! :-/// Byla jsi naprosto úžasná! Hlavně, jak jsi řešila ten záchvat!!! Máš můj velký obdiv!

Karolinka

Speciál pro CIBULKU:

Milá Cibulko,
Nejdřív ze všeho ti chci napsat, že tě velmi obdivuji za to, jak zvládáš svého synka. Už to, že to bereš tak, že trpí on a ty se mu snažíš pomoci, je obdivuhodné. Dnes a denně vidím matky, které jakýkoliv problém týkající se jejich dítěte berou jako trest či dokonce zlovůli toho malého.
Když jsem si přečetla, jak zhruba vypadá váš den, co všechno a jak se Šimonkem děláš, zaplavila mě jednak vlna velkého obdivu a jednak jsem pocítila potřebu nějak ti pomoct. Protože moje děti se zatím nijak zvlášť nevztekají, pravděpodobně ti nebudu moct pomoci radou, protože kdo to nezažil, asi úplně nepochopí a už vůbec si nedovede představit, jak by se choval sám.
Ale chtěla bych tě aspoň povzbudit. Samozřejmě existují i děti, s nimiž nejsou žádné velké problémy, i já několik takových znám. S většinou dětí ale rodiče zažijí to dobrodružství, kdy tápou a nevědí, co dělat, případně co udělali špatně, jak to napravit a to pokud možno tak, aby to jejich miláček ani nezpozoroval.
S Pepínem zatím všechno probíhá hladce, tedy myslím co se chování týče, ale měli jsme a máme problém s Emou. Je to sice úplně jiný příběh, ale přesto bych ti ho chtěla ve zkratce napsat, třeba tě bude inspirovat nebo tě aspoň potěší, že nejsi sama .
Ema byla docela bezproblémové miminko, jen spala podobně málo jako Šimonek, tedy cca 20 minut přes den a asi 10 hodin v noci, ovšem minimálně po hodině a půl se budila a vyžadovala pozornost, často byla vzhůru třeba od tří do šesti ráno, pak si půl hoďky schrupla a vesele vstávala. Vůbec byla odjakživa veselá a je i teď, v šesti a půl letech. Zhruba od roka je ovšem i extrémně živá, měla těžkou a dlouhotrvající novorozeneckou žloutenku, tak říkám, že až v tom roce se skutečně probudila k životu.
Asi do tří let, tedy tak dva roky, jsem zažívala něco podobného jako ty, ovšem trochu jinak. Byla extrémně pohyblivá, takže vlezla absolutně všude, ve dvou letech si třeba dokázala otevřít skříň a po policích vylézt až nahoru a odtud skákat dolů. Byla velmi šikovná, takže se jí díkybohu nikdy nic nestalo, ale infarktové situace byly na denním pořádku. Nemohla jsem ji ani na sekundu spustit z očí, neznala jsem polední siestu u kávičky jako jiné matky. Jak už jsem se několikrát zmínila, nemáme babičky ani nikoho jiného hlídacího, takže jsem si prakticky nikdy neodpočinula. K tomu ty noci…
Krom toho mě Ema absolutně neposlouchala. Nevztekala se, ale víceméně mě ignorovala, zákazy, příkazy, prosby, citové vydírání… vše jí šlo jedním uchem tam, druhým ven, často mě myslím ani nevnímala. Žila tak trochu v jiném světě, někdy jsem ji jen bez dechu pozorovala, často si přehrávala celé příběhy nevěděla o svém okolí. Někdy se na mě tak udiveně podívala, když jsem po ní něco chtěla, že jsem docela vážně uvažovala o tom, jestli je psychicky v pořádku.
Kolem třetího roku se trochu, ale opravdu jen trochu, zklidnila, takže si přestala být tak šíleně nebezpečná. Byla 24 hodin denně 365 dní roce se mnou nebo s manželem, takže jsem se ji bála dát do školky, zároveň jsem ale cítila, že to obě potřebujeme. Od půl roku plavala, od dvou let jsme chodily do hudební přípravky, takže jsem ji postupně otužovala mezi dětmi a tam kupodivu problém nebyl. Ve školce byla taky celkem v pohodě. Občas ale narazila, jako například v hudebce, když dostala novou učitelku. Po třech hodinách mi sdělila, že Ema je psychicky nemocná a měla se již dávno léčit. Usoudila tak mj. z toho, že nevydržela v kuse aspoň čtvrt hodiny sedět a jako jediná se musela zvednout a proběhnout se. Teď jsem šílená strachy, co bude ve škole, snad padneme na někoho, komu Ema padne do oka. Zatím je to totiž tak, že vzbuzuje radikální emoce – buď ji lidé za příšerného spratka, co neposlechne a ještě se vzpouzí anebo jim přijde úžasná, výjimečná, dokonce mi jeden dětský psycholog řekl, že nemá daleko ke genialitě. Pravda, od 4 let čte, píše tiskace, od 5 let psace, bez problémů sčítá, dělí, násobí, po dvojím poslechu si pamatuje poměrně dlouhý text, ptá se na věci, které jiné děti nezajímají a domýšlí je do podrobností…
Miluju ji a mně se samozřejmě zdá skvělá, ale moc se bojím, aby se svou svérázností, paličatostí, netrpělivostí a svými trochu dospělými zájmy (zrovna teď si vedle v pokoji pouští Verdiho ) nenarazila v mezilidských vztazích. Snažím se ji ovlivňovat co to jde, přečetla jsem spoustu knih z dětské psychologie, za což si samozřejmě občas vyslechnu věty typu „moc čteš, moc to řešíš, seřezat a bude klid atd.", prostě se snažím, aby tolik nevyčnívala a aby ji lidi jednou měli rádi, alespoň ti, u kterých o to bude stát, aby nikomu vědomě neubližovala, aby soucítila s ostatními. Velmi věřím na osobní příklad, od té doby co mám dítě, jsem výkvět ctností  – je to běh na dlouhou trať, ale má to výsledky, zjišťuju, že Ema se v mnohých situacích opravdu chová tak jako já. Někdy propadám depresi, třeba po loňském extempore u tchýně (nevím, jestli si vzpomínáš, ale skončilo to tchýniným konstatováním, že Ema je frocek, kterej skončí v kriminále), to pak depkuju, že všechno dělám špatně, že jsem možná přece jen měla být přísnější… Mám velkou oporu v manželovi, který mě v každé takové chvíli podrží, a podporuje mě po celou dobu našeho rodičovství, stojí při mně a to je samozřejmě obrovsky důležité. Moc si přeju, aby z Emy vyrostl prima člověk a doufám, že jednou snad i ona ocení…
Prostě si myslím, že problémy jsou od toho, abychom se jim postavily čelem a pokud budeš postupovat s takovou mírou lásky a odpovědnosti, jakou cítím z každého tvého příspěvku, nemůžeš šlápnout vedle.

Zuzana

Ahoj holky,

píšu po tak dlouhé době, že už si na mě určitě nepamatujete, ale chtěla jsem se zeptat, jestli nemáte zkušenost s nějakým odborníkem přes metodu pevného obětí. Chtěla bych to na Andrýskovi zkusit, protože se vzteká často a většinou kvůli maličkostem (tedy jemu se to jako maličkost asi nezdá, když mu třeba vysvětluju, že k horké troubě nesmí…).

Pokud mi někdo můžete poradit, budu moc ráda. Ještě jsem zapomněla napsat, že bydlíme v Praze.

Mějte se pěkně!

Ulrika a Andrýsek (13 měsíců)

Ahoj,

tak sa znovu hlásime. Som momentálne pomerne unavená, pretože Radko vi asi tretí týždeň rastú stoličky (asi, pretože si do pusinky nenechá pozrieť, ale zdalo sa mi, že to tam má opuchnuté) a v noci skoro nespí. Teda, presnejšie spí asi do druhej, potom spustí strašný plač, tak ho tíšime, uspávame, dáme do postieľky a za 15 minút to máme znovu Snáď to skoro skončí… Posteľ máme dosť vysokú a Radko v spánku lozí, tak sme ho k sebe veľmi nebrali, ale včera sme už rezignovali, madrace rozložili na zemi a skúsime to takto. Aspoň tá včerajšia noc bola trošku lepšia.

Eva – je mi hrozne ľúto, že máš chorého tátu, držím palce, aby to dobre dopadlo. Moja mama má tiež za sebou chemoterapiu, takže viem, o čom to je… U nás to skončilo dobre, tak ešte raz, držím palce. Mimochodom, ja som veľký fanúšik kombuchy, o ktorej sa hovorí, že má aj protirakovinové účinky, zvlášť tá, zo zeleného čaju (a zelený čaj samotný tiež), neviem, čo je na tom pravdy, ale rada tomu verím…

Karolinka – to je mi ľúto, že to nevyšlo, aj keď ste to neplánovali Už som sa tešila… Denníček je úplne super. Je to naozaj aktuálna téma. Zaujalo ma, ako si písala, že každé dieťa by tým malo prejsť. Ja som sa pýtala našich, a ani ja, ani moja sestra sme nemali obdobie, že by sme sa vztekali (vhodný slovenský ekvivalent ma proste nenapadá) tak, že by sa o sebe nevedeli, alebo sa házdali o zem. Tak neviem. Asi stačí aj miernejšia forma odporu. Konieckoncov Radko (zatiaľ, a dúfam, že to tak aj ostane) žiaden záchvat doteraz nemal. Maximálne sa zlostne rozplakal. Aj to sa stane tak dva-trikrát do týždňa. No, hlavne to nezakríknuť. Mimochodom, potvrdzujem, že Eliška je oveľa výbušnejšia, priznám sa, že ma jej chovanie dosť prekvapilo, je vidieť, že mám naozaj kľudné dieťa. 

Hromix – nebuď z toho nesnažilkovania sa smutná! O to viac sa možeš venovať Aničke. Ja mám zase už teraz trošku obavy, ako to zvládnem, s dvoma kočíkmi sa chodiť nedá… Neboj, určite ešte budeš mať možnosť na ďalšie mimi. Ja sama poznám muža, ktorý sa po rozvode stará o dcéru a chcel by partnerku s vlastným dieťaťom. Takže nič nie je nemožné 

Cibulka – teda, ako písali už predo mnou, máš moj obdiv, ako to zvládaš. Bohužiaľ ti nedokážem poradiť, ako som písala už vyššie, my zatiaľ takéto problémy nemáme. Ale pozorne a takmer bez dychu čítam každý tvoj príspevok a nevychádzam z údivu, ako skvele to zvládaš. Zvlášť "dobré panie”, ktoré sú vždy ochotné "poradiť”. Ja som človek pomerne útočný, takže by si to odo mňa už asi zlizli. Keď tak nad tým vlastne uvažujem, s trochou nadsázky, asi by to aj pomohlo, hneď na začiatku im vynadať, a ony by sa už do vás neplietli. Prosím, informuj nás, ako to priebieha s tou paňou, ktorá ti má s tým pomocť, veľmi ma to zaujíma!

Zuzana – super, že už si späť, chýbala si nám!

Miška – prepáč, že som sa ti neozvala ohľadne denníčka. Tak naprávam, najbližší termín je tvoj! Takže budúcu stredu sa tešíme! 

Tak to by snáď pre dnešok stačilo, ešte musím žehliť a vešať prádlo, a vobec, mám kopec roboty. Tak strašne sa mi do toho nechce! Pomoc!

Gabika a Radko už skoro 14m!

Ahoj,
tak se zase hlásíme, po 2 měsících jsme opět doma – Zuzana a Pepíno.
Na venkově bylo krásně, počasí teda nic moc, ale těch hub, malin a borůvek – mám plnou spíš a mrazák!
Pepča roste jako z vody, v roce měl 77 cm a 10,67 kg, takže je pěknej cvalda, už chodí a motoricky je moc šikovnej, taky spoustě věcí rozumí, jen to mluvení nám nějak nejde. Nedávno jsem četla bezva vtip, kterej na nás asi bude pasovat: chlapeček nemluvil a nemluvil, všechny pokusy o „léčbu“ marné, až to prostě rodiče i všichni kolem vzdali a smířili se s tím, že mluvit nebude. Až krátce po pátých narozeninách klučina u oběda pravil: ta polévka je horká. Všichni začali jásat, že promluvil, až se ho pak zeptali – a proč jsi proboha celou dobu nic neříkal? A chlapeček udiveně řekl: všechno bylo v pořádku! Tož tak.
No a největší bomba u nás – naučili jsme Pepína spát!!! Bohužel jsme museli použít vyřvávací metodu. Myslela jsem, že to nedokážu, ale nakonec to nebylo tak strašný, asi jsme k tomu prostě dozráli oba, Pepíno se totiž budil už i po čtvrt hodině, za noc byl vzhůru třeba 30× a chtěl prso, nic jiného. Takže zůstal v postýlce, taťka se odstěhoval o patro níž a zbaběle si na:,–(il sluchátka , já o místnost vedle a tam jsem tiše trpěla a šmírovala ho dveřma – Pepu, ne taťku. První noc šílená, tu teda fakt nespal, ale vlastně ani tak neřval, já čekala, že bude zuřit, ale on spíš tak kňoural a třeba poprvé se postavil a stál a lomcoval postýlkou, ale pak už si jen sedal nebo zvedal hlavu, prostě to vypadalo, že se snaží usnout. Druhou noc spal v kuse do jedné a pak byl scénář stejný, třetí noc do tří a totéž a od čtvrté noci spí do půl šesté ráno (a je jako hodinky), pak si ho vezmu k sobě, vypije obě prsa a spíme ještě hodinu až hodinu a půl. Já jsem tááááák vyspalá!!!! Blahořečím manželovi, že mě k tomu dokopal, už to fakt bylo k nevydržení a myslím, že se nám ulevilo všem.

CIBULKO – poslala jsem ti speciál, jen jsem ještě chtěla podotknout, že jsem se velmi nasmála, když Karolinka psala, že pevné objetí je doporučováno i manželům, to snad musím hned dneska vyzkoušet ! Jinak co se týče VLAĎKY, ona je taková rázná , ale určitě to nemyslela blbě. Souhlasím s ní, že se zřejmě Šimonek z nějakého důvodu „rozjede“, ale za chvíli už neví, co to vlastně spustilo a neumí přestat, tak jsem to teda četla, že to u takhle malých dětí funguje, na rozdíl od starších, které si pamatují, co je naštvalo. Proto je možná třeba vyzkoušet všechny existující i neexistující způsoby, jak to přervat, jestli mi rozumíš. Jinak s Vlaďkou musím nesouhlasit (zcela výjimečně , že na hraní jsou jen hračky. Božínku, to by byl chudej svět!!! Děti si podle mě MUSÍ hrát se vším, co je neohrožuje, ony si totiž jen nehrají, ony zkoumají a objevují a proč jim v tom probůh bránit?! U nás teda děti tlučou do nádobí, zkoumaj ovladače na televizi, i tu hlínu z květináčů můžou koneckonců vyházet…:-). A dělat různé činnosti jen když malej spí – proč proboha? Dítě je člen rodiny, a rodina má svůj chod, musí vidět odmalička, že všechno nepřichází samo, já teda dělám s dětma prakticky cokoliv, samozřejmě to někdy trvá 3× delší dobu, než kdybych to dělala v klidu, ale je to baví a vidí, že domácnost je dřina, což se zvlášť chlapečkovi může hodit . Myslím, že podřizování dítěti má mít své meze. Taky dodržuju režim, zhruba dobu, kdy jde spát, kdy jí, kdy jsme na procházce, ale jinak se neomezuju, rajzujeme všude možně a Pepi je nadšenej, má rád změnu a bohatej kulturní program .

A taky trochu nesouhlasím s KAROLINKOU, že by dítě nemělo být od rodičů, já to teda s Emulí dělala tak, že pokud se chovala tak, že byla nesnesitelná, „byla odejita“ nebo když byla větší nebo i teď ji pošlu do jejího pokoje a může přijít, až si rozmyslí, jak se má chovat, případně, jak tu ostudu napravit (omluvit se, zamést, co rozbila atd.). Myslím, že zvlášť malému dítěti dáš tím, že ho odneseš do jiné místnosti jasně najevo, že si s ním nebudeš hrát, pokud se bude chovat tak, jak se právě chová. Už roční dítě ví, že mu neodejdeš. Jo, a nezavírám ji tam. (Teda teď už se tam občas zavře sama .

MARŤOCH, BERENIKO – gratulace ke svatbě!

ANKO – teda ta věta mě dostala! Naše mluvení viz výše . Pepi říká mama, táta, Ema, něco jako aó místo haló, když dělá, že telefonuje a pak má takový těžko popsatelný zvuky pro zvířata, na která jsme se na chalupě denně chodili dívat – prase, ovce, kozy, slepice, kočky, psy, kačeny… ale to nejsou slova. Natož věty!!! Zdravíme Jitušku! Jo a to pesto, to je věda, já to dělala taky, několikrát a ani jednou to prostě nebylo. Vždycky jsem se tak naprdla…

No, tak mám tu kufry, tašky, špinavý prádlo, bordel v bytě a sedím a vykecávám se… Jdu na to. Mějte se krásně!

Zuzana a Pepíno

Gabiko, chápu to dobře, že jsi v tom? Tééééda, to je super! Člověk tu dva měsíce není a tady se dějou takový věci ! Gratuluju!

Zuzana

Můžu přidat svoji zkušenost s objímáním? Náš kluk si vztekáním prošel také. Nikdy dřív jsem o metodě pevného objetí neslyšela,ale už tehdy jsem ji tak nějak rozvinula k oboustranné spokojenosti. Když se začal vztekat, neskákala jsem po něm s otevřenou náručí,ale dřepnula jsem si kousínek od něj a zeptala se jestli se chce pomazlit. Neodmítnul nikdy. Anononymní má pravdu, já bych se asi zbláznila, kdyby mne moje matka tak pevně obejmula v nějakém náhlém návalu pocitu zodpovědnosti, hrané lásky, bezradnosti nebo jak se tomu dá v tu chvíli povědět? My jsme také neměly nijak dobrý vztah, takže myslím, že hned po tom, co mne přestala kojit, přestaly jsme se vzájemně dotýkat (kojila 5 týdnů), předala mne do výchovy babičkám. Dodnes objetí od ní nesnáším!
HROMIX – vidím, že táta malé Hromix =o) je na baterky stejně jako ten můj ex. Ze začátku jsem se také snažila klukovi povídat o tátovi v dobrém a připravovat ho na jeho návštěvy 2× do roka, kdy on ješte nakonec nepřijel. Pak jsem rezignovala a přestala o něm mluvit, jenom občas jsem mu připomínala, že má někde v městě XY otce. Pak jsem si našla svého miláčka a biologický otec prostě někde je a nestojí o něho. malý si to sám vydedukoval z toho, že mu sliboval návštěvu a nepřijel, sliboval hračky a nepřivezl ani žvejku. Docela nedávno, když jsem mu vysvětlovala, že i táta v XY má právo si ho vzít třeba na prázdniny, mi řekl:mami, já bych k němu stejně nejel, oni ti opilci mají žloutenku jak si píchají i drogy a já bych to od něho chytil. Můj malý chytrolín =o)))). Jednu dobu jsem se bála, aby ho Lukáš nezačal brát jako vzor, protože ex dělá práci víc než atraktivní pro malé kluky co se rádi vytahujou. Naštěstí ho to nebere a vidí se v novém taťkovi, který obehraje mamku v Logikoviv Monopolech i v pexesu a je děsně chytrej („tatínečkovi milovaném“, jak na něho volal dneska od výčepu, když si šel na tyčinky =o))) ).
Neber si to tak, určitě pro Aničku najdeš hodného tátu, nebo ještě líp, on si najde vás. To je ideální stav věci =o)))))
 Radka

Můžu přidat svoji zkušenost s objímáním? Náš kluk si vztekáním prošel také. Nikdy dřív jsem o metodě pevného objetí neslyšela,ale už tehdy jsem ji tak nějak rozvinula k oboustranné spokojenosti. Když se začal vztekat, neskákala jsem po něm s otevřenou náručí,ale dřepnula jsem si kousínek od něj a zeptala se jestli se chce pomazlit. Neodmítnul nikdy. Anononymní má pravdu, já bych se asi zbláznila, kdyby mne moje matka tak pevně obejmula v nějakém náhlém návalu pocitu zodpovědnosti, hrané lásky, bezradnosti nebo jak se tomu dá v tu chvíli povědět? My jsme také neměly nijak dobrý vztah, takže myslím, že hned po tom, co mne přestala kojit, přestaly jsme se vzájemně dotýkat (kojila 5 týdnů), předala mne do výchovy babičkám. Dodnes objetí od ní nesnáším!
HROMIX – vidím, že táta malé Hromix =o) je na baterky stejně jako ten můj ex. Ze začátku jsem se také snažila klukovi povídat o tátovi v dobrém a připravovat ho na jeho návštěvy 2× do roka, kdy on ješte nakonec nepřijel. Pak jsem rezignovala a přestala o něm mluvit, jenom občas jsem mu připomínala, že má někde v městě XY otce. Pak jsem si našla svého miláčka a biologický otec prostě někde je a nestojí o něho. malý si to sám vydedukoval z toho, že mu sliboval návštěvu a nepřijel, sliboval hračky a nepřivezl ani žvejku. Docela nedávno, když jsem mu vysvětlovala, že i táta v XY má právo si ho vzít třeba na prázdniny, mi řekl:mami, já bych k němu stejně nejel, oni ti opilci mají žloutenku jak si píchají i drogy a já bych to od něho chytil. Můj malý chytrolín =o)))). Jednu dobu jsem se bála, aby ho Lukáš nezačal brát jako vzor, protože ex dělá práci víc než atraktivní pro malé kluky co se rádi vytahujou. Naštěstí ho to nebere a vidí se v novém taťkovi, který obehraje mamku v Logikoviv Monopolech i v pexesu a je děsně chytrej („tatínečkovi milovaném“, jak na něho volal dneska od výčepu, když si šel na tyčinky =o))) ).
Neber si to tak, určitě pro Aničku najdeš hodného tátu, nebo ještě líp, on si najde vás. To je ideální stav věci =o)))))
 Radka

Ahojky,

tak jsem měla v minulém deníčku pocit, jak už budu stíhat číst i psát, ale moc mi to nevychází…

Anežka oslavila minulý čtvrtek první narozeniny (tedy rodinnou oslavou, už v sobotu jsme tady měli kamarády a dokonce tři další miminka) a dostala spoustu dárků. Moc se jí líbí odrážedlo a a perkusí od mého táty (v naší rodině se dává dětem buben, prostě takový hlučný dárek, tak jsem to trochu čekala, ale celá a mě nenapadla:-), ale je pěkná, tamburínka, rumbakoule, ozvučná dřívka, činelky, triangl…) Od nás dostala hadrovou knížku, ve které je medvídek, co na každé straně dělá některou s činností před spaním. Koupe se, obléká do pyžama, pije mlíčko… Opravdu se dá medvídkem pohybovat, oblékat atd. Nejvíc mě překvapilo, když jsem po pár dnech Anežku viděla, jak dává medvídkovi k pusince lahvičku a mlaská:-))) a nebo jak mu čistí zoubky:-)))
Jedním z dárků byly také lístky do ZOO (pro rodiče:-)) Takže jsme jí minulý pátek s velkým úspěchem absolvovali. Anežka byla nadšená, líbili se jí hlavně opice, sloni a pelikáni:-)))
Jinak zůstala zřejmě nejmenším miminkem, v úterý měla 68cm (ve stoje) a 7,8kg. Měla jsem pocit, že vyrostla (podle toho, kam všude dosáhne) a přibrala, tak mě tozklamalo, ale asi bude prcek po mně:-( Taky má ostříhané vlásky (strojkem), šest zoubků a říká táta, děda, ňam (to teď skoro pořád, posledních14dnů se krásně rozjedla), ba (jako baf i bác), bepe (pití) a ještě asi tři „slova“ a dělá tak 10zvířátek (překvapilo mě, že úplně jiná než Eliška od Karolínky). Nejlepší je slon. Vyšpulí horní ret a hučí (jako že troubí) a někdy se u toho drží za nos (ručičku na chobot ještě neprovlíkne:-)
Stojí sama moc hezky, postaví se v prostoru, ale krok neudělá a neudělá. Občas mám pocit, že už přenáší váhu na jednu nohu, ale když zjistí, že se nestačí hodně natáhnout, okamžitě jde na čtyři…

KAROLÍNKO deníček je zase super! Malého tyrana jsem četla, ale už je to pár leta neviděla jsem to očima mámy. Vím, že se mi to dost líbilo a Matějček z něj občas cituje. Do té knihy o hranicích jsem se nedokázala začíst:-( Anežka se vzteká poměrně často (to má bohužel po mně), ale celkem lehce přestane, když jí zaujme něco jiného (mně to většinou taky vydrží jen chviličku). Nejvíc se vzteká se mnou, protože jí toho nejvíc zakazuju. Pevné obětí by u nás možná nemělo úspěch, nevím. Anežka už od malinkého miminka špatně nesla, když jí někdo pevně držel. Pořád (opravdu pořád) se pohybuje, aspoň nožičkou nebo ručičkou kroutí, tak jí zřejmě vadí omezení pohybu…

CIBULKO tak já si celý den připravuju, jak Ti to večer napíšu a holky mě předběhly:-) Máš můj velký obdiv za to, jak bezvadně se k Šimonkovi chováš, co všechno studuješ a tak. Můj vysněný obor (až jednou začnu pracovat:-) je dětská psychiatrie a pokud by všechny maminky neposedných dětí postupovaly jako Ty, asi by pro mě žádná práce nezbyla:-)))

VLAĎKO, tak mi taky doma moc nesedíme. Zjistila jsem, že to jsou pro Anežku nejhorší dny. Je ukňouraná a zjevně se se mnou nudí… Dodržuju spaní a jídlo, ale jinak jezdíme co nejvíc pryč a malá je ve svém živlu. V pondělí jsme jely na celý den na dětský tábor, kam jsem jezdila jako dítě a ona za chvíli zapomněla, že tak je nějaká máma s ní. Hrála si s dětmi, od každého chtěla ochutnat jablko… určitě by se tam neztratila.

BERENIKO, MARŤOCH velká gratulace!!! Máte obě moc krásné fotky!

VITAMÍN D tak běžně se bere jeden rok, ale někteří pediatři doporučují pro naše klimatické podmínky (navíc letos nebylo žádné léto) ještě během zimy v druhém roce života jednu kapku denně brát.

SNAŽILKY hlásím se do klubu:-))) „Konečně“ jsem dostala menstruaci, tak by to snažení mohlo začít…

Veronika a Anežka (1rok a týden)

Holky,

hodilo mi to komentář někam doprostřed, tak snad ho najdete:-)

ZUZANO to je dobře, že jste zase zpátky, chyběli jste tu! A Emu jsem viděla jen jednou, ale přišla mi skvělá! Taksprávně svoje…

Pro Zuzanu,

přečetla jsem si tvůj komentář, kde se zmiňuješ, mimojiné, o své nadané dcerce, mám synka podobného ražení. V Brně je Centrum rozvoje nadaných dětí … mají www stránky, je tam spousta informací a odkazů … http://www.nadanedeti.cz/ – je tam povídání pro rodiče, učitele …

Lila a dva kluci

Pro Zuzanu,

přečetla jsem si tvůj komentář, kde se zmiňuješ, mimojiné, o své nadané dcerce, mám synka podobného ražení. V Brně je Centrum rozvoje nadaných dětí … mají www stránky, je tam spousta informací a odkazů … http://www.nadanedeti.cz/ – je tam povídání pro rodiče, učitele …

Lila a dva kluci

Taky mne to hodilo doprostřed, tak ještě jednou teda:Můžu přidat svoji zkušenost s objímáním? Náš kluk si vztekáním prošel také. Nikdy dřív jsem o metodě pevného objetí neslyšela,ale už tehdy jsem ji tak nějak rozvinula k oboustranné spokojenosti. Když se začal vztekat, neskákala jsem po něm s otevřenou náručí,ale dřepnula jsem si kousínek od něj a zeptala se jestli se chce pomazlit. Neodmítnul nikdy. Anononymní má pravdu, já bych se asi zbláznila, kdyby mne moje matka tak pevně obejmula v nějakém náhlém návalu pocitu zodpovědnosti, hrané lásky, bezradnosti nebo jak se tomu dá v tu chvíli povědět? My jsme také neměly nijak dobrý vztah, takže myslím, že hned po tom, co mne přestala kojit, přestaly jsme se vzájemně dotýkat (kojila 5 týdnů), předala mne do výchovy babičkám. Dodnes objetí od ní nesnáším!
HROMIX – vidím, že táta malé Hromix =o) je na baterky stejně jako ten můj ex. Ze začátku jsem se také snažila klukovi povídat o tátovi v dobrém a připravovat ho na jeho návštěvy 2× do roka, kdy on ješte nakonec nepřijel. Pak jsem rezignovala a přestala o něm mluvit, jenom občas jsem mu připomínala, že má někde v městě XY otce. Pak jsem si našla svého miláčka a biologický otec prostě někde je a nestojí o něho. malý si to sám vydedukoval z toho, že mu sliboval návštěvu a nepřijel, sliboval hračky a nepřivezl ani žvejku. Docela nedávno, když jsem mu vysvětlovala, že i táta v XY má právo si ho vzít třeba na prázdniny, mi řekl:mami, já bych k němu stejně nejel, oni ti opilci mají žloutenku jak si píchají i drogy a já bych to od něho chytil. Můj malý chytrolín =o)))). Jednu dobu jsem se bála, aby ho Lukáš nezačal brát jako vzor, protože ex dělá práci víc než atraktivní pro malé kluky co se rádi vytahujou. Naštěstí ho to nebere a vidí se v novém taťkovi, který obehraje mamku v Logikoviv Monopolech i v pexesu a je děsně chytrej („tatínečkovi milovaném“, jak na něho volal dneska od výčepu, když si šel na tyčinky =o))) ).
Neber si to tak, určitě pro Aničku najdeš hodného tátu, nebo ještě líp, on si najde vás. To je ideální stav věci =o)))))
 Radka

Jů…a teď to vypadá, že kluka taháme do hospody stejně jako ex =o))))). Jo, taháme=akce na zahrádce s přáteli =o))))

Ahoj MAMČI!

Zuzana – Nejdřív tě chci přivítat a ujistit tě, že jsi nám tu moooc chyběla! A taky ti chci říct, že myslím, že jsi skvělá máma!
Závidím prospanou noc. My teď máme takové těžké období. Ne snad, že by Eli v noci moc vstávala (stále kojíme v noci jedou), ale skoro pokaždé i přes den uspávám i víc než půl hodiny, při čemž se Eliška všelijak zmítá na mém klíně a kňourá nebo se rozčiluje. Prostě nic moc .
Jinak, jak jsem psala o tom neoddělování se od dítěte, několikrát jsem dala Elišku za trest za dveře (kdybych je nechala otevřené, tak je hned na to šup zpátky) a od té doby má separační úzkost. Do té doby jsme nevěděli, co to je. A to jsem jí nechala za dveřma tak minutku. Navíc, když jsem jí pustila k sobě, hned si to metelila k „zakázanému ovoci“, takže si trest zjevně nespojila s tím, co nesmí dělat.
Až bude větší, tak to zkusím znova, ale teď je to – aspoň na nás – moc brzo.

Gabika – Je fajn, že ses zase ozvala. Je mi líto, že Radečka trápí zoubky, a že se nevyspíte .
Ještě k tomu vztekání, jak jsem psala, ne u všech dětí provází „oddělovací fázi“ vztekání. Může to být i rozjívenost, neposlouchání, kňourání apod. A třeba i od všeho trochu nebo jen v mírné formě.
A pobavilo mě, když jsi psala Cibulce, že jsi člověk poměrně útočný . Mě se teda vůbec nezdá.

A kurník, co to je s těma komentářema! Teda, já ty vaše vidím vždycky na správném místě, ale potom třeba i jinde (tedy několkrát…).

Jinak u nás nic moc nového. S běháním nám tedy přibývají pády. Tuhle na sebe Eliška strhla a složila žehlicí prkno. Měla od toho ošklivý šrám na rameni.
Jak už jsem psala, naší největší starostí je teď uspávání. A obecně, Eli neposlouchá .
No, prostě jsem dost unavená. Navíc už mám nějaký podzimní myšlení, asi to je tím počasím. Tak páčko.

Karolinka a Eliška (12m + 24d)

Ahoj maminky.

Téééda, vy jste mi svými komentáři daly. Chichi. Moc děkuji za ta krásná slova podpory, útěchy a uznání. Tohle jsem vážně nečekala. Napsaly jste to všechny tak krásně, že mám strach, že cokoli dnes napíšu, bude vypadat jako patlanice vedle těch vašich komentářů. Ještě jednou moc díky, moc jste mě potěšily.

ZUZANA- vítejte spátky z letního bytu. To není možné, že jste tam byli 2 měsíce. Vždyť jsi se loučila tudlevá. A já jsem pro tebe měla napsaný sáhodlouhý komentář a než jsem ho odeslala, odjížděli jste. Vzpomněla jsem si jen na jednu věc, na kterou jsem se tě tenkrát ptala, ale to až příště. Speciál pro Cibulku byl super. Až jsem měla na krajíčku…K tomu co jsi psala k Emě. Dítě který umí, to co ona při nástupu do školy to asi nebude mít lehké, jak by se mohlo zdát z toho, že má náskok. Když se tam nemá, co učit, tak se tam asi bude nudit. Podle toho, co jsi psala jaká je a jaké má zájmy, to bude pro vás asi záhul. Ale třeba natrefíte na nějakou super učitelku a zvládnete to hladce. Vzpomínám si, že jedna naše učitelka na základce se ve třídě takovýmto dětem věnovala jaksi „navíc". Stejně jako dětem, které naopak oproti průměru byli znatelně méně nadané a chytré. Byla to asi jedna z mála učitelek, které měli ve třídě opravdu pořádek. A řekla bych, že to bylo právě tím individuálním přístupem. Ji to stálo sice nějaké úsilí navíc, ale dětem to vyhovovalo. Když si vzpomenu, že s některýma dětma probírala o přestávce učivo 4.roč. na střední škole… Z toho, co píšeš vypadáte jako super rodinka, co všechno zvládá a já myslím, že tomu tak bude i nadále. No, však nás jistě budeš informovat, že jo? Už se těším na Emin první den ve škole, teda jestli se s námi o něj podělíš.

RADINA- přiznám se, že si nedovedu představit, že by se mi se Šimonkem dařilo navázat počas záchvatu takový komunikační kontakt, že by se zvládl sám rozhodnout, jestli se chce jít pomazlit. Možná až bude větší, ale teď si vzpomínám na slova psychologa Matějčka…mějte na paměti, že záchvat ovládá dítě a ne dítě záchvat…Což by znamenalo, že by musel nejdříve aspoň částečně odeznít…Tak nevím, jak se ti to podařilo, ale každopádně je to vždycky prima, když se vůbec nějaká cesta najde…A s tvojí matkou je mi to líto, že máte takový nedobrý vztah.

GABIKA- ta ženská v té tramvaji byla nesetřesitelná. Na konci scénky než vystoupila už jsem k ní seděla zády a měla zavřené oči a byla jsem schoulená hlavou k Šimonkovi a ona pořád klavírovala. Normálnímu člověku by stačilo říct jednou, ať mi nesahána dítě, ale ona byla prostě prdlá či co… A můžu mít malý dotaz? V kolikátém vlastně jsi tt? A říkáte miminku už nějak? No, samo, že jestli nechceš, tak neodpovídej. Jo a kdyby se mně narodilo dítě v době, kdy bude Šimonek ještě taky jezdit kočárkem, tak budu to menší nosit v šátku a Šímu v kočárku.

ULRIKA- tuším, že by v Praze mělo taky být něco jako ten Klub rodičů a přátel hyperaktivních a neklidných dětí. Když nic nenajdeš ani na netu, tak se zeptám té naší objímací paní, jestli nemá nějaké kontakty i v Praze, pokud se ti předtím nikdo neozve s nějakýma kontaktama. Jdeme tam přespříští týden.

Anonym V.- znáš to rčení „kde nic není ani čert nebere?". Tak to přesně mě napadlo při čtení tvého komentáře. Když dítě normálně mimo záchvat nenajde v náruči lásku a bezpečí, tak jak by tam něco pozitivního mohlo najít při záchvatu? Pokud to u vás fungovalo tak, jak jsi načrtla, tak je asi přirozené, že jsi se cítila spíš jako znásilněná. To je mi moc líto. Věřím, že tvoje děti od tebe dostanou všechnu lásku, bezpečí a jistotu, které potřebují! A že jsi byla anonymní chápu, o některých věcech se těžko mluví…

HROMIX- to jsem byla ráda, že jsem tě příhodou s babicí pobavila. Když jsem to po sobě četla druhý den, taky jsem se smála. Teď nevím, jestli mi něco neuniklo. Chceš přestat kolit úplně nebo jen omezit? K tomu UM jsem to připsala ke Kordulce. A ještě ti musím napsat, že jsem na tebe moc myslela, když se tady začaly objevovat snažilky. Není všem dnům konec. Často nás život překvapí něčím, co už bysme vůbec nečekali.

KORDULKA- tak doufám, že naše setkání někdy v budoucnu vyjde… Jinak k tomu mléku. Já to zatím s našima 8 kojeníma za den řešit nemusím, ale i tak jsem to počítala a vyšlo mi, že pokud má dítě teoreticky dostat těch 500ml za den, tak to + – přibližně může vyjít i bez pití UM. když to beru podle Šimonka- 200 jogurt+ večer kaše z 200 UM a máme hned 400. Já totiž nepředpokládám, že by se na starý kolena na to UM dal přesvědčit. My teda zatím neděláme kaši z UM, ale z vody. Pokud, ale to dítě kaši z mléka nechce a pít ho taky ne, ta k ho nemá cenu nutit, že jo?

ANY- jak jsi psala, že byl Sebastianek „zlý" na tu starší holčičku- tak to známe taky. Doufám, že jsem to pochopila správně. Já bych řekla, že v tom, alespoň u nás nehraje pohlaví moc roli. A přitom by mělo! Literatura přeci na věk našich dětí píše, že upřednostňují stejné pohlaví! Já nevím, co v tom vězí, ale jestli jsi nečetla toho Malého tyrana, tak tam se autorka o něčem podobném zmiňuje. Nechci moc dělat chytrou, protože knížku nemám dočtenou až do konce, ale zmiňuje se tam právě o tom, že některé ty děti si hrají jen s dětmi staršími nebo mladšími. Tudíž toho stejně starého si moc nevšímá neboli je na něj hodný a nějakým způsobem reaguje tu starší holčičkou. Nevím, co k tomu jinak napsat. Jak jsem psala už dřív, tak Šimonek zase v herně tříletého kluka kousl do ruky. A byl to taky kluk kterého zná. Jo a s expertkou na vztekací děti jsi mě teda rozesmála…

VLAĎKA- chichi. Já jsem to pochopila jako" ostrou kritiku" a proto mi to tak nějak přišlo líto. Myslím, že to tímto můžeme považovat za vysvětlené, jo?

ZAGY- tak u toho, co jsi mi napsala jsem se smála až jsem se klátila. Fakt mi to přišlo strašně legrační. Díky. A neboj pro psychiatry bude práce vždycky.

EVA – co napsat? To, že je tvůj tatínek tak nemocný je pro vás těžké. Bohužel je život někdy pěkně zamotaný. Přeju hodně sil vám i tatínkovi.

Tak a ještě musím opravit to datum vysílání na rádiu STUDENT je samo 1.9 a ne 1.8.

Karolinko- dosela tě asi chápu s tím, že těhulka nejsi. Já si zatím připadám jako předsnažilka. Vlastně teprve čekám, kdy po HA dostanu MS. Ale jeden den jsem měla strašný chutě a tak jsem si říkala, že mi to možná bude taky líto, když z toho nic nebude. Těma chutěma jsem myslela- lososa s česnekem, sušené brusinky, zavináče a k tomu tvarůžky se šlehačkou…
Jedeme na víkend pryč a tak se tu mějte moc hezky.

CIBULKA+ ŠIMONEK skoro 13m

Ahoj,
už se také dlouhou dobu potýkáme se vztekáním a to když:

1. Veru chce něco, co jí dát nechceme nebo nemůžeme např. vidí, že krájím nožem chleba a začne se vztekat.Chce samozřejmě ten nůž.Snažím se jí místo něj dát chleba s tím, že říkám jaký je dobrý a ňam ňam.Nůž dám samozřejmě z dohledu.ALE!!Veru s nabízeným chlebem třískne na zem a začne mlátit do všeho, co je kolem a huláká jak na lesy a dá to opravdu velkou práci jí od myšlenky na nůž nějak dostat.

2.když projíždíme na procházce kolem prolézaček.Ja­kákoliv prolézačka v dohledu rovná se řev hurónský, mlátění hlavou do kočárku a vůbec celým tělem.Nejdřív jsem všude zastavovala a Veru na všechny ty prolézačky brala.Jenže to tak prostě nejde.Jdeme třeba k lékaři a zastavit se na všech těch prolézačkách, které míjíme prostě není možné.

3.odchody z pískoviště.Ty si bez patřičně pořádného vztekání snad už ani neumím představit.

Ale tím vším si holt Veru musí projít, stejně jako všichni.Někdy na to zapomínám a je mi to líto, ale když pak jdu na emimčo a vidím,že v tom skutečně nejsme sami, dost se mi uleví.

Veru byla také na kontrolním odběru krve kvůli anemii se kterou se potýkáme už 4 měsíce.Já měla strach, jak to tam bude probíhat, že zase bude velký pláč.Ale Veru jen jednou lehce kňourla a pak už se jen soustředila na obrázek, který dostala.Ale železo musíme kapat pořád, protože má tu anemii stále.Ale už začíná konečně trochu víc papat, tak doufám, že se to brzy zlepší.
Bodlinka a Veru14m

Ahoj holky,

tak já teď asi vypadám jako děsná macecha.Ale já jsem od přírody děsnej pesimista,takže už předem vidím všechno špatně.Tudíž,když někam vyrážíme "mimo plán ",mám strach,že se třeba Marťa moc nevyspí ,a že pak bude zbytek dne protivnej a pak to tak samozřejmě dopadne a já mám výčitky,že kdybych zůstala doma,tak by se v klidu vyspal v postýlce a všechno by bylo v pořádku.To na vysvětlenou .Jinak pro spoustu lidí jsem přinejmenším trochu divná.Třeba proto,že nechci chodit do práce,hrozně jsem nesla,když jsem musela dát holky do školky a Klárka tam každý ráno strašně brečela.Dneska bych ji tam už nedala.No a škola ? To je opravdu utrpení.Myslela jsem si,že se po revoluci něco změnilo,bohužel v našem městě stále vládne tvrdá totalita.Takže třeba,když jsem šla v sedmé třídě Klárce na rodičák,učitelka nás přivítala a první její slova byla o tom,jak jsou nepořádní,že si nevěší tašku na háčky.Myslela jsem,že mě omejou a v tu chvíli jsem chtěla odejít.Pro ni bylo prostě nejdůležitější,aby měli tašku na háčku.Tohle fakt nechápu.

No nic,to jen abyste mě trochu pochopily.

ZUZANO – vítám Tě zpátky,už si mi fakt chyběla.Hrozně přeju Emě,aby dostala dobrou ( schválně píšu dobrou ne hodnou,protože i hodná může být k ničemu ) učitelku ,aby jí to ve škole bavilo.A co Pepino a kýla,dobrý ?

CIBULKO – ta bába v tý tramvaji byla fakt hrozná,ale docela ji chápu.Já taky nemůžu slyšet,když cizí dítě brečí nebo se vzteká,to mám pak tendenci ho chlácholit.No a starším lidem asi těžko vysvětlíš,že je Tvoje dítě zrovna ve "vztekacím období ",to asi nepochopí.Ale Tvoji trpělivost teda závidím.Mě poslední dobou štvou lidi,který se dotěrně ptaj ,po kom má Marťa blonďatý vlásky,když my jsme oba tmavovlasí.Fakt mě přestává bavit pořád vysvětlovat,že když jsme byli malí,měli jsme oba taky blonďatý vlasy a holky,když byly malé taky.No teď mě docela dorazila sousedka,když se zeptala " S kým ho máš ? " Vím,že to myslela z legrace,ale fakt jsem měla chuť jí říct,že s milencem.No,jenže to by nemusela pochopit jako legraci a kdoví, jak by to dopadlo.

No ještě jsem chtěla říct,že taky nesedíme pořád doma.Taťku máme od rána do večera v práci,tak mě nebaví chodit někam sama.Ale když si najde čas,tak někam jdeme.V pondělí jsme třeba byli na houbách,Marťa byl moc spokojenej,nosil mi houbičky na očištění,ke každý přičichnul,taky občas ochutnal,moc se mu to líbilo.Byli jsme tam dvě hodiny,oba s manželem jsme toho měli plný zuby,ale Marťa byl pořád vysmátý.Ve středu jsme zase jeli koupit do zverimexu nový rybičky,měli tam samozřejmě i myši a králíky,morčata a papoušky.Takže to zase bylo pro Marťu něco nového a líbilo se mu to.Takže není pravda,že sedíme pořád doma a Marťa je chudák.Jen mě prostě nebaví jezdit do města s kočárem sama.
No a ještě k domácím pracem – většinou stihnu co potřebuju,když spí a když mám na plánu třeba nějaký větší úklid nebo práci venku,tak to ho vezmou ven holky,pěkně na střídačku,jedna vozí a druhá mi pomáhá a druhý den opačně.Fakt nevím,jak bych s ním třeba sekala zahradu nebo myla okna.Mimochodem po dvou letech jsem umyla okna,to se nám doma rozsvítilo.Pořád jsem čekala,až bude teplo a ono je čím dál větší zima,tak už jsem to nemohla odkládat.A taky jsem si koupila a ušila novou záclonu do obýváku,jen jsem si to trochu špatně změřila a zbylo mi ještě aspoň na jedno okno,no to neva,ale mohla jsem ušetřit 1500,–kč.No jsem šikulka,ale mám z ní fakt velkou radost.

No tak to je dnes asi všechno.Ještě to nejdůležitější – Marťa už sám chodí,teda spíš běhá a už vůbec nechce lézt.Ach jo !

VLAĎKA a MARTÍNEK za týden rok ( vloni v tuhle dobu jsem den přenášela a čekala a čekala )

Ahojte dievcata,

wauuu… nechce sa mi verit, pred rokom o takomto case som si vychutnavala prve chvilky s mojim anjelikom a zajtra mame rocik… rodila som v piatok… boze, tak daleko od domova, ale pri sebe som mala skveleho muza, jjaaaajj… tak toto su spomienky…

ZAJTRA MAME ROK, CHCE SA MI TO VYKRICAT A PODELIT SA S TYM… ani samej sa mi verit nehce cim vsetkym sme presli za ten jeden rok.

Dnes prisli aj dievcata, takze na vikend sme zasa velka rodina so 4 detmi, v nedelu tu mame slavnosti, tak pojdeme trosku vonku, ja som dnes s Kikom zbehla ku kadernicke, tak som ostrihana aj Kiko, hned sa clovek lepsie citi.

Vcera som bola v BA, dobre padol taky den bez deti, ale kazdu chvilu som im volala, uz mi chybali a nevedela som sa dockat kym prideme domov, asi tak.

Tak bezim ponahanat deti do postele.. my chceme ist nakupit na zajtrasiu oslavu, pridu nasi aj Robov otec, sestra s priatelom tak bude veselo. V chladnicke je uz schovana torta,.. korytnacka, kedze sme sa narodili hned pri oceane, kde bolo plno korytnaciek.

Tak vsetkym velka pusa a zajtra na nas myslite a drzte palce… cely den budem premyslat a premietat si rok dozadu..ufff…

paaaaaa

Miska, Kiko a Robko zajtrajsi oslavenec

Ahojky,

v poslednej dobe sme sa poriadne neozývali, nejak som nestíhala. Finišujeme s papierovačkami okolo domu, každú chvíľu tu niekto chodí niečo pozerať a okrem toho balím na dovolenku. Ideme v nedeľu zase do Chorvátska, tentoraz s našimi a sestrou s rodinou (teda aj bratrančekom, skoro 10 mesačným). Mal ísť aj manžel, ale musí pracovne zostať, tak som z toho trochu depkovala… Potom som si vravela, že už úplne blbnem, ideme tento rok na tretiu zahraničnú dovolenku, tak sa nemám čo sťažovať . Práve som uvažovala, že naše decká žijú v úplne inej dobe, malá má toho nacestovaného za 4 roky toľko, čo ja možno za pol života. Ona ide von už siedmy krát a Krištof tretí – a to fakt neprehadzujeme peniaze vidlami.. Proste je iná doba, iné možnosti .

No a teraz k aktuálnej „vztekacej“ téme. Aj keď neviem, či mám právo do toho rozprávať, lebo naše deti sú asi niečo ako Gabikin Radeček. Alebo som taký optimista:-). U Barborky si pamätám len na tri záchvaty na verejnosti, cca okolo tých dvoch rokov. Jeden som riešila tak, že som si ju nevšímala (to som jej odmietla niečo kúpiť v obchode a ona odmietla pokračovať v prechádzke). No a ďalšie dva som riešila metódou pevného objatia. Ja som ju ani nemusela nejak „spútavať“, skôr som si ju tak silno túlila, dokopy maximálne 10 minút (môj hrubý odhad). Čo ma strašne prekvapilo, bolo to, že ona po doznení zlosti fakt vyzerala ako po nejakom nervovom záchvate. Ostala celá ochabnutá ako handrová bábika, pozerala na jeden bod, nehovorila, nehýbala sa… Tak sme zostali možno 10 minút, pritúlené a potom sme sa postupne preberali do reality a pokračovali akoby nič.

Ostané záchvaty mala vždy len doma a ja som skoro vždy zistila spätne ich príčinu.
Keď bola väčšia, tiež som občas skúsila pevné objatie, ale to už bolo nepríjemnejšie, lebo to už aj komentovala – kričala „nie, nechaj ma! pusti ma!“… Potom sa podvolila. Sranda bola, že po nejakom čase, keď ju zase chytil nejaký zlostný záchvat, sama vyhľadávala objatie -prišla a povedala „zober ma na rúčky“. Neskôr som jej dokonca vravela, že ak sa chce pritúliť, kľudne môže hocikedy prísť a nemusíme sa predtým pohádať .
Inak keď MPO na ňu skúšal manžel, tak to nefungovalo.

Ešte musím spomenúť, že tak, ako má Cibulka pocit, že Šimonek je v tomto ohľade popredu (on je ale aj v mnohom inom , ja mám u malej pocit, že je pozadu. Ona bola ten typ dieťaťa, čo všetkým všetko požičal, dovolil, neubránila si veci.. A až teraz, ako máme Krištofka, začína byť zákerná. Napr. ju nájdem, ako mu schválne sedí na obľúbenej knižke a baví sa, ako ju on nemôže dostať. Alebo len tak v obchode zavrčí na nejaké cudzie dieťa, preto, že sa jej nepáči. Proste sa chová tak, ako sa mala chovať v dvoch rokoch a nechovala sa. Takže na jednej strane som rada, že sa konečne dokáže pre:,–(iť, na druhej strane je blbé, keď sa štvorročné dieťa správa takto. A vadí mi, že sa nielen bráni, ale občas je zákerná aj sama. Uvidím, ako to bude v škôlke, obávam sa, že ju niekto rýchlo spacifikuje. Aj keď pravdupovediac, to nerobieva často, všímam si to preto, lebo je to novinka .

Krištofko je zatiaľ v norme, keď mu niečo nedám, tak sa samozrejme čertí, aj na zem si ľahne, ale uňho je to otázka možno pol minúty. Asi mám obrovské šťastie, ale ja mám obidve deti pomerne ľahko rozptýliteľné a ukecateľné. Takže Krištofka stačí upútať niečím iným a je po zlosti. Oni sú obidvaja dosť závislí na rozprávaní, napr. Krištofka najviac poteší, keď si s ním čítame jednu knižku, v ktorej sú fotky vecí z bežného života. To dokáže čítať aj polhodinu. Čiže ja ich naozaj ukecávam. Mnohým záchvatom zlosti predchádzam tým, že vopred poviem, čo sa bude diať. Takže keď sa blížime k šmykľavke a viem, že tam nemôžme ísť, tak dopredu hovorím „áno, je tam šmykľavka, ale nejdeme tam“. A dokolečka opakujem „nie, teraz tam nejdeme“. A hneď sa snažím namotivovať ho na niečo iné. Napr. s malou sme ihrisko vždy opúšťali pomerne bez problémov, pretože som mala v zálohe nejaké „lákadlo“. Napr. som jej povedala, že ideme domov a po ceste pozrieme na havka. Podobne to robím aj u Krištofka. Keď ho idem prebaliť, tak mu vždy vravím, že dáme plienku a vyberieme zvieratko. Pampersky majú rôzne zvery, tak vždy najprv poobzeráme plienku, napodobňujeme zvieratká a potom ho zabávam rôznymi otázkami alebo mu vravím, čo budeme za chvíľu robiť. My vlastne máme také slovné rituály. Pri obliekaní von poviem" ideme sa obliecť" a Krištofko povie „pá-pá“ – akože ideme von, prípadne donesie sandálky . Pri obliekaní sa ho pýtam „čo pôjdeme pozrieť?“. On povie svoje „to-to-to-to-to-to dááááá“ – teda kotkodák a zatiaľ je oblečený. V poslednej dobe sa čertí pri prezliekaní, keď sme doma, tak ho obliekam pred zrkadlom, to ho skľudní.
Ale ako som písala, on je v tomto ohľade fajn, neviem si predstaviť hodinové záchvaty a ešte k tomu v MHD. Cibulka, úprimne Ťa ľutujem, fakt. A neviem, či mám vôbec právo radiť . Dúfam, že vám tá pani pomôže.

Rozeta + Krištofko 13m+11d

No a ešte naše novinky, aj keď ich nie je veľa. Mám pocit, ako by Krištofko bol teraz trošku v útlme, nemá také obdobie rýchleho dozrievania. Tie deti asi fakt dozrievajú skokmi.

Takže najviac si dopracoval chôdzu, vlastne sa to prejavilo hneď po mojom minulom príspevku, kde som písala, že ešte lozí aj chodí, ale chodí častejšie. Hneď na druhý deň presedlal výlučne na chôdzu. Behá, dokáže sa vyhýbať prekážkam, naháňať sa s malou.. No a je tak zblbnutý, že aj na schody sa snaží ísť už po dvoch. To ani nevadí, len sa bojím, že to bude skúšať aj dole schodmi. Dnes blázonko išiel dole dva schody po štyroch, ale hlavou dopredu…

Nové slová asi nemá, žiadne si nepamätám. Zvieratká napodobňuje asi všetky, čo bežne spomíname alebo má v knižkách + pár starých slov – mama, baba, havo, papa, ti-ta (tik-tak), bude (buldozér).. Vety u nás tiež nehrozia, veď majú ešte čas pol roka . Aj keď sa už asi pred mesiacom stalo, že Krištofko prehlásil „Ti-Ta, ma!!“ Prekladám: „Ocko, zjedz hodinky!“. Manžel totiž vymyslel hru, pri ktorej akože zje svoje hodinky a Krištofko sa na tom strašne baví. Podáva mu ich a vykrikuje „Ma!“ – teda ham . No aon ho chel vyzvať k hre, tak povedal to „Ti-ta, ma!“

Má jednu špcialitu,ktorá nie je nová, trvá to už pár mesiacov a zaujíma ma, či to má niekto tiež tak. Strašne sa bojí televíznych zneliek. Napr. pri znelke večerníčka musíme prepínať. Podobne reaguje na niektoré reklamy. Ale nie keď ich vidí prvý raz, až po čase, keď sú mu známe. To je práve to zvláštne, že opakovaním jeho hrôza narastá, hoci by mala miznúť.

Takisto objavil čaro slovíčka „nie“. Používa ho asi týždeň, ale strašne rád. Točí pri tom hlavou (niekedy aj celým telom). V praxi to vyzerá tak, že skoro na každú otázku kričí „ŇE! ŇE!“ Výnimkou je len to, ak niečo naozaj veľmi chce. Reaguje tak aj na otázky,ktorým nerozumie. Takže sme si z neho trošku strieľali a pýali sa: „Ľúbiš mamu?“ „ŇE!“. „Do you speak english?“ ŇE" „Sprichst Du deutsch?“ „ŇE!“. „Myslíš to vážne?“ „ŇE!“.. atď.

V nedeľu sme boli v ZOO, zvieratká ho síce bavili, ale nie tak, ako malú v jeho veku. Najviac sa otáčal za malotraktorom . A polovicu výletu prespal. Natrhali sme v ZOO černice a na druhý deň ich deti mali na raňajky . Krištofko miluje takéto bobuľovité veci -napr. aj ríbezle. Už som to riskla a trikrát mal aj pol jahody, bez rekacie. Veľmi ma teší, že obidve deti sú dosť veľkí milovníci ovocia a zeleniny, s teplými jedlami je to horšie…

Komentáre už nezvládam, aj keď ma pri kažom príspevku niečo napadne. Len som si spomenula na Schamku a jej otázku, či si má robiť starosti s Dankovým hovorením. Schamka, myslím, že Ty si úplne posledná,kto si má robiť starosti – Danko totiž funguje bilinguálne!!! Nevadí, že vy hovoríte doma slovensky, ale všetko okolo neho je v holandštine, tak je logické, že si to triedi. Zachvíľu bude mať veľkú výhodu a bude rozumieť aj hovoriť dvomi jazykmi.

A ešte gratulujem mladomanželkám (to teraz vyzerá, akoby ste sa zobrali vy dve a tiež všetkým ročným detičkám! Želám všetkým veľa zdravia a šťastie medzi milovanými!

Rozeta

Ahooooooj,

to je příjemné, že se to tady zase tak pěkně rozjelo.

Zuzano, neškytala jsi? Já jsem na Tebe často vzpomínala. Docela ráda bych věděla, co teď Pepino baští, abych si to mohla porovnat a taky pro inspiraci. A ještě mám dotaz, který mě celkem trápí- v Momčilové jsem četla, že vařené brambory se NIKDY nemají schovávat do druhého dne. Snažím se to dodržovat, ale někdy toho fakt uvařím moc a je mi líto ty mňamky vyhazovat nebo dojídat, když bych mohla mít druhý den pokoj od vaření. Myslíš, že je to opravdu nutné?
Jinak zdravím Tebe i Pepina, na sraz asi tentokrár nedorazím, protože pojedeme konečně na dovolenou k rodičům.

Co je u nás nového? Vyhnala jsem Vlastu s malou na celý den ven. Je čas udělat něco pro školu. 19.září začínám přednášet a už se třesu, co na mě ti dredaři na etnologii budou zkoušet. Nemám představu, jak to zvládnu.
Tak teď místo abych studovala sedím nad zeleným čajem (poprvé od otěhotnění) a čučím na emimino. Svůj studijní den jsem začala jako Arnold Rimmer- udělala jsm si pořádek v knihovně a na stole. Byla to fuška. Před porodem jsme malovali a dělali podlahy a protože jsme strašlivě spěchali (bylo to na spadnutí), tak jsme potom všechno naházeli do skříní bez ladu a skladu, takže odborná literatura se skrývala různě mezi detektivkami a sci-fi. Strašně mě to rozčilovalo, ale v přítomnosti malé to uklidit nešlo, protože by mi v tom určitě „pomáhala“ a protože v noci v tom pokoji spí… Úklid jsem tedy úspěšně dokončila, teď asi začnu vytvářet studijní harmonogramy a vybarvovat je pastelkama. Holt, osvědčený postup Arnolda Rimmera…

Taky nás konečně čeká dovolená. Chtěli jsme být na naší chatě na Ostravici (v Beskydech), ale minulý týden se tam katastrofálně ucpal odpad, takže kdoví jak to bude. V Ostravě u rodičů se zase pro změnu opravuje fasáda- řemeslníci zkrátka rozhodli. Je to jediná dovolená za celý rok, takže mě to trošku vzalo. Vlasta dokonce uvažoval o hotelu, ale to by mi přišlo komické- jet domů a ubytovat se v hotelu.
Jsem zvědavá, jak to dopadne.

No a k Jitulce naší milované- včera se naučila dávat správně kroužky na kužel. Nejdřív jsem ji musela přemlouvat, ať vezme do ruky ten správný. Bohužel, nejvíc se jí líbil ten nejmenší oranžový, takže s ním pořád začínala a pak se divila, že jí tam ty ostatní kroužky nejdou nacpat. Po několika úspěšných pokusech s mou asistencí to zvládla sama! Ale co bylo nejlegračnějsí, na každý podaný kroužek mi řekla „ekuji“.

Žádná věta se už neopakovala, jen malý pokus- na zvonící telefon Jitka zvolala „co to mebí“ (mebí=mobil).

No a na závěr, pozorně jsem sledovala vaši vztekací debatu. Zaplaťpámbů, Jitka se vzteká celkem krátce. Cibulce držím palce, třeba paní pomůže.
O dráždivé děti jsem se zajímala asi do Jitčina půlroku (to jsem sem ještě nechodila). Přesně jak psala Cibulka, Jitka nechtěla přes den vůbec spát, co jsme ji přinesli z porodnice. Byla schopna doslova proplakat celý den a bylo to o nervy. Nechtělo se mi věřit, že takhle malému dítěti stačí spát maximálně hodinu denně a to ještě po malých dávkách. Naštěstí jí nevadil šátek, takže já jsem skoro do půl roku kočár nepoužívala.
Dnes bych řekla, že Jitka svým chováním nijak nevybočuje, což je úleva.
Od té doby ale vím, že v Praze by měla být poradna pro dráždivé děti při motolské nemocnici, psala to nějaká paní, která tam pracuje, do diskuze (tuším zrovna na emiminu).

Tak ahojte, jdu na ten harmonogram, jen musím najít pastelky…

osamělá Anka

Ahoj,

tak předně dekuju všem, co jste psaly, že jsem vám chyběla, to fakt potěší.

Poslední dva dny to máme nějaké náročné, Pepíno se na mě pořád věší a kňourá, pokud přímo neřve. Neustále musím dělat nějaký opičky a vymýšlet stále nový a nový zábavy, jinak je děsně zpruzelej. No určitě to taky znáte, tyhle dny pravda nejsou moc zábavný. Už tři měsíce nevylezl žádnej zub (máme jich 6 – čtyři nahoře a dva dole), tak to možná bude tím anebo je to prostě jen prudící etapa. A taky se pořád sápe z kočáru a chce chodit, ovšem jde metr hodinu, všechno prozkoumá, každej kamínej, vajgl, klacík a bohužel to pořád dává do pusy. Mám pocit, že Ema už touhle dobou nedávala do pusy všechno, co našla. Holt Pepa není Ema.

Vlaďka – tak Pepínova kýla je v pohodě, vlastně od druhého dne po operaci jsme o tom nevěděli, jen jsme šli na kontrolu za týden a pak ještě jednou za 14 dní. Stehy měl vstřebávací a má asi dvoucentimetrovou jizvičku v kožní vrásce v podbřišku, postupně to bledne, tak myslím, že to ani nebude vidět, až se jednou před nějakou babou svlíkne. Začíná mu při vztekání vylézat pupík, ale tam jsem v klidu, to se u kluků neoperuje. Jen aby si to nevyřval ještě ve druhém třísle.
Jinak obě moje děti mají modré oči, já mám zelené a manžel hnědé, takže občas když si toho někdo všimne nebo se zeptá, tak taky čelíme blbejm dotazům, i když to samozřejmě není tak nápadný jako u vlásků. A okna se myjou jenom v zimě, když je málo světla – jinak se na nich má nechat přirozenej UV filtr!

Anka – tak náš jídelníček se moc nezměnil. Ono období od 1 roka je v dětské výživě to úplně nejrizikovější, protože mnoho rodičů podlehne tomu, že když už to není to malý miminko, může vlastně všechno. A přesně tomu se já vyhýbám, takže pořád jedem naši „dietu“ a pomalu přidáváme, ale jen to dobré. Pokud to chceš vědět konkrétně, tak do roka byla zelenina, ovoce, brambory, olivový olej, rýže, kukuřičná krupice, bílý jogurt, jáhly, kuřecí a králičí maso, žloutek, červená čočka, amarant. Od roka dávám lepek, takže chleba a rohlík, těstoviny (dávám panzani – jsou ze 100% ze semoliny, což je nejlepší odrůda pšenice), párkrát Pepi dostal eidam (baby bel, je bez hnusů a neslanej), párkrát měl chlebík lehounce potřenej máslem, který samozřejmě oblízal a chtěl znova namazat, ale nakonec ten oblízanej chleba zpucnul, když viděl, že máslo už mu nepřidám. A zkusila jsem mu dát manželem vypěstovaná cherry rajčátka (jsou sladší), tak jich taky pár snědl – ty jsem teda vzhledem k naší alergické anamnéze dávala po jednom, naštěstí bez reakce).
Speciální kapitola je mlíko, dokud se kojil celou noc, ráno už jsem tam fakt nic neměla, takže jsem zkoušela asi 5× udělat mu ráno nutrilon, nebo i odpoledne, že jsem ho třeba nechala od oběda do čtyř půl páté vyhladovět a pak jsem mu nabídla mlíko, ale nechce to. To, co si z toho hrnku nasál, zase vyplivl, a dělal šílený kscihty. Už jsem vyměkla a zkusila jsem mu to dát i do flašky s dudlíkem, ale ani tak to nepozřel. Emě to trvalo tři měsíce, než se chytla, takže zůstávám při stejné strategii, občas, tak dvakrát do týdne to prostě zkusím, nechci mu to nutit, abych mu to úplně neznechutila. Bohužel docela citelně cítím úbytek mlíka, teď spí Pepča většinou od půl osmé večer do půl šesté ráno a o nějakém nalití nemůže být řeč a přes den sosá tak 4× a mám pocit, že mi to tahá až z paty. Už jsem si zas dokonce koupila čaj pro kojící matky a snažím se co nejvíc pít, ale mám pocit, že to půjde do kelu, holt tělo asi ví, kdy porodilo. Docela mě to mrzí a Pepíno taky vypadá, že kdyby to šlo, tak by se kojil do maturity.
A zkoušela jsem mu dát banánovou milupu (jak už tu několikrát proběhlo, je to jediná mléčná kaše na trhu bez cukru), ale ani tu nechtěl. Po pravdě řečeno – obojí – nutrilon i milupa nejsou zrovna nějaký velký pochoutky, tak ho koneckonců chápu.
Náš jídelníček je docela jednotvárnej, ale nám to nevadí, na výstřelky myslím času dost. Přidám krůtí maso (v Delvitě jsem viděla malé kousky krůtí panenky, tak asi tu) a někdy pozdějc v tomhle roce (že by na vánoce?) sladkovodní rybu, chci zkusit udělat bramborový nebo jáhlový knedlíky, jestli by to jedl, ty by mohl mít s námi s kouskem vařeného masa, prostě postupně mu to chci přizpůsobovat, aby jedl podobné jídlo jako my, třeba bez omáčky nebo v jiné úpravě, ale do žádných skoků se nehrnu. Tak asi tak.

Hezký večer.

Zuzana a Pepi (rok a 22 dní)

Ahojky.

Tak to jsem cela ja. Kdyz je zima a prsi, tak jsme na chalupe, kdyz se udela teplo, jedeme do Prahy. Ale ja se o tom priznivem pocasi dozvedela az z radia v aute pri ceste domu . Uz jsem totiz ani nedoufala, ze by se mohlo vyrazneji oteplit. Skoda, Anie se mohla cachtat venku ve vanicce . Takhle ji dam na balkon maximalne lavor .

Jinak hezky pribylo komentaru!!! Proste prazdniny pomalu konci a je fajn, ze se vracite i na net .

Snazilkovani – dekuji za mila slova a „ujistovavni“, ze se mi jeste postesti mit chlapa a tedy snad i dite… keeeez by… ALe fakt diky, moc me to pohladilo po dusicce…

Ani jsem jeste nepochvalila Anie, ze uz skoro mesic nedudlikujem. Nejak me uz nebavilo to porad nezapominat a omyvat a tak kdyz knourala, dala jsem krupku a byl taky pokoj . Ale jak prestat s kojenim nevim. Jeste bych chtela kojit treba rano a vecer, ale bojim se ze to bude bud a nebo. Podle me ANie nepochopi, proc nemuze dostat prso pres den a vecer jo… ach jo. ALe uz me zacina vadit, ze se mi sape na prsa i pres tricko (nikdy nic takoveho nedelala, az posledni tyden). A navic zase zacala vic kousat. No nevim… na bradavky si mazat cesnek nechci a nechat ji rvat taky nechci… Jine napady??? 

Jeste bych rada hromadne poprala k narozeninam: Filipkovi od Laky, Elisce od Karolinky, Davidkovi od Kamily, Verunce od Evky, Pepimu od Zuzany, Zuzance od Mileny, Sebastiankovi od ANy, Tomikovi od Rey, Adelce od Lenky, Danusce od Kristy, LUkaskovi od Bereniky, Lukaskovi od Ajky a Lucince od Martoch!!! Vsem vam s Anie prejeme hlavne hooodne zdravicka, moooc hodne rodice, spoustu krasnych zazitku na tom krasnym svete a hodne prima kamaradu a kamaradek aspon stejne tak fajn jako na Emiminu . Vsem posilame pusinku!!!!

Komentare jinak nestiham, snad jindy.

Zatim pa

Hromix a ANie, jiz v sobotu 1 rok!!!!!

Ahoj holky!

Tak Tomíkovi byl v sobotu rok! Oslavili jsme to pěkně s celou rodinou a dostal spoustu dárečků. Vkládám do galerky foto…
Nejsem nějak vztahovačná, ale trošku mě mrzí, že si odsud na nás nikdo nevzpomněl :-/ Já vím, že sem příliš často nechodím a nějak pravidelně taky negratuluju, tak co bych chtěla, ale dost stěžování. Všichni máme dost svých starostí, to je jasný
Jinak jsem skončila s kojením úplně počínaje začátkem dalšího roku a zatím to jde hladce. Tomík už baští všechno na co přijde, začíná sám chodit (zatím jen malé vzdálenosti – cca 5 – 7 krůčků). A je to naše milé usměvavé sluníčko.
Na roční prohlídce měl 9,22 kg a měřil 76 cm.
Děkuji za zajímavé komentáře a hlavně deníček na pokračovaní o vztekání – fakt zajímavé a poučné počtení.

Gratuluji tedy dodatečně všem ročňátkům – především Lukáškovi od Bereniky, Lukáškovi od Ajky a našemu „kolegovi“ ve stejný den narozenému – Robkovi od Mišky + všem, koho to ještě čeká (není-li) to snad už jen Anie od Hromix?) hezkou oslavu plnou sluníčka, veselí, dárků a úsměvů a do dalších mnoha desítek let především zdraví a spokojenost!

Snažilkám – mnoho úspěchu a pokud se to rychle povede, tak opět především zdraví, zdraví a zase zdraví a pevných nervů! 

Berenika + Marťoch – hezké fotečky, jistě vyvedená svatba – což je přece hlavní účel toho dne „D“, a nechť ten společný život je jeden velký, příjemný, prosluněný a láskyplný den „D“!

Přeji všem maminkám i miminkám dobrou noc!

Lenka a Tomík (1 rok + 2 dny)

Ahoj maminky.

Šimonek papá a tak mám chvilku.

Víkend jsme strávili u tchánovců. S tchýní už je to celkem v pohodě. Asi rezignovala a už se mi až tak moc do ničeho nemotá, ale s tchána jsem vytočená. Mají totiž vlčáka a já nechci, aby byl vypuštěnej na zahradě když je tam i Šimonek. Má velikej kotec, takže si myslím, že to není problém. Problém je v tom, že tchán je naprosto hluchej k tomu, že si to nepřeju a klidně v mé nepřítomnosti Šimonka vodí nejen na zahradu s vypuštěným psem, ale i na prohlídku jeho kotce!! Už jsem mu to říkala snad stokrát a on to stejně dělá znovu. Když chystám Šimonka na zahradu a řeknu: „ Děda zavře pejska a pak půjdeme na zahrádku", tak to vůbec nepochopí a musím mu to říct skoro příkazem, aby ho zavřel. Už jsem říkala i manželovi, že mu taky musí říct, protože jsem měla dojem, že mně třeba tchán tak nebere, ale na manžela taky nedá. Tchýně pořád mluví o tom, jaký to bude, až tam budou mít malýho třeba na týden sami, ale já ho tam nemůžu nechat samotného ani hodinu, že by jsme šli s manželem sami na procházku. Ten pes je vlastně cizí a Šimonka nezná, protože dřív ho měli na jiné zahradě a navíc je to prostě pes a ještě vlčák. Možná jsem moc outlocitná, ale prostě nechci, aby byli v kontaktu. A basta!

Včera byl brněnský srazík. Ráno v 7 hodin ti sousedi se kterýma jsem se domlouvala, aby nám předem dali vědět, když budou vrtat do panelu samozřejmě vrtali bez oznámení a malej měl z toho zase záchvaty pláče, jak se toho rámusu bojí.
Srazík byl opět fajn až na to, že Šimonek pokousal dvě děti. Matyldovi od Evuchy kousl do ramene přes tričko a tak tam měl sice do fialova otlačený zuby, ale Danečka od Petit kousl do holé ruky na předloktí a ten tam měl pořádné jelito. Musím říct, že to bylo asi poprvé, co jsem se vyloženě zlobila. Když jsem viděla tu Danečkovu ruku, tak jsem měla sto chutí Šimonkovi dát na zadek. Neudělala jsem to a doufám, že ani nikdy neudělám. Já jsem byla bitá do krve až do 18 a přísahala jsem, že své děti nikdy bít nebudu. Nehledě na to, že si myslím, že to když někomu fyzicky ublíží a já bych mu taky fyzicky ublížila, tak to může mít jen posilující efekt. Ale zlobila jsem se tak, že si ani nepamatuju, co jsem mu řekla. Doufám, že jen samé správné věci jako, že se to nesmí a tak. Já se snad holek budu muset zeptat! Vždycky jsem nesnášela násilí mezi dětma ikdyž vím, že oni si spoustu věcí a důsledků nechápou. Mně už tolik nekouše. Důsledně mu to zakazuju a polevilo to. Až půjde spát, půjdu pročítat poradnu paní psycholožky, co s kousáním. Už jsem to kdysi četla, ale musím si to pročíst znovu. Holkám jsem se samozřejmě omluvila.

Šimonek dosnídal mějte se hezky.

CIBULKA+ ŠIMONEK 13m

Jéje, Leni, dodatečně Tomíkovi vše nej nej nej a veliká omluva, že jsem zapomněla… A ten dort se Ti tedy opravdu moc povedl!

Jedeme zítra na pár dnů na hory, ale po víkendu budeme doma a už se nikam nechystáme. Co nějaký srazíček?

Čauky Veronika

Ahojky,

musím písnout, že Anežka udělala v neděli své první krůčky!!! Byli jsme u tchýně, takto dokonce máme i natočené:-) Jinak pořád spíš leze, musí mít veliké lákadlo, aby za ním ťapala, ale 4–5 krůčků udělá. Je moc roztomilá:-)))

Jedeme na pár dnů do Krkonoš (podařilo se nám zajistit krmení i dojení, to byl velký problém:-( a je to naše první společná dovolená, tak se moc těším. Počasí vypadá hezky, tak snad kamarádi zvládnou Anežčiny momentálně dost ukňourané noci… Já už se chystám, že s ní budu ráno od šesti před chatou, aby se ostatní vyspali:-(((

OSLAVENEČCI Ještě jednou dodatečně gratulujeme všem ročkům, vážně to nezvládám kontrolovat podle seznámku, tak radši ne jmenovitě, abych na někoho nezapomněla. Ale na všechny myslíme a přejeme jen samá nej nej nej!

ZUZANO, kam půjde Ema do školy? Některé mají individuální přístup skoro v „popisu práce“ jinde asi záleží na učitelce, ale snad se zadaří. Budeme držet palce! Taky už se těším na popis prvního dne.

SVRATKA tak my bohužel nemůžeme… Sestřenice se vdává a protože si bere Francouze, budu překládat obřad. No, jsem na sebe dost zvědavá. Přeci jen je to oficiální a dost důležitá událost, tak abych to zvládla…

VLAĎKA dneska je Vladěny, tak nevím, jestli máš svátek, ale pokud ano, velká gratulace!!!

Hezký den

Veronika a Anežka (1rok a 12dnů)

Zase jsme někde uprostřed:-(((

Ahojte dievcata,

tak neviem preco to stale hadze do prostriedku ale nevadi, len ja vzdy kontrolujem posledne komentare a potom vidim, ze nik nepise… tak asi vzdy treba prejst cely denicek hahaha…

Tak u nas je po oslave, v sobotu, v den narodenin sme oslavovali, boli babky, dedkovia, takze nas tu bolo az az… Mam fotky, tak ich dam do galerky.

Nechce sa mi verit, ze uz mame 1. rok za sebou.

V nedelu sme tu mali slavnosti a aj vystupenia a nejakych spevakov, takze sme boli cely den vonku a vcera sme tu mali sviatok, takze doobeda sa upratovalo po vikende, tatik pracoval a poobede sme boli plavat. Dnes tatik pracuje, my sme doma, cakame navstevu a potom sa tesime vonku, konecne nam tu vyslo slniecko a vraj cely tyzden ma byt taky pekny, tak sa tesim… nech je tu este trosku slniecka a tepla ako na Floride… uz mi to zacina chybat..... ale som spokojna… to je hlavne.

Posielame velku pusu a este dnes tuknem, tento tyzden mam na starosti dennicek, tak mam co robit.

Papapa

Miska, Kiko a Robko 1 rok 3 dni

Ja vedela, ze jsem nekomu zapomnela poprat!!!

Takze Robko! Preji ti k tvym prvnim narozeninam zase hlavne to zdravicko, hodneho brasku (vlastne i sestricky) a jeste hodnejsi rodice a at se ti na tom svete moooc libi !!

Pusu Anie a Hromix

Ahoj,

tak máme za sebou predĺžený víkend. Aspoň mne to tak prišlo, pretože na Slovensku bol včera štátny sviatok a mala som tu od soboty až do dnešného rána kamarátku. Radko sa vobec nebál, keď prišla, hneď k nej šiel a za pol dňa jej už posielal pusinky 

V nedeľu sme si spravili výlet na Kunětickú horu a som čumela, ako ten kopec Radko krásne vyšlapal sám (bolo to asi ako keby vyšiel na Petřín) a po chvíle prestávky si ešte vyšlapal asi 80 – 100 schodov na vežu. Radko totiž po schodoch nelozí, jednak mu to nikto neukazoval a sám na to neprišiel, chodí normálne za ručičku po dvoch. No veď si po tomto výkone krásne pospinkal! Na hrade bol akurát nejaký detský program, mohli si vyskúšať rozne rytierske činnosti a boje, tak si Radko tiež vyskúšal "boj na koni”. To sedel s tátom na drevenom koni a skúšal trafiť kopijou do štítov, ktoré sa otáčali. Strašne sa mu to páčilo, fotku dám asi do galérky.

Inak sa nám krásne rozrozprával. Teda, on dosť hovoril už predtým, ale teraz sa vyslovene snaží opakovať slová po nás, je to úžasne roztomilé.

ZUZANA – áno odhalila si ma správne, som v 12. týždni a dokonca sa zdá, že už ma prešli nevoľnosti, z čoho som úplne nadšená, pretože mi bývalo fakt zle.

CIBULKA – ako som už písala, som 12tt, miminku hovoríme iba miminko, ono to bude presne ako u Radečka. Dáme si povedať, čo to bude, podľa toho vyberieme do 10 mien, ktoré sa nám páčia a po narodení sa na mimi pozrieme a vyberieme zo zoznamu meno, ktoré sa mu bude najviac hodiť 

KAROLINKA – tak tou útočnosťou som ťa pobavila? No, pokiaľ nikto neruší moje kruhy som v pohode, ale ak by sa niekto (a zvlášť cudzí, ktorým do mňa fakt nič nie je, ja sa tiež do cudzích nestarám) do mňa pustil podobne ako tá pani do Cibulky, tak to mi okamžite "vzkypí krv”, tlak stúpne o 100% a mám čo robiť, aby som sa udržala. Alebo, pokiaľ sa cítim zahnaná do kúta, to tiež útočím… 

ROZETA – sranda, ako sú si naši chlapci podobní. Radko tiež zbožňuje čítanie knižiek, nosí si topánočky, keď ideme von, je ľahko ukecateľný… Jeho „záchvaty zlosti” ak sa to tak dá nazvať trvajú maximálne minútu, väčšinou ho to prestane baviť hneď, ako ho odnesiem vedľa. A tiež dúfam, že to takto ostane! Akurát naše obľúbené slovíčko je ÁNO! V podstate mu rozumie, tak na 90% platí, keď si niečo vypýta a potvrdí “áno”.

A aby som nezabudla, všetkým oslávencom prajeme všetko naj, naj, naj! 

Majte sa krásne,

Gabika a Radko 14m

Tak aj moj komentár sa objavil „o pár kúskov vyššie“, snád si ho tam nájdete.

Gabika

Tak i vam se omlouvam. Asi nejste v seznamku a tak jsem zapomnela poprat… ale fakt me to mrzi (protoze vim,ze by to mrzelo i me, kdyby na ANie bylo zapomenuto…)

Takze Tomiku, posilame o to vic sladkou pusinku (samozrejme bez bacilu) a prejeme jen to nej, nej, nej!!!!!

Hromix a Anie

Ahojte Anie a Hromix,

velmi pekne dakujeme… obdivujeme bycikel Anie, aj my taky pekny chceme… len ho tu nemozeme najst.

Drzte sa dievcata a v jednom komentari som citala par riadkov od teba, na povzbudenie ti poviem tolko… pozri sa na mna, ja som tiez bola od narodenia s Kikom sama a prve roky sme si preskakali sami a nelutujem to, bolo to krasne, i ked nam v nasom zivote niekto chybal a teraz pozri sa… ten kto mal prist prisiel a uz tu ma Kiko aj braceka… tak neboj… to co ma prist pride, v tu spravnu chvilu… uvidis… velmi to tebe i malej princezne zelam

Miska

TAK NECHCE SA MI VERIT, ALE DENNICEK SOM NAPISALA A UZ AJ POSLALA…

PEKNY DEN

MISKA