Líbám tě, Genji

 Vydáno: 12.07.07

Jednou mi někdo z vás řekl, že když mě něco tíží, měla bych to vyslovit a přestanu se toho bát. Někdo z vás mě požádal, abych psala, a nesvázal mě žádným pravidlem. Někdo z vás mi poslal šílené ponožky, abych si na vás vždycky vzpomněla, když se pod tíhou osudu skloním k zemi. Můj dík patří vám všem. Za vaši pomoc, podporu, za sílu, kterou mi dáváte, abych mohla vyslovit nevyslovitelné­. Děkuji

Člověk má v životě jen jedinou cestu. Nikdo z nás neví, kam ta jeho vede, kdy skončí, kdy povede temným lesem a kdy rozkvetlou loukou. Ale všichni víme, že na téhle cestě prolijeme slzy, i že zazní náš smích…

Jednoho srpnového večera, osvícena posledními slunečními paprsky, se započala jedna z takových dlouhých poutí. Pod dotekem červánků se narodilo lvíče. Jeho tlapky byly pokryté krví, oči ještě zalepené, ale už svým křikem dávalo najevo, že je tu a že se bude o své místečko rvát. Lvíče se stěží udrželo na nohou, ale i tak toužilo být na výsluní. Dovádělo s kamarády, pomalu se učilo žít vlastním životem. V písku savany se ale nepíší vždy krásné věci…

Ze lvíčátka pomalu rostla lví slečna, ještě měla tu jemnou kotětí srst, ale její oči měly barvu nebe a ona zářila odhodláním, jako vzorné sluneční dítě. Jednou se rodiče příliš vzdálili od domova a lvice se ocitla bez ochrany… Sama netušila, co se vlastně děje. Něco jí šeptalo, že se musí ubránit, že nesmí poslouchat, ale její drápky byly ještě křehké a maličké zoubky nestačily… Tu noc pro ni vlastní pelíšek přestal být útočištěm. Následujícího rána se probudila pohozená v chuchvalcích vlastní srsti, s duší zakrvácenou cizím útokem, zlomená a ponížená. Tisíckrát vstoupila do proudu řeky, tisíckrát se drhla o kamení, ale tuhle špínu nelze smýt…

Věděla, že zastání se nikde nedovolá, kdo by poslouchal tak malé lvíče. Její duše křičela, ale nikdo ji neposlouchal, nechtěl poslouchat. Mlčenlivé žádosti o pomoc zůstaly nevyslyšeny. Se svěšenou hlavou, zakletá ve vlastním trápení, se lvice rozhodla, že se nevzdá. Že bude bojovat do posledního dechu a nedovolí už nikdy nikomu, aby jí ublížil, nebo ublížil jiným!

Snad to byly wistáriové květy, které zakryly cestu, snad stín rudých javorů, kdo schoval trápení kamsi do hlubin. Východní vítr to byl, kdo šeptem vyprávěl ten starý japonský příběh o lásce… S plynoucími léty změkla bříška tlapek, světlounká srst zezlátla, modré oči se staly zrcadlem duše a zakalily se šedí. Každý krok byl o něco jistější než ten předchozí, pohyby boků získaly přirozenou ladnost dospívajících. Ze lví slečny vyrostla nezkrotná mladá lvice. Bojovná a vzdorovitá, ale toužící po tom jediném: žít jako ostatní… a zapomenout…

Tehdy zaslechla nevinný šepot větru. Už věděla, o čem to šumí lístky ve větvích, znala lásku, a její srdce po ní náhle zatoužilo. A tak se vítr stočil k ní a vděčen za její zájem tiše jí vyprávěl o zářícím princi Genjim, který dokázal milovat ze všech svých sil, chránit a starat se, milovat celým srdcem, přese všechna úskalí. Nebohá lvice zatoužila, aby Genji obživl… A on najednou stál před ní. Jejich cesty se překřížily a oni se na tom rozcestí potkali. Ztrápená lvice a Genji s ledovým srdcem. Nesmělý pohled, plachý úsměv, odvážný dotek, který očekával odmítnutí… ale ono nepřišlo. Jejich kroky se nečekaně spojily. Oba na chvíli zapomněli na své slzy a nechali rozehřát svoje nitra úsměvem. To krásné teplo se rozhořelo plamenem. Dříve, než si to uvědomili, pocítili k sobě něco, co nikdy nepoznali. Pochopili, že jsou dvěma částmi jediné bytosti. Anděly s jedním křídlem, kteří se musí obejmout, aby mohli létat…

S údivem si uvědomili, že jsou šťastní. Lvice však cítila v duši osten. Láska přece nemůže žít zároveň se lží… Musela mu říct pravdu. A tak jednoho dne osiřeli kdesi, kde by je málokdo hledal, a z jejích rtů tiše splýval proud slov, z očí padaly slzy a ona si byla jistá, že svým přiznáním za sebou zavírá bránu ke štěstí. Jeho ruce se sevřely v pěst, jeho tvář byla napnutá a ona v ní najednou nedokázala číst. Hleděla do země a styděla se, jak jen se někdo stydět může. Jestli chceš, můžeš jít… Pochopím to… steklo jí ze rtů a zavřela oči, aby ten útěk neviděla. Zaslechla zašustění šatů a její srdce křičelo utrpením. Odchází… Ale on neodešel. Na rukou ucítila jemný dotyk. Překvapeně se na něj podívala a on ji objal. Ty za to nemůžeš… Tehdy se jejich srdce stala jedním, jejich slzy se smísily a životy prolnuly do sebe, jako den a noc v šeru.

Není to konec příběhu. Není to ani začátek. Oba je čeká ještě dlouhá cesta. Těžko si někdo dovede představit, jaké srázy spolu museli překonat. Jak se nesl holou nocí její křik ze snu, a on se jí okamžitě vrhl k nohám, aby ji sevřel v náručí a nemusela se bát. Jak se jí z očí vyřinuly slzy, když se k ní sklonil, aby ji políbil, jak moc ho to zabolelo, ale věděl, že nepláče kvůli němu a že jen on smí tyhle slzy setřít. Jak strašné je ve chvíli nejtajnější zavřít oči a po jejich otevření vidět před sebou svou noční můru. Ale on ji neopustil. Trpělivě jí ukazoval, co je vlastně láska. Učil ji neotřásat se odporem, když se jí někdo dotkne, líbal ji a nedovolil, aby se v hlavě vynořil záblesk minulosti. Tisíckrát upadla do sevření vzpomínek a on ji tisíckrát přivedl zpátky. Učil ji znovu cítit. Srdcem, i tělem…

Moje lásko,

vím, že se mnou nemáš lehký život. Poznali jsme spolu, jak hořký je kal u dna, poznali jsme bláto na tvářích i hluboké rány. A přece jsi ani jedinkrát nepomyslel na útěk. I dnes vím, že ať se stane v příštích letech cokoliv, budeš vždy věrně klečet po mém boku, povedeš mě přes úskalí a bude-li třeba, v náručí mě znovu přeneseš z porodního křesla na postel J Ty a já jsme jeden a spolu dokážeme všechno. Jako dva ptáci, kteří se v letu dotýkají křídly, jako stromy, jejichž větve nikdo nerozplete. Aishite imasu…

Líbám tě, Genji

Tvá Lvice

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Radina  12.07.07 10:25

Božéééé, to je tak ubohé, když si někdo musí soukromé věci vylívat na veřejném serveru. Nechápu smysl tohoto článku, kde je pointa? Tvůj milý dostane e-mailem odkaz na tento článek aby si ho mohl přečíst stejně tak jako stovky anonymních lidí? Co takhle pozvání do Pošty pro tebe, to taky není špatný nápad, ne?
 Radka

 
nat02
Závislačka 2786 příspěvků 12.07.07 13:15

Neni to tedy muj salek caje , ale proc ne.Pokud nekdo nechape smysl at si to precte znova. …

 
tulen
Kecalka 321 příspěvků 12.07.07 13:36

Nevim tedy, proc by mel byt tento clanek ubohy. Je to proste zpoved holky a zaroven podekovani jejimu partnerovi, ne? Tak proc ten utok.....Leda ze by nekdo nechapal o cem ten clanek vubec je.....          

 
jana79
Závislačka 4526 příspěvků 12.07.07 17:26

Mě osobně se to moc líbí, je to sice vyznání, ale na druhou stranu to ukazuje co všechno se člověku může stát, a jak je pak důležité mít někoho o koho se opřít. Ubohý mi to určitě nepřipadá ba naopak je to moc hezky napsané, a pokud bych uměla takhle hezky dát slova dohromady, taky bych něco podobného napsala. Jana

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 12.07.07 19:01

Milá Radino, já zase vůbec nechápu, proč hned takhle ostře reaguješ na článek někoho, kdo se potřebuje vypovídat. Zřejmě nedokážeš pocity autorky pochopit, na tom není nic špatného, ale ona si sem zřejmě přišla pro podporu… Jasně, každý má právo vyjádřit názor na věc, ale tahle slova by tu holčinu mohla dost bolet, nemyslíš?  

Milá autorko, i přes to, že tohle také není „můj šálek čaje“, tak jsi to sepsala moc hezky a doufám, že Ti to, že ses mohla vypovídat, pomohlo. Držím Ti palce, ať už Tě v životě čeká jen samé dobré a přeji, ať při Tobě Tvůj partner stojí celý život:O) Hodně štěstí!  

Jaa  

 
Hvezdicka1
Kecalka 290 příspěvků 13.07.07 19:36

Rozumím Ti. Treba Ti pomůže toto http://www.centrumelektra.cz/

 
Majčus
Kecalka 356 příspěvků 13.07.07 21:04

tak za prvé též cítím povinnost zastat se pisatelky, chtěla jen napsat jak má toho svýho moc ráda a proč, jak to napsala je čistě její věc a myslím, že to není úplně špatný, je to trošku ve stylu slepičí polévky pro duši a pro některou duši na emimu by to mohla opravdu slepičí polévka být, třeba pro mě, že takovýhle chlapi ještě existujou.
Teď nevím nick té kritičky, ale chtěla bych jí jen říct, není přece důležité jestli to bude číst nebo ne, ale co k němu autorka tohohle článečku cítí, jestli se Ti to nelíbí, máš na to jistě nárok, ale napsat to, myslím nebylo nutné, mohla jsi to prostě přejít mlčením a tvářit se, že si to nečetla, může to opravdu ublížit. Měj se hezky.

 
babule  15.07.07 18:41

Nějak mě s Tvým příspěvkem napadají pouze neslušná slova. Asi budeš holka drsňák, co?? Nebo že by závist?? Ty třeba nemáš komu napsat??

 
jandulina
Závislačka 3587 příspěvků 16.07.07 12:28

Fakt nevím, proč pisatelka Radina napsala tak ubohý komentář. Článeček je krásným  vyznáním lásky a taky určitým varováním, co všechno  bohužel může zlý člověk malým dětem udělat.......  Je to moc hezky napsané. Autorce i Genjimu přeji, aby je potkalo už jen štěstí a aby jejich láska zůstala stále tak silná.

 
andela  16.07.07 13:45

Také nechápu přístup Radiny … ????
Myslím, že tento článek není jen o tom vyznání lásky … já to chápu i tak´, aby všichni věděli, že ať už vám je sebevíc hůř, vždycky se najde někdo kdo vám pomůže zvednout se a jít dál.
Lvice, je to moc hezky napsané, smutný příběh se šťastným koncem a novým začátkem. Přeju tobě i tvému partnerovi, aby vám ta láska vydržela a aby jste si vždy byli opoŕou, jakou jste si byli dosud.  

A.

 
Matty
Kecalka 442 příspěvků 16.07.07 15:38

Já se Radiny musím zastat- nepochopila článek,nikdy ji zaplať pánbůh nic takového nepotkalo a zjevně ani nemá špetku empatie.Jinak by takový komentář nemohla napsat!
Nevím jestli jsem článek pochopila přesně tak jak měl být pochopen,ale velmi mi to připomělo,jaké jsem měla já trápení.A užila jsem si ho dost dlouho. A tak jako autorka,i já mám konečně někoho,kdo mě opravdu má rád takovou jaká jsem,i s mou  minulostí a s mým trápením.A proto chápu její článek a obdivuji jak je  napsán,aniž by bylo vysloveno to špatné a přitom ho většina správně pochopí.
Přeji autorce, aby jim to vydrželo a překážek ubývalo.Matty

 
Radina  20.07.07 17:45

Matty, právě naopak, článek jsem pochopila až příliš dobře , tím spíš, že jsem podobný druh násilí poznala, jen možná o něco později než tahle „lvice“. Možná právě proto nechápu jak si někdo může věřejně řešit soukromé věci. Proč bych měla svému nejbližšímu člověku psát na takhle profláknutý server vyznání lásky, které mu můžu říct do očí. Když potřebuju nakoupit, tak mu to taky nepíšu přes deníček, ale normálně ho poprosím z očí do očí. Empatite mám na rozdávání, jenom pořád nechápu proč si někdo pere soukromí takhle veřejně. Toť vše, víc se hájit nebudu

Vložit nový komentář