Magický porod

Erynie Kleió  Vydáno: 24.02.14

S dvouměsíčním odstupem zjištuji, jaké zvláštní okolnosti se udály okolo narození mého prvorozeného syna. Od překročení hranic lékařských zákroků, zvláštní výpadky telefonního spojení až po vznik nového a jedinečného zázraku.

Tak tady mě máš, maminko :)

čekáme na tatínka
4 komentářů

Silvestrovská noc

Velká láska :)

S maminou

V 7. měsíci svého prvního těhotenství se v mém životě udála nepříjemná situace, kdy jsme se s partnerem museli na nějaký čas odloučit. On pracovně zůstával v jiném městě a já odjela zpět k rodičům. Nejdříve jsme mysleli, že tato situace potrvá nanejvýš měsíc, ale protáhlo se to na 3 měsíce. Po celou dobu jsme byli v telefonickém spojení.

I přes výčitky rodičů, abych nikam ve svém stavu nejezdila, jsem ho několikrát jela navštívit. V posledním měsíci jsem byla už jak slonice a moje pohyblivost se snižovala. O to víc se zvyšovala moje osamělost a touha po mé lásce. Bohužel nebylo možné, aby přijel, byť po tom z celého srdce toužil. Smutek a stesk jsem zaháněla přípravou na miminko, protože jsem do té doby neměla vůbec nic, jelikož jsem to vše chtěla kupovat s tatínkem svého miminka.

Bylo prosincové mrazivé ráno, když jsem si to štrádovala na pravidelnou kontrolu do porodnice. Byla jsem teprve v 38. týdnu a miminko se zdaleka nechystalo opustit potápějící koráb. Termín porodu jsem měla mít na 24.12., ale ne příroda, ale bílé pláště rozhodly o osudu mého dítěte.

Seděla jsem v čekárně, okolo mě spousta maminek. Zatím v dobré náladě jsem přišla do ordinace. Lékař mi oznámil, že mi druhý den vyvolá porod a ani se na mě při tom nepodíval. Ostře jsem se ohradila a chtěla znám důvod, tedy proč, když mám ještě minimálně 14 dní do termínu. Jsem já nebo mé dítě bezprostředně ohroženi na životě? Lékař mi odpověděl, že ne, ale že vzhledem k tomu, že jsem se léčila s vyšším tlakem (podotýkám, že můj tlak v těhotenství před nasazením léků byl 130/80 a nestoupal) a výrazně přibrala (30 kg), bude lepší mi porod vyvolat.

Byla jsem v tu chvíli jak opařená, protože při představě, že u porodu nebude partner, se mi vlévaly slzy do očí. Po celé mé těhotenství jsme si slibovali, že bude v tuto chvíli se mnou. Souhlasila jsem s odběrem krve a návštěvou poradny druhý den, kdy by se rozhodlo co a jak.

Po rozhovoru jsem si vylezla na vyšetřovací lůžko a lékař provedl pravidelnou kontrolu, ačkoliv to tentokrát bylo velmi bolestivé. Teprve zpětně jsem se dozvěděla, že mi bez oznámení provedl Hamiltonův hmat. Asi hodinu po vyšetření mě ještě pobolívalo břicho, ale pak to odeznělo a byl klid.

Nicméně začaly pracovat nervy. Po obědě jsem zavolala své tetě, která pracuje u mé gynekoložky. S celou situací jsem jí seznámila a ona mě pozvala do ordinace. Tou dobou tam byl velmi zkušený a uznávaný lékař. On sám mi vysvětlil, že by ohledně porodu a jeho vyvolání postupoval stejně. Což mě neuklidnilo, ale byla jsem rozhodnutá, že prodloužím vyvolání alespoň o týden, aby si to přítel zařídil a přijel na tuto událost za mnou. Pan doktor mi nabídl, že mě vyšetří a omrkne, jak jsem doopravdy otevřená. No, co byste řekli. Opět stejná bolest, jako ráno při vyšetření. Rozloučila se a vyrazila domů. A teď to začíná.

Gynda je jednu zastávku MHD a zastávka 50 metrů od gyndy. Při čekání na autobus volám příteli a sděluji mu, co jsem se dozvěděla. Oba jsme pevně doufali, že to uhrajeme alespoň na 2 dny, když ne na týden. Najednou mě při hovoru strašně píchlo v podbříšku. Připisovala jsem to únavě a maximálně poslíčkům, které jsem do té doby ještě neměla. Autobus měl přijet až za 20 minut, takže jsem si povídali dál. Ukončili hovor, autobus přijel a při vstupu do prvního schodu zase píchnutí. Takhle jsem dorazila domů.

Z přítelova vyprávění vím, že když slyšel mé první Au!, tak mu naskočila husí kůže, protože jsem to vykřikla tak opravdově, že mu vyschlo v krku a začal tušit, že není něco v pořádku. Pro můj klid mi řekl, ať si doma natáhnu nohy a jsem v klidu.

Došla jsem domu a ve dveřích další píchnutí. To už mi nepřišlo normální a začala jsem počítat frekvenci. Mezitím jsem znovu zavolala příteli a řekla mi, že mě trošku pobolívá člověk, že si dám sprchu a natáhnu, možná prospím a že mu pak zavolám. To bylo naposledy, co jsme spolu mluvili.

Natáhla jsem se do vany, pustila teplou vodu a zavolala kamarádce, jak si ulevit od poslíčků. Ta mě vyhnala z teplé vany ven. Rezignovaně a s mírnýma bolestmi jsem ulehla do peřin a na hodinku usnula. Vzbudila mě hrozná zima, tma a bolest. Popadla jsem telefon a počítala. Přicházelo to každých 8 minut. Zarytě jsem prostě odmítala vstát.

Najednou přišel na návštěvu brácha. Když mě viděl, zmizel mu úsměv z tváře. Chtěl mě hned odvézt do nemocnice, ale odmítla jsem, že to rozchodím. Za 10 minut přišel táta, ten chtěl to samé, ale já odmítala. Mou hlavní vidinou bylo, aby byl se mnou partner. Pořád jsem mu volala, telefon zvonil, ale nikdo ho nebral. Za další hodinu přišla maminka a ta neváhala a i přes mé hrdinské řeči zavolala záchranku. Přijeli hned. Naložili mě a šupajdili do porodnice. Ještě u sanitky jsem mezi kontrakcemi poprosila mamku, aby zavolali partnerovi, že mě vezou do porodnice, ale že si myslím, že budu za hodinu zpátky.

Přijali mě cca ve 22:00. To jsem už tušila, že není možnost, jak to zabrzdit. Stále jsem volala a volala, ale telefon zvonil, ale nikdo se neozýval. Jakmile mě odvedli na sál, věděla jsem, že jsem na to v tu chvíli sama, ale nějak uvnitř jsme s prckem cítili, že táta je s námi. Pořád jsem zkoušela volat, každých 10 minut. Jakmile přišel čas na tlačení, celou svou myslí a srdcem byla u partnera i maličkého, a proto vše šlo hladce. Celkem 2× jsem zatlačila a náš syn Davídek byl na světě. Najednou se ve mně mísily pocity radosti, ale i smutku, že partner není s námi, že nemůže vidět ten zázrak, který jsme spolu společně vytvořili.

Odvezli mě na pokoj. Miminko mi přivezli až po dlouhých 9 hodinách. Malý byl podchlazený, takže ho vyhřívali. Položila jsem ho před sebe a znovu se pokusila zavolat. Tentokrát úspěšně.

„Ahoj, tak jak ti dneska je?
"No ahoj, tatínku, právě jsem dokojila tvého syna.“ :)
Tcho… a pak zoufalý, ale šťastný pláč.

Ačkoliv jsme si moc přáli být spolu, osud nám připravil ještě jednu tvrdou zkoušku. Advent a Vánoce trávili odděleně. Bohužel to nešlo. Tatínek uviděl svého syna až po 20 dnech, na Silvestra. Na to setkání v životě nezapomenu. Dlouho jsme všichni tři mlčky seděli a pak i leželi v objetí a sladce prospali půlnoc a Nový rok.

Určitě vás zajímá, proč mi přítel nebral telefon. Spal? Pracoval? Nezajímalo ho to? Kdepak. Poté, co jsme spolu mluvili naposledy, stále přemýšlel na tím, že takhle nějak začínal porod jeho první dcery. Stále čekal, že zavolám, až se probudím. Okolo 21. hodiny se do něj dal neklid, pořád si lámal hlavu nad tím, proč nevolám. Asi spím, si říkal a nechtěl mě budit. Říkal si, že bych určitě zavolala nebo někdo od nás, kdyby se cokoliv dělo. Nic. Tou dobou mě vezli do porodnice.

Od půl 11 do půl 2 prý pořád přecházel po místnosti a vůbec nevěděl proč, měl zvláštní pocit. Pořád na mě myslel, zrychloval se mu tep, nevěděl proč. Ten zvláštní pocit popsal jako „Najednou se všechno změnilo. Něco nového, začátek…“ a okolo 2. hodiny usnul a spal. Ráno v 9 hodin, chvilku před mým zavoláním, se mu telefon zbláznil a začaly mu chodit nepřijaté hovory. Stejně jako když zapnete telefon a chodí vám zmeškané hovory. Po celou dobu byl ale telefon zapnutý a každý, kdo mu volala, tak říkal, že to zvoní.

Stále nad tím kroutíme hlavou a nevíme, co se tu noc stalo. Teď jsme spolu, tatínek si synka užívá plnými doušky. Nechci být pověrčivá, ale kamarádka mi po této příhodě řekla, že ten den se po celém Bulharsku oslavují čarodějnice a podobné esoterické postavy. V minulosti jsem se tomu věnovala, ale vždy jsem se snažila nejdříve zvláštní události racionálně vysvětlit. Po tomto zážitku, ale nevím.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 24.02.14 07:52

Gratuluju k miminku. Je prima, ze jste to v pohodě zvládli i pres porod vyvolany dvema Hamiltony tak brzo před terminem. To fakt nechápu! Tvuj tlak byl v pořádku a ani ne na medikaci. Jinak líčení odluk a magických zážitků byl na můj vkus trochu moc zdramatizovaný ;-) taky nám někdy blbne síť. Navíc pokud ti začínaly kontrakce a s mužem jste na sebe naladění, nepřekvapilo mě, ze byl neklidný. Magie pro mě je něco uplne jiného. :mavam:

 
verulicek  24.02.14 11:48

Viděl ho až po dvaceti dnech? to byl v zahraničí? já teda nevim, co by mojemu zabránilo přijet :nevim:

Příspěvek upraven 24.02.14 v 11:49

 
Erynie Kleió
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 24.02.14 12:07

@Saroya Tak jasně, že se to dá vysvětlit i racionálnějším způsobem, ale proč zrovna ve chvíli, kdy se měl narodit náš syn :D Jindy to fungovalo úplně bez problémů :D

 
Erynie Kleió
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 24.02.14 12:11

@verulicek zajišťování finanční budoucnosti rodiny. Abychom neskončili s novorozencem pod mostem :)Chtěl přijet dřív, ale tím bychom přišli o mnoho. Co je 20 dní oproti zbytku života, který s malým bude :) :kytka:

 
karkullinka
Závislačka 4020 příspěvků 24.02.14 12:29

@Erynie Kleió když to vidíš takhle tak proč ne ;) já bych to nestrpěla ani kdyby měl přivézt zlaté prase :oops: Ovšem gratulace k miminku ať dělá jen radost a samozřejmě hlavně zdravíčko :)

Příspěvek upraven 24.02.14 v 12:43

 
obrazek
Echt Kelišová 9866 příspěvků 24.02.14 14:31

Gratuluji k miminku! :palec:
jsem ale taky zvedava, proc se alespon neprijel podivat na otocku… to jste od sebe byli tak moc daleko? dela nepretrzite?
myslim, ze muj manzel by to nevydrzel, i kdyby mel prijet jen na hodinu…

 
lharka13
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 24.02.14 14:43

Gratulace k miminku, hlavně že jste v pořádku a zvládla jsi to i když to muselo být těžké, mít partnera tak daleko…
Telefon, no co já vím třeba osud, možná kdyby věděl, co se děje tak by vyrazil za tebou a něco by se mu stalo :think:, asi to tak prostě mělo být.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24158 příspěvků 24.02.14 15:06

Taky si myslim, ze je podstatnejsi zajisteni rodiny.Driv chlapi u porodu nebyli vubce a nic se nedelo a ne kazdy to snese-ikdyz je pobliz nejde s manzelkou k porodu :nevim:
Gratulace k malemu :kytka: :kytka: :kytka:
S tim telefonovanim tezko rict jaka nahoda, nebo mozna osud ;) ;) ;)

 
Mama11
Ukecaná baba ;) 1477 příspěvků 24.02.14 18:02

Gratuluji k miminku!
Taky mi přijde to odloučení příliš dlouhé, z tvého příspěvku mi přijde, že jsi to dost omlouvala a omlouváš, jakoby si sama cítila, že to úplně v pořádku nebylo - nedaly se peníze třeba zaopatřit dřív??, ale co, já vím prdlajs o vašem vztahu, hlavně - máš můj obdiv - já bych nevydržela být v pohodě před termínem porodu, kdybych byla doma sama!! Zvládla jsi to na jedničku.

 
SonikSS
Ukecaná baba ;) 2483 příspěvků 24.02.14 18:12

Krasny denicek a gratulace k miminku. hold to osud takto chtel :mrgreen: asi vedel, ze i tak na vas tatka bude myslet a ze to vy i miminko zvladnete :srdce: tak mnoho stesticka do zivota :srdce:

 
Agnesita
Závislačka 2552 příspěvků 24.02.14 19:29

Hezké.
A magickej porod jsem asi měla taky, v době, kdy jsem se pokoušela rodit normálně, praskla mému otci žilka v oku, vypadal jak jednooký strašidlo. A v době, co mě uspávali na akutní císař musela moje máma zastavit na benzině, protože se jí zatmělo před očima a spadnul jí tlak. Nevěděli ani jeden, že jsem v porodnici, jsme magická rodina :) Přítel byl se mnou, ten byl jen magicky bílej…

 
chijioke
Ukecaná baba ;) 1255 příspěvků 24.02.14 22:45

Hlavne, ze porod probehl hladce… :hug:
ja jsem odjela do jine zeme ve 4 mesici a pritele videla v 8 mesici a pak az 2 mesice po porodu. dceri je 7 mesicu a jeste se osobne nevideli…pres Skype jsou nejvetsi partaci…ale dalka, cekani na pas, na viza nedovoluje abych ja s malou vycetovala a on nemuze do zeme - zatim…ale pokud se na tom obe strany dohodnou a akceptuji to a vyhovuje to a jsou v kontaktu - my jsme v kontaktu x krat denne, tak to neni hrozne. a jsme daleko proto, ze tady je sance na kvalitni budoucnost a on je daleko, protze ma praci, kterou uzivi me a malou a jeho zalezitosti u nej. takze sice se nam styska ale vime, ze to je jen na dalsich 6 -9 mesicu nez budou doklady ok a pak se uvidime kdykoliv…a ja bych nemenila…mam svuj klid, on at si dela, co chce kdyz citim, ze me miluje a ma o nas zajem a dobre nas podporuje, tak nemam starost o nas vztah…
Jinak krasne napsanej denicek, i slza mi zavlazila oko :potlesk:

 
Erynie Kleió
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 24.02.14 23:06

@karkullinka děkujeme. On chtěl, ale tím by padla celá ta čtvrtletní práce a my přišli o vše.

 
Erynie Kleió
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 24.02.14 23:09

@obrazek práce od které nešlo se odtrhnout. Taky padla myšlenka, že se na vše vykašle, ale to by pak celá ta naše,,bojovka´´ byla k ničemu. Težké byly hlavně svátky. Vůbec jsem si je neužila. Ale dopadlo to dobře a jsme všichni spolu.

 
Erynie Kleió
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 24.02.14 23:11

@pomenkova ano, zajištění rodiny bylo na prvním místě. My si myslíme, že osud.Ale kdo ví?…

 
Erynie Kleió
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 24.02.14 23:15

@Mama11 Bohužel se jednalo o finance do budoucna, takže byla nutná jeho přítomnost na místě. Musela jsem být silná, jinak by to tak hladce nešlo :)

 
Erynie Kleió
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 24.02.14 23:17

@SonikSS děkujeme, také přejeme, aby se prckovi na světě líbilo :) :kytka:

 
Erynie Kleió
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 24.02.14 23:26

@chijioke Tak musím uznat, že tě velmi obdivuji. To pouto mezi vámi musí být ještě mnohem silnější. Je pravda, že nebýt nejmodernjších vymožeností(in­ternet, telefon- ikdyž u nás to selhalo), tak bych asi byla mnohem víc ve stresu. Někdy jsou ty začátky těžké, ale právě v tom se ukáže charakter člověka, ženy. Troufám si říct, že jsi podobná povaha, jako já. V podstatě nemusíme mít chlapa 24 hodin za zadkem a všechno funguje tak, jak má. Do porodu to bylo těžší. Jakmile se narodil prcek, dodalo mi to sílu, proto se těch 20 dní dalo vydržet, akorát to kazily Vánoce, jsou to dost emotivní svátky, tak mi bylo opravdu teskno. Já měla doma rodiče, ale on byl úplně sám :,(
Přeji, aby těch 6 měsíců rychle uteklo a byly jste všichni spolu. Tobě pevné nervy, hodně síly a hlavně…,,bezpro­blémové internetové připojení´´ ;)

 
marketa-mouchova
Povídálka 46 příspěvků 25.02.14 11:18

Gratuluji ;) Chlapeček je moooc krásný :)

 
Ella007
Stálice 80 příspěvků 25.02.14 23:53

Možná bylo lepší, že nefungoval mobil, třeba jste na sebe byli napojeni mnohem kvalitněj a intenzivněj bez něj a mobil by to jen kazil… :)

 
chijioke
Ukecaná baba ;) 1255 příspěvků 26.02.14 01:05

@Erynie Kleió my jsme byli spolu skoro 2 roky vkuse - denne, pracovali jsme z domova takze jsme se byli spolu skoro nonstop. ale vse jsme planovali, rozhodli ze pro to, a pomalinku to nese ovoce, ikdyz je to prvni rok v nove zemi dost tezky ale uz se to zacina stabilizovat.
Hlavni je jak to maji partneri mezi sebou.
Jinak my vanoce ani narozky neslavime…:D my to mame nejak na haku…jo desne se tesime na nasi malou, ze budem delat detske oslavy…ale muz je desnej krestan a bere to vsechno uplne jinou cestou, a uz je i dost starej na blbiny a ja jsem rada, ze je to rozumnej, usazenej clovek.
Ta rampepurda jsme u nas ja…certik co vylitava z krabicky :D
Jinak nam se dejou taky desne zajimavy nahody…je to rizeni osudu, sil a viry a vse se deje z nejakeho duvodu…
A ja mam svoje moudro…„…tak pokud se podelalo jenom tohle, z cely ty akce, tak to je jeste krasa, to uz nic horsino neprijde..“ a docela mi to vzdy sedi…vem si kolik negativnichnastrah a ohrozeni je v beznem zivote, natoz u porodu - vis co vsechno se muze - a deje - stat? a dopadli jste nadherne…mimisek zdravej, ty cela, porod netrval 18 bolavejch hodin…manza pod navalem raodsti neudelal nejaky zbrkly kroky, co by mu treba ublizili…proste vse se deje z „bule vozi“ :P

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 23.03.14 18:13

Také gratuluji :) Aspoň že to má šťastný konec ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele