Malá bojovnice

Jita.tutik  Vydáno: 15.03.11

Příběh o mé dceři, která o své zdraví bojuje už od začátku těhotenství a teď znovu v jejích 5 týdnech života. Je 9. 3. 2011 a já i má dcera Viktorie jsme konečně doma.

Píšu tento deníček proto, abych vzdala obdiv své dceři, která je statečnější a silnější než já a která zvládla nepřeberné množství vyšetření a odběrů. Sice z toho ještě nemá rozum, ale několikrát denně ji šeptám, jak je šikovná a statečná a jak jsem na ni pyšná.

Její povaha se začala vytvářet zřejmě hned po početí. O tom, jak zabojovala v prvním měsíci těhotenství, kdy nám ji málem vzali a taky o tom, jak bojovala na konci, kdy jí srdíčko bušilo jak šílené, už jsem psala v prvním deníčku.
Tento proto navážu…

Dcera se mi narodila po 17hodinovém vyvolávaném porodu, vše bylo nakonec v pořádku, byla krásná a zdravá a my byli pyšní a šťastní, že ji máme konečně u sebe a že teď už se budeme jen radovat a užívat si malého tvorečka. Několik týdnů to tak opravdu bylo. Malá se měla k světu, krásně baštila, přibývala, byla nádherná a dokonalá.

Zvládli jsme laktační krizi i prdíky, vystavovali ji na sluníčku kvůli zbytkové žloutence…jediné, co nebylo úplně normální bylo její zvracení, hned po kojení a nebo i po dvou hodinách po kojení, pořád jsem si ale myslela, že je to normální, občasné ublinknutí má většina dětí a to naše mezi ně zřejmě patřilo. Její stav se ale nijak nelepšil a ani nestagnoval, spíše naopak.

První záchrana, kdy se jí dostalo mlíčko až do nosu a ona se nám začala dusit byla bylo 16. 2. 2011, přijela k nám na ten den zrovna na návštěvu moje mamka, přítel nás nechal samotné doma, abychom mohly v klidu pokecat. Normálně jsem malou nakojila, vše probíhalo jako obvykle, položila jsem ji do postýlky a po 15 minutách najednou koukám, že jí něco teče z nosu, nejdřív jsme myslely, že je to rýma, ale když jsem se naklonila blíž, zjistila jsem, že je to mlíko a malá ani nehlesla, jen vykulila oči, viděla jsem, že přestala dýchat.

Zvedla jsem ji a okamžitě ji bouchala do zádíček, běhala jsem po bytě a sestavovala spolu s maminou odsávačku, pořád jsem na ni křičela, aby mě vnímala, začala bělat a přestávala vnímat, nehýbala ručičkama ani nožkama. Dvakrát jsem jí musela odsát nos a bouchnout do ni, aby se nadechla. Strašné… ještě dvě hodiny potom jsem se klepala.

24. 2. 2011 jsme skončili na pohotovosti s tím, že malá strašně už hodiny křičí a pořád dost zvrací. Paní doktorka ji prohlédla, prohmatala bříško a řekla, že je v pořádku a že máme druhý den navštívit obvodní pediatričku. Tak jsme i učinili, druhý den ráno jsme se k ní vypravili. Stejně jako na pohotovosti ji prohlédla, zvážila a vyřkla diagnózu, malá se prý přežírá, z toho jí bolí bříško, má prdy a zvrací… toť vše, nic víc neřekla, žádné rady ani opatření, prý ji přece nebudu brát jedinou radost. Oblékla jsem tedy malou a vyrazila k domovu s tím, že se to snad nějak spraví a že se malá snad časem srovná.

Uběhl víkend a vše bylo stále stejné, uklidňovala mě myšlenka, že jí nic není, že prostě jen hodně papá. Přítelovi se to ale nezdálo a v pondělí večer po dalších probrečených hodinách jsme vyrazili znovu na pohotovost. V autě byla úplně bílá a vůbec nereagovala, ani neplakala, jen nepřítomně koukala.

Sloužila jiná doktorka… okamžitě nás s malou hospitalizovali a o hodinu později zjistili, že má horečku 39°C, vykulila jsem oči… v tu chvíli mi došlo, že náš „super“ digitální teploměr, co máme doma, nefunguje, ukazoval mi 37, 1°C a myslela jsem si, že teplá je z toho, jak už dlouho pláče, protože se nám to občas stávalo, ale ona měla horečku jak blázen pro teprve 5týdenní miminko.

Celý týden jsme ležely s malou na JIPce, dělali ji stále nějaká vyšetření… rentgen, ultrazvuk, vše 2× i víckrát. Odběry téměř denně, krev, moč, stolici… vše vyšlo negativní a v naprostém pořádku. Doktorka tedy řekla, že se opravdu nejspíš přejídá a že to, podle nich, ublinkávání je normální. Na otázku, proč má ale stále celý týden horečky mi nebyl nikdo schopný dát odpověď.

Týden uběhl jako voda a malá na tom byla pořád stejně a já čím dál hůř, probrečela jsem s ní skoro každou noc. Pak přišla neděle a na službu dorazil nějaký lékař, kterého jsem tam ještě neviděla, poslal nás okamžitě na rentgen ve visu. Musím říct, že to byl šílený zážitek, musela jsem malou držet za ruce a nohy a natáhnout ji, aby visela rovně opřená o zeď. Skoro jsem se zhroutila, takhle trápit vlastní dítě.

Doktor kouknul na snímky a za pár minut přiběhl do pokoje a řekl, ať si okamžitě sbalíme, že za 15 minut pro nás přijede sanitka a rychle nás převezou do Prahy na dětskou chirurgii s tím, že malá má nejspíš částečnou neprůchodnost střev, tzv. částečný ileus, kdy by ji museli udělat řez celým bříškem a odstranit případné překážky. Myslím, že ani nemusím popisovat, jak mi bylo, zastavil se mi svět a jediné, co jsem slyšela, byl tlukot vlastního srdce. No nic, sebrala jsem se a začala balit a za chvíli jsme jely.

V Praze jsme byly za chvíli a po přijetí a dalším rentgenu a ultrazvuku nám řekli, že to vypadá na pylorostenózu (zúžení mezi žaludkem a střevem) a že bude nutná operace s tím, že malá bude mít 2-3 cm řez na bříšku. Bože, tak malá a už ji budou řezat, vůbec jsem si to neuměla představit. Dala jsem ji do autosedačky a okamžitě mi ji odnesli, samozřejmě zase na JIP-ku, tam ji zavedli infuzi a hadičkou protaženou z nosu až do žaludku ji odsávali žluč.

Já za ní mohla jen v plášti a jen na chvilku, kojení nám zakázali. Operaci naplánovali na druhý den, kdy chtěli ale pro jistotu udělat kontrolní ultrazvuk. Noc byla nekonečná, odsávala jsem si mlíko a u toho brečela, skoro jsem ani nespala a od šesti od rána jsem koukala na hodiny a na dveře, kdy už mi přijde někdo říct, co bude dál.

Po deváté přišel doktor a úplně mě překvapil, nový UTZ diagnózu nepotvrdil, operace nebude, znovu se začne kojit a uvidíme. Malá měla sice pořád horečky, ale v odběrech nic nenašli. Sestřičky se o malou krásně staraly a chodily mě i budit na kojení, takže jsme se konečně dostali trochu do klidu. Malá už měla po té infuzi strašný hlad, takže se přisála jak přísavka, což mě uklidnilo ještě víc.

Nechali nás tam ještě do dalšího dne, kdy spadly teploty a malá přestala téměř úplně blinkat. Bylo super vidět, že už je zase zdravé miminko a že můžeme normálně žít. Propustili nás tedy na normální oddělení a další den jsme jely s dcerkou domů. Nakonec to tedy byla „jen“ těžká viróza, kterou na ni někdo prsknul. Spadl mi ze srdce obrovský kámen, byla tak maličká a už toho tolik prožila. 10 dní v nemocnici bylo u konce.

Režim, který jsme měly byl samozřejmě ten tam, ale nevadí, hlavně, že je moje holčička zdravá, říkala jsem si. Vše ostatní už nějak zmákneme. Den na to jsem ale začala ztrácet mlíko, stres udělal svoje a moje tělo se s tím nějak nedovedlo poprat. Chtěla jsem ji dát to nejlepší a nakonec jsem ji musela začít dokrmovat.

Někdy si říkám, že je svět opravdu nespravedlivý. Většinou těm, kteří na své děti kašlou, se nic nestane a my ostatní, kteří bychom za ně dýchali a přáli si pro ně jen to nejlepší, nás musí potkávat samá trápení. Vím, že je spoustu rodin, kde jsou na tom hůř, kde dětičky jsou nemocné mnohem víc, ale věřím, že pro každého správného rodiče je to těžké, ať už se s jeho dítětem děje cokoliv, od „obyčejné“ chřipky až po vážnější problémy.

Teď už jen doufám, že jsme si vše zlé vybrali a že už bude jen dobře.

Omlouvám se, že je deníček tak dlouhý, ale nějak se mi nedařilo to zkrátit ;-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 15.03.11 08:24

Jsem moc ráda, že to takhle dopadlo :hug:
To co jste si obě prožily-no nebudu se ani rozepisovat-každá máma se umí vžít do tvé kůže :hug:
Malinké posílám pusu na čelíčko :srdce:

 
Ivka20
Zasloužilá kecalka 504 příspěvků 15.03.11 08:37

Velikánský obdiv.Také jsem byla s 3 měsíčním synem na operaci nozicek.V zivote uz bych ten strach nechtela znovu zazit. :hug: :hug:

 
Janka123
Závislačka 3125 příspěvků 15.03.11 09:25

Mám jen o týden starší dceru a při čtení deníčku jsem se rozbrečela a musela jsem se jít podívat, jestli klidně spí. Přeju hodně síly celé vaší rodině :srdce:

 
Lééénuša
Závislačka 2802 příspěvků 15.03.11 09:58

Jíťo úplně mě to vzalo a pobrečela jsem si…jsem strašně ráda, že to tak dopadlo a že jste v pořádku. Ať už je jenom a jenom líp :mavam:

 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 15.03.11 10:54

Jsem moc ráda, že to dobře dopadlo a malá nemusela podstoupit operaci. Snad už je všechno zlé za vámi a čekají vás jen samé příjemné zážitky! Přeju hodně zdraví a pohody celé rodině! :hug:

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 15.03.11 11:03

preju vam uz jen to nejlepsi a hodne zdravicka, sem rada ze je mala v poradku, nedokazu si to predstavit, byla bych uplne hotova, obe ste moc statecne! :srdce:

 
jitulka80
Ukecaná baba ;) 1036 příspěvků 15.03.11 13:50

Máte muj veliký obdiv co všechno už jste musely s malou překonat.Držíme vám s mojí Anetkou palečky.A maličké posíláme pusinku :hug:

 
kacenka34
Nováček 10 příspěvků 15.03.11 15:31

Držíme s mojí holčičkou palečky aby jste už nemuseli nic takového zažít a byly jen zdravé :kytka:

 
Lucka13
Zasloužilá kecalka 865 příspěvků 15.03.11 20:51

Jiťulko, páni klobouk dolů, před malou, protože si oravdu zkusila hodně nepříjemností, musel avše zvládnout aniž by chápala co se děje a proč to tak je a před tebou protože teď jako máma si umím dobře představit co to je za pocity, člověk si to hned převede na sebe a na svého drobečka a taky mi tečou slzy. Jsi moc statečná, byla jsi pro malou skvělou oporou a malá ti to oplatila velkým přisátím jak jsi psala. To tě muselo moc zahřát na srdíčku! Holky, tak teď už se povede jen a jen líp! Myslím na vás, pusu :huban:

 
Jita.tutik
Kecalka 470 příspěvků 15.03.11 21:13

Díky moc všem.
Vždy věřím na lepší zítřek, tak i teď doufám, že už bude jen a jen líp :mavam:

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 16.03.11 09:49

Existuje tolik druhů vyšetření a stejně se nemohli shodnout - tak hlavně že ji neoperovali narychlo a zbytečně. 10 dnů v nemocnici s miminkem a nevědět, co se děje, musí být strašné. My jsme byli 5 dnů v roce a jen s průjmem a stačilo… :cry:
Tak snad už máte vybráno a budete jen a jen zdraví a šťastní. :palec:

 
Renči
Ukecaná baba ;) 1707 příspěvků 16.03.11 13:34

Jíťo, moc vám oběma s Viktorkou držím palečky, eď už se k vám štěstí určitě zase vrátí, protože tu všechnu smůlu už jste si vybraly. Jste obě moc a moc statečné.
Znám Tvůj příběh z vaší diskuze, kterou čtu od samého začátku, jen jsem stále neměla odvahu se do ní zapojit. Mám dceru Adélku narozenou ve stejný den jako ty Viktorku. Pokud si dobře pamatuji, tak se Viki narodila 25.1.ve 4.35 a naše Adélka 25.1. ve 4.25. Moc vás s Adélkou zdravíme a přejeme jen a jen samé štěstíčko a zdravíčko.

 
Vanees
Kecalka 188 příspěvků 17.03.11 10:46

Jitulko jste statecny holky věřím ze bude uz vše jen v pořádku a budete se obe uz jen radovat hezky v pohodlí domova držte se :srdce:

 
Adanaja1
Nováček 6 příspěvků 23.03.11 21:29

Plně Vás chápu a vím jak jste se cítila.Já před 13lety prožila se synem skoro to samé.Jenže u nás to bohužel nebyla „jen“viroza ale poporodní obrna a mezi kojením jsem masírovala prstíčky které byly v pařátky a vázala na tu křehkou pidi ručičku sádrovou dlahu,nejedla,nes­pala,brečela a taky ztratila mlíko a taky sem si řikala proč zrovna já,bylo to mé první a bohužel jsem na to byla sama protože můj tehdejší partner mě po 2letech opustil když jsem mu sdělila že čekáme miminko a že mu nevyhovím a na potrat nepůjdu.Taky jsem měla v 5měsící podezření na rakovinu děl.čípku a musela jsem podstoupit zákrok a ten dlouhý týden na čekání výsledků histologie.A jakoby to nestačilo,pak to postižení,které stále trvá a není jasné jakým směrem se bude ubírat dál.Rehabilitu­jeme,genetika,ne­urologie,vše už 13let.Chtěla jsem Vám jen říci že vím jak jste se cítila a že Vaše malá je prostě bojovnice a bojuje o ten svůj život jako můj syn tenkrát a že jste moc statečná.Držím Vám i maličké palečky ať už je jen dobře a atˇsi už jen vychutnáváte ty krásný a nezapumenutelný společný chvíle plný štěstí.Malé posílám pohlazení :hug:

 
minonci
Kecalka 219 příspěvků 23.03.11 22:01

Je to moooc smutné že doktoři si neumí hned poradit!! Já bych zašílela ztrachy,malej měl zánět v těle a také jsem se bála o něj. :srdce: Jinak přeji at je malá zdravá :kytka: a vy také

 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 25.04.11 10:05

Bublinka maličká, je to statečná holka :hug:

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 26.04.11 09:54

Přeji hodně štěstí a ať jste zdraví :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele