Malá předvánoční bilance aneb baví mě sem psát :-)

Barusa  Vydáno: 27.11.05

V roce 2003 jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Měli jsme to totiž dokonale naplánované - hezky rok a půl po svatbě, abych otěhotněla na zimu a narodilo se to na jaře - hezky do sluníčka, do teplíčka, žádné chřipky ani zdlouhavé nabalování…

Ale ejhle!!! Nějak se mu k nám nechtělo, drobečkovi…„To je normální - po vysazení hormonální antikoncepce trvá, než se dá organismus dohromady, přijďte, až to budete zkoušet rok a něco s tím provedeme, ale to už budete jistě těhotná..“ uklidňoval mě můj gynekolog.

Hmmmm…tak rok uplynul a nic…bylo to hodně stresující a ještě k tomu kamárádka, která se rozhodla taky otěhotnět do „toho“ přišla po měsíci - a to mi taky nepřidalo. Přišlo další uklidňování od gynekologa, že to je určitě z práce, stres, prodělaná infekce atd…Tak jsem si řekla: „OK, bude to v pohodě, nesmím na to tolik myslet, ono to přijde…někdy…“ V tu dobu jsem také řešila práci a ač jsem tam byla zpočátku celkem spokojená, začaly mi vadit noční směny a spoustu ostatních věcí a pořád jsem zvažovala, že skončím…ale vzhledem k našemu dokonalému plánování by to nebylo úplně rozumné z finančních důvodů…tak jsem si řekla, že to tam nějak přetrpím, než se nám zadaří a pak půjdu na neschopenku a bude klid. Mimojiné v tu dobu přišla do jiného stavu naše vedoucí provozu.

Mezitím uběnul druhý rok…30. ledna 2005 jsem takhle seděla v práci a najednou jsem se rozhodla…dám výpověď - a zrovna dneska, ať to mám pěkně ke konci měsíce. Tuto, celkem podstatnou věc, jsem stroze sdělila manželovi do telefonu a že to prostě nějak zvládneme. Byl úžasný a podpořil mě, čehož si dodnes moc vážím. Šéfová - pravda - koukala nějak divně, ale uklidnila jsem ji, že dodržím dvouměsíční výpovědní lhůtu a že prostě potřebuji změnu. Tak jsem tedy skončila, nebylo mi to ani trochu líto. Každou noc spát hezky v pelíšku, žádné probdělé noci…těšila jsem se na to. Další kamarádka nám oznámila, že čekají miminko. To už na nás bylo dost. Seděli jsme tenkrát na balkoně a jen tak na sebe koukali a byli v té radosti z té zprávy tak nějak smutní. Samozřejmě jsme jim to moc přáli, ale v tu chvíli nám to bylo hodně líto, že my to štěstíčko nemáme.

Začaly nám ale krušné chvíle s financemi, takže na nějaké smutnění nebyl moc čas. Máme spoustu splátek a já najednou jen s podporou - ale nakonec jsme to zvládali - tak tak…našla jsem si brigádu a bylo hned lépe. V červnu letošního roku nás známí z Německa pozvali na víkend na takový hradní festival. Jelikož jsme s manželem přívrženci strojů na dvou kolech, vydali jsme se na naší motorce…Víkend byl kouzelný a vůbec ta změna všeho v našem životě byla přese všechno kouzelná. Zapomněla jsem na těhotenské testy ve skříni, zapomněla jsem na každoměsíční trápení a čekání, jestli ano nebo ne…Když jsme se vrátili z Německa, ve skříni ležel poslední test a já si řekla, že ho tedy použiju - ale naposledy! Pak už na to nebudu tolik myslet a nebudu se tolik trápit. Měla jsem už v tomto ohledu celkem čistou mysl. Hned druhý den po návratu jsem si ho tedy vyzkoušela:-) A byly tam (!!!) - ty dvě zpropadené růžové čárky, na které jsme čekali dva a půl roku…Byla jsem v devátém týdnu a ani jsem to nepoznala. A drobísek - motorkář se může chlubit, že byl na výletě ještě v bříšku:-)) Sehnala jsem si novou práci, vzali mě i těhotnou, v což jsem ani nedoufala. Těhotenství je zcela bez problémů a já si říkám, že ten třesk - tedy alespoň pro mě, a hlavně rozhodnutí nečekat někde v teplíčku až to „NĚCO“ přijde (a nemusí jít jen o těhotenství) - způsobil v podstatě to, co jsem si přála. Tři měsíce po opuštění starého zaměstnání jsem přišla do jiného stavu…Začínáme 25. týden. Zazvonil zvonec a vyprávění konec - protože pohádka teprve začíná :-))))

Barusa + drobísek 25tt

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
kristain
Závislačka 2733 příspěvků 27.11.05 13:14

Ahoj, konenčě jsem taky někdy první, i když ne v našem deníčku:o)
Baruso, moc krásně napsané a já Ti moc držím palce, ať máš pohodové těhu až do konce, dobrý porod a na konci krásné, zdravé vytoužené miminko:-)))) a toto může být také povzbuzením dalším snažilkám:)
Krista a Vítek 6 m

 
grizley
Zasloužilá kecalka 711 příspěvků 28.11.05 15:53

BARUSO,

Moc hezký příběh se super koncem. A přesně to zapadá do vzorce, když to nejmíň čekáš tak to vyjde. Je pravda, že vy jste čekali hodně dlouho, ale důležité je, že jste se dočkali!
Docela tě obdivuju, jak si sekla tím zaměstnáním. To jsi toho musela mít fakt plný zuby - když jsi to rozsekla takhle ze dne na den.

Grizley

 
semeda
Zasloužilá kecalka 711 příspěvků 28.11.05 21:08

Baruško moc gratuluji!!! Já už přes dva roky čekám, až se moje druhé dítko rozhodne usídlit v mém bříšku :-D Už nejsem jen na mateřské, našla jsem si novou práci. Do toho jsem se rozhodla, že si pořídíme byt, takže spousta starostí okolo, tak tajně doufám, že by mohl i u nás platit Murphyho zákon a drobeček by mohl přijít v tu „pravou“ chvíli - to znamená naprosto nevhod ;)

Přeju ti pohodový porod a hodného malého motorkáře!!!

Semeda

 
Barusa
Ukecaná baba ;) 1228 příspěvků 29.11.05 13:19

Ahojte všechny:-))

Grizely: To máš pravdu, opravdu mě to v té práci štvalo a čekala jsem tam už jen na to těhotenství, abych pak měla slušnou mateřskou. Jenže ono asi tak nefunguje, no…ale zaplaťpánbůh jak to dopadlo:-))

Semeda: Přesně, přijde v tu dobu, kdy na to člověk vůbec nemyslí. Když mi ostatní říkali ať na to tolik nemyslím, tak jsem si myslela své a nedala na ně, ale ono to tak opravdu je…Tak přeji také aby se i u vás to mimísko usídlilo:-))

Barusa + drobísek 25tt

Vložit nový komentář