Málo mléka - vyhraná bitva

JuliettaC  Vydáno: 26.07.10

Protože jsem sama dost válčila s nedostatkem mléka pro našeho Šťovíka a vím jaké to je, ráda bych podpořila i další takové „kojící“ bojovnice. Moc mi pomohlo když jsem zjistila že v tom nejsem sama. Snad i můj příběh někomu pomůže!

Náš Kryštůfek se narodil v březnu, přesně v termínu po super pohodovém těhotenství. Žádné komplikace ani problém. Porod byl trochu dlouhý, ale ty dva dny stály za to. Mě teprve to nejhorší čekalo. Kojení.

Už před porodem jsem se toho bála. Vždycky jsem měla dost citlivé bradavky…no pro manžela přístupné jen s velkou dávkou opatrnosti - aby to nebolelo ;). On se sice nabízel, že mě je „vytrénuje“ ;) ale pro mě to byla představa nepředstavitelná. Tak nějak jsem si říkala, že pro miminko pak vydržím všechno! Jen někde vzadu v hlavě mi možná vrtalo i to, že naše mamča nás nekojila - prostě se jí neudělalo nikdy mlíčko.

Kryštůfek se narodil, hned mi ho dali na břicho a taky hned k prsu - přisál se a já to přežila! Bohužel první den ale nebylo místo na oddělení šestinedělí, tak jsem různě putovala po nemocnici. Miminko mi nosili v pravidelných intervalech - spolu jsme byli až druhý den.
Mlezivo se mi začalo dělat - a já už se začínala radovat. Každé přiložení sice bolelo, ale dalo se to vydržet tak co. Moje pomalu rostoucí sebevědomí nahlodala úplně nevinná věta jedné mladé sestřičky - koukla mi na bradavky a zeptala se: „to se vážně přisaje? K těmhle malým bradavkám?“ Zní to úplně nevinně. Jenže mě do té doby nikdy nenapadlo že by bradavky mohly být malé…no prostě další klín do mého nízkého kojícího sebevědomí.

Už to zkrátím: mlíčko se né a né začít dělat. Kryštůfek moc zhubl a dostal žloutenku. A začal být spavý a nejedl. Takže se mlíčko už vůbec nemohlo dělat. Já ho u prsa musela štípat aby se aspoň na chviličku přísál - horor. A přikromvání přes stříkačku bylo ještě snad horší. Řval, plival UM - hrůůůza. Sestřičky mi pomáhaly, ale ani od nich si toho moc nevzal. A to už na to měly své zkušené triky :). Takže jsem 4 den opouštěla porodnici s Nutrilonem.
Ale příběh má mít happy end. Pár vět a pár lidí mi pomohlo se rozkojit. V úterý byly mimískovi 4 měsíce a je plně kojeny! A co mi pomohlo?

  1. jedna sestřička v porodnici - asi ve dvě v noci mi donesla kojící klobouček. Ani nevíte jak se mi ulevilo když jsem slyšele těch pár slastných polknutí! A na váze přibylo 5g. Nic moc, ale pro mě zázrak.
  2. další sestřička, která nám při odchodu z porodnice řekla - „vykašlete se na stříkačku, kupte si dobrou lahvičku a dejete mu ji. Ať si šetříte nervy.“ Já vím že je to proti veškerým kojícím zásadám. Ale pro mě to bylo vysvobození! Souboj se stříkačkou byl fakt šílený.
  3. kamarádka se 3 dětmi, která když jsem řekla že dokrmuju, tak mi odpověděla: „to je dobře! Moje známá nemá dost mlíka a půl roku trápí kluka hlady.“ A taky jo…v tu chvilku jsem si konečně srovnala v hlavě, že hlavní je aby byl mimísek spokojený a napapaný. A to, jestli budu nebo nebudu kojit není podstatné.
  4. naše dětská lékařka, která mi na první prohlídce (6 den po porodu) řekla - „ale vy vypadáte že mléko máte.“ Vím že je to nesmysl, poznat se to nedá, ale mně to tak nějak vnitřně pomohlo ;) a řekla jsem si - jasně že mám mléko přece! Navíc jsem k ní chodila na převažování, kojila jsem v ordinaci a ona mi radila s technikou atd. Ze začátku jsem nakojila jen 30ml, ale pro mě to bylo o 100% víc než poslední den v porodnici! Super!
  5. čaje pro kojící matky, pak nějaký šílený kapičky co mi už před porodem pro jistotu předepsal obvodní MUDr. na rozjetí laktace - spíš takové placebo! Ale pro duši to byl balzám. Že něco pro rozjetí laktace dělám!
  6. domov - v klidu a v pohodě jsem se doma do toho vložila. Přestala jsem se stresovat a najednou to šlo ;)

Prostě v 5 týdnu jsem zjsitla, že valstně už týden prcek neměl UM protože nebylo potřeba - a za posledních 14 dní přibral dost. Tak jsem se s doktorkou dohodla, že budu jen kojit a přijdu na převážení. A hle ;) 250g za týden!
NO a teď nám miláček roste jak z vody! Sice stále kojím s kloboučky, bez nich už malý pít nechce ;), ale lahvička mu techniku nijak nezkazila (naštěstí). Momentálně sice trochu válčíme, začíná ho zajímat každá muška za oknem ;), ale pořád se statečně kojení držím!

Takže přeju moc všem, co s kojením válčí aby byla jejich miminka hlavně spokojená. A to budou jen když vy budete v pohodě! MM je možná pro mimičo moc důležité, ale NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je spokojená a pohodová maminka! Takže když to nepůjde svět se nezboří. A když to půjde tak moc moc gratuluju a vítejte v klubu laktačních bojovnic! ;)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
vevertka
Kecalka 229 příspěvků 26.07.10 20:23

Moooc hezky napsané! Mluvíš mi z duše! Ať se vám daří a malý pěkně roste! :srdce:

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46437 příspěvků 26.07.10 22:10

:palec: Jsi dobrá, žes to zvládla sama. Já teda kojím, i přes ohromný bolesti na začátku jsem to nevzdala, ale kdybych na tom byla jako ty, tak s tím možná seknu :palec:

 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 27.07.10 02:26

Presne taky jsem mela ty pocity! malo mleka, strasny stresy pak jeste operace cipku.. mala je na nutrilonu jeste jsme ji dokrmovala MM ale ted je uz jen na nutrilonu, cekam az dopadnou dobre vysledky, jelikoz me ceka dalsi operace a pak zkusim opet MM +dokrm

At Vam roste a obdivuju Vas:)

 
lisien  27.07.10 08:15
držím palce

ahojky, teda jako bych to psala já, teda ten začátek, držím palce ať už žádné problémy nemáte, já se sice rozkojila a díky kloboučkům jsem to vydržela 8 měsíců, ale někdy v 2 měsíci jsem od malého chytla kvasinky a ta šílená bolest a rozpraskaná prsa, uffff. Technika byla v pořádku, mazala jsem čím to šlo, pak jsem stejně zjistila, že pro mě je nejlepší ne mazat, ale co nejvíc vysušovat a jen ty moje neviditelné bradavky trošku máznout kalciovkou. Od čtvrtého měsíce jsem kojila jen na jedno prso, levé přestalo totálně vydávat mlíčko. Tak si asi dovedete představi jak jsem se „těšila“ na kojení svého druhého. To sice začalo super, hned se udělalo mlíčko a ne jak u prvního kdy nás trápili v porodnici 6 dní hlady a nechtěli malému nic dát a já nic neměla a on hubnul a hubnul, měl žloutenku a zpětně zjištěno měl asi i zlomeninu ramínka a následně obrnu, ach jo, zpětně mě to štve, že jsem si nedupla a nechala ho hladovět. Ale k druhému: první den jsem já naivka začala bez kloboučků, přece jenom to je docela náročné je udržovat i kvůli těm kvasinkám … poté co mi ihned malej zdevastoval prsa, tak jsem je pokorně nasadila a kojila taky skoro 8 měsíců. Tedy mléka bylo o dost méně, přikrmovala jsem sunarem, v pohodě z lahvičky, malej neměl s kombinováním žádné problémy a já byla ráda, že je spokojenej, napappanej a pomalinku přibírá. Teď se ostatní neurazte, ale pro mě bylo těch 2× 8 měsíců malý horor a jsem fakt ráda, že už to je za námi...... tak ať se kojení daří a mimčo je hlavně spokojené

 
gábinkaB
Povídálka 23 příspěvků 27.07.10 08:15

Já mám už doma nachystaný homeopatika na tvorbu mlíčka, protože u prvního mimča jsem měla taky nedostatek a holkám co rodily až po mě to zabralo.

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 27.07.10 11:17

ahoj mamino, jsi šikula, nevzdala jsi to, já jsem měla hromady mlíka za den po porodu,krmila jsem i z odstříkaného mléka i jiné mimísky v nemocnici, ale tím, že bylo toho mlíka tolik, malý dostal koliku, nevím, jestli to souvisí, ale byli jsme v nemocnici za exoty, malý pil třeba i stovku…jenže, taky jsem měla vpáčené bradavky a jedna hodná sestra mi dala klobouček a bylo po problému, prsa nebolely, malý spokojený,až na bříško…nic moc ale reakce na kojení s kloboučkem, ale nám to bylo jedno a ejhle v šestém měsíci si sám řekl, jsem už velký a bude nám 11 m a stále kojíme a bradavky mám ukázkové, jak si je potahal :mrgreen:
jo a i když jsem měla tolik mlíka, tak jsem dostala ke konci šestinedělí MS a ani nebudu vykládat, jak jsme se trápili, ale stálo to za to…
ještě jednou gratulace, jak jsi šikovná „kojička“ :dance:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 27.07.10 11:24

Skvělé! :o) Já se u prvního taky natrápila. Od druhého týdne jsme museli začít přidávat umělé. Pak jsem se na stresování taky vyprdla. Hlavní je, že je mimčo spokojené a má plné bříško. :-)

 
Jančik
Závislačka 4032 příspěvků 27.07.10 13:26

Jsi moc šikovná. První mimi jsem kojila jen 3 měsíce a pak jsem měla strašné výčitky, že jsem to tak brzo vzdala, zvlášť, když koj. kamarádky mi to dávaly dost často najevo, že jsem mohla vydržet. U druhého jsem šla do porodnice s tel.číslem na laktační poradkyni. Problémy jsem taky měla s bradavkami, pomohla mi upravit techniku kojení, podpořila mne, poradila, jak na záněty, které se mi vracely a kojila jsem 14 měsíců! Teď čekáme 3.mimi, tel.číslo mám pořád u sebe a moc se na kojení těším!

 
ferda30
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 27.07.10 13:41

jojo kojení je boj:) Musím odsouhlasit, že psychika je mocná čarodějka! Mě se mlíčko rozjelo až čtvrtý den po porodu. Vůbec ale vůbec mi nepomohly řeči sester - ona má úplně měkký prsa, no a ty bradavky taky nejsou ideální :pocitac: Jako prvorodička jsem z toho byla fakt vystreslá.. Pak jsme se ale rozjeli a z porodnice jsem odcházela s 90ml a měli víc, než paní co chodily odstříkávat. Krizí, kdy mlíčko nestačilo nebo se to alespoň zdálo, bylo celkem dost, ale vždycky když bylo nejhůř, tak jsem si řekla - no tak co, kdyžtak bude mít umělý, trápit hlady ho nebudu.. A ono to fungovalo.. Mlíčka se udělalo víc, nebo se líp spustilo - čert ví.. A tak jsme spokojený oba. Psychika je haffoo důležitá :dance:

 
JuliettaC
Povídálka 17 příspěvků 27.07.10 14:28
díky všem

Milé dámy :lol: moc děkuji za krásné komentáře a hlavně vaše vlastní zkušenosti. Přesně takové jsem hledala, když jsem sama řešila svůj „málomlíkový“ :) problém! Tak doufám, že tím podpoříme i další maminy aby vydržely, nebo aby se netrápili když to prostě nejde. Jediné co je opravdu důležité jsou naši miláčkové a to, aby neměli hlad a byli spokojení. Že jo! Hlavně si nemyslete, že když nekojíte, tak jste špatné maminky. Tak to určitě není! KOjení je krásné, už si to moc užíváme (i když právě taky válčíme s kvasinkama au au ;)). Ale taky už vím, že i bez toho to jde.....tak prostě dělejte co umíte, jak to cítíte a na co se cítíte. A URČITĚ budete dělat to správné! Přeju všem hodně smíchu a ať všem mimískové prospívají a rostou - s mateřským nebo umělým mlékem ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček