Malý Che Guevara

Kačus82  Vydáno: 16.10.12

Ve své rodině jsem dříve platila za celkem slušnou pečovatelku. Tuto pověst jsem získala zkušenostmi se dvěma kočkami, hysterickou a oprsklou, a jedním buldočkem.

Vyčistit ouška, ostříhat drápky, vyhladit nosánek, pravidelné česání, škrabání, koupání, jakástakás výchova, docházka na veterinu a zdravotní pojištění. Až na drobná zaváhání byla zviřátka zvyklá na péči a poddávala se jí, ne-li ochotně, tak aspoň bez větších protestů. Jako vrchol svých snah považuji vyslovenou pochvalu, že prý budu jednou dobrá maminka.

No a je to tady, konkrétně již rok! Podobný přístup podpořený dobrou zkušeností a vírou ve své dobré úmysly, bohužel naprosto opačné výsledky, nechápu! Čištění oušek ještě jde, moje jistá ruka zvyklá na dvacetiminutové šmejdění po buldočkovu členitém uchu nebere malou dětskou skulinku jako reálnou výzvu, ale co to ostatní? Přebalování boj kdo z koho, mytí zadečku u umyvadla reálné ohrožení movitých věcí i nemovitosti, drápky – můj psí majstrštyk – dítěti bych raději nechala dorůst a opadat, protože jejich stříhání připomíná ultimativní zápas provázený bojovými skřeky.

Zvířata je prý potřeba na péči zvykat od mláděte, aby nebyl v pozdějším věku problém s pokousanými a podrápanými pečovateli, ale co to bezmocné(?) miminko? Kdy přestane být problém? Kdy přestane zběsile mrskat hlavičkou při pokusech o vysátí nudlí a riskovat ztrátu oka a zlomení kostí při znehybňujících hmatech? Kdy pochopí, že vybrání ospalku není matčin útok na tělesnou a osobní integritu? Věřili byste, že když se mu chci podívat, zda se mu vyklubal další trs zubů, že se ho opravdu nesnažím zavraždit? Tak proč proti mně instinktivně používá prvky Krav Maga technik?

V době rýmy každým dnem čekám zazvonění sociálky, není přece možné, že by sousedi byli tak lhostejní a ignorovali zoufalý jekot dítěte naznačující světu, že je bráno na nože. Aktuální zážitek je ultimativní zápas v rámci běžné prohlídky s trojicí řezníků (doktorka, sestra, matka) a v jeho rámci rozříznutí koutku o dřevěnou vyšetřovací špachtli. Doktorčiny omluvy, že mu, chudince (haha), nechtěla ublížit, už musím brát jako provokaci, případně výsměch.

Jestliže samotná péče o Che Guevaru je v rozporu s představami o logice, pak k budoucí výchově přistupuji s třesem vnitřností. Už teď jsem si všimla drobných nesrovnalostí s osobní zkušeností – zatímco psovi dělá celkem radost, když se mu podaří pochopit a vyplnit paniččino přání, dítě (alespoň moje teda) jakoby od narození prozkoumávalo přítomnost hranic, konkrétně jejich lokaci a zabezpečení.

Konkrétní srovnání – už teď vidím, že na „pojď sem“ bez ohledu na tón (přátelský, veselý, lákající, přísný) následuje ze strany psa víceméně přiskotačení, náš objekt naopak zásadně zhmotňuje pořekadlo „vzal nohy na ramena“. Na rázné a autoritativní „ne“ ustrne pes v pohybu a čeká, co se bude dít, dítě naopak s upřímným pohledem do očí a poťouchlým úsměvem ještě dvakrát zopakuje zakazovanou činnost a teprve poté čeká… no přece ho nez(a)biji, že jo?

Aha, už to mám! Nevím, kdo kdy vymyslel tu krásnou moudrost: Když nemůžete změnit okolí, změňte sami sebe. Jo, to beru. Nechám se vychovat od svého dítěte – k trpělivosti, velkorysosti a taky se co nejdřív přihlásím na kurz sebeobrany :o)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Eilaan  16.10.12 06:09

Prví myšlenka: Ti je přece úplně normální dítě! Zkoumání hranic má v „popisu práce“ úplně každé dítě, i to sebehodnější. Bez toho by se těžko utvářela osobnost. :-) Ale potom jsem si hned vzpomněla na nás. Původně také „jenom“ pejskaře. Ze začátku na dítě funguje vše, co se člověk naučil při výchově psa. Jenže pak nastane logické překvapení: nad psem si musíme vždy udržet mocenskou převahu (ukázat, kdo je vůdcem smečky), ale u dítěte je to zcela jiné! Musíme ho naučit, aby samo chtělo respektovat co má a zároveň aby se učilo tomu vyrůst v autonomní osobnost! Zhruba tak v roce výchovy dítěte se metody a cíle začnou naprosto odlišovat od výchovy psa. :-D (Chápu, že nepejskařům toto srovnání může přijít divné, ale my jako majitelé 45 kg psa, kterého je opravdu již třeba usměrnit víme své.:-D

Takže moje základní rada: Výchova dítěte není boj „kdo z koho“, v prvních měsících (letech) je potřeba důslednost a to, abychom „donutili“ dítě udělat co chceme, ale s jinou filosofií a motivací. Pamlsek nejen že nestačí, ale jako motivace je úplně vedle. :-) Dítě si musí uvědomit, proč má dělat co má a „zkoušení“ hranic je v tuto chvíli nejen normální, ale na rozdíl od psa i žádoucí. Kamarádka matka od 3 dětí mi řekla, že výchova spočívá v tom, abychom si důsledně VŽDY prosadili svou, ale je to záležitost neobyčejně rafinovaná - soubor nejrůznějších technik. Zrovna u našeho dítěte (velice tvrdohlavé po nás) nejvíc zabírá předcházet konfliktům - na vše upozornit dopředu (až skončí tato pohádka, půjdeme spát - opakovat třeba 3× během večerníčku a když mluví, vyžádat si teba i jeho potvrzení, že o tom ví. Zeptám se třeba : „souhlas?“ A když souhlasí (a v průběhu pohádky odsouhlasí ledasco :-) na jeho souhlas se pak mohu i odvolat). A nejlépe mi funguje ho hned s 1. titulky vzít, to očekává.

Potom vždy se snažit vyhnout konfliktu, u nás to jde hlavně humorem, legráckami. Tady to je podle mě základní rozdíl od výchovy psa. Tím, že použijeme lest (dítě chce jít jinam - snažím se ho buď upoutat k cestě kterou jsem vybrala - podívej se, támhle za rohem stojí vždycky ten bagr!:-D - musí to být pravda, nebo nějakou legrací - dojdu pro něj a odnáším ho se slovy „máma je jeřáb a…“ doplte sami. Hodně uplatňuji vysvětlování: „dohodli jsme se…“ atd. Samozřejmě měkdy uplatňuji i „máma to řekla, tak to tak bude…“ Ale tím spíš šetřím. To je ten psí způsob. I když samožřejmě v rozumné míře to je k věci i zde. Ale jako součást jiných postupů, ne jako základní linie výchovy.

Tohle jsem si vše uvědomila když mi vyprávěla kamarádka - též pejskařka, majitelka velkého plemene, že s dítětem neůměrně bojuje, že se malou snaží pořád ZLOMIT, ale nefunguje to a je to jen nikam nevedoucí spirála konfliktů… V tu chvíli mi to tenkrát došlo. :-) Naštěstí mně tu psí výchovu pořád přezčovala máma. Bez ní nevím… :-) Pak pomohly různé vyčtené triky - například když měl malý v roce tendenci mě pořád bouchat, perfektně pomohlo když jsme (po už asi 2 měsících zoufalství a zkoušení všeho možného) udélali to, že se mě -dost zhurta- zastal manžel: „tohle mamince dělat nebudeš, to bolí!!!“ Udělal to snad jen 2×, 3× a byl pokoj!

Tak hodně trpělivosti a vynalézavosti při výchově nám oběma nebo spíš nám všem!!! ;-)

 
Jura007
Neúnavná pisatelka 18319 příspěvků 16.10.12 08:44

Tak tenhle deníček je fakt bomba! 8o :roll: :think: :potlesk: :kytka: Maminko, máš (aspoň ode mě) velkou červenou jedničku s hvězdičkou. Děláš totiž přesně to, co se od maminky tak nějak čeká. A ještě se nad tím dokážeš zamyslet… :kytka:

 
Fialka84
Kecalka 448 příspěvků 16.10.12 08:50

Super!!! :potlesk: :potlesk: :potlesk: Jsem se po ránu nasmála, piš deníčky častěji :dance:

 
Kačus82
Kelišová 6363 příspěvků 16.10.12 08:53

Eilaan: týjo, tak to je vyčerpávající (myslím obsahově), ale fakt dobrý :palec:
U nás zatím ta reálná výchova moc nehrozí, je mu 13 měsíců a jde spíš o respektování režimu, který si prcek sám vytyčil; takže zatím stříháme drápky, chodíme na „veterinu“ a zabraňujeme případné sebevraždě, ale do budoucna díky za tipy, budou se hoooodně hodit ;)

 
RRRezet nepř.  16.10.12 09:29

Super deníček, u nás se podobnost s výchovou papoušků už dávno vytratila. Jinak zkoušení hranic je téma každé minuty, ale děláme pokroky. Některé hranice už zkouší jen jednou za čas. Momentálně se lišíme v názoru, co všechno je „be“ a „fuj“. Přebalování, stříhání nehtů, vyšetření u doktora a podobné povinné aktivity musíme nechat ještě uzrát. Jinak jsem byla zrovna o víkendu na přednášce respektovat a být respektován a koukám, že Eilaan to byla schopná aplikovat do praxe. :potlesk:

 
kaccenaa
Kecalka 206 příspěvků 16.10.12 09:45
:-D
 
catherine100
Nadpozemská drbna 27433 příspěvků 16.10.12 11:45

Po dnešním celonočním boji s odsávačkou, kapičkami a sirupy jsi mě pobavila…úplně jsem se za sebe v noci styděla, jaké musím proti tomu „bebranému“ tvorečkovi použít chvaty :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
Ninouš
Ukecaná baba ;) 1102 příspěvků 16.10.12 12:40

Snad nejlepší deníček jaký jsem kdy četla opravdu jsem se upřímně nasmála :D p. s. jsem zvědavá jak to budu zvládat já když tedy nácvik na mých 4 kočkách a 2 psech mi bude evidentně k ničemu :mrgreen: :mrgreen:

 
jruz
Zasloužilá kecalka 871 příspěvků 16.10.12 13:05

:) jo, a to já ještě při zavolání, když jsme venku, občas pletu jména a lidi blbě koukaj, páč když chci zavolat své dítě, tak ze mně vypadne: „Mikeši!, teda blbnu, Jonáši (to už začínám chytat rapla sama na sebe, neb dítě stále běží a psi stojí), vlastně Jožko!“ (to už je dítě v nedohlednu a nedoslechnu)

ale jelikož je Mikeš už nějakou chvíli v psím nebi, pletu jen dvě jména :zed:

 
lentilka76
Kecalka 411 příspěvků 16.10.12 14:03

Krásný deníček, moc jsem se nasmála. U nás je to podobné. Občas si říkám: JEŠTĚ ŽE BYDLÍME V RODINNÉM DOMĚ. Ale stejně jsem ze začátku čekala, kdy k nám naběhne sociálka na zavolání sousedů, kteří bydlí cca 200 metrů od nás, protože ten řev při odsávání nosu museli slyšet také :mrgreen:

 
Verylka
Kelišová 5347 příspěvků 16.10.12 14:53

Parada :-D :-D :-D dlouho jsem se tak nenasmala a temer ve vsem jsem se coby puvodni pejskarka poznala :-D

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 16.10.12 15:34

Super denicek, moc krasne a vtipne napsany! Ja jako chovatelka kocek to mam snazsi, kocka je totiz individualista a dela si, co chce, takze me podobne sklony u miminka zatim nijak nezaskocily.

 
Petiik
Ukecaná baba ;) 1848 příspěvků 16.10.12 17:04

Skvěle napsaný deníček :potlesk: Pobavila jsem se ;)

 
Kačus82
Kelišová 6363 příspěvků 16.10.12 18:34

Moc děkujeme za všechny příspěvky a jsem ráda, že vás deníček pobavil :) :mavam:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 16.10.12 18:51
:potlesk: :palec:
 
Květulííína  16.10.12 21:44
:lol:
 
Kačus82
Kelišová 6363 příspěvků 16.10.12 21:48

@Květulííína :mavam:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 16.10.12 22:37

Ze dite neni pes asi nikoho neprekvapuje. Pece o zvirata z nas nema udelat profiky, ale pripravit nas na jeste vetsi zodpovednost. My s manzelem stale v udivu pozorujeme jak ma nas ctyrkilovy syn vetsi silu nez my dva dohromady a asi to nikdy nepochopime. Pes se na nas podiva a spi dal, do boje s ditetem se nezapojuje :P

 
banánice
Ukecaná baba ;) 1221 příspěvků 17.10.12 00:29

Dlouho jsem se tak nezasmála :lol: upřímně taky si pletu jména takže kolikrát je doma slyšet Hugo neee Jacku taky nee Maty nesahej na to .Ano, až to třetí je správně. No sousedi se musí někdy hodně bavit :think: přesně vidím jak našemu frbulkovi čistím uši, jak je spokojený a jak Matymu a jak se u toho kroutí a dělá všech proto abych přestala ach jo přeji hodně štěstí :potlesk:

Příspěvek upraven 17.10.12 v 00:30

 
meringa
Ukecaná baba ;) 2028 příspěvků 17.10.12 07:49

:mrgreen: Super deníček :potlesk:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 17.10.12 17:17

:palec: Super deníček. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo bez problému zvládne 70 kilového psa, ale s malými revolucionáři svádí těžké boje.

 
lucienne
Neúnavná pisatelka 16053 příspěvků 19.10.12 17:10

Super Kačí. Pobavila jsem se :mrgreen: Prosím vydej už nějakou tu knihu :lol:

 
Kačus82
Kelišová 6363 příspěvků 21.10.12 21:45

@lucienne ty kecko ;)

Vložit nový komentář