Malý příběh o velkých věcech

Drogheda  Vydáno: 25.10.09

Protože čas rychle utíká a stejně tak rychle se vytrácí i přesné vzpomínky na den, kdy se z nás dvou stali tři, chtěla bych o tom všem napsat, snad abych si to jednou mohla znovu připomenout.

Prvních 16 týdnů se mi myšlenky točily pouze kolem jednoho bodu, a to jak nevrhnout na veřejnosti. Zvracela jsem každý den, někdy víckrát. Pak se to ale začalo zlepšovat a zbytek těhotenství probíhal bez problémů a koncotěhotenských potíží.
Termín jsem měla v sobotu 27.6.2009 a protože měla moje paní doktorka v sobotu zrovna službu, dohodly jsme se, že se jí ve středu před tím dojdu ukázat a pokud bude vše připraveno, nastoupím v pátek večer do porodnice. Musím říct, že jsem si to tak úplně nepředstavovala a nevěděla jsem, jestli do toho chci jít takhle plánovaně. Na druhou stranu kolovaly tou dobou o poměrech v porodnici strašidelné zvěsti a tak jsme se nakonec rozhodli, že do toho půjdeme. Navíc mě Dr. strašila, že jsem úzká a mimčo bude mít v termínu okolo 3,5kg a že kdybych přenášela, nemuselo by to jít normálně, ale sekcí.
Do porodnice jsem tedy odjížděla bez bolestí, o to s větším očekáváním. V pátek se mnou sepsali papíry, pí doktorka očíhla nález, s tím, že je vše bezvadně nachystané. Dali mi na noc nějakou tabletu na změkčení hrdla a šla jsem spát. Na pokoji jsem byla sama, ale nemohla jsem vůbec spát. Pořád jsem myslela na to, jaké to bude a že zítra už prďouska konečně uvidím.. Navíc se večer při utz paní doktorka prořekla a sdělila mi, že budeme mít kluka, což mělo být překvapení. Vůbec mi to nevadilo, nějak jsem to tušila a ještě večer to vykecala manželovi. Pořád jsem si říkala, že musím spát, abych měla sílu na zítřek, ale působilo to jak kofein a já ne a ne zaspat. Nakonec jsem spala asi 4 hodiny, takže když mě přišli kolem šesté ráno vzbudit, měla jsem oči jak sůva. Cestou na porodnické oddělení jsem trochu cítila, jak mě začíná pobolívat břicho, ale nic važnýho to nebylo. Na monitoru byly vidět nepravidelný kontrakce, ale já skoro nic necítila. Ranní nález zněl otevřená na 2 cm.
Dohodli jsme se, že nebudeme nic tlačit a dostala jsem jen čtvrtku tabletky oxytocinu. Protože provoz v mé porodnici není moc velký, mohla jsem být už od začátku na porodním boxu. S prvním polknutím jsem se zvědavostí čekala, co se začne dít. Byla jsem hrozně napnutá a pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že budu rodit. Udělali mi klistýr a natočili monitor. Na monitoru pořád nepravidelný kontrakce, ale já necítila nic. Takže jsem si četla nebo se dívala na telku. Asi za dvě hoďky kontrola - nález otevřená na 3 cm. Dostala jsem další čtvrtku a dál se dívala na televizi. Kolem 1 hod. Odpoledne zase kontrola, nález otevřená na 4 cm, ale já stále bez bolestí. Nejvíc bolestivá byla vždycky ta prohlídka od Mudr. Dostala jsem další čtvrtku a zavolali mnželovi, ať dorazí. Tak dorazil, ale já pořád nic necítila, tak jsme se spolu dívali na televizi, povídali si až do večera. Večer paní doktorka konstatovala, že jsem zpátky na 3 cm, takže to přes noc necháme a uvidíme zítra. Manžel odjel a já dostala na noc nějakou injekci, která to měla buď zabrzdit nebo rozjet, podle toho, jak to mimi chce. No mimi chtělo evidentně ještě nějakou chvíli setrvat tam, kde je, takže se nic nerozjelo a já se náááádherně vyspala na porodním boxu. Tu injekci bych brala každý večer, tak hluboký spánek jsem dlouho předtím nezažila.
Ranní nález otevřená na 4 cm, takže paní doktorka se radovala a dostala jsem další čtvrtku. Pořád jsem se dívala na televizi, dávali zrovna otázky Václava Moravce :-) a volala jsem s mamkou, že třeba mě Paroubek rozčílí a porodím. V 13:30 kontrola, verdikt zněl otevřená na 5 cm, pořád jsem necítila nic. Paní doktorka přinesla mísu, rupla mi vodu a už to jelo. Jakmile odtekla, konečně jsem poznala, co je to kontrakce :-) Hned jsem volala manželovi, že tentokrát ať sedá do auta a jede. Šla jsem hned do vany a už se pěkně kroutila. Kontrakce nastoupily hned tak po dvou minutách, ale ve vaně se to celkem dalo. Po půl hodině přišla sestřička, že půjdeme ven. Manžel už tam byl se mnou a pomohl mi ven, protože to začala být docela síla. Hned jsem vlezla do sprchy a skákala na míči. Pak mě vytáhli a na vyšetřovně paní doktorka skákala radostí, protože jsem poskočila na 8 cm. Už jsem se teda hrozně kroutila a poslali mě ještě na porodní box, abych si lehla na bok. Manžel tam byl se mnou, za což jsem mu neskonale vděčná, ačkoli on se cítil bezradný a bezmocný. Přesto to byla velikáááánská pomoc. Jak jsem ale přišla z vyšetřovny, lehla si na bok, přišly tři kontrakce a při třetí jsem ho už hnala za sestrama, že to už neudržím a musím tlačit. Přiběhly neskutečně rychle, Dr. Na mě koukla a nestačila se divit, nějak, ani nevím jak, jsem se ještě přesunula na sál a na tři kontrakce byl Vojtíšek venku. Narodil se v 15:50...... A byla to hrozná úleva a euforie a štěstí a radosti… no však víte :-)
Porod placenty i hooodně velké šití už byla brnkačka. A protože porod trval vlastně jen 2,5 hodiny, vůbec jsem nebyla unavená. Na porodní sál mi donesli po všech procedurách svíčkovou a zákusek a to mi fakt bodlo :-)
Jsem moc vděčná paní doktorce, že porod byl takový jaký byl. Zpětně jsem hrozně ráda, že jsme to naplánovaly, aby u toho ona mohla být, protože byla naprosto skvělá, lidská a zároveň profesionální. A to, že tam se mnou byl manžel bylo k nezaplacení a děkuju mu za veškerou podporu! No a Vojtíšek? Byl a je pro mě nejkrásnější na světě, to už je ale jiný příběh.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Uživatel je onlineBettyB.
Echt Kelišová 8231 příspěvků 31.10.09 21:28

Droghi- takhle podobně bych si to představovala já… :-D Snad tady brzy přibude i můj příběh..tobě a Vojtíškovi hlavně pořád to zdravíčko!!!!!!! :srdce:

 
Drogheda
Ukecaná baba ;) 1335 příspěvků 02.11.09 21:42

Neboj Betty, urcite to bude rychly a pohodovy… hlavne, i kdyby nebylo, tak na konci bude neco, co budes milovat, ze si ani neumis predstavit :-) Tak drzim vsechny palce !!!!!!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček