Máma na plný úvazek

lnovako  Vydáno: 13.03.11

Jako každý tady jsem si moc moc přála být maminkou. Jsem moc Šťastná za to, že se vše bez problémů povedlo a mně se narodila nádherná holčička Nelinka. Jen jsem od té doby naprosto nepoužitelná a mám strach, že to manžela brzo přestane bavit.


2 komentáře

Moc jsem si přála miminko, od té doby, co skončil můj poslední dlouholetý vztah. Bála jsem se, že snad já toho pravého, se kterým budu mít rodinu, nenajdu. Naštěstí jsem v lednu 2009 potkala mého současného manžela Dana. Nebyla to láska na první pohled, ale o to je to pevnější vztah. Jakmile jsme vyřešili problémy s bydlením, tak jsme začali uvažovat o miminku.

V lednu 2010 jsme zamluvili termín svatby a nechali těhotenství volný průběh. Už na začátku dubna jsem našla //. Byli jsme moc šťastní. Já už ale nedokázala myslet na nic jiného než na to miminko, co jsem nosila pod srdcem. Každý den jsem v noci nemohla spát, měla jsem strach o toho drobečka a modlila se, aby vše bylo ok. Všechno ostatní, než moje miminko, mi bylo jedno.

Jakmile se Nelinka narodila, tak je to ještě horší. V noci opět nespím - modlím se, aby se jí nic nebylo, hlídám jestli dýchá, přemýšlím nad každou maličkostí jako je zelené hovínko, vyrážka, rýma, kašel apod. Neustále manžela obtěžuji dotazy, jestli jí nic není. Nemůžu dělat nic jiného než se o ní starat a přemýšlet, jestli se jí nic nestane. Na intimní život nemám ani pomyšlení. Jsem unavená z neustálého strachu o ní. I přes toto všechno jsem ale moc šťastná, že jí mám a moc ji miluju. Nevím, co bych si bez ní počala.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.4 bodů
 Váš příspěvek
 
ynax
Extra třída :D 12197 příspěvků 13.03.11 13:14

obavy pociťuje asi každá máma, ale to co popisuješ je přehnané, Může to být hormony, novou situací… zkus si zajít k psychologovi, mohlo by to skončit tvým zhroucením z vyčerpání, případně si tím zničíš manželství. Dítě je potřeba si užívat a ne se trápit.

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 13.03.11 14:18

kazda mame strach o svoje detatko, ale musime myslet taky na svuj zivot a nezapominat ze je tu pro nas jeste nekdo dalsi - maznel, pritel. Jestli se bojis v noci o maleho, tak si poridte monitor dechu, mam ho a urcite sem za nej moc rada.

 
berry4
Nadpozemská drbna 28045 příspěvků 13.03.11 14:40

Moje Sárka je narozena ve stejný den,jako Nelinka. Akorát o nějakou hodinku dřív :mavam:

Příspěvek upraven 13.03.11 v 14:40

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 13.03.11 15:38

aHOJ! Máš krásné miminko, tak si ho užívej a zbytečně se neužírej starostmi. Já mám tři a půl měsíce starou holčičku Šárinku, jasný, že se taky bojím, aby se jí něco nestalo, ale nijak to nehrotím, má rýmu, tak holt jí má (samozřejmě, že jí pak odsávám a nekašlu na to), nějakou tou nemocí si holt projít musí… První dva týdny jsem to taky řešila, ale teď už si víc užívám… Tak to taky zkus a neboj se tolik!!!! Držíme palce :huban:

 
JaLa
Závislačka 4340 příspěvků 13.03.11 15:56

Ahoj, moc Ti blahopřeji k Tvému miminku - krásné holčičce. Taky mám o toho svého drobka starost a naprosto Ti rozumím. Když jsem byla v porodnici a malého mi vzali z rooming-in kvůli žloutence a nosili mi ho jen na kojení, tak jsem byla na zhroucení a skoro pořád jsem brečela - nešlo to zastavit ani regulovat.
Tvůj strach postupně přejde - časem, až se s Nelinkou sžiješ. Je to opravdu jen o času. Kdyby se to zhoršovalo nebo trvalo déle, tak si zkus domluvit schůzku s psychologem - případně si promluv s pediatrem, pokud je dobrý, určitě Ti taky pomůže a podpoří Tě. Pomoci taky může setkání s nějakou zkušenější maminkou - jít spolu na procházku - mně tohle třeba dost pomohlo.
Moc Ti držím palce a ať je brzy líp na duši!

 
jitina
Závislačka 2787 příspěvků 13.03.11 15:59

Podle maho,co se ma stat se stane a ty to stejne neovlivnis neustalym hlidanim a strachovanim! :pankac:

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 13.03.11 18:05

Moc krásný deníček,
vidíš, jak ti to v životě vyšlo - krásná holčička, všechno si dosyta užij, měsíce ubíhají…já milovala procházky s kočárkem (měla jsem oba kluky spící), takže jsem nachodila denně x-kilometrů, bylo to super..... :-D

Ale já tě asi moc nepotěším, protože jakmile ti začne chodit malá do školky, bude ten tvůj strach a obavy x-krát větší.....zaprvé jak to zvládne ve školce bez tebe (můj druhý synek od září obulí každé ráno, co jde do školky - naštěstí do 5 minut, co je u učitelky a já v šatně, už je dobrý), zadruhé a to nejhorší jsou ty školkové nemoci…nechci tě strašit, ale fakt si to užij TEĎ, dokud budeš 3 roky v klídku doma. Je pravda, že jakmile malá trochu odroste, tak třeba jí budeš víc rozumět, bude mluvit a tak…ale držím palce s tou školkou, to je teprve změna s velkým Z. :-D Ale když jsem to zvládla já - která se považuju za nejúzkostlivější a nejustrašenější matku široko daleko, tak ty určitě taky!!!!

Moc si užij malou holčičku!!!

 
Lotynka
Stálice 93 příspěvků 13.03.11 19:37
Byla jsem stejna

Ahoj, dost jsem se v tvem prispevku nasla. Mam hodne uzkostlivou povahu a opravdu jsem se prvni rok o synka strasne bala - manzel by mohl vypravet :-) Preslo to samo, ale nekdo mi rikal, ze to muze byt i znamka poporodni deprese, tak si kdyztak vygoogly i dalsi symptomy, jestli mas nejake dalsi. Ale ze sve zkusenosti vim, ze cim mene zacne byt miminko na tobe zavisle, tim o nej prestanes mit i takovy strach, i kdyz samozrejme strach zustane, ale neni to takova ta iracionalni panika, co jsem zazivala ze zacatku. Rozhodne nejsi takova sama, prejde to :-) Ted uz na to obdobi s manzelem vzpominame s usmevem, ale nekdy bylo docela krusno…

 
fisulenka  13.03.11 23:04

Ahoj, já si naopak myslím, že to není nenormální.....asi si tím projde každá máma, než si najde tu " zlatou střední ". Ono se to usadí a až poleví nadvláda hormonů, uvidíš, že se vše uklidní. Nesmíš být úzkostlivá, tím škodíš nejen sobě a manželovi, ale hlavně malé, tu to bude omezovat nejvíc.Přeju hodně štěstí a držím palce, taky jsem si lecčíms prošla a dnes po roce a půl to vše vidím jinak :-)

 
monisk  14.03.11 09:17
nepreháňať :o)

Ahoj, gratulujem k Nelinke :potlesk:
Mám už 18 mesačného syynčeka a od narodenia sa oňho bojím, to je prirodzené, ale všetko s mierou. Nemala som ani monitor dychu, každá mama je s dieťatkom prepojená, bola som v noci vždy hore pár sekúnd pred jeho zobudením… to pozná každá mamina :wink:
Manžel je hneď na druhom mieste po synčekovi, ale nikdy som ho nezanedbávala…aj on je dôležitou súčasťou nás troch! :srdce:
Držím palčeky :palec:

 
Alik111  14.03.11 13:34

To chce zkusit zapracovat na dalším mrňouskovi a strach o prvorozenou přejde. Rozdělí se mezi dvě děti a možná pak ani na žádné přehnané strachy nezbude čas! Gratuluju ke krásné holčičce!

 
madlenka73
Ukecaná baba ;) 2310 příspěvků 16.03.11 09:05

Strach o malinkou mám taky,také se ptám manžela,zda jí něco nemůže být,když se mi něco nezdá. Ale jinak jsem v pohodě,děti mám 4 a unavená jsem jen přiměřeně. Možná bys potřebovala někoho s kým si popovídáš,kamarádku nebo taky čerstvou maminku nebo možná i toho psychologa. Pokud je manžel tolerantní,tak to s tebou vydrží ale spíš bys to měla udělat kvůli sobě a nebýt tak upjatá. Ono to i to miminko vycítí,že nejsi v pohodě a také nebude. Tak hlavu vzhůru a raduj se z toho nádherného uzlíčku a starosti se snaž nepřipouštět,neboť ti to ten překrásnej zážitek kazí. Držím palečky,ať je lépe.

 
lnovako
Nováček 7 příspěvků 18.03.11 09:09

Děkuju!Já se snažím to tolik neřešit, jinak bych se z toho složila.o))Minulý víkend jsem si připadala jak blázen, ale teď už je líp. Malá je sice nemocná, ale co,přijít to někdy muselo a tu rýmu a kašel zmákneme:o)))Ka­marádky mám s malým miminkem jako Nelinka, ale nevídám je tak často. Mé rodiče a manžel mě nechápou. Tak jestli to bude horší, asi vyhledám toho psychologa. Chci si malé užívat a né stresovat s každou hloupostí.....

 
lnovako
Nováček 7 příspěvků 18.03.11 09:09

Taky jsem už o tom přemýšlela, že brzo začneme pracovat na dalším miminku.Děkuju moc.

 
omites
Extra třída :D 12258 příspěvků 22.03.11 12:03

Já jsem dokonce četla, že když pořád myslíš na to špatné a strachuješ, aby se něco nestalo, tak že se to nakonec stalo. Protože to jakoby přivoláš. Já mám doma tříměsíčního chlapečka, samozřejmě, že mám o něj strach. Ale taky si užívám ty chvilky sním, když se směje a povídá, když se sobě tulíme u kojení. No a v neposlední řadě nezapomínám na svého manžela, aby se necítil odstrčený. Jo a málem bych zapomněla, taky se musíme věnovat naší čivavě, aby nežárlila. Takže nejsem jenom já a miminko, ale všichni dohromady jsme rodina.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček