Máma, která není dost dobrá

Paradise  Vydáno: 13.08.13

Snažím se být dobrou mámou mým dvěma kulíčkům a mám pocit, že to nezvládám. Vždy jsem se považovala za „silnou“ osobnost s vlastním názorem a hlavně jsem vždy byla schopná své „špatné“ nálady zvládnout sama.

Když mi bylo 21 let, otěhotněla jsem zcela neplánovaně s přítelem, se kterým jsem 1,5 roku bydlela. V té době jsem chodila do školy a na částečný úvazek do práce, užívali jsme si společně života v rušné Praze a najednou jsme museli řešit, co miminkem uděláme. Téměř okamžitě jsem se dohodli, že se vezmeme a dítě si necháme. (O tom jak to probíhalo zase někdy jindy)

Dostudovala jsem a podala výpověď v práci, stejně jako v té době i můj manžel, a přestěhovali jsme se na maloměsto k mým rodičům. Manžel si našel novou práci a já si užívala konec těhotenství. Na miminko jsme se moc těšili. Když se malý Davídek narodil, byla jsem moc šťastná, ale bohužel jsem si vše představovala jednodušší, než to ve skutečnosti bylo. Noční vstávání, starost o miminko a o domácnost, nová role matky a počínající problémy ve vztazích…Přišla jsem si jako vymačkaný kyselý citron a musím se, ač nerada přiznat, že mi občas blesklo hlavou, jestli to je opravdu to, co jsem chtěla, a jestli to vše zvládnu.

Jako vždy jsem se z toho oklepala, problémům se postavila čelem a začala jsem si své dítko užívat. Jenže pak přišlo období, kdy měl jít Davídek do školky a já do práce. Všichni řešili, co jejich dítě umí a já si připadala neschopná a myslela jsem si, že to vše musím do kluka „nahustit“ za jediný měsíc. Navíc se mi nedařilo sehnat práci a můj pocit méněcennosti a neschopnosti rostl. Zase jsem se „hodila do normálu“ a vše fungovalo, jak mělo. Práce se našla, dítko nebylo tak neschopné a opožděné, jak jsem si myslela, ba naopak.

Dva roky nato nás napadlo pořídit si druhé dítě a kupodivu se to rychle podařilo, přes všechna úskalí a problémy vše probíhalo relativně v klidu. Snažili jsme se Davídkovi vše vysvětlit a trpělivě odpovídat na jeho všetečné otázky ohledně narození malého brášky. A když přišel den D a Davídek se poprvé setkal s Marečkem, bylo to tak roztomilé. Marek se Dádovi líbil, choval si ho, hladil a na vše se vyptával. I později doma mi se vším pomáhal a já se zase snažila Davídkovi co nejvíc věnovat, aby se necítil odstrčený. Jenže po týdnu nastal zlom. Dádík mě začal odmítat, přestože mi srdce krvácelo, říkala jsem si „Dej mu čas“. Chování syna se ale začlo zhoršovat. Začal být neposlušný, nesamostatný a trucovitý. Pomalu se utápím mezi zoufalstvím a nadějí. Nevím, zda mu to tolerovat a povolit mantinely nebo „přitvrdit“ a stanovit mu, že tudy cesta nevede. Poprvé jsem v situaci, které se nedokážu postavit a čelit jí, ve které se utápím.

Mrzí mě Davídkovo chování, jeho svéhlavost, vzdor a odmítání a ještě víc mě mrzí, že mi občas ujedou nervy a já „hážu“ příkazy a zákazy a můj milovaný kulíšek je z toho zmatený. Tak moc jsem se těšila, až budem doma všichni pohromadě, a teď jsem ráda, když si Dádu nebo Marka vezme na starost manžel a já se v klidu věnuji tomu druhému. Připadám si jako nejhorší máma na světě. Miluji obě své děti a moc bych chtěla je dobře vychovat a být jim oporou, ale u Davídka začínám mít pocit, že to nedokážu. Jsou dny, kdy je Marek hodný a David má dobrou náladu, to si potom hrajeme, dovádíme a smějeme se a z Davídka je zase můj malý kulíšek jako dřív. Ale pak jsou dny a bohužel jich je víc, kdy ať udělám cokoliv, tak nejsem dost dobrá. Snažím se si s tím nelámat hlavu, ale nějak mi to nejde. Je mi jasné, že už to nemůže být jako dřív a můj malý kulíšek si bude muset zvyknout. Bude si muset zvyknout, že teď už jsou dva moji milovaní kulíšci a já jsem máma jich obou.

Jen doufám, že se z toho dřív nezblázním.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
jezek1
Zasloužilá kecalka 627 příspěvků 13.08.13 01:50

Davídek je nejistý a navíc i žárlí, že tě nemá celou pro sebe. Seber zbytky sil a miluj ho na 200%, na mladšího si nechej jen 100%.Chval ho, jak je velkej, šikovnej, jak mu něco jde, říkej mu, podívej, Mareček se na tebe směje, jůůů, ten tě má rád. Dokud tomu mladší nerozumí, tak ho klidně po jídle plácej po zadečku na brkoše a brblej hezkým hlasem, ty si ale malý zlobidlo, ty ses pokadil, poblikal, ty mi přiděláváš tolik práce - podívej se na Marečka, jak je šikovnej a co už umí.
Prostě jim hraj divadýlko.
Jinak mně se starší zhoršil po narození bráchy taky, ale neboj, během pár let se to srovná a zase bude líp. Jen holt musíš teď tenhle chochološkov vydržet.

 
alli_li
Závislačka 3118 příspěvků 6 inzerátů 13.08.13 07:20

Ahojky, vím jak se cítíš. Taky mám dvě děcka od sebe 15 mesíců - takže vím jaký je to záhul. I když možná já od Tebe měla výhodu, že když jsem porodila druhorozeného syna, dcerce bylo 15 měsíců a nějaký žárlení neznala. Ale i tak je to někdy s nima nezvladatelné.
Neboj nejsi špatná matka, to vůbec ne - starší sourozenec jen žárlí, je mu líto že on už neni středem pozornosti a netočí se vše kolem něj - chce to čas, ale zároveň mít nastavený určitý pravidla, aby Ti to nepřerostlo přes hlavu. Naštěstí je Mareček ještě malý, tak bych ho „trošku odbývala“ a věnovala se naplno staršímu Danečkovi. Je pravda, že když mě se narodil syn, tak než vše začal chápat, tak jsem ho odbývala, abych se právě věnovala dcerce, hlavně mě naplno potřebovala, nebyla samostatná, učila jsem ji na nočník.
Děti jsem od sebe neodháněla, vždy chci ať si navzájem pomáhají, ať spolu spolupracují a nikdy nedělám mezi nima rozdíli! Když jeden něco provede - dostanou vynadáno oba dva - neřešit který z nich to udělal, nechci aby na sebe žalovali ale aby si vše řešili mezi sebou - a zatim se to daří, jsou výborný parťáci, i když občas umí pěkně lézt na nervy :-D
Pokud můžeš, odjeď si odpočinou někam na víkend, kde se můžeš znovu nastartovat, nikdo nejsme dokonalý ani my a ani naše děti.

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 13.08.13 09:42

To je normální vývoj sourozenců. Na palici je z toho většina mamin, jsou chvíle, kdy se člověk usmívá nad pohledem na své děti a jsou chvíle, kdy by je přerazil. Tak to bylo, je a bude. Nechápu proč pořád čtu tady poslední dobou, jsem špatná matka, nemůžu kojit, jsem špatná matka, dítě neposlouchá, jsem špatná matka, dítě snědlo trávu a já nevím co ještě. PaneBože, co je to špatná matka - alkoholička, feťačka, atd. Ale rozhodně to není máma, která si dělá starost, že jí něco nejde dle představ, které měla před narozením dětí. To je ŽIVOT.

 
Baby86
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 13.08.13 11:01

Kdybys nebyla dost dobra mama, nepremyslela bys nad tim. Tohle je proste jen blbe obdobi, ktere prejde. Obcas jsme z toho na blazinec urcite vsechny, jsme prece jenom lide. Preji hodne sil!

 
joaska  13.08.13 11:26

Holka neboj, je to všude stejné! :lol: Jsi skvělá máma, svoje děti miluješ, chceš je vychovat v dobré lidi. Jen ty výsledky nejsou vidět hned. Ale příjdou. :) Mně vždycky pomáhá si uvědomit, že funguje střídání lepších a horších období. :lol: Teď máš horší, takže bude líp. (mám dva kluky 4 měsíce a 28 měsíců) :kytka:

 
balestra
Závislačka 4476 příspěvků 13.08.13 12:03

Z deníčku mám pocit, že jsi fajn ženská. To se poddá!

 
Anýý
Ukecaná baba ;) 1058 příspěvků 13.08.13 13:23

Ahoj, je to normální s chováním prvorozeného, on to nedělá naschvál, jen se ocitl v situaci se kterou si neví rady a je „nešťastný“.Je třeba abys ho pochopila a pomohla mu, ikdyž to je někdy hodně těžké, znám to ;)

Doporučuji Ti přečíst si knihu „Prvorozené dítě“ od Jiřiny Prekopové a to co nejdříve (je to malá knížka, přelouskáš ji hned) a možná Ti pomůže pochopit jak se Davídek asi cítí :)

Přeji hodně štěstí!

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 13.08.13 14:19

@jenika1 Děkuju ti za tvůj příspěvek. Nemáme s malou zrovna fajn den, mně je blbě z menses a malá 22m se mi tu půl dopoledne válela po zemi a řvala a zuřila tak, až se z toho poblinkala. Ale jak čtu, stejně nejsem špatná :kytka:.

 
Gina108
Generální žvanilka 23595 příspěvků 13.08.13 16:24

Já stále nechápu, v čem nejsi dost dobrá a hlavně pro koho nejsi dost dobrá? :nevim: :nevim: :nevim: To ti jako ten starší vyčetl, že nejsi dost dobrá, nebo manžel ti něco řekl, nebo nejsi dost dobrá sama pro sebe? :nevim:

 
Cooolooorka
Zasloužilá kecalka 987 příspěvků 13.08.13 19:14

Určitě špatná máma nejste, ba naopak..nemějte pocit, že na to nestačíte, protože to tak není. Začnete se v tom utápět a nakonec o tom sama sebe i přesvědčíte.. Držím Vám palce, pevně věřím, že to zvládnete..-jen si víc věřte :)

 
nepř. Nikii  13.08.13 19:53

Můžu s odstupem času říct - vychováš z nich dobré lidi. Jak tu někdo napsal, všechno se poddá časem a hlavně teprve uvidíš výsledky toho, co teď děláš. A o čem máš někdy pocit, že nemá smysl, že to je selhání, házení hrachu a tak..
Není.
Uvidíš.
A já ti držím palce.
Odfrkni si jak jen to jde, tu energii potřebuješ především ty. Děti vnímají, vstřebávají pomalu i hekticky zároveň.
 NiKi

 
nepř. Nikii  13.08.13 19:55

… Abych byla konkrétní, výsledky tebou popisovaného chocholouškova jsem začala spatřovat, když jednomu bylo tak 6, druhému 3 roky…
Jak už to nejsou afektovaný mimina, ale trošku lidi, poberou rozum. Budeš koukat, jaký „úroky“ ti z nich vylezou…

 
Paradise
Závislačka 3529 příspěvků 14.08.13 08:46

Děkuju všem za komentáře, možná jsem zvolila špatný nadpis. Deníček jak mnohé pochopily jsem psala v citovém rozpoložení, kdy starší žárlil a v té době jsem si přišla jako když nejsem dost dobrá, dával mi to najevo, raději byl se všemi ostatními, raději se s nimi bavil a chtěl je. Jasné fungují hormony, ale stejně i teď mě provází myšlenky, zda v dnešní době budu schopná z nich vychovat slušné chlapy. Navíc starší je velmi temperamentní, tvrdohlavý a kolikrát mi to „dává sežrat“.Ale je pravda, že se snažím vydat ze sebe to nejlepší, aby jsem je ukočírovala.

Edit: deníček byl napsát těsně po příchodu z porodnice, dnes po měsíci a půl je situace trochu lepší, starší se smířil s bráškou i nastalou situací a už „jančí“ jen sem tam. Ale když už jsem ho měla napsaný nedalo mi to ho sem nedat, třeba pro klid duše ostatním, které se v dané chvíli cítí či ctily stejně jako já. :mavam: :mrgreen:

 
40
Kecalka 394 příspěvků 11.07.14 18:22

Ahoj :-) Zaujala jsi mě svými inteligentními příspěvky na diskusi, tak jsem se na tebe podívala trochu blíže a přečetla si tvůj deníček :-) Jak to vypadá s Davídkem a Marečkem dnes po necelém roce? A zjistila jsi si na toto téma něco z oblasti dětské psychologie. Mimochodem dětského psychologa jsem se starším synem také navštěvovala, abychom toho snad neměli málo :-P Taky mám doma malého ráčka, jen o rok staršího než ty :-) Sourozenecké žárlení řešit nemusím, neboť starší syn je téměř o 19 let starší, ale jsou to taky tak trochu boje v jejich společném pokojíčku. Pořád poslouchám, nelez tam, nech toho, buď zticha, ty tak zlobíš…Musela jsem staršímu jedináčkovi několikrát vysvětlit, že už není všechno jeho, že se musí o svůj pokoj dělit a že se nebude vše točit jen kolem něj :-D No ale svého malého brášku moc miluje a určitě je moc rád, že ho má :-D

Příspěvek upraven 11.07.14 v 18:24

 
Paradise
Závislačka 3529 příspěvků 30.07.14 22:29

@40 :mavam: mám takovou neřest, psát deníčky v šíleném depresivním rozpoložení, pomáhá mi to zbavit se myšlenek, které mi běhají hlavou, bohužel to dle toho později i vypadá :mrgreen:

Davídek se s příchodem brášky vyrovnal nakonec skvěle, dnes je to jeho miláček, pomáhá mi s ním, když vařím hrajou si spolu v pokojíčku, Dáda ho rád krmí, přebaluje a učí ho lumpárny, Mára je na oplátku velmi učenlivý :lol:

Strach, abych z nich zvládla vychovat dobré chlapy, lidi tu samozřejmě stále je, ale ten pociťuje každý rodič. :srdce:

Davídkův temperament se sice nezměnšil :jazyk: ale daří se mi ho ukočírovat v oblastech, které mu do života moc dobrého nepřinesou. Zkouší to, kam až ho nechám zajít, odmlouvá, zkoumá, ale je to normální vývoj šestiletého kluka.

Asi jsem se i já sama potřebovala srovnat se situací, že už nemám jedno, ale dvě děti a urovnat si v sobě kam teď chci a budu směřovat, což se mi podařilo a možná i proto se teď s odstupem času na mnohé dívám zcela jinak. :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele