Mami... Část první

Milka111  Vydáno: 29.10.16

Bojovala jsi dlouho, statečně, ale málo. Přes to všechno tě miluji.

Pamatuji si jeden malý úryvek z dob, kdy mi byly 4 roky. Přišla si z práce, ze solárka, voněla jsi kvítím, a já se sestrou jsme ti namazali chleba. Tak nějak velmi pofiderně, byla to velmi tlustá vrstva, máslo téměř všude a čaj s vodou z kohoutku. :-)

Ovšem, usmála ses na nás, objala jsi nás, a snědla jsi to. Dones si říkám, že ti to asi moc nechutnalo. :-) Pak jsem měla zlomenou ruku a chtěla jít ven, nemohla jsem. Seděla jsem na balkoně a ty jsi mi dávala sladkosti, které jsi musela ale schovávat. Otec by nám to snědl. Byl to zlý člověk, vím, že tě bil, a nám dával studené jídlo. Pamatuji si tu hnusnou hrachovou kaši, a to, když zničil mé odlitky nožiček a ručiček. Všechny peníze propil a nájem neplatil.

Teď už vím, že ti pak přišel dopis, že se musíme vystěhovat za velký dluh. Otec chodil domů opilý a moc moc tě bil. Objevil se ovšem tvůj pravý táta, kterého jsi dřív neznala a nabídl ti pomoc. Půjdeme bydlet k němu, dluh zaplatí a všechno bude krásné. Opravdu?

S otcem ses rozvedla, a já už ho nikdy neviděla a ani nechci. Vím, neměla jsi ani lehké dětství. Jako malá ses musela starat jako nejstarší o sourozence, sháněla jídlo, a máma tě dávala do sklepa. Bylo těžké se s tím smířit - rozumím.

Děda se o nás staral a prvních pár let bylo skvělých. Ale to se mělo změnit. Časem jsi začala mizet po nocích i s dědou někam, nevěděli jsme ještě, kam. Domů jste chodili v divném stavu, začala jsi kouřit, zamykali jste nás v jedné místnosti s chlebem se sádlem. A mně začala chybět moje maminka, která voněla kvítím.

Čím jsme byli starší, tím nám přibilo spoustu práce, na statku, kydat hnůj, plít, dojit, seno, tráva, uklízet, zametat, a ven? No to teda v žádném případě.

Začali jste být zlí, ale vždy jen v době, kdy jste byli opilí. Děda tě začal mlátit.
Stála jsem kolikrát s telefonem, který jsem vzala ze stolku, a chtěla vytočit policajty. Neměla jsem odvahu, a tak jen koukala na krev a na to, jak ležíš v záchvatu na zemi, a brečela.

Museli jsme klečet a říkat, že už budeme hodné, ale vždyť jsme nic nedělaly! Děda nám dával za vinu, že jsi nemocná. Když ostatní děti měly noc, my jsme tam musely na ty všechny hrůzy koukat. Ale jelikož jsem byla mladší, kolikrát jste mě nechali spát, a já o některých věcech ani nevím.

Nad dveřmi jsme měli kříž, klečela jsem pod ním nad dlaždičkách a prosila. „Prosím, ať ji už nechá být, prosím ať je zdravá, ať ji zase neodvezou.“ Taky abyste nepili. Bylo mi to vždy absolutně k ničemu.

Bylo to čím dál horší, i když radost jste mi udělali. Dovezli jste mi kočku, a já za ni byla tak vděčná. Sestra si se mnou vůbec nehrála, téměř na mě kašlala, tak jsem si ke své Sisi, tak jsem ji pojmenovala, udělala velkou citovou vazbu. Hrála jsem si s ní každý den, a ať mi každý říká, co chce, Sisi byla velmi inteligentní.

Když jsem šla do školy, doprovodila mě ke vratům, když jsem přicházela, čekala před dveřmi, a ani se ode mě nehnula. Když jsem jí řekla, ať se jde najíst a pak přijde, udělala to. Nechápu to, ale bylo to tak. Vždy mi nosila koťátka, ale se zavřenýma očima. To děda je zabíjel, říkal, že kdyby donesla s otevřenýma, neudělal by to. Tudíž jsem ji stále dokola říkala, ať mi je donese s otevřenými a děda, že je nechá.

Naučila jsem se být jen se Sisi, ale ta se mi někam mizela, ležela jsem na posteli a ona mi přinesla kotata-s otevřenýma očima. opravdu! koukala sem na ten zázrak a ted vím, že to bylo znamení, zlomový bod v mém životě. Měla jsem je tam všechny v posteli a měla strach co až přijedou? slíbila jsem jí že jí je nechají, ale můžu tomu věřit? Přijeli, mamka slyšela mnoukaní v mé posteli a našla je, donesla je dolů dědovi, a děda je opravdu nechal. dostali svou bednu a já se o ně starala. To co jsem své Sisi slíbila se dodrželo.

Měsíc po tomhle nás vzali do hospody, kam jsem opravdu nechodila ráda. Dělali tam, jak nás milují, a my se děsili, co bude, až dojedeme domů. Nasedli jsme do auta, děda řídil opilý, vjeli jsme do vrat domů.

A já říkám: „Pozor, Sisi!“

Děda: „Však ona uhne!“

Byla už stará, měla 13 let, neuhnula. Zajel mi ji před mýma očima. Sisi podlehla zraněním a přes noc zemřela. Nesmířila jsem se s tím, byla jsem malá, a dědu jsem za tohle nesnášela. Zabil mi jedinou kamarádku. Zbyla mi koťátka, asi cítila, že přijde smrt, a proto splnila mé přání. Ani jedno z nich ale nikdy nebylo jako ona.

Věděla jsem, že budete odjíždět už během dopoledne. Milovala jsem rána, protože jsi to zase byla ty, ta úžasná máma. Tak, jak jsem tě znala. Ve škole se mi posmívali, protože jsem chodila hrozně oblečená. Říkali mi chudáčku, špíno a tak všemožně.

Pomůcky a vše potřebné jsem ale vždy měla, až na to, že jsem nikdy nejela na školu v přírodě či lyžák. Kolikrát u nás byla sociální, sousedi volali, ale nikdy se nic neprokázalo, jelikož jsme se sestrou nic neřekli.

Vždy když jste odjeli, a já si udělala svou práci, utekla jsem k sousedovi. Starší pán, hrozně hodný, dával mi kytičky, které jsem si sázela. Nikdy jsem mu neřekla, co se děje. Ale asi to věděl, přidělal mi houpačku na strom, a já vždy vzala jeho pejsky a utíkala s nimi do lesa. Ta volnost… Věřil mi.

Svěřil mi je do rukou a já se nemusela ani ptát, nechával odemčena vrátka, vždy jsem vešla, vzala je a šla, aniž by mě viděl. Ale on věděl, že je mám já. Já si při tom i splnila úkoly do školy, dřív se dělal ten herbář. :-) Nyní už pan Kotas nežije, ale myslím na vás! Děkuji za vše!

Ležela jsem v posteli, sestra byla s dědou ve chlévě. Slyšela jsem hlas: „Miladko, Mil…“

Nedalo mi to, něco mi říkalo: „Zvedni se a jdi se podívat na mamku.“

Šla jsem tam - byla v záchvatu. Běžela jsem pro dědu. Přišel nahoru profackoval ji a mírně ji teda probral. Já byla v posteli, šel za mnou, že za to můžu já, že jsem zlá. Dal mi pěstí do hlavy. Akorát jsem viděla mamku, jak se ke mě plazí, a říká: „Miládku mi nech být.“

Vylezla ke mně a bránila mě svým tělem. Ovšem pak zkolabovala a odvezla ji záchranka. Slyšela jsem pak pana doktora, jak říká: „Má 2 procenta života, letí pro ni vrtulník, nutný převoz do Prahy. Nevíme, zda to přežije.“

Měla jsi vodu na plicích, ale díky bohu jsi přežila.

Byl pak den, který rozhodl o všech dalších událostech. Sestra měla narozeniny, přijeli jste dopoledne domů a dali jí Mp3 s tím, že se to oslaví později a opět odjeli. Den před tím sestra přišla později domů.

Když přijeli, byli opravdu hodně moc opilí, zavolali si ji a vyčítali, kde byla. Řekla, že se jí zpozdil autobus. Nevěřili jí, křičeli, moc křičeli. Pak jí řekli, ať napustí mamce vodu. Napustila ji. Řekli jí, že co si dovoluje tam dávat tak málo vody. Že ať zajde pro mě, že chcou se mnou mluvit. Přišla jsem tam. Musely jsme klečet a říkat, že už budeme hodné, omlouváme se.

Bil jsi nás. Šel jsi za sestrou, uchopil ji a začal ji topit. Naštěstí si ji pak pustil, kopal jsi do ní, pěsti a to všechno. Mě mamka škrtila u skříně, a moje oči ti říkaly, co se to děje? Proč? Mami, jsem malá nedělej mi to! Přesně si nepamatuji, jak ta noc skončila. Vím, jen že za to, co se dělo, mohly dva pohřby v ten den. Mamce zemřela mamka i nevlastní otec. Dělo se toho hodně, přesto mamku miluji nade vše. Neuměla se bránit. A sama nevěděla, kudy kam.

Pak se pár dnů nic nedělo. Seděla jsem ve třídě a vytáhli mě do ředitelny. Tam seděla sestra. Děti z její třídy daly do schránky důvěry dopis, že máme všude modřiny. Seděly tam sociální pracovníci, prostě spousta lidí. A ptali se. Musely jsme se rozhodnout, zda chceme do dětského domova.

Má odpověď zněla, že pokud jde sestra, tak i já. Jely jsme domů sbalily se a čekali na auto. Přijeli sociální a policisté. Nikdo nebyl doma. Nechali tam list papíru, a odvezli nás. Lepší život? Nová cesta? asi ne.

Ale o tom až příště.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
DanielaD
Kecalka 413 příspěvků 29.10.16 00:14

Moc smutné :srdce:

 
Divver
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 29.10.16 02:19

:,( :,( :,( mic me to mrzi

 
mayecka
Zasloužilá kecalka 841 příspěvků 29.10.16 02:57

Si silna zena, ktera toho ma strasne hodne za sebou :hug: Urcite veci by deti nemeli zazit, ale bohuzel dnesni svet je jaky je :,(
Je mi to hrozne lito, placu za tebe a tve utrpeni z detstvi a hrozne moc uprimne doufam, ze nyni si stastna :srdce:
Drz se a mnoho sil do zivota a hlavne UZ JEN STESTICKO :hug: :hug: :hug:

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 29.10.16 07:55

Jezisi, strasne! Je mi to moc lito. :hug: Uz je jasne, odkud velmi pravdepodobne prameni tvuj strach ze sklepa :(. Mas toho za sebou opravdu hodne. Nedovol, aby te to nekdy zlomilo. Mas muj obdiv zenska!

 
Fassatka
Kecalka 465 příspěvků 29.10.16 08:34

Promn, ale to snad ani není možné. Tvá matka nebyla máma, ale zvíře.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 29.10.16 08:51

:,( :,( :,( Smutne, doufam, ze jsi uz ted v nejlepsim poradku. Zadne dite nesmi takto trpet :?

 
quinsley
Zasloužilá kecalka 559 příspěvků 11 inzerátů 29.10.16 08:58

To je naprosto strašlivé, jak se k tobě a sestře rodiče chovali!!!
Dospělí vždycky mají zodpovědnost za to, jak se chovají ke svým dětem!!!
Jako máma vím, že dítě potřebuje lásku, podporu, pochopení. Potřebuje pomazlit, osušit slzičky a obejmout, když se mu něco nepovede.
Dítě si má bezstarostně hrát a dovádět.
Je mi z toho smutno a úzko, jaké svi*ě dokážou dospělí být. :,(

 
Tichošlápek
Závislačka 2824 příspěvků 29.10.16 09:20

To je nechutný. A za to, ze te matka skrti nemohou dva pohřby, ale to, ze je labilní mrcha

 
Shari81
Kelišová 5338 příspěvků 29.10.16 09:27
:,( :,( :,( :hug:
 
ospalámyš
Závislačka 3079 příspěvků 29.10.16 10:39

Je mi to líto, je to strašný, týrání, alkoholismus. Ať měla tvoje máma za sebou cokoliv, tak normální a milující máma své dítě neškrtí ani když jí umře půlka rodiny.
Fascinuje mě, že to nakonec řešily děti ze třídy, ale žádný dospělý z okolí se neozval, smutný.

Tak snad se ti to rodinné prokletí podaří zlomit a ke svým dětem se budeš chovat hezky a budou mít na rozdíl od tebe šťastné dětství. Držím pěsti.

 
Kobliha51
Extra třída :D 10507 příspěvků 29.10.16 10:44

Je to pravda a nebo povídka?

 
Pipilota Citrónie
Kecalka 335 příspěvků 29.10.16 11:33

Holčičko malá, posílám velké objetí a pohlazení po vláskách a držela bych tě v náručí dlouho a dlouho. Vím, že už jsi dospělá žena, stejně je tam ta malá holčička někde schovaná. Přeji ti, ať najdeš klid a ať už tvůj život provází jen štěstí a láska. :hug:

 
Milka111
Kecalka 303 příspěvků 29.10.16 11:37

@Kobliha51 je to pravda, v živote bych si neco takového nevyyslela bude i poračování…

 
RadkaEm
Kecalka 110 příspěvků 29.10.16 11:42

Ježíš…to je dost drsný.
Způsob, jakým jsi to napsala…ta věcná syrovost…dodává tomu autentičnost a přivádí do mírného šoku. A těch pár pravopisných chyb ztrácí na důležitosti.
Tohle nechce nikdo zažít. A přesto se to děje. Velmi smutný příběh.

 
Milka111
Kecalka 303 příspěvků 29.10.16 11:56

@Pipilota Citrónie Děkuji, zahřálo mne to u srdíčka :srdce:

 
Alušáček
Ukecaná baba ;) 1871 příspěvků 29.10.16 14:56

Moc smutné. Prožila jsi kruté dětství, přeju ti aby tvůj život byl už jen samé štěstí :hug: Svou matku neomlouvej, nezaslouží si to…

 
Kobliha51
Extra třída :D 10507 příspěvků 29.10.16 15:36

@Milka111
Někdy tu bývají i povídky, tak proto se ptám. Tvůj příběh je opravdu děsivý a vždycky, když něco podobného čtu tak se v duchu ptám, kde byli ti lidé okolo, že neviděli, jak hrozný život žijete. :hug: Nemohla bych takovou matku mít ráda. Odepsala bych ji.

 
123Soňa
Kecalka 229 příspěvků 29.10.16 17:27

Moc mě to mrzí a omlouvám se, že když jsem si přečetla předchozí deníček, myslela jsem, že jsi tele. Teď dává sakra smysl. Strašně moc doufám, že nyní je vše dobré. Ikdyž tohle prostě psychické následky zanechá. Uf.

 
lisma
Ukecaná baba ;) 2300 příspěvků 29.10.16 17:46

Nechápem, ako je možné, že dokážeš svoju mamu milovať. Musíš mať veľké srdce, klobúk dole. Tá moja mi nerobila ani zďaleka tak hrozné veci, ale ublížila mi a lásku k nej už asi nikdy cítiť nebudem. Možno jej raz dokážem odpustiť, ale zatiaľ ten čas neprišiel.

 
pe-terka
Echt Kelišová 8191 příspěvků 29.10.16 18:17

Ježíš to je hrozný :? Je mi to moc líto…

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1253 příspěvků 29.10.16 20:23

Nemám slov..je to hrozne a zadne dite by to nemelo zazit. Bohuzel realita je jina :(. Cim jsem starsi, tim vic nesnasim „chlast“. Dělá z lidí zrudy. Pockam si na pokracovani denicku.

 
Aslei
Zasloužilá kecalka 583 příspěvků 29.10.16 20:59

:,( úplně mám husinu na rukou, moc smutné

 
En.Joy
Kecalka 435 příspěvků 29.10.16 21:15

Dechberouci příběh, tolik jsi toho prozila! Moc se tesim na pokračování! podle stylu jakym pises bych řekla, že ses nakonec v živote neztratila a i přes všechnu tu hrůzu jsi inteligentní a zijes pěkný život. snad mi to Tvé další deníčky potvrdí. :kytka:

 
Merenwen
Ukecaná baba ;) 1018 příspěvků 29.10.16 21:36

No…tak tohle mě dostalo. Při čtení toho, že tě vlastní matka škrtila, mi tuhla krev v žilách. To je otřesné a opravdu tě obdivuji, že i po tomto traumatizujícím zážitku, máš svou matku dále ráda. Tohle si neumím ani představit :nevim: Jak už někdo psal, asi máš opravdu velké srdce.

 
alena36
Ukecaná baba ;) 1112 příspěvků 1 inzerát 30.10.16 22:08

Nechápu, jak se někdo takhle může chovat k dětem a navíc její nejbližší, kteří by děti měli chránit.
HOLKA drž se a nenech své děti nikdy trpět.

 
hanyny
Ukecaná baba ;) 1176 příspěvků 30.10.16 22:08

Je až neuvěřitelné, kolik toho jeden člověk unese. Také jsem až teď pochopila ten strach z toho sklepa, když jsem neznala pozadí, tak mi to přišlo hrozně uhozené, takto se bát.
Těžko se hledají slova útěchy, když jsme tím neprošly a nedokážeme si ani zdánlivě představit ty hrůzy, které sis musela prožít. :hug:

 
mlejnice01
Stálice 65 příspěvků 01.11.16 13:09
:hug: :hug: :hug:
 
Rarada
Nováček 1 příspěvek 02.11.16 12:47

Nechápu, jak se může něco takového dít… Přeju Ti do života už jen samé štěstí a hlavně lásky :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele