Jejda to je fofr, Lesino díky !
Jiřina
Ahoj vespolek,
Hlásím se po vydařené dovolené v Beskydech. Sice už je dovolená
přehlušena dalšími zážitky (viz minulý deníček), ale vše mám zapsané
na papírkách, tak snad to zvládnu
) Vezmu to postupně, den po dni, jestli vás to bude bavit – varuju, bude
to dlouhé …
Den první – pátek 14.8.
Hurá, odjíždíme. Ráno jsme vstali v 8, děti chrní, v poklidu
dobalujeme, ve čtvrt na deset jdeme děti vyhnat z pelechů, rychlá snídaně
a jedeme. Po D1 to jde hladce, jen před Brnem sekají trávu, 3 km zúžené
do dvou pruhů, hodinové zdržení. Za Brnem na McDonaldu děláme první
přestávku, je tam skluzavka, takže jsme dali něco málo nezdravé stravy
(stejně tomu nemůžu přijít na chuť), děti se trošku protáhly a jedeme
dál. Původně jsem měla v plánu navštívit v Olomouci (v rámci
odpočinku během cesty) kamarádku Danu, co s náma byla jejich rodina na
vodě. Nicméně když jsem to s ní na konci vody probírala, netvářila se
nijak nadšeně. Jaké bylo překvapení, když mi ráno píše, že nás
čekají !!! Nám už se tam zase nechtělo, ale volala, že děti se těší,
tak nezbylo než se vydat na jejich zahrádku kousek od Olomouce. Aspoň jsme se
tam najedli, děti si zaskákaly na trampolíně, my s Danou prohovořily
plánované hory na zimu, a jede se dál. Hladce … až ke Starému Jičínu,
kde to popojíždí a tři kilometry opět jedeme hodinu. Konečně v půl
šesté dorážíme do Visalají. Hned nás paní domácí vítá. V penzionu
Beskýdek (www.beskydek.cz)
pronajímají pět pokojů, ten náš je sice přesně jak na fotkách, ale zdá
se jaksi menší. Ale útulný. V první místnosti je rozložený gauč, stůl
a kuchyňský koutek (ale výborně řešený, takže se tam krásně vejde
veškeré vybavení, co jsme si přivezli), odtud se jde do druhé místnosti,
kde je letiště pro 4 osoby (super) a odtud se jde do koupelny. S koupelnou
má problém náš 190 cm vysoký tatínek, jak je to v podkroví a šikmý
strop, při koupeli ve vaně musí provádět náročné gymnastické cviky,
pětkrát se o něco praští, nadává … Také není díky výšce a
nízkému stropu schopen použít záchod vestoje, protože se tam prostě
nevejde (my holky se tam sice vejdeme, ale zase neumíme použít záchod
vestoje). Takže chodí i na malou jako holky a pokaždé to musí náležitě
komentovat, že. No nic, nanosíme bagáž a jdeme na procházku, k hotelu
Visalaje je to kousek, mají tam dvě placky (alias dřevěné turistické
známky), pivo, zmrzku a minizoo – holandské zakrslé kozičky a ovečku,
některé kozičky běhají volně venku a mohou se krmit mrkví, jablíčkem
či tvrdým chlebem, které ovšem dnes ještě nemáme, musíme se příště
vrátit
)) Po návratu rychle polívku k večeři, děti se chtějí podívat na
pohádku na DVD, tatínek prudí, že se na to dívat nechce, tak jde spát do
vedlejší místnosti. My se dokoukáme, dám Haničce předposlední dárek
k narozeninám (super knížka, jak se ukázalo – od Markéty Zinnerové
Kočka Linda, poklad rodiny). Přečteme první kapitolu a jdeme spát. Ve
čtyřech se tam vejdeme dobře, jen kdyby celou noc někdo nechrápal, že,
takže od druhého dne tam spíme jen ve třech a tatínek je vystrčen do azylu
do přední místnosti.
Den druhý – sobota
Haničce jsem slíbila poslední dárek k svátku. Ponožky s koťátkem
Hello Kitty. Když jí je radostně předám, zklamaně řekne, že fuj to
nechci to je hnusný. No ale já už vím, že to rozchodí, taky že jo,
navlíkne si ponožky na nožky a celý týden nechce jiné. Stanou se jejími
nejoblíbenějšími, jak jinak. Potvora, nemůže nad dárečkem jásat hned,
nemůže, musí si na něj nejdřív zvyknout (no stejně nevděčná jako já,
dalo by se říct
))
V 9 jsme v autě a jedeme na první výlet, zřícenina Hukvaldy. Omylem
jedeme jinudy než jsme chtěli a tím našli mnohem lepší cestu. Hukvaldy
nejsou z dálky vůbec vidět. Kopec jak blázen, až si říkáme, že si
z nás někdo dělá legraci. Na tomhle kopci žádný hrad není. Ale je.
Krásná obrovská zřícenina. Trvá přes hodinu, než ji celou prolezeme.
Jíra si zastřílel z kuše, Hanička nechtěla, že prý si vybere něco co
jí koupím. V jediném stánku si nevybrala a zbytek dne prudí, že chce
ještě nějaký dárečéééék. Dále jdeme do hukvaldského tropiku, čekali
jsme trošku víc, je to soukromá zahrada a tam spousta kytiček a pár
zvířátek. Hlavně papoušci, obrovský – kakadu, ara, a dokonce mluví,
tak to je docela sranda. Taky pumu mají. V poutačích inzerovali, že každé
dítě dostane dárek, děti už si malujou, co to asi bude – říkám jim
určitě něco malého, ať nejste zklamaní, no samozřejmě že z pavích per
zklamaní jsou, i když jsou nádherný. Jako druhý dnes jedeme na Štramberk.
Jenže ouha, město narvané, slaví se 650 let města. Nicméně mají další
tři placky. Je vedro, musí se jít dáááleko přes celé město, děti bolí
nožičky, Hanička kňourá, že si chce něco koupit. Vylezeme na věž,
krásný výhled, příjemné, nicméně z té chůze nahoru a hlavně dolů
mě už taky bolí nohy a hlavně se mi hrozně třesou. Konečně Haničku
uspokojíme, vybrala si dřevěné hodiny, prý se bude učit kolik je hodin
)) Tak je od ní na chvíli klid.
Už máme taky hlad, jsou tři hodiny a pořád jsme nenašli vhodnou hospodu, kde by se dalo najíst. Tatínek si vybavuje, že jsme ráno někde cestou viděli ceduli grilovaná žebírka, jenže kde? Ale vzpomněli jsme si a dokonce i našli. Veliké venkovní sezení, z budovy dýchá tak trochu ještě socialismus, obsluze se moc nechce. Nicméně venku je příjemně a hlavně je tam kolotoč. Ale jaký ! Klasický řetízkový kolotoč, co bývají na pouti, ale bez pohonu. Chtějí-li se děti točit, musí nějaký rodič kolotoč roztočit – bafnout za sedačku a běhat dokola. Je to docela legrace. Točím chvilku děti, za chvilku jich je tam pět, běhám dokola, no k popukání. Na závěr je dětí snad osm, ale střídáme se s jiným tatínkem a maminkou, fakt nádherný uvolnění. Jídlo mají skvělý, grilovaný žebra a křidýlka, takže jsme se i báječně najedli. Pak ještě spěcháme na nákup, neb jsme si žádné zásoby nepřivezli, na večer koupíme naložené steaky a budeme dělat ohýnek. Před chalupou je hezké sezení, ohniště, ruské kuželky. U nich malá holčička, Hanička mi přijde pošeptat, že by si s ní chtěla hrát a co má dělat. Radím, ať se zeptá, jak se jmenuje, řekne taky jak se jmenuje, pak ať se zeptá, odkud je, jestli chodí do školy … Rozběhla se asi třikrát a zase se vrátila. Pak vykročila pevným krokem a slyším – jak se jmenuješ? Adélka. Já Hanička. A kolik ti je? Šest. Mně pět a půl. A chodíš do školky? Už půjdu do školy. Můžu si s tebou hrát? Jo můžeš. No nemají to ty děti trošku jednodušší? Bohužel ani ne za půl hodiny pro Adélku přišel tatínek a ani se nestihla rozloučit.
Den třetí – neděle
Kam dnes? Chtěli jsme do Rožnova pod Radhoštěm do skanzenu. Jenže je
víkend a navíc mám zjištěno, že tam má být zrovna tento víkend jarmark.
Bude tam tolik lidí jako ve Štramberku? To nepřežiju. Nakonec to riskujeme a
vyrážíme. Naviguju špatnou cestou, takže se trošku povozíme po Beskydech,
ale zato jedeme podél nádrže Šance, kocháme se krásnou krajinou.
V Rožnově narváno, nicméně podařilo se nám šikovně zaparkovat za rohem
od hlavního vchodu, a navíc zadarmo. Kupujeme vstupenky na dva okruhy.
V dřevěném městečku je ten jarmark. Dá se snést a nejen to, je
přínosem. Projdeme kostelík, pak v amfiteátru zrovna vystupují rytíři.
Krásný starověký kolotoč – jako řetízkáč, ale místo sedaček na
řetízkách jsou na lanech zavěšení koníci a loďky. Nemůžeme vynechat,
jasně že ne. Zatímco se děti točí, tatínek si u stánku koupí
dřevěný meč na nadcházející rodinnou akci. Šikovný způsob, jak
obstarat Jírovi meč i přes nechuť maminky, ne? Poobědváme výtečné
klobásky, děti mají pochvalu, krásně jedí a nikdo nepindá, že chce
vlastní tácek, hořčici a podobně, i chlebíček si roztrhnou napůl a
výjimečně i snědí. Pak se zrovna nachomýtneme k loutkové pohádce
o kocourovi, je to vtipné, dětem se moc líbí, smějou se i dospělí. Pak
rychle projít zbytek, viděli jsme vodníka, jak vozí děti na pramici, ale
když jsme k němu došli, naštěstí (či bohužel?) zrovna někam zmizel.
Když dětem říkám, že šel asi ukládat dušičky z těch utopených
dětí, už nenaléhají, že se taky chtějí svézt
) Ještě máme vstupenky do Valašské dědiny, ta je taky krásná, delší
okruh mezi různýma chaloupkama, buď se do nich dá jen nakouknout, nebo
i vstoupit a pak je uvnitř vždy někdo stylově oblečen … Takže jdeme do
školy, kde je venkovský učitel a zkouší Jíru, jak umí písmenka…
v mlýně je opravdický mlynář a vypráví nám, kolik čertů ve mlýně
bydlí, nádherná autentická pověst. Žabí moč se prý jmenoval ten
nejhorší čert
)) V jiné chalupě je babka kořenářka, prodává tam bylinky, všechno se
dá prolézt, no prostě nádhera.
Ve 4 skanzen opouštíme a je nám jasné, že se nám nepodaří projet
kolem dětského lanového parku, aniž bychom se zastavili. Zaplatíme tedy
30 Kč za každé dítě a necháme je dovádět na prolejzačkách,
trampolínách, dlouhatánské klouzačce a sami si dáme pivo. Pak Jíra
přiběhne, že chtějí na skákací hrad, ale že se tam ještě platí.
Kolik, ptáme se. Prý 8 korun. To je nějaký divný, ale říkáme mu, že
nic dalšího platit nebudeme. Když si je jdeme vyzvednout, ukáže se, že je
tam napsáno Max 8 osob. Takže ne korun, hurá hurá, honem na skákací hrad
a další půlhodina v čoudu
)))
Cestou to vezmeme přes Čeladnou, dnes je to přesně 5 let, co tam měla v altánku u penzionu U Holubů moje sestra svatbu. Vzpomínáme, ukazujeme to dětem (byli tenkrát ještě oba v kočárku), dokonce nás překvapí, kolik míst poznáváme – tady jsme byli nakupovat Jírovi pistolku, tady jsme chodili ke studánce, najednou je to jak když se pustí starý film a všechno se to vybavuje. Samotný penzion je po rekonstrukci, interiér bychom nepoznali, I venkovní sezení je jiné. Dáme si aspoň birel, vzpomínáme, je nám moc příjemně, Beskydy všude kolem nás.
Večer sedíme před naší chalupou, večeři jsme si přišli sníst ven, ale divíme se, že si k nám nikdo ze spolubydlících nepřisedne. Nikdo se kamarádit nechce. Docela nám to chybí. Manžel pak docela nadává, že ty večery stojí za prd. Přitom to není až tak pravda, já bych se zabavila snadno, třeba bych se připojila na net, je tu televize, ale jediná stanice jde chytit Nova, což je jako by nebylo nic. Hospoda nikde, kamarádi nikde, tatínek se nám nudí. Naštěstí jen po večerech, to se dá vydržet. Každopádně padá rozhodnutí, že příště musíme jet s někým známým, spoléhat se, že se seznámíme, nemá smysl. Lidi se přátelit nechtějí.
Den čtvrtý – pondělí
Dnes jdeme na výlet do přírody, protože v pondělí je všude zavírací
den. Máme v plánu okruh pralesem Mionší. Jíra z názvu usuzuje, že
Mionší je indiánská kočička
) Okruh má 7 km a dle popisu ho obejdeme za 3–4 hodiny. V 10 vyrážíme
z parkoviště, za náma jakási dvojice. Nějak nás nemůžou dohnat
)) Tatínek na:,–(í tempo, každé dítě za jednu ruku, já sotva
stačím. Sice neustále někdo kňourá, že bolí nožičky blablabla, jde se
pořád do kopce, ale u každé informační tabule (je jich po cestě 10)
nabízíme bonbonek, takže to odsejpá. Nádherný výhledy na protější
stráně. Od bodu 6 se jde na pokraji pralesa, vysokou travou, ale líbí se
nám to. Dvojice za náma dorazí vždy k tabuli ve chvíli, kdy my od ní
odcházíme. Teprve u desítky nás došli a předešli, měli jsme delší
čůrací a picí pauzu. Pak se napojíme znovu na čtyřku a jdeme stejnou
cestu dolů k jedničce. Tam dvojici opět dohoníme. Pán vystřihne dětem
poklonu, jací jsou turisti, že nás prý opravdu nemohli dojít ! Okruh jsme
zvládli za necelé tři hodiny. Odměnou nám byl oběd v Dolní Lomné
v restauraci Mánes a dvě placky do sbírky. Jako bonus je v restauraci
(sedíme na otevřené verandě) pískoviště, takže si děcka pohrajou.
Jídlo výborný. Aby dnes bylo také nějaké lákadlo pro děti, jedeme do
Mostů u Jablunkova do lanového centra. Je tam bobová dráha, takže si ji
jdeme sjet. Mně je jasné, že dolů se bojím, Hanička taky, takže brzdíme
ze všech sil. Tatínek s Jírou nás skoro dojeli. Ale je to super (kdysi tu
o tom psala Monča nebo Zuzka – holky, kde je vám konec??? Každopádně
díky za tip
)))
Po
dojezdu vidím náš čas – 118 vteřin, přitom ostatní jezdí kolem 60 a
rekord je dokonce 41. Aspoň titul za pomalost jsem mohla dostat
)) Ovšem dál už nic moc, je tam spousta automatů, Jíra chce na všechno a
nemůžeme ho dostat pryč, prolejzačky je najednou nebaví, ani dětské
lanové centrum, takže brzy jedeme domů. Uděláme ohýnek, upečeme
buřtíky. Venku se k nám opět nikdo nepřidá, jedna rodinka si jde sednout
ven, ale když nás vidí u ohně, sedne si jinde. Jsme snad prašiví nebo
co??? Hanička chce jít zaklepat na Adélku, ať jde ven. Jíra jde s ní, ale
pokaždé těsně před dveřma utečou. Háňa kňučí, že Jíra s ní jít
nechce. Jdou to zkusit znovu a znovu utečou. Až nakonec přiběhnou
šťastný, že zaklepali a Adélka za chvíli přijde. Hurá. Tentokrát pro ni
zanedlouho přijde maminka a Adélka opět bez rozloučení odchází. Je teplá
noc, vypadá to na změnu počasí. Hlásili frontu, tak že by? Svítí
hvězdičky, přinesu si mapu hvězd, ukazuju dětem souhvězdí co znám a sama
poznávám další. Nádhera. Krásné Beskydy, krásné počasí, hory,
údolíčka, zeleň. Jen lidi tu nejsou moc družný. Jdu spát
v 10 s dětma, tatínek posedí u vyhasínajícího ohníčku skoro do
půlnoci.
Den pátý – úterý
Ráno je pod mrakem, chladněji. Ačkoliv tady ani nekáplo, přes den mají
doznívat přeháňky a opět se vyjasnit. Až večer se dozvídáme, že na
Kokořínsku bylo tornádo a prý významně zničilo údolí, kam jsme
jezdívali na vandry. Na naši oblíbenou hospodu spadlo několik stromů.
Smutný pohled. Ale v Beskydech nic, nejdeštivější místo (prý)
v republice a ani kapka. Nicméně přehodnocujeme plány na dnešek,
nepůjdeme do přírody, ale do Ostravy, kde bude chladnější počasí
výhodou. Ačkoliv jsem v Ostravě nikdy nebyla, na Slezskoostravský hrad
trefíme díky mojí navigaci přímo skvěle. V 10 jsme tam, na parkovišti
pouhé jedno auto. Dokonce čekáme u pokladny, než otevřou ! Prohlídka bez
průvodce, hrad skvělý. Prý ho jako ruinu v hodině dvanácté zachránilo
město (či kraj?) které ho od soukromého majitele dostalo zpět. Je tam moc
hezky. Skvělá výstava různých strašidel. Dále jdeme na výstaviště
Černá louka do Miniuni. Díky Zuzko za tip ! Je to areál miniatur světových
staveb. Vše v měřítku 1:25. Sakra ta Eiffelka je teda příšerně veliká
! Moc se nám tam líbí, dětem nejvíc vláček, který jezdí kolem a různě
mizí v tunelech.
Po
obědě (manžel si špatně vybral a je zpruzelý) jdeme do Pohádkového
sklepu strašidel. Moc hezky udělané, nejlepší je to "v břiše draka”.
No a ještě jsme našli mořské akvárium, vstup sice docela drahý, ale
stálo to za to – dětem se nejvíc líbí maličké opičky, ale jsou tam
i opravdoví žraloci, I když ne až tak velcí … Doma jsme už ve čtyři,
bereme mrkev a jablíčka a jdeme nakrmit kozičky. Jsou miloučké, Jíra si je
pojmenuje – Lízinka, Honzík, Čertík, Kopejtko…
Večer nemáme co grilovat, děti se nudí, Adélka tu není. Manžel se taky otravuje, klidně bych si zalezla na net nebo číst, mám já se jim pořád starat o zábavu? Děti jdou spát, tatínek taky (už asi v devět) a já si nemám číst kde, no tak mu prostě svítím v pokoji, tvrdí, že mu to nevadí, ale stejně se cítím blbě. Ach jo, ty večery.
Den šestý – středa
Už v devět jsme venku, jdeme na výlet do přírody – prameny řeky
Morávky. Konečně jednou pěšky přímo z chalupy, nemusíme autem. Máme
dostatečnou zásobu pohonných hmot pro děti (tj. bonbonů), tak to jde
hladce. Dojdeme na Bílý kříž, který je na hranicích se Slovenskem. Chceme
si sednout s pivem – a ejhle, jsme na slovenské straně, takže čepují
Zlatý bažant. Platit lze naštěstí korunama, eura brát nás fakt nenapadlo.
Obědváme v přírodě u krásného sezení v lese. Prameny mě teda docela
zklamaly, nic moc není vidět, v podstatě jen zarostlý potůček. Ale to
neva, procházka krásná. Máme v nohách asi 7 kilometrů, ve dvě jsme už
zpět v chalupě. Cestou se stavíme tradičně nakrmit kozičky, v chalupě
poleháváme a pustíme dětem DVD. Na pátou hodinu máme rezervovaný
vnitřní bazén v nedalekém hotelu Beskydy. Je to super, bazén celkem
velký, kromě nás je tam další jedna rodinka.
Po
půl hodině už je však Jíra modrý zimou, Hanička vydržela o něco dýl,
tak je zabalíme do župánků a plaveme si sami a závodíme. Jediná
disciplína, ve které manželovi stačím, dokonce i vítězím ! Na můj
kraul nemá a dokonce mě pochválí, jak to umím "fakt dobře”
))) Třičtvrtě hodina plavání úplně stačí, sušíme se a jdeme se do
restaurace najíst. Jenže to šíííleně trvá, děti naříkají hlady, je
tam jedna unylá servírka a na jídlo čekáme skoro hodinu a půl. Přitom
děti si objednaly buchtičky se šodó, asi jen neměl nikdo čas je nandat
(pochybuju že teprve kynulo těsto). No co se dá dělat. Prý tam kromě nás
byl nějaký tábor, takže jsme jen měli prostě "štěstí”. Tentokrát já
vytuhávám už v půl deváté, dětem čte tatínek, myslela jsem, že budu
poslouchat, ale padla jsem jak mátoha.
Den sedmý – čtvrtek
Poslední výlet, chystáme se na Radhošť. Jsem už v sedm vzhůru, děti
musíme po osmé budit násilím. Vyjíždíme v plánovaných devět hodin.
Závěrečný hon na placky – pro placky Prameny Morávky musíme až do
Morávky. Taky se stavujeme v Čeladné - minule už bylo všude zavřeno.
Parkujeme v Trojanovicích a jdeme na lanovku na Pustevny. Cesta lanovkou se mi
moc líbí, myslím na Danču, zda by to přežila
)) Nahoře na Pustevnách mají všechny tři placky, které mají mít
(Pustevny, Radegast, Radhošť), tak rozšiřuji sbírku. Vyrážíme nahoru,
cesta široká, mírný kopec, bohužel mraky lidí. Víc lidí předbíháme
my, než oni nás. Konečně jsme na Radhošti, dáváme vrcholové pivo, kaple
Cyrila a Metoděje se nám moc líbí. Zpět jdeme přímo do Trojanovic, sešup
dolů, jsme rádi, že jdeme dolů a ne nahoru. Přesto máme na konci cesty
v nohách skoro deset kilometrů. V Trojanovicích ještě navštívíme
Tarzánii, příjemné lanové centrum v lese mezi stromy. Děti si netroufnou
ani na dětskou trasu (no aspoň ušetříme), prolezou si jen okruh pro děti
zdarma. Cestou zpět musíme nakoupit maso na grilování. Je to zvláštní,
ale naši grilovací vášeň nikdo nesdílí, celý týden si nikdo jiný oheň
nedělal. Tentokrát však sedí u ohně rodina Adélky, pečou buřtíky a
nebaví se s náma. Až pak já se jich prostě zeptám, kde všude byli a jak
se jim líbilo. Ale jo, chvilku se bavili, ale zjistili jsme, že fakt o nic
nepřicházíme, když jsme se neskamarádili. Prostě divný lidi. Už víme,
příští rok si na dovolenou vezmeme Dančáky. S lidma naladěnýma na
stejnou vlnu nám bude mnohem líp než samotným. Ale nenajdou se jen tak
někde, to už vím.
Ještě před grilováním jsem však vyběhla do lesa, bylo tam mraky
borůvek, tak jsem si chtěla nasbírat sklenici s sebou domů (Duant,
vzpomněla jsem si na tebe, to vážně počítat nešlo
)) Jedna borůvka se mi zakutálela do boty, netušila jsem to a hezky si ji
tam rozšlapala, tak jsem měla totálně fialovou patu. Měla jsem to za půl
hodinky, děti se mezitím chtěly jít koupat do bazénku, ale jen se smočili,
voda byla dost studená.
Večer opět pozorujeme hvězdičky, děti mají z dovolené jedny z mála
trofejí maličké svítítko – přívěšek na klíče, takže mi svítí do
mapiček a nechají si vysvětlit, co je co (stejně si to nepamatujou).
Objevili jsme souhvězdí prasátko, sice se jmenuje Cefeus, ale opravdu, jak to
prasátko, co se malovává na záchodech
)))
Venku jsme do desíti, a pak … balení, nostalgie, konec zvonec, jedeme
domů. Já si vezu (kromě posté spálené kůže ve výstřihu)
21 dřevěných placek a dřevěné obracečky na pánev z Rožnova.
Vzpomněla jsem si, že jsem tu musela být už kdysi v osmé třídě,
protože tehdy jsem ty obracečky naprosto stejné kupovala mamce. A ono je to
už skoro čtvrt století a mamka je pořád má, tak je budu mít taky.
Tatínek má dřevěný meč, Jíra svítítko, Hanička ke svítítku dva
náramečky a dřevěné hodiny. Hodně, nebo málo? A víc než pět set
fotek, to bude probíráníčko! Dovolená nádherně vyšla, krásné výlety,
krásné počasí, nachodili jsme přes 30 km, najezdili včetně cesty domů
přes 1400 kilometrů (to jsme ještě netušili, jakou máme kliku, protože
po dalších 120 km auto kikslo). No prostě … po hezké dovolené hned
musíme začít plánovat tu příští, jejej, s radostí už vybírám
potenciální chalupy na ubytování na léto 2010
))
Den osmý – pátek
Balení, v 9 jsme nastoupení v autě, poslední rozloučení s kozičkama a pápá Beskydy, bylo tady fakt moc krásně. Cestou navštěvujeme v Brně Danču, ale o tom se tu už psalo …
Jinak Jíra má momentálně 21 zubů, aniž by mu vypadla spodní jednička, vyrostla za ní nová. K zubařce jsme objednaní na čtvrtek, musí to vydržet, snažila jsem se tu starou vycloumat a pořádně to nejde. Obávám se, že budou muset ven zoubky minimálně tři. Zoubek vyrostl neuvěřitelně rychle, během tří dnů má půl centimetru. No snad to do toho čtvrtku vydrží.
Gratuluji všem, kdo dočetli až sem!
Jiřina
Ahoj Jiři,
tak já jse se připravovala na nějaký extrémně dlouhý deníček a jak čtu
a čtu a najednou je konec. Já bych klidně četla dál. Teda s těma
nekomunikativníma lidma jste asi měli pech. Blbý je to pro děcka, že si
nemají s kým novým zařádit. Asi nejde všechno, počasí i lidi. Ale
měli jste se moc krásně. Ten skanzen musel být super. Já to znám jen
v zimě a i tak se mi to líbí. My bychom rozhodně bez meče neodešli.
Všimli jste si u nás kolik jich máme? Kuš, sekyrku, meč obouručák, meč
normální.....
Dnešní den byl krásný teplý. Ani se nehce věřit, že jich už vážně bude jen pár. Z oběda jsem musela vyřídit spoustu úkolů, na poště zaplatit čtvrteční a sobotní MFD, vyzvednout peníze, zajít do drogerie, nechat vyvolat mamce film, koupit Matějovi dáreček na vánoce (jeden plejáček – ten tatarský válečník, nic neměli a pokladničku trezorek za 50 Kč) a už ani nevím co všechno. Milanovi jsem volala radostnou zprávu o zítřejším příjezdu nové pračky. Jak jsem došla z práce už měl naši starou vytaženou, tak jsme se převlíkli, já jsem šla se psem a jeli jsme ke kamarádce na stánek. Na silvestra jsme tam byli na té zelňačce. Bylo to moc fajn. Neviděli jsme se asi od května, tak jsme si popovídaly. My jsme potom ještě zajeli do Kauflandu nakoupit a domů. Doma je binec jako hrom, ale ráno vstanu a uklidím.
Jo ještě jsem dnes Matějovi koupila v CaA kalhoty – šedé do gumy, na boku kapsy za 275, oranžové tričko s dlouhým rukávem – 75 (ty už máme asi tři, ale dvě jsou tak akorát těšné a jedno teda je, mám je moc oblíbené) a ještě za 270 (teď přesně nevím!) krásnou mikinu na zip s kapucí. Modrou. Měli ještě bílou a ještě nějakou teď nevím. Ta tmavě modrá se mi líbila nejvíc. Tak myslím, že má do školy něco nového. Já jsem musela projít se zavřenýma očima, protože tam bylo tolik krásných věcí, ach jo.
Jo a další radostná událost......nesmát se…konečně přišel katalog IKEA!!! Hurá. Jsem prdlá, že? Teď si pěkně lehnu do postele a prolistuju si ho. (Holky, to je sranda, berte to s nadsázkou!)
Zítra ráno jsem doma a čekám na příjezd, v 10 mně přijde vystřídat Milan a večer si třeba zaperu!!! Hned podám hlášení.
Takže hezký zítřejší den. Můj bratr se zítra dožívá 40-ti let, jo utíká mu to. Ráda bych vydržela do půlnoci a pak mu poslala sms. Je na dovolené po Českém Krumlově a okolí. Je tam se známýma z Kroměříže !!! po cestě zpět se tam bude u nich stavovat.
Lucko, co notebook?
Mado, kde jsíííí. To je úroveň, děti u rodičů a tady áčko!
pa D.
Ahojky,
Dančo, to už kupuješ na Vánoce, nebo jen ty vodácké? Jak vlastně dopadly,
nebyly? Nějak jsem na to zapomněla, jak jsi psala, že jste se vrátili
dřív.
Já jsem dnes vypadla z práce v půl třetí, to je morálka, co, ale po
dovolené mě žádná práce nečeká, tak jsem udělala co bylo nutné a šla.
Není důvod tam vysedávat, šéf je pryč a nic se po mně nechce, hodiny nám
naštěstí nepočítají. Vyzvedla jsem si děti u babičky. Prý k ní ráno
nechtěli, tak je nechala doma a chodila kontrolovat, pak vyzkoušela, že
umějí zamknout a řekla jim, až budou chtít ať se oblíknou, nasnídají,
zamknou a přijdou. Přišli v půl jedenácté !!! Šikulky. Šli jsme na
zahradu, Jíra si hrál, postavil si domeček pro sebe a pro Cukříka
z přepravek a pak ho zavolal, ať si jde na svoje místo lehnout a on tam
normálně zalezl a lehl si přesně na svoje místečko. S Háňou jsem si
sedla na houpačku a přes její protesty vyčesávala hnidy. Už jich bylo
míň než včera, tak snad jsme na dobrý cestě. V půl šesté jsem dala
děti k dědovi a šly jsme si s babičkou zaplavat. Je to úžasný, voda
nádherná, plavaly jsme přes celou řeku. Babička mi nestačila
)) tak jsem říkala – aspoň jedna disciplína, ve které mi nikdo
nestačí, jinak jsem ten poslední vzadu. A víte proč? Protože se plave po
rovině
) Do kopce mi to nejde a z kopce se bojím. Ještě že se neplave do kopce
))
Pak jsem ještě musela převařit bezinkový džem, včera mi to vůbec
nezhoustlo, tak jsem to zase slila a přidala další dva pytlíčky
želírovacího cukru. Teď už je to dobrý. Doufám, že to neztuhne natolik,
abych to musela sekat majzlíkem
)
No a byl večer, nějak si děti navykly si po uložení ještě hrát, dnes tu strašili ještě v půl desátý. Ten přechod na školní rok bude krušný.
Vypaluju si fotky na CD, abych si je zítra v práci mohla probrat. Je jich hrozně moc, musím vytřídit, co si nechám udělat. V práci bych na to měla mít dostatek času, který mi doma chybí.
Papa J.
ahoj holky,
nejak nestiham, hrozne me to mrzi…a ke vsemu mam dneska total mizernou naladu…nedala jsem zkousku z amtiky, mam moznost opravneho terminu, takze me to az tak neboli, ale jedna hodne dobra kamaradka me hrozne zklamala…poslala za sebe na zkousku nekoho jineho.....a tu zkousku zvladla…a ja se s tim neumim srovnat…
Jiri, uzasny denicek, normalne jsi me dojala, jak krasne pises o tom, co mame tady v okoli:-) skoda, ze jsem nevedela, kdy presne tady jste, mohli jsme se potkat.....
jdu se vyspat z te mizerne nalady a ozvu se zitra z prace…
Zuzka a lumpici
Ahoj Zuzko, já to věděla, že tě vyprovokuju a ozveš se
)) Zkoušku uděláš napodruhý, uvidíš. Kolik jsi jich vlastně letos
zvládla? A kolik máš ještě před sebou?
S tou kámoškou … to je síla. Já jsem taky podváděla jak to šlo, ale
vždycky jsem to zvládla sama. Poslat za sebe na zkoušku někoho jinýho, to
je teda mazec. Ale boží mlýny melou, někde se jí to vrátí,
uvidíš.
Jinak ve vašem okolí je opravdu krásně a teď už konečně vím, kde to
bydlíš, sice jsme přímo u vás nebyli, ale jezdili na směrovky vašeho
města. Máte tam opravdu krásně.
Jiřina
No to jsou nám překvapení. Zuzko konečně! Neříkej že jsi za půl roku fakt neměla minutku na nás! Musíš se polepšit. Jsem ráda, že jsi se ozvala. Jak se máte, co kluci, jak se připravujete na první školní den, co manžel atd…
Jdu do práce. Pračka přivezena. Jiři jdu Ti zavolat. Ty vodácký vánoce jsou tenhle víkend. Dárečky jsou na tyto vánoce. Jako vodácký ne hlavní.
všem ahoj večer.
D.
aha tak to jsem to celý popletla. To je ten Templštýn? Já myslela ta
kapela Vodáci byli ten minulý víkend, pořád v tom mám hokej
))
J.
Ahoj holky, včera večer jsem napsala obr komentář a někam mi zmizel, tak
jen hlásím, že žiju. Už mám doma Vojtíška, chodí do školky, už bylo
„Hurá, hurá, školka!!“, Jsou v jedné třídečce, ale to mu vůbec
neva, jednak už je tam starý mazák a druhak je to třída, kam chodil jako
malošek. Celá školka je nově barevně vymalovaná, vyzdobená, celá ta
třídečka kde jsou, je úplně nová, i předtím to tam měli hezké, ale
teď je to úplně nádhera – ve stylu středověkého hradu – přírodní
dřevo+zelená barva. No jsem zvědavá na další třídy, až je uvidím, jak
jsou vylepšené. Babička se mohla snažit jak chtěla, ale dětský kolektiv
je o něčem jiném. Je to fajn mít doma jen jedno dítě (po Ondrovi se mi
už pěkně stýská, dneska v noci jsem měla takový divoký sen, že jsem se
vzbudila úplně vyděšená), ale mám víc času se s Vojtíkem mazlit a
povídat si. Už jsme najeli zase na hokejové tréninky, Vojta spokojený,
v pondělí prohlásil"To byl tak hezký trénink, musím to říct panu
trenérovi". Dneska je hokej zas a předtím ještě jdeme na klinickou
logopedii, letos jsem se rozhodla, že už fakt začneme pravidelně
procvičovat, ať to mluvení dopilujeme. Ve školce bude od září opět
v logopedické třídě a ještě to podpoříme tou klinickou logopedkou.
Jinak mě poslední dobou štve na zahradě teta, opět klasika její problém
je, že je pracovitá. Pořád povídá, jak pracuje a vždycky pracovala a
všichni ji chválili a ostatní pracují málo…To jako já,…asi nějaké
erupce na slunci, doufám, že ji to brzy přejde, ty řeči. Tchýně mě taky
docela nadzvedla, když v neděli dovezli Vojtíka a to řečma o tom, jak mu
říkala, že si ho nechá a už se šli podívat na školku, do které by
v Brně mohl chodit!!! No vy to pochopíte, že jsou to blbé řeči, ale jak
si to přebere ta jeho šestiletá hlavička.
Na chalupě je vymalováno, uklizeno, už tam přijela i na dovolenou teta
z Brna (sice naše teta zase měla na mě komentáře typu: jak můžu vracet
ty garnýže a nevycídit ty žabky Sidolem, že to se jí úplně
příčí…no coment)
právě mi teď volal Ondrův trenér, že ve čtvrtek hrají kluci
mezinárodní zápas a kde je Onďa, tak mu říkám, že přijede už v pátek
a on – až v pátek, zápas je ve čtvrtek. Mě furt příjde, že kluků
tam hraje dost a náš „šmrdlal“ zas není opora bez které by to nešlo,
ale začnu být hrdá matka, jakože je nepostradatelný, asi tomu nerozumím,
jak mi Ondra s oblibou říkává.
Jo a v neděli jsme úklidem na chalupě oslavili 12 let od svatby, no taková
výročí raději ani neslavit, za ty roky už je chlap často na zabití.
Dostala jsem kytku a řeč na téma „že to se mnou ještě teda zkusí
dál“.
Ahoj Mada
Ahojky,
probírám se fotkama, z 500 jsem to vytřídila na asi 170, doma to musím
probrat ještě víc, nadělám z toho nějaké koláže, ať toho nemám
tolik. Fotky asi dám až z domova, v práci na to mám nějaký divný
program a neumím to v něm zmenšit. Navíc je v práci vidím úplně jinak
barevně, mnohem tmavší, doufám, že až si je nechám udělat bude to
odpovídat spíš těm barvám co vidím doma.
Mado, teda ty a tvoje tety
)) A patří k nim taky nějací strejdové? Budeš muset zase zopakovat
vztahy – jsou to sestry tvojí maminky, nebo babičky? Já se pořád
neorientuju. Nějaké hromadné foto třeba
)
To je dobře, že se Vojtovi ve školce líbí. Já jsem zvědavá na naše.
Hanička bude v jiné budově, v předškolákách. No a Jíra ve škole.
Tatínek bude muset vyřešit ranní logistiku, jestli nejdřív do školky a
pak do školy, nebo opačně – obojí máme kousek, ale školu od nás máme
o ulici níž a školku o ulici výš, tak jeden z nich bude muset okruhem.
Spíš se to bude řídit Jírou, protože dovnitř bude vstupovat sám a navíc
bude mít určen čas, kdy začínají, ve školce je to pořád tak nějak
jedno. Pořád jsem přemýšlela, co ještě Jírovi k narozeninám (než ty
plejáky nic nemám, navíc ty malé asi vyplýtvám zítra po návštěvě
zubařky), Hanička toho dostala k svátku mnohem víc, tak jsem se rozhodla mu
koupit hodinky. Já jsem svoje první hodinky dostala taky k sedmým
narozeninám. Tak se dnes zajdu podívat, co tady mají, nechci do nich dát
víc než 500 Kč, ani moje nestály víc. Ještě bych mu měla koupit aspoň
nějakou knížku nebo nějaký oblečení. Známá z textilu mi volala, že
pro něj ty plátěný kalhoty má, ale neví, kdy ji zastihnu – prý
nejpozději v pátek tam bude odpoledne určitě.
Taky musím dojít do Tesca pro svíčku se sedmičkou. Akorát nevím, kdy to budeme slavit, protože den před jeho narozeninama je svatba, což péct ještě dort? No ale bez dortu to nepůjde, takže ho asi v tu sobotu budu muset udělat, chca nechca. Mamka už peče koláčky, jedna známá jí slíbila pomoct, ale příští týden tu nebude, tak prý už má asi 500 minikoláčků v mrazáku. Já budu péct až příští středu a čtvrtek.
Zatím pa
Jiřina
Ahoj Jiři,
fotka z oslavy super v starodávném oblečení.
Dvě tety jsou sestry mamky, s nima mám na třetinu tu chalupu a zahradu.
Jedna teta je starostka v blízké obci, má i strejdu, ale ten se u n ás
objevuje jen sporadicky, má ještě svoje dva domy a kus zahrady, je to
čerstvý důchodce, teď už měsíc hlídají tříletého jediného vnuka
(jak to tak občas sleduju, tak až ho vrátí, tak jeho rodičům dá hodně
práce ho zase usměrnit – teta se strejdou na jednu stranu s vnukem
jednají jako s dospělým a na druhou si on všechno vyřve a děsné úplatky
sladkostma), tato teta se strejdou měli syna, tj. bratranec ve Vídni (táta od
toho tříletého vnuka) a dál měli dceru (to je ta sestřenice, jak jsem
psala, že přijela ze Štrasburku a jak jsme si bezvadně pokecali, ta je
stejně stará jak já. Bratranec pracuje v OSN, sestřenice je pozorovatelka
Rady Evropy (někdy si říkám, že už nevěděli, kam až odejít žít od
toho našeho rodinnéh klanu, ale zase jsou otrlí už od dětství, tak se jim
to při pozorovacích misích a jednáních dobře hodí). Druhá teta žije
u nás ve městě, je vdova (strejda byl velmi společenský muzikant), děti
neměli (to je ta „pracovitá“). Když nemají tyhle „své dny“, což si
myslím, že je pozůstatek z dětství, kdy můj děda byl poslední soukromý
zemědělec daleko široko a byl hodně persekuován v mimulém režimu, tak
jsou obě tety fajn, elegantní, pravidelně navštěvují nejen butiky
s oblečením, ale i kulturní akce, naše kluky mají moc rády. Všechny
další tety o kterých píšu jsou už mamčiny sestřenice a jezdí k nám,
protože na zahradě je strašně příjemně a co si pamatuju, tak jsme se
vždycky rodinovali do sedmého kolena.
Uf, končím, víc možná napíšu, až budeme mít deníček nějak
uzavřený. Balím věci a jedu směr školka, logopedie, hokej a procházka
s bývalou spolužačkou.
Ahoj Mada
jdu si postezovat:-((
od unora dreme v praci na svp- skolnich vzdelavacich programech…jednou jsou
prilis strucne, pak zas obsahle, pak moc obecne.....no, v cervnu jsme odevzdali
definitivni verzi…teda vypadala definitivne…a dnes nam ji na porade vratili
s tim, ze je moc osobni!!! jiste, nekdo nepochopil, ze student v jazyce mluvi
predevsim o sobe, svem pohledu na vec a tak, ze tam nejsou dana fakta jako
treba ve fyzice…takze to, nad cim jsme v cervnu dreli 10 hodin denne 14 dni
v kuse je ted v haji a je treba to do zitra predelat.....
asi si pujdu neco nalit, at mi to odsejpa......
a aspon vas doctu:-)
Z.
No vidíš Zuzko, čím víc budeš naštvaná, tím víc sem budeš chodit
))
Ty jsi nás asi hodně dlouho nečetla, jinak by ses dočetla, že se chystám
do Beskyd – psala jsem o tom pořád už asi dva měsíce … Však
některé odkazy na místa, která jsme navštívili, byly skutečně od tebe.
Miniuni, Mosty u Jablunkova, Štramberk minimálně. Ještě jednou díky,
nemělo to chybu.
Ne že bych ti teda přála, abys byla vytočená, budu ráda, když budeš
psát víc.
Papa Jiřina
Tak jsem se byla podívat po dětských hodinkách. V hodinářství měli ani ne příliš dětské a navíc za 700 a víc, tak do toho nejdu. Řemínek by obmotal třikrát dokola. U vietnamců měli sice za 150, ale takové hrůzné motivy – spiderman, batman a tak (ne že bych je poznala, ale bylo to tam napsaný), tak tudy taky ne. Internet to jistí. Našla jsem několik odkazů, doma to probereme a asi objednáme přes net.
Víc nemám, chci zase jít brzy domů. Večer budu sedět nad těma fotkama a snad už něco pošlu.
Jiřina
Ahoooj ![]()
Tak už jsem konečně on line a hned se hlásím, absťák už mám jak
… ![]()
Tom už leží, manžel na pivku (což u něj je poměrně vzácné) a já
usedám k emiminu
Dnes jsem si stáhla z webu Tomovy školy jídelníček na první dva týdny a
dozvěděla jsem se, že přihlásit na obědy lze až 1.9., tak jsem bez práce
(pak se z toho zvencnu)
Holky dočteno nemám, takže zatím nereaguju, omlouvám se. Dočtu a ozvu se.
Pa LuckaH
Ahoj holky,
Lucko, ještě že jsi psala, co je všechno potřeba zařídit. Celý týden
říkám, jak zavolám paní učitelce do klavíru, kdy bude mít Tom hodiny a
pořád zapomínám. Tak jsem to teď udělala.
Zuzko, nepletu se, ty budeš už tento rok se školou končit, ne?
Jiři už jsem pračku zajela. Úžasné. Ta je tak krásná. Pořád chodím
po kuchyni a koukám na ni, jak je hezká, moderní, chytrá…a jak je tichá.
Úžasné
)
Dneska jsem ráno přišla do práce trošku později – přivezli tu pračku. Po cestě jsem se stavila se služební poštou k podpisu v jiné budově Magistrátu, kde je zastupující vedoucí. Moje má do pondělí dovolenou. A stavila jsem se v tom obchodě Hraboška. Teda dárky na vodácké vánoce už nás stály 2000,– Kč.Docela mazec. Chlapům z kapely (společně s manželkama) jsem koupila takové malé kožené pouzdýrko na zip a v tom jsou čtyři nerezová štamprláka. Stály 79 Kč. Tak jsem koupila desatery. Myslím, že je to vtipný a hlavně praktický dar. Pro děcka mám ty gelovky a ty dva dřevěný domečky pro prcky. Teď to ještě půjdu balit. Mamka dneska s klukama pekla vanilkový rohlíčky. Docela se těším.
Ještě Vám hodím jednu fotečku. Na zahrádce máme pítko pro ptáčky.
Z okna jsem chytla hejno sýkorek, jak se přiletěly koupat.
Jiři na fotky se těším!!!
pa Dana
Jiři, taky jsem Tomovi k sedmým narozkám kupovala hodinky. To je hezký dárek. Už takový velkáčský.
Ahojky,
Danuš, tvůj popis pračky bych měla vytisknout a vyvěsit u nás na
firmě
))) Jsem ráda, že jsi spokojená, mám radost za tebe. Paráda.
Ty pouzdříčka s panákama, to musí být moc hezký. Jak jsme teď byli
na té žranici, teta měla královské jablko a v něm 6 maličkých
skleněných panáků. Prý to dostala kdysi k promoci a teď to použila
poprvé. Měli to jako uvítací ceremoniál a podávala se v tom medovina.
Takový trošku větší náprstky
)))
A do třetice – ty sýkorečky jsou nádherný. To se ti fakt povedlo.
Já jsem přišla domů celkem brzy, šly jsme se s babičkou a s dětma koupat. Už se zatáhlo, ale voda byla (po osmělení) příjemná, vlezly tam i děti, Jíra chtěl borec plavat přes celou řeku, ale byla jsem s nima u břehu sama a moc jsem si netroufla plavat, je tam hned hloubka. Ale dobrý.
A od návratu si hraju s fotkama, hodím vám sem pár mých koláží, je
to trošku kýčovité, ale snad se budou líbit.
Jiřina
Tohle ještě nejsou Beskydy, to jsme byli nedlouho předtím na výletě
v našem okolí a narazili na japonskou zahradu. Tak to je ona.
ještě jednou z pralesa – děti focené u jedné z nejstarších
jedlí, dále strašidlo (samorost) a žabka
z Miniuni v Ostravě – areál miniatur. Tohle je sedm divů světa. Kdo
je umí vyjmenovat? Nedivte se, že obrázků je jen šest, na levém dolním
jsou divy dva.
A ještě oblíbené kozičky, co jsme je chodili krmit. Toho hnědého
mrňouse pojmenovaly děti Honzík.
Ahoj,
Dani, koncim za dva semestry:-)uzivej si nove pracky:-))
Luci, vitej zpet:-)
Jiri, fotky super, z Mionsi mame hodne podobne z nedele:-) a u Manesa v Lomne si deti pohraly na vlacku? kluky jsme tam odtud nemohli dostat:-) jen mam fotky jeste ve fotaku:-)
ale vetsina fotek z leta uz je na rajceti, tak kouknete, kdo chcete: http://zuziky.rajce.idnes.cz/
jdu do vany a pokracovat v te pitome praci:-((
pa, Zuzka a lumpici
Jiři, opravdu se to moc hezky četlo. Jasmínce je dnes půl roku, dostala
panenku ![]()
Mojí Marušce bylo včera 19 – to jsou paradoxy! ![]()
Byla jsem dnes za kamarádkou a mám pocit, že jsme Jiři jely s Jasmínou
přes vás. Já nevím, jestli si to dobře pamatuju…pokud je kousek od vás
obec začínající na Zv…tak si to pamatuju dobře. Jinak už se nám
prázdniny chýlí ke konci, nevím, jak to dopadne s Maruškou , ani nevím,
jestli jsem vám to sem psala, jaký měla pech, vzali ji na Finštinu, ale je
dvouoborová, takže ji přijmout nemohli, protože se nedostala na druhý obor,
přitom na Norštině byla jen o bod za těmi, co přijati byli…hrůza! Psala
tedy odvolání a ještě zkusí v září jednooborovou Holandštinu. Vypsali
na ní dodatečné přijímací zkoušky. Ach jo, ona je vyloženě studijní
typ a nakonec se na tu vysokou nedostane. Navíc ta Finština je její vysněnej
obor a přijata by byla, jen kdyby nemusela být přijata i jinde! Uvidíme.
Tyhle obory navíc neotvírají každý rok. Tak nám držte palce na to
odvolání (původně jsem napsala očkování, už asi doma začínám
magořit ![]()
Jasmoň obecný s dárkem k půlročninám aneb 2 panenky ![]()

Ahoj,
Dančo, k pračce gratuluju, taky to budu asi brzx řešit, moje jaksi
dosluhuje. Jinak o zařizování mi nemluv, absolutně nic nestíhám a to jsem
toho chtěla tento týden tolik stihnout.
Jiřko, deníček je super, fotky jsou ještě lepší ![]()
Zuzko, jsem ráda, že ses také ozvala , ty školní plány jsou opruz,
kámoška je taky dělala tak jsem slyšela.
Zbytek už zas nevím, co jsem chtěla, no prostě skleroza:(
Tom se probudil, tak ho jdu uložit. Pokud u něj usnut, tak se určitě připojím ráno.
LuckaH
Ahoj holky, teda to nám poskočilo komentů. Jen tak dál.
Duant, teda Jasmínka je fakt už velká holka, aspoň na fotkách tak vypadá.
Naši kluci byli v půl roce taková malinká miminka a začínali se plazit
jak indiáni, ráda na tu dobu vzpomínám.
Jiři, máš ty fotky moc hezky udělaný.
Zdravím staronovou Zuziku.
Lucko neboj, nezvencneš, nám už to taky začíná, dneska logopedie a prý
kdy nás má příště objednat? Copak já vím, jak to budeme mít příští
týden. V hokeji mají oba kluci rozpis na tréninky 4× týdně. K tomu
fotbal, ten je zítra poprvé, tak zjistím, jak budou tréninky. Navíc má
zítra Vojtík už turnaj a to ještě v půl dvanácté, tak uvidíme, jak se
školkou a obědem.
Dneska po logopedii a hokejovým tréninku jsem měla sraz s bývalou
spolužačkou která žije v Praze a má šestiletou holčičku. Sraz jsme si
dali u zimáku, pak šli spolu k přírodnímu jezeru, kde jsme se vykoupali,
pak sedli na zahrádku, pokecali jsme, děti se okukovaly, pak jsme ještě
zašli na čumendu do skateparku, což se dětem líbilo a před osmou jsem
holky odvezla k rodičům.
Mám problém, potřebuji někoho na Macha a Šebestovou, které mám
předvádět na pohádkovém lese v sobotu na prázdninovém dnu ve vesnici kde
máme chalupu. Bylo mi to přiděleno úkolem paní starostkou a já nemůžu
sehnat nějakou kámošku, která by se tam se mnou postavila, tak nevím, jak
to udělám, už jsem to slíbila.Holky buď nejsou doma, jedna je těhotná (to
by bylo divné Šebestová v sedmém měsíci).
Ahoj Mada
Teda holky, jen jsem chtěla nakouknout, tak ze zvyku a tady je fotek a
komentářů.
Jiři ty koláže jsou úžasné. To mně musíš naučit. Prostě takové
3 až 6 v jednom!
Zuzko, teda tak to budeš mít tento rok se školou fofr! Tak to Ti teda moc moc
držím palce. Ty jsi chytrá, to bude v pohodě, hlavně přeju, ať to
všechno zvládneš fyzicky a psychicky! Bude to asi hukot. První třída a
konec školy, ale pak budeš paní magistra?
Duant, s tou Maruščinou školou držím moc palce. Přece musí být nějaký spravedlnost. To je hrozné, jak se může člověku změnit život. Když si to tak přeje a je tak nadaná, tak to přece musí vyjít! Určitě to bude dobré. Jasmínce k půlročninám posílám gratulace a přání dalšího vývoje do zdraví a krásy, tak jako doposud!!!
Zabalila jsem dárky, napsala si úkoly na zítřek a jdu si číst.
Dobrou!
D:
Zkusim zpaměti vyjmenovat sedm divů světa, nevím, jestli si je pamatuju!!!
Mauzoleum v Halikarnasu
Pyramidy v Gíze
Rhódský kolos
Visuté zahrady Semiramidiny
Socha Dia v Olympii
Maják v Alexandrii
Artemidin chrám v Efesu
Jiři, fotky krásný
Mado, tak vezmi tu těhotnou a řekněte, že Šebestová omylem spolkla
Jonatána ![]()
Dani, dík za podporu, ono to nějak dopadne! Uvidíme…
Myslíš tenhle vláček?
My jsme je do toho tedy moc nepustili, přišlo nám to na takové velké děti
moc mrňavé …
Duant předběhla jsi mě, teď si to píšu na papírek a nemohla jsem si
vzpomenout, kde byl ten maják, pletlo se mi to s Efesem. Manžel mě nabádal
ať mrknu na web, ale nechtěla jsem. Teď už je to zbytečnél
Mado, teda zase Vám začne frmol, viď. Tu logopedii taky musím s Matějem
pořešit a zajít k doktorce napsat Bronchovaxom, protože podzimní virozy
už jistě číhají!!! Asi se tam stavím zítra odpo – má ordinaci. Taky
musíme se psem k veterinářovi ostříhat drápy. Má je hrozně dlouhé a
myslím, že ji to i trošku zavazí, jak chodí po chodníku.
Vidím, že jsme tu zase všechny. Tentokrát fakt skoro kompletně. Za
chvilku se vrátí Anjelica z prázdnin, tak ještě ta, Hanka a Monča? Holka,
kde jsi.
D.
Téda tady to popojelo !!! Už jsem s fotkama skončila, z 500 Beskydských jsem to zredukovala na 80, takže s fotkami za přeechozí akce jich budu mít rovných dvě stě (a to už mám Řecko hotové). Ještě to vysmahnu na CD a zítra to hodím do fotolabu. Když budu mít v práci čas, ještě to proberu a něco dalšího pošlu.
Duant, gratulace oboum holkám k výročí, přejeme zdar a sílu a hlavně
zdraví. Maruška se určitě dostane, mám sestřenici taky Marušku,
zbláznila se do švédštiny, dokonce se tam odstěhovala a našla si
přítele. Ten se s ní nakonec rozešel, tak si našla Fina ve Finsku, ale jak
jsem se dozvěděla, ve Finsku mluví velká část národa švédsky, takže
ten její samozřejmě mluví švédsky. Měla ho s sebou na rodinné akci,
zněla švédština docela zajímavě
))
Jo a klobouk dolů před znalostí 7 divů ! Já bych je asi dohromady nedala,
tak maximálně nějakej maják, nějakej kolos, pyramida, mauzoleum, zahrady,
chrám …ani jich 7 nemám.
Jiřina
Na tabulích měli „Maják na ostrově Faros“ a pod tím v angličtině „The Pharos of Alexandria“
Ještě pár poznámek …
Duant, vesnice od Z… je opravdu vedle nás – jede se do kopce, serpentýny.
Máš tam kamarádku rodilou nebo naplavenou? Rodilí k nám chodili do školy,
jestli se nepletu jsi o rok starší než já, tak bych ji mohla znát
…
Zuzi, prošla jsem nějaké fotky, máš je moc krásný. Musím z domova,
nevím proč máme v práci rajče zablokované. Chtěla jsem se zeptat, jak
jsou cvrčci na těch velikých modrých židlích, kde to bylo? To se mi moc
líbí.
Jiřina
Jiři, kamarádka je původně ze Z, ale z toho většího města tamtéž,
tady je naplavenina…a navíc je o 11 let mladší ![]()
Duant, to nechápu, z jakého většího města tamtéž? Jestli je o 11 let mladší, to by akorát chodila s mojí ségrou … zeptej se jí, jestli k nám do V. chodila na základku.
Ahoj vespolek,
ještě jsem vám včera zapoměnla napsat, že už mám pro Jíru výbavu
kalhot od té mojí známé z krámku (připomněla mi to Duant svou
včerejší cestou přes nás, páč musela jet okolo). Včera jsem tam známou
konečně zastihla, vrátila jsem kalhoty co Jírovi nejsou a vyfásla jedny
pěkné hnědé pláťáky na gumu v pase a ještě k těm tmavým, jak jsem
psala, že říkal že jsou nádherné, tak tytéž ve světlém. Akorát oboje
budu muset zkrátit, jen ty hnědé bych řekla že budou akorát hned,
porovnávala jsem je s kalhotama, které nosí. Tak už máme troje a čtvrté
zateplené, to by mohlo pro začátek stačit. Ještě jsem vzala pro Haničku
nové rukávky, v Beskydech jí poslední večer jeden praskl, pro sebe jsem
vyfásla spoďáry a neplatila jsem ani korunu
)) Tak to by se takhle hezky nakupovalo. Ještě musím koupit Jírovi
bačkory a cvičky, obstaral by to tatínek, ale je bez auta, tak s nima nikam
nedojede, tak Jírovi dnes vyzkouším ty staré a vezmu si je jako vzor a
koupím je na Zbraslavi bez něj (pro bačkory chodíme zá:,–(ně tam, je tam
spešl dětská obuv a mají výborný výběr). Ještě se tam stavím
v hodinářství, manžel říkal, že prý i dětských hodinek tam mají
výběr. Ach jo jak je člověk bez auta jak bez nohou, takhle to zbyde na mě.
Nechci to nechávat na příští týden, v pátek brzy odpoledne tam snad
nebude tolika lidí.
Dnes jdeme odpoledne na zubní, Jírovi budou určitě trhat minimálně tu spodní jedničku, ale podle mne i vedlejší, protože ta nová je překrývá. Tak bude mít chudáček první zubařský zážitek, snad to dobře dopadne. Mám pro něj jako odškodné plejáčky, snad to bude dobrý.
Lukáš dnes dělal reparát z matiky, s odřenýma ušima prošel, ale prý mu matikářka říkala, že jestli se výrazně nezlepší, pošle ho příští rok na učňák. No má to ve svých rukách.
Jestli zbude chvilka, zkusím přidat ještě nějaké fotky (jestli se mi je
podaří zmenšit).
Jiřina
Tak schválně, jestli jsem to zmenšila správně … to je lanové centrum
v Mostech u Jablunkova (tip Zuzky)
oblíbené kozičky, co se směly krmit. Některý byly pěkně tlustý. Ty
co tlustý nebyly prolezly plotem a běhaly tam volně.
Kaple sv. Cyrila a Metoděje na vrcholu Radhoště (to nejsou dvě různé
kaple, ale ta samá z různých stran).
Maminko a kdo to byli ten Cyril a Metoděj? To byli dva učenci, kteří
přišli do Čech … a co přinesli? Písmo, abecedu, češtinu? Já vlastně
nevím !!! Vzpomínala jsem na Lucku, ta by určitě věděla. To jsem teda
historik
(((
a neodpustím si ještě našeho bílého tygra – mimochodem už hrozně
vyrostl – jednu už jsem sem myslím dávala.
Ahoj,
Jiřko, pozdravuj Jíru, budeme na vás myslet, aby dobře dopadl, uf zubař,
to jsou vždy nervy …
Tygřík teda fakt roste jak z vody, čím ho živíte ??
Historická vsuvka:
Cyril a Metoděj byli učenci ze Soluně a poslal je na Velkou Moravu Byzantský
císař Michal v roce 863. Přinesli Bibli přeloženou do nám srozumitelné
staroslověnštiny (před tím tady jen latinská) a písmo cyrilici, ze které
vznila postupně azbuka. Ale už tu nebudu prudit, omlouvám se.
Tak jsem právě připálila Tomovi rybu k obědu, tak se jdu polepšit.
LuckaH
Luci jaký prudit, přesně takhle stručně jsem to potřebovala vědět, co
nám vlastně přinesli. Takže bibli ve staroslověnštině, proto
věrozvědci, aha, a cyrilici. A čím se psalo do té doby, švabachem, nebo
vůbec?
Já a dějepis, to fakt nejde k sobě. I když byly určitě epochy, které
bavily i mě.
Dík za osvětu
Jiřina
Věrozvěsti – protože zvěstovali víru ![]()
Psalo se v latině, takže tomu nikdo nerozuměl a pro některé hlásky
nebyl znak.
A které epochy tě bavily, abych byla v obraze ???
L.
věrozvědci no já jsem pitomá
))) člověče já si nedokážu vzpomenout co mě bavilo
)) Řekla bych že jsem skončila u doby kamenné. Bavil mě Karel čtvrtý,
protože jsem o něm zrovna četla nějakou knihu. Ale už si to stejně
nepamatuju. Mně šlo to, co se pamatovat nemusí. Neškodilo by mi zopáknout
si dějepis základní školy. Víc mě bavil zeměpis, přírodopis … nebo
kdyby se soutěžilo ve sportu, tehdy jsem uměla vyjmenovat kdy bylo kde MS ve
fotbale a kdo vyhrál, u některých týmů i vítěznou sestavu :o))) Ale
kdo vyhrál kterou válku a proč se vlastně bojovalo to mě nechávalo zcela
chladnou. Nechápu jak jsem mohla mít samý jedničky.
papa J.
Ahoj holky, mám prostoj, tak píšu.
Věrozvěsty bych taky věděla (-:, dějepis mě bavil (fyzika, chemie
nikoliv).
Právě jsem přijeli z hokejového zápasu, Vojtu jsem poslala do postele (on
je zvyklý po obědě spát a ne hrát hokej), ale pustila jsem mu z kazeťáku
pohádky o Kocourkovu (nedávno jsme knížku četli, Ondra ji přinesl
z knihovny). Stihli jsme všechno, ale místy to byly manévry a to nemám doma
druhé dítě, ve školce jsem nahlásila, že ho potřebuju v 11,15 hod, tak
mi bylo řečeno, že to budou na zahradě a Vojtík bude určitě bez oběda,
leda vzít oběd v kuchyni do ešusu, tak jsem tak učinila, školkovní oběd
snědl Vojtík z jídlonosiče u stolu na zahrádce hospody u zimáku, pak
šel hrát, měli zápas s Chorvaty, což je jasné, že ti sem nepovezou
prťavý děti, takže zápas skončil fiaskem (naštěstí si to Vojta
nepřipustil), naši malošci hráli proti klukům o dvě hlavy větší,
prohráli asi 17:0, ale snažili se, šmrdlali to tam co to šlo – jako
žádná tragédie to není, musejí se to někde naučit. Rodiče na tribuně
se parádně pobavili, místy to fakt bylo jak na Neváhej a toč, někteří
malošci měli problém si nezaplést hokejku pod nohy atd. Trenér v šatně
k nim pak vlídně promluvil ve smyslu, že když se budou snažit na
trénincích, tak drobné nedostatky dopilují a příště budou dávat góly a
hlavně, že si hezky zahráli a všichni jsou v pořádku. Ovšem nepotěšil
mě chlapec (jako trenér), prý už to má vymyšlené a od začátku
školního roku budou tady ti prťata mít trénink 4× týdně (volná jen
středa), a jak mám tak asi do jednoho dne nacpat ještě logopedii a flétnu
(nutno ze zdravotních ne uměleckých důvodů – Vojta blbě dýchá,
foukáním do hudebního nástroje ho to prý lze odnaučit) a to nemluvím
o školce, kde předškoláci mají odpoledne kroužky a o fotbale. Tam jdeme
za chvíli na první fotbalový trénink v novém školním roce – to bylo
radosti, Vojta pusinkoval dres i chrániče holení, tak jsem zvědavá, zda
aspoň tam už budou vědět, kdy a v kolik budou hoši trénovat, ať si
můžu už začít dělat přibližnou představu, jak budeme ve školním roce
fungovat.
Ahoj holky Mada
Ahoj všem,
tady se to teda pěkně rozjelo. Nakukuju, jestli už tady není podrobná
zpráva o jednom zubařském zákroku v Praze? Jiři, honem, jak to probíhalo
a jak to Jíra zvládl a co plejáčky, utišili bolest? A zoubková víla
nedorazí!!! V noci dvacku za zub pod polštář!
My jsme teď byli se psem na ostříhání drápků. Paní doktorka si poslechla ještě srdíčko a pochválila ji, že tedy na svůj věk to je moc dobré. Jak bude chladněji, tak půjdeme na čištění zubů. To se dělá v sedaci (diazepam) tak abychom se nemuseli tolik bát, že už se neprobere.
Po cestě zpět mně manžel vyhodil u zdravotního střediska. Zašla jsem tam klukům pro recept na bronchovaxom. Od 1.9. pěkně na:,–(íme a bacilové bojte se! Taky jsem si nechala pro Matěje napsat doporučení na logopedii. Mluví hezky, ale u ž š č ř podsouvá bradičku. Teď když je malý, je to roztomilý, ale do budoucna by to chtělo nápravu. A protože jsem lenoch, tak to řeším až v 6,5 letech. V papírnictví jsem mu ještě koupila dva obaly na sešity s autama a Tomovi nový obal na žákajdu a teď na ten Templák ještě ty svítící tyčinky. No a plno peněz zase v …a za blbosti.
Jiři ty fotky jsou všechny hezké. Myslím, že by tě kraj severomoravský mohl najmout jako fotografa na nové pohlednice!
Víc nevím. Jdu naládovat pračku.
D.
Jo ještě já. Mně v dějepise bavil pravěk a potom Řím, Egypt apod.
Obojí mně zůstalo dosud. BOhužel informace, které získám naštením se
jaksi bez ulpění vytratí pryč.
Luci a ještě nevíš proč některé jeptišky mají bílý hábit a některé
i černý. Kousek od práce máme klášter a tak denně potkávám jeptišky.
Vždycky jsem si myslela, že ty bílé jsou jako „čekatelky“. Ale teď
jsem viděla i takové starší v bílé, tak nevím. Letní oblek to asi
není, že! Za výklad k Cyrilovi a Metodějovi díky, super. Toto jsem
náhodou věděla, protože jsem se dívala v červenci na ten film Jan Hus a
tam o tom též bylo.
A zase já.
Zuzko fotek tam máš hromadu. Ta fotka Vaší rodinky (grilování u Pavla) je
moc hezká. Sluší Vám to. Smála jsem se, že Maťa má pořád dudlíka,
viď. Připomněl mi našeho Matěje, který ho měl do 5 let. Vždycky si šel
„odpočinout s dadynkama“ . Myšánek a teď půjde do školy. Ach jo.
Fotky pěkné.
jen v rychlosti, odbehla jsem od chystani vecere:-) (brambory a syrova omacka se sunkou)
Dani, jsem se zasmala, potesila jsi me s tim dudlem:-) spousta lidi zacina riokat, ze uz je veliky a tak:-) a Maty se i zacina asi malicko stydet, ze dudla, vzdycky ho vynda, schova za zada, ale za moment uz ho ma v puse- ta touha dudlat je silnejsi:-))
ale nebudu mu ho brat, kdyz ho nema, cumla si palec, pesticku nebo rukav…a to tedy radsi ten dudel:-)
musim…
Z.
Jasně, máš mou plnou podporu. Však ono se to samo nějak vyřeší. Matějovi jsme ho vzali proto, že se mu začali vytáčet zoubky, ale bylo to tak krásné. Byl pořád moje mimino. My jsme měli dadynky dva. Jeden do pusy, druhý do oka a průběžně se střídaly. Ale „mucací plínka“ mu zůstala. Tu má i Tom. Vždycky si je obřadně natáhnou přes polštář. Podle čuchu poznají, která čí je. Nechápu to. Vždycky když někam jedem nesmí zapomenout na „mucacindy“. Holky mají vaše rodiny také takové nějaké úchylky?
Ahojky,
teda tady to jede, to je prima ![]()
Jeptišky – no jednak má každý řád jiné hábity a u některých řádů mají světlé hábity opravdu sestry před doživotními sliby.
Úchylky – asi nějak moc nemáme. Dodlík Tom odevzdal zubařce ve dvou
letech, ale do té doby dudlal zdatně. Když byl miminko, hladil mi při
kojení ruku
.
Dějepis – Egypt mě chytl až teď, Karel IV. je docela klasika. Musím
říct, že já neměla ráda válku jihu proti severu
.
U nás je docela for, u kamarádky jsme se zdrželi až do sedmi hodin a teď fofry s večeří, ale byla jen studená šup šup.
Tak co Jíra ???
LuckaH
Ahoj,to je super, že se deníček rozjel.
Já mám docela ráda novodobé dějiny a Ondra taky o tom rád poslouchá, jak
to bylo za 1.republiky, pak 2.světovou válku o tom si někdy povídáme a
docela mě udivuje, jaké zajímavé na to má názory a pohledy.
Jupí, zítra Ondík přijede!! Žádné zvláštní úchylky nemáme, děti
byly oddudlíkovaní a odplinkovaní před druhým rokem, docela bez problémů,
nevzpomínám si na nějaké scény. Vojtíka, když jsem kojila, tak mě chytal
za vlasy a doteď, když ho vezmu do náruče, tak jde po vlasech. Nějaké
muchláčky plyšáčky, bez kterých by nemohli být nemají (teda plyšáků
mají každý plnou postel, různě je obměňují, občas s nima hrají
divadlo). Plenky už ani nemám, vypoužívala jsem je na umývání oken
apod.
Vojtík si odpoledne zdřímnul, pak byla pidi přeháňka a šli jsme na
fotbal. Vojta natěšený, přibylo jim tam pár nových kluků, ale staré
jádro zůstalo, kluci se na tréninku snažili až z nich lilo, taky bylo
pěkný dusno. Opět tam byl i můj neoblíbený omezený JUDr.otec, který se
přes prázdniny nezměnil, opět celý trénink povykoval na kluka a to ještě
stylem, když trenér řekl běž doprava, tak otec řval – Michale doleva,
když trenér řekl stůj, otec řval běž, makej…Při závěřečném
zápase dal Vojta nejvíc gólů, trenér ho chválil, tak pak cestou domů jsme
se stavili v Bille a mohl si vybrat, co si dá na večeři (chtěl rohlík
s čokoládovou mléčnou rýží).
Taky už jsem snad vyřešila Macha a Šebestovou – s kámoškou na fotbale
jsem se domluvila, že nám na víkend půjčí dceru Klárku, která je stejně
stará jako náš Ondra a ona půjde za Šebestovou, Ondra za Macha a já tam
asi budu jenom jako dohled. A ještě mi volala další kámoška, zda ji
v sobotu nepohlídáme 5letého synka, tak budeme mít dětiček (vždycky se
mi líbily velké rodiny a tahkle jenom půjčené děti, to je paráda, dají
se vrátit).
Hezký večer Mada
Tak koukám a popis u zubaře bude až ráno.
Mado, věřím, že se těšíš. To bude zážitků. A ten kufr. Však to
znám.
Jdu do hajan.
D.
Mado tak když už máš Macha a Šebestovou tak můžeš dělat paní
Kadrnožkovou
)) Jmenovala se tak ta megera co měla Jonatána, ne?
Já pořád obdivuji ty vaše kluky, Jíra je asi o rok starší než Vojtík a do míče by ani nekopnul. Onehdá dokonce prohlašoval, že nenávidí fotbal, že by zrušil všechna hřiště … nevím kde na to přišel. Já měla vždycky fotbal ráda, jako asi 12-ti leté jsme chodívaly fandit na Bohemku, tenkrát v roce 1982 vyhráli poprvé a naposled ligu, tak jsem měla zelenobílé oblečení, které jsem si sama upletla (čepici, šálu, svetr, podkolenky) tak jsem to vždycky oblíkla a šli jsme fandit. Pak mě to trošku přešlo, dnešní český klubový fotbal už nějak nemusím, ale mezinárodní si v televizi pustím ráda. Ale jen na dívání.
J.
Ahojky,
omlouvám se, že jsem nenapsala večer, ale nějak jsem už neměla sílu.
U zubařky vše proběhlo hladce, Jíra se ani moc nebál. Do čekárny
přišla sestřička, ptala se jestli se bojej, tak jsem jí říkala, že
čekáme trhání – prý neboj, paní doktorka je šikovná, zoubek uspí.
Nejdřív šla Hanička, všechno v pořádku. Pak Jíra tatínkovi na klíně,
no bál se ne že ne, ale pusinku vzorně otevřel, paní doktorka to skoukla a
rozhodla, že ven musí jen ten kývající se zoubek. Natřela to nějakou
protibolestivou mastičkou a ve vteřině byl venku. Ty okolní prý trhat
nebude, dokud se nebudou viklat samy, prý by to nadělalo spíš škodu. Dostal
na zoubky malou modrou truhličku. Kaz nemá žádný. Dostali jsme doporučení
do Davle na ortodoncii (je tam vyhlášená doktorka), máme pro jistotu zajít
s tím rentgenovým snímkem, prý to paní dr. lépe ohlídá, co je potřeba
protrhat, aby se předešlo všemu čemu předejít jde. Ale má prý dlouhé
objednací lhůty, není třeba spěchat, stačí se objednat za půl roku. Tak
trochu mi přijde divné, že už by měl mít rovnátka, když mu ještě nic
nevyrostlo, ale věřím, že budeme v dobrých a rozumných rukách.
No a ačkoliv mu jeden zoubek vytrhli, má jich pořád 21, má už prý
totiž vyrostlou jednu šestku. Já jsem mu tam teda nic neviděla, ale když to
viděla paní doktorka, tak to platí. Za odměnu dostal plejáčka piráta
s lodí, dala jsem mu vybrat, že ty další budou za další zoubky. Na
zoubkovou vílu moc nehrajeme, hlavně nevím, jak bych mu lovila něco pod
polštářem … není nad to dostat dáreček od maminky
))) to pořád všechno nosí Ježíšek, Mikuláš, Beránek, tak si tu svou
trochu slávy taky užiju, to je jak s tím velikonočním pokladem …
Když už jsme u tý postele, máme oblíbený plyšáky – Jíra už několik let medvídka Brumíka, vozí ho i všude s sebou, ostatní střídá, má jich tam vždycky několik, teď momentálně malýho kašpárka (jak byl za kašpárka tak byli dva) a panenku mimino, která se jmenuje Buclik. S dudlíkama u nás problém nebyl, jelikož ho ani jeden nechtěli, tak je prostě neměli nikdy. Proto mně teda přijde tříletý dítě s dudlíkem divný, ale je to každýho věc, zase si někdo může klepat na čelo nad našimi zvyky, že. Hanička má bílou plyšovou kočičku, jmenuje se prostě Kotě, pořád ji někde tahá a zapomíná, tak to jsou pak večer breky, kde skončilo Kotě. Kolikrát už jsme běželi v pyžamu vedle k babičce pro Kotě. Kromě něj taky několik obměňujících se.
Zuzko, asi sis nevšimla, psala jsem ti dotaz, kde to bylo ty obrovské
modré židle, co jsou na nich kluci focení? To mi přijde tak nádherný
!!!
Papa Jiřina
Ještě jednou já, na půlku věcí jsem zapomněla …
No takže jak jsme se vrátili od zubařky, šel tatínek rozdělat oheň, děti si hrály doma s pirátama a já jsem šla sekat trávu. Jak jsem říkala, že když se něco podělá, zaručeně to trojmo, takže kromě vysavače (ten už je opravený) a auta (to snad bude do konce týdne, ještě netušíme, kolik to bude stát) se podělala sekačka na trávu (snad už máme touto trojicí na nějakou dobu vybráno). Už jsem psala, že zlobila, manžel se známým ji zprovoznili, nicméně sekali s ní naši a zlobí zase, nejde nastartovat. Manžel už má domluveno, až bude auto, kam ji odveze do opravy (bude-li to opravitelné za přijatelnou cenu, prý by mělo stačit vyčistit motor či co), tak si zatím půjčil elektrickou od známého. Ta je ovšem prťavá a má tupý nůž, tak jsme to sekali snad dvě hodiny, je to spíš ožvejkaný, než posekaný. Nadávala jsem na benzínovou, ale ta elektrická je mnohem horší, pořád ty šňůry za sebou tahat a motat okolo stromků. Naši si prý taky koupí elektrickou, máme štve, že tu benzínovou neumí nastartovat (to já taky ne, ale já nesekám), tak ji budeme mít opravenou, už se nebudeme muset s nikým dělit (protože všechnu údržbu obstarává manžel a oni si jen půjčují, jen nám ubude starostí). No a pak jsme pekli na večeři buřtíky, šunkové dvojhubky, děti snědly každý dvě, jsou moc dobrý, my měli navíc každý kousek pangase v alobalu, to dělal tatínek a byl taky výborný. V půl osmé jsme šli teprve domů, děti honem uklidit pokojíček, už zase máme od 8 hodin Ordinaci, tak to je docela honička, po poslední reklamě jsem jim šla přečíst a málem u toho usnula. Nějak to usínání musíme zredukovat, poslední dobou se nám po uložení ještě courají dolů a to prostě nechci. Ovšem je to těžký jít v 8 spát, když mají v pokoji vedro …
Ještě k tomu dějepisu. Včera jsem nad tím přemýšlela u sekání
trávy, co mě vlastně bavilo, no ale jen ten pravěk a pak asi až slovní
úlohy a rovnice o dvou neznámých
)))) Ne, náhodou, jak psala Lucka, že ji nebral jih proti severu, tak mě
docela jo, zaprvé nějak zrovna běžel seriál v televizi a taky jsem četla
Jih proti Severu. Ovšem na rozdíl od všech já jsem nenáviděla Reta
Buttlera, připadal mi jak Hruška v Ordinaci, kdo to sleduje, slizkej a
hnusnej, takže novodobý pokračování románu už jsem nečetla. Po letech
jsem se k tomu vrátila a nechápala jsem, co se mi na tom líbilo, po půlce
knihy jsem to odložila. Prostě dějepis hrozně závisel na tom, kdo nás ho
učil a jak.
Třeba Lukáš, babička vždycky říkala, jak vyniká v dějepise a jak ho šíleně baví, na základce měl jedničku za nic, no a přišel na střední školu a má z dějepisu čtyřky, protože je to učí nějaký unylý dědek a nebaví ho to. No prostě já měla vždycky dobrý učitele na češtinu, matiku, angličtinu, na základce kromě posledního ročníku i na ruštinu. Takže tyhle předměty mě bavily a ostatní jsem pokládala za nepodstatné.
Včera jsem zkoušela Jírovi bačkory, že mu je dojdu koupit, jenže ty staré vůbec nenazuje, chybí mu snad dva centimetry, a to si zase netroufnu koupit bez něj, nevím, jestli větší o 1 nebo o 2 čísla. Takže na tu Zbraslav budeme muset zajet odpoledne všichni mým autem, až se vrátím z práce. Pojedu tam podívat se na ty hodinky, tak holt budu muset ještě podruhé. Nechci to nechávat na pondělí na poslední chvíli. Takže bude potřebovat dvoje a ještě ty cvičky … to už snad bude poslední vybavení do školy, uvidíme, co se dozvíme v úterý.
To jsem se zase rozepsala, ani se vám to nebude chtít číst.
Papa Jiřina
Ještě jsem chtěla napsat, že po zubním jsme šli s Jírou k dětské
doktorce na sedmiletou prohlídku. Krásně spolupracoval, dostal pochvalu.
Kontrolovali mu očička, přes celou místnost měl číst na tabuli –
vybral si písmenka místo obrázků. Jen ta nejspodnější řádka mu nešla
úplně 100%, jak tam sestra ukazovala, házela tam její ruka stín. Já bez
brýlí teda neviděla nic. Pro jistotu doporučila, abychom se stavili na
Budějovické na klinice, prý je tam nějaká ordinace, kde vyšetří očka
nějakým unikátním přístrojem, jsou jen dva v ČR, aniž by byla třeba
spolupráce dítěte během pár vteřin změří zrak. Tatínek tam poblíž
chodí s Jírou na tu grafomotoriku, tak by to vzali při jednom, nemusí se
objednávat. Sice to stojí stovku, ale myslím, že je lepší to dát, aby se
pak nezjistilo, že třeba špatně vidí na tabuli. Ale myslím, že to bude
ok. Taky ho poslala na záchod načůrat do kelímku, Jíra prý říkal
tátovi, který šel s ním, jestli by nebylo lepší načůrat rovnou do
záchoda a pak to do kelímku nabrat
)) Vše zvládl v pohodě a má pochvalu, jaký je vzorný a šikovný
chlapec
))
Když už jsme tam byli, říkala jsem, že bych ráda dala do laborky moč
Haničky, chodí hrozně často čůrat. I když já to měla taky tak, dokonce
jsem s tím ležela měsíc v nemocnici, když jsem byla stará jako ona. Na
nic mi nepřišli. Létama se to upravilo, po porodech téměř úplně. Mamka
vždycky říkala, že je to psychický, no já si tím nejsem tak úplně
jistá, ale spíš mi přijde že máme ty močový cesty zúžený a hodně
citlivý, takže je každá kapička cítit. Každopádně chci mít klid, že
je moč ok, pokud ano, nic řešit nebudu, doktorka říkala, že pokud se
nepočůrává (to ne) a nechodí na záchod v noci (to taky ne) tak to bude
v pořádku.
Hanička dostala u zubařky dětský lékařský „uši“ (fonendoskop),
tak si pak ven vytahali panenky a hráli si na doktory
))) Jíra si raději vybral za odměnu hopík. A oba dostali maličkou
pastičku na zuby, tak jsme šli od doktorů spokojeni – tak to má být, ne?
Žádný strach a stres.
Tak to už je ode mne snad opravdu všechno.
Jiřina
ahoj holky,
Jiři s tím máš pravdu, že hodně záleží na učitelce (i když mi jsme
měli na střední na fyziku strašně fajn ženskou a stejně jsem fyzice na
chuť nepřišla), ale na češtinu a chvíli i na dějepis jsme na základce
měli bezva učitelku a fakt si některé věci např. z literatury pamatuju
dosud. Taky bych našim dětem přála dobré učitele, zatím máme štěstí
ve školce (dneska ráno jsem viděla, že paní učitelky zaměstnají
s blížícím se začátkem školního roku celou rodinu – dva manželé
paní učitelek tam něco montovali), takže ve školce byly všechny učitelky
bezva – příjemné, vstřícké k dětem, mladé a plné nápadů. Ve
škole měl Ondra první dva roky taky bezva učitelku, takovou usměvavou,
klidnou, sportovně založenou, ve třetí měl taky fajn učitelku, doufám,
že ji bude mít i letos -on potřebuje takové ty mladé s nadhledem a
volnějším přístupem, pak je všechno v poho. Děs by byl, kdyby dos´tal
nějakou "starou strukturu!, která vyžaduje sedět bez hnutí a
papouškovat – to by byl Ondra v háji.
ordinaci nesleduji vůbec, z kraje jsem se dívala (jak tam byl Šebek a
Kamila), teď už mi to příjde taková látanina, každý s každým a děti
to nesledovaly nikdy, doteď nechápu, proč by měly děti sledovat pořady
typu kriminálky atd, jak někdy ve školće slyším, jakože náš PAvlíček
se s náma dívá na Kriminálku Las Vegas do první
reklamy.........nechápu, vždyť to dítě z toho nemůže mít rozum,
maximálně tam něco blbě pochopí, něco mu v hlavičce utkví a má pak
divoké sny. Nechledě na to, že by i náš desetiletý Ondra je už tak kolem
osmé v posteli a nikdy na TV po večerech nekoukal a dodnes si myslím, že
z toho nemá újmu. Dneska ráno v šatně školky nějaká čtyřletá
holčička řešila, jak je fajn, že zas budou (nebo už jsou) v televizi VKV
(nějak mám pocit, že to není dětský pořad, ale možná se mýlím).
Jiři, taky mě paní Kadrnožková napadla, ještě uvidím, co vymyslím,
Ondra to ještě neví, že bude Mach, tak doufám,že na to přistoupí. Dneska
navečer se brigáda – jdeme chystat to výletiště, výzdoba, balonky atd.
Bude divadélko, pohádkový les, nějaké soutěže, pak taneční zábava (ze
začátku hrají pro děti, které tam běhají tancují, jak se setmí je
ohňostroj, děti jdou spát a zábava pokračuje pro dospělé). Jenom aby bylo
počasí, zjara na té dětské akci pěkně lilo, sice jsou tam pergoly, ale
sluníčko je lepší.
Vojtík jde zase po O, má hokejový trénink (díky tomuto slovu se naučil
říkal R) a pak jedeme na nádraží pro Ondru k vlaku a pak je ta brigáda.
Zítra jsou ve městě dožinkové slavnosti, tak když to výjde, tak bychom se
tam mohli jít kouknout.
Zatím ahoj Mada
No máš s tou Ordinací pravdu, je to slátanina, nevím proč na to
koukáme, asi protože je to občas i vtipný a nic jinýho nikde neběží
…
S dětma souhlasím, nevím jestli jsi špatně nepochopila, že se dívají
s námi, nebo píšeš obecně.
Naše děti se od 8 večer dívají jen a pouze v pátek na ČT2 na přírodu.
Pak výjimečně o víkendu, pokud je náhodou pohádka nebo film pro děti.
Neumím si představit, že by se dívali na cokoliv pro dospělé. Vlastně
přes léto je tatínek nechal párkrát dívat na Hádej kdo jsem, to je jak se
hádají profese, myslím neškodný. Ale VKV, Ordinace, Kriminálka …
v žádném případě.
Jdu se podívat na stránky naší školy, jestli nejsou nějaké informace
o začátku školního roku. Zatím tam byly pořád loňské informace.
Ahoj Jřiina
Ahoj Jiři, já to o TV psala spíš obecně, jak mě vadila ta holčička
vě školce, co řešila ta VKV. Pochopila jsem , že se vaše dětata
nedívají s vámi a „ani vás nenechají dívat“ (-:
Jak jsi psala o těch sekačkách, tak máš úplně pravdu, my máme taky
elektrickou a teď pořád ty šňůry poponášet, prodlužky natahovat na
těch našich latifundiích a to jsme přestím měli jenom takovou malou, tak
to vždycky trvalo děsně dlouho, než se něco posekalo.
Ahoj Mada
Jo, pochopilas dokonale, nedívají a ani nenechají dívat. Oni právě
všeobecně celý večer courají dolů a to je pořád něco … a to chci
odbourat s novým školním rokem. Prostě uložit, přečíst a spát,
žádný ještě si hrát a tak. Ono je to těžký, když jsme teď do půl
osmé venku, ale jak se začne dřív stmívat, snad se nám to vrátí do
normálních kolejí tak trošku samo. Začnou dřív vstávat …
J.
Ahoj,
přidám se, Tom se na TV taky kouká jen na pořady pro děti. Teď v létě je sice déle vzhůru, ale když je hozky, tak ať si užívá venku a TV ne. Stejně není na co se koukat. My koukáme na ordinaci taky už jen ze zvyku, ale tak jednou za dva týdny.
Teď s nástupem do školy bude muset Tom být v půl osmé v posteli, takže po večerníčku osprchovat a konec. Pohádku mu spíš pustím na DVD na relax, ale jinak nebude kdy.
Tom před chvilkou odjel s tchánovci na chalupu. My přijedeme za ním, ale Michal přijede domů až dost pozdě (je služebně na Moravě), tak ať nesmrdí v Praze. Já jdu na nákup a do knihovny.
Zrovna dnes ráno už jsem říkala, ať už ta škola začne. Mlaďas se nudí a potřebuje zaměstnat!
LuckaH
Ahoj holky,
sTV souhlasím. Kluci se večer dívají z postele chvilku na DVD na nějakou
pohádku. Letos to budu muset striktně rozdělit, protože taky museli bývat
tak ve 20.15 v posteli. A tom už je letos sedmák, tak myslím, že by měl
dostat trochu důvěry. Já sleduju ty VKV, ale je to stejná krávovina jako ta
růžovka. Ale teď jsem zjistila, že budou každý čtvrtek na Barandově
dávat film od Woodyho Ellena. A jeho filmy já miluju. Ráda bych si je nějak
nahrávala, ale nejde to. DVD máme jen přehrávač a video nemáme zapojeno
přes digitál. Musím Milana donutit, aby to nějak šlo.
Holky jedeme na ten Templštýn. Mějte se tu hezky. V neděli se ozvu.
Už mám doma po týdnu prázdnin u babičky oba kluky. Konečně to tu zase
žije.
ahoj D.
Jiři, jsem ráda, že to Jírovi dobře dopadlo.
Ahoj všem,
Danuš, dodatečně hezký víkend, snad dopadne počasí líp než ten minulý !
Z práce jsem vypadla brzy, doma naložila rodinku (tatínek zrovna
luxoval – prý mu celý barák trval skoro hodinu, já to asi flákám,
protože mívám za 10 minut hotovo, no tak to máme jednou pořádně) a jeli
jsme zpět na Zbraslav.
Nejdřív dětská obuv, dvoje bačkory pro Jíru (domů a do školy – ty
původní už neobuje), dvoje bačkory pro Haničku (totéž), pro Jíru tenisky
do tělocvičny a přes tisícovku v čoudu … Pak jsme šli ještě do druhé
obuvi, manžel chtěl jen leštidlo na boty a tkaničky a já jsem tam uviděla
střevíčky, přesně typ, které mám, ale už se mi rozpadají a už je
vyhlížím přes rok, navíc ve slevě za 500, tak jsem si zcela nečekaně
přinesla botky. Letos už je moc neunosím, ale příští rok určitě! Jsou
takové otevřené, vepředu jen na pásky, zapínací na řemínek, černé, na
podpatku tak akorát, abych v nich mohla řídit. No mám radost, škoda, že
jsem je neobjevila na začátku léta, ale až na konci. Snad je ještě trochu
užiju, minimálně na svatbu. Pak jsme šli do hodinářství Jírovi
vyhlídnout ty hodinky. Hanička kňourala, že chce taky. Měli úžasný
výběr, měli asi šest takových těch točen a v každé byly dětské ve
spodním patře. Líbilo by se jich spousty. Ty co jsme my vybrali ovšem
nechtěl. Vybral by s autíčkem na ciferníku, ale měly jen některé
číslice a navíc dost nezřetelné, ty jsme mu nedovolili. Pak byly hezké,
které měly ručičky ve tvaru pastelek, ty nechtěl. Nakonec jsme vybrali
podobné, modré, mají na ciferníku dva zelenožluté vrtulníčky, ale
přesto jsou číslice výrazně čitelné. Říkala jsem mu, že když pozná,
kolik je na nich hodin, koupím je. Řekl, že skoro půl desátý (bylo za tři
minuty půl), takže jsme je koupili. Dostane je až k narozkám. Stály skoro
pět set, tak doufám, že mu vydrží stejně dlouho, jako mně ty moje první
hodinky (mám je dodnes, staré ruské čajky). Myslím, že toho už pro něj
mám dost – dvě krabičky plejáčků, dvoje kalhoty, hodinky, knížku,
pracovní sešit na učení se kolik je hodin, troje ponožky s dráčkem,
jídelní příbor. Ještě jsem koupila svíčku se sedmičkou a zapomněla
jsem Háně vzít kartáček na zuby do školky.
Dnes mi kámoška, která pracuje u Mattela, poslala jejich katalog (můžu si nakoupit za jejich velkoobchodní ceny). Děti z toho byly celý divý. Hanička by si vybrala Barbie Růženku i s princem. To možná koupím k narozeninám (i když ta dvojice vyjde skoro na 700 Kč). Jíra probíral autíčka, měli tam autodráhy za docela přijatelné ceny. A několik her, myslím, že dvě z nich by byly zajímavé, tak už máme typ na Vánoce. Uklidila jsem katalog, že z toho napíšeme Ježíškovi, až bude čas, teď jen jde o to je rozumně naočkovat. Už to vidím jak budou peníze lítat, ale myslím, že to ukočírujeme rozumně a děcka budou mít radost. Pro Haničku už mám v obchodě u známé vyhlídnutou postýlku na panenku, ale to už jsem jí řekla, tak bude k narozeninám v listopadu. Nechtěla jsem ji brát v rámci nákupu zadarmo, tak mi ji tam schová, než si pro ni přijdu. Však ten podzim uteče a budou tady … myslím Vánoce. Tak aspoň vymyšlené že už něco mám, to jsem vždycky klidnější. Což pro děti to se to vymýšlí, horší je vždycky zbytek rodiny. To mě neba.
Tatínek šel hrát, děti jsem uložila už v normálním režimu něco po
osmé, nahoře je klid, zatím dole nebyli. Na víkend budeme doma, nějak jsme
se vydali z víc peněz, než jsme chtěli (na druhou stranu už máme do
školy snad vše), musíme zase nejdřív něco vydělat
))
Hezký poslední prázdninový víkend i vám.
Jiřina
Ahoj vespolek,
koukám nikde nikdo, tak vám jdu napsat, co mi dneska provedly děti. Jsem
z toho pořád taková rozporuplná.
Prostírala jsem k obědu a jelikož má Hanička od svátku nový příbor, rozhodla jsem se, že dám i Jírovi jeho nový předčasně k narozeninám. Pak jsem tak nějak říkala Haničce, jestli Jírovi taky koupí k naroz. nějaký dáreček (on jí sám koupil bonbony). No a on že to dobrý nápad a že si jdou koupit dobrůtky (je u nás obchod, od domu asi 200 metrů, klidnou ulicí, kde nic nejezdí, klasické vesnické potraviny, ale teď je mají od léta vietnamci. Babička tam děti už několikrát posílala a tím se naučili nakupovat sami). Já povídám nikam nechoďte, bude oběd, žádný dobrůtky. No a dodělávala jsem oběd a pak je jdu volat … a oni nikde. Bylo mi jasný, že do toho krámu šli sami. Docela mě to vytočilo, protože jsem jim to jasně zakázala. No tak jsme jedli sami, najedli se a skoro jsme se pohádali, jakou dostanou odplatu. No a za chvilku dorazili, svítila očička, přinesli čokoládu, lentilky a tři kinder vajíčka. Jíra hlásil, že to stálo 90 a že jim zbylo jen asi šest korun. My jsme na ně spusili … a oni se tvářili, jako že vůbec nechápou? Já jsem jim hned ve dveřích zabavila nejen dobrůtky, ale i obě peněženky (prázdný) a hnala je ke stolu. No slzičky ukáply … Hanička to nechápala, proč si za svoji padesátikorunu nemůže nic koupit (kdysi ji našla a pořád si ji střežila a nechtěla utratit, očividně to stálo víc, než čekali). No a já jsem z toho pořád taková přešlá, nejen to že mi utekli, to jsem věděla, že se tu nemůžou ztratit, ale že teda si seberou svý penízky a jdou si něco koupit. Že pořád sušili peníze a najednou nemají nic. Já jim žádný peníze nedávám, měli jen nějaké drobné co dostali od babičky.
Takže jsem se paradoxně rozhodla, že jim začnu dávat kapesné. Pro začátek každému 10 korun za týden, pokud budou nějak výjimečně hodní, pomáhat, dobré výsledky ve škole nebo tak, můžou dostat maličko víc, za velké zlobení míń nebo nic. Aby si těch penízků začali vážit a nakupovali s rozmyslem. Tisíckrát mi slíbili, že už sami bez dovolení nikdy nikam nepůjdou a že když půjdou něco kupovat, předem se se mnou poradí, aby věděli, kolik to tak může stát. Uvidíme jak to půjde, jeslti si budou spořit, nebo to utratí pokaždý hned. Prý si mysleli, že to do oběda stihnou. No když si to představím, jak stojí u pultu a sázejí to na pult po jedno a dvoukorunách … a Hanička pak vytáhne tu svoji padesátikorunu … a čekají, že jim prodavač vrátí, ale on pořád říká, že je to ještě málo … jak se asi museli cítit, bambuly bambulácký.
Odpoledne jsme byli chvilku na kole, pak jsme se stavili v hospůdce na pivo a limču, pořád jsme řešili ten jejich nákup. Jelikžo byli hodný, po návratu jsem jim ty jejich kinder vajíčka dala, s tím že tu čokoládu bude mít H. pro J. k narozeninám a bonbonky ona pro sebe k jeho narozeninám, takže ty jsem nevydala. No a už se těšej na neděli na penízek. Holky jak to děláte vy s těmi mrňousy, co už vlastně mrňousové nejsou? Danuš kdy začal dostávat Tomík kapesné a kolik?
V sedm jsem je vyhnala do pokojíčku, abych se v klidu koukla na zprávy, v půl osmé jsem šla za nima, probrala jsem skříně, už to odložené zase nemáme kam dávat, asi to budu muset napytlovat a nastrkat někam, kde to nebude vadit, třeba do našich postelí, jsou úložné a zatím prázdné. Hezky se nám to pročistilo, Jírovi jsem odložila asi patery tepláky, spoustu malých triček … pro Jíru jsem našla několik pěkných triček od kámošky, tak jsem mu je zařadila do oběhu, aspoň bude mít nějaké hezčí do školy. Až se nám začne blížit zima, uděláme druhé kolo, jak jsme na tom se zimním venkovním oblečením, zatím se mi to ještě nechtělo řešit. Přečetla jsem jim, uložila … a přišla jsem dolů a bylo devět, tak to dopíšu a asi půjdu spát, jsem jak přejetá.
Ahoj Jiřina
Ahoj holky,
Jiři nevím, my kapesné nedáváme a vlastně kluci ani nikam do obchodu
samotní nechodí (žádný vhodný blízko není).
Pokud Ondra něco chce, tak má peníze třeba od babičky nebo tety a
většinou řekne, co by potřeboval nebo chtěl (i když někdy překvapí,
jakože sám, ani nevím kdy koupil dárek Vojtovi k narozkám a už měsíc
dopředu).
My dneska měli hezký den i když to tak po ránu nevypadalo, když jsme se
vzbudili lilo jak z konve, po poledni jsem volala tetě, zda nějaká akce bude
a prý jo. Zrovna přestalo pršet, tak jsem rychle nachystala Ondrovi
oblečení na Macha, kreslící tabulku na úkol a jela jsem na zahradu, já
autem, kluci na kole. Sotva jsme dorazili na výletiště, hned jsem se zapojila
do vrcholících příprav, pak za chvilku byla pohádka – krásná,
částečně loutková, částečně hráli i herci. Pak na poslední chvíli
přijela kámoška s dětma, tak jsme rychle Klárinku převlékly na
Šebestovou (byla nádherná), oba dva se styděli, tak jsem s nima šla na
určené stanoviště, kde jsme měli připravenou školní lavici, za úkoly
pro malé jsme měli tu kreslící tabulku, pro starší takové balancování
s míčkem. Než začli chodit první děti, tak začalo zase pršet,
naštěstí za chvilku přestalo. Pak chodili děti, Ondra s Klárkou se
rozkoukali a bezvadně všechno zvládli, po celou dobu jsem byla s nima, tak
si musím prohlídńout fotky na foťáku, ať vím, jaké byly další
stanoviště. Tatínek šel s Vojtíkem. Pak po pohádkovém lese se šlo
zpátky na výletiště, bylo společné focení, vodník vozil na člunu
v koupališti, čert vařil v kotli výborný guláš, děti dostali diplomy,
párek v rohlíku, pití, odměny, bylo bohaté kolo štěstí, diskotéka,
děti malovali obrázky.
Co se nám Ondra vrátil z tábora, je takový šikovný, opálený, fakt
frajer. Dneska už jsem si prohlížela na skautských stránkách fotky
z tábora a musím říct, že paráda, že jim vyšlo počasí, tak si hodně
užili té přehrady a lodí, měli k dispozici plachetnice, kánoje, kajak,
pramičky, byl to opravdu tábor volného režimu, samotní si vařili, spali
asi třikrát pod širákem, jakože ně´kam šli nebo jeli na lodi, tam
přespali a vrátili si zpět, batikovali si oblečení, táboráky, v lese
bojovky. Hlavně jsem spokojená, protože Ondík na všech fotkách vypadá
v pohodě, tak snad se mu tam líbilo, protože on není sdílný, tak jsme
z něj včera něco vytáhli dobře míněnýma otázkama a myslím, že už
moc víc se nedozvíme, protože pro Ondru už je tábor uzavřená kapitola a
už má nové zážitky.
Hezký večer Mada
Ahoj, zdravim Vas po dovolene v Jiznich Cechach. Pralo nam pocasi, takze bezva. Dokonce jsme s prtavkou i absolvovali jeden okruh v zamku. Byla hodna, parkrat vejskla, pruvodce se smal. Akorat nejaky pan prskal, ze si teda vybral okruh. Zamerne jsem vybrala okruh, z ktereho se da kdykoliv odejit. Kdyby rvala nebo rusila prohlidku, tak to chapu a zmizim, ale byla fakt hodna. Pak jsme se smali, protoze jak pruvodce ukazoval, tak ona furt rucickou na vsechno ukazovala, takze v chodbe, kde mame na zdi vsude zaramovane fotky, tak porad ukazuje. Coz mi teda pripomnelo, ze ji poridim nejake nositko.
Komentare jsem necetla, jen posledni od Jirky. Jinak Jiri, popis Beskyd hezky, hezky se to cte, vcetne fotek. Tip na pristi rok. My puvodne chteli do Lednice, ale nesehnali jsme na rychlo ubytovani. U manzela s dovcou je to nejiste, takze jsem rezervaci dopredu nechtela moc riskovat.
Jinak ohledne penez, taky zacneme davat kapesne, ted od zacatku skolniho
roku. Aby umela znat hodnotu penez. Delame ji pokojicek a chce novou zidli. Ma
celkem dobrou kancelarskou diky tomu, ze si manzel koupil lepsi. Ona ze se ji
nelibi a chce novou, tak jsem ji vysvetlovala, ze takhle slouzi dobre a ze ji
ted budeme kvuli skole kupovat novou autosedacku do druheho auta a ze na zidli
proste neni. Ale ze ji Jezisek u babicek urcite necha nejake penize, my ji neco
pridame a muze si koupit po vanocich novou zidli. Tak souhlasila. Myslim, ze az
se nauci pocitat, tak to bude lepsi. Ja ji tak laicky vysvetlila, ze mi chodi
penize kazdy mesic a ze ta autosedacka stoji pulku penez, ale nevim jestli ji
to v ty makovicce takhle dochazi. Jinak kasicku ma a kdyz je hodna, tak ji
vetsinou necham drobne z nakupu a davaji ji obcas neco babicky a muj otec si
prave kvuli tomu schranuje nove nablyskane mince a pak ji vesi buliky na nos, ze
si je doma tiskne. ![]()
Ale chapu, ze to zamrzi. Ja bych besnila kvuli tomu, ze sli a nic nerekli. S penezma jsme meli „scenu“ asi pred rokem, kdy tu bylo jedno dite ze sousedstvi a odchazelo od nas s korunkama z kasicky, ktere ji pry dala nase mlada. Podotykam, ze dite je o ctyri roky starsi. Ze pry jich ma hodne. Mela tam asi 80 korun, ale nejvetsi nominal byla petikoruna, takze to asi hodne opravdu vypadalo. Nas truhlik ji je opravdu dal, tak jsem ji vysvetlila, ze penize se nedavaji. Kasicku jsme dali do kuchyne a je klid.
Jinak na mne pada depka asi s tim nastavajicim zarim. Je to i tim, ze jak jsme nebyly doma a bylo vedro, tak uschla trava a vubec zacinaji opadavat zvolna stromky. Vrba zacina schnout a na mne jdou podzimni chmury. Skolu uz tak neresim, naopak po tech prazdninach nam rezim vubec neuskodi. Vetsi depku ma manzel, protoze ji rano bude vozit, ma klouzavku a chodi na devatou a ma teda pomale ranni rozjezdy, tak jsem na ne zvedava. Nejvic mi zatim vadi, pravidelne delani svacin, na to ze skolky nejsem zvykla. Taky neni misto v druzine. Teda ne, ze bych ji potrebovala diky mladsi, ale ta v dobe vyzvedavani ze skoly spi, takze i ji chudere nabudim rezim. Nerikam, ze by tam musela byt do pul pate, ale bodlo by mi ji vyzvedavat kolem druhe az se mala vyspi a naji…
No koncim, je fura hodin, po dvou tydnech bez netu nez jsem to vsechno projela…tak hezky zbytek prazdnin. Hanka
ahojky pri nedeli:-)
„velci kluci“ (Jirka a Fijek) jeste spi, my s Matym uz mame upeceny
cuketovy kolac naslano- delala jsem predevcirem a je supeeeer:-), takze dneska
znovu:-) (recept tu: http://www.labuznik.com/recipe.php?…
), pradlo v pracce, jednu pracku uz poskladanou a jedna jeste visi, snidane
nachystana…
aaaa, Fijek uz se vzbudil:-) a v telce zrovna zacina Mach a Sebestova:-) holky,
jsem sama takhle ujeta, ze kdyz slysim o skole, tak mi jdou slzy do oci?:-)
Jiri, k tem Velikym zidlim.....netusim, kde to je, musim se zeptat mamky…aaaa, nenapadlo me zeptat se Fijka:-) pry v Jablonnem.
Fijek zacina tu skolu neskutecne prozivat…vcera si sam od sebe nachystal pastelky a tuzky do pouzdra, zkousela jsem , jestli se mu lip drzi Stabilo nebo Tornado…a je to teda nesrovnatelne, Stabilo je fakt lepsi.....cim se pise u vas ve skole, vite? nekde pry dokonce jeste porad klasickymi inkoustovymi pery.....chudery deti…
Hani, ahoj zpet z dovolene:-)
Dani, doufam, ze si uzivate posledni predskolni vikend!
jo, holky, musim se pochlubit:-) vcera mi hrablo:-))) meli jsme v kuchyni absolutne hnusny stary koberec, tak jsem J vytahla do obchodu a za hodku jsme byli zpet s kobercem a barvou na zed:-)) zbabelec prchnul do dilny, tak mi pomahaly deti:-) a mame vymalovano:-) jeste musim koupit stropnice a kryci listy- ty rohy u stropu se mi moc nepovedly:-) a pak musim vymyslet nejake oddeleni kuchyne a predsine ( z chodby se u nas vleze rovnou do kuchyne a uz mi to za ty roky leze krkem), tchyne vcera vymyslela, ze udelat obloukovou kolejnici…na to dam vertikalni zaluzky a bude to parada:-) ted to jen nejak setrne sdelit tatinkovi:-) no a dodelam kuchyn a vrhnu se na obyvak:-)))
uz vylezl i posledni medved brtnik, tak muzeme jit snidat:-)
hezkou posledni prazdninovou nedeli vsem preje Zuzka a lumpici
Ahoj holky,
tak jsme se vrátili z vánoc. Bylo to moc moc krásné. Páteční večer byl
takový komorní. Místní spřátelená o:,–(a Colorado tam měla
promítání Limonádového Joeho. Byli jsme zvaní, tak jsem vzala skládací
židli, deku a šli jsme na letní kino. Dlouho jsem to neviděla, kluci vůbec
a všichni jsme se nasmáli. Bylo krásně teplo. Takové tam u řeky
nepamatuju. Svítily hvězdičky. Paráda. Po kině jsme ještě seděli před
chatkama a hráli a zpívali. Potom naši chlapi šli spát, byla asi půlnoc a
nám se s Milanem ještě nechtělo, tak jsme šli za Coloredem a hráli a
zpívali jsme do dvou hodin. Paráda. Zase to byla jiná skladba písní než
s těma našema.
V sobotu ráno nás vzbudilo silné pršení. Pršelo celé dopoledne, ale
pak se to rozebralo. My jsme zatím s děckama dělali z papíru řetězy a
ozdoby na stromeček. Děcka si pak udělali vlaštovky a házeli po celé
jídelně. Odpoledne se stavěl stan a dělala výzdoba na večerní letní noc.
Ještě před tím jsme ještě měli večeři – řízek a salát a potom se
šlo ke stromečku. Dárků bylo plno, některé i velmi pěkné. Třeba Milan
dostal ponožky, malou placačku rumu, baterku na ruční pohon. Já jsem
dostala gumu na vlasy, svíčku, pěnu do koupele. Děcka plno drobností a
sladkostí. Fakt hezký. No a večer se začalo hrát a zpívat. Počasí
vydrželo, pršet už nezačalo, zato pěkně přituhlo. Hrálo a tančilo se do
jedné hodiny. Večer to byl povedený. Děcka seděly u ohýnku, přikládali
si a zdálky poslouchaly hraní. V pátek měly velký úspěch svítící
tyčinky. Měla jsem nakoupení na oba dny, ale jak se to tam všechno
pokamarádí, tak už na druhý den nezbylo. Náš Matěj měl jako jedinný
červenou, tak jsem ho pěkně zdálky od hospůdky měla pod kontrolou
)
Dneska ráno jsme se sbalili a kolem oběda jsme odjeli domů. Teď už peru.
Další hromady, které budu zdolávat celý týden jsou v chodbě.
Jiři mám dotaz, když peru normální prádlo na 60, tak by to mělo být
i s předpírkou. U staré pračky to bylo tak, že předpírka prala asi
15 minut, pak vypustila vodu a nabrala vodu s práškem na hlavní praní.
Teď u této nové, musím tu předpírku zmáčknout na té volbě vpravo
nahoře? Nebo je to automaticky v tom programu. Pokud je to automaticky, tak ta
předpírka je strašně krátce, jen pár minut, vodu nevypouští a jen
připustí a pere dál? Můžeš prosím poradit? Musím to vychytat. Je na mě
moc chytrá!
Zuzi, tak to máte doma zase o kousek hezčí, že? A jakou barvu máte na zdech?
Jiři s tím kapesným. Už si to moc nepamatuju, asi od druhé nebo třetí třídy dostával Tom padesát na měsíc. Vloni jsem mu začala dávat dvě stovky na měsíc. Ale tak jak děcka utratily penízky za sladkosti, tak on to udělal onehdá s těma kartama. Taky jsem z toho byla špatná. Ale je fakt, že si to asi musí v té hlavě srovnat sami. Určitě ale není na škodu o tom mluvit, mluvit a mluvit, co a jak, kolik co stojí, že se musí chodit do práce atd… Matějovi jsem si taky říkala, že mu začnu dávat kapesné. Taky asi tu padesátikorunku na měsíc – to je v podstatě desetikačka na týden. Ještě to musím promyslet. Dávám vždycky prvního.
Hani, tak to jste se měli v JČ pěkně. Kam jezdíváte? Máte tam
chaloupku? Á přijeli naši, tak se ozvu později.
D.
Ahoj holky,
tak jsme zpět z chalupy. Všechno jsem přečetla, ale jen zběžně.
Ládík mi dneska vylil plechovku barvy, měla jsem ji v igelitce, chtěl mi
pomoct ji vynést z auta do bytu, byla nějak špatně zavřená, tak se to
celé vylilo, naštěstí jen do té igelitky. Ale škoda, bylo jí tam ještě
asi třičtvrtě. Natírala jsem si na chalupě židli načerveno a chtěla jsem
doma natřít ještě jednu. Tak budu muset koupit novou plechovku.
Zítra dopoledne budu prát a odpoledne musím s Ládíkem na logopedii a pak
mu koupit bačkory.
Jiřino moc se mi líbí ta japonská zahrada, kdyžtak napiš kde to je,
možná bych tam s dětmi zajela.
Dano, naprosto chápu tvé nadšení z nové pračky, mám novou asi půl roku
a pořád z ní mám radost.
Zuzko, to s tou prací je to k vzteku! Ale nenech se tím otrávit, co se dá
dělat.
Zítra poslední den prázdnin a pak už naši prvňáčci pošupou do
školy.
Hezký den
Anjelica
Ahoj vespolek,
koukám jeden den tu nejsem a všechny ztracené dcery se nám vrátily
)))
Sama nic moc nemám, tatínek se nám včera vrátil z hraní až nad ránem,
tak vyspával v obýváku (sám uznal, že v ložnici by mě vzbudil), děti
si ho fotily
))) Byli jsme chvíli venku, pak jsme šli do dětského pokojíčku
pokračovat s úklidem – utřela jsem prach ze všech poliček a narovnali
jsme plejáčky. Konečně máme prázdné i psací stolky, ořezané pastelky
do školy. Kdo se ptal na pero? Já nevím, co je tornádo, takže nemám
porovnání, tatínek Jírovi koupil stabilo bombičkové pero i obyčejnou
tužku, myslím, že na pero hned tak nedojde … Ale jak děláme úkoly na
grafomotoriku, má na to takové tlusté fixy trojúhelníkového průřezu, to
stabilo je hodně podobné, snad bude stabilní, jak název napovídá
))
Po obědě jsme šli do obchodu (na rozdíl od předchozích majitelů,
vietnamci mají otevřeno téměř pořád, denně 7–21, dřívější majitel
měl odpoledne jen do 5 a to ještě jen 3× týdně, o víkendu jen sobota
dopoledne, takže jsem neměla šanci se tam moc dostat). Dávala jsem dětem
lekci nakupování – jak si předem doma spočítáme, kolik to bude stát,
došly mi minerálky a papírové kapesníčky a od cesty každému lentilky. Po
obědě dostali to první kapesné – každý desetikorunu a jednokorunu,
hrdě si to nosili, Hanička to každému vyprávěla, že dostala svoji
kapesnou desetikorunu
))) Aspoň mám nějaký motivační nástroj, stačilo říct např. při
skákání po gauči, že se neskáče, nebo nebude penízek, a neskákalo se.
Můžu je tím docela hezky vydírat. Děti od příbuzných žádné peníze
nedostávají, takže jiný zdroj fakt nemají (kromě občas nějakých
drobných od babičky, co jim dá od cesty). Jíra touží po papírové stovce
)) Říkala jsem mu, že když si tolik našetří, tak mu to za
papírové klidně vyměním
))
Odpoledne jsme jeli chvíli na kolo (Hanko, ta japonská zahrada je v Olešku, Oleško je malé a kousek vedle je hezké občerstvení – venkovní hospůdka, tak to byste určitě našli, otvírají na zazvonění, ale jelikož tam bydlej, o víkendu tam jsou určitě), pak jsme udělali ohýnek, děti si hrály s Cukříkem na školu (největší sranda je, že mu vždycky vyčleněj nějaký místečko a on si tam ochotně zaleze a chrní tam), přišli naši a ségra, poseděli jsme asi do sedmi.
Dančo, fajn že vánoční víkend vyšel. Myslela jsem na vás, jestli neprší, u nás celý víkend ani nekáplo a bylo moc hezky. I když večer už zima. Dnes ráno bylo asi 8 stupňů. Na tu pračku se podívám, já nejsem zvyklá předepírat, takže nevím, ale v šuplíku na prášek na to místo je, tak to někde musí být. Asi skutečně musíš zmáčknout nějaký ten malý čudlíček. Pokud zmizí prášek z příslušné nádobky (předpírka je myslím ta uprostřed) tak je to asi v pořádku.
Zuzko, Anjelico – vy jste obě malovaly
) Já jsem doma v životě nic nenatírala, manžel mě od toho jednou
vyhnal, když jsem chtěla pomoct, že nenatírám, ale namáčím, tak se do
toho necpu, navíc smrad z malování čehokoliv nesnáším od té doby, co
jsem čekala Jíru a tatínek natíral v baráku palubky, musela jsem se na
týden vystěhovat z domu a od té doby mi to vadí pořád, vždycky
když cítím barvu, vzpomenu si, jak mi tehdy bylo stršně špatně (to jsem
byla asi ve 3. měsíci).
Mado, pohádkový les musela být nádhera, určitě pošli fotku Macha a Šebestové !!! Musíme popíchnout Lesinu s tím zamčením deníčku, ať to sem můžeme dávat a nemusíme si to posílat mailama.
Dnes ráno jsem pocítila poprázdninový provoz, na Zbraslavi celé léto stavěli protipovodňové zdi, tak byla změna přednosti v náš prospěch, teď už je to zase zpátky, takže mám dvě křižovatky z vedlejší doleva bez semaforů, kde se to štosuje a stojí a stojí. O kus dál stavěji ty nové mosty – obchvat Prahy, tam je to pro změnu vedeno trošku jinak než dřív, výsledek = tři kilometry jsem jela půl hodiny, do práce jsem místo něco po sedmé přijela skoro v půl osmé. Děsím se, jestli to teď tak bude pořád ! Ale musíme to vydržet, má to být celé zprovozněné v dubnu příštího roku, mně by to mělo odlehčit tím, že místo 3× doleva budu mít jednou doprava a pak už nájezd na most a celé Zbraslavi se tím vyhnu. Už aby to bylo !!!
Tento týden budu mít velmi náročný, kromě uzávěrky nás čeká nástup do školy a ségřina svatba, ve středu a ve čtvrtek po práci ještě budu péct koláčky (mamka už má asi 700 koláčků napečeno a zamraženo, ode mne se čekají tvarohové a makové, slíbila jsem každého z půl kila mouky tj. asi 250 ks od každé, počítám), ve čtvrtek ještě musím připravit sváteční oběd na pátek – jak jsem psala, ségra klasickou hostinu nechtěla, takže budu dělat bramborový salát (ten večer předem) a řízky, mamka dodá maso, já je dopoledne obalím a usmažím a nechám je jen tak udržovat v teple, aby se dalo jíst hned jak dorazíme z obřadu. No nabalila jsem si toho na sebe až až, ale tatínek doufám pomůže, on práci na tento týden odpískal, takže ho zaúkoluju, aby alespoň udělal těsto na koláčky, ať nemusím po příchodu z práce ještě čekat, až vykyne, ale můžu hned plnit. Dnes se vrací šéf po dovolené, tak to bude určitě hoňka, až se prokouše všema mailama a budeme narychlo řešit předuzávěrkové změny.
Tak úspěšný vstup do nového školního roku všem školákům,
prvňáčkům zvlášť !!!
Asi jsem jediná, kdo s prvňáčkem nejde, tak doufám, že to všechny
barvitě popíšete !
Jiřina
Ahoj vespolek,
snad snesete ještě jeden komentář ode mne (večer se asi nepřipojím). Jak
se blíží uzávěrka, začíná ten správný adrenalin. Člověk by neřekl,
co dokáže pouhé účetnictví přinést za napětí. V poledne se mi
nechtělo ven, pořád jsem se přemlouvala, jestli dojít pro fotky, nebo to
nechat na zítra. Nakonec jsem rozhodla, že jdu. A prd, fotky ještě nejsou,
snad zítra. Chjo. O autě taky pořád ještě nevím, kdy a jak bude a
hlavně kolik to bude stát.
Ještě k pátečnímu nákupu bot. Byli jsme v prodejně dětské obuvi,
mají tam spoustu hraček, příjemné prostředí. Kromě nás tam byly dvě
maminky, každá s dvěma dětma. Docela hukot. Prodavačka mladá, milá,
očividně z toho shonu upocená. No a během deseti minut jsme odcházeli
s pěti páry bot. Musela jsem našim děckám vyseknout pochvalu, jak byli
hodní, protože jsem se musela držet, abych neseřvala ty „cizí“. Pak se
ukázalo, že jedna z těch mamin manžela zná, viděl se s ní v sobotu na
hraní, taky si všimla, jak jsme elegantně nakoupili, tak mají děti druhou
pochvalu. No už to nejsou rozjívený zlobivý mrňata. Měla jsem radost,
že si všimla
))
Mimochodem Jírovi přes léto děsně vyrostla noha, bačkory měl 31, teď
jsme 32 přeskočili a má 33. Hanička poskočila z 28 na 29, ale v jejím
případě to s velikostí tlapy není tak žhavý, protože nosí ortopedické
vložky, tak musí mít botky o 1 až 2 čísla větší, než by
potřebovala bez nich. Tak jsem říkala, že Jíra bude mít za chvíli nohu
jako já, já mám 38 ( i když kvůli šířce musím většinou kupovat 39).
Přesto venkovní boty, které má na běžné chození, č. 31 mu pořád
jsou, tak nevím, jak to s tím číslováním je. Každopádně bačkory,
které ještě v červnu nosil, teď neobul ani náhodou, chyběl mu fakt
velký kus. Oba mají tvar nohy po tatínkovi – dlouhý, úzký, vysoký
nárt. To se blbě obouvá. Já mám zase nohu krátkou, ale hrozně
širokou – někdy si říkám, že by stačilo málo a mám ploutve jak
lachtan – no na to se taky blbě boty kupujou, protože mě většinou na
šířku tlačí, takže musím kupovat delší, než bych potřebovala. Jako by
se to nedalo zprůměrovat a mít nohy normální, že. Rozdíl v mých a
manželových nohách je markantní na sandálech – zcela nezávisle na sobě
jsme si koupili oba stejné (akorát já vel. 39 a on 46). On je má zapnuté
úplně na doraz a ještě by to utáhl víc, kdyby to šlo. Já už je naopak
neměla kam povolit a pořád mě tlačily, tak jsem si kus, který byl napevno,
musela nechat odstranit.
Za chvíli jdu domů, papa
Jiřina
Ahoj,
přidávám se - jsem nějaká rozběhaná ani psát nestíhám.
O víkendu jsme byli na chalupě, dnes já v práci a Tomík s našima na
výletě za Prahou. Je na něm vidět, že je napjatý a neví moc co ho čeká.
Jdu ho za chvilku zahnat do postele, protože musí zítra vstávat v půl
sedmé ![]()
Bude to velká změna, určitě napíšu ![]()
Musím letět
LuckaH
Ahoj holky,
všechny Vás zdravím. Dnes nám od rána blbne doma připojení, tak snad to
odešlu.
Jiři, už jsem na pračku přišla. Musí se zmáčknout čudlíček. Takže
už předpírám. Já to využívám hodně. Tak jsem ráda.
Holky všem prvňáčkům a vám doprovodům přeju zítra krásný den. Mám
dovolenou, tak možná budu první, kdo napíše nějaké zprávičky. Má být
ještě hezky, tak možná půjdeme na koupaliště. Uvidíme.
Tatínek mně dneska koupil v OBI tři vřesy, tak zítra vyhodím nějakou
letničku a dám si to na okno z kuchyně.
Víc nemám. Dnes dlouhý den a jak jsem večer přišla domů tak se nic
nedělo. Jen nám teďka volala maminka našich velmi dobrých známých, že
měli v sobotu nehodu a leží v nemocnici s docela těžkýma zraněníma.
Děti docela dobrý. Tak to musím trochu rozdýchat. Zítra mám dovolenou, ale
ve středu se za ní hned zastavím a Milan je objede zítra.
Tak zítra vykročte pravou nohou!
Ahoj D.
ahojky,
u nas nejaka detska bojova nalada:-) kluci cele odpo v sobe:-(( ale ted uz
lezi, maj na notasu pustenou mluvenou Snehurku, tak snad brzy usnou…
budou vstavat v sest, no…
jsem na zitrek zvedava:-) vsichni povinne nachystat kapesniky, asi obzvlast LuckaH a ja:-)))
nic, jdu skladat pradlo…
a zitra PRAVOU!!!
Z a lumpici
Ahoj holky,
všem prvňáčkům zítra držíme palce!!!
Jinak u nás tradiční hukot, dnes jsem vyprala šest praček Ondrových
věcí z tábora, mám plný balkon a ještě ve vaně namočený ručníky,
tak si tady teď jednou rukou míchám prací prášek z mýdla, aby do rána
pěkně ztuhnul a já zítra mohla pokračovat v praní.
Včera jsme byli na zahradě, bylo tam pokračování toho dětského dne, po
obědě jsme šli na výletiště, kde hrála cimbálovka, hráli krásně a
všechno možné, byla zábava, dobré víno, čertův guláš z předchozího
dne, kluci lítali za balonem na tom novém hřišti za moc mega z evropských
dotací, pak jezdili ve vodní nádrži na člunu, který tam zbyl po
vodníkovi, na závěr akce jim pán od cimbálu dovolil, aby si zahráli na
cimbál. Ještě jsme poseděli na zahradě a jeli domů po deváté hodině,
já autem s klukama, manžel na kole (potřeboval ho na dnešní cestu do
práce, to jeho firemní auto kolega naboural, tak má papíry a zase nemá
auto), zdálo se mi, že to naše auto nějak divně jede a zahýbá na jednu
stranu a až doma jsem zjistila, že má pravé přední kolo úplně prázdné,
počkala jsem na manžela a on do půl jedenácté měl snahu kolo vyměnit, ale
nefungoval hever, dělal jen rámus na našem klidném sídlišti. Ráno za
světla to kolo vyměnil hned, vyzrál na hever, tak jsem dneska mohla odpoledne
s klukama zase na zahradu, teta tam měla setkání se spolužáky ze
základky, za chvíli odešli, my jsme nachystali vše potřebné a vyrazili na
pole, vyorávat brambory, pak dorazil manžel, nastartoval teru a vyorával,
kluci s ním,já s tetama jsme brambory vybírali, letos jsou pěkné a je
jich hodně, pak manžel zapojil za teru vozík a svážel na zahradu pytle a
kluci samozřejmě s ním, nechal je řídit teru, takže děti opět komplet
špinavé jsem před chvílí vytáhla z vany a zahnala spát.
Já mám nohu 37, kupuji i v dětském, manžel 45, Ondra malou jen 34 jsem
mu teď kupovala papučky a ty loňské ještě v pohodě nosí, Vojtík má
asi 29 a taky loňské školkovní papučky nosí. Naše děti celkově rostou
nenápadně a pomalu.
Holky, mám kvanta rajčat, poraďte něco jednoduchého, jak rajčata zpracovat
či uchovat!
Hezký večer Mada
Ahoj vespolek,
tak jsem v práci a Jiříček ve škole
( No zvládne to i beze mne. Začínají v 7:50, to je přesně teď, když
to píšu.
Ráno se mu nechtělo vstávat, kňoural v pelechu, že nikam nejde, že chce
spinkaaat, já jsem pak už musela jít, tak snad to s nima tatínek zvládnul.
Připravila jsem mu bílou košilku, ale tatínek řekl, že bude jak blázen,
tak mu dal tričko
)))
Včera odpoledne klídek, zahrada, připravili jsme oblečky, večer se šli koupat, myla jsem jim vlasy a našla Haničce zase vešky, čerstvě vyklubaný, dokonce i Jíra měl pár hnid na tom svým ježku. Podcenila jsem situaci, pročesávala jsem Háňu pořád dokola a nic už tam neměla, tak jsem vynechala druhý kolo kůry – zopakování po týdnu. Tak jsem vyčesala co šlo a dneska to tatínek vezme šamponem a Jíru vezme strojkem ještě víc nakrátko, ať se toho zbavíme. Teď už to nepodcením a za týden to umyju znovu, i když už nic mít nebudeme, ať se toho zbavíme definitivně. Do školky H. jde, ráno v hlavě nic neměla, ale nebude tam ještě spát – snad nás tam vůbec pustěj. Hnidy ale nelupaly, buď musely být čerstvý, nebo už naopak starý zadušený. No uvidíme.
Víc nemám, práce fůru, budu ale během dne sledovat vaše zážitky
z prvního školního dne.
Jiřina
Hola hola tak jsme (jsou) ze školy doma.
Prý to bylo velmi rychlé, volali mi už v devět. Ptala jsem se Jíry, kam si
sedl – vyprávěla jsem mu, že jsem vždycky seděla v předposlední
lavici u okna a že je to nejlepší místo. Hádejte kam si sedl? Do
předposlední lavice u okna. Sedl si s Lukášem, to je takový veliký
chlapeček, vypadá jak třeťák, jeho máma je učitelka a má kabinet hned
vedle první třídy, a v kabinetu sedí s mojí sestrou, která učí
hudebku, tak budou kluci sedět spolu. Lukáš kamarádil s druhým takovým
obrovským klukem, ale jelikož spolu zlobili, druhý kluk je
v béčku.
Přinesl jednu učebnici a dva sešity, Jíra naříkal, že batoh byl moc těžkej (a to tam ještě neměl svačinu a pití), no bude si muset zvyknout. Máme to naštěstí kousíček. Poslala jsem je hned o papírnictví pořídit na to obaly. Jinak dostali spoustu přihlášek (družina a nevím co) tak to mě čeká večer.
No a Jíra hlásil, že se mu ve škole líbilo. Víc nevím.
Uzávěrka běží, data nejsou – klasika. No zatím mám okolo ještě
práce dost, než začnu zuřit.
Papa Jiřina
Ahoj holky,
tak hlásím též návrat ze školy. Informací spousta, hlavu mám jak rohový
dům. Všechno jsem si poctivě psala, tak to pak v klidu musím pročít,
zapsat do kalendáře, rozdat úkoly… vystála jsem frontu na obědy,
zaplatila za oba – 892,– Kč. Od příště už to bude platit za oba
Tomík.
Děti měli přivítání před školou. Paní učitelka na hudebku ta měla vytažené varhany a tak si i zazpívaly dvě písničky. Pak se rozřadili do tříd a šli jsme. Tedy napřed děti a my rodiče za nimi. Než jsem došla do třídy, tak Matěj seděl v lavici vedle nějaké holčičky, kterou neznám a plakal. Protože si chtěl sednout s Filípkem a vedle toho si sedl nějaký jiný kluk. Tak jsem mu vysvětlovala, že zítra si je paní učitelka pře:,–(í podle svého a ať si to domluví, že chce sedět s Filipem. Tak přestal. Paní učitelka je všechny přivítala a potom četla podle třídního seznamu a děti jeden po druhém vstávali a ukazovaly se. Pak si chvilku povídaly a paní učitelka se ptala, jestli nám nechce někdo říct něco zajímavého. Tak se přihlásil jeden chlapeček, že má dnes svátek. Tak mu všichni zazpívaly. Potom jestli nemá ještě někdo něco? Tak se přihlásil ještě jeden chlapeček, že má dnes narozeniny. Tak jsme se smáli, děcka zase zazpívaly. Rozdali si bonbonky. Přišel pan místostarosta,který už je vítal před školou a všem dětem rozdal na památku krásnou knížku, 12 nejkrásnějších pohádek z nakladatelství Librex. Jsou tam na každé stránce krásné ilustrace. Mají to i s věnováním. TOmík dostal tehdy Dášeňku.
No a potom si je odvedla paní učitelka z družiny a my jsme měli třídní schůzku. Dostali jsme taky spustu papírů k vyplnění. Různé souhlasy a přihlášky… Děcka dostali ještě něco jako žákovskou. Je to zápisní prvňáčka. Zbytek že budou dostávat postupně. Mně paní učitelka – protože mě zná, nominovala jako třídního správce fondu. Takže budu mít na starosti peníze. To mám radost. Tř. fond bude 500,–.
Tom má prý všechny informace na webu, tak se musím podívat. Jeho učebnice angličtiny a němčiny budou taky něco stát. no však to všechny znáte.
Teď jdu koupit maso, uděláme si vepř. guláš s hráškem a těstovinou, nandám pračku a pokud počasí vydrží, tak půjdeme na koupaliště nebo na hřiště. Nevím, co si vyberou.
Milan musí objet ty kamarády v nemocnici, večer bychom se chtěli stavit k nim – je u nich maminka a hlídá děcka. Syna pustili z nemocnice včera odpoledne. Vyvázl nejlépe. Já za nima půjdu zítra.
Když si na něco vzpomenu, tak ještě napíšu. Večer zkusím vložit
nějakou fotečku z prvního dne.
pa D.
Ahoj Danuš,
tak to máte taky za sebou, viď. Chudák Matýsek jak plakal. Já si na popis
od Jíry budu muset počkat, kdo všechno s ním chodí do třídy a tak. Na
žádné schůzce jsem nebyla kvůli blbým termínům, tak vím jen to, co se
mi řekne.
Obědy mám vyřízené, neboť jídelna je společná pro školu i školku, s hospodářkou se znám (potkáváme se na cvičení) a máme takový systém, že mi vždy mailem pošle částku a já to zaplatím z účtu. Zrovna mi psala, že systém se nemění, máme tam strhnuté nějaké přeplatky z června (jak zůstali doma kvůli neštovicím) tak to tentokrát vyjde levně, něco přes pět set. Kolik platíte za obědy? My platíme 26 ve školce a 20 ve škole za den. Ještě musím zjistit, jak to bude s nějakýma lístkama na oběd pro Jíru, ale myslím, že když chodí s družinou, že nic nepotřebuje. To všechno vyplave časem.
Teď jsi mi připomněla, že musíme mít taky pro Jíru na pondělí bonbonky za narozeniny. Má je v sobotu a v pátek ve škole nebude.
Jo a tatínek říkal, že tatínek jedinej nebyl, bylo jich prý mraky, ale já jsem byla jediná chybějící maminka.
Tak pěkné koupání !!!
Jiřina
U nás tam byli taky jen někteří tatínci. Od bratrance manželka je učitelka, takže sama musela být ve škole. S jedním chlapečkem tam byli zase prarodiče. Hlavně, že nešel sám. S tím prostě nic nenaděláš.
ahojky, koukam, ze jste to vsichni zvladli v pohode, to je dobre:-)
a u nas? proste super, Maty bez problemu, sikulka, byl moc pochvaleny, sam se
prevliknul, sam najedl, po obede byl prvni:-) Fijek bude v pohode, dneska kapku
vyhukany, ale vylezl ze skoly se slovy, ze je to „docela dobry“- coz je
u nej nejvyssi pochvala:-))
dneska teda dostali jen kornout se sladkostma a nejakyma drobnostma, jinak vse
dostanou zitra, ve tride jich je 20, kupodivu docela dost, ale nevadi:-) ja tu
skolu proste miluju:-) ma absolutne uzasnou atmosferu.....to se neda
popsat:-)
pani ucitelka moc hodna, s kazdym se privitala, pak je i v telocvicne pred
celou skolou (hihi, celkem 130 deti a 12 ucitelu:-)) predstavila a dostali od
devataku ten kornout, pak byli s ni ve tride chvilku sami ( my mezitim vyridili
druzinu a obedy) a slo se domu:-) teda my si zasli na obed a pak pro Matyska:-)
odpo jsme dali jeste zmrzku, kluci jezdili na kolobezce a kole a ted uz spi…a
zitra uz teda vstavacka v sest, no:-)
zatim pa, Z. a lumpici skolni a skolkovi uplneuzasnijakskveletozvladli:-))
Ahoj při večeru,
Mado s těma bramborama jsi mi připomněla, že musíme koupit tak 3 –
4 pytle. Míváme to ve sklepě u sousedky. Má takový krásně studený,
vždycky si pytel vezmeme k nám do sklepa. Je to fajn nemuset na to myslet a
tahat to vždycky po pytlících z obchodu. Podle toho jak popisuješ vy
musíte mít velké polnosti? Taky jsem dnes zjistila, že nemám žádnou
cibuli, musela jsem si jít půjčit od sousedky.
Na koupáku bylo pár lidí, voda studená, ale jinak krásně. Kluci byli ve vodě pořád. Tak doufám, že to neomarodíme!
Teď večer jsme chystali s Matějem aktovku. Ručník – podepsat, několikrát říct, kam si to má dát, tělocvik – do pytlíku, podepsat. Pověsit na háček u okna. Mívají jej ve třídě a vždycky jednou za měsíc si to vezmou domů na vyprání. Pak papírové kapsníky. Ve školce to nemusel řešit, tam měli na stolečku krabičku plnou papírových kapesníků, tak aby věděl, že má jedny v aktovce!!! Průkazku na oběd. No určitě z toho má šišku zamotanou. Zítra mají dvě hodiny, už dostanou nějaké sešity, pak mají oběd a družinku. Tom ho vyzvedne ve 13.15. Milan dojde domů ve tři. Snad to všechno dobře zítra zvládnou.
Jiři ty vešky jsou urputný. Musíte to zvládnout zlikvidovat. Jak má pračka tu poloviční náplň, tak já nemám žádné prádlo na praní. To je super. Jen na to žehlení to nějak naskákalo. Vůbec máme doma dost binec. Pořád někde jsme a není čas. Čtvrtek a pátek tomu musím trochu zasvětit. Dívala jsem se na předpověď a nevím proč má být sobota zase hnusná. Už třetí po sobě. A líp nebude.
Jdu do hajan.
pa D.
Ahojky,
tak jsem taková nějaká otrávená, včera jsem přijela domů v půl sedmý,
doma chaos, Jíra tam měl celý odpoledne kamarádku Báru (bohužel Bára je
v béčku, Jíra v áčku), odešla prý asi v šest, Hanička ukňouraná,
že se k nim nebyla schopná zapojit, myli jsme tím vším šamponem, Jíru
jsme vzali na tři milimetry, tak snad to bude dobrý. Do toho by všichni
povídali, ale já jsem byla fakt vyčerpaná.
Když odešli spát, vyplnit přihlášku na obědy, vyplnit přihlášku do družiny. Družina stojí 150 na měsíc, funguje ráno od 7 a odpoledne do pěti, jelikož tam bude i Bára, Jíra chce chodit pořád. Přiravit batoh, do lednice svačinku. Ráno vstávali současně se mnou, to je vždycky co jim oblíct, aby nebyla zima, aby nebylo vedro, aby se to v družině nezničilo … no už abychom byli zaběhnutý. Pak jsem dvě hodiny rovnala fotky do alb. Ale jsou moc hezké. Ale stejně jsem z toho všeho nějaká celá unavená.
Dneska večer jdu péct první várku koláčků, snad přijedu z práce
nějak rozumně. Už bych zase potřebovala nějakou dovolenou. V práci opruz,
doma chaos, nic pro mě. Ach jo.
Jiřina
Ahoj,
nejde mi doma ani na chalupě internet, tak píšu až dnes z práce.
Koukám, že to všichni zvládli
My taky
U nás jsem plakala já, Tom byl docela v pohodě, ale bylo na
něm vidět, že je trochu nervní.
My jsme přišli v7:45 do školy, rovnou do třídy, kde každého přivítala pí. učitelka, děti si posedaly (nikoho tam neznal, tak neměl problémy a sedl si s nějakým chlapečkem), rodiče si stoupli do zadu a paní učïtelka všechny přivítala a šlo se do kostela na mši – byla krásná – hrály varhany i jeptišky a děti na kytary a flétny. Prvňáčci nastupovali v průvodu a posedali si do lavic hned vepředu. No já jsem ronila slzy jak magor. Pak si s nimi kněz místo kázání povídal, což bylo krásné odlehčení. Po mši zpátky do třídy - přišla se představit paní učitelka na plavání, na náboženství a vychovatelka z družiny a ta si děti hned odvedla no a rodiče měli první třídní schůzku. Družina 350,– , třídní fond 600,–- (dostaneme však vše i s obaly a pod.)obědy 23,– na den. No byl to frmol - děti pak přišly a už jsme byli na odchodu.
Tom byl nadšený, krize přišla až večer v posteli , kdy najednou plakal, a že to nejde zastavit. Myslím, že byl přetažený, jinak snad v pohodě. Dnes vyrazil jen s taťkou a jáí ho budu vyzvedávat v 13 z družiny. Ma dnes jen 2 vyučovací hodiny, ve čtvrtek a v pátek tři a od pondělí už 4 dle rozvrhu.
Tak jsem to tu na vás vychrlila, omlouvám se, ale já sama jsem nervozní
až běda.
LuckaH
Ahoj holky,¨
tak vidím, že všichni prvňáčci zvládli první den v pohodě, tak snad
žádné krize nepříjdou.
U nás už Ondra je mazák a mají pomalé rozjezdy i ve čtvrté třídě,
paní učitelka i třída stejná, dneska jdou na zmrzlinu a měli si do školy
přinést nějaké společenské hry, sešity a jiné věci kupovat nemusíme,
zajistí škola, vloni jim zbyly peníze ze třídního fondu, tak to bylo
zdarma, uvidíme jak letos.
Vojtík je ve své předškolní logopedické třídě, ze které ovšem letos
udělali nějaké divný mišmaš, tzn. předškoláků minimum, za to jim tam
přidaly holky, což je dobré, vloni tam bylo jen 13 kluků a předškoláků,
kteří odešli do školy a teď nás doplnily tříleté dětičky, tak výhodu
vidím v tom, že Vojta bude mít logopedickou péči v první řadě jako
předškolák a některé děti tam logopéči nejspíš ani nepotřebují.
Vojta to neřeší, zatím vypadá spokojeně, problém má jen s tím, najít
si nové spoluhráče na fotbal na školkovní zahradu.
Jinak zase sprintujeme s tréninkama, hokejisti mě v tom pořád dělají
„hokej“ a žádné termíny ještě nevědí definitivně a jak mám potom
od toho odvíjet další program. Ondrášek včera přišel už v devět ze
školy, vyrazil s klukama na hřiště, pak oběd, pak vyzvednout Vojtu ze
školky a na klinickou logopedii (problém zaparkovat ), pak Ondra na hokejový
trénink, tam spousta novinek, po jejich tréninku měli trénink ti menší,
Vojta ovšem netrénoval, měl fotbal, na dva tréninky ho denně posílat
nechcci, tak Vojtík tam polehával na tribuně na lavečce – jak po
O nespí, tak je do 16ti hodin nepoužitelný a až jsem tam přečekala
Ondrův trénink, jakože ho zavezu domů, tak si vymyslel, že bude trénovat
ještě s těma menšíma (tj. třetí třída a níž), tak jsme ho tam
nechali a jeli domů, pak měl Vojtík fotbal, přišel tam za ním jeho
největší školkovní kámoš, který už je prvňák, pak přifrčel tatínek
na kole, prý mu doma už kyne těsto na pizzu na oslavu prvního září, pak
se přihnal Ondra z hokeje. Po tréninku domů, dodělali hoši tu pizzu, byla
výborná – snědli jsme dva plechy.
Ještě jsem včera byla v hudební škole Vojtovi domluvit tu flétnu, kterou
musí dělat kvůli špatnému dýchání, pan učitel vypadal velmi mladě a
sympaticky, jen mě zarazilo, že výuková „hodina“ trvá jen 25 minut,
kvůli taková chvilce tam složitě pakovat dítě (škola je v centru
města), ale pokud by mu to mělo pomoci – nějaké umělecké ambice tam
nevidím. Večer jsem o tom říkala Ondrovi, tak si postěžoval, že Vojta
má všechno lepší, on měl na hudebku dvě jemu nesympatické učitelky a
Vojta má chlapa!
Ahoj, ahoj Mada