Maminky mají vždycky pravdu

alien21  Vydáno: 24.07.14

Můj první syn se narodil už více než před šesti lety. Spousta detailů z prvních dnů a měsíců po jeho narození už se mi nevybavuje tak dobře, jak bych si přála (a to jsem si vždycky říkala, jak si musím zapamatovat každou chviličku). Jeden moment mám ale před očima pořád…

Syna jsme si s manželem vymodlili. Od počátku těhotenství jsem měla spoustu problémů a nakonec se malý narodil o měsíc dříve, po 14 hodinách akutním císařským řezem. Naštěstí byl ale naprosto v pořádku a i já jsem byla v pohodě.

Hormony zapracovaly a já byla nejšťastnější ženská na světě. Měla jsem pocit, že dokážu cokoliv, že teď je všechno přece tak nádherný, dokonalý!

Druhý den po porodu za mnou přijeli na návštěvu do porodnice moji rodiče. Měla jsem už syna u sebe v takové té plastové postýlce - vozíčku. Byl tak maličký, že nebyl v peřinkách skoro ani vidět a spokojeně a tiše spinkal. Naši vešli do pokoje s očima plnýma očekávání - první vnouče je prostě první vnouče, navíc konečně chlapeček…

A pak se to stalo. Mamka se napřed pohledem na mě ujistila, že jsem v pořádku a v pohodě, a pak úplně pomaloučku, jakoby bázlivě přešla k postýlce mého syna. Podívala se na něj, jemňoučce ho pohladila po tváři a pak se na mě zadívala strašně zvláštně, se směsicí obrovské lásky, obav a jakéhosi porozumění. A řekla větu, na kterou nikdy v životě nezapomenu: „Tak, holčičko moje, a teď už se budeš do smrti jenom bát…“

V první chvíli jsem na ni zůstala vyděšeně koukat s otevřenou pusou a moc jsem nevěděla, co na to říct. Překvapilo mě to, možná i pobouřilo, naštvalo. Nevěděla jsem, co tím myslela, ale pak se rozproudil hovor o tom, co malý, co porod, jak mi je atd. a tahle věta se tak nějak přešla.

Mně v hlavě ale zůstala. Večer jsem o tom přemýšlela a bylo mi líto, co mamka řekla. Měla jsem pocit, že snad ani nemá z narození malého radost. Nebo co tím jako sakra myslela???

Porozuměla jsem velmi brzy a pochopila, že to byla věta tak strašně pravdivá, až z toho jde mráz po zádech. Měla pravdu, maminka moje zlatá… Ten strach, který má každá matka o své dítě - potlačený, skrytý někde hluboko uvnitř, ale vlastně všudypřítomný. Strach a obavy, jestli dělám vše dobře, jestli jsem a budu dobrá máma. Strach z každé teploty a nemoci, kterou mé dítě prochází, utajené obavy pokaždé, když nejsem s ním… Známe to přece všechny.

Tak tohle teda mamka myslela? Ten strach plynoucí z lásky, o jejiž existenci jsem neměla ponětí, dokud jsem poprvé neviděla své dítě. Ten strach je veliký, ale nesmí nás ovládnout. Nesmíme mu dovolit, aby naše dítě omezoval. Nesmíme ho chránit před vším a nenechat ho volně dýchat, jen proto, že máme strach.

Dnes už přesně vím, že údělem každé mámy opravdu je nejen milovat své dítě, ale také mít o něj ten šílený strach. A zároveň se tomu strachu nepoddat a věřit v to, že naše dítě vše zvládne a bude mít jednou krásný a šťastný život.

Ano, už šest let se v skrytu duše bojím… a jsem neskonale vděčná za to, že mám o koho se bát.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
Lithien
Závislačka 4396 příspěvků 24.07.14 04:23

Hezky dennicek ;) a velmi pravdivy ;) :palec:

 
mejdylko
Extra třída :D 11275 příspěvků 24.07.14 08:28

Mně zas mamina vždycky řikala: „To si povíme, až budeš mít děti…“ ;) no a teď povídáme, povídáme a pak když si stěžuju, tak mi řekne: „To mi nemusíš řikat, já to znám…“ :D O tom bání jsem taky slyšela několikrát. A dost často taky slýchávám: „Počkej až bude v pubertě. Ani nevíš co nervů mě tvoje puberta stála.“ :-/ a já si to uvědomuju a hooooodně doufám, že syn nebude po mě splašenej hormon. :mrgreen: To není o tom, že by maminky měly vždycky pravdu (moje maminka jí taky občas neměla a nemá do dnes), jen mají ty zkušenosti, které my máme teprve máme před sebou a někdy to bude setsakramensky bo­let.

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 24.07.14 08:41

Vystihlas to naprosto dokonale… :potlesk:

 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 24.07.14 09:19

Ufff mám teda slzy v očích jak je to sakra pravdivé… krásně jste to napsala!

 
janinaxx
Zasloužilá kecalka 644 příspěvků 24.07.14 10:18

Krásný deníček, celou dobu mi naskakovala husí kůže, je to největší pravda, větší strach jak o děti snad neexistuje :hug:

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25993 příspěvků 24.07.14 11:01

Deníček je samozřejmě pravdivý… u mě s tím rozdílem, že já tu větu chápala hned. Bála jsem se o malou už když byla v bříšku… a ten strach se pořád jen stupňuje. Jsem zvědavá na pubertu :lol:

 
ivulebobule
Kecalka 215 příspěvků 24.07.14 12:20

Naprostá pravda, hezký deníček!

 
mamkyjáryk
Závislačka 3493 příspěvků 24.07.14 13:52

Wau! nádherně napsaný, až z toho mám husí kůži, já už mám takový strach přes dva roky :) Ale nikdy mě neovládl, tak abych byla nějak ustrašená, děti mají nemoce, úrazy, a dokonce mi i malý visel celý modrý na ruce a nedýchal, to byl nejhorší den mého života, do teď na něj vzpomínám se slzami v očích, ale vše jsme zvládli, a teď už nějaký pády při běhání a padání když skáče po gauči, posteli atd neřeším, můžu mu kolikrát říkat že spadne a bude mít bebí ale jeho to nezajímá, tak si za to může sám, vždy jen pofoukám odřené kolínko, a on si jde usměvavý znova hrát :)

 
Blešík
Extra třída :D 12006 příspěvků 24.07.14 14:39

Jojo, pravda :pankac: mám pocit, že strach začal už po počurání testu :lol:. To je nejdřív aby bylo v děloze, pak aby bylo srdíčko, dobře vyšli testy ve 12tt, 16tt, 20tt, pak překonat 24tt aby bylo dítě životaschopné, pak alespoň ten 30tt aby mělo nějakou váhu, 36tt aby bylo dopečený, aby porod dopadl dobře a to byl jen kolotoč těhotenství :lol: Když slyším lamentovat 87letou babičku, aby si vzal můj 58letý táta čepici, aby mu nenafoukalo do uší :lol:, tak se musím jen pousmát, že je to opravdu celoživotní starost. Ale hlavně, že je o koho se bát :kytka: Hezký deníček :potlesk:

Příspěvek upraven 24.07.14 v 14:41

 
belik
Ukecaná baba ;) 1035 příspěvků 24.07.14 15:28

Přesně to mi říkávala mamka taky a můj kamarád mi jednou řekl, že ten strach je tak strašný, že kdyby člověk o něm věděl dříve ani by ty děti raději neměl, ale to už bych si ted taky nedokázala představit a ani nechci :hug:

 
verulicek  24.07.14 17:25

Pro mě nuda…promiň :nevim:

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1248 příspěvků 24.07.14 20:00

Deníčky moc nekomentuji, ale tenhle mě dostal. Je v něm tolik pravdy, až mě vyhrkly slzy. Mám o malé strach a to je zatím u mě v bříšku. Taky se přidal větší strach o partnera. Pocity, které jsem dřív skoro neznala :kytka:

Příspěvek upraven 24.07.14 v 20:01

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 24.07.14 20:13

Krásně napsaný deníček :hug: a jak moc pravdivý… až když se mi narodily dvojčátka, pochopila jsem proč mi spousty věcí maminka nedovolila, proč mi volala a ptala se kde jsem a kdy přijdu domů…je to opravdu koloběh života a vše pochopíme až když vyrosteme, máme svou domácnost, své dítě a svou rodinu :kytka:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19522 příspěvků 24.07.14 20:27

Moc pěkně napsáno..je v tom všechno…ten strach tam bude pořád, ale nesmí náš ovládnout, abychom ty děti tou láskou neudusili…

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 24.07.14 20:40

:palec: :palec: :palec: naprostá pravda. ;)

 
Jitka79
Závislačka 3202 příspěvků 24.07.14 20:40

JJ, naše mamka to taky říkala a já životem velmi rychle pochopila… ale je to hezké období, dokud nás ty naše dětičky potřebují a dovolují nám, abychom se o ně báli:)

Příspěvek upraven 24.07.14 v 20:40

 
rosolina
Kelišová 6653 příspěvků 24.07.14 21:28

Maminka měla pravdu, strach o dítě nikdy neskončí

 
Sue.Ellen
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 24.07.14 21:54

Hlavne se tomu strachu nepoddat - to je presne a 70% matek tohle chybi.

BTW - denicek se mi libi, cekala sem slunickove reci, ale ten predposledni odstavec je „zachrana“ :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček