Mámou v 17

luciee9  Vydáno: 18.01.13

Chtěla bych se s Vámi podělit o mé 2. pokračování, jaké to je být maminou v 17 letech. V 1. deníčku jsem psala, jaké to je být těhotná takhle mladá a jak jsem to oznámila příteli, rodině, co jsme prožili a vše kolem těhotenství. Psala jsem, že mám úžasnou rodinu a úžasného přítele. Kdo četl, ví, o čem to bylo :), ale teď bych se s vámi chtěla podělit o mou zkušenost z porodu. Dnes jsou to přesně 2 týdny od porodu.


4 komentářů


7 komentářů

Termín porodu jsem měla 27. 12. 2012, tak jsme jeli do porodnice na monitor, protože můj gynekolog už měl volno. A nikde poblíž nikdo nebyl. Tak jsme museli 50 km do naší porodnice, kde jsem chtěla rodit. Čekání v čekárně bylo nekonečné, a hlavně něco úplně nového, předtím jsem chodila jen ke svému dr., kde mi udělal monitor u sebe v ordinaci a teď naproti vás sedí spousta maminek s tatínky nebo s nějakým doprovodem. A víte, jak si vás každý prohlíží, co máte na sobě, jak máte velké bříško a určitě si říkají, že tak mladá a už těhotná.

Jenže, bohužel, já si z toho nic nedělám a ať se lidi podívají, na co chtějí, že jo :) Ale k věci, čekali jsme v čekárně, asi přes hodinu, i přesto, že jsme byli objednaní na 10 hodin. Sestra mě zavolala, že mám jít sama, že mamka i přítel tam musí počkat. Udělali mi 20minutový monitor, vyšetřili mě, zkontrolovali, zeptali se na všechno potřebné a řekli, že to na porod ještě nevypadá, ať se dostavím 31. 12., kdyby se to nerozjelo samo. Tak jsem byla trošku zklamaná, že budu přenášet. Což už ten poslední měsíc byl strašně dlouhýýý a nekonečnýýý :), a ještě přenášet? Ach jo.

Tak jsem si ještě užívala doma, takového toho klidného režimu, uklízela, dělala všechny potřebné věci, které bych potom nestihla, ale neodpočívala jsem. Celé těhotenství jsem něco dělala, a tak mě ležení nebavilo, jedině s přítelem. Jenže ten chodil do práce, tak nebylo s kým :D Dny se strašně táhly, vůbec mi to neutíkalo. Ještě jsme stihli navštívit příbuzné a čekat na 31. 12. – silvestra. Ráno jsme se zbudili, sprcha, upravit a jet zase do porodky.

Zase to nekonečé čekání, a pak 20minutový monitor, bohužel se jim nelíbili naše ozvy. Tak si mě tam nechali na rizikovém, s tím že kdyby se to do 5dní nevyvolalo samo, že mi dají vyvolávačky. Já zklamaná, že nebudu rodit spontánně sama od sebe, že do mě budou cpát nějaký injekce nebo prášky. Byla jsem zklamaná i z toho, že jsem chtěla být doma na Silvestra a prožít ho s lidmi, které mám ráda a mít už naši prdelku u sebe. Ale i tak se to dalo zvládnout.

Dali mě samotnou na pokoj, kde jsem měla plazmovou tv, na wifi jsem se taky dostala první den, plno časopisů, co mi přivezla mamka. A pořád telefon u ucha a volali jsme tatínkovi, jak nám chybí, první noc jsem teda probulela. Jakmile mi někdo zavolal, nemohla jsem ani do toho telefonu mluvit. Před 12. hodinou jsem usnula a přesně na Silvestra mi zavolal Martin a popřál nám krásný Nový rok a že nás miluje nejvíc na světě atd :-* Každé 3 hodiny mě sestra budila, tím že poslouchala nějakým dřevěným sluchátkem, jestli mimčo žije. Což bych doma taky potřebovala, protože jsem měla kolikrát takový strach. Druhý den ráno v 6 hodin na monitor, kde už sestra zaznamenala menší kontrakci. Což, jsem nechápala, protože jsem vůbec, ale vůbec nic necítila, žádnou bolest, nic. Skoro od těch 7 do 12, kdy byl pak oběd, jsem jen ležela, koukala na tv a přemýšlela, jaké to je rodit. Jestli to poznám, jestli se mám bát a tak.

Ve 2 hodiny přišla mamka, děda i Martin. Pustili je na pokoj, takže to bylo dobré, že jsme měli klid a mohli si povídat sami, nikdo na nás nekoukal. 3× jsem si s nimi vyšla 3 patra. A ty schody mi vážně dali zabrat, když se člověk celý den válí, a pak najednou ty schody. No, myslela jsem, že už to po prvním patře nedám a pojedu výtahem, jenže mamka ne, ne. To ti rozjede porod. A já no jo, že mi nepomohlo nic, když jsem byla doma. Ať jsem běhala do schodů, chodila na procházky, dávala si horkou vanu i sexovali jsme a nic. A najednou, by se mi to mělo rozjet? No, kolem 5. odešli a já si šla do pokoje, sežrala jsem snad 7 chlebíčků, které mi přivezli. A šla spát, ani nevím, jak jsem tak rychle usnula.

Kolem 7. hodiny jsem se zbudila a jako kdyby ze mě něco „kapalo“. Nenapadlo mě, že to je plodová voda. Čekala jsem, že to ze mě poteče proudem a bude všude kaluž, že jo :D, jak to všude popisují. Jenže, to byli takové kapičky, jak kdybych nedokázala udržet moč. Vzala jsem si vložku a zašla za sestrou. Ta mi řekla, že to je voda a že si mám sbalit sebou nabíječku, šampony a ručníky. A vzala mě na to oddělení, kde se rodí. Nejdříve mě vyšetřili, řekli, že jsem otevřená na 2 prsty, udělali ultrazvuk a řekli mi, že malá bude mít přes 3 kg, takže šťastná, že i přesto, že jsem měla malé bříško, tak bude mít tolik. :) Udělali mi snad hodinový monitor, kde jsem tedy musela celou dobu stát, protože mi malá spala. Já už skoro stála, do toho mě strašně bolela hlava. A oni pořád, ať se hýbu ze strany na stranu.

Po monitoru mi řekli, že když jsem prvorodička a zatím se neotvírám tolik, že si mám jít lehnout do čekacího pokoje. Dali mě tam, volala jsem mamce, že jsem už na čekacím pokoji. Že ať vyjede a počká u dědy ve stejném městě, kde je porodnice. Chtěla jsem svou mamku u porodu jako oporu a hlavně proto, že nejsem plnoletá. Tak kdyby byli nějaké komplikace, tak aby to mohla podepsat. V tom čekacím pokoji mi to vůbec neutíkalo. V půl 10. mi začali menší kontrakce, což jsem si říkala, že to horší už snad být nemůže snad. Čím více utíkal čas, tím to začalo i víc a víc bolet. Říkala si, že to nedám. Že pokud je to takové po 10–5 minutách, že ten porod už nezvládnu.

V 1 hodinu přišla sestra a píchla mi nějako injekci do zadku, abych se mohla vyspat, a že nemám vstávat. Bohužel, mi ta injekce vůbec nepomohla spíš naopak. Byla jsem tak zmatená a přišla jsem si, jako kdybych byla sjetá. Při každé kontrakci jsem z té posteli musela vyskočit a rozchodit ji. Poprosila jsem sestru, jestli mohu do sprchy, tak jsem šla do sprchy, kde jsem se 2× pozvracela. A už mi začínal strašný tlak na konečník, takže jsem každých 10 minut musela na záchod.

Od 2. hodiny mi začaly kontrakce po 3 minutách, a to už jsem jednu rozdýchala a další začala. Sestra mi ve 2.45 dala klystýr a mohla jsem zavolat maminku. Než mě sestra odvedla na porodní sál, kde jsem si měla dát teplou sprchu, mamka už mi masírovala záda a uklidňovala. Říkala jsem jí, že to nezvládnu, že se bojím. Prostě, taková bezmoc, nevěděla jsem, co mě ještě čeká, jak to bude bolet, když už jsem tohle nemohla vydržet. Skákání na míči, nešlo. To bylo něco hrozného.

Po půl hodině, mě dali na porodní křeslo, s tím že mi udělají monitor a budou koukat, jak se otvírám. Otevřená na 8 cm, a čekat než se otevřu na všech 10 prstů, bylo taky nekonečné. Už jsem měla strašné nutkání tlačit. Mamce jsme snad drtila tu ruku, že ji musela mít až fialovou. Najednou sestra zakřičela na doktorku: „rodíme“. A teď to tlačení. To už nebylo tak hrozné 3× zatlačit a malá byla venku ve 4.23 h. (2. 1. 2013), moje malá, krásná, úžasná a hlavně zdravá dcera Izabelka :)

Bylo to něco úžasného vidět ji konečně po 9 měsících, když jste na ni každou noc myslela, jak asi bude vypadat. A najednou vám ji dají do náruče a vy se nemůžete vynadívat. Byla jsem tak spokojená, šťastná, ale tak zničená a unavená. Moje pocity byly tak smíšené. Pak mi malou odnesli, zvážili, zkontrolovali, a když mi řekli, že malá váží 3360g a měří 51cm a že je zdravá, na to jsem čekala celou dobu, že mi tohle řeknou.

Mamka hned, když se malá narodila, volala Martinovi, takže ji taky slyšet hned jak pláče. Ten pláč, pořád ho slyším a vždy se u toho musím usmát. Šití tedy hrůza, což mi nikdo neříkal, že to bude takhle bolet, doktorku jsem už prosila, ať přestane, že to opravdu bolí a nedá se to vydržet. Jak to tahalo, no na šití fakt nerada vzpomínám.

Odvezli nás na šestinedělí, kde mi malou dali do 3 hodin. Takže jsem se na ty 3 hodiny vyspala. Byla úžasná, nemohla jsem se vynadívat. Vůbec první dva dny neplakala. Tatínek přijel hned, jak mohl, aby se na naši princeznu přijel podívat. Je to celý on, i teď když se na ni a na tátu podívám, úplně stejný. Teď vedle mě leží a spinkají. Je to úžasné, když vedle vás leží něco, co je jen vaše a vy víte, že to musíte ochraňovat i milovat. Je to můj život, a já bych jak svou dceru, tak svého přítele nevyměnila.

Je to nádherný pocit být mámou, nechápu mámy, které dokážou těm malým stvořením něco udělat nebo je nechtít. Já jsem šťastná, a neměnila bych!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
misicka38
Zasloužilá kecalka 582 příspěvků 18.01.13 00:28

Super :palec: pěkný, moc ti fandím maminko :hug: :hug:

 
petka86
Závislačka 3792 příspěvků 18.01.13 00:46

Gratuluji k dcerušce a jsi/jste s partnerem šikovní rodiče, že to zvládáte :potlesk: Jen tak dál, ať se Vám třem daří :kytka:

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 18.01.13 05:35

Uf, přelouskáno :mrgreen:
Ať dělá princezna radost :palec:

 
kristyna92
Kecalka 192 příspěvků 18.01.13 08:16

Nádherně sepsaný deníček, moc gratuluji k malé, je krásná :kytka:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45850 příspěvků 112 inzerátů 18.01.13 11:04

Krásný deníček, moc gratuluji k malé :dance: :dance: at vám dělá jen samou radost :hug:

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 18.01.13 11:43

Mam na krajíčku. Krásné. :kytka: :palec: :srdce:

 
Verylka
Kelišová 5347 příspěvků 18.01.13 11:47

Teda ja zase brecim :-D ja bych ty denicky nemela cist :-D vzdycky me rozbreci a roztouzi po dalsim miminku :-D

gratuluju ke krasne dcerce ;-) :kytka:

(hele at je to jak je to vzdycky budu tvrdit ze siti je na porodu to nejhorsi :-D vim o cem mluvim byla jsem postepovana vic jak gate :-D )

 
Mrs.M
Extra třída :D 12546 příspěvků 18.01.13 12:25

Krásný deníček, malá je nádherná, moc gratuluju :kytka: ať vám malá dělá jen samou radost.. :hug:

 
skrudzz
Kecalka 258 příspěvků 18.01.13 12:55

Jsem ráda že jste obě zdravé, moc krásný deníček :srdce: mě je 18 a za dva týdny mám termín, tak snad to dopadne alespoň tak dobře, jako u vás :srdce:

 
paola white
Extra třída :D 12611 příspěvků 18.01.13 14:36

No teda já když jsem byla na monitorech tak jsem fakt neměla na starosti kdo má co na sobě a kolik mu je let… :nevim:

jinak krásně napsané. Gratuluji k holčičce! :kytka:

Příspěvek upraven 18.01.13 v 14:46

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 18.01.13 19:55

To je nádherný deníček… Moc gratuluji k dceři i příteli :)

 
Hesovi
Závislačka 2503 příspěvků 18.01.13 20:23

Moc gratuluji :)

 
rawala
Ukecaná baba ;) 1813 příspěvků 18.01.13 21:11

Gratuluju! užívej si to, letí to jak blázen, a každý den je to nádherný!

 
lol
Ukecaná baba ;) 2242 příspěvků 18.01.13 21:53

Ahoj, gratuluji ke krasnemu mimi a ja mela porod navlas stejny s tim, ze kontrakce byly krizove a siti oproti kontrakcim pro me bylo jako prijemne simrani, jinak porod jako takovy byl ok, ale kontrakce nesnesitelne! Ale kazdy den si na nej vzpomenu :D preju moc zdravi a stesti

 
Teena21
Kecalka 385 příspěvků 20.01.13 22:20

Jeste ze jsme masirovali hraz :-)
jinak jsem mela dost podobny porod. i ta injekce. zajimalo by me co to do me pichli, taky jsem byla uplne sjeta a pozvracela jsem se

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 23.01.13 16:58

Krásný deníček Lucinko, ještě jednou gratuluji, přeji hodně štěstí a zdavou, hodnou Belinku :srdce:

Vložit nový komentář