Manželství versus život na hromádce

kyslík  Vydáno: 10.05.12

Tento deníček není popisem žádné ohromné životní strasti ani spletitých cestiček ke štěstí, je zamyšlením a jeho cílem je zjistit názor ostatních uživatelek na dané téma.

Není to tak dávno, co bylo zcela normální se vdávat a ženit, nejlépe hned po škole. I děti přicházely dříve. Třicetiletá svobodná bezdětná žena byla přinejmenším exot, nejspíše i totální zoufalka, která už by brala každého. Stejně tak žít spolu „jen tak“ nebylo normální. Mnohdy to tedy ani nešlo, protože byty se přidělovaly jen manželům.

Uplynulo snad ani ne třicet let a společenská situace je jiná. Už je každému jedno, jestli spolu dva žijí bez papíru, a dokonce mají nemanželské dítě. Nikdo na ně skrz prsty nekouká. Nejsou divné ani matky samoživitelky.

Manželství jakoby přestalo být důležité a už vůbec není jakkoliv nezbytné pro rodinný život. Mnohokrát už jsem slyšela tvrzení stylu: „Proč bychom se brali? Zbytečně vyhozený peníze, my ke štěstí ten papír nepotřebujem“ nebo „vždyť se tím nic nezmění. Budem spolu žít pořád stejně a svatba nám štěstí nezaručí“ apod.

Je to skutečně tak? Skutečně se nic nezmění a ti dva (nebo tři s dítětem) opravdu budou žít stále stejně? Nebo se to stejné bude zdát jen navenek? Nejsou to třeba také jen výmluvy žen, které by se rády vdaly v tu ránu, ale jejich partner se zdráhá, tak si touto formou udělají jakýsi blok a manželství shodí?

Nezdá se mi, že je po svatbě všechno stejné, a většinou to skutečně mám jen za výmluvy, ať už jsou z jakéhokoliv důvodu (nemusí se jednat jen o vdavekchtivé slečny, které jejich protějšek nechce za manželku). I když se nic nezmění viditelně (až na příjmení :-) ), stejně je to najednou jiné. Uvnitř člověka, v psychice, v emocích, v pocitech.

Najednou jsou ti dva svázáni, spjati dalším neviditelným poutem. Jsou manželé, patří k sobě oficiálně. Tímto krokem dali najevo před všemi, které znají, že spolu opravdu hodlají zůstat „v dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci“ do konce života. A všichni to tak přijímají. A rozchod by už nebyl jen sbalení kufrů a odchod.

Je to podle mě stále významný krok, který by neměl být podceňován. Teprve manželstvím ti dva k sobě skutečně patří, jsou nerozlučitelní a utvořili rodinu. Jasně že se mohou rozvést a ani manželství nemusí být definitivní, ale snad se za takové považuje a s tím se i do manželství vstupuje. A to nechává otisk na duši.

Že je tu ještě majetková otázka, která se při obyčejném rozchodu řešit nemusí, resp. řeší si ji jen ti dva, nikoliv soud, nebudu rozebírat, protože o to mi nejde. Jde mi o to duševní pouto, které podle mě nelze pominout, a proto je manželství důležité a život na hromádce není to samé.

Myslíte si něco jiného? Nebo to vidíte stejně?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 3 4 Další »
 Váš příspěvek
 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29281 příspěvků 61 inzerátů 10.05.12 08:22

:D :D :D :D :D Nechci ti brát iluze, ale válím se smíchy. Můj názor je ten, že skutečně nic není o papíru ani o slibech věčné věrnosti v dobrém i ve zlém. Je to všechno o lidech, jak jsou schopni s někým sdílet vše, co život přinese. Přeju ti, aby ti manželství vyšlo a mohlas být příkladem toho, co píšeš. Já jsem rozvedená, takže můj pohled je dost skeptický.

 
lenii82
Ukecaná baba ;) 1045 příspěvků 10.05.12 08:34

Já za sebe musím souhlasit s deníčkem :potlesk:
Brali jsme se po 7 letech „chození“ , měli jsme společný byt , hypotéku , auto , pejska a zdálo se,že to po svatbě nemůže být jiné …
Ale je , musím říct ,že i náš vztah se nějak posunul , víc se tolerujeme a hlavně „manžel“ pro mě zní víc jako ten pravý základ rodiny než „přítel/partner“ a naše dětičky v tom jednou nebudou mít chaos :hug:
Takže za mě je manželství pořád důležité (ale já jsem ještě ze „staré školy“ :mrgreen: )

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 10.05.12 08:40

Jsem vdaná. Zaručilo mi to snad větší oddanost partnera? Ne. Jeho věrnost? Ne. Co mi dalo manželství? Jiné příjmení. Co mi vzalo manželství? Iluze, protože jsem vždyk manželství přistupovala s úctou a pak mi došlo, že dva lidé, kteří mají spolu vztah hezký, v pořádku, milují se, tak nemusí vůbec řešit formality.
A v dnešní době všemožných půjček a úvěrů je manželství o strach, kdy tomu druhému rupne v bedně a vezme si nějakou šílenou půjčku a udělá ze svého partnera automaticky spoludlužníka a i když se rozvedou, tak dluh zůstane…

Za sebe, do manželství bych už nikdy nevstoupila. Manželství vždy bylo, je a bude institucí ekonomickou, to jen romantičtí spisovatelé nám vnukli myšlenku, že by snad o manželství měla rozhodovat láska. V současné době rovnoprávnosti žen, kdy žena není závislá na muži a může si svobodně vybrat práci, je manželství již přežitek nebo maximálně může plnit svůj pradávný účel - finanční aliance dvou významných lidí. Plebs si může žít na hromádce.

 
terynka006
Závislačka 2643 příspěvků 10.05.12 08:41

Příspěvek upraven 10.12.14 v 20:50

 
Hanka1
Echt Kelišová 9534 příspěvků 10.05.12 08:42

pokud jsou ve vztahu deti tak se vzdy manzelstvi vyplati vic nez volny vztah, koneckoncu vam to potvrdi vetsina pravniku… :D

 
jannaa
Zasloužilá kecalka 573 příspěvků 10.05.12 08:46

manželství je krásný asi tak prvních no možná 5 let,vdávala jsem se z veliké lásky v 19 utekla jsem k němu od rodičů,půl roku co jsme se seznámili,ale nevím co jsem od toho čekala,byla jsem mladá a tak trochu blbá :) a hrozně zamilovaná,postupně jsem odhodila růžové brýle a začla jsem přemýšlet proč jsme vlastně s ním když je tak sobeckej a to,že měl i jiné jsem teda psych.dost těžko nesla,nevím co ti na to říct,musí si tím každej projít sám,rozvod byl pro mě jediné řešení,dala jsem se dohromady se svoji lásku ze střední a kvůli ní jsem to manž.opustila,ano byla jsem to já která ho nakonec zdradila,ale teď jsem moc šťastná a vdávat se teda určitě nechci,mě ke štěstí stačilo změnit si pouze příjmení,stejně když mě přítel představuje tak jako svoji ženu a nikomu před nosem nemáváme odd.listem,ale jinak ti přeji v tvém manželství všechno co já našla pouze v partnerském soužití :srdce:

 
2233  10.05.12 08:47

@Gladys v době smluv o zúžení společného jmění už neplní ani tu finanční funkci

 
hmvpapir
Ukecaná baba ;) 1540 příspěvků 23 inzerátů 10.05.12 08:49

Krásně jste to tu popsala. Mně je 23 let a jsem vdaná a máme doma krásnou holčičku. A příjde mi, že dneska jsou exoti právě ti mladí, co se vzali nebo mají dítě. Setkávám se se zvláštníma názorama skoro každý den, že jsem moc mladá, proč si neužívám… Ale já si užívám, jsem šťastná. Manželství a dítě není žádnej konec. Navíc svatba stojí pár korun, tedy pokud nechcete nějakou velkou svatbu.
A už nejde jen tak si sbalit kufry a odejít, máte závazek-jak tu píšete. Samozřejmě proč se brát jenom proto, že toho partnera milujete nebo že musíte, že máte dítě. Je to o něčem jiným. A když se dva rozejdou nebo rozvedou - nechá to stejný otisk na duši tak či tak. Já mám o 9 let staršího manžela a můžu říct, že jsem si jistá, že s ním budu do konce života. Já beru, že manželství není jen o papíru, v hlavě vám něco přecvakne a berete to jinak. Je to lepší, důležitější… Někdo by řekl, že jsem v tomhle staromódní, možná ano. Ale já to beru jinak, beru to jako další ukončení jedné etapy mého života.
Ano jistotu mi někdo nedá, ale prostě to vím :-)
Napsala bych k tomu další věci, ale vy jste to tady skoro všechno krásně napsala. :potlesk:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 10.05.12 08:50

v době smluv o zúžení společného jmění už neplní ani tu finanční funkci
Tu smlouvu stačí v bance či jiné instituci neukázat a je bohužel s prominutím na hovínko. Zkrátka pokud není třetí strana informovaná, že SJM bylo zúženo či rozděleno, tak jakoby mlouva neexistovala.

 
maya35
Kecalka 137 příspěvků 10.05.12 08:57

souhlasím s pisatelkou deníčku, i já to tak mám a nechápu, proč se někdo u toho válí smíchy..to že to někomu nevyjde, neznamená, že manželství je na nic

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 10.05.12 09:00

mě to teda taky pobavilo, přijde mi to svým způsobem pravdivé, ale hodně naivní. Není pravda, že kdyby se partner rozhoupal, neváhala bych ani chvíli. Naopak mám hypotéku, vlastní byt, všechno přepisovat občanky, pas, jsem líná. Na druhou stranu do toho asi praštíme (neformálně na úřadě) kvůli dětem. Všichni mi stejně u doktora, ve školce říkají příjmením dětí. Ale že bych se třásla na to, že budu ,,paní,, a ,,manželkou,,to rozhodně ne. Svatba mi nikdy nelákala, mám z ní panickou hrůzu a pro mě je to prostě šaškárna :( nemůžu si pomoc, viděla jsem jich už docela dost a čtyři z nich už skončily rozvodem. Takže není to o tom, připoutat někoho k sobě v dobrém i zlém....... :mavam:

Příspěvek upraven 10.05.12 v 09:01

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 10.05.12 09:00

Co se týče mě, tak já jsem pro manželství,pro mě je to jako posunutí do další úrovně vztahu,vyjádření lásky a oddanosti,toho že spolu ti dva chtějí být v dobrém i zlém,že spolu chtějí trávit svůj život a stojí jeden za druhým.. je to stvrzení vztahu,né kvůli papíru ale pocitům. Ano v dnešní době dluhů a jiného, je to občas boj,ale zrovna tak když dva nejsou oddáni a rozcházejí se,tak je to sice papírově jednodušší,ale když je jeden z páru podrazák a sobec,tak je manželství jaká si jistota,že neskončí na mizině.. Je to věc názoru a pohledu a je to o lidech,já osobně se nemůžu dočkat,až se můj milý vyjádří..

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29281 příspěvků 61 inzerátů 10.05.12 09:12

@maya35 Nenapsala jsem nikde, že manželství je na nic. :D proto, že deníček je napsaný tak úžasně naivně, že už tam chybí jen dopsat, že autorka věří na ježíška a na mikuláše a na hastrmana taky. Být naivní se v životě moc nevyplácí… takže bych jí přála, aby brzo prokoukla a nenabila si /ústa/. I když jak píšeš, ty to máš podle jejího deníčku a daří se ti dobře. Záleží na tom, jaké v životě potkáš lidi, tak buď ráda, že jsi potkala ty dobré.

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 10.05.12 09:16

@Makinaa007 svatá pravda, být naivní se teda sakra nevyplácí a pád na hubu je pro naivky opravdu extra tvrdý, padají z vyšších míst než ty, které stojí nohama pevně na zemi :|

 
Verunka8
Ukecaná baba ;) 1083 příspěvků 8 inzerátů 10.05.12 09:25

Moc děkuju za tento deníček, naprosto se ztotožňuju s tvým pohledem na manželství. Když jsem se vdávala já,tak jsem se setkala od mých kamarádek vcelku s nepochopením proč se bereme atd. Pro mě to není jen papír,ale velmi důležitý krok ke kterému se neodvážíš s každým druhým chlapem. Chce to velkou odvahu a přesvědčení,že spolu můžeme spokojeně zestárnout.
Takže manželství dávám palec nahoru :hug:

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 10.05.12 09:34

Neřekla bych, že je pani naivní. Já osobně vdaná nejsem, ale mám vzor ve svých rodičích. Oba berou manželství jako závazek jeden k druhému. Brali se proto, že chtěli, měli se rádi. Tenkrát se na to ještě nekoukalo jako dnes. A hlavně, jejich manželství nebyla procházka růžovou zahradou. Ale dnes už se manželství nebere jako dřív. Máme problém?? Ok, tak se rozvedeme. Takhle to vnímám já, protože jsem už pár takových manželství a následně rozvodů zažila.
Co se týká mě, tak s partnerem čekáme miminko. Vzít se určitě chceme, jen nás prcek předběhl. Myslím, že nás stejně nikdy nic nespojí víc, než dítě. Rozvést se můžete, ale dítě nevymažete.
A co se týče majetku, tak jsem si prošla rozchodem. Byla jsem s bývalím přítelem dlouho, měli jsme byt a finančně jsme se vypořádat museli. Takže za mě bylo uplně jedno, zda jsme byli manžele, nebo ne.

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 10.05.12 09:38

Jo, tu je druha strana, v „dnesnej“ dobe polovina snatku konci rozvodom. A tim padom vstupit do snatku je akoby hodit mincu a cakat co prijde: orel alebo panna :think:
A ludi sa tiez zmenili, za nasich rodicov a prarodicov, ludi aj ked boli nestastni aj tak pokracovali zit v nefungujucem manzelstvi, pretoze vtedy rozvod bol este vetsi riziko. Dneska zeny maju financnu samostatnost tak nebudu vsetko akseptovat tak, jak povie manzel.
Za mna, vdavala som sa po roku, a klape nam to uz nejakych 5 rokov. Ale to neznamena ze to bude klapat navzdy :think: Len polhodinu po obradu hovorila som si, boze co som urobila, ale dalsu zmenu necitila som, zivot pokracoval dalej :pankac: :hug: :pankac:
Samozrema to, ako som dostala zasnubny prstinek zo vsetkou romantikou k tomu, stale hreje moje srdce a som vdacna svojemu manzelovi, ze stale je zo mnou :hug:

Příspěvek upraven 10.05.12 v 09:42

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 10.05.12 09:38

řekla bych že tak jako se může spálit naivka v manželství,tak zrovna tak může hořce litovat ta co žije s partnerem na psí knížku,ale jak napsala @Makinaa007 je to o lidech,které v životě potkáš..

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1751 příspěvků 10.05.12 10:00

Jsem v tomhle konzervativní a vždy jsem chtěla být nejprve vdaná a pak mít dítě. Eliška nás trochu předběhla, tak se budeme brát až za měsíc :mrgreen: Pokud mají oba na manželství stejný názor a považují ho za zbytečnost, je to v pořádku. Ale pokud jeden chce svatbu a druhý setomu vyhýbá, moc v pořádku to není. Třeba já bych v takové situaci chtěla vědět, co je takový problém, že si mě chlap nechce vzít. Když je to pro něj jen kus papíru a nedůležitá věc, tak by přece nemělo být žádné velké dráma si protějšek vzít, když o to tak stojí, no ne :think: ? A pokud to problém je, tak výroky „je to jenom papír“ jsou výmluva a zakopaný pes je někde jinde.
Když to vezmu kolem a kolem, ať si je každý jaký chce a ať si žije jak chce, hlavně ať nediktuje ostatním, jak mají žít oni. (A to se netýká jenom sporů o manželství vs. žití na hromádce.)

 
Ajašla
Kecalka 119 příspěvků 10.05.12 10:00

Pěkný deníček :potlesk:
Jsem přesně ta generace, co se brala těsně po škole. Já v 19ti, do roka první dítko. No asi to teda nebyla zrovna láska jako trám, po čtyřech letech jsme se rozvedli.
Teď jsem již 15 llet ve vztahu na „psí knížku“ a jestli jsme někdy uvažovali o svatbě, tak snad jen pro to aby jsme se všichni jmenovali stejně a já mohla o partnerovi říct manžel. Zatím ho nazývám svým mužem, to není snad zavádějící a nemusím nic vysvětlovat.
Takže za mě, svatba není to co drží partnery při sobě, ale vztah jako takový, tolerance a všechny ty věci co vztah utužují.
Třeba děti :lol:

 
BertaCek  10.05.12 10:01

Jsem za manzelstvi. Brali jsme se sesti letech, ne v 19 ale v 26, a neni to stejne, neni to jen papir. Je to zavazek, odpovednost, zkratka jiny pocit.
Ochota svobodne se vzit (napr. Ne kvuli bytu ci tehotenstvi u lidi, co by se normalne rozesli casem) o vztahu neco rika, omlouvam se neprovdanym pritelkynim zde.
Ted jsem cetla v novinach, ze u deti narozenych nesezdanemu paru zazije do patych narozenin rozchod rodicu jedno ze tri, u sezdanych jedno z deseti. Neni to manzelstvim per se, ale tim, ze lide se dnes berou opravdu jen, pokud chteji, a mit svatbu znamena, ze o to manzelstvi opravdu stoji, oproti minulosti, kdy mnozi tzv. museli. Na vecne chozeni neverim, na manzelstvi ano, mozna i proto, ze rodice i prarodice jsou ci byli pro me priklad. Neni to zaruka, ale je to urcite nadeje.

 
Gjoa
Kecalka 232 příspěvků 10.05.12 10:05

souhlasím s autorkou deníčku a taky nevidím důvod, proč se nad jejím postojem válet smíchy… že je naivní??? Nemyslím si, jen jí to očividně klape a má hezký vztah…

já mám takový taky, brali jsme se po 10 letech, zcela s úmyslem se vzít a prožít zbytek života jako manželé, kteří nemají problém všem ukázat, že patří k sobě, naopak… Manželství neberu jako záruku věrnosti nebo slepé oddanosti, a to myslím ani autorka ne… my jsme naopak od začátku vystupovali jako hodně silný pár, muže jsem zastupovala na jednáních, neustále mě někde představoval jako „přítelkyni“, což už ve 30 letech nezní kdovíjak :mrgreen: :mrgreen: a lidi to mátlo, protože viděli, že se očividně máme stále rádi… my jsme se vždycky vzít chtěli, ale chtěli jsme si to udělat podle svého, nikam jsme nechvátali (proč taky, když spolu budeme do konce života :mrgreen: :mrgreen: ) - brali jsme se po 10 letech sami v zahraničí, přesně podle našeho vkusu a nyní jsme stále šťastní, tak já nevím, kde děláme chybu :-))))

nevím, v čem spočívá ta naše naivita, když máme hezké vztahy a na manželství jsme se těšili a užíváme si ho … to mám přijít domů a říct: hele, stejně si nabijeme hubu, protože život je pes, hezký manželský vztahy neexistujou, říkaly hoky, tak nechci mít iluze…

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 10.05.12 10:07

Můj názor je takový, že svatba je důležitá (z psychologického hlediska) především pro ženu. Jistě je v tom velký kus romantiky, kterou oplívají jen muži velmi mladí nebo velmi zamilovaní. Po nutném vyprchání jednoho či druhého se svatba pro muže stává naprosto zbytečnou záležitostí. Není to od nich žádný náschvál, prostě to tak mají. Proto je dobré si uvědomit, že svatba a láska jsou dvě diametrálně odlišné záležitosti. A proto, milujme naše partnery i přesto, že naši potřebu lézt do chomoutu nesdílí. Neznamená to, že nás nemilují.

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19525 příspěvků 10.05.12 10:12

:mrgreen: moc hezký a nechci ti brát iluze .....ale jako ve všem je to jenom o lidech a o tom konkrétním vztahu …o tom jak moc je nebo není kvalitní a je uplně šumák jestli je to oficiálně potvrzené anebo ne :) koneckonců být nevěrný nebo odejít lze i z manželství a zas takovej problém to neni ...................

přidám svou zkušenost, moji rodiče spolu žijou už přes 40 let na hromádce, já měla jméno po mamce .....vždy jsme byli a stále sme rodina …zatímco spousta rodičů mých spolužaček a kamarádek je dávno rozvedených a nemůžou si přijít na jméno :? .........

…moje dvě sestry se vdávaly jak bylo tehdy zvykem v 18-ti, obě maj dvě děti a obě už jsou rozvedené ..........

…já snad i z těchto důvodů sem se dlouho vdávat nechtěla i když přítel chtěl po 3.měsících známosti :lol: , pak když sem si vzpoměla já, zas nechtěl on :lol: …nakonec sme se vzali v r.2009 po 10 letech společnýho života, kdy našemu prvrozenému bylo 5 let a můžu ti říct, že se nezměnilo na našem vztahu absolutně nic …je stejně kvalitní jako byl předtím a doufám, že ještě dlouho bude 8) .....ale je fakt, že kdyby k tý svatbě nedošlo možná by mi něco v tom životě chybělo :nevim:

gladys - pro tyto případy možných dluhů máme s manželem uzavřenou tzv.manželskou smlouvu o zúžení Společného jmění manželů …takže když si třeba koupím byt, bude jen můj nebo manžel si koupil garáž, tak je jen jeho díky této smlouvě a to samé i s dluhy - když si je naseká, je to jen jeho problém …rodina by měla být z obliga 8)

Příspěvek upraven 10.05.12 v 10:14

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19525 příspěvků 10.05.12 10:16

berte - ale no tak nikdo nic nemusí, ani nemusel, pokud nechce ...........ani se vdávat či ženit …to jsou jenom výmluvy ..nebo jim snad někdo držel pistoli u hlavy, když stáli před oltářem :mrgreen:

 
Kačta
Zasloužilá kecalka 639 příspěvků 10.05.12 10:20

Já souhlasím se zakladatelkou. Taky jsem odjaktěživa toužila po svatbě a úplné rodině s děťátkem. Nebránila bych se mít třeba nejdřív dítě a až potom svatbu, ale vytvořit tu kompletní rodinu a jmenovat se stejně jako mé děti a přítel jednou určitě chci. Jistě že to má i své mínusy, ale já si myslím, že člověk si toho vztahu v manželství snad víc váží, není tak jednduché odejít jako při „pouhém“ chození. Možná naivní, ale i přesto můj názor :mrgreen:

 
Amalthea
Ukecaná baba ;) 1735 příspěvků 10.05.12 10:23

manželství je pořád ta stejná instituce jako dřív, to co se změnilo jsou lidé a nemyslím si, že k lepšímu. Preference individuality osobnosti převládá a manželství ji omezuje.

 
Hugi284
Povídálka 42 příspěvků 10.05.12 10:23

Já jsem se vdávala v 19, za měsíc to bude už 13 let. Po čtyřech letech „chození“ jsme chtěli náš vztah posunout dál. A náš vztah se stále vyvíjí - milujeme se, hádáme, debatujeme, děláme kompromisy, spolupracujeme… ale oba víme (a stále se utvrzujeme), že vždy tu budeme jeden pro druhého, že jsme na vše dva, že se spolu můžeme radovat i smutnit. Děti nás zase posunuly dál. I když každodenní realita je někdy „o nervy“, moc dobře si uvědomujeme, jak jsme „bohatí“.
Přijde mi, že dnes se pomalu vytrácí úcta k životu a k lidem. Nemyslím tím jen nenarozené děti, staré a nemocné lidi… Je to třeba i o tom, že si vážím svého muže a důvěřuji mu, věřím v jeho lásku a věrnost. Neočekávám ani nepředpokládám, že bysme se měli rozejít nebo si nadělat např. finanční problémy. Ano, to neočekává nikdo (sezdaní či nesezdaní). Ale přijde mi, že ti co se nežení/nevdávají, aby jednou nemuseli řešit rozvod (vyrování majetku a děti), v toho druhého moc nevěří.
Manželství neberu jako závazek, ale jako poctu. Zavazující pro mne je, že mám děti a musím (chci) je vychovat a připravit na jejich samostatný život.
Asi mám štěstí, že se vztahy nemám špatnou zkušenost. Upřímně si toho vážím, protože je to opravdu vzácnost. Ani já nevím, jak naše manželství dopadne, ale dokud si věříme a ctíme se navzájem, dotud můžeme pokorně doufat a děkovat za každou chvilku, která nám je dána (a to opravdu nejsem nějaká puťka).
Myslím, že není třeba se některým „prosvatbovým“ názorům smát. Spíš mi přijde smutné, že je z hodně příspěvků cítit špatná zkušenost či zklamání.
A ještě drobnost - úplně mě vytáčí, když čtu nebo slyším, že „mám dítě s přítelem“. Podle mně je přítel něco víc než kamarád (ale míň než životní partner). S přítelem nespím, nemůžu s ním mít dítě!!! S přítelem mám (víc než) kamarádský vztah, společné zážitky, vzpomínky, podobné názory, pomáháme si atd. Pro tyto případy mi rozhodně víc sedí pojem „partner“.
Doufám, že mne za můj názor neukamenujete. Navzdory tomu, co jsem napsala, přeju všem životním párům, aby mohli být šťastní a aby se mohli vzájemně obdarovávat láskou.

 
Anonymní  10.05.12 10:24

tiež uplne suhlasim s autorkou denníčku. manželstvo nie je len papier, proste je to čosi viac. ale je to každého osobná vec, ako sa rozhodne. keby sme s manželom žili len tak pohromade, ja by som mala pocit, akoby som k nim ani nepatrila. Oni by mali rovnaké priezviská a ja iné. ale aj tak, manželstvo vzťah posunie inde, už je zrazu všetko spoločnné :lol:

 
Anonymní  10.05.12 10:25

hups, nechtiac som odklikla vložiť anonymne :P

 
doriang
Kelišová 5579 příspěvků 10.05.12 10:27
:think:

Já vdaná jsem, protože jsme se vzít „museli.“ Po čase jsem zjistila, že jako manželé máme snažší všechny možné papírování po úřadech co se týká jak nás tak dětí - v tom vidím největší výhodu manželství, to stejné přijmení.
Na vztahu se změnilo pouze to, že případný rozchod bude o nějaký ten papír složitější a vzhledem k tomu, že z té „nucené“ svatby už jsou 4 děti jsme oba postupem času tolerantnější, tak nějak víc se snažíme, aby to všechno pěkně klapalo. ALE v tom všem se pořád máme rádi, pořád spolu nejsme kvůli papíru, ale protože CHCEME. A to je podle mě na vztahu to důležité - musí to klapat, lidi spolu musí chtít být a jestli to dělají s oddacím listem nebo bez něj je dost jedno.

 
doriang
Kelišová 5579 příspěvků 10.05.12 10:33

@brumdinka Nedržel nám pistoli u hlavy nikdo, ale vzhledem k tomu, že tchýně co 5 minut chodila do pokoje, kde jsme měli ještě dost dlouho bydlet a vylévala na nás svoje „to dítě nebude mít úplnou rodinu atd.“ jsme se vzít prostě museli :lol: :lol: - navíc jeho rodina je velmi hluboce věřící…

 
Krkael
Generální žvanilka 21861 příspěvků 10.05.12 10:33

Ono je vůbec zajímavé, co je papír… Papír je dnes nezbytný a samozřejmý v
mnoha oblastech života.

Papír potřebuji před úřady, dostanu ho hned při narození.
Papír potřebuji, chci-li podnikat, chci-li nastoupit do práce, při nástupu do školy i při její změně. Papír potřebuji k řízení auta, a to i jako cestující.
Bez papíru nepostavím dům a je to to první, co začnu dávat dohromady.

Je zajímavé, že bez papíru nekoupím ani auto, nekoupím dům, leda bych byl blázen. Bez papíru nevezmu zaměstnance a neopustím zaměstnání, aniž bych ho vyžadoval a dostal.

Bez papíru se ani ne… (však víte co)…

A přitom chceme stavět nejdůležitější a největší stavbu svého života a papír
nepotřebujeme?
Ne,. papír ne. Ale to, co je na něm, to ano.
A papír to stvrdí…

 
Krkael
Generální žvanilka 21861 příspěvků 10.05.12 10:35

Jiank samozřejmě chápu, že rozvedené a jinak zklamané životem na to mají už asi jiný názor, ale neříkejte, že jste se taky nevdávaly s nadšením a očekáváním?? Samozřejmě, že je smutný, jak to v 50% dopadá… Ale myslím, že asi každá „holka“ by jednou chtěla být za princeznu… :nevim:

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 10.05.12 10:42

Já si myslím, že manželství je dnes pro rodinu spíše na obtíž, co se finanční pomoci týče. Sama jsem žila jsem s matkou a rodinný vzorec máma, táta a dítě pro mě byl úplně cizí a právě možná proto jsem se chtěla vdát. Bývalý přítel chtěl ale až se rozhodne sám, mé pocity a touhy ho nezajímaly… a proto je bývalý :mrgreen: . Chlapa co jsem poznala pak jsem sice milovala ale svatbu jsem neplánovala, protože jsem jí začala shazovat jak píše zakladatelka. Prostě jsem se nechtěla znova strapnit odmítnutím a navíc jsem spolu byli opravdu chvíly. Ale mažel mě šokoval sám žádostí po půl roce a po roce znova, a to jsme se oravdu vzali. Oba máme svou minulost, oba jsme svatbu chtěli. A co mi to dalo krom papíru? To, že někam patřím, a že někdo chce veřejně patřit ke mě v dobrém i ve zlém, a ne si nechávat ty pomyslné zadní vrátka a při prvním problému utíct. A že my těch problémů máme a taky se hádáme.

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19525 příspěvků 10.05.12 10:46

doriang - vidíš, zase výmluva …vymlouváš se na tchýni :lol:

hmv - teda to by mě fakt zajímalo, kde bereš tu jistotu :lol: v životě není jisté absolutně nic ani to jestli se vůbec dožijeme příštího rána …

seizdra .....představ si, že nechtěla já nikdy nechtěla být za princeznu, jako malá sem si hrála s angličákama a lezla po stromech .....a můj muž mi i dneska občas z legrace řekne, že jsem jak chlap :mrgreen: ale svatbu sem si užila to zas jo :pankac: , byla taková jakou jsme chtěli ..málo lidí a závěr jen sami dva na místě kde sme se seznámili - na rozhledně, v lese :)

Hugi - napsala si to moc hezky :potlesk: souhlasím ......mmch pro mě byl Jirka vždycky můj muž .......nikdy sem neříkala přítel ani moc neříkám manžel :)

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 10.05.12 10:46

Tak já přesto, že jsem vdaná, nepovažuji to za nejlepší rozhodnutí svého života. Nikdy jsem na instituci manželství nepohlížela jako na svatou, spíš naopak. Mí rodiče i oba mí sourozenci jsou rozvedení, rodiče mého manžela také…řekla bych, že mi chybí ten vzorný příklad fungujícího manželství. Vdávala jsem se po 7 let fungujícího vztahu a od té doby to jde do kopru. Takže za mě manželství je zabijákem lásky. A jestli se rozvedu, tak do toho už podruhé určitě nepůjdu ani za zlatý prase. Ale tak každý to má nastavené jinak.

 
Krkael
Generální žvanilka 21861 příspěvků 10.05.12 10:53

@brumdinka: Tak aspoň, že sis to užila :)

JInak já na to pohlížím tak nějak normálně, nejsem fanatik, ale ani bych se nenechávala dlouho přemlouvat… Je fakt, že taky hodně záleží na rodinné situaci. Naši jsou spolu přes 20 let, nikdo z rodiny (krom černé ovce - strýce) rozvedenej není. Přítelovic rodiče jsou spolu taky kolem 30 let… Takže já ty odstrašující strašáky nějak neznám (naštěstí).. Pro mě to je fakt „spojení“ oficiálním sňatkem obou lidí… Ano, můžou se podvádět, láska může vyprchat, to všechno jo, neříkám, že ne… Ale i tak… Třeba za 10 let, až budu rozvedená, tak napíšu přesnej opak, ale etď to hold vidím takhle…

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 10.05.12 10:57

Ja si myslim ze se vsechnomsvatbou nezmeni…;-)stejne te partner nebo ty jeho jeho muzes opustit......ne­zaruci ti ze si budete verni,.....Nevim tohle je muj nazor!Ja jsem tehotna,s pritelem jsme spolu dva roky,urcite se brat s briskem nechci......a po roce uvidime nejak se do toho nezenu,i kdyz mi muj pritel rikal ze do roka by jsme se mohli vzit jestli budu chtit.....takze uvidime. ?…

 
Cherilin
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 10.05.12 11:37

Tak my se berem za měsíc.A to jen proto,že se to od nás očekává,z každé strany jen slyšíme „kdy bude svatba?“ Je to už otravné,jako bychom bez ní nemohli normálně žít.Jsme spolu 9 let,máme 18ti měsíční dceru.Nevím co by se tedy mělo po svatbě změnit v lásce a soužití mezi námi.Budem se mít pořád stejně rádi,žít budem taky stejně nehledě na nějaký papír.Já bych se nejradši nevdávala,vidím to jako zbytečný cirkus :roll:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8526 příspěvků 10.05.12 11:38

Jak jsem deníček četla, musela jsem se usmívat a říkala jsem si : to bude zase diskuze. A taky že jo, nezklamaly jste mě holky :hug:
Jsou nás tady stovky, možná víc. Jsou mezi námi čerstvě vdané, jako já, zamilované, zklamané, rozvedené, opuštěné a každá z nás si bude o manželství myslet něco jiného v přímé závisloti na tom, v jakém se zrovna nachází citovém stavu. Jasně, že máma od tří dětí, které právě utekl manžel za 20ti letou sekretářkou se bude smát pisatelce do úsměvu, ví svoje. Holka, co čeká ve 20ti letech prcka s klukem do kterého je blázen a který ji slíbil svatbu, se bude za pisatelku bít… Rozvody si děláme jen my sami.
Svatba ani manželství za to nemůže. Za to, že se lidé rozcházejí a rozvádějí. Není to styl života, lidé, co jsou manželé nežijí jinak než ti, co spolu žijí jen tak a mají 3 děti. Je to postoj jednoho k druhému. Je to v nás lidech ( a už to tady zaznělo).A není to naivní deníček, já chápu, co tím chce říct…
Já sama jsem odmítla 2 nabídky k sňatku ve velmi mladém věku proto, že jsem nechtěla být jen vdaná, nešlo o šaty ani romantiku na zámku. Nedokázala jsem upřímně říct „ano, on je ten, kterého nebudu chtít za 10 let zabít a koho nebudu nenávidět, s kým mohu žít“. Kdybych byla naivní, už bych se 2× vdala a 2× rozvedla. Ale nejsem naivní a přesto věřím v manželství. Věří v něj i můj rozvedený manžel. Věří totiž ve mě a ne v nějaké manželství. Věří, že já jsem ta pravá, že ho nezklamu, že nám to výjde. Z každého se může stát magor, ale tím, že si ho nevezmu, tomu přece nezabráním :-)To bych nemohla s nikým žít, ani mít dítě, abych se opravdu uchránila trablů rozchodu. To je daleko větší závazek dítě, než svatba. :nevim: Respektuju ale plně názory i těch, které jsou proti manželství a i je částečně chápu. Jen nejde říct obecně, že manželství je na nic, to je celé.

 
majajajaja  10.05.12 11:46
majuska

@Kajuli souhlasím s tebou když je to jen formalita tak proč by na ní nechtěl přistoupit :pankac:

 
Anonymní  10.05.12 12:05

Manželství není jen formalita, je to i ochrana pro ty co mají děti, když se jednomu z rodičů něco stane. Vdovský a syrotčí důchod není zanedbatelný, dědictví jednodušší následně. A že to ty dva svazuje? No ano, hůř se bouchá dveřmi a balí kufry, alespoň o to víc člověk musí za vztah bojovat pokud za to stojí. Já jsem zatím „ponechání zadních vrátek v partnerství“ také ještě nepochopila, a to rozvedná již jednou jsem. Navíc bych se nechtěla jmenovat jinak jak děti a už vůbec bych jim nechtěla vysvětlovat proč se jmenuju jinak a proč jsme s tatínkem neměli svatbu.

 
Gina108
Generální žvanilka 23595 příspěvků 10.05.12 12:14

Dobrý deníček :palec: , takový na zamyšlení, i když na stokrát omílané téma.
Tak já se s dovolením pozastavím nad tou tvou myšlenkou, že některé ženy by chtěly svatbu, ovšem partner ne, tak na ni jako zanevřou.
Mám pěknou knihu o horoskopech Měsíční znamení. Je to pěkně napsané, sedne to téměř na chlup, jen mne hodnězaráží, jak autorka popisuje každé znamení „muž“ stylem jak na něj, aby vás co nejrychleji požádal o ruku. :mrgreen: To je taky takové klišé - jako kdyby dneska ženy netoužily po ničem jiném. Dříve byl totiž muž živitel rodiny a žena bez manžela byla nezabezpečená. Dneska se jim říká samoživitelky. Slyšíte ten rozdíl? Samoživitelka dokáže sebe popř. rodinu uživit sama, před 100 lety by byla dost v háji (vzhledem k nepoměru platů mužů i žen). Já, přestože mne momentálně živí přítel, neboť z RD bych chcípla, tomuto trendu fandím. :potlesk: Je skvělé, že ženy mohou být finančně nezávislé a pokud to má za následek úpadek manželství, tak ať vesele upadá ještě hloub. :mavam:

 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 10.05.12 12:14

Já jsem na tohle konzervativní…chlap co se mnou chce žít a mít děti,si mne musí vzít.Sice se to dnes moc nenosí,ale já vyžaduju abysme oba měli koule říct veřejně před rodinou a přáteli, že spolu chceme žít jako muž a žena a nosit stejné příjmení. A pocitově se dost věcí změní,byt třeba fyzicky ne. My jsme spolu žili už rok když jsme se brali (bylo mi 23) a fyzicky to bylo stále stejné,ale emočně ne.

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 10.05.12 12:27

ahojky tak ja plne soouhlasim jsem vdana a je to skveli pocit na vetsich oslavach kdyz jsem s manzelem a mame oba prstynky na znameni ze k sobe patrime a tu svatbu jsem si taky krasne uzila jeden z nejhezcich dnu meho zivota a to kdy jste stredem pozornosti jenom a jenom vy (nevesta) :potlesk: klidne bych sla do toho znovu ale s tim stejnym chlapem :mavam:

 
Verun83
Kelišová 5053 příspěvků 62 inzerátů 10.05.12 12:33

já už jednou vdaná byla, prostě jsem se vdát chtěla, mladá naivní, s představou, že se náš vztah zlepší. po svatbě přišla změna, ano. ale k horšímu, jakoby se člověk mohl přestat snažit, protože má papír na manželství.
nešlo to, rozhodně mi papír na manželství nezabránil sbalit si kufry a jednoduše odejít. ze dne na den. teď už se budu vdávat jen tehdy až bude na cestě miminko … žádný jiný důvod nevidím.

 
pidi.tecka  10.05.12 12:56

Naprosto souhlasím s autorkou (a moc jí za článek děkuji) a Hugi284. :potlesk: Patřím také k „exotům této doby“, vdala jsem se po střední škole, po dvouletém chození. Můj muž byl tč. už nějaký rok po vysoké škole a dobře zaměstnaný, takže nám nic nebránilo zpečetit své životy svatbou a tím dát všem najevo, že jsme tu do konce života jeden pro druhého.
Do každého vztahu (manželského i partnerského) občas příjde mrak, rozkol, krize - ale jde o to, jestli tito dva jsou schopni se v obtížných situacích podržet a chtějí je překonat.

Bohužel mám pocit, že „dnešní lidé“ se navzájem rychle „přejí“, umí si jen vyčítat a dávat kopačky a je pro ně snažší toho „vadného“ poslat do kopru, než mu podat pomocnou ruku. :nevim:
Je mi líto, že jste se některé v manželství velice zklamaly - ale to není důvod, proč manželství znevažovat a shazovat. - Každý máme takový život, jaký si ho uděláme.

 
eginka
Kecalka 455 příspěvků 10.05.12 12:58

@Seizdra s tim papierikom si fakt vystihla :palec:

 
Deniska2000
Kelišová 5315 příspěvků 10.05.12 13:05

I já se ztotožňuji s deníčkem. Jsem vdaná 12 let a doufám že to bude navždycky. Moji rodiče letos oslavili 42 let spolu a babička s dědou dokonce skoro 70 let,než zemřeli. Je mi jasné že žádný papír na světě nědonutí manžela nebo manželku aby se chovali tak jak mají. Nevím jak bych to řekla,aby to nevyznělo blbě,ale líbí se mi když se bavím s kamarádkama a ony říkají čekáme s manželem miminko,než když řeknou že miminko čekají s přítelem. Slovo přítel nebo partner u mě vzbuzuje pocit,že jde o dobrého kamaráda,nebo člověka s kým mi je dobře,ne o životní lásku. Chápu že to blbě vyznělo a chápu i že přítel a manžel je jen slovo,ale já to prostě vnitřně tak cítím.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 Další »
Poslat
nový deníček