Mareček ? deníček 32+33 týdnů

kocour  Vydáno: 07.01.04

Kvůli dovolené (u Tábora) jsem nemohl napsat 32. týden a tím, že jsem napsal 31. deníček futuristicky, tak vlastně chybí dva týdny vývoje. Okolo půlroku věku to totiž vypadalo, že Mareček pokroky nedělá, ale poslední měsíc se s nimi roztrhl pytel.

Na dovolené začátkem prosince v Krkonoších se naučil sám sedět, ?jezdit? na sáňkách, už se tam i začínal plazit, i když plazení vlastně skoro vynechal a asi v 31. týdnu se začínal posunovat po koberci spíš zvedáním se na nožičkách. Zvedá zadeček a skoro leze po čtyřech, jako teď, když ke mně leze k židli. No a právě dolezl ke mně, opřel se ručičkami o židli a postavil se. Nohy se pod ním kymácí, ale stojí!!! S oporou ručiček samozřejmě, vydrží takhle pár minut. Poprvé se mu to podařilo na dovolené u Tábora s babičkou Jarmilou a dědou Zdeňkem, začal se opírat o postele v zotavovně, když k nim dolezl. Doma se pak takhle postavil v postýlce, ručičkami se držel tyček. Smál se, jak se mu to podařilo. Když pak už nemůže stát, tak si kecne (sedne) na zadek a nebo i padá s hlavičkou dozadu, ale už to umí tak, že se ani moc neuhodí. Jen tam za ním nesmí nic být, jako třeba polička pod stolkem v obývacím pokoji včera, to se trochu uhodil a brečel.
No prostě je tu další zázrak, Mareček nám stojí, opře se třeba o taburet, který máme ke křeslům pod nohy a kouká, co děláme, raduje se z nového pohledu na svět. Babička Jarmilka skoro brečela, když ho viděla stát v postýlce. Mám takový dojem, že díky týdenním dovoleným začátkem a koncem prosince se Marečkův vývoj urychlil, ale možná je to jenom náhoda. Snad pomohla změna prostředí, nové podněty (sníh, čerstvý vzduch, ??)
Negativní stránkou změny prostředí bylo na dovolených špatné usínání a spaní, způsobené v Krkonoších asi přílišným horkem v noci z topení, u Tábora asi tím, že přes den na vycházkách hodně spal (dopoledne třeba 1,5 hodiny, odpoledne 2,5 hodiny) a pak nemohl tolik spát v noci. Ke konci dovolené se spaní vždycky zlepšovalo, ale to jsme museli jet domů. Společným znakem obou dovolených bylo i to, že jsme litovali nechání běžek doma. Nakonec vždycky napadl sníh, na kterém už se běžkovat dalo. U Tábora byla i zamrzlá Lužnice a tak by se dalo i bruslit. My jsme se ale procházeli zasněženým krajem husitů, například ke Kozímu Hrádku, vlakem jsme byli v Bechyni, autem u Stádleckého mostu na Lužnici. Mareček spal v kočáru nebo byl hlídán babičkou na dece.
Hraní a lezení doma na dece se mu líbí, vydrží si docela hrát, a rád už taky poslouchá čtení z leporel o zvířátkách (slepička Manka, pašík Vašík, kocour Fous, ?), doma si hraje s kostkami a spoustou hraček od Ježíška. Vykřikuje stále nové slabiky, každý den zkouší něco jiného: ?tata?, ?mama?, ?nene? ? snažíme se slyšet. Už rozumí hrám na schovávanou a ?kuk? a směje se při tom.
Zajímavou kapitolou je jídlo. Postupně ke kojení přidáváme dvě svačinky denně, jednu zeleninovou, jednu kašovou nebo ovocnou. Ze lžičky se naučil jíst poslední dny roku 2003, ale od rekreantů asi dostal rýmu a tak se jedení lžičkou na pár dní zhoršilo. Asi mu vadilo, že ho to při polykání trochu bolí v krčku. Krom vařené zeleniny (červená řepa, brambory, mrkev v různých směsích) a vařených jablek mu dáváme komerční jídla od Nutricie, Hippu, Nestlé a spol. Máme skoro snědenu jakousi směs brambor, kuřecího masa a zeleniny v prášku (Sunar), k Bebě HA2 dáváme na noc řídkou rýžovou kaši od 4. měsíce, tu pijeme z dudlíku s větší dírkou. Nepříliš Marečkovi chutnala přesnídávka s tvarohem a meruňkami, tu asi zítra dojíme my, rodiče. Naopak snědl zeleninovou, borůvkovou, jablečnou přesnídávku ? na dvakrát nebo na třikrát. Ty začátky ale byly zoufalé, já i maminka Peťulka jsme si mysleli, že už se ze lžičky jíst nenaučí. Pomohl hodně děda Zdeněk, když při štědrodenním obědě držel Marečka včetně ručiček a trochu přidržoval i hlavičku a Peťulka do pusinky dávala Marečkovi ten zeleninový Sunar s kuřetem. To bylo jeho první větší jídlo, snědl celou misku. Na zapití mu dáváme z hrníčku s náhubkem a dvěma oušky čaj z granulí. Skoro si ho sám udrží u pusy. Štědrý večer se vydařil, bylo to super, koukali jsme všichni na Marečka, on na stromeček a pak na dárky, z nichž se mu nejvíce líbila malinká plyšové gueréza habešská (aspoň jsme to tak v encyklopedii zvířat našli), je to černobílá poloopice s pruhovaným ocasem. Maminka s tatínkem si navzájem nadělili zimní bundy, maminka dostala nové běžky, které jsme nakonec vyzkoušeli až včera na zamrzlém a zasněženém slepém rameni Labe, kde jsme si po lyžování i zabruslili. Všichni jsem dostali nějaký ten špiritus, oblečení a kosmetiku + dárky nejmilejší, knihy. Byl s námi na Vánoce kamarád mojí sestry, U.S. teacher Dennis, který umí už skoro perfektně česky a snad si s námi užil pěkné české Vánoce. Na TV jsme nekoukali, neboť se rychle uklízel Marečkův pokoj, kde byl stromeček, aby po koupání tam mohl spát. Vlastně jsme viděli kousek z Prince a Večernice + Slunečníka, víte kdo ho hrál? V únoru 2004 Vám to prozradím.
Silvestr byl až na občasné buzení Marečka hlídaného babičkou pohodový, dokonce jsme si Peťulkou zatancovali asi 5 písniček (medvídka z Bogoty a sladké mámení) a před půlnocí vyrazili za babičkou a Marečkem o dvě patra podnikové zotavovny výše. Mareček spal, ale dvě minuty před půlnocí se vzbudil a zatímco si v pololeže Peťulka připíjela s námi vínkem, on upíjel mateřské mléko z pravého prsu. Prostě si taky připil a přivítal nový rok 2004 jak se patří.
Ať je krásný rok 2004 u všech miminek a maminek a tatínků přeje taťka Zdenda s Peťulkou a 33 týdenním Marečkem.
Pardubice, 5.1.2004

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Zajdulanek
Povídálka 47 příspěvků 07.01.04 19:36

Teeeda Marečku,

ty si se rozjel, je to vůbec možný?!?! :o)
A pak, že jsou kluci línější. Prdlačka.
Já jsem na Nový rok udělala taky pokrok. Konečně jsem přišla na to jak se převrátit z bříška na zádička a tak jsem začala válet sudy, zatím jen hódně opatrně, bojím se o kejháček, ale jde to. A k tomu jsem hned přidala novinku „plazením vpřed“, takže už necouvám, ale sunu se dopředu tak, že ležím trochu jako na boku a hrozně se kroutím, špulím zadeček, skrčuju nožičky a každý den to vylepšuju. :o)
O sezení zatím nic nevím, co to je? a zvednout při mém pohybu kamkoliv hlavičku, no to snad ani nejde nebo jo?

Přes vánoce mi taky vyrostly dva zuby, tak je teď pořád cením a hódně žvatlám, abych to co neudělám tělíčkem aspoň nějak vokecala.

Naučila jsem se dělat paci paci, to mě děsně baví a tak to dělám pořád i bez „povelu“, na papa zvednu ručku, vím kde doma máme čičí, kde je cink cink (zvonítko zavěšené u lustru), kde je haló haló, co budeme dělat, když ham ham (začnu mlaskat a kopat nožičkama rozčilením), … a sedím v opravdové židličce. Mamka mi ji vždycky trochu sklopí a je to pohoda, sedím si u stolu jako velká, bubnuju do něj a nebo vařím lžičkou. Jo a taky už dělám berany duc.

Už jsem se konečně rozhodla, který hudební styl budu poslouchat a tak některé písničky, které mi mamka zpívá prostě ignoruju a na některé se začnu smát a zvedat obočí, aby jako mamka ještě přidala nějakou sloku. :o)

Jídlo je už dneska pro mě úplně samozřejmá a docela sympatická věc. Chutná mi všechno, ikdyž některé dobrůtky by si mohli odpustit (špenát s bramborem). Už dostávám večer i kašičku, no mě je to jedno, já dlabu všechno, pokud se to do mě vejde. Když už se nevejde, vypláznu jazyk a už ho nezastrčím, dokud na to nezapomenu, třeba i za pět minut. Ale ze všeho nejlepší je prostě maminčino mlíčko, co si budem povídat.

Marečku, ty máš pořád ňákou dovolenou, ty se tak máš. Já už se tak těším na tu svojí dovču. Už aby byl únor!

Měj se moc hezky, držím ti palce, teď mi to došlo, ty už stojíš, no to je prostě paráda, jseš holt silnej chlap.

Pozdravuj doma a ahoj za týden
Zajdulka

PS: víš, že se po mě válel jeden kluk? Já byla na bříšku a on vždycky přilezl jako pejsek, lehl si mi na zadeček a dával mi tak dlouho pusinky až jsem měla celý oslintaný punčocháčky. Já si ho teda nevšímala a dál jsem si hrála s kostičkama a pak jsem mu za trest sebrala sušenku a snědla mu ji. Tak. :o)

 
PetraQ
Nováček 2 příspěvky 08.01.04 09:55

Ahoj rodinko,

gratuluji k velkým pokrokům a přeji šťasný rok 2004.

Dlužím poděkování za informace k AFS - v prosinci jsem byla spíše mimo práci, a protože doma nám ukradli PC, tak jsem nemohla reagovat dříve. Nyní jsem v 26. týdnu a už se moc těším, aby to všechno bylo v pořádku za mnou a mohla jsem se těšit z mimča jako vy teď. Příští týden jdu na nějaké testy na cukrovku, ale je to prý jen na základě toho, že beru prášky, které by ji mohly způsobit - snad to bude OK :)
Jinak mám problém s tím, že za 14 dní mi manžel odjíždí na hory - bohužel letos beze mne a já jsem se zatím neodvážila si píchnout Fraxiparine - asi si budu muset vzít volno a být s mojí mamkou, která je zdravotní sestrou a víkendy pravidelně píchá ona :) Naši bydlí na Vysočině a my kousek od Prahy.

Mějte se krásně a až budu mít další zprávy, ráda se o ně podělím.

Petra + ? 26tt (zatím jsem odolala a nenechala si říci pohlaví, snad vydržím až do konce a budu mít malé překvapení, i když všichni tvrdí, že to bude kluk)

 
kocour
Stálice 81 příspěvků 10.01.04 21:13

Ahoj Petro,
napsal jsem nejdřív soukromou zprávu a pak jsem Ti ještě chtěl napsat, že mně už asi ve 20. týdnu Peťulka prozradila, že na UZ poznali, že to bude kluk ale pár týdnů před tím mně to tajila. Sama to nechtěla taky zakřiknout, ale nám to napsali do zprávy o UZ vyšetření… Bylo tam „normal male genital…“
Přeji krásné těhotenství a těším se na novinky.
Zdeněk.

Vložit nový komentář