MAREČKOVI bude 1 a 1/2 roku.

kocour  Vydáno: 31.10.04

Při pročítání starších deníčků jsem si uvědomil, že zdánlivě malicherné věci se s odstupem času zdají být zajímavé.
A protože mám pořád rád deníčky, přes výpadek chci zase něco napsat.

Tuhle noc (30.10.04-31.10.04) je času o trochu víc, tak tu hodinu ušetřenou změnou na SEČ věnuji informacím, co je nového s Marečkem.

Tak za prvé mě napadá, že se naučil asi před měsícem jezdit na plastové motorce - odrážedle, jezdí venku i doma, umí zatáčet, couvat. Naštěstí ještě nekopíruje situace z domácího videa („Natočto“). Padá sice při jiných situacích, ale naštěstí zůstává jen u drobných jizev na obličeji. Největší má zespodu na bradičce, to jak lezl na plastovou židličku a sklouzl se z ní. Vždycky brečí jen 2-3 minuty, než ho ukonejší máma.
Mařík prolézá už skoro všechno, stanový tunel prolezl brzy potom co ho k narozeninám dostal a teď rád na zahradě leze do křoví a baví ho prolézat živým plotem tam a zpátky.
V botách číslo 23 už ujde na výletech spousty metrů, možná i kilometrů (Toulovcovy Maštale 9/04, Potštejn 10/04, Krkonoše 10/04). Kočárek nebo sedačka to jistí, ale můžeme si už troufnout vyrazit i na skoro normální výlet. Jezdíme autem, vlakem, na kole, na prosinec už asi zkusíme i nějaké praskačky (lyže) na řemínek, aby nám nezáviděl, až na:,–(íme běžky.
Dá se říct, že Mareček už rozumí skoro všemu, poslouchá, přikyvuje, směje se, ukazuje na to, o čem se mluví, ale sám toho moc neřekne, snaží se sice opakovat, ale jako kluk si s řečí asi dává na čas. Je vidět, že se stále učí, nejen slovům ale i novým činnostem. Napodobuje docela dobře práci se šroubovákem, kladivem a hřebíky, kleštěmi, nůžkami… Snažíme se dávat mu makety, ale originál je často lákavější.
S nočníkem se začínáme znovu kamarádit, taky pomocí napodobování na oné místnosti, ale úspěchy se asi teprve dostaví.
Jídelníček je v tomto věku již skoro stejný jako náš, protože jinak to ani nejde. Večeříme většinou spolu a Mařínek chce jíst to, co my. Nejradši má asi brambory, rýži, se zeleninou. Masa jíme málo, tak dvakrát týdně mu to snad stačí. Trochu problém je s čokoládou, kterou máme rádi a tak už i Mareček ji ochutnal. Taky mu hodně chutná hroznové víno a jablka, hrušky. Naštěstí jsme ho naučili při koupání na zvyk čištění zubů, zatím čistíme spíš my. Po čištění zubů už nejí nic a pije jen neslazený čaj. Stále máme jen čtyři zuby…, 12,5 kg a 83 cm.
Máme za sebou nedávné očkování Infanrixem HiP, bez komplikací. Naopak před měsícem - přesně týden po očkování proti ??? měl očekávanou reakci - asi dva dny vyšší teplotu a špatnou náladu. Byly to spalničky? Už si to nepamatuji. Píchala ho sestřička do ruky a já ho přitom musel držet.
Po letní zahraniční dovolené koncem srpna na Slovensku Mareček dále cestuje, teď už zase jen po republice. Před týdnem jsme byli v Plzni, mimo jiné navštívit Marečkova prabratrance Davídka od Diny z deníčku jarních miminek. Davídek se Marečka ani nás nebál, seděl nám na klíně, mně i Peťulce, až se máma Diny divila. Podzimní krajinou jsme si vyšli na malou procházku a obdivovali plzeňské babí léto. S babičkou a dědou Mareček obdivoval v plzeňské zoo lvy a opice, nejvíc ho ale v ZOO bavilo lezení po kamenech.
Zatímco každodenní dopolední péči o Marečka obstarává mamka Peťulka a výchovné prvky jsou na ní, odpolední činnosti se mnou, taťkou, jsou spíše zábavné, natož pak s babičkou, s tou má asi největší srandu. Ta mu totiž vyhoví skoro ve všem, ale právě proto musíme trochu vychovávat a zatím se vše daří dobře. Ani na babičku se nezlobíme, minimálně jednou týdně je s Maříkem celé odpoledne a moc ráda. Nejradši by ho měla každý den. Spoustu věcí a her se naučil právě u babičky - jak se dělá „chrr“ při spaní, jak se chodí „na výlet“, jak se dělá „dupy, dup“, kde má „Pepík“ čepici a jak mu pořád padá… jak ukazovat plyšové kačence věci okolo sebe…

Za nějakých čtrnáct dnů bude Maříkovi tedy už 18 měsíců. Teď mu je asi 75 týdnů, jestli dobře počítám. Roste jako z vody a máme z něj radost. Stále vypadá jako nejkrásnější mimino na světě. Každá chvilka s ním je radost. Jen výjimečně musíme být trochu přísní a nechat ho se chvilku vztekat.

Zdravím všechny vrstevníky a příznivce od Cipísků. Copak děláte? Někdo už se těší na Vánoce a shání dárky. Někdo si užívá relativně teplého podzimu procházkami a třeba hledáním hub? My jsme mimo jiné zateplili dům a na jaře ho necháme natáhnout fasádou.

P.S.1: Těším se na reakce známých maminek pěkných miminek.
P.S.2: 28.10.04 brzy ráno bylo úplné zatmění Měsíce (Mareček se v květnu 2003 narodil mezi zatměním Měsíce a zatměním Slunce)

Zdenda, 31.10.04, 01,00 letního času

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  31.10.04 19:10

Ahojky Zdendo,
to se tááák nádherně čte..no Mareček už je chlap a je vidět, že se umí chytit práce…kladivo, hřebíky..;-))) no radost pohledět! to bude jednou ženich!! ;-))) a takový výletník!!
utíká to co? no ani nemrknu a holky už budou mít 18m taky nakrku…;-)))
mějte se moc krásně a těším se na další zpravodajství ;-))

Zdeník a Martinka a Janička 15,5m
od Špuntíků a ještě dřív od Cipísků (tímto případné býv. nakukující Cipísky zdravím!)

 
kocour
Stálice 81 příspěvků 31.10.04 21:33

Ahoj Zdeníku a dvojčata, pamatuji si Vás ze začátku deníčků jako rodinku s podobnými zájmy a povinnostmi jako my.
Jak Tě například některé maminky obdivovaly, jak při péči o dvojčata zvládáš pomoc na stavbě.
E-mimino sleduji jen výjimečně, občas do „špuntíků“ kouknu, ale staré známé…Janici, Zuzku, Adinu, Knoflenku už tam taky nevídám. Taky asi nepíší. Rád bych zase něco o nich zvěděl. Když tak mi napište soukromou zprávu, jestli se jako já obáváte anonymů.
 Zdenda

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 01.11.04 02:32

Ahojky Kocoure,
jsem ráda, že ses po tak dlouhé době ozval. A hrozně ráda jsem si početla, jakého to máte doma šikulu. No a hnedka mám i pár reakcí.
Za prvé: pane jo, to to vážně letí, ach jo.
Za druhé: jsem ráda, že se stále potvrzuje zkušenost, že zapůjčování hlídačkám babičkám má většinou kladný vliv na rozvoj dítěte - taky se vám Mareček vrací vždycky s nějakou tou novinkou? Slůvkem, hrou nebo třeba jen novou grimasou na požádání?
Za třetí: máte úžasného chodce a cestovatele
no a na konec jen drobnou radu, vím, že to máš zmáknutý a je to nošení dříví do lesa, ale řemínkové práskačky máme sice taky, taky už od roka a půl (tedy od loňska), ale páni dochtoři mi to přísně zatrhli. Ortoped mi našel tisíc důvodů, proč ještě ne. Johanka sice taky chtěla nazouvat lyže a jezdit, ale vcelku se smířila jen s lopatou a občasným povožením mezi nohama nebo na ruce na malinkém kopečku. No a na letos si už půjčuju lyžičky s přeskáčema, prý je to z ortopedického sychrování vážně nejlepší. Ty řemínky by byly spíš pro čtyřleté, pro ty menší je to příliš velký zápřah na šlachy a úpony. Taky jsem oponovala, že v tom bude dělat jen pár krůčků kolem chalupy, nebo se metr sklouzne s držením, ale prý ne, stačí nepatrné pootočení a problém je na světě.
No a na konec velká pochvala pro taťku za krásně využitou hodinku navíc.
Ahoj
Romana a Johanka (27 měsíců)

Vložit nový komentář