Markétka

Mojulečka  Vydáno: 19.11.15

Celý svět se mi zhroutil.

Náš velký příběh začal asi takhle:

V té době mi bylo 20 let. S manželem jsme si řekli, že už se cítíme na to mít miminko, tak jsem vysadila antikoncepci. Po půl roce se to podařilo a u doktora mi potvrdili těhotenství 6+5. Bylo vidět krásně srdíčko. Byl červenec. Sice jsem z toho byla taková v rozpacích, je mi 20 - zvládneme to? Ale proč ne.

Těhotenství probíhalo v naprostém pořádku. Necítila jsem žádné nevolnosti, jen bolest v prsou a to bylo normální. Všechny testy a vyšetření v pořádku. Ve 4. měsíci jsme měli s manželem svatbu, abychom měli všichni společné příjmení. Byla to krásná veliká svatba. Bříško už bylo trošku vidět, ale užívali jsme si to.

Po svatbě bylo vše krásné, nádherné a teď už jsme se mohli těšit jen na miminko. Za 14 dní jsem šla na ultrazvuk ve 20. týdnu a bylo nám řečeno, že to bude na 99,9 % holčička. Manžel chtěl sice kluka, ale byl šťastný i za holčičku. Šli jsme to oslavit do cukrárny na zákusek.

Pak začalo nakupování všechno - růžový oblečky, hračky. I nůžtičky na nehtíky a hřebínek jsem koupila růžový. Měla jsem strašnou radost. Teta mi půjčila věci po své dceři, která z toho už vyrostla. Měla samé značkové věci jako Adidas, Nike a já se těšila, až to naší holčičce budu oblékat a bude za frajerku.

V 6. měsíci jsme byli kupovat kočárek. V té době ho měl jenom jeden pár v našem okolí. Kočárek jsme objednali a v 8. měsíci nám přišel. Nadšeně jsme ho vezli k našim, abychom ho neměli doma kvůli pověrám.

Pak byly Vánoce, pohoda, klídek a já snila o tom, jak za další rok budeme sedět s naší holčičkou u stromečku. Po vánocích v lednu se narodilo tchánovi a jeho přítelkyni kluk - krásný, zdravý. Šli jsme na návštěvu a já se těšila, až budu taky ležet v porodnici a budou za mnou všichni chodit.

Hned den potom se narodil ve 29. týdnu kamarádce další kluk a já měla termín 5. 3. Už se to blížilo a já se těšila, jak všechno bude krásný. Ve 36. týdnu jsem šla poprvé na ozvy. Bylo úžasné slyšet srdíčko. Kontrola dopadla dobře, ultrazvuk taky v pořádku, paráda, pak jsem na ně chodila každý týden v pátek.

Ve 38. týdnu bylo taky všechno v pořádku a kontrola měla být zase další týden v pátek. V ten den, co jsem přišla z kontroly tak mě večer píchlo v podbřišku, docela hodně, ale pak zase nic, tak jsem si říkala, že to k tomu asi patří.

V pátek jsem měla mít další kontrolu, ale ve středu už se mi zdálo, že necítím pohyby naší Markétky. Na internetu jsem si přečetla, že už tam miminko nemá žádné místo, tak jsem to neřešila. Večer mi to nedalo, zapnula jsem si internet a začala jsem zase hledat.

Pak jsem narazila na příběh jedné paní, jak přišla o miminko ve 36. týdnu. Lekla jsem se a začala mít paniku. Co když je to i můj problém, co když naše maličká nežije? Popadl mě hrozný strach a nejistota, tak jsem rychle šla sníst něco sladkého, čekala jsem a nic.

Dávala jsem k bříšku telefon s písničkami, aby se probudila a zase nic. Vzbudila jsem manžela, že je asi něco v nepořádku a ten, že ráno půjdeme k doktorovi. Já nechtěla, říkala jsem mu: „Prosím tě, v pátek mám jít na kontrolu, tak to ten jeden den určitě vydrží, nebudu plašit.“

Po dotěrným přemlouvání jsem manžela poslechla a na kontrolu jsem šla. Šel se mnou, čekal před čekárnou a já šla dovnitř. Vylezla sestra a já jí říkám: „Sestřičko, necítím pohyby miminka.“

A ona: „Tak si pojďte se mnou.“

Dala mě na monitor a dlouho hledala. Ptala jsem se jí: „Sestřičko, prosím vás, žije?“

Ona na to: „Jasně, že žije, akorát je asi špatně otočená.“

Ozvy nebyly skoro vůbec slyšet, blbě to zakreslovalo a mně se furt něco nezdálo, ale když mi sestřička řekla, že je vše v pořádku, tak proč by nemělo být. Po ozvách si mě vzal doktor na lehátko: „Tak uděláme ultrazvuk.“

Koukala jsem na něj a po chvilce se začal škrábat na hlavě. Koukla jsem na obrazovku a viděla jsem svou holčičku, ale žádný pohyb, žádný tlučení. „Co je sakra? Co se děje?!“

Po chvilce doktor položil ultrazvuk a řekl mi: „Paní D., je mi to líto, ale vaše miminko zemřelo.“

„Cože? Co to říkáte?“

Udělalo se mi tak strašně zle, taková bolest u srdce, tak strašně mě tam píchlo. Začala jsem se potit, nevěděla co mám dělat, řvala jsem: „Ne, to není pravda, to ne, co budu dělat, vždyť už mám doma všechno připravený, nažehlený to neeee!“

Jenom jsem slyšela: „Máte tu někoho s sebou?“

Potichu jsem odpověděla, že jo, manžela! Pan doktor poslal sestřičku pro manžela a já pořád v šoku ležela na lehátku a utírala si pot ručníkem. Manžel vešel dovnitř s úsměvem a pozdravil. Doktor k němu přišel a já na něj zařvala: „Už nežije! Naše holčička je mrtvá!“

Doktor mu řekl: „Upřímnou soustrast.“

A manžel se skácel. Posadili ho na židli a dali mu vodu. Pomohli mi slézt z lehátka vypsal mi zprávu do nemocnice. A já se oblékla a šla, nechala jsem tam průkazku, kabelku i bundu, šla jsem s tím papírem v ruce po poliklinice a nevnímala nic kolem sebe.

Manžel šel za mnou s těmi věcmi. Ještě za námi utíkala sestra s průkazkou. Já se jen ohlédla a šla dál. Sedla jsem si do auta a brečela. Najednou mi přišel čas strašně dlouhý, neskutečný a nevěděla jsem, co mám dělat. Manžel nemohl ani řídit. Měli jsme to jenom 3 km domů.

Volala jsem mamce, ta mi to nebrala, pak taťkovi, protože marodil se zády. V telefonu se ozvalo: „Ano Moný?“

Já jen: „Tatí, ona zemřela…“

„Kdo zemřel? Co se děje?“

„Naše holčička zemřela. Musím do nemocnice, mamce se nemůžu dovolat.“

Taťka hned vše zařizoval a vím, že řekl: „Buďte doma, za chvilku jsme tam.“

Mamku vyzvedl z práce a jeli za námi. Když jsme přijeli s manželem domů, tak jsme si šla lehnout do postele a náš pes Monty ležel u mě u bříška a koukal na mě jedním okem. Strašně jsem brečela a nevěděla, co mám dělat.

Naši přijeli a taťka řekl: „Jedem do nemocnice, určitě to nebude pravda, určitě se spletl.“

Mamka mi pomohla vybalit věci pro miminko a dala mi tam jen moje. Naposled jsem se podívala na ten růžový pokojíček, tu prázdnou postýlku s nebesy a jeli jsme do Třebíčské nemocnice.

Cesta byla dlouhá jako do Prahy, nevnímala jsem okolí. Manžel seděl vedle taťky vepředu a moje mamka mě v breku držela za ruku a hladila mě. Nikdo nemluvil, všichni jsme se dívali z okna a čekali, až ta cesta skončí. Přijeli jsme na místo a nevěděli jsme, kam jít. Šli jsme na gynekologii, tam nás poslali, že musíme na porodní sál, tak jsme šli zase zpět k první budově.

Manžel měl tašku a mamka mě pořád držela za ruku. Já jsem si držela bříško a doufala, že to byl jenom vtip, že to bude dobrý. Přišli jsme k porodním sálům. Naproti bylo hned šestinedělí. Koukala jsem na ty postýlky a nevnímala okolí.

Přišla sestřička a řekla mi: „Pojďte si s námi.“

Šla jsem s ní a viděla pana doktora, který mě kontroloval před týdnem, než se vše stalo. Potřásl mi rukou a řekl mi: „Je mi líto, že se vidíme při tak smutné události.“

Dali mi košili a já se převlekla. Ještě mě vyšetřil a řekl, že nejsem otevřená, že je možné, že porod bude dlouhý a že to může být klidně až zítra.

Každému jsem říkala: „Nechci rodit, prosím já nechci rodit.“

Sestřičky se mě ptali na čísla rodičů a manžela, ale vůbec nic jsem jim neřekla, protože jsem nevěděla. V hlavě jsem měla vymeteno. Všechno si zapsali a řekli: „Jestli chcete, manžel tu může být s vámi.“

Šla jsem pro něj a viděla, jak se doktor baví s našima a manželem. Přišla jsem ubrečená za nimi. Naši měli slzy v očích a doktor mi řekl, ať se rozloučíme a jdu s manželem dovnitř.

Přišla jsem k našim a ti mi řekli: „Holčičko naše, drž se pak nám zavolej.“

Dali mi pusu a s brekem jsme se všichni rozešli. Položili nás s manželem na čekací pokoj. Všude byly obrázky miminek a já jen brečela. Za chvilku přišel primář a prohlídl mě. Bolelo to tak, že jsem až lezla nahoru. Měl rukavice trošku od krve. Nevím, jestli mi udělal ten hmat nebo už jsem krvácela sama.

Pak přišel další doktor, dal mi tabletku na vyvolání. Pak za chvilku další a potom přišla sestřička, dala mi kapačku, nějaký prášky a řekla mi: „Zkuste se prospat, budete to potřebovat.“

Od rána od 3 hodin jsem byla vzhůru a vůbec nic jsem nejedla a nepila, jenom jsem tam ležela na posteli a manžel byl vedle mě. Pořád jsem mu říkala, že nechci rodit, že se bojím, že nechci porodit mrtvé miminko. Plakali jsme spolu a on mě pořád utěšoval.

Po zavedení těch tabletek jsem po dvou hodinách cítila bolest dole, takový divný tlak. Ve 14:00 začaly kontrakce, v 17:00 pak přišly větší. Zazvonila jsem na sestru, že už to sílí. Přišla sestra a vzala nás na porodní sál, radila mi, ať si zkusím hopsat na míči, že mi to pomůže rychle se otevřít. To mě ale hrozně bolelo. Pak mě vzala do sprchy, tam se mi trošku ulevilo, jenže jsem chtěla jenom ležet.

Obnovili mi kapačky, aby mě to nebolelo. Stejně mě to bolelo tak, že jsem až kousala manžela do ruky a držela ho tak pevně že se divím, že neměl modřiny. Musel mi tlačit na záda dole až u pánve, protože mi to šlo všechno do zad.

Každou chvilku jsem zvonila na doktora, že už asi rodím. Protože jsem byla prvorodička, nevěděla jsem, co se se mnou děje. Při každé kontrakci byla hrozná bolest. Asi v 18:00 jsem už měla jenom zavřené oči, protože jsem byla oblbnutá injekcemi a prášky. Byla jsem vyčerpaná a na kraji svých sil.

Ve 20:00 to už ale začalo. Manžel odešel, protože se bál naši holčičku vidět a mě dali nohy nahoru. Pak se jenom ozvalo: „Tak se pokusíme tlačit, paní D., ale až vám řeknu. Ještě vám musíme prasknout vodu.“

Tak jsem se nadzvedla, aby to nateklo do nádoby a viděla jsem, jak byla voda zkažená. Potom už jenom řekl: „Tak a teď se pokusíme tlačit.“

Byla to taková hrozná bolest, že jsem je prosila, ať mi pomůžou, že už to asi nevydržím. Najednou mi něco píchl dole do hráze a já cítila, jak prošla hlavička. Řekl mi: „Tak ještě jednou.“

Já zatlačila a jak když otevřete šampaňský, malá vystřelila ven a bylo po všem. Ani nevím, jak doktor odstřihl pupeční šňůru, ale než jsem stačila otevřít oči, tak už ji najednou měli zabalenou do růžový deky se sloníky a čekali, jestli si ji budu chtít pochovat.

Strašně jsem se bála na maličkou podívat a nechtěla jsem ji vidět. Sestry ji odnášely a já se dívala se slzami v očích, jak ji odnáší. Po placentě všichni odešli a já čekala, až přijde manžel za mnou. Strašně jsme plakali a nic neříkali. Já se koukala do stropu a ptala se: „Proč zrovna my?“

Nechápala jsem nic. Jediné, co jsem slyšela, bylo srdíčko miminka, které bylo vedle ještě v bříšku… Tak strašně to bolelo, taková prázdnota, nic jsem neměla. Po dvou hodinách přišla sestra, že se mám vykoupat a pak jsem se celá převlekla a odvezli nás na gynekologický po­koj.

Bylo 22:00 a my jeli tunelem, kde bylo vidět ven. Dívala jsem se na oblohu a prosila jsem Markétku, ať se mi vrátí, že to bez ní nezvládnu. Dojeli jsme na pokoj. Byli jsme tam sami dva. Dali nám prášky na spaní. Manžel ještě přestavěl pokoj, abychom spali u sebe a mohli se přitulit. Jak jsme lehli, tak jsem hned usnula, protože jsem byla úplně vyřízená.

Za dvě hodiny mě přišla zkontrolovat sestra, jestli je vše v pořádku a nekrvácím. No ale pak už jsem nespala. Sama jsem šla na záchod. Tam se mi udělalo nevolno, ale ustála jsem to. Přišla jsem do pokoje a došla jsem k oknu. Dívala jsem se z velkého okna a plakala jsem.

V nemocnici jsme byli 3 dny a pak nás propustili domů. Markétka se narodila 27. 2. 2014 ve 20:33, vážila 3000 g a měřila 55 cm. Určitě byla i krásná. Poté jsme Markétku nechali zpopelnit a máme ji v hrobečku, kam za ní každý den chodíme a zapalujeme jí svíčky.

Pořád jsem se k ní modlila, aby mi poslala miminko a podařilo se. 5. 8. 2015 se nám narodil krásný, zdravý a dokonalý syn Matyášek - 3900 g a 53 cm. Nádherně nám roste a ve třech měsících má 7450 g a 69 cm. Je to má největší láska.

Všem maminkám, co se jim stalo něco podobného: nevzdávejte se a věřte. Dítě je vším a stojí to za to.

Omlouvám se že jsem se tak rozepsala. Dlouho jsem o tomto deníčku přemýšlela a konečně jsem ho napsala. Jinak mě teď hrozně mrzí, že jsem svou holčičku neviděla. Hrozně bych si ji přála vidět aspoň na chviličku. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
cucik14
Ukecaná baba ;) 1833 příspěvků 10 inzerátů 19.11.15 00:17

:,( :,( Já tu bulím jak želva…Řekli vám aspoň, proč umřela?? Držte se a ať vám Matyášek dělá samou radost! :hug:

Příspěvek upraven 19.11.15 v 00:22

 
taibi
Zasloužilá kecalka 555 příspěvků 19.11.15 00:24

Taky řvu :,( :,( přeji Vám hodně zdraví a už jen krásné dny s Vaším miláčkem :hug:

 
dreadnuth1
Kecalka 201 příspěvků 19.11.15 00:25

Také brečím a obdivuji, že jste to zvládli a s manželem ustáli :,( :,( :hug: teď už bude dobře, gratuluji k malému Matyáškovi :kytka:

 
Frogie
Ukecaná baba ;) 1788 příspěvků 19.11.15 00:29

Cetlo se mi ti strasne tezce, uz jen proto, ze dle MS mam taky termin na 5.3… Obdivuju, ze jste to ustali, ale holcicka Vam z nebicka seslala zdraveho chlapecka :-)
Rekl nekdo, proc se to stalo?

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31220 příspěvků 19.11.15 00:30

Hrozně smutný :,( :,( a ať vám chlapeček dělá jen samou radost :hug:

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 19.11.15 00:59

Ach jo :,( Přeji Vám do budoucna už jen samé štěstí a radost :hug:

 
Mikejla_a
Extra třída :D 11964 příspěvků 19.11.15 01:03

Je mi strasne moc lito, co se vam stalo :( pres slzy skoro nevidim…preju vam do zivota uz jen to dobre, Matyaskovi mnoho zdravi a at vam roste jen pro radost!!! :hug: :srdce:

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 19.11.15 01:25

:,( :,( :,( :,( je moc smutné, že jste přišli o miminko, nedokážu si představit tu hroznou bolest. Posílám mnoho :hug: :hug: :hug: a přeji hlavně hodně štěstí a zdraví.

 
umea
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 19.11.15 02:15

Tohle me opravdu rozplakalo… hodne stesti vam i synackovi. Mohu se zeptat, odhalila se pricina?

Příspěvek upraven 19.11.15 v 02:44

 
Envie
Ukecaná baba ;) 1447 příspěvků 19.11.15 04:13

Brecim tu jak dite, co si rozbilo hracku. Je mi moc lito, co se vam stalo. Jsem mpc rada ze vam marketka poslala krasne zdrave miminko. Prosla jsem necim podobnym, ale v drivejsi fazi tehu a do ted me mrzi, ze jsem miminko nevidela. Tez uz mam ale krasne zdrave detatko a bolest otupila. Doufam, ze i vam je na srdicku lepe :hug: uzivejte si krasneho syna a mejte se krasne :srdce:

 
Mamasaurus
Ukecaná baba ;) 1806 příspěvků 19.11.15 06:02

Přeji Vám a Matyáškovi hodně štěstí, lásky a krásné nadcházející Vánoce, užívejte a střežte si Váš poklad :srdce: :srdce: Ať Vám klouček dělá jen radost…

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 19.11.15 07:10

To je tak strašně smutný, slzy se mě koulijou po tvářích. Přeju vám už jen samý štěstí a vaše holčička se na vás z nebíčka určitě dívá. :andel:

 
sunshinegirl  19.11.15 08:09

Je mi to velmi líto. Ale trošku věřím, že Váš chlapeček má v sobě i svou sestřičku. Vím, zní to divně, ale věřím, že když moc chceme, duše námi milovaných se vrací…

 
Katka87
Ukecaná baba ;) 1927 příspěvků 19.11.15 08:22

Pane bože :,( Nemám slov, myslím, že cokoliv napsat, je zbytečné…to si člověk uvědomí, jaké řeší kraviny… :( Přeji moc štěstí a zdraví celé Vaší rodině…

 
Martina 606
Kecalka 167 příspěvků 19.11.15 09:10

Brecim, hrozbe snutny :‚( vzhledem k tomu ze jsem 36 a nas malinkej v brisku je pekny lenoch, ktery je jeste spatne natoceny tak pohyby take moc necitim. Tak me to teda pekne vydesilo :‘(

 
Mojulečka
Kecalka 236 příspěvků 19.11.15 09:20

Děkuji za podporu byli to ty nejtěžší chvíle v životě nikdy bych to nepřála ani tomu největšímu nepříteli :,( zvládli jsme to máme Matyáška, ale bolest nikdy nepřejde akorát se trošku zmírní jinak příčina byla infarkt placenty říkali mi že by musela být do 5 minut venku aby přežila ale ani tak by mi nezaručili že bude zdravá :nevim: jinak doporučuji všem těhulkám tohle nečíst pak se budete jenom zbytečně stresovat

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2317 příspěvků 19.11.15 09:23
:,(
 
Efkaaa
Kecalka 180 příspěvků 1 inzerát 19.11.15 09:42

Ach jo. Dodatečně upřímnou soutrast, jdu se dovybrečet na záchod… :,(
Jsi moc statečná, manžel je ti velkou oporou, je to z deníčku cítit… :hug:
Už je dobře…

 
xstrasilka
Zasloužilá kecalka 638 příspěvků 26 inzerátů 19.11.15 09:51

Moc smutný deníček, tečou mi slzy. Jste stateční, že jste to zvládli a přeji už jen samé štěstí a zdraví s vaším synkem.

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 19.11.15 10:15
:roll:
 
Misel02
Závislačka 4244 příspěvků 19.11.15 10:15

Nedokázala jsme udržet slzy je mi to moc líto ale Markétka Vám poslla za sebe štěstí a radost v podbě Matáška držím palečky a všem 3přejeme Mnoho sil a hlavně zdraví :hug: a Markétce ať se jí libí v nebíčku.-)

 
wewa
Ukecaná baba ;) 1961 příspěvků 19.11.15 10:17

Upřímnou soustrast, vím jak Vám je. Přišla jsem o chlapečka teď 5.11. ve 40+4 a vím že nic horšího není, zůstalo jen prázdno a tma. Ať Vám dělá Matyášek jen radost a jste štastní. Naši andílci nás opatrují :kytka:

 
Lenisek87
Kecalka 306 příspěvků 19.11.15 10:21

Preji Vam do zivota je to nejlepsi!!

 
WmarliesW
Závislačka 3498 příspěvků 19.11.15 10:26

Bulím jak želva :,( Moc mne to mrzí a přeji hodně radosti s Matyáškem :hug:

 
Sejda
Kecalka 121 příspěvků 19.11.15 10:31

@Mojulečka pozdě, už se stalo.
Celý těhotenství (teď 23tt) se mi zdá, že na mě hormony moc nepůsobí, nic mi nepřijde víc smutnější, než když jsem těhotná nebyla, ale tohle mě rozsekalo, to je ta nejsmutnější věc, ke které jsem se v těhu dostala :,(
Ale moje dvě sestry mají každá po dvou dětech a žádné potraty a předčasná úmrtí, takže se toho budu držet, že mi to pujde tak jako jim.
Máte s manželem štěstí, že se máte, že jste to mohli prožít spolu - ve dvou se to lépe táhne. Přeju vám i Matyáškovi moc a moc štěstíčka

 
Ostružka
Ukecaná baba ;) 1247 příspěvků 2 inzeráty 19.11.15 10:59

Strašně brečím…nemám co napsat…držte se :hug: :srdce:

 
andy31
Zasloužilá kecalka 772 příspěvků 19.11.15 11:01

Mony zlatíčko, přečetla jsem první věty a věděla jsem, že jsi to ty. :hug: :hug: moc síly a štěstí s Matyáškem. Nikdy na naše holčičky nezapomeneme :srdce: však ty víš jak to myslím. Pohlazení Matyáškovi, jak bude chvilka napíšu. Děkuji za fotky pa Andrea :hug:

 
biskupka
Kecalka 287 příspěvků 19.11.15 11:15

:hug: :hug:, jste strašně statečná, doufám, že už budete prožívat jen to krásné, však máte v nebíčku andílka, který se o to určitě postará. Koukám, že bydlíme jen kousek od Vás, tak posíláme po větru kupu síly a přejem ať vám dělá Matyášek jen samou radost. :srdce: :srdce:

 
adami
Kecalka 119 příspěvků 19.11.15 11:17

@wewa :( taky vím přesně, jaké to je, přišla jsem o holčičku ve 40+2, je to půl roku, život jde sice dál ale nic už nebude jako před tím, tenhle deníček mě zase vrátil o kus dozadu ale taky ukázal, že může být zase hezky :srdce: přeji hodně sil :srdce:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 19.11.15 11:22
:hug: :hug:
 
Klarča.K
Kecalka 177 příspěvků 1 inzerát 19.11.15 11:47
:hug: :hug: :hug:
 
Mildík30
Ukecaná baba ;) 2367 příspěvků 19.11.15 11:48

:,( to je tak smutný deníček, že mě uplně svírá na hrudi a hned jsem se šla přitulit k té naší princezničce…přeji mnoho sil a v životě už jen to nejlepší a samou radost :hug:

 
tynaterezka
Ukecaná baba ;) 2408 příspěvků 19.11.15 11:53

My jsme měli velké štěstí podle toho jak to tu ctu, nas syn měl též infarkty placenty a prijeli jsme za 5min 12 řekly mi, že přijít o jeden den déle už by nežil a byla to chyba doktorů, který mě poslal ve 40tt stim ze se ještě uvidime i za dva tydny poslechnout jeho nebyl by tu snami a ja možná už take ne. preji hodně štěstí a ať vám Matyášek dělá jen radost a marketka se určitě na vás směje..

 
Elie88
Ukecaná baba ;) 1007 příspěvků 19.11.15 11:58

Já jsem si taky zaplakala… Ať Vám dělá malý jen radost :srdce:

 
klarkaska
Nováček 10 příspěvků 19.11.15 12:08

Taky jsem se neubránila slzám..Přeji jen to nejlepší Vám i Vašemu kloučkovi.

 
wewa
Ukecaná baba ;) 1961 příspěvků 19.11.15 12:09

@adami přeju už jen štěstí a krásné dny :srdce: nevěřím že by to někdy přebolelo… :,(

 
kacenka8
Ukecaná baba ;) 1199 příspěvků 19.11.15 12:10

Nečtu tyhle deníčky se smutným koncem ale nedalo mi to a dočetla jsem až do konce :( Bulím jak želva jak je mi to líto :( Přeji vám hodně štěstíčka a zdravíčka a at vám dělá Matyášek jen samou radost :srdce:

 
Hanka-L
Ukecaná baba ;) 1396 příspěvků 19.11.15 12:16
:,( :hug:
 
looocka
Ukecaná baba ;) 1259 příspěvků 19.11.15 12:37

@Mojulečka jeden z mála deníčku co čtu a jsem tak rozklepaná, krásně napsaný a děsně smutný… taky jsem jela do Třebíčské porodnice, že necítím pohyby, ale naštěstí po rychlém CS a 14dní na Jip to dopadlo dobře… přeji už jen to hezké :hug: :hug:
@tynaterezka dopadla sem stejně… některé doktory nechápu, mně to po.sral dokonce primář…

 
Sofiiii
Zasloužilá kecalka 512 příspěvků 19.11.15 12:53

I já jsem neudržela slzy :,( :,( jste moc statečná!! nedokáži si představit ani zdaleka tu bolest, co jste musela prožít :( Přeji Vám do života už jenom vše dobré a hlavně zdravíčko Vám i Matyáškovi :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Caitlyn
Kelišová 5468 příspěvků 19.11.15 13:15
:,( :hug:
 
Liskynka
Echt Kelišová 7646 příspěvků 19.11.15 13:21

:hug: :hug: :hug: hodně štěstí vám i chlapci :srdce:

 
Liskynka
Echt Kelišová 7646 příspěvků 19.11.15 13:22

:hug: :hug: :hug: hodně štěstí vám i chlapci :srdce:

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1281 příspěvků 19.11.15 13:37
:hug: :srdce:
 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 19.11.15 13:45
:,( :hug:
 
Janule34
Závislačka 4747 příspěvků 19.11.15 14:08

Jako bych četla svůj příběh a všechno se mi to postupně vybavovalo s tvým příběhem. Nám tedy zemřel chlapeček. A přesně za dva roky jsem náhodou otěhotněla a v červenci se nám narodila holčička. ale teda musím napsat, že první rok byl hodně brutální na psychiku. Tak přeju moc štěstí

 
Janule34
Závislačka 4747 příspěvků 19.11.15 14:11

@Mojulečka i my měli infarkt placenty a pravý uzel na pupečníku.

 
Mojulečka
Kecalka 236 příspěvků 19.11.15 14:13

@andy31 Andrejo :srdce: konečně jsem se k tomu dostala a napsala jsem, nemáš zač za fotečky budu ráda až napíšeš dej za mě pusinku Anetce a Vojtíškovi mám tě moc ráda byla jsi mi v těch nejtěžších chvílích velikou oporou :* :srdce:

jinak všem moc děkuji když jsem to psala taky mi tekly slzy proudem vracet se k tomu je hrozně těžký a těm maminkám co přišly o miminka těm přeji jen to nejlepší věřte že naši andílci vám pošlou ten veliký zázrak :hug: :srdce:

 
bella77
Nováček 1 příspěvek 19.11.15 14:23

Je mi to hrozně líto :,( Ať vám váš chlapeček naplní život samou láskou a radostí, zasloužíme si to :srdce:

 
tynaterezka
Ukecaná baba ;) 2408 příspěvků 19.11.15 14:26

@looocka ja to vazne nechapu uz nas bohuzel berou jako zvirata na jatka.ted jsem zmenila dr a ten mi rekl, ze toto uz je bezne a jako rizikovou me brat nebude..tak jsem odesla i od neho..

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček