Mateřská DOVOLENÁ a manželství / partnerství

Zofik  Vydáno: 23.03.05

Takže nevím jak vy, ale já jsem na dovolené s „ležením“ před těhotenstvím 2 roky a pár měsíců, Honzíkovi je rok a 3 měsíce. Není to paráda, být tak dlouho na dvovolené, mít tak dlouho „lážo-plážo“??
Napište jak jste na tom? ;)

Po výše uvedené době se cítím naprosto grogy, zejména psychicky. Když byl Honzíkovi rok, přemýšlela jsem, že půjdu do práce, mám ale výčitky a hlavně žádnou babičku, která by se o Jéňu postarala. jsem přesvědčena, že chůva mu nemůže dát takovou lásku, kterou mu můžu dát jenom já nebo babičky. teď do práce nespěchám, došlo mi, že není kam spěchat.

Takže jsem si podala žádost na VŠ, příjmačky jsem už dříve udělala, ale nevzali mě, tak jsem se rozhodla zkusit štěstí do třetice a pravděpodobně naposledy. Ráda bych poprosila všechny mamky, které mají zkušenost dítě + studium, aby mi napsaly, velice to ocením.

Také můj manžel se mi zdá, jako z jiné planety. Dříve jsme spolu pracovali, všude spolu jezdili, mě i Honzíka bral sebou i na krátké prac. cesty, vždy jsme to nějak zkloubili a bylo vše fajn, udržovala jsem si přehled, co se dějě v práci a občas něco málo vypomohla. Od října však přijal novou kolegyni, mladou atraktivní dívku, se kterou tráví velmi mnoho času, sebou na veletrhy do zahraničí mě najednou nechce - jezdí pouze s ní, do Prahy na krátkou služebku, na kterou jsme dříve jezdívali i s Honzíkem taky ne. Cítím se strašně odstrčená a podvedená. On sám se domnívá, že nic špatného nedělá, naopak, že já jsem paranoidní a žárlivá. S žárlivostí jsem nikdy problém neměla a nemyslím si to ani teď. Můj názor ho nezajímá a když jsem vyslovila přání, že bych se ráda jela podívat na veletrh do USA, na který jede firma, kterou jsme spolu zakládali, odmítl mě se slovy, že jsem na MD a nemám ani šajnu, co se v práci děje. Přitom si myslím, že po 4 letech práce a uvedení firmy do provozu mám na něco takového větší nárok, než holka, která tam dělá 6 měsíců a troufám si tvrdit, že ví pořád ještě míň věcí z oboru než vím já.

Máte někdo z Vás podobnou zkušenost nebo podobné pocity? jak se k Vám chovají manželé? Váží si toho, že jste s malou/malým doma a věnujete jim veškerý svůj čas? S čím Vám doma pomáhají a s čím ne? Moc by mě zajímalo, jestli jsou mé nároky přemrštěné a měla bych si zajít pro odbornou radu nebo mám jen doma sobce a omezence?

Připomínám, že můj manžel nemusí dělat vůbec nic, vrací se domů mezi 19 - 20h, o víkendech sedí u počítače. Každý den vařím teplé obědy někdy i večeře a doma nemá žádné povinnosti, aby si po náročné práci odpočinul a zregeneroval.

Děkuji za názory;)

Petra

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  23.03.05 23:42

Petro,
Obdivuji, ze jsi dokazala zalozit s manzelem uspesnou firmu. Myslim, ze se snazis byt zbytecne „supermatka“. Mas naproste pravo pracovat par dnu v tydnu, pokud po tom touzis a chces mit stale prehled, co se v praci deje. Myslim, ze pokud by jsi treba pracovala 3 tydny v tydnu a mela nejakou hodnou pani na vypomoc v domacnosti, tak to tobe, tvemu muzi a i synkovi jenom prospeje. To ze travis se synem 100% casu neni zarukou, ze je to pro vas prave to nejlepsi reseni. Naopak si myslim, ze by synkovi prospelo, kdyby byl treba 3 dny v tydnu s pani na hlidani. Ja mam pani na hlidani na 1 den v tydnu a je to parada. Je to starsi pani, zdravotni sestra, odchovala sve 2 deti.
Ja byt na tvem miste, tak si pomoc najdu a vratim se do prace na polovicni uvazek. Samozrejme, ze do USA by jsi mela jet ty a ne nejaka mlada slecna. To bych si u manzela naprosto vydupala.

S pozdravem z USA,

Julie, dcera 3,5 roku a syn 1 rok

 
pupula
Ukecaná baba ;) 1207 příspěvků 24.03.05 06:47

Ahoj Peťulo,jsem ráda,že jsem zse o tobě slyšela,i když už jsi mi dlouho nenapsala na můj meil.A to já jsem ti už dva posílala:) Ale vím,že toho máš moc hlavně,jak tady čtu,tak doma se od našeho setkání,nic nezměnilo:( Což je mi hrozně líto,myslela jsem,že už je vše v pohodě a Rob vše pochopil.
Tak ráda bch ti nějak pomohla,nebo poradila.Víš,že jsem to dlouze probíraly,ale bohužel s tvým mužem je to těžké.Ale myslím si,že jsi dostala super nápad jít na vysokou.Sama víš,že já s tím zkušenosti nemám,ale Pe´to když jsme ještě „kdysi“ obě zvládly „jejich“ děti,zvládneš i toto:) Moc ti držím palce!!!!!!!
Taky mám pro tebe jednu novinku,jsem těhotná.zatím jen krátce/asi 6tt/,teprve ve středu si to jdu potvrdit.Takže snad bude všechno v pořádku a začne mi kolotoč:)
No,kdyby tě zajímalo něco bližšího,nebo jsi chtěla o všem co je doma „pokecat“,tak mi napiš,ty už víš kam:)
PetraP.

 
tama
Zasloužilá kecalka 786 příspěvků 24.03.05 11:21

Ahoj Petro,
take mas muj obdiv - za zalozeni uspesne firmy, za odhodlani jit na VS, i za to ze nezarlis :)

Myslim, ze zadna maminka si nemysli ze MD je „lazo plazo“ :)) a ja osobne tedy nechapu proc se MD jmenuje dovolena :)) Psychicky jsem na tom taky nebyla nic moc. Fyzicky uz vubec ne - od te doby co mam toho sveho rostaka, tak upadam do „bezvedomi“ kazdy vecer kolem desate, nekdy rovnou s nim kolem pul devate :))

Jinak co se tyce tveho manzela, samozrejme nemuzu soudit, ale zda se mi trochu nefer, ze te takhle „odstrcil na druhou kolej“ a ze preferuje doprovod asistentky. Chapu, ze to asi svym zpusobem muze byt zaskolovani, ale na druhou stranu dost dobre nechapu, proc napr. do Prahy nemuzes jet i ty. Ja bych urcite zarlila - i kdyz treba ne na tu slecnu jako na zenskou, tak urcite na to, ze proste bere na cesty nekoho jineho. A pokud jste firmu spolu zakladali, tak o to vic…

Myslim, ze tvuj manzel se ma jak v bavlnce, a rozhodne by mu neskodilo sem tam neco pomoci. Muj pritel taky nic moc doma nedela, ale pomuze mi s Lukou, hlida ho jeden den v tydnu, a kdykoliv chci vecer nekam jit. A vztah se nam postupem casu, od doby co mame Luku, taky zmenil. Zda se mi, ze jsme se trochu odcizili a moc mne to mrzi. Jen doufam, ze casem se to zase zlepsi.

Myslim, ze pani na hlidani neni nic hrozneho. Ja jsem sla do prace na 2 dny v tydnu, kdyz Lukovi bylo osm mesicu. V te dobe ho hlidal jeden den tatinek, druhy den moje nevlastni mama. Od unora (ted je mu 2 a pul) chodim kazdy den, z toho 4 dny v tydnu na zkraceny uvazek do pul treti a jeden den cely) a mam pani na hlidani. Taky jsem mela ze zacatku vycitky, ale brzy to preslo - myslim, ze se to kompenzuje tim, ze s Lukym potom mnohem plnohodnotneji travim cas. A pani na hlidani bych se nebala - ta nase je moc fajn, Luka ji ma rad a ona jeho taky. A nekdy mam pocit, ze si s nim hraje i lip nez babicky (ktere jsou obe v zahranici).

A jak by jsi resila hlidani kdyz by jsi byla ve skole? Kdo by Honzika hlidal?

Drzim palce at ti vse vyjde dle tvych predstav, a kdyz budes chtit, tak mi napis treba mail nebo osobni zpravu :))
Ahojky,
Kristyna

 
andelka
Povídálka 19 příspěvků 24.03.05 12:19

Ahoj Péťo, úvod tvého článku mě opravdu pobavil - lážo, plážo si ale vážně představuju jinak:-)))
Mojí holčičce je právě rok, takže jsem na dovolené skoro stejně dlouho.
U nás je ale situace jiná, protože už částečně pracuju - když bylo malé 10m, nastoupila jsem na 12 hod. týdně do práce. Malou v té době hlídá manžel, takže ji nikam nedáváme - může si přizpůsobit pracovní dobu, jak chce. Musím říct, že je to paráda, hodně si užívám toho, že se dostanu mezi lidi, ale zároveň má Aninka pořád mámu nebo tátu u sebe, takže je naprosto v pohodě. S manželem si dokážou ten čas úžasně užít, protože si krásně hrajou, vymýšlejí lumpárny a nějaká domácnost nebo nepořádek je jim naprosto jedno:-)))) to pak doháním já, ale manžel taky pomáhá.
Myslím, že je super, že zkoušíš tu vejšku - já měla na vejšce kamarádku s malým miminkem a šlo to. I když jí pak pomáhaly babičky, když jsme se učily na státnice (braly ho ven…). ALe zvládla to.
Ze své zkušenosti musím říct, že je to hodně náročné, přinutit se po celém tom dovolenkovém dni k učení - do školy teda už nechodím, ale píšu rigorózní práci a čekají mě zkoušky a to si neumím představit:-)) Ale v tom je každý jiný…
Moc přeju, abyste našli s manželem nějaký rozumný kompromis mezi prací a „dovolenou“, myslím, že to původní řešení, kde vás bral s sebou…, je super - pokud to zvládáte, tak je prima, když můžete mít spolu a ještě si udělat výlet (nám tohle moc nešlo, protože Aninka nesnášela cestování, až teď se to lepší). Moc vám přeju, aby to zase fungovalo.
Petra a Aninka

 
Anonymní  25.03.05 09:18

ahoj Peťo,
možná ti neporadím správně, ale podle svého gusta a tak jak bych to řešila já. Staň se prostě nezávislou na svém muži. Udělej sama něco, o čem si myslí že je při tom nepostradatelný (u někoho je to výměna oken, jinde osázení zahrady…) Dej mu pocítit to, že s ním nepotřebuješ jet nikam na služebku, naopak, že máš tolik svých zájmů a jsi natolik vytížená, že prostě nemáš čas jet na služebku. Jsou totiž chlapi, kteří to pochopí až když cítí, že na nich žena nevisí a dostanou pocit, že ho „nepotřebují“. Jsem také taková jako ty, manžel nemusí doma nic a celé víkendy sedí u počítače. Já se přiznám, že na tvém místě bych žárlila asi moc. A to o sobě tvrdím, že nejsem žárlivá..... Možná chce abys udělala žárlivou scénu a dala mu najevo že o něho moc stojíš a ta asistentka ti vadí, kdoví? Možná chce abys řekla že se vracíš naplno do práce a dítě bude mít hlídání nebo bude s tebou v práci. možná jsou moje rady k ničemu, neznám povahu tvého muže, každý potřebuje jinou taktiku. Drže se a nedej se!
 Radka

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 25.03.05 12:08

Ahoj Peťo,
taky zkusím poradit. Já mám doma taky muže, co nemusí s domácností pomáhat. Sem tam si to vynutím, ale je to opravdu tak, že do něj dva dny hučím a on pak něco udělá :-(. Navíc mu velmi vyhovuje, když si cokoliv udělám sama. Mužské práce v domácnosti zá:,–(ně vykonávám já.
Navíc i s dcerou si neumí ještě pohrát. Sám jinepřebalí ani nevykoupe - tvrdí, že se bojí, ale zároveň se přizná, že raději se dodívá na sport v TV :o(. Jinak na ni nedá dopustit. Musím uznat, že se poslední dobou snaží........
Dosáhla jsem něčeho aspoň tím, že (taky jsem vařila denně teplá jídla) mu co nejvíc v klidu řeknu, jestli nebude tak hodný ä ten rohlík si nenamaže sám, že já musím jít honem přebalit malou. Ještě mu dám vybrat, co udělá raději. Nemá prostě na vybranou. Dřív jsem kolem něj skákala, aby se měl jako v bavlnce a pak jsem si uvědomila, že se vrací domů k šíleně una¨vené ženské, co je nervózní, že se celý den nikam nedostane atd atd. Všechny to znáte.
Když je pěkně, jsme na vychajdě a oběd holt dělám, až přijdeme nebo bude jěn nějaká svačinka. Zkouším mu co nejčastěji „vrazit“ dceru do náručí - právě, když dělám něco pro něj nebo za něj. Takyx kolem něho tolik nelítám. Sama jsem tomu nevěřila, ale zabralo to. Pomalu se začíná i sám zajímat o to, o co by dřív ani nezavadil.
Zkus to na toho tvýho manžu, třeba mu taky bude chybět tvoje každodenní ujišťování o tom, že je to nejlepší, co máš..........­......:o)
(mýmu to taky chybí a dokonce se to od něj teď častěji dozvídam já)

Hodně zdaru a sil přeje Veronika

P.S.: ke slečně sekretářce se nemůžu vyjádřit, protože vím, že bych žárlila neskutečně. A byla bych hlavně přesvědčená, jak je to nespravedlivý­.........

 
Anonymní  25.03.05 20:18

Ahoj Petro,
mám doma 7měsíční holčičku a na mateřské jsem od 6tt. Takže vlastně také celkem dlouho. Rozhodně si nemyslím, že je mateřská dovolená „lážo plážo“, a smysl slova dovolená v tomto spojení mi naprosto uniká. Přesto musím říct, že jsem se svým „osudem“ celkem smířená. Možná i proto, že bychom chtěli druhé dítě poměrně v návaznosti. Takže vím, že si nějaký ten pátek ještě doma pobudu.
Když jsem chodila na VŠ (myslím, že děláš moc dobře, protože najdeš nový smysl svého času, i přesto, že to bude velmi časově náročné, a najdeš nová témata rozhovorů a nové přátele) polovina mých spolužaček měly doma děti a říkaly, že si to ani jinak nedovedou představit.
Já jsem teď na dalším studiu - bylo to přesně plánované, abych byla doma s dítětem a zároveň studovala - a musím říct, že se to zvládnout dá. Studuji dálkově, někdy je to náročné, Terezku hlídá manža nebo babičky a dědové, ale jsem šťastná. Manža tvrdí, že ty tři něděle vždy ožiju a naplním se energií do dalšího „stereotypu“. Samozřejmě, že víme, co si pod slovem stereotyp představit.
Můj muž mi doma celkem hodně pomáhá, ale musím říct, že jsem ho od začátku zapojovala jak to jenom šlo. Myslím, že jsme si dítě pořídili oba a rodič nejsem pouze já. Ale vím, že ne všechny moje kamarádky mají stoprocetní tatínky, kteří by se péčí o mimi přetrhli.
Jinak tě moc obdivuji, že jste s manželem založili úspěšnou firmu a i když on má možná nyní pocit, že je tím nepostradatelným on, asi bych mu dala pocítit, že toho vím jistě mnohem více než nějaká sekretářka s 6 měsíční praxí. O tom, že bych neskutečně žárlila a myslela si nejrůznější teorie, nemůže být ani pochyb.
Přeji ti mnoho štěstí v rodinném i pracovním! životě, když se ta Amerika povede, tak dej vědět. Budu mít velkou radost.
Držím palečky.
Zuzka a Terezka (7měsíců)

 
Anonymní  25.03.05 20:34

Ahoj Petro,
(právě jsem si celý dopis smazala, takže podruhé a lépe:-))
Jsem doma se sedmi měsíční holčičkou a na mateřské od 6 tt, takže vlastně celkem dlouho. Rozhodně si nemyslím, že je mateřská dovolená nějaké „lážo plážo“ a vůbec mi význam slova dovolená v tomto spojení uniká.
I když je to někdy celkem náročné, se svým „osudem“ jsem smířená, protože bychom poměrně v blízké návaznosti chtěli druhé mimi, a tak vím, že si nějaký ten pátek doma pobudu.
Myslím, že je úplně skvělý, že jsi se přihlásila na vysokou. Poznáš spoustu nových lidí, přijdeš na hromadu nových myšlenek, témat k rozhovorům a odprostíš se od „stereotypu“ mateřství. Samozřejmě všichni víme, jak je to myšleno.
Když jsem ještě chodila na VŠ, polovina mých spolužaček měly doma mimi nebo větší dítě (studovala jsem denně), a říkaly, že se to zvládnout dá a že si to ani jinak nedovedou představit.
Nyní jsem na dalším studiu, bylo to tak plánováno, abych studovala a měla doma dítě. Někdy je to časově náročné, člověk se musí asi více přemlouvat učit se, dokopat se k písemným pracím…, ale zvládnout se to dá. Mně hlídá Terezku manža, babičky a dědové a jsem moc ráda, že mi tak pomáhají. Studuji dálkově a manža mi říká, že vždy ty tři neděle ožiju a naplním se novou energií.
Můj muž mi doma celkem hodně pomáhá, ale musím říct, že ho zaměstnávám od samého začátku. Beru to tak, že je to naše dítě a ne pouze moje. Ale ne všechny mé kamarádky v okolí, mají doma manžílky, kteří by se stoprocentně péčí přetrhali.
Jinak tě moc obdivuji, že jste s manželem založili úspěšnou firmu. Asi si myslí, že on je nyní tím nepostradatelným pro firmu, ale asi bych mu ukázala, že mám mnohem více zkušeností a předpokladů než nějaká sekretářka se šestiměsíční praxí.
A spousta mamin má doma chůvičku a jsou moc spokojené, tak proč byste to nezvládli také.
A o tom, že bych na slečnu sekretářku neuvěřitelně žárlila a vymýšlela si nejrůznější teorie, nemůže být pochyb.
Přeji ti mnoho úspěchů a štěstí v soukromém i pracovním! životě, a doufám, že až ti ta Amerika vyjde, dáš vědět. Budu mít velkou radost.
Držím palečky.
Zuzka a Terezk (7měsíců)

 
Anonymní  25.03.05 20:55

Moc se omlouvám, ale zjistila jsem až po odeslání, že dopis vymazán nebyl. Takže to máte dvakrát. Aspoň vidíte, jak občas všichni blbneme.
 Zuzka

 
tynda
Zasloužilá kecalka 879 příspěvků 25.03.05 21:06

AhojPeto!
Tak toto dobře znám.Sama se taky asi řadím k těm „superženám“, co všechno zvládají samotné a čekají na manžele s teplým jídlem.A někdy se z toho hroutí.Mám někdy chuť ho praštit něčím hodně těžkým, aby se probral, ale když o tom tak přemýšlím, myslím si, že si za to můžeme svým způsobem samotné.Máme být někdy v něčem neschopné, bezradné.Můj muž chodí domů taky dost pozdě, pracuje často v noci.Při první mateřské jsem si dodělávala VŠ, bylo to docela náročné, ale aspoň jsem se dostala z toho stereotypu.Je to opravdu dobré dodělat si vzdělání,co člověk chce.Pak jsem šla ve 2,5letech malého do práce.Ze začátku jsem měla výčitky, ale úplně jsem ožila!Můj život měl najednou smysl,nečekala jsem celý den, kdy přijde,bylo to fajn.Ale po 1,5práce ve mě začal hlodat červíček, že přece nebudu mít sobecky jedináčka.Tak jsem si říkala, že když se zadaří…No a ono se zadařilo.Jsem ve 37tt, takže za pár…Můj manžel není zlý, vím kde je, že není s žádnou ženskou(!), ale prostě 90%času není.Když něco chci, mám to, ale je to vykoupeno samotou.
Já bych Ti doporučila studium, práci - to Tě určitě vzpruží psychicky.Ale ta mladá asistentka se mě osobně teda vůbec nelíbí!!!myslím si, že příležitost dělá zloděje.A máte s ním jezdit VY!!!A dítě potřebuje vyrovnanou matku.Ono se nic nestane, když nebudeš 24hod denně po ruce.(No hlavně, že já teď jsem a určitě ještě dlouho budu))))Ahoj Tynda

 
Anonymní  25.03.05 21:38

Ahoj Petro,

zpráva,že jsem těhotná,mě i manžela mile překvapila/plá­novali jsme to tak o3měs později,ale stalo se tak hned/Několikrát v těh. to se mnou nevypadalo dobře,takže doma fungoval jen manžel-včetně žehlení, od kterého jsem ho ale brzy oprostila,protože se trápil s jedním tričkem i 20min :)
Na drobíska se neuvěřitelně těšil a předem bylo jasné,že se vrátím do práce dřív než za 3roky.Naštěstí mám velkorisou šéfovou,která mi umožnila už během těhotenství pracovat dle mých možností. Když se maličkej narodil,přebaloval ho manžel dřív než já a dodnes je na to pyšný a všude to vykládá tak jako,že přítomnost u porodu byl ten nejúžasnější zážitek. Dělá dlouhý krátký týden,ale i když jsem ještě nechodila do práce,staral se i o malého i o domácnost stejně jako já-nevařil a nežehlil naše věci-dětské ano,to šlo rychleji,ale vytíral,myl denně nádobí, se smetím jsem já ještě ani jednou nebyla.Když bylo malému 6měs.a mě klesl příjem z 13tis na 3,5 tis,musela jsem do práce-na 2dny v týdnu,které vždy kryl manžel.Postupem času jsem začal chodit,jak jsem mohla-když měl manža po noční-takže měsíčně mám tak 90-110hod.Obdivuju svého manžela,že to se mnou vydržel,protože já bych si práskla dveřma už v 8tt.Teď vidíme oba,že tohle je asi nejlepší-prcek má tátu i mámu/mohlo to být i tak,že táta bude od rána do večera vydělávat penízky a já doma,ale to jsem nechtěla-malej tátu zbožnuje,blbnou spolu,táta mě zastane se vším všudy a také si uvědomil,že být na mateřské není taková sranda-na začátku tvrdil jako asi každý chlap,jaký je to havaj válet se doma s děckem,ted už sám říká,že do práce si chodíme oba odpočinout-maličkýmu není ani 10měs.a už sám chodí,všude vleze…
Takže já si myslím,že by se měl tvůj manža taky zapojit-já už jsem od počátku těhotenství říkala,že je to nespravedlivé:dítě si pořídíme oba, ženská se musí okamžitě omezit/dřív jsem občas kouřila a těhotenstvím to okamžitě skončilo,zatímco manžel nedokázal přestat,takže jsem namítala,že já musela přestat z minuty na minutu/,musí změnit životosprávu,nese na sobě dvacetkilo navíc, má nejrůznější zdravotní potíže, nemůže spát,musí pořád na WC, pak si vytrpí porodní bolesti-chlap se za to jde opít do němoty.Pokračuje to tím,že je na mimíse vlastně žena sama,protože táta pracuje od nevidím do nevidím a pohraj si s mimísem leda tak o víkendu na hodku,v lepším případě jde na prochajdu…Jistě to tak není u všech a žena za to zažije ten neopakovatelný pocit,když se mimi narodí,cítí pohyby v bříšku apod.Proč by ale tatínek nemohl brát víc ohledu na rodinu?
Co se týče pracovní cesty do USA-nekompromisně bych jela já-sekretářku bych mu neodpustila/díky bohu můj manža by se mnou podobné věci jako novou sekretářku konzultoval/-žárlila bych asi hodně-možná ještě víc…
A vůbec-manžel má po náročné práci nárok na odpočinek,jak tady čtu,a kdy máš nárok na odpočinek ty?Vždyt pracuješ 24h denně-nebo manžel k malé v noci vstává? To u nás nejde-manžel má tvrdý spánek a já zase hrozně lehký.
Co se studia týče,obdivuji tě-já bych se už povinně učit nechtěla-pod tlakem termínů-vím,že se nedonutím-večer ještě doma pracuji/mám doma ještě jinou práci od šéfové a 3měsíce se každý večer přemlouvám a už se těším,až to za 2týdny skončí/.Ale od známých vím,že to jde a funguje,jenže je k tomu potřeba ctižádostivého tvora a to já už asi nejsem.

Padlo tady mnoho rad,ale já sama jsem u minulého prtnera zkoušela zastávat mužskou práci,aby viděl že na něm nevisím-jenže on z toho těžil,pak už jen říkal,at si to či to zařídím a udělám sama,že to umím.Možná bych ale zkusila přestat vyvářet a obskakovat ho a prostě bych ho zapojila také do rodiny-vždyť na to dooplatí později hlavně mimís.Zkusila bych se ho zeptat,jestli vytře nebo raději umyje nádobí či vytře anebo bych ho nechala o víkendu s malou samotného,alespon 1celý den,aby si to zkusil a ty můžeš jít relaxovat a odpočinout si-ale neptala bych se ho-prostě bych řekla:Jo, prosimtě v sobotu jdu na celý den pryč,takže se budeš muset postarat o malou sám.A pokud mi něco namítal,pěkně bych mu řekla,že je otec neboli polovina rodičů a tudíž je kompetentní k tomu,aby se staral o svou dceru stejně tak jako já.Já se to taky musela naučit,on to taky zvládne.
Hodně štěstí Lisa a Lukýno/skoro 10měs/

 
Anonymní  25.03.05 21:40

ted mě praštil do očí maxipřeklep-samozřejmě nikoliv velkorisou ale velkorysou-možná toho bude víc
 Lisa

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 26.03.05 10:38

Ahoj Peťo,
to jsem ještě jednou já Veronika. Taky jsem udílela rady, ale jak to čtu.............ne aby ses do něj pustila zničehonic a aby to pak neskončilo spíš hůř než líp.
My všechny ochotně radíme, co by jsme udělaly a jak, ale tvého muže doma nemáme, takže si to všechno stejně odmocni.
Píšu to proto, že občas jsem taky takhle požádala o radu nebo si postěžovala a posílená komentářema od maminek a taky závistí , že můj manža mi takhle nikdy nepomohl a je prostě jinej jsme se hoooodně pohádali a já jsem toho pak litovala.
Oni ti „lepší“ tatínci mají zase úplně jiný chyby, který já bych zase nemohla......­..takže než se do manžela pustíš (jako dřív já :o)), rozmysli si, abys neargumetovala tím, že to říkaly ostatní maminy apod. Aspoň ten můj je na to alergicekj a je pravda, že když mi řekne něco podobnýho, taky mě to rozzuří :-(

Je to těžká situace, ale já si vždycky myslím, že i když se pohádáš nebo spíš (raději) vyměníte si názory, je to lepší, než prohlubovat v sobě tu tichou propast a pomalu se odcizovat....­......třeba pak někde v klidu přijde na to, jakou má skvělou ženu, jak o něho perfektně pečuje a že by si jí měl víc vážit. Že bojuje vlastně i za něj a za celou rodinu........:o)

Tak ještě jednou hodně sil a pevné nervíky a hlavně a´t všechno dobře dopadne

Veronika

 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 26.03.05 10:52

Ještě mi to nedá a musím se přiznat, že ve mě taky hlodá červík zavisti, když čtu, jak některý tatínek přebaluje mimčo, jak ho ochotně koupe, jak si s ním h¨raje.......­...takže nezbývá mi nic jinýho, než k tomu nají vyvážení.....­......:

Přebaloval prvně tak ve 2 měsících X zase mi byl oporou v mých depresivních poporodních stavech

Koupal dohromady tak pětkrát a to po domluvě X miluje svou dceru stejně, akorát si tolik nevěří, ale o to je pak na sebe pyšnější a je rád, že to zvládl

Když jsem chtěla studovat VŠ, bylo mi řečeno, že mám být doma s mimčem :-( X dodneška si nejsem jistá, ale je pravda, že toho občas bývá i bez školy nad hlavu (tím neříkám, že bych do toho nešla)

Není domácí kutil X ale kupuje mi občas čokoládu :o)

Všechno mu musím připomínat (svátky, narozeniny apod.) X ale kytičku poctivě donese, raději dvě :-)

Bývá časo pryč, hraje fotbal a chodí na tréningy.....X zase nechodí do hospody

Má ještě plno dalších nedostatků a já plno přání X ale nikdy mi nezapomene říct, jak si mě váží za to, jak se starám o (jeho :o) rodinu a taky, že mě má rád

Teď se těší na druhý mimčo a já, i když občas chytnu nerva, vím, že to bude zabíračka, ale že mi vždycky pomůže.

No a ve finále - svoje chyby bych tady vyjmenovávat nechtěla :-))))))

Vím, že je k tomu potřeba notná dávka optimismu a naděje, ale dá se na „nich“ najít i něco pěknýho :o)

 
Anonymní  30.03.05 19:31

Ahoj Peťko,

mám doma dvojčata holčičky, kterým je rok a dva měsíce. Jsou z umělého oplodnění, tudíž plánované. NO neplánovali jsme sice hned dvě najednou, ale stalo se a jsem šťastná, že to tak je. Jsou to úžasný treperendy. Ale náš tatínek je prostě kapitola sama pro sebe.
Nebudu tady obsáhle popisovat co dělá anebo nedělá. Prostě čas na nás nemá, sice finančně máme na co si ukážeme, ale čas s ním je o hodně dražší…což on nedokáže pochopit. Prostě náš tatínek má holky moc rád, ale sebe má o hodně radši. Já jsem z toho docela smutná a mrzí mě to, ale říkám si, že to třeba ještě přijde.....snad­.....:o)))

Co se týká tebe, není to s tou sekretářkou třeba tím, že do té doby vás všichni brali jako nedílnou součást…prostě ty a manžel jste byli hlavní bosové ve firmě, najednou ty jsi pryč a je tam někdo kdo tak bere jen jeho, protože ty jsi momentálně „jen“ na mateřské no a protože je jako každý jiný chlap ješita, tak mu to prostě dělá dobře..... Nemusí se teď dělit o místo na výsluní s manželkou, ale on je ten hlavní a jediný, což mu určitě není nepříjemné…možná proto ta změna a časté cesty s někým kdo mu to „žere“.....

Ach jo, je to těžké a doufám Peti, že se to brzy vyřeší, ale já vždycky zkousnu zuby a říkám si, že všechno jednou přejde a bude líp. Zkus ještě počkat a uvidíš jak se to bude vyvíjet.

Držím pěsti a určitě nám napiš jak to vypadá a co tatínek…:o))

Zdraví Evásek a cácorky

Vložit nový komentář