Mateřství v praxi

anahry  Vydáno: 24.12.12

Mateřství je pro mě jedno velké překvapení. Člověk může nastudovat řadu knih a různých moudrostí, ale teorie je pořád jen teorie. Mé rodičovství v praxi je s nadsázkou řečeno jedna velká neznámá. Myslím, že než žena povine svého prvního potomka, měla by si vyzkoušet mateřství nanečisto. Ne proto, aby se rozhodla, jestli dítě ano či ne, ale aby věděla, co jí čeká. Bylo by to potom mnohem jednodušší…Tady je mých 8 měsíců v praxi.

1. měsíc Óóh, ta moje holčička je tak nádherná, roztomilá, úžasná. Vůbec nechápu, jak jsem mohla něco tak dokonalého stvořit. Budí se s přesností na minutu každé dvě hodiny, nají se a zase krásně usíná ve své postýlce. Sice jsem jen o rýži a o vodě, protože to malé stvoření jinak trápí bříško, ale co bych pro ni neudělala, že? Spánku taky moc nedám, mám o ni panický strach. Na radu zkušenějších jsem si i přes původní plán monitor dechu nezakoupila, tudíž ji každou chvíli kontroluji, jestli dýchá. Únava mi ale zatím nevadí, jsem v takové zvláštní euforii, kdy brečím a směji se zároveň.

2. měsíc
Kojím každou půl až hodinu – ve dne v noci. Dítě chce být přisáté nonstop a pořád futrovat. Z noční košile se nepřevlékám, nemá to cenu. Co to jako je? Otvírám internet a pátrám po příčině nenasytnosti svého dítěte. Aha, on existuje nějaký růstový spurt? Bože, kolik já toho ještě nevím! Dobrá tedy, zkušené maminky píší, že to trvá nejvýše čtrnáct dní, pokusím se to tedy vydržet.

K neustálému kojení se přidává další sranda. Dítě odmítá být kamkoliv odloženo. Akceptuje pouze mou náruč a na spaní mou hruď. Když se mi jí podaří ukolébat k tvrdému spánku, opatrně se jí pokouším položit do postýlky. Ještě se ani nestačím dotknout matrace a v tu ránu dítě otvírá očička a svůj líbezný obličejík nakrčí do podoby ošklivého skřítka a začne vřískat. Prohlížím dítě a hledám senzor, který vysílá k dítěti signál „Pozor, pozor, budeš odloženo, vzbuď se a řvi!“

Abych alespoň něco doma udělala, pořizuji si šátek. Upínám se k naději, že dcerušku strčím do šátku a budu moct fungovat. Asi po tři dny mé prosby byly vyslyšeny. Poté šátek uklízím na dno skříně, dítě v něm řve, řve a řve. Transformuji se opět do podoby klokana. Dítě nosím všude s sebou, i na záchod. Učím se dělat všechno jednou rukou a zjišťuji, že dvě ruce jsou nadstandard, který vlastně člověk k životu nepotřebuje.

V šesti týdnech jdeme na obligátní kontrolu nožiček. Dítě vrážím do kočárku, který obratně jednou nohou houpu a snažím se ze svých čtrnáct dní nemytých vlasů vytvořit přijatelnou variantu na téma „účes mezi lidi“. Deset minut v kočáru a řev. Do jedné ruky beru dítě a druhou se snažím odšroubovat řasenku. Místo řas si maluji obočí.

Objevuje se první cílený úsměv. Alespoň něco. Tento měsíc je pro mě nejnáročnější. Dítě rozsápalo poslední zbytky mého zdravého rozumu na cucky.

3. měsíc
Stále dítě nosím a kojím co hodinu a půl. Mám pocit, že mé dítě prožívá ten bídný růstový spurt nepřetržitě. Postýlku máme jen na ozdobu a i přes mé předsevzetí spí holčička s námi v posteli. No, popravdě, i pro mě je to pohodlnější.

Konečně ji začínají zajímat hračky. Ne že by si je vyloženě prohlížela, ale strká si vše do pusy. Ale zabaví jí to. Zato dudlíka odmítala od začátku, už se o něj ani nesnažím. Ke konci měsíce se začíná stav nepatrně zlepšovat. Křičím blahem, když vydrží denně půl hodiny na hrací dece.

Manžel začíná tokat. Do té doby jsem neměla na intimní chvíle ani pomyšlení, ani čas. Ono s dítětem v náručí se toho taky moc dělat nedá, že? Budiž, pokud mu nebude vadit ta efektní pneu coby pozůstatek mého obřího těhotenského břicha, mé kruhy pod očima a celkově vzhled připomínající legendární Polednici, nechť je mu vyhověno. Po pár pokusech sblížení to vzdáváme. Dítě začne vždy vřískat v pravou chvíli.

4. měsíc
Krásný měsíc. Dítko si vydrží hrát samo. Přetáčí se na břicho a hrozně jí to baví. V noci vydrží spát i tři hodiny v kuse. Dávám dohromady celý dům, peru, žehlím, šůruju a tetelím se blahem při zabíjení bakterií. Konečně budu mít pořádně uklizeno.

5. měsíc
Přesně na den, kdy dcerka „slaví“ pátý měsíc svého života, končíme v nemocnici. Jeli jsme s manželem ukázat ji k němu do práce a ten inteligent ji nechal na konferenčním stolku a jaksi si neuvědomil, že je hbitá jak kobylka. Přetočila se na břicho a zbuchla na zem. Přišla jsem akorát v momentě, kdy ji držel plačící v náručí a jeho výraz hovořil za vše. Jeli jsme okamžitě do nemocnice. Po cestě jsem přemýšlela, jaký nejvhodnější způsob sebevraždy zvolím, jestli se jí něco stane. Stala se ze mě hysterka. Podle vyšetření i RTG byla v pořádku, ale zůstali jsme radši na pozorování. Když jsem brečící předávala dítě sestře, která ho odnášela na JIP, abych si mohla zajet domů pro věci, dorazil mě můj drahý manžel větou: „Prosím tě, nedělej tady divadlo“. „Tak já nemám dělat divadlo? Ty mi málem zabiješ dítě a já nemám dělat divadlo?“ Po cestě domů bylo ticho. Druhý den přišel do nemocnice s kytkou a hračkou pro malou. Kál se.

6. měsíc
Někdo mi přes noc vyměnil dítě. Z té hodné, usměvavé holčičky je ufňukaná, protivná a rozmrzelá cácorka. Až když si večer začne cpát pěstičku do pusy, mi to dochází – zuby! Opět ji celé dny nosím a kojím každou hodinu. Začínám používat množného čísla a zdrobněliny, např. „Dnes jsme papali mrkvičku“. Ač jsem celý život nesnášela infantilní žvatlání, sžívám se s tím docela rychle. Na psa volám: „Pojď ham, maminka ti nasypala granule!“ Půl roku mateřství se na mně zkrátka podepisuje. Doufám, že ne nevratně.

7. měsíc
Vykoukly dva zuby najednou. Chudák. Tak bych si přála, aby mě to bolelo za ni. Staniž se! Chytá mě zub moudrosti. Podle intenzity bolesti ze mne bude nejspíš génius. Přemýšlím, zda když si omlátím hlavu o zeď, otupím své smysly. Zubař mi chce řezat dáseň, což odmítám s tím, že přijdu, až přestanu kojit. Musím to zkrátka vydržet.

Dítko se hbitě přemísťuje, kam se jí zamane. Není to ani plazení, ani lezení, ale svůj účel to plní. Na kolínkách péruje i ze spaní. Pořizuji ohrádku. Ano, jsem ta ošklivá matka, která zavírá dítě do ohrádky, aby se mohla postarat o domácnost.

8. měsíc
Dítko se krásně rozjedlo. Bohužel přestávám kojit, samozřejmě nedobrovolně, ale není zbytí. Holčička se řehtá na celé kolo, když na ní dělám obličeje. Ráda se po nás válí a při tom žvatlá „Tatata, bebebe.“ Sice je přes den mírně nevrlá, ale podle dásní to opět přisuzuji zubům.

Závěrem: ač jsem během těch dosavadních osmi měsíců života se svým dítětem měla pár větších i menších krizových chvil, které se většinou týkaly mého psychického rozpoložení, neměnila bych. Dcera se stala mým smyslem života, a kdyby se mi v životě už nic nepovedlo, nevadí, protože jeden zázrak už doma mám…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Pettuulka  24.12.12 00:33

Moc pěkně napsané :)

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31297 příspěvků 24.12.12 01:38

Krásný deníček :potlesk:

 
xsim
Kecalka 278 příspěvků 24.12.12 05:24

Super deníček, pobavil mě :-)vidím vněm svoji milovanou natalku :-)

 
Vivik
Kecalka 474 příspěvků 24.12.12 07:24

Krásně napsáno, holt je třeba brát to všechno s nadhledem a humorem, jinak by byl život strašnej… :lol: Já říkám, že když budu nad něčím brečet, tak tím stejně nic nevyřeším, takže proč i v tý nejzoufalejší chvíli nenajít trochu černýho humoru a nezasmát se, vždycky bude líp.

BTW, krizovek přijde ještě spousta, a přeju ti, abys je všechny zvládla stejně, jako ty dosavadní a časem se jim dokázala aspoň pousmát… :kytka:

 
Gloaming
Závislačka 3284 příspěvků 24.12.12 08:47

Krásně napsaný. Připomíná mi to mě s malou. Ovšem my jsme teprvne na začátku. Malý budou v pátek 2 měsíce. Ale zatím je to naprosto stejný jako u tebe. :mrgreen:

 
IkaT
Kelišová 6020 příspěvků 24.12.12 14:32

Moc povedené a pravdivé já to měla dvakrát a při těchto deníčcích se mi vrací vzpomínky na probděné noci, chození po ložnici jak mátoha houpající dvě uřvaná miminka co ne a ne usnout… díky za tento deníček protože se mi vybavují chvíle, na které jsem zapoměla :)

 
mamina254
Kecalka 160 příspěvků 24.12.12 14:39

Krásně napsáno :) Docela trefně vylíčená realita mateřství :mrgreen: Jinak chtěla bych se zeptat autorky @anahry kde koupila ty nádherný dupačky co jsou na fotce? Díííky :kytka:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 24.12.12 17:16

Skvěle napsané :) Pobavilo mě to a zároveň zahřálo u srdce. Není nic krásnějšího než být rodič ;) Ať se vám daří :hug:

 
jessikka
Echt Kelišová 9775 příspěvků 24.12.12 19:37

Dokonalý deníček. My se sice teď nacházíme teprve ve 3. měsíci, nicméně už teď můžu potvrdit. Vše je pravda :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
Aletheia
Kelišová 5785 příspěvků 24.12.12 21:26

:potlesk: krásně napsané :pankac:

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 24.12.12 22:25

Krásný denicek, pobavila jsem se :palec: :potlesk: my prave vstupujeme do druhého měsíce a máme doma úplně to samé. Jediná přijatelná postylka jsou maminciny prsa a bříško…jakmile se mi vsemoznymi triky podaří ho konecne bez probuzení z břicha sundat, zabalit do decky a opatrně položit do postýlky, do pěti minut je kravál :roll: Takže když jsem sama unavená, kašlu na tyhle marné pokusy a prostě spíme na sedacce oba, on na jeho oblíbeném bříšku a nebo taky u nas v posteli. Pak si nadávám, že si na to zvykne a bude to jen horší, ale pokud mi nemají prasknout nervy, nejde to ani jinak :nevim: Jsem ráda, že dle tvé zkušenosti se to zlepší. Snad to tak bude i u nás :)

 
anahry
Kecalka 299 příspěvků 4 inzeráty 25.12.12 21:17

Děkuji všem za reakce a přečtení deníčku, přes všechno vánoční veselí jsem se dostala k počítači až teď. @mamina254 Ty dupačky jsem pořídila na www.mujandilek.cz. @Wink Mě každý hučel do hlavy, že jestli si malou naučím spát u sebe, tak si na to zvykne a už se jí do smrti nezbavím :lol: Já si zase pořád říkala, že je to malé miminko, které prostě chce být s mámou a dala jsem na svůj instinkt. Ač půl roku postýlku naprosto ignorovala, dnes je v ní úplně bez problémů. Chce to prostě vydržet…

 
Migel
Kecalka 135 příspěvků 26.12.12 21:03

Super deníček, moc jsem se pobavila :potlesk: Jsme teď v 7. týdnu a také potvrzuji. Maminčina náruč je prostě nejlepší!

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 27.12.12 17:27

Pekny denicek, vidim, ze si musim vazit vseho co mam napr. dite spici celou noc od mesice zivota :-D

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele