Matka a dcera III

Borůffka  Vydáno: 16.02.13

Vím, co znamená, když mi mamča dá jednu výchovnou po zadku, zlobím asi jako každé dítě v mém věku. Když mě ale uhodila naposledy, měla jsem pocit, jako by ty rány ani nepatřily mně. Ale komu?

Viděla jsem tu slzu v jejím oku, to jsem opravdu zlobila tak moc, že je mamince do pláče? Instinktivně jsem plakala, ne kvůli bolesti, ale proto, že i ona plakala. Musím být hodnější. I když můžu být ráda, že jsem nedostala výchovnou od táty. Ten mě obyčejně rukama nebije, ale dojde si do ložnice pro pásek, který mu zlověstně visí ve skříni. Při představě, jak mi zase mamča dává na nohy zmrzlé maso z mrazáku, je mi do breku. Poodhrnu si tepláky nad kolena a prohlížím si ještě nezahojené šrámy. Musím se polepšit.

Někdo zvoní na dveře. Mám ráda návštěvy. Dřív k mamince chodilo hodně kamarádek a dětí, ale dneska je táta doma a tety chodí jen, když je v práci. Maminka mi vždy po odchodu tety řekne, abych tátovi nic neříkala. Nevím proč, ale vždy jí to slíbím. Až skoro v dospělosti mi mamka vysvětlí, že si kamarádky zve domů, když je táta v práci, jen proto, aby mu nemusela říkat, o čem se bavily a jak dlouho tu byly. Dřív bych běžela jako první ke dveřím, ale dneska chodí otevírat jen táta. Ve dveřích stojí babička, tátova maminka. Má slzy v očích a v ruce pruhovanou tašku.

Už vím, co se děje. Děda se zase opil, určitě babičku uhodil a ona utekla k nám. Vím, jak děda umí být zlý. Kolikrát jsme tam přijeli a on přišel opilý z práce a už dělal zle. Kolikrát držel babičku za vlasy a smýkal s ní po bytě. Sprostě nadával a do všeho bouchal. Vždy mi trochu připomínal tátu, když se naštval. Babička si pak sbalila tašku, počkali jsme, až děda usne, a jelo se k nám. Babička se mnou vždy spala v pokojíčku a nadávala na to, že děda moc pije a že se k němu nevrátí. Mně jí bylo vždycky líto a říkala jsem jí, že může klidně bydlet u nás.

Bylo pravidlem, že po pár dnech k nám děda přijel na návštěvu. Umytý, oholený, s kytičkou nebo dobrotou u nás zazvonil a za všechno se babičce omlouval. Babička si s ním dala v kuchyni kávu, a když ji neobměkčila slova, že už nebude pít, začal jí vyprávět o tom, že zvířata mají hlad, protože on chodí do práce a nemá kdy se o ně starat. A to vždy babička roztála, a když jsem ji prosila, aby zůstala, protože se o ni bojím, vysvětlovala mi, že se o ta zvířátka musí postarat, protože si to zaslouží. A takhle to s nimi bylo už od malička. Později jsem se bála u babičky i spát, hlavně toho, že bude mít děda svůj den a já budu muset s babičkou utíkat. I možná proto jsem měla z dědy strach a víc důvěřovala babičce. Kdo by řekl, že za pár let to bude úplně obráceně.

Nevím, co se stalo, ale začal si pro mě jezdit můj opravdový táta. Asi už na mě začal mamince posílat peníze, a tak si mě mohl půjčovat. Nepamatuji si, jak často pro mě jezdil, ale vždy jsem se k němu moc těšila. Bydlel spolu s babičkou v nedaleké vesnici. Pamatuji si, jak vždy čekal na chodbě před bytem a pak si mě vyhoupl na ramena a šli jsme spolu na vlak. Vyprávěl mi, jak se s babičkou mají, co dneska vařili a jak se na mě těšili.

U babičky bylo vždycky moc pěkně. Měla malá koťátka, v lednici dobroty a často jsme chodili k tetě na zahradu, kde jsem si hrála s bratranci a sestřenicemi. Dodnes si vybavuji půdorys jejího bytu, vím, kde stál stůl, u kterého táta seděl a v klidu kouřil cigaretu, vím, kde měla koťata pelíšek a příležitostně si vzpomenu na vůni jejího ložního prádla, kterou jsem cítila, když jsem u nich spávala. Před panelovým domem bylo malé pískoviště, kam jsem mohla chodit i sama, bylo tam vždy dost dětí a den u pravého táty mi vždy utekl jako voda.

Domů k mamince jsme jeli navečer a já se zase těšila na tu chvíli, kdy si pro mě tatínek přijede. Když mě táta odevzdal do rukou jejímu manželovi, končil hezký den. Po příchodu jsem musela okamžitě pod sprchu a všechno oblečení, co jsem měla na sobě, se muselo vyprat, protože bylo cítit kouřem a mému druhému tatínkovi to moc vadilo. Pak jsem dostala najíst a rodiče se mě začali vyptávat, co jsem u táty a babičky dělala, co jsem jedla a kdo s kým o čem mluvil. Jako dítě jsem postřehla vážnost některých rozhovorů mezi dospělými, ale také jsem věděla, že ne všechno se říká dalším lidem.

Jednou jsem se na návštěvě babičky a tatínka zmínila o tom, co mi říkají doma o pravém tatínkovi. Řekla jsem, že na mě mamince neposílá žádné korunky a učí mě tomu, že on pro mě není táta a až nastoupím do školy, už se spolu vídat nebudeme. Tatínek se v tu chvíli hrozně naštval, alespoň v tom věku jsem si to myslela. Dnes už vím, že to byla jen bezmoc, která i jeho samotného vedla do záhuby. Bezmoc, že přijde o to jediné, co mu zbylo. O holčičku, která jako by mu z oka vypadla, ale mění se mu před očima. Co všechno jí doma ještě napovídají, aby začala svého otce nenávidět a nechtěla k němu už jezdit?

Přišly Vánoce, slavila jsem je jak u tatínka, tak doma. Netušila jsem, že to budou první Vánoce, které svým chováním a jednou větou úplně zkazím. Co si může přát malá, v té době už šestiletá holčička? Já jsem věděla přesně, co si přeji. Přála jsem si panenku Barbie s krásnými vlasy jako má maminka a krásnými šaty, které bych té panence mohla oblékat. A takovou panenku jsem dostala pod stromeček u táty a babičky. To bylo radosti, i teď po tolika letech vím, jak vypadala. Měla krásné blonďaté vlasy až na zem a princeznovské červené šaty se zlatou krajkou. Celá natěšená jsem jela domů a už se nemohla dočkat, až se pochlubím se svojí novou kamarádkou. Doma byly Vánoce také moc pěkné, opravdu, se sestrou jsme dostaly hodně dárků, všichni se na sebe usmívali a přišlo mi, že tyto Vánoce jsou nejhezčí. Nebyly.

Když se mě otec zeptal, jaký dárek se mi ze všech líbil nejvíc, strčila jsem mu pod čumák svojí barbínku. Ze zděšení v mámině tváři jsem poznala, že jsem udělala něco opravdu špatně. Nechápala jsem. Nedošlo mi, že chtěl slyšet, že všechny dárky, které jsem dostala doma, byly nejkrásnější. A já si dovolila pochválit nějaký kus plastu od tatínka. Otec mě poslal do pokojíčku a skrz zdi se ke mně dostávala slova, jako bylo nevychovaná, nevděčná, celá po něm. Věděla jsem, že ta slova patří mně. A pak jsem také slyšela slova jako k ničemu, nula, dělá si, co chce, špína. Nevím, komu ta slova patřila, ale ty rány, které se ozývaly z kuchyně, schytala maminka. Později večer přišla maminka do pokoje a snažila se mi vysvětlit, co jsem udělala špatně a proč to ona musela odnést. Vysvětlovala mi, že se mi musí líbit dárky jen od tatínka, se kterým žiji, protože on se o mě stará a chodí do práce proto, abych měla co jíst a kde spát. To on je můj táta a toho druhého už vídat nebudu.

Maminka dostala proto, že se mě zastává a přitom sama ví, že se čím dál víc podobám svému opravdovému tatínkovi. A s tím se musí něco udělat, nesmím být jako on. Také mi řekla, že až se tatínek vyspí, mám se mu jít omluvit za své chování a poděkovat mu za všechny krásné dárky, které mi s maminkou nakoupili. Věděla jsem, že mi maminka radí dobře, protože kdybych to neudělala, byl by táta ještě dlouho zlý. Druhý den jsem za ním přišla, poslušně se mu omluvila a vyprávěla mu, které dárky mi opravdu udělaly radost. Od té doby jsem na svoji vysněnou panenku nešáhla, ležela na dně poličky v pokojíku. A také mi došlo, že chválit něco nebo mluvit o pravém tatínkovi doma, se prostě nedělá. A takhle jsem se proti vlastnímu přesvědčení musela naučit otci lhát. Jako malá jsem věděla, že když se nebudu chovat podle jeho představ, budu bita. Později v pubertě, kdy jsem měla období vzoru, mi začalo docházet, jak se mnou bylo manipulováno. Myslela jsem si, že jsem trestaná, proto, že jsem něco provedla a fyzické tresty jsem brala jako součást rodičovské výchovy. Už od mala jsem od otce byla vedena k tomu, že jsem špatné, neschopné budiž k ničemu a vlastně pořád zlobím a proto jsem trestána. Teď už vím, že jsem nezlobila, jen jsem nebyla a nechovala se podle jeho představ. A jakmile nebylo něco podle jeho představ, odnesl to každý.

Jedna věc se po Vánocích ale opravdu změnila, tatínek si pro mě už nepřijel. A i kdyby přijel, už jsem k němu nesměla. Otec mě naučil, že kdyby pro mě někdo z rodiny chtěl přijet, mám všem říci, že k nim už nechci a budu radši doma s tatínkem a maminkou. A touhle zkouškou jsem si také prošla. Jednou na nás zazvonila babička z tátovy strany. Měla půjčené auto a přišla maminku se slzami v očích poprosit, aby jí mě na chvíli půjčila. Maminka stála ve dveřích a za celou dobu ani jednou nepromluvila. Mluvil otec. Té staré smutné dámě řekl, že ona pro mě babičkou není, protože už mám dávno novou babičku, jeho maminku. Muselo být velmi bolestné slyšet, že vaše vnučka vaší vnučkou není a že vám ji nepůjčí, protože jste pro ni cizí člověk.

Jako by to už tak nebylo dost traumatizující, otec se rozhodl vytáhnout svůj největší triumf. Postavil mě před babičku a já věděla, co musím říci. Stála jsem tam, chtěla se k ní vrhnout a obejmout jí, ale věděla jsem, že tento boj je marný a proto jsem řekla tu frázi, kterou jsem měla pilně naučenou. Babička se slzami v očích odešla a to bylo naposledy, co jsem ji viděla. Netrvalo dlouho a babička odešla do nebe.

Pokračování příště

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
jaja84
Kelišová 6791 příspěvků 16.02.13 00:08
:,( :,( :hug: :hug:
 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 16.02.13 00:27

To ja tak smutné :-(

 
Wink
Kecalka 263 příspěvků 16.02.13 02:32
:,( :| :| :|
 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25993 příspěvků 16.02.13 09:02

To je strašný… první odstavec mě nekompromisně rozbrečel a já už nechtěla číst dál… :,( :,( :,(
Nedalo mi to… dočetla jsem celé a… :,(

 
anonymmm
Kecalka 314 příspěvků 16.02.13 10:01

:,( :,( :hug: to je hrozně moc smutný :-(

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 16.02.13 10:32

:,( :,( :,( :,( nemám slov

 
maruska1975  16.02.13 10:53

Smutné :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: je mi z toho nevlastního otce na :poblion: :poblion: :poblion: :poblion:

 
subsomi
Kelišová 6510 příspěvků 13 inzerátů 16.02.13 11:19

Bojím se jak to bude pokračovat :,( tady je holčičce terpve 6 let, do kolika let deníček bude?

 
Borůffka
Ukecaná baba ;) 1127 příspěvků 16.02.13 11:52
Dobrý den

Dobrý den, děkuji Vám všem za vaše příspěvky a komentáře. Omlouvám se předem těm, kteří by si přáli deníček formou jednoho příspěvku. Bohužel z mnoha důvodů tak učinit nemohu. Psaní je pro mě formou psychoterapie, kdy se snažím si vybavit i ty nejmenší detaily, které mohly ovlivnit můj život v dospělosti. Příběh je psán tak, jak jsem ho v různých obdobích života chápala já (jako dítě, puberťák, dospívající dcera, dospělý člověk). Deníček, který píšu se snažím psát tak, aby opravdu odpovídal skutečné události, neměním žádná data, místa ani jiné okolnosti, které by mohly být zavádějící. V tuhle chvíli nedokážu odhadnout, jak deníček bude dlouhý, vybavování všech vzpomínek a momentů je pro mě zdlouhavá cesta, kterou ale musím znovu projít, aby mi bylo lépe. Dnes je mi 22 let. Deníček, pokud mi to můj zdravotní stav dovolí, bude pokračovat do současnosti. :kytka:. Děkuji všem

 
Sane
Ukecaná baba ;) 1158 příspěvků 16.02.13 11:57

Je mi moc líto dětí, které musely nebo musí prožívat takové dětství. Smutný deníček :,( :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 16.02.13 12:55
:,( :,(
 
Sandra752  16.02.13 13:18

To je siilene!!!Pane Boze, nemam slov :,( Ty jsi za to nemohla, tak si to nevycitej :hug:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 16.02.13 13:24

Všechny ty deníčky jsem četla se zatajeným dechem a je to velmi emotivní zálěžitost! a to s babičkou - na konci tohoto deníčku mě teda rozsekalo :,( :zed: hrozně smutný, že se dějou takový věci!

drž se :hug: :hug: a piš - ono to opravdu pomáhá :hug:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24082 příspěvků 16.02.13 14:54

Pises moc krasne a cte se to jednim dechem, je to smutne :,( :,( :,(
takovy tata byl opravdu za trest, myslim ten nepravy :think: :think: :think:
Tohle je nejhorsi co se detem muze kdy udelat :,(

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 16.02.13 18:20

To je opravdu strašné, co se někde děje s dětmi. Doufám, že už se daří líp. :hug:

 
Shield-maiden
Neúnavná pisatelka 16909 příspěvků 16.02.13 19:24

Čtu všechny tvoje deníčky a jsi vynikající pisatelka…úžasně napsáno. A jen doufám, že to trochu přebolelo a v současný době jsi šťastná.

 
peteris
Kelišová 5407 příspěvků 16.02.13 20:05

Nemám slov :,( :,( :,( :,( Mám doma sedmiletého prcka a nedovedu si představit, že by si něčím podobným musel projít. Strašné, strašné, strašné :hug: :hug: :hug: Doufám, že nás na konci čeká happyend, moc ti to přeju :srdce: A pevně doufám, že terapie psaní ti bude víc než očistnou kůrou. Přeji ti hodně sily a už jen štěstí, lásku a porozumění do života :kytka: :hug:

 
Anýý
Ukecaná baba ;) 1058 příspěvků 16.02.13 20:53

Krásně píšeš, deníček je neuvěřitelně smutný a taky mě to rozbrečelo ;(…je mi to moc líto :(((((

 
Zaynah
Závislačka 2607 příspěvků 16.02.13 21:20

Boli me srdce… :,( :,( :,(

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 16.02.13 21:28

Doufám, že ti psaní uleví a že tě čeká mnohem lepší budoucnost, než byla minulost :?.Deníček je skvěle napsaný, ale je v něm tolik smutku a bolesti, že má člověk chut tu 6letou holčičku obejmout a nepustit-přestože dnes je z ní dospělá žena. Přeju ti jen to nejlepší a piš určitě dál, pokud ti to pomáhá, krom toho si opravdu skvělá pisatelka :hug:

Příspěvek upraven 16.02.13 v 21:30

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 16.02.13 22:57

Vůbec si nedokážu představit, co sis všechno zažila, bože takhle malinká holčička, já to prostě nechápu, jak můžou být lidi takhle strašně zlý, lidi, kteří Ti měli být nejbližšími a oporou, musela jsi určitě strašně brzy vyspět a pořádné dětství jsi prostě neměla.
Je mi to strašně líto a upřímně Ti přeju hrozně moc síly k dalšímu psaní, které Ti jde vskutku skvěle, ale hlavně, aby Ti to psaní pomohlo k lepšímu zítřku :hug:

 
juchinka
Zasloužilá kecalka 721 příspěvků 16.02.13 23:14

Poutavé čtení. Všechny díly jsem zhltla. Jen velmi smutné, že je to pravdivé :,( :hug:

 
poučená
Ukecaná baba ;) 1057 příspěvků 16.02.13 23:43

Tak jen piš, Borůffko, ať můžeme brečet s tebou :srdce:
Mně se nejlépe brečí - tedy léčivě brečí, když poslouchám Enyu:
 http://www.youtube.com/watch?…

Ale napřed napiš, co máš se svým zdravím :idea:

 
Teruš90
Závislačka 2925 příspěvků 17.02.13 11:08

Strašně smutný deníček :,( :,(
Moc si přeju aby měl dobrý konec :hug: :hug: :kytka:

 
CarollinkaElla
Kecalka 199 příspěvků 17.02.13 11:21

Je mi vždy smutno, když pročítám takovéto deníčky :,(…proč si někdo tak malý a bezbranný musí projít takovým peklem???
Deníček čtu od začátku…i když je mi u toho hodně smutno, číst nepřestanu… :hug:

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 17.02.13 12:19
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Jaja87
Kelišová 6325 příspěvků 17.02.13 20:08

:think: To je smutny!!! :hug: :hug: :,( Hlavne si nic nevycitej!!

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 18.02.13 12:54

Moc smutné :,( Málem mi ukápla slza :( :hug:

 
LayLi
Ukecaná baba ;) 1795 příspěvků 18.02.13 16:55

To je tak smutne…doufam ze to dobre dopadne :,( :hug:

 
Sasha001
Ukecaná baba ;) 1118 příspěvků 24.02.13 10:34
:,( :,( :,( :,( :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
lucik333
Povídálka 29 příspěvků 25.02.13 08:47

To je h-jzl a hnusný ubožák!!! Postavit tě tak maličkou před babičku. Mě to tady uplně zvedá ze židle!!! Nic si nevyčítej, byla jsi malinká a už tak silná!!! :,( Nechápu, jak tvuj nevlastní „otec“ mohl žít vubec sám se sebou!!! :zed: :poblion:

 
Zdeňka86
Zasloužilá kecalka 905 příspěvků 04.03.13 19:04

:,( :,( :,( až se mi chce brečet, bych toho nevlastního otce :cert:

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 01.04.13 15:54

:,( to je ta smutné :,(

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele