Matka a dcera IV

Borůffka  Vydáno: 24.02.13

Už chci začít chodit do školy, nechci být s tebou doma, můj strach se ti ale líbí a to je to, co mě dodneška děsí. Děsí mě tvoje touha uspokojovat se bolestí druhých.

Podzim 1997, čím je pro mě zvláštní? Chystám se do první třídy. Těším se, první den se mnou jde celá rodina. Otec s foťákem, mamča se sestrou a děda s babičkou z maminčiny strany. Babičku a dědu z matčiny strany mám nejradši, bydlí ve stejném městě, ulici. Babička je usměvavá obrýlená osůbka, která umí vařit samé dobroty a je na mě moc hodná. Děda je zvláštní člověk. Myslím, že nemá mého tátu rád, ale nikdy jsem nezažila, že by se spolu pohádali. Dědu si dost často vybavuji, jak leží na gauči a dívá se na televizi, hlavně na sport. Vždy chodil babičce do lednice uzobávat nějaké dobroty a nezapomněl přitom na mě. Nejradši jsme spolu baštili paštiku ve staniolu. Pokud mě jako malou něco trápilo, on to na mě poznal jako první. Když mi babička nechtěla půjčit pejska před barák, vždycky jí nějak přesvědčil. Jeho smrt o pár let později oplakávám doteď, protože i babička, které zatím zdravíčko slouží, se několikrát zmínila o tom, že kdyby dědeček zůstal živ a zdráv, mohlo být všechno jinak. Co myslela tím slovem všechno, nevím.

Nastoupila jsem do školy, rodičovská výchova mi nedovolovala jakékoliv prohřešky nebo průšvihy. Musela jsem být pilné, chytré dítě. Protože na mém úspěchu se moc lpělo. Byla to totiž vizitka maminky a především mého otce. Naši se rádi chlubili mými a svými úspěchy. Byli pyšní na to, jak svoji dceru vychovávají. Byla jsem bezproblémové dítě, protože strach z výprasku a disciplína mi nedovolili chovat se jinak než slušně a s respektem. Pro mě měl být vzorem můj otec, měla jsem k němu vzhlížet a obdivovat jeho vlastnosti a schopnosti. To, že jsem měla špatný vzor, jsem věděla. Bála jsem se ho, všichni se ho báli. A každý k tomu měl minimálně jeden důvod. Byl namyšlený, sebestředný, rád byl středem pozornosti, a když se tak nestalo, vyvolával konflikty. Stejně jako jeho otec nechodil pro ránu daleko a pokaždé, když mě uhodil, neodpustil si větu, že škoda rány, která padne vedle.

Po nástupu do školy, mi otec slíbil, že za známky bita nebudu. Myslím, že spíš počítal s tím, že můj strach mě donutí se škole věnovat naplno, ale i přesto jsem byla klidnější. Učení mi šlo na výbornou. Byla jsem pilná, svědomitá a můj notýsek se hemžil samými veselými smajlíky a hvězdičkami. Později, když už jsem měla žákovskou knížku, taky byla plná jedniček a pochval. Jako malé dítě jsem se učila, protože mě to bavilo, byla jsem ráda, když mě někdo pochválil a viděl moji snahu. Později jsem se učila pilně hlavně proto, abych mohla studovat dál a tím pádem nebyla tak často doma. A pak přišla první špatná známka…Byla to trojka, ale už si nepamatuji, z jakého předmětu. Jakmile jsem jí uviděla v notýsku, pohltil mě strach. Já vím, otec mi slíbil, že za známky bita nebudu, ale proč to mu nevěřím?

Po škole na mě čekala prababička, přiznala jsem jí svojí obavu a ona mě uklidnila. Když jsme dorazily domů, prababička rodičům řekla, že jsem dostala špatnou známku a bála jsem se jít domů. Rodiče jí uklidnili tím, že jsem nikdy za známky bita nebyla a také o tom vím. V tu chvíli už jsem cítila otcův pohled, který nevěštil nic dobrého. Prababička odešla a otec šel do ložnice. Věděla jsem, že budu bita. Zbil mě páskem, posadil mě na židli a řekl mi, že jsem nebyla zbita proto, že jsem donesla špatnou známku, ale proto, že jsem prababičce lhala a rodiče teď vypadají jako hlupáci. Co jsem to jen provedla, dostala jsem vlastní chybou, proč jsem něco té babičce říkala. Sama před sebou jsem se obviňovala. Jenže můj strach se stupňoval s mým věkem, protože čím jsem byla starší, tím i tresty byly bolavější a častější.

Později jsem zjistila, že i když donesu domů dobrou známku, stejně se najde něco, za co musím být potrestána. Na školní nástěnce se objevily naše výtvory z výtvarné výchovy. Malovali jsme vázy plné květin. Moje váza nebyla nejkrásnější, sice byla celá šišatá a neforemná, ale i přesto mi ji paní učitelka pochválila a vystavila. Otci se můj obrázek nelíbil a řekl mi, že si doma sedneme a budeme tu kresbu spolu trénovat. Byla jsem z toho zděšená, tak nerada jsem s ním dělala jakékoliv úkoly do školy, protože jsem je vždycky všechny obrečela. Každá linka a písmenko musely být dokonalé, a když se tak nestalo, dělala jsem úkol pořád dokola, znovu a znovu. Dost často se stávalo, že jsem úkol s otcem dělala pozdě do noci, protože můj výtvor nebyl podle jeho představ. Když jsme přišli domů, začala jsem u stolu v kuchyni trénovat vázu. Po dvou hodinách neustálého kreslení mi bylo opět do breku, nebavilo mě to, nešlo mi to a otec se pořád zlobil. A pak ho napadlo, jak mě pořádně probrat. Vzal mě oblečenou do koupelny, posadil do vany a začal sprchovat proudem studené vody. Strašně jsem křičela a brečela, protože jsem si vzpomněla na to, co se onehdy přihodilo mamince s mým opravdovým tátou, a bála jsem se, že mě otec chce utopit.

Po studené sprše mě vytáhl ven a šla jsem znovu kreslit. Nebylo divu, že mi jeho nová výchovná metoda ani trošku nepomohla, klepala jsem se zimou a strachy a podle toho také můj kostrbatý obrázek vypadal. A proto jsem ještě třikrát skončila pod studeným proudem, než konečně zasáhla maminka a řekla, že to pro dnešek stačí. Měla jsem pocit, jako by mě vysvobodila a byla jsem jí za to moc vděčná a ani mě nenapadlo pochybovat o tom, že se mě zastává, protože mě miluje. Bolest, kterou jsem snášela, měla nést ovace, měla mě motivovat být lepší a vděčnější. Nikdy jsem ale otci za žádnou bolest, kterou mi způsobil, nemohla být vděčná. Tak nerada jsem se s ním povinně mazlila a přistupovala na hru, ve které jsem před ostatními lidmi hrála dokonalou a skvělou dceru a společně s ostatními zapadala do modelu dokonalé rodiny.

Nechodila jsem ven a byla jsem svým způsobem pořád sama. Ven jsem nesměla, protože jsem měla plno povinností, které jsem si musela doma plnit, kamarády jsem žádné neměla, a to ve většině případu jen proto, že otci přišli rodiče mých potencionálních kamarádu divní, nebo jiným způsobem nenormální. Dnes už vím, že se bál mého kontaktu s ostatními jen proto, aby mi nedošlo to, že u nás v rodině je něco špatně a ne v rodinách okolních. Kdo neměl dobré známky, automaticky ani nemohl být mým kamarádem. První stupeň základní školy jsem si prošla v učení hladce. Jediná osudová rána, která mě zasáhla, bylo úmrtí mého dědečka z maminčiny strany. Měla jsem pocit, že dokud dědeček žije, nebude mi ubližováno víc, protože otec z toho muže měl víc strach než respekt. Nikdy mě ani maminku neuhodil na veřejnosti nebo v rodině. Dokud dědeček žil.

Přechod na druhý stupeň základní školy pro mě znamenal velkou změnu. Všímala jsem si víc toho, jak jiné děti vyprávějí, co se u nich doma děje, jak jsou odměňovány, případně trestány. Ale nikdo z nich nepřišel a nevyprávěl o tom, jak musel za trest klečet na prahu nebo na hrachu. Já takovou zkušenost měla. Byla to další z výchovných metod mého otce. A když mi chtěl ubližovat ještě víc, musela jsem dát vkleče natažené ruce před sebe a jako závaží mi na ně pokládat knihy. Děti se bavily o tom, že jim rodiče něco zakázali za trest, případně si za svoji drzost vysloužili facku, pokud se někdo zeptal mě, odpověděla jsem další ze svých naučených frází, že mě rodiče nebijí. Další změna nastala v tom, že mě otec přestal bít po zadku.

Fyzické tresty byly u nás doma pořád, ale jejich intenzita se snižovala a nahrazovaly je tresty psychické. Otec doufal, že období puberty mě mine, bohužel se tak nestalo. Bál se toho, že se začnu zajímat o kluky o líčení a jiné nepotřebné ptákoviny, které jsou k životu podle něj naprosto zbytečné. Začala jsem se cítit divně, otce jsem začala nesnášet a tak nerada jsem plnila zajeté rodinné rituály. Pusy na dobré ráno, dobrou noc, na rozloučenou. Bylo mi špatně z toho dávat mu pusu, kolikrát se jí dožadoval před spolužáky a mně bylo trapně. Byla jsem jiná. Zapříčinila to výchova? Určitě ano, nenavazovala jsem kontakty s lidmi, nechodila s nimi ven, o ničem se nebavila a oni mě měli akorát za podivína a šprta. K šikaně také neměli daleko, nechala jsem se týrat od vlastních rodičů a děti umí být také opravdu zlé. Mám pocit, že se mi vybavují jen ty zlé a bolestné životní zkušenosti, ale když přemýšlím nad tím, která moje zkušenost byla veselá, napadají mě ústřižky vtipných školních rozepří, dovolené s babičkou a poklidných dní, kdy byl otec v práci.

Dodnes nemůžu snít pořádně kus chleba, protože i zkušenost, kterou jsem si prošla, ve mně zanechala psychický blok. Maminka mi vždy dělala domácí svačiny a jednou v pátek jsem dostala namazaný chleba, který jsem ve škole zapomněla snít a bohužel jsem ho nechala i přes víkend v tašce. Samozřejmě, že se zkazil. Když otec v neděli večer zavelel, že mám donést batoh, aby mi zkontroloval přípravu na pondělí, poslušně jsem mu vyhověla. Z batohu vytáhnul značně nazelenalý chléb a mně se začaly podlamovat kolena. Věděla jsem, že bude zle, ale to, co mě čekalo, bylo snad ještě horší než všechny moje představy. Než jsem se stačila nadechnout, ucítila jsem bolest na tváři, cítila jsem, jak mi pulzuje krev do spánku a krvácí mi nos. Moje brýle ležely na zemi rozbité. Když otci došlo, že ranou, kterou mi uštědřil, rozbil i brýle, dostala jsem ještě jednu za to, že je kvůli mně rozbil. Pro někoho nepochopitelný fakt, když je rozbil sám, ale já věděla, že svůj vztek potřebuje ventilovat. Navíc chtěl, abych se za ty rozbité brýle cítila vinna já.

Snesla se ke mně snůška nadávek a výčitek, protože mě on živí, na ten chleba vydělává a já ho pak nechám zkazit. Připravil si pro mě trest, abych věděla, že jídlem se neplýtvá. Posadil mě na židli, chleba mi dal do ruky a nařídil mi, ať ho sním. A to bylo poprvé, co jsem snědla svoji zkaženou svačinu. Už nikdy víc se mi to nestalo, protože jsem si od té doby dávala pořádný pozor, aby se mi něco v tašce nezkazilo. A tohle nebyla poslední nezdravá věc, kterou jsem musela sníst. Později na to, jsem si od spolužačky půjčila bezbarvý lak na nehty. Když otec přišel na to, že mám nalakované nehty, nedovolil mi koupit si odlakovač, ale donutil mě, abych si ho zuby oškrábala z nehtů.

A takhle pomalu přecházel spíše k trestům psychickým. Pokud mě uhodil, tak už jen do obličeje, případně do boku. Pamatuji si hodiny strávené v posteli, kdy jsem si ho chladila dalšími a dalšími potravinami z našeho mrazáku. Přijde vám divné, že si nikdo nevšiml modřin na mém obličeji? Nevšiml, protože každé ráno, než jsem šla do školy, mě otec vzal do koupelny a seznámil mě s jediným kosmetickým líčidlem, které jsem mohla a musela používat. Byl to krycí korektor.

Zajímavé je, že i po častém ubližování a týraní, mi otec častokrát říkal, jak moc mě miluje a co pro něho znamenám, a že jsem jeho pravou dcerou a on se o mě vždy bude starat. Když jsem se začala měnit v mladou ženu, jeho láska sílila, ale rozhodně se nepodobala té otcovské.

Pokračování příště

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
geob  24.02.13 00:38

To je učiněné peklo, ne život.

 
KattyKMcom  24.02.13 00:44

Mam slzy v ocich. To je strasne
Skoda ze maminka nenasla silu od otce odejit. Vse rict dedeckovi a ten by zakrocil. Takovy clocek patri do kriminalu

Příspěvek upraven 24.02.13 v 00:45

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 24.02.13 01:32

Je mi z toho strašně ouzko. Musela jsi strašně trpět. To nebyl otec, ale hyena. :poblion: :poblion: Doufám ve šťastný konec, ale podle tohohle asi nebude, nebo ano?

 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 24.02.13 01:50

Přečetla jsem všechny deníčky a je to peklo. Zavzpomínala jsem si u toho na mé dětství, které bylo dost podobné Snad jednou budu mít na to taky napsat mé dětství, zatím je ukryté hluboko ve mě a cítím, jak mě každý den ovlivňuje při každé činnosti.
Pomáhá mi jedna věc a to říkat si, že děkuji za dětství, jaké jsem měla, protože bez něj bych nebyla tak silná, jak dnes jsem. Věřím, že i ty jsi silná osoba, už jen tím, že jsi to zvládla. Už jsi dospělá a život si uděláš podle sebe.

 
alda
Kecalka 285 příspěvků 24.02.13 05:29

Bože, to je hrozný, hrozný, hrozný…doufám, že se tatík peče někde v pekle. A nebo jestli ještě žije, se tam jednou péct bude. Jsem normálně člověk který se snaží odpouštět, neuznává pomstu, ale to co jsem se dočetla v tomhle a předešlých deníčcích ve mě vyvolává chuť všechny tyhle „hodný tatíky“ chytit pod krkem a rozmlátit jim ksicht. Sorry. Ufff.
Objímám tě a doufám že jsi už aspoň trochu v pořádku. :hug: :hug:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 24.02.13 07:53

:hug: doufám, ze už zijes lepší Život a strachu z otce se ti podařilo zbavit

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 24.02.13 08:36

Chce se mi brečet. Je to strašné. nejvíc ze všeho obvinuju tvojí matku.Jak tohle mohla dovolit. Měla tě chránit. Nepochopim to a nedokážu si představit že s tímhle dokáže někdo žít. Doufám že otec jednou bude trpět

 
sarinka83
Kelišová 5729 příspěvků 24.02.13 08:40

4 deníky jsem precetla jedním dechem a jsem zmrazena a je mi to strasne líto, jak mohou existovat takoví lidé… :hug:

 
medvidek  24.02.13 08:53

:hug: :hug: :hug: :hug: Ty bláho :,( :,( :,(.Je mi to líto. Slzy mi tu tečou po tvářích…Uffff.

 
Genovesa
Extra třída :D 10718 příspěvků 24.02.13 09:11

Pane Bože! :,( :,( :hug: :hug:

 
Jaja87
Kelišová 6326 příspěvků 24.02.13 09:37

Hruza!!! :cert: :cert:
Je mi z toho ouzko…Takovy hajzla by meli zavrit a dat mu co proto!!!
Je to fakt silene takove chovani!!!Bud silna… :hug: :hug: :hug:

 
juchinka
Zasloužilá kecalka 721 příspěvků 24.02.13 09:55

Můj ty bože!! V půlce už jsem myslela že na to nemám a dál číst nebudu. Nakonec jsem to do konce dočetla 8o To je hnus, čím jsis prošla. Jen my vrtá hlavou, proč maminka nezasáhla a neopustila ho. Vím že se to mluví, když člověk není v té situaci, ale určitě by to nějakým způsobem šlo. Jsem zvědavá na další deníček a doufám, že po těch všech hrůzách nakonec vysvitne sluníčko :hug:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 24.02.13 10:13

Boruffko, mela jsi tak smutne detstvi. Je mi to tak lito. Opravdu moc doufam ze ti to psani pomuze.! :hug:. Jinak vsechny tve denicky ctu jednim dechem, jsou velmi dobre napsane. Delas dobre ze se o tvem zivote podilis takto verejne, protoze treba si to precte jina zena ktera bude v pozici jako byla tvoje mama a mozna najde odvahu odejit od tyrana a zachrani tak sve deti. Vubec nechapu proc to tvoje mama dovolila, proc neutekla, podle toho co naznacujes nastalo jeste vetsi peklo ach jo…Bojim se, ale urcite si prectu pokracovani. :hug:

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 24.02.13 11:36

Měla jsem co dělat, to vůbec dočíst, brečím, brečím a brečím, muslela jsi strašně trpět, znuvu se opakuji, to nebylo dětství. Tvou maminku nechápu :( a k němu se vyjadřovat nebudu.
Obávám se, že trochu tuším, o čem budeš v dalším deníčku psát a už teď se toho děsím a vím, že budu mít velký problém se čtením.
Jsi hrozně silná, že o tom píšeš a moc Ti přeju i další sílu, aby Ti toto vypsání pomáhalo.
Jsem s Tebou :hug:

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 24.02.13 12:41

Ach jo, to je strašné a tuším ještě horší pokračování - zneužívání. Taky u toho brečím. Píšeš moc hezky, mohla bys napsat knihu. Zapadalo by to do žánru příběhů ze života - žen týraných v muslimském světě. To co si zažila ty je tomu bohužel dost podobné. Na Tvého otce poslat za trest ukrajinské vymahače…

 
vesarka
Zasloužilá kecalka 782 příspěvků 24.02.13 13:46

ACH BOŽE…to je šílené :,( :cert:

 
Mamango
Ukecaná baba ;) 1165 příspěvků 24.02.13 14:08

To je hnus :poblion: vím přesně, co bude následovat. Tolik mi tě je líto :hug: :hug: snad žiješ šťastný život bez následků!! :hug:

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 24.02.13 14:54

Je dobre, ze se vypisujes. Take jsem to parkrat ucinila a musim rici, ze mi to pomahalo. Jak psani samotne, tak reakce ctenaru. Vez, ze nejsi sama, kdo bojoval uz v detstvi, je nas mnoho a jdeme s tim dal. Mne pomaha takova kouzelna formulka: Tohle je jen vzpominka, nemuze ti ublizit v soucasnosti.
Drzim pesti, at je dalsi cesta zivotem pokud mozno bez trnu.

 
ducki
Ukecaná baba ;) 1064 příspěvků 24.02.13 14:54

To je hnus, ale já si zažila něco podobného tak vím jaké to je. Takoví lidé by měli zavírat na doživotí

 
silwuschka
Závislačka 4410 příspěvků 24.02.13 17:34

Je to strašné bezpráví páchané na dětech, ani nechci snad vědět pokračování…i když tuším, o co půjde…přeji hodně štěstí v současném životě a obdivuji odvahu, žes to napsala, musí se o tom mluvit… :hug:

 
dandysek
Závislačka 3736 příspěvků 24.02.13 17:47

To je strašný, je mi z toho zle. prošla jsem něčím podobným z otčímovy strany a vím, jak se člověk v takové situaci cítí a jak se bojí cokoliv komukoliv říct. Ani nechci myslet na to, o čem bude další deníček :(

 
Jadla
Zasloužilá kecalka 523 příspěvků 24.02.13 18:54

Kéž by šlo přes internet poslat sílu, podporu, povzbudivý úsměv. Takhle je alespoň vyjadřuji slovy. :kytka: :hug:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 24.02.13 19:20

Je mi z toho na nic… Nedokážu si představit, že bych musela zažívat to co ty :,(

 
Kallkapa
Echt Kelišová 8566 příspěvků 24.02.13 19:27

Nechápu jak tomu všemu mohla Tvoje matka jen přihlížet.. Je mi moc líto, že stavíš svůj život na takových chatrných základech :,(. Je to jako noční můra, né jako dětství.. :hug:. Než se dobereš až k dnešnímu dni, bude to ještě asi chvíli trvat, ale pevně věřím, že dnes už se Ti daří lépe, a doufám, že to na Tobě nezanechalo příliš velké následky (i když mi je jasné, že nějaké následky určitě :,( ).

Příspěvek upraven 24.02.13 v 19:28

 
cupino  24.02.13 19:30

Doufám, žes ho udala!!!A hned!!! :cert:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 24.02.13 19:37

Čiré zlo. a to zažívá mnoho dětí :( díky, že o tom píšeš :hug:

 
chatwenna  24.02.13 19:42

Doufam, ze az se ve svem vypraveni doberes k dnesnimu dni, bude to happyend jak se patri… :,(

 
silviapecho
Kecalka 155 příspěvků 24.02.13 20:16

Velmi smutne…:(Dost mi to pripomelo meho otce ale bylo nas vic sourozencu tak se nezameril jen na jednoho…Tech probrecenych noci..,mama schovana celou noc na pude :(.stejne to vetsinou schytala i ona:(nerada si to pripominam..vse jsem zasunula hluboko do pameti:(. Pro tebe doufam ze uz bude jen lip…

 
štěpánka11
Ukecaná baba ;) 1580 příspěvků 24.02.13 20:30

To je hrozné :,( doufám, že máš teď už lepší život :hug: úplně se děsím toho, co přijde v dalším pokračování :x nechápu tvou maminku, nedokázala bych příhlížet tomu, jak někdo trápí mé dítě, je to asi jediný případ kdy bych dokázála člověku opravdu ublížit…

 
Veras82
Závislačka 2583 příspěvků 24.02.13 21:43

Desim se pokracovani…

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 25.02.13 08:44

Je to peklo a uz po prvnim denicku, jsem mela tuseni, ze te otec bude mit rad vic jak dceru :(
nechapu tvoji matku :! :cert:

 
boball
Echt Kelišová 8566 příspěvků 25.02.13 08:51

Jsi stará jako moje dcera. Tvojí mámu nechápu :cert: Kvůli tomu, aby měla chlapa nechat ničit svoje dítě. :(

 
lucik333
Povídálka 30 příspěvků 25.02.13 09:06

Achjooo :,( proč je na světě tolik zla… bojím se toho, co budeš psát

 
maruska1975  25.02.13 09:09

Hrůza, čtu každý díl…asi se dočkáme i znásilnění co,,, Že Vaše matka něco neudělala, to se ho tak bála?

 
meringa
Ukecaná baba ;) 2028 příspěvků 25.02.13 09:13

To je neuvěřitelné a nechutné!!! Jak někdo může takhle ubližovat dítěti :cert:. Přesně si představuji, co bych takovým lidem dělala, ale psát to nebudu. Nechci aby jste mě měly za mosochistku.
Autorce deníčku posílám na dálku sílu!!! :hug:

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 25.02.13 10:50

Promiň že to tak řeknu, ale tvá matka je normální kr*va. To se jinak nedá říct. To, že je někdy otec nebo otčím takový, to se bohužel stává, ale je na matce aby své dítě před takovým ochránila. Co to je za matku, že zakročí až když její dítě její partner máčí potřetí ve studené vodě kvůli obrázku?? Jsem přesvědčená o tom, že tě matka nemilovala - kdyby tě milovala nenechala by ti přece takhle ubližovat! Tý ženský se to snad taky líbilo, nebo nevím. Já to vidím tak, že „táta“ byl násilník a blázen, ale větší vinu na tom nese tvá matka, protože ta to neměla dopustit a ona místo toho aby se toho cvoka zbavila, jen mlčela a čuměla na to, jak ti ubližuje. To je prostě hnus. :evil:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 25.02.13 11:25

@Lynette 8o já Teda pro změnu cumim, co pises. O tom, ze je matka kráva a ze svou dceru nemilovala. myslím si, ze na tyto soudy je v deníčku moc Malo informaci o tom, co vlastně dělala a prožívala matka. Možná se o tom dozvíme v dalším pokracovani, ale nemusela to byt nutné nenávist. K nepochopitelnemu chování často stačí strach a beznadej.

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 25.02.13 11:37

@Makinaa007 K tomu, že matka nechá partnera aby týral jí samotnou stačí pochopitelně strach a beznaděj, ale k tomu aby matka nechala týrat své dítě svým partnerem, tohle podle mě rozhodně nestačí. Vzhledem k tomu, že se deníček jmenuje Matka a dcera a je tu za celý výčet trápení pouze jediná zmínka o nějakém zastání ze strany matky, je celkem jasné, že v ostatních případech nehla brvou.

 
Mišanila  25.02.13 12:18

Je mi líto každého dítěte, který si takové týrání a dětství musí prožít. Doufám, že se ti v životě podaří to překonat a najít štěstí.
Já jsem teda pro přísnější zákony týkající se ochrany dětí, mnohé se děje proto, že lidé jsou k něčemu takovému ve jménu „přísné“ výchovy až příliš tolerantní a takové jednání rodičů kolikrát ani nenahlásí.

No a tvoji matku taky nechápu, jak může milující máma přihlížet, jak nevlastní otec takhle buzeruje a týrá dítě. Radši bych šla do azyláku a třela bídu s nouzí, než v tom nechat vyrůstat děti.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 25.02.13 12:49

@Lynette predstavujes si to hodně zjednodusene,. Nevíme, v. Em matka žila a jak ji to pozmenilo její vnímání. Ona si nemusela uvědomit, jak strašně je to, co se Deje. Bych rada, kdyby se k tomu autorka vyjádřila.

 
Kirbisek
Kelišová 5640 příspěvků 25.02.13 14:41

Bože, to je strašné!! :( :(
Je mi zle z rodičů, kteří týrají své dítě, ale odsuzuju i ty, kteří jen nečinně přihlížejí a nechají takto svému dítěti ubližovat!! Nepochopím postoj tvé matky!!

 
Kobliha51
Extra třída :D 10521 příspěvků 25.02.13 18:33

Musela jsem se podívat na rok tvého narození a nevěřím svým očím. Tohle je příběh jak z padesátých nebo šedesátých let. To snad není pravda, že je to příběh ze současnosti. kdy existují všelijaké vymoženosti, které by měly ochránit děti před týráním. Kdy doktoří a učitelé jsou již poučení o týrání dětí. Jakto že si toho nikdo nikdy nevšiml!! Tvé rodiče bych nechala zavřít. Fuj, je mi z toho špatně.

 
CarollinkaElla
Kecalka 199 příspěvků 25.02.13 20:13

Tuším, že bude hůř…
Borůffko, doufám, že Ti tohle alespon trochu pomůže…když se z toho vypíšeš :hug:…ale to co máš za sebou, nelze jen tak zapomenout…je mi to tak hrozně líto… :,(

 
Mína13
Generální žvanilka 20807 příspěvků 26.02.13 11:39

To je strašné :,(
při čtení tvého deníčku děkuju bohu a svým rodičům, že jsem měla takové dětství jaké jsem měla

 
Kobliha51
Extra třída :D 10521 příspěvků 26.02.13 13:47

@Makinaa007

A´t matka prožívala cokoliv, to je mi fakt úplně jedno. Ona kráva byla dospělá a pisatelka byla dítě. Nic a opakuji nic neopravňovalo matku dceři nechat ubližovat. Žili v Čechách a ne na Balkáně. Matku omlouvá pouze psychické vyšinutí - jinak NIC.

 
lekno  26.02.13 14:00

No, tak stačilo…další díly nečtu :poblion:

 
knora
Ukecaná baba ;) 2266 příspěvků 27.02.13 10:32

Vůbec nevím, co na to říct, přečetla jsem jedním dechem všechny deníčky…Takového člověka, co si říkal otec, bych pověsila za „kule“ do průvanu a nechala ho tam umřít…Omlouvám se, ale jinak prostě nemůžu, je mi z toho zle, čím jsi musela projít…

 
juchinka
Zasloužilá kecalka 721 příspěvků 27.02.13 13:11

@Lynette Bylo by možná lepší pozdržet se ostřejších komentářů. Jak jsem pochopila Borůffka se potřebuje vypsat, dostat to ze sebe jako součást terapie…A jistě ji v tom nepomůže číst urážky o své matce, nebo se tu nějak vyjadřovat ke své osobě, nebo osobě matky. Je to její bolestná minulost. Všichni víme, že postavení matky není správné, ví to i zakladatelka. Nikdo už to stejnak nevrátí. Dopřejme ji tedy prostor k terapii, snad ji to pomůže. Zakladatelko, máš to hezky napsané a jak už jsem psala, jsem zvědavá na ten happyand.

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 27.02.13 19:33

V podstatě nemám slov, jen se děsím, že se příště dozvíme, že ji začal zneužívat i sexuálně. Nemůžu vůbec pochopit jednání matky, já bych toho chlapa asi zabila nebo on mě, ale toto bych nedopustila. Je strašné, že ženy, které odejdou od problematického muže si najdou stejného, ne-li horšího. Máš to krásně napsané a snad už tvůj život se ubírá jiným, štastnějším směrem. Moc ti to přeji.

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 27.02.13 19:41

Taky bych nejradši četla až ten poslední a moc doufám ve šťastnější zítřky. Ale chápu, že to ze sebe musíš dostat, tak piš, piš! Dostaň to ze sebe všechno.
Jo a máš obrovský talent, i když to co píšeš je hrůzyplné je to čtivé, dynamické kéž by jen ten obsah byl veselejší :( ale pevně věřím že i k tomu se dočteme :kytka:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele