Matka a dcera V

Borůffka  Vydáno: 02.03.13

Jeho láska ke mně se nedala ničím vysvětlit, lpěl na mně a já si přišla jako jeho ozdoba, jako něco s čím se rád chlubil a přitom to nebylo jeho. Rovnicí našeho vztahu měla být bolest. Čím víc mi ublížil, tím víc se ospravedlňoval láskou.

Čím jsem byla starší, tím i mé projevy nevole se zvětšovaly. Mojí upřímnost si otec vysvětloval jako drzost, která v něm evokovala další chuť mi ubližovat. Ale moje slovní projevy se náhle otočily i proti matce a častokrát jsem se jí ptala, proč ho miluje a proč s ním žije, když vidím, jak jí ubližuje. Už takhle brzy jsem dospěla k názoru, že to ona bude trpět víc, protože já ještě mám šanci se z jeho drápů vymanit a začít žít jako důstojný člověk. Její odpověď byla vždy snad lítostivější, než má otázka. Samozřejmě ji mrzelo, že její dcera se příčí a hlasitě protestuje proti zaběhlému rodinnému systému, který sice šlapal jako hodinky, ale nikdo v něm nebyl šťastný. Na moji otázku mi vždy rezignovaně odpověděla, že všichni chlapi jsou stejní a lepšího si člověk prostě nenajde.

Jejím slovům jsem sice nevěřila, ale vštěpovala mi je do hlavy tak úsečně, že jsem si slíbila, že se nikdy nevdám a hlavně nedopadnu jako máma. Byla jsem nešťastná už jen při pohledu na ní. Dlouhé vlasy začínaly být značně prošedivělé, vrásky kolem očí se prohlubovaly, zatím co vrásky smíchu se pomalu vytrácely. Tělo bylo přímým odrazem její duše. Nevěřila jsem jí nekonečné vyznávání lásky manželovi, ale ještě pořád jsem jí věřila jako matce. Doufala jsem, že mateřská láska je to nejsilnější pouto, které přetrhat prostě nejde. Domnívala jsem se, že až jednoho dne odsud odejdu, možná tím poruším ten zatím krásný vztah mezi mnou a jí, ale nakonec to bylo úplně obráceně a ten kdo zpřetrhal veškerá pouta, byla ona.

Máma doma měla zavedený režim, který obdivuhodně zvládala na jedničku a všechny úkoly, které měla vykonávat, plnila jako rutinu. Když byl otčím doma, nesmělo se uklízet, naopak všechno už muselo být vycíděné a naleštěné, nesměla běžet pračka, nedej bože, kdyby našel na zemi nějaký drobek. Máma, co se úklidu týkalo, byla velmi pečlivá, sama měla ráda čistotu a před návštěvami ráda dávala spolu s otcem na odiv svou pěstěnou a uklizenou klícku. Byla to klec, zlatá klec, ve které ona měla navozovat atmosféru domácí pohody.

Mně naopak přišly prázdné stoly a šuplíky naprosto sterilní, naše klec ve mně budila atmosféru, nikoliv však klidnou. Máma měla veškeré moderní vybavení a vychytávky a to nebyla spíš otázka peněz, ale jejího morálního úsudku. Za každou věc v domácnosti si musela projít svým osobním peklem. Kolikrát jí manžel ublížil, ale stačilo, aby koupil novou pračku, nebo jinou vymoženost a ona byla spokojená. Já jako dítě jsem měla doma veškeré vymoženosti, které byly na trhu. Ale ne proto, aby mi tím udělali rodiče radost, ale proto, aby se měli čím chlubit. Aby se mohli chlubit tím, že mám vše, co chci a potřebuji.

Puberta se týkala i mě, bohužel pro mojí dokonalou rodinu. Probíhaly první chabé protesty, vzpoury a obviňování. Bolest, kterou jsem platila za svůj neústupný boj, jsem již necítila. Věděla jsem, že po každé bitvě přijde bolest, ale já měla pocit, že už jen tím, že jsem se něčemu postavila, byla to moje osobní výhra. Ve škole jsem pořád jela na sto procent, nikdo na mě nepoznal nějaký problém, a když ho poznal, úspěšně jsem zatloukala. Nejspíš ze strachu. Mlčela jsem, ještě pár let jsme mlčela.

Svoje první lásky na základní škole jsem úspěšně tutlala, protože jsem věděla, že něčeho takového se prostě dopustit nesmím. Od otce jsem měla kamarádíčkování s kluky zakázané. Občas jsem měla pocit, že mi brzy předloží plán, co na kdy mám naplánované. Plán mi nikdy nepředložil, ale mojí budoucnost měl vymyšlenou perfektně. V deváté třídě půjde přihláška na gympl, pak bude vysoká škola, pak si najdu práci, ale budu bydlet u rodičů. Měl přesně vypočítané, kolik budu při práci domů dávat peněz a zbytek vydělaných peněz půjde k nim na účet, abych si něco našetřila. A já jsem si začala klepat na čelo a modlila se, aby mě na střední vzali někam na intr a konečně jsem odtud zmizela.

Otec pochopil, že jeho nátlak a bolest mě spíš posilují a tak to vzal z úplně jiného konce. Věděl, že bude na mě muset přes mámu. Kolik si pamatuji jeho telefonátů mámě do práce, kdy si zase a zase ztěžoval na moje chování a neustále jí předhazoval myšlenku, že jsem celá po fotrovi a za chvíli jim přerostu přes hlavu a měli by zakročit dřív, než se tak stane a stane se ze mě mladý delikvent. Máma se snažila všechny rozepře hned uklidnit. Myslela jsem si, jak je skvělá, když se jí daří to, že je doma relativní klid. Až potom jsem pochopila, že ona hraje na obě strany tak, aby se to jí hodilo. S otcem si libovala v tom, jak příšerně se chovám, a moje nevděčnost nezná meze, a když jsem si za ní šla postěžovat já, říkala mi jak, jí to s ním nebaví a že jí jako chlap leze na nervy.

Tolikrát jsem jí přemlouvala, ať od něho odejdeme. Když nedala na moje přemlouvání, uhodila jsem na ní, hned poté co si na mě otčím vybil jednu ze svých nálad. Vyčetla jsem jí, že se mě nezastala, že mi otčím ublížil opět neprávem. Pořád jsem opakovala tu větu, proč se mě nezastaneš, proč nic neuděláš? Její odpověď mě už ani nešokovala. Odpověděla mi, že já jednou vylítnu z hnízda a ona by akorát zůstala sama. Navíc to s otcem neumím, kdybych k němu byla vlídnější a dělala jen to, co si on přeje, byl by doma klid. Takže za všechny rozepře vlastně můžu já, protože nedělám to, co se ode mě chce. Jsem nevděčná a ještě se divím, když mi ublíží, protože on se jen snaží, aby ze mě něco bylo. A tak jsem jí ve 14 letech poprvé řekla, že bych radši byla v děcáku a že se těším na to, až odsud vypadnu. Facku, kterou mi vypálila, by si tu chvíli zasloužila ona. Aspoň tak jsem to cítila.

Začala jsem si psát deníček, kterému jsem svěřovala svoje veškeré myšlenkové pochody. Rozepisovala jsem se o svých prvních láskách, o bolesti, kterou jsem prožívala. O nenávisti, kterou jsem cítila k otci a o nechápavém postoji svojí matky. Svůj deníček jsem si pečlivě schovávala pod matraci postele. Byla jsem zvyklá na otčímovy razie, kdy převrátil cel pokojík vzhůru nohama, kdy počítal, jestli mi v sešitech nechybí vytrhané stránky, kdy hledal milostná psaníčka, kosmetiku nebo jinou zakázanou věc, která se u nás doma nesměla vyskytovat. Jeho bavilo něco hledat, on chtěl vždy něco najít. Byly to záminky, které využíval ve svůj prospěch. Vždy, když něco takového našel, odcházel s vítězoslavným úsměvem se pochlubit matce, co jsem zase provedla. Přišlo mi to potupné a strašně mě to ponižovalo, později jsem si na to zvykla a měla pocit, že ten kdo se tu potupně ponižuje, je on. Nechápala jsem, proč má pořád tu potřebu nějak mi ubližovat. Byla jsem bezproblémové dítě, moje známky odpovídaly gymnáziu a slušnost mi nebyla cizí. V životě jsem nepřičuchla k cigaretě, drogám, alkoholu, nebyl důvod mě trápit.

K mému neštěstí se deníček našel. Další pohroma byla přede mnou. Ale pěkně od začátku. Pamatuju si otce, jak vlítl do pokojíčku a začal rabovat skříně a poličky, vlezl mi do tašky a našel dopis, který jsem si ve škole psala o hodině s kamarádkou. Bavily jsme se o klucích. Nebyl to ani celý dopis, byl to jen kus papíru, na který jsem si z druhé strany v rychlosti načmárala výsledky testu, abych si je mohla zkontrolovat z učebnice. Z dopisu nevyčetl téměř nic, pouze nějaké jméno a větu o puse. I to mu stačilo, uhodil na mě a čekal na doznání. Snažila jsem se mu vysvětlit, že tou podstatnou částí jsou výsledky, které jsem potřebovala. Ale to ho nezajímalo, už měl záminku. A tak pokračoval v prohledávání pokoje dál. Bohužel se dostal i pod matraci. Nastalo hrobové ticho, ve kterém by člověk slyšel i špendlík spadnout. Já oněměla strachy, otčím údivem. Ona si vede deník, to je rebelie, věděla jsem na co myslí. Věděla jsem, že si ho přečte a v tu ránu mi došlo, že jestli si ho přečte, zabije mě. Ten deník byl plný nenávisti vůči němu a všemu, co se ho týkalo. Rozhodla jsem se bojovat.

I když věděl, co drží v ruce, přesto se mě optal, co to je. Věděla jsem, že to není otázka, spíš jen konstatování. A proto jsem mlčela. Když se mě zeptal znovu, odpověděla jsem, že je to můj deníček, že si ho píše hodně dívek v mém věku a že si do něj zapisuju, co jsem prožila. Deníček byl obsáhlý, prolistoval pár stran, a aniž by mě uhodil, odešel do kuchyně a nařídil mi, ať počkám v pokoji. Neposlechla jsem ho, přišla jsem do kuchyně, kde seděl spolu s mámou nad otevřeným deníčkem. Třásl se mi hlas, ale přesto jsem ho poprosila, ať mi deníček vrátí, že je to moje soukromá věc. Neodpověděl mi, byl už začtený. Rukou jsem šáhla po deníčku a opět jsem ho požádala, ať mi ho vrátí a dodala jsem, že bude akorát zle. Deníček po mě hodil s tím, ať si ho sežeru a táhnu do pokoje. Vyhrála jsem? Ne, už když ho po mě hodil, věděla jsem, že do pokoje nedojdu. Ale i přesto jsem doufala, že všichni svatí stojí při mně. Asi při mně stáli, přežila jsem.

Pokračování příště

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 02.03.13 10:23

Ještě v minule části jsem obhajovala tvoji matku. Teď už ne. Když ani na tvé prosby nereagovala a nedokázala vám zajistit lepší Život, tak je mi ji lito. Vlastně by mi takovy člověk ani za politovani nestal. :think: v tomhle díle se hodně zamyslim nad tím, jak je tenká hranice mezi tím, co je normální a co ne. Nedivila bych se ani tobě, kdybys z toho všeho slyšela trávu růst. A znovu preju lepší Život. :kytka:

 
neprihlasenakitty  02.03.13 10:36

Je to hrozné 8o už teď se bojím pokračování co ti za ten deníček udělali :,( doufám že nyní už se máš lépe a žiješ jiný život :kytka:

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 02.03.13 10:44

Jak jsem ti uz psala, dostan to ze sebe… Take si pamatuji, jak mi coby osmilete otcim flaknul jednu hrbetni a moje rodicka pravila, kterak si za to mohu sama a nechala me samotnou v koupelne, oprenou o vanu, do ktere proudila krev z meho nosu. Pamatuji si, jak jsem za teplych noci utikala z domu… na louky, do lesa a chvili byla svobodna. Skoncilo to az ve chvili, kdy on si nasel jinou babu. Ale tim to prave orechove pro mne teprve zacalo. Nektere „matky“ jsou jen delohy a vaginy.

 
jjanekk
Závislačka 2596 příspěvků 1 inzerát 02.03.13 10:46

Ahoj,
ses strasne, strasne silna a statecna…postavit se tomu…chlapovi…
Musim rict, ze je citit tvuj posun ve vnimani „normalnosti“ oproti predchozim denickum. Jsem zvedava (a zaroven se bojim co se doctu) na dalsi cast.
Doufam, ze ti tahle psaci terapie pomaha. :hug:

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 02.03.13 11:45

Můžu se zeptat kolik ještě bude dílů než bude konec jsem do toho tak zažraná že chci vědět jak to dopadne :pankac:

 
unity
Kecalka 167 příspěvků 02.03.13 12:39

Hltám všechny Tvoje slova. Obdivuju tak strašně silné a vyspělé ženy, které to neměly uplně jednoduché, ale přesto se z toho nezbláznily, nezlomilo je to psychicky a fyzicky. Já taková nejsem, fakt Tě obdivuju a tleskám :potlesk:
Maminka mě překvapila, myslela jsem, že se za Tebe nakonec postaví, což se teda bohužel nestalo :roll:
Je to až neuvěřitelné, čím sis musela projít a jenom doufám, že teď už se máš dobře :* :srdce:

 
Jiti88
Kelišová 5942 příspěvků 02.03.13 12:51

Bojím se toho, co přijde. Příběh je velice strhující, vždy ho přečtu jedním dechem a pak půl hodiny oklepávám tu husí kůži, která mi naskočí. Jste velice statečná žena. :hug:

 
Mamango
Ukecaná baba ;) 1165 příspěvků 02.03.13 13:07

Velmi dobře píšeš, tvé deníčky sleduji od počátku. Při čtení se jistě každý vžije do situace, ve které jsi byla. A já stále doufám, že nyní žiješ šťastný a plnohodnotný život :hug:

 
Anonymní  02.03.13 13:25

Borůffko, jsem moc ráda, že to píšeš a trochu ti i závidím, že jsi našla v sobě sílu to vyventilovat ven. Já čekám, až mí „blízcí“ zemřou - nemám totiž na to napsat ty děsy, které jsem zažila, dokud tito budou žít. A neznamená to, že lidem, kteří mi ublížili, přeji smrt. Jen nemám odvahu. A vím, jak hrozné je, každý den se setkávat se svým pos… dětstvím, jsou události, které se vryjí člověku hluboko a stačí pro jiné běžná věc či činnost, a zase to vše vypluje ve vzpomínkách na povrch.

Někteří přispěvatelé k Tvým deníčkům se podivují, jak toto může ještě existovat…proboha, bylo to, je, a bude. Chodila jsem na jednu dobu na anonymní setkávání do jednoho centra v Praze (asi 3×, pak hrozilo, že to praskne)…nakonec mě překvapilo, kolik lidí si v dětství i ve svém dospělém životě procházelo peklem.
Přeji mnoho sil a nepopírám, jsem hodně zvědavá na pokračování.
Proč anonymně, je jasné z mého příspěvku.

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 02.03.13 15:40

Nevím, možná to zní divně a předčasně, ale z tohoto deníčku, jako bych už pociťovala tvojí vnitřní sílu, přeci jen jsi už byla o něco starší a dokázala jsi se tomu (nevím, jak toho člověka mám vlastně oslovit, oslovení, které by mu náležitě patřilo, by tady nejspíš neprošlo) člověku, co si říkal otec, postavit a to i za cenu toho, že si to s Tebou dřívě či později vyřídí.
:potlesk:

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 02.03.13 15:43

Bože můj co to bylo za hovado :poblion: :poblion:!!! Zavřít do vězení. :pocitac: :pocitac: :pocitac: Doufám, že už žiješ lepší život. :hug: :hug:

Příspěvek upraven 02.03.13 v 15:44

 
Lenka76
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 02.03.13 15:56

Ahoj, zacetla jsem se do tvych denicku jako do detektivky..sou­hlasim s Petik K, kolik jich jeste bude, aby byl konec? tajne doufam, ze stastneho.

anonymni:ja jsem se taky docela zarazila, ze se takhle rodice chovaji k detem. Nemuzu pochopit, pri pohledu na moji dceru, ze bych ji takhle trestala a trapila.

Ja nemuzu pochopit, proc mama nic neudelala, teda jako koukat na svoje dite, jak musi jist plesnivy chleba, jak mu dava nevl.otec studeny sprchy kvuli nejakymu obrzku, tak to je fakt doooost hnusny a neodpustitelny.

 
Borůffka
Ukecaná baba ;) 1127 příspěvků 02.03.13 16:11

Zdravím všechny :kytka:. Opravdu nevím, kolik částí ještě deníček mít bude. Svoje životní zážitky skládám a píšu postupně. Píšu je s odstupem času, protože jenom tak dokážu správně pochopit, to co jsem prožívala. Kdybych deníčky psala, hned po sobě a nepřemýšlela nad jejich obsahem, byly by plné nenávisti a zášti. Dneska jsem poslala ke schválení další část, ve které mi ke konci bude 16 let. Děkuji Vám všem za Vaše bezprostřední komentáře a poznámky. I díky nim jsem schopná pochopit to, co mi dosud dělalo problém. Můj pocit méněcennosti a výčitky, že kdybych byla jiná (respektive podle jeho představ), mohlo být vše jinak, se mi vrací neustále dokola a já doufám, že s odstupem času si moje vnitřní já uvědomí, že jsem prostě jiná být nemohla, protože jsem tím, kým jsem. Děkuji

 
mag
Extra třída :D 10781 příspěvků 02.03.13 17:10

@Borůffka Normálně je mi při čtení tvých deníčků fyzicky zle, děsím se dalšího dílu :srdce:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 02.03.13 19:24

Čtu každý tvůj deníček a souhlasím s holkami, dostaň to ze sebe a piš dál, píšeš moc krásně a je to neskutečně čtivé i když děsivý příběh, k otčímovi a bohužel i k tvé mamce se raději vyjadřovat nebudu jelikož chci být slušná… Držím pěsti do dalšího psaní jsi neskutečně silná žena :hug: :hug: :hug:

 
rences
Kecalka 292 příspěvků 1 inzerát 02.03.13 20:41
:hug: :hug:
 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 02.03.13 20:54

Pokaždé čtu se zatajeným dechem…tentokrát se normálně klepu a je mi fakt zle! :roll: otčím je zrůda - nedá se jinak nazvat a Tobě přeju, aby ses z toho dostala co nejlíp…ale je mi jasný, že snadné to nebude a hlavně jsou věci, které z hlavy člověk prostě nevygumuje :roll: drž se a piš :hug:

snad si tohle přečte i pár žen, co jsou pod vládou tyrana! snad si díky tomuhle hodně žen uvědomí, že pobyt nějakou dobu třeba v azyláku bude pro děti mnohem lepší, než žít v takovým prostředí a nést si následky po celý zbytek svého života! snad v sobě najsou dost síly a odejdou od takových bestiíí! bohužel je takových případů mnoho…sama je v okolí mám :,(

 
Uživatel je onlineGenovesa
Extra třída :D 10724 příspěvků 02.03.13 22:22

Jak píše @mag, taky se děsím. Ale přečtu si ho, protože věřím, že ti tato terapie pomůže najít cestu k ozdravení tvé smutně poznamenané duše a pomůže ti vyšlapat cestu k lepšímu životu, kde už děsivé vzpomínky na dětství nebudou mít místo a ty nakonec alespoň trochu zapomeneš. Moc a moc bych ti to přála :hug: :hug: :hug:.

 
AnitAma
Ukecaná baba ;) 1259 příspěvků 03.03.13 00:23

To je tak smutné :(, některé matky jsou opravdu hrozné. Myslím, že tohle byla z velké části chyba matky. Neměla dopustit, aby se tak k tobě nevlastní otec choval. Obdivuji tě, že jsi to zvládla všechno :hug:

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 03.03.13 09:44

Já, snad ani nemám slov :nevim: přeji ti teď už pohodový život, na takové ošklivé dětství a dospívání sice nikdy nezapomeneš, ale možná se ti podaří ty nejošklivější vzpomínky vytěsnit a soustředit se na nový lepší život.
Moc ti to přeji :hug:

 
Anonymní  03.03.13 12:31

@Lenka76
pořízení si dětí z tzv. povinnosti kvůli rodině (aby neposlouchali ty kecy); děti vzniklé omylem či nechtěně; neodhadnutí svých vlastních sil, které jsou potřeba k výchově; vlastní hrozné zážitky z dětství…to vše vede tyto „rodiče“ k tomu, že se takto chovají

u mé matky tam bylo spojení jejího šíleného dětství plus to, že „to do mně ten tvůj milovanej tatíček pustil, ale já to nechtěla, tak abys věděla, milá dcerunko, proč jsi tady na světě“ - tak jsem se dozvěděla, proč mě má tak nějak pokřiveně ráda

anonymní z 13:25

 
štěpánka11
Ukecaná baba ;) 1580 příspěvků 03.03.13 16:20

@Borůffka Tvé deníčky jsou úžasné, nemyslím tím samozřejmě obsah (z toho mi jde mráz po zádech a dělá se mi fyzicky špatně), ale formu psaní, píšeš neuvěřitelně! Měla bys to zkusit sepsat a vydat knižně, klidně i anonymně pod pseudonymem - například jako Betty Mahmoody, která napsala Bez dcerky neodejdu. Nechápu tvou matku, nechápu nikoho kdo je schopen nečinně přihlížet týrání dítěte…

 
Sharane2006
Závislačka 3873 příspěvků 04.03.13 13:02

@Borůffka tvé deníčky se čtou jedním dechem, ačkoliv nejsou na veselé téma, ale piš dál, určitě je to pro tebe určitý způsob terapie a pomůcka k tomu, aby jsi se se vším vnitřně úplně vyrovnala.
Zajímalo by mě, jak to bylo s tvou sestrou, zastala se tě třeba někdy ona? Jaký jsi k ní měla vztah? Nenáviděla jsi jí jako svého otčíma?

 
leňula2
Echt Kelišová 8884 příspěvků 04.03.13 13:03

@Borůffka Nedávno jsme vyslechla na nádraží monolog. Matka, otec, dcera (tak 15 let). Otec pohladil dceru po tváři a říká pohrdavým tónem dost nahlas, aby to slyšeli všichni okolo: „Máš v očích ospalce! Ani si neumíš umýt pořádně ksicht, ale hlavně, že máš černý oči. Prosim tě, utři si tu hubu od té pomády. To je hrozný, jak vypadáš… Co to máš na bundě? No jo, prasátko jedlo, prostě prase. Ty vůbec nevypadáš jak normální slečna.“ Matka mlčela. Otec se otočil a odešel na druhou stranu nástupiště. Matka s dcerou si něco šeptaly. Když přijížděl vlak, šly obě za otcem a společně nastoupili do vlaku.
Vzpomněla jsem si na Tebe, bylo mi fyzicky špatně, měla jsem takovou chuť jít za nimi a říct tomu chlapovi, ať drží hubu a té ženské, ať se zastane své dcery. Neudělala jsem nic…

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 04.03.13 13:12

Opět si nezklamala ;) :hug:

 
lucik333
Povídálka 30 příspěvků 04.03.13 14:04

Obdivuji na tobě, že přes to všechno sis udržela zdravý rozum!!! :hug: Jsi mimořádně silná a proto je mi jasné, že teď už nedovolíš, aby na tebe byl někdo zlý a určitě momentálně žiješ klidný život! :kytka: :kytka: :kytka:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 05.03.13 18:12

Ty jo, dočetla jsem tvé deníčky jedním dechem a snad ani nechci číst pokračování. Promiň, že to píšu, ale tvoje matka byla normální kráva. Jsem ráda, žes to sem všechno napsala, tvé deníčky by si měly přečíst všechny ty nerozhodné slaboučké „chudinky“, co kvůli svý lenosti, blbosti a pohodlnosti zůstávají s násilníkem a ještě se plácaj po hrudi, jak se obětují kvůli dětem :poblion:

 
Anonymní  23.03.13 17:28

Držím Ti pěsti a doufám, že je Ti tak o 10 let víc a žiješ kidný, spokojený život s někým, kdo tě má moc rád a nikdy Ti neublíží

 
Kallistó
Ukecaná baba ;) 1937 příspěvků 29.03.13 20:57
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Jazz27
Neúnavná pisatelka 17088 příspěvků 30.03.13 01:57

Nesuďte matku, její život nežijete. Kolik z vás má doma tyrana? Kolik z vás je pod nadvládou a nepřiznají si to? Neříkejte Já bych nikdy,,, protože NIKDY nevíte.
Nezastávám si jí, neudělala nic pro svou dceru, nezachránila, nepomohla. Budiž jí omluvou aspoň to, že i její vlastní život byl peklem, to, v čem žila, z ní udělalo loutku, neschopnou a utlačovanou, bojácnou a zbabělou. I když omluvou chabou.

@Borůffka Tobě rozumím a doufám, že dnes žiješ lepší život. Doufám, že se jednou budeš mít báječně. Doufám, že tvá minulost tě nebude dohánět a tvoje vnitřní síla odolat bude jen narůstat. Přeju ti, abys to zvládla. Říká se, že čas všechny rány zhojí. Kéž by to v tvém případě mohla být pravda :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele