Matka a dcera VII

Borůffka  Vydáno: 01.04.13

Jaký otec, takový syn?

Bylo mi 16 let, prožívala jsem svojí první velkou lásku. Měla jsem pocit, že konečně někam patřím. Přítel věděl, že s otčímem zápasím, ale viděl pouze tu rovinu výchovnou. Já se snažila o to, aby si nic nedomýšlel a bral mého otčíma pouze jako nesnesitelného pedanta. Nechtěla jsem přiznat pravdu o našich poměrech doma. Nechtěla jsem být ta divná, svým způsobem zneužívaná. Chtěla jsem být jako ostatní, vést obyčejný život středoškoláka. Cítila jsem ve svém příteli silnou oporu, i když naše shledávání bylo značně komplikované.

Od otce jsem dostala plno nových zákazů, jen aby se vyvaroval mému přímému kontaktu s přítelem. K nim na návštěvu jsem nesměla. Když jsem toto pravidlo porušila, odnesla jsem to příšernou scénou, která se měla podobat rodičovské domluvě. Otec na mě řval, že dokud nejsem plnoletá, mají za mě s matkou odpovědnost. Prý by se mi po cestě k příteli mohlo něco stát a oni by nevěděli, kde jsem, ani co se stalo. Prostě a jednoduše to nebylo ze strachu o mě, bylo to jen jeho taktické docílení toho, abych měla kontakt s přítelem omezený. Vysvětloval mi, jak mě s matkou milují a jak je ten svět venku nebezpečný. Svůj zákaz si bránil rodičovským pudem a snažil se mě přesvědčit, že on to opravdu nemyslí zle.

Měla jsem pocit, jako by se spíš ospravedlňoval sám před sebou, protože já jsem jeho bezmezné otcovské lásce nevěřila. Oponovala jsem tím, že nehoda se mi může stát kdekoliv, po cestě do školy, ze školy a to ho vytočilo. Vyslechla jsem si opět tu snůšku nadávek a naslouchala jeho sebe politování. Litoval se, jak trpí mojí nevychovaností a nevděčností, jak se o mě stará, vydělává peníze, jen proto, abych se měla. Dokonce se rozplakal. Od malička jsem přeci jeho milovaná holčička a tímhle se mu odvděčuji? Co by jiné děti daly za takového otce, jako je on.

Jeho lítostivosti jsem přičítala spíš dobrých pár kousků piva, které do sebe za tu chvíli rodinné diskuze, hodil. Všimla jsem si toho, že postupně začínal zvyšovat své denní dávky alkoholu. Pil denně pivo, ale dřív si dal tři kousky, a pokud šel do práce, nepil vůbec. Hned se mi vybavil jeho táta, který měl sám problémy s alkoholem. Upozorňovala jsem mámu na to, že se mi nezdá jeho pitný režim. Stála při něm, pivo mu chutná, je to zdravé, tak proč by si nemohl dopřát. Jako by nevěděla, co dokáže kombinace piva a jeho agresivního chování a proto jsem ji často varovala. Máma nezasáhla, ba naopak. Nosila mu vychlazený mok přímo pod nos. Nemusel vstát a dojít si pro něj, on si počkal, až mu ho donese a po cestě zpátky jí vrazil prázdnou lahev do ruky. Máma pak dvakrát za týden vzala velkou nákupní tašku, naházela do ní vratné lahve a šla je vrátit do obchodu. Tam nakoupila další zásobu, se kterou se táhla domů. Bylo mi jí líto, častokrát jsem chodila s ní a s taškou jí pomáhala, i když se mi to příčilo.

Když postupně zvedl dávku i na čistých deset piv denně, otevřeně jsem před mámou mluvila o tom, že je její manžel alkoholik a ať se na mě nezlobí, ale v tom ani jednoho z nich podporovat nebudu. V tu chvíli mi sice bylo jedno, jestli si otec zničí svoje zdraví, ale nebylo mi jedno to, že po alkoholu byl obzvlášť agresivní. Vždyť jsem věděla, kdo to odnese nejvíc. Proč začal tolik pít? Přemýšlela jsem nad tím a došla jsem k závěru, že tím spouštěcím faktorem byla nemoc jeho otce.

Dědeček se se svými neduhy na lékaře neobracel. Byl to těžký kuřák a bohužel alkoholik. Jeho životní styl se podepsal na jeho zdraví. A myslím, že nejen na jeho zdraví, protože díky nemoci, kterou si s ním procházela celá rodina, trpěli všichni. Rakovina se mu nevyhnula, ale bojoval s ní dlouho. Trpěl a možná i později litoval toho, jaký život žil. Nikdy to sice nevyslovil, ale viděla jsem mu to na očích, jeho oči nelhaly. Zákeřná nemoc se mu usadila na horních cestách dýchacích a postupně pronikala celým tělem. Než se ukázal u lékaře, bylo pozdě. Lékaři mu udělali na krku vývod, do kterého zavedli malou trubičku, přes kterou byl odsáván hlen, který se usazoval v dýchacích cestách (endotracheální intubace). Děda nemohl mluvit a pokud mluvil, přidržoval si vývod trubičky a šeptal. Bojoval sám se sebou, vyprávěl o lásce, kterou cítil ke své ženě, věnoval se zahradě a ostatním koníčkům, chodil na procházky a užíval plnými doušky zbytek svého života.

Naučila jsem se mu trubičku měnit a snažila se mu pomáhat ve všech ohledech. Jezdila jsem za ním do vzdálené nemocnice, snažila se ho krmit tím, na co měl chuť a hlavně mu naslouchat. Bylo mi jedno, že jeho syn je tyran, ale on byl nemocný člověk a potřeboval mou pomoc. Byla jsem pro něho vnučkou až do smrti. Častokrát jsem seděla u jeho lůžka a ptala se na bolest, která se ho zmocňovala. Všichni si mysleli, že o tom nechtěl mluvit, ale opak byl pravdou. Svěřoval se především mně. Proč? Možná cítil mojí náklonnost a pocit sounáležitosti. Mně nevadilo ho obejmout, pohladit, odsávat mu hleny, dívat se na to, jak se mění před očima. A pak se jednou stalo, že mu otekl i jazyk. Otok byl tak masivní, že mu jazyk visel z pusy a dědeček si musel zařizovat výjimku na místním úřadě, kde si měl nechat udělat občanský průkaz s novou fotografií. V tomto stavu nebylo možné, aby se nechal vyfotit. Bohužel vinou otoku děda přestal jíst. Parenterální výživa byla jediným řešením. Ale i tohle děda zvládal. Po vizuální stránce bylo velmi těžké s ním udržet kontakt. Lidé se odvraceli a rodinní příslušníci se snažili skrývat slzy. Děda se začal stranit společnosti, přestal mluvit a většinu času sledoval televizi nebo se procházel po zahradě. Otčím zapíjel svůj žal, matka se obávala toho, co bude s její tchyní a já se až do poslední chvíle snažila být tu pro něj.

Začínalo léto, bylo kolem páté hodiny ráno a otec se připravoval do práce. Ležela jsem v posteli a čekala na svůj budíček. Snažila jsem se ještě na chvíli usnout, ale ze spaní mě vytrhl hlasitý hovor. Volala babička. Došlo mi to hned poté, co otec začal do telefonu odpovídat. Slyšela jsem, jak říká, že má zavolat sanitku a že on musí do práce, ale pokusí si zařídit volno a mezi tím za ní pošle mámu. Polilo mě horko. Otec odjel do práce a já vystartovala z postele. Došla jsem do kuchyně a ptala se mámy, co se stalo. Řekla, že volala babička. Dědovi se udělalo zle a vypadl z něj kus natrávené krve. Nic víc nikdo nevěděl. V hlavě mi šrotovalo, co se mohlo stát, ale pokud se objevila nějaká sraženina, nedávala jsem tomu šanci. Máma jela stejným vlakem jako já do školy. Poprosila jsem jí, ať mi zavolá, když bude něco nového. O pár minut, kdy jsem já ještě cestovala, mi zavolala. Bohužel, dědeček byl po smrti. Plakala jsem, ale chápala jsem jeho odchod jako vysvobození.

Ovšem pro rodinu nastalo nové období. Otčím se opíjel alkoholem dál. Dle matky měl důvod, přeci smrt otce, mě to spíš přišlo jako pokus o omluvu. Jako by ho omlouvala za to, že s prominutím chlastá. On nechlastá, protože by byl závislý, on pije, protože je nešťastný. Vyžadoval od ostatních svojí pozornost. Tohle nebyl klasický žal nad ztrátou milované osoby. Chápu, že bolest, kterou musel cítit, byla velká, ale jeho ventilování emocí hraničilo s divadelním dramatem, které předváděl při každé příležitosti. Zavíral se s lahví piva do pokoje, pouštěl si hlasitě německé lidové písně a popěvoval si, mluvil sám k sobě, říkal si z jakého skvělého rodu je, jak je pyšný na svůj z části německý původ.

Němčina se stala součástí jeho mluvy, německé nadávky, hořekování. Přišlo mi to jako fanatismus a častokrát jsem mámě říkala, že mi otčím svým chováním, jednáním a metodami, které používal, připomínal německé nacisty. Já vím, nelze srovnávat zvěrstva, kterých se dopouštěli tito lidé za druhé světové války, ale v tu dobu mi to přišlo téměř srovnatelné. Nelidské ubližování, týrání, psychické vydírání.

Nastal problém týkající se tchyně a jejího hospodářství. Jezdilo se k ní téměř denně, matka vyvařovala pro ni, psa, vozila krmení pro slepice, ptactvo, nakupovala a otčím se staral o chod hospodářství. Štípal dřevo, sekal zahradu, sbíral ovoce a další potřebné věci, které nikdo jiný neuměl. Bylo to velmi vysilující období, kdy každý po práci bez odpočinku jezdil za babičkou a staral se o ni. I finančně to bylo značně nevýhodné, rodiče nikdy babičce nevztáhli ruku na důchod a všechno krmení a opravy šly z jejich kapsy. Nějaký čas se tak dalo fungovat.

Později se babička ke všemu začala stavit negativně. Všechno bylo špatně, nic nebylo tak, jak si představovala. Hospodaření se vzdát nechtěla, zvířectva také ne, a tak jsme se starali my. Už si přesně nepamatuji, kdy to začalo, ale její negativní postoj se změnil v nenávist vůči mojí matce a mě. Častokrát začala plakat a přemlouvat syna, aby se k ní odstěhoval a byl jen s ní. Začala se dožadovat pozornosti svého syna i za cenu toho, že ho poštve proti manželce. Později matku napadla, že jí okrádáme o peníze a ničíme jí život.

Moje matka, naprosto vyčerpaná, rezignovala s tím, že ke tchyni jezdit nebude. Doma pro ni navaří, nakoupí, ale jezdit k ní nebude, protože by nerada, aby ji někdo obviňoval z takových lumpáren, jaké si babička vymýšlela. Sousedům začala vyprávět, jak jí trápíme hlady, uvazujeme psa a týráme jí. Napadla mě stařecká demence, kterou jsem potom začala omlouvat její chování a apelovala na rodiče s tím, že je nutná léčba a možná by se mělo začít uvažovat o jiném způsobu bydlení. Nemyslela jsem hned na domov pro seniory, uvažovala jsem nad ošetřovatelkou, která by k ní dojížděla, sociální pracovnicí, prostě cokoliv, co by jí pomohlo žít i na stará kolena aspoň trošku kvalitně.

Můj nápad se otočil proti mně a babička mi dala dost ostrým způsobem najevo, že já pro ni vnučka nejsem a nejsem u ní ani vítána. Souvisela s tím také příhoda, kdy jsem se snažila vařit svíčkovou na rozpálených kamnech a nedařilo se mi. Neměla jsem zkušenost s vařením na kamnech a svíčkovou jsem do značné míry připálila. V kuchyni seděli rodiče a babička. Když jsem požádala o radu, jestli by ta omáčka nešla nějak zachránit, spráskla babička ruce a začala lamentovat. Nedozvěděla jsem se nic nového, všechny důležité věci o mojí osobě jsem věděla od jejího syna.

Pane bože, po kom je ta holka tak neschopná, no celej fotr, ty se pořádně uč, protože rukama se v životě neuživíš. Na urážení jsem zvyklá, tak si klidně poslužte. Sebevědomí, které díky vám žádné nemám, mi neklesne a pocit méněcennosti je mým věrným přítelem, který mě dozajista nikdy neopustí. A pak řekla babička něco, co mě popudilo a proti čemu jsem se musela bránit, což v mém otčímovi vyvolalo přinejmenším nelibé pocity. Babička na mě vyrukovala s tím, že se mám na kamnech naučit pořádně vařit, protože jinak se nevdám. A pokud se vdám a svému muži naservíruji takovou připálenou svíčkovou, vysloužím si od něho minimálně výprask. V tu chvíli jsem jí chtěla říct, že takhle byla nejspíš vychovaná ona a díky tomu se také nechala od manžela týrat. Svojí hořkost jsem při pohledu na otčíma spolkla, ale neodpustila jsem si jízlivou poznámku. S ledovým klidem jsem prohlásila, že jsem se opravdu nenarodila proto, aby mě nějakej blbeček mlátil. Nastalo pozdvižení, otčím možná pochopil, že to nebyla jen odpověď jeho matky.

Pokračování příště

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 01.04.13 00:24

jsem se opravdu nenarodila proto, aby mě nějakej blbeček mlátil :pankac: :pankac: :pankac: :pankac: :pankac: :pankac: :pankac: :pankac: :pankac: a tímto jsi na sebe určitě rozpoutala další peklo
Jsi strašně hodná ženská, je to z Tebe přes ty řádky cítit :hug: navíc inteligentní a o Tvém spisovatelském umění už ani nemluvim a jen :potlesk:

 
pavlina-strakova
Nadpozemská drbna 28043 příspěvků 01.04.13 00:33

Zase sem ty řádky hltala a nedočkavě čekám na další deníček :hug:

 
Olivyia
Kecalka 220 příspěvků 01.04.13 00:45

Možná v tobě zabil tolik důvěry a důstojnosti… ale cit nezabil… naopak je ze všech příběhů strašně cítit. To že se snažíš pochopit důvody jednání všech co ti takhle ubližovali je jen důkazem, jaká jsi silná osobnost. Určitě na tom postavíš jednou svůj vysněný život :hug:

 
Alenaxxxx
Zasloužilá kecalka 907 příspěvků 01.04.13 00:50

Stejně jsi dobrá. Netrpělivě čekám na další deníček. Mimochodem v 16-ti bych zvládla uvařit tak možná špagety s kečupem.

 
wildcherry
Neúnavná pisatelka 17208 příspěvků 01.04.13 01:33

:hug: ctu kazdy tvuj denicek, tvoje sila dava silu nam ostatnim, dekuji :hug:.Jsi tak silna, smekam :andel:

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 01.04.13 08:26

Těším se na další deníček a jsem na tebe pyšná, na to, co jsi řekla :pankac:

 
AmyLee  01.04.13 09:05

:hug: Borůfko jsi skvělá a silná holka :* :hug:

 
maruska1975  01.04.13 09:13

Děkuji za další díl deníčku :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Lucinatko
Závislačka 4733 příspěvků 01.04.13 09:42

Velmi me potesilo precist si nejaky neporodni, nemiminkovsky denicek :palec: To citove vydirani, aby se ti nahodou nekde po ceste k priteli neco nestalo…ja se musela dojit kazdou hodinu ukazat domu :roll: jakoby se snad nedalo behem hodiny zvladnout toooolik veci :zed:

 
Leniiik185
Ukecaná baba ;) 1525 příspěvků 01.04.13 09:53

Jsem se opravdu nenarodila proto, aby mě nějakej blbeček mlátil :pankac: :pankac: tk to se Ti povedlo…nemohu se dočkat dalšího deníčku, který jako každý jiný přečtu jedním dechem… :hug: :hug:

 
dituleska
Kelišová 6091 příspěvků 4 inzeráty 01.04.13 09:56

Máš pozoruhodný spisovatelský talent, který se bohužel musel projevit v tak smutném životním osudu. Přeji ti do života hodně štěstí at už tě nepotká nic zlého!! :hug:

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 01.04.13 09:57

Ctu postupne cely tvuj pribeh a doufam v dobry konec.Uz to, ze po tom vsem je z tebe sebevedomy clovek, co nezanevrel na zivot- to chce neuveritelnou silu a patri ti muj obdiv Boruffko!!

 
medvidek  01.04.13 09:59

Borůffko, předchozí deníčky byli cítit(já jsem z nich cítila) smutkem,„zoufal­stvím“,ale s toho na mě dýchá sebevědomá mladá žena, i přesto, že ti to všechno určitě dal otčím sežrat. A knížka by byla super.
Děkuji za deníček.

Příspěvek upraven 01.04.13 v 10:00

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 01.04.13 10:03

Fandím ti. Drž se :hug:

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 01.04.13 10:12

Konečně další deníček, líbí se mi jak všechno rozepisuješ, určitě bych to na tu knihu viděla, těším se na další deníček
Jsi silná :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
zrzule23
Závislačka 4933 příspěvků 01.04.13 10:16

Borůffko opravdu krásně píšeš…

Mám z tebe pocit že jsi strašně hodná a hned teď bych s tebou šla na kafe a pumpovala do tebe sebevědomí protože takhle silná baba a se srdcem na správném místě musí být prostě skvělá. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Leni78
Zasloužilá kecalka 613 příspěvků 01.04.13 10:53

Pane jo holka Ty jsi talent! A hlavně jsi velká osobnost, jednou budeš slavná spisovatelka.

 
Tee34
Ukecaná baba ;) 1788 příspěvků 01.04.13 11:17

Ahoj Borůfko, přečetla jsem všechny tvé deníčky na jeden nádech. Co jsi vše prožila je hrozné, ale jsi velmi silná a statečná žena. Doufám, že teď už se máš jen dobře. Moc ti fandím a držím pěsti. :hug: :hug: :hug:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 01.04.13 11:29

Tesim se na dalsi dil :potlesk: :hug:

 
lys
Kelišová 6155 příspěvků 01.04.13 11:43

Borůfko, máš co říct, stále doufám, že dnes už se máš dobře.

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 01.04.13 12:54

Dočkala jsem se pokračování :arrow: děkuji :kytka: Ikdyž mi opět běhá mráz po zádech při představě, co bude následovat :think: :cert:

 
Juláva
Stálice 56 příspěvků 01.04.13 13:15

:hug: :hug: :hug: Jsi silná ženská!

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 01.04.13 15:25

Rodiče si bohužel člověk nevybírá.
Bohužel.
Přemýšlím, jaký máš asi dnes vztah ke své matce. Protože ona to celé měla v rukou.

 
Salorka
Závislačka 3219 příspěvků 7 inzerátů 01.04.13 15:26

Všechny Tvoje deníčky jsem četla jedním dechem…Jen doufám, že ty další deníčky už budou optimističtější a veselejší - hlavně pro Tebe! Drž se, jsi strašně statečná!

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 01.04.13 16:37

Krásně píšeš. Všechny tvoje deníčky jsem dnes přečetla „jedním dechem“. Mrzí mě, že jsou tak smutné. Je pro mě nepředstavitelné, že matka může přihlížet takhle strašnému dlouhodobému ubližování své dcery v dnešní době. A co tvoje sestra, té taky ubližoval? Zastala se tě někdy? Místy mě bylo až fyzicky zle z toho co jsem četla :poblion:. Těším se na další a doufám, že ty poslední deníčky budou veselé :hug:. Moc ti fandím a líbí se mi, že přes všechno co se ti přihodilo z tebe čiší prima holka :kytka:

 
Lenka76
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 01.04.13 18:41

Dalsi super denicek :kytka:

 
Saintpaulia
Zasloužilá kecalka 650 příspěvků 01.04.13 18:56

@Borůffka už jsem ti psala do diskuze jaký máš můj veliký obdiv, že jsi tak statečná a silná žena :hug: Dnes jsem ty tvé deníčky doslova zhltala. Neuvažuješ nad tím, že by jsi z toho vydala knihu? Myslím, že by to byl dobrý nápad.
Přeji mnoho sil :hug: Jsem zvědavá jak to celé dopadne, samozřejmě doufám, že dobře :)
Stýkáš se s matkou s vlastním otcem?

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 01.04.13 19:11

0pět strhující příběh :palec: :potlesk: Jen by mne zajímalo, co bylo s tvou sestrou, o které ses zmínila jen v prvním díle a pak už nic :think: :nevim:

Příspěvek upraven 01.04.13 v 19:12

 
Medisek
Ukecaná baba ;) 1098 příspěvků 01.04.13 19:49

Proboha, mam pocit, že rodins tveho otcima trpí nějakou rodovou duševní chorobou. Moc ti držím palečky :hug:

 
Alik.htm
Ukecaná baba ;) 1132 příspěvků 01.04.13 20:37

@Gina108 dočetla jsem se v jedné diskusi, že prý sestře bude věnovaný komplet jeden deníček :kytka:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 01.04.13 21:16

Asi Te ty slova staly opět par sramu jak na duši tak na tele…já jen doufám ze tenhle všechen hnus konci pohádkové…verim tomu…a budu tomu věřit…

 
tehuzu
Ukecaná baba ;) 2279 příspěvků 01.04.13 22:47

Přečetla jsem všechny Tvé deníčky a úplně se klepu strachy co bude dál. Držím palce :kytka:

 
statecna.oslice
Kecalka 377 příspěvků 02.04.13 11:52

Ahoj Borůvko, přečetla jsem všechny tvé deníky, je mi moc líto, čím sis prošla, snad se máš už dnes lépe! Jen zda bych se mohla zeptat, co tvá sestra? O ní v podstatě nepíšeš. I ona musela podstupovat co ty? Nebo byla natolik „poslušná“, že to u otce prošlo?

 
Anýý
Ukecaná baba ;) 1058 příspěvků 02.04.13 17:08

KOnečně pokračování :kytka: Jsi zřejmě moc hodná holka, i přesto všechno zlý co sis zažila…a navíc dobře jsi jí odpověděla, ale tak nějak tuším čím sis pak musela za to projít :( držím palce!!!

 
Terkka
Ukecaná baba ;) 1577 příspěvků 02.04.13 17:36

Borůffko je mi opravdu líto, čím sis musela projít a doufám, že ted už se máš líp. Tvůj deníček jsem přečetla jedním dechem a jsem zvědavá jak dopadne, budu doufat v dobrý konec. Nechci do toho nějak rýpat, jen by mě zajímalo, jak na tom byla tvoje sestra, jestli i ona měla stejnou výchovu a byla týraná jako ty. Přeju hodně štěstí a těším se na další díl (snad bude pozitivnější). :hug:

 
Borůffka
Ukecaná baba ;) 1127 příspěvků 02.04.13 19:37

Milé čtenářky, děkuji za komentáře, pokud máte na mě nějakou otázečku, hoďte mi jí prosím do diskuze Deníčky od Borůffky, já vám na ně ráda odpovím. Děkuji za podporu a sílu, kterou mi posíláte :hug:..Sestře budu věnovat min. jeden samostatný deníček (kde se dozvíte, že sestry mám dvě) ;)

 
CarollinkaElla
Kecalka 199 příspěvků 03.04.13 12:30

@Borůffka - Máš opravdu talent vtáhnout čtenáře přímo do děje…když čtu Tvoje deníčky mám kolikrát pocit, jako bych to prožívala s Tebou…to moc pisálků neumí…taky se přikláním k tomu, že napsat knížku by nebylo od věci…je hrozné, čím sis musela projít, ale spoustě dívek a žen by to dodalo sílu…pevně totiž doufám, že nyní je z Tebe sebevědomá a silná žena… :hug:
Moc se těším na pokračování…

 
hanzy
Kelišová 7302 příspěvků 1 inzerát 03.04.13 13:14

Ctu jednim dechem a tesim se na dalsi pokracovani. Jsi moc silna osoba! Jedna vec mi ale v deniccich chybi. Co tvoje sestra(dcera mamy a otcima)?

 
Jaruschk
Závislačka 3925 příspěvků 03.04.13 14:15

Čtu jedním dechem, strašně ti fandím, :mavam:

 
mucinka2
Nadpozemská drbna 26578 příspěvků 04.04.13 20:19

Dnes jsem se dostala k tvým deníčkum. přečetla jsem je jedním dechem.je mi moc líto, čím vším jsi prošla. máš můj neskutečný obdiv.moc držím palce a pevně věřím, že už se máš dobře. :hug: :hug: :hug: :hug:
souhlasím s ostatníma, jak krásně jsi to napsala :potlesk:

 
MisaHanuska
Extra třída :D 10030 příspěvků 05.04.13 17:40

Taky jsem přečetla jedním dechem a poslala ti už i SZ. Snad už se ti život otočil tím lepším směrem :hug:

 
Petula01
Zasloužilá kecalka 856 příspěvků 20.05.13 18:04

Kdy se dočkáme šťastného konce? :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele