Matka a dcera VIII

Borůffka  Vydáno: 06.04.13

Po větě, kterou jsem odpověděla babičce, nastalo pozdvižení. Otčím pochopil jasnou narážku na jeho osobu. V tu chvíli ale nevěděl, jak a za co mě vlastně potrestat. On sám by se akorát ztrapnil tím, že by na mě vztáhl ruku. Nakonec mi vynadal za to, jak hrubě se vyjadřuji ke své babičce a že nemám úctu k lidem. Poté si se svojí matkou notoval v tom, jak se mnou ta puberta mlátí. Při první příležitosti, kdy byl se mnou sám, mě upozornil na to, že tu pubertu ze mě dřív nebo později vymlátí on.

Scházení se s přítelem potají mělo své kouzlo. Jako by on byl můj Romeo a já jeho Julie, naše rody sice nebyly znepřátelené, ale otčím by hravě zastoupil všechny záporné postavy toho příběhu. Cítit se milovaná a pro někoho důležitá, co víc jsem si mohla přát. Možná jsem si v tu chvíli přála být ještě víc sama sebou. Naučila jsem se na otázky, týkající se rodiny odpovídat tak, že jsem svojí odpověď vždy obrátila v žert, případně jsem se nevyjádřila. Vše, co se po mě chtělo, jsem plnila. Možné ne, se stoprocentním nasazením, ale pro klid v rodině a hlavně pro svůj vnitřní klid jsem i nadále šlapala jako hodinky. Hodně mi nahrávalo to, že jsem ve většině věcí a povinnostech byla už zběhlá od mala a všechno plnila jako rutinu, jako nutné zlo. Nezažívala jsem klidné období, ale byla období, kdy se otčímova mysl a starost upínala úplně jiným směrem. I nadále obstarával hospodářství své matky, chodil do práce a jako každý dospělý člověk měl hromadu dalších povinností, které se mu kupily a on je musel plnit.

Nevyhledávala jsem záminky, aby si všímal mojí osoby více, než bylo zdrávo. Měla jsem napilno, škola, domácnost, přítel, ale vše se dalo krásně stíhat a kombinovat. Učení nebylo zrovna lehké a doma se učit nedalo. Neměla jsem kdy, protože na učení jsem musela mít absolutní klid. Každý zvuk mě znervózňoval. Nebylo to zvuky, bylo to prostředím. Nemohla jsem se uvolnit a svoje myšlenky soustředit na to, co jsem potřebovala druhý den umět. Začala jsem do školy jezdit i o dvě hodiny dřív, jen abych se sama zavřela v tiché učebně a věnovala se tomu, co mělo opravdu smysl. Škola pro mě smysl měla, i když jako každý student jsem se rozčilovala nad přísným hodnocením, náladovým učitelem nebo zbytečným úkolem.

Nevím, zda můj pocit ze sebe samé nezavání namyšleností, ale učení mi šlo dobře. Učivo jsem se neučila nazpaměť, chtěla jsem ho pochopit. Vše, co se okolo mě dělo, jsem chtěla pochopit. Jsem jako malé dítě, které se pořád a dokola ptá proč. Hledám odůvodnění, odpověď. V lidech, v sobě, v činech. Učitelé mě měli za šikovnou studentku, zúčastňovala jsem se vědomostních olympiád a občas se mi i poštěstilo školu prezentovat na celorepublikových soutěžích nebo jiných společenských akcích. Já si domů vozila diplomy a rodičům přicházely poštou pochvaly. I přesto se ode mě očekávalo víc.

Pokud jsem přišla s nějakým oceněním, byla z toho spíš hodinová debata o tom, jak se mám snažit víc a dekrety, které jsem předkládala, byly akorát zbytečně potištěné papíry. Mohla jsem být aspoň já sama na sebe pyšná? Nemohla, ani jsem nevěděla, jak jinak si získat své postavení v rodině a později jako rovnocenný partner. Nemyslela jsem si, že motivací k lepším výkonům bude přidání dalších povinností vůči domácnosti, rodině a škole.

Když se mě otčím ptal na přítele, odpovídala jsem mu přesně to, co chtěl slyšet. Viděli jsme se po škole, doprovodil mě na vlak a to je všechno. On byl spokojený a já měla klid. Kdo by mu také vyprávěl o tom, jak za mnou jezdí přítel autem, když on je v práci. Máma nás kryla, pouštěla mě s ním ven a vždy, když volal otčím z práce a dožadoval se mě, tak mu řekla, že jsem třeba v obchodě nebo ve sklepě. Pak mě prozvonila na mobil, dala mi echo a já se ozvala otci, aby se ujistil, že mu nelžeme. Dokonce jsme chodili i k nám domů. Spokojenost byla vlastně na všech stranách. My s přítelem se vídali, otčím žil v domnění, že se nic neděje za jeho zády a matka se snažila vycházet vstříc svojí dceři.

Jednou se stalo, že mi otec sám od sebe nabídl, aby k nám přítel přijel na návštěvu. Že by se nakonec umoudřil a konečně pochopil to, že není jediný chlap v mém životě, jak si naivně myslel? Chyba lávky, na řadu přišla otčímova nevypočitatelnost a vyčůranost. Jelikož jsme v rodině auto neměli, musela babička dojíždět za lékaři vlakem, ale už delší dobou se sotva udržela na nohou, protože měla otevřenou ránu bérce. Bylo takřka nemožné, aby došla sotva na vlakové nádraží. Otčím se nechal slyšet, že pokud se se mnou chce přítel stýkat, bude pro to muset také něco udělat. A přítel se snažil, začal fungovat jako soukromá taxislužba pro otce.

Vozil jeho matku po nemocnicích, lékařích, na převazy, a když si svůj úkol splnil, mohli jsme být spolu. U nás doma, u babičky, venku. Nejspíš se ode mě čekalo, jak budu skákat otci radostí kolem krku a děkovat mu za příležitost být s mým milovaným. Mně z toho bylo akorát špatně. Viděla jsem, jak se snaží manipulovat s dalšími lidmi, které mám ráda a trápilo mě pomyšlení, že za mnou někdy přítel přijde s tím, že můj otec je vlastně fajn člověk. Brrr

Na konci školního roku jsem si našla brigádu na srpen. Přítel stejně odjížděl s rodinou k moři a mě ani nenapadlo řešit nějaké společné prázdniny. Brigáda pro mě byla jediným řešením, jak se o prázdninách dostat z domu a nebýt nikomu ani na očích ani na obtíž. Doma se sice nic nového nedělo, ale bylo lepší být z domu a nemít nikoho v patách. Celý měsíc jsem si poctivě odpracovala a těšila se na výplatu. Měla to být moje první výplata. Když jsem se v září dostavila v místě brigády na pokladnu pro peníze, měla jsem plán, jak s nimi naložím. Po příjezdu domů si mě vzala máma stranou a řekla mi, co se ode mě čeká. Měla bych svoje vydělané peníze dát otci, aby si udělal radost a pořídil si něco nového.

On má hodně starostí a nemůže se věnovat naplno svým koníčkům. To, že na pivo sponzora přeci má, jsem si nechala pro sebe. Co patřilo mezi jeho opravdové koníčky? Sbíral, cokoliv. Známky, mince, porcelán, myslivecké úlovky, zbraně, vše co mělo nějakou cenu a dalo se na tom později dle jeho slov zbohatnout. Věčně vysedával u aukčních portálů, kde vychytával ty nejlepší úlovky, se kterými se pak chlubil. Já jeho radost z dalšího harampádí do již tak malého bytu, nesdílela. Vypadalo to u nás spíš jak v muzeu. Všude viselo paroží, myslivecké obrazy, na poličkách byl porcelán, mince. Pro něho skvosty, které se musí opatrovat jako oko v hlavě. Pro mě a matku lapače prachu. On si všechno uměl akorát vystavit a kochat se pohledem. Ale my dvě jsme všechno myly, leštily a běda, kdyby se nám něco rozbilo. Vždycky, když mu poštou přišel nějaký výstavní kousek, svolal celou rodinu a hrdě se chlubil. Jeho nadšení jsem s ním rozhodně nesdílela. Viděla jsem spíš to, že mi teče do bot, že máma má rozbitou pračku a další věci, do kterých by bylo lepší investovat. On ale chtěl být chválen a máma po mně vždy vrhala tichou prosbu, abych se nevyjadřovala a nejlépe ho poplácala po rameni za jeho obrovské nasazení při utrácení peněz z domácího rozpočtu.

Proč bych mu měla něco dávat? A zrovna jemu. I já jsem si své peníze těžce vydřela, pracovala jsem v nemocnici, nosila těžké pacienty, pytle, běhala jsem od čerta k ďáblu a nevadilo mi to, protože mě to bavilo. Pomoc druhým jsem brala jako poslání, ale výplata pro mě byla odměnou za moje nasazení. Striktně jsem odmítala se svých peněz vzdát a matka mě upozorňovala na to, že otčím na to čeká a já bych tak měla učinit, jinak by se také mohlo stát, že se znovu zpřísní domácí pravidla a já už nebudu mít tolik volnosti. Je to zvláštní, ale pocitu, že mi někdo přestřihne křídla, jsem se nebála. Myslím, že místo křídel jsem měla jen pahýly a i ty byly naprosto zbytečné. Nakonec jsem se svěřila matce se svým nápadem, že bych jim peníze dala a koupilo by se něco nového do domácnosti. Nápad to nebyl špatný, jen musel napadnout otce a ne mě.

A tak jsem šla za otcem a řekla jsem mu, že jsem dostala výplatu a ráda bych, aby s ní naložil podle svých představ. Komedie, která následovala, byla vrcholem trapnosti. Otec se dušoval, jak jsem hodná, ale přeci mi nevezme mojí první výplatu. Tak jsem dřela, peníze si mám schovat a šetřit. Kdepak, nemyslela jsem si, že by mi tu výplatu doopravdy nechal. Když už měl pocit, že se ukázal v tom lepším světle, ruku nakonec natáhl. Nechal mi peníze na dopravu a poplatky, které jsem potřebovala vyřídit ve škole. Pak se odebral k počítači, kde na internetu začal hledat úlovky do své nemalé sbírky. Já mu musela povinně asistovat a tvářit se, že mě jeho hledání opravdu zajímá. Nakonec si udělal radost a koupil si další velmi cenný krám. Za zbytek peněz nám náš šlechetný otec pořídil do domácnosti myčku a novou kuchyňskou desku. Myčka se nám opravdu hodila, matka trávila dost podstatnou dobu doma u dřezu a plotny. Po umytí první várky se mohlo začít znova. Bylo tedy pochopitelné, že největší radost měla matka. Mě hřál pocit, že aspoň část mojí výplaty byla užitečná. Co mi nepřišlo už tak férové? Když se rodiče začali mezi známými chlubit tím, že si pořídili novou myčku a desku a dokonce si je nemuseli brát na splátky. Nikdo neřekl, naše dcera nám přispěla na vybavení. Všichni je asi měli obdivovat v tom, jak jsou spořiví a ještě investují. Chvíli mi to přišlo líto, ale lítost se brzy změnila ve vztek. Byla jsem spíš naštvaná sama na sebe, protože zase jsem ustoupila, udělala krok vzad a tohle byl výsledek mého počínání.

Ještě v šestnácti letech jsem se rozhodla, že si zajdu na první preventivní prohlídku ke gynekologovi. Lékaře jsem si nemohla vybrat sama, musela jsem chodit k tomu samému jako matka. Nějak mi to nevadilo, věděla jsem, že jsou věci, které lékař dál neříká. Gynekologická prohlídka proběhla v pořádku a pak se mě doktor zeptal na antikoncepci. Doporučil mi jí vzhledem k bolestivé menstruaci a hormonální nerovnováze. I já si o ní chtěla říct, ale zcela z jiného důvodu. Dohodla jsem se s přítelem, že si pilulky pořídím a budeme je platit napůl. Doma jsem se o tom zmínila matce, ale ta nehnula ani brvou a občas mi i přispěla. Co jsem věděla, s určitostí bylo, že otec nesmí o ničem vědět. Za prvé by mi hormonální preparáty okamžitě zakázal a navíc by se dožadoval vysvětlení, k čemu je vlastně potřebuji. Vždy, když jsem si přinesla domů novou krabičku, zlikvidovala jsem obal i příbalový leták, plata uschovala a potají léky užívala. Menstruace se mi sice upravila, ale otec si ničeho nevšiml. Hlavní pro něj bylo, že jsem menstruovala. Byla jsem ještě pořád panna, i když jsem počítala, že to tak dlouho nezůstane. S přítelem jsme po sobě toužili a začali naše malé tajemství plánovat. Vše se mělo konat na naše roční výročí.

Během roku se stala jedna událost, která rozhodně stojí za zmínku. Přítele hodně štvalo, že mi otec leze do telefonu a tímto hrubým způsobem mi narušuje soukromí. Otec se vždy oháněl tím, že nejsem dospělá, žádné soukromí mi nenáleží a on musí být o všem informován, aby to nedopadlo tak, jako když jsem si vedla deníček. A v neposlední řadě mi telefon koupili rodiče, takže mi vlastně ani nepatří. Přítel využil otcovy věty, kde se dušoval, že vlastníkem mobilu je vlastně on sám. Díky této příležitosti jsem dostala nový mobil, který měl už patřit jen mně. Měla jsem radost, zaprvé se mi mobil opravdu líbil, za druhé mi přišlo, že je to jediná věc v mém životě, která mi opravdu patří. Když jsem doma oznámila tuto novinku, nikdo nic nenamítal. Otec jen povýšeně zvedl obočí a chtěl se s aparátem blíže seznámit. Tohle přání jsem mu splnila. Myslela jsem si, že mi dá s lezením do mobilu pokoj, ale on mi dal jen oddychový čas. Čekal jen na to, až přijde ta správná chvíle. Přišla asi týden poté.

Bylo úterý, skočili jsme ve škole o hodinu dřív, přítel byl v práci a tak jsem se s kamarádkou prošla po obchodech. Narazily jsme na jeden zapadlý krámek, kde jsme si pořídily úplně stejné náušnice. Byly to středně velké kruhy s modrým pruhem a malou zdobenou kuličkou. Hned jsme si je obě nasadily, udělaly fotku a slíbily si, že na zítřejší den ve škole si vezmeme stejný outfit. Domů jsem jela pravidelným spojem. Ale ve vlaku jsem si zapomněla sundat náušnice. Otec byl proti jakýmkoliv módním výstřelkům či změnám, které bych s ním nekonzultovala. Sami si jistě vzpomínáte, jak to dopadlo s nalakovanými nehty. Domů jsem přišla v dobré náladě, ale už soudě podle pozdravu, kterého se mi dostalo, jsem poznala, že dneska nemá otec zrovna nejlepší náladu. Po úklidu školní tašky do pokoje jsem se měla dostavit do kuchyně. V kuchyni seděl otec i matka. Na stole bylo pivo a ještě lahev tvrdšího alkoholu. Udělalo se mi zle, nejen že chlastá on, ale díky němu začne i máma. Pro něj byla totiž urážka, když si s ním někdo nedal panáka. A tak když do sebe kopl panáka on, udělala to i moje matka. Pobídl mě, ať se pochlubím, co nového je ve škole a donesu si štamprličku. Co bylo ve škole, jsem mu sdělila, ale nabídku k přípitku jsem odmítla. Jeho rozčarování mě neodradilo. S úsměvem mi začal vysvětlovat, že to dobré pití není alkohol, ale lék a jeden panák mě nezabije. I já s úsměvem opáčila, že jsem pod zákonem a nemám chuť. Urazila jsem ho. Jeho pozornost se zaměřila na moje nové kruhy. Zeptal se mě, co to je. Začala jsem ho poučovat o ozdobě v uchu, když mě najednou zaskočil jinou otázkou. Nejdřív jsem nechápala smysl jeho otázky. Ptal se mě na mobilní telefon a za CO jsem ho dostala. Poprosila jsem ho, aby mi tu větu zopakoval. Svojí odpovědí jsem ho neukonejšila. Mobil jsem dostala k výročí.

Oznamuje mi, že jsem čubka a dál se mě vyptává na podrobnosti, které vedly mého přítele k tomu, dát mi tak drahý dárek. Neodpovídám, vím, že si jako vždy odpoví sám nějakou konspirační teorií. Vzápětí se i já dozvídám jeho myšlenkové pochody. Mobil jsem nedostala, protože s ním chodím, ale protože s ním chrápu. A teď otce jen zajímá, jak často a kde. Mlčím, jakékoliv slovo na obhajobu by mě mohlo potopit. Cloumá jím vztek. Bude ho muset ventilovat. Vyskočí od stolu a dívá se mi do očí. Uhýbám, připadá mi jako buldok, který bere oční kontakt jako výzvu na souboj. Za to, že nejsem schopná se ani přiznat k prodeji svého těla, schytávám první výchovnou. Celou dobu se mě snaží vychovávat jako slušné děvče a já začnu chrápat s chlapem za dárečky. A co ty náušnice? Ty jsou také určitě od něho. Snaží se mi jednu vyrvat z ucha, ale spíš mi trhá ucho než náušnici. Bolest psychická dneska bolí méně, klekám na kolena. Celé ucho mi hoří, dírka, ve které jsem měla umístěnou ozdobu je roztržená. Začíná se mi motat hlava. Otec mi bolestivě tiskne ucho mezi palcem a ukazováčkem a nutí mě k doznání. Mám se přiznat, že mobil i náušnice jsou od přítele za to, že s ním spím. Vzlykám, tiše říkám ano. Jsem zlomená, připadám si jako po zinscenovaném procesu upálených čarodějnic. Žen, které se po bolestivé tortuře a mučení přiznávají k hříchům, které nikdy nespáchaly.

Pokračování příště

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Další »
 Váš příspěvek
 
cetrina
Kecalka 183 příspěvků 05.04.13 14:14

Jako vždy super napsaný deníček. Ovšem obsah smutný, ale s tím jsem už počítala. Otčím byl (je) blázen, o tom žádná. Tak brzo sem s pokračováním, četla jsem diskuzi jak naháníte 100 příspěvků :lol:, tak držím palce ať v srpnu vše dobře dopadne a máš taky kousek toho štěstíčka. Zasloužíš si ho.

 
Borůffka
Ukecaná baba ;) 1127 příspěvků 05.04.13 14:38

Ahoj holky, pokud budete mít nějaké otázky, zapojte se do diskuze Deníčky od Borůffky, ráda se Vám tam budu věnovat. :kytka:

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 05.04.13 17:11

Ufff boruffko.cim vic denicku tim vic roste chut tveho otcima zakopat a zahrabat…tobe posilam dalsi :hug: a povzbuzeni do dalsich dni :!

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 05.04.13 20:24

Opět super deníček

Příspěvek upraven 08.04.13 v 21:58

 
Lenka76
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 06.04.13 02:50

Docela si zvykam, tvuj otcim uz me moc neprekvapuje :D

 
Jazz27
Neúnavná pisatelka 17088 příspěvků 06.04.13 02:56

@sunnyho.motylek Skeptik rozšiřuje obzory ;) nutí k přemýšlení :mrgreen:

 
terynka006
Závislačka 2640 příspěvků 06.04.13 06:16

Tvůj otčím je blázen a měl by být někde zavřenej a ty jsi silná ženská musela si dost vydržet :hug:

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 06.04.13 07:33

Hledím s otevřenou pusou a nechápu, jaká jsou lidé hovada. Já mám dceru a nikdy bych tohle nedovolila! Jsi silná žena! :hug:

 
chelsea001
Ukecaná baba ;) 2175 příspěvků 06.04.13 07:43

Teda na tvůj deníček jsem narazila poprvé a mám z něj husinu :? tvůj otčím je naprostej de**l, ale to ty víš. Těším se na další deníček :mavam:

 
betakaš  06.04.13 09:12

Teda za měsíc brigády jsi vydělala na myčku a pracovní desku? Ty jo, super brigáda.

 
Kačka92
Kecalka 415 příspěvků 06.04.13 09:40

@Jazz27 Tak s tím naprosto souhlasím :-) :palec:

 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 06.04.13 09:53

Už jsem nedočkavá na další pokračování. Hrůza mít takové zážitky, snad se dočkáme happyendu

 
peteris
Kelišová 5407 příspěvků 06.04.13 10:49

betakaš :?: :?: :?: :?: :?: :?: :?: Co v tom vidíš za záhadu :?: :?: :?: :?: :?: :?: Bylas někdy v obchodě? Copak se dneska nedá pořídit myčka už od nějakých 6tis??? A myslíš si, že jako brigádnice si vydělala kolik? 1000kč? Jde vidět, že máš hodně odpracováno…
borůvko opět jsem četla jedním dechem a tvého otce nenávidím možná víc než ty :hug: Držím palce do života a těším se na další deníček :hug: :kytka: :hug:

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 06.04.13 10:51

@Jazz27 Naprostý souhlas já nemám nic proti skeptičkám, chápu jejich obavy po tom co se tady dělo

Příspěvek upraven 06.04.13 v 10:54

 
betakaš  06.04.13 11:51

No, no, no peteris, moc se nečerti. Hlavně, jestli tys někdy vůbec pracovala.

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 06.04.13 12:04

Ufff, tvuj otcim je normalni magor…

 
abeille
Kecalka 450 příspěvků 06.04.13 12:09

Tak to je masakr. Opravdu nechápu, jak může být někdo tak krutej ke svým nebjližším :cert: Jinak skvěle napsanej deníček, opět jsem ho četla jedním dechem, jen mně prostě mrzí, že musíš psát o takových smutných věcech, doufám, že se někdy dočkáme deníčku s pozitivnějším obsahem. Jsi neskutečně silná a já tě obdivuju a přeji v životě už jen a jen dobré :kytka:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 06.04.13 12:20

Uff hl tam slova a čekám na pokračování s happy End…

 
odpoved  06.04.13 12:35

Betakas - proc by za mesic nemohla vydelat na mycku, desku a jeste neco? Ja ve svych sestnacti vydelavala na brigade cca 30000 (upozornuji, ze se jednalo o slusnou brigadu) takze pokud vydelala i o deset min tak vse v pohode mohla koupit :nevim: jinak boruffko tve denicky se ctou jednim dechem ac dej je, bohuzel, dosti kruty, ale verim, ze uz se budes mit jen lepe a nakonec vse zvladnes i s miminkem.

 
betakaš  06.04.13 12:43

To odpoved: za úklid v nemocnici jo, to jo.

 
Borůffka
Ukecaná baba ;) 1127 příspěvků 06.04.13 12:47

Betakaš…kdo tu mluví o úklidu v nemocnici?..Ony i sestry se v práci tahají s pytli a nejen s tím :nevim:

 
Gina108
Generální žvanilka 23595 příspěvků 06.04.13 12:58

@sunnyho.motylek ono je to jedno, i kdyby to bylo vymyšlené, tak je to tak dobře napsané, že čtení je pořád zajímavé :palec:

 
betakaš  06.04.13 12:58

Snad tady nechceš tvrdit, že jsi pracovala jako sestra, to jo, to jo.

 
Borůffka
Ukecaná baba ;) 1127 příspěvků 06.04.13 13:01

To nechci..jen tě chci upozornit na to, že i sestry uklízejí na odd…Já nebyla ještě vystudovaná :mrgreen:, ale to by sis mohla spočítat sama

 
Borůffka
Ukecaná baba ;) 1127 příspěvků 06.04.13 13:01

Betakaš..to nechci..jen tě chci upozornit na to, že i sestry uklízejí na odd…Já nebyla ještě vystudovaná :mrgreen:, ale to by sis mohla spočítat sama

 
Gina108
Generální žvanilka 23595 příspěvků 06.04.13 13:02

@Borůffka Tak v šestnácti jsi dělala sestru v nemocnici s plným platem, jo? 8o Ale jinak fantazii máš, to se musí nechat :palec: jen by to chtělo dopilovat detaily :think: Ale zas když to srovnám s příběhy růžový čivavy, tak značný pokrok, klobouk dolu teda :palec:

 
betakaš  06.04.13 13:07

No tak napiš konkrétně, co jsi tam dělala. Hele, podle mě jsi tajemná jak hrad v Karpatech, ale pozor, aby se ti ten hrad za chvilku nerozsypal jako domeček z karet. Já už ti prostě nevěřím. Tím končím. Páček

 
becky87  06.04.13 13:15

Cele je to totalni fake.Ale jako ctivej pribeh ok. :kytka:

 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 06.04.13 13:26

Chtela jsem se zeptat, proc jsi musela kupovat mycku a desku, kdyz jsi psala, ze otec mame kupoval kdejake vybaveni do domacnosti. To se jako nejak sprajcl a uz nechtel dotovat domacnost?

 
Borůffka
Ukecaná baba ;) 1127 příspěvků 06.04.13 13:28

@consi Já jsem jí nekupovala, kupoval to otčím, jen ne za své peníze.

 
Angua
Hvězda diskuse 50652 příspěvků 06.04.13 13:33

A já myslela, že platy ve zdravotnictví jsou mizerné. A ona kdejaká nevystudovaná brigádnice tam má dvacku čistého. Jdu se zeptat, jestli by u nás v nemocnici neměli nějaký úklid :mrgreen:

 
Jůlinka T.
Závislačka 4961 příspěvků 06.04.13 13:57

No tak mezi náma deska stojí 1000 a normální myčka kol 7000,– Nevidím to nereálné, tak o co vám jde???
Jinak je to super napsané…přeju ti, ať výjde knížka.

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 06.04.13 14:06

Desku i myčku lze koupit na Aukru a podobných servrech za pár korun, přijde mi, že jen hledáte podněty k tomu abyste z ní udělaly lhářku, pak se nedivte, že přestane deníčky vydávat veřejně

Příspěvek upraven 06.04.13 v 14:07

 
Angua
Hvězda diskuse 50652 příspěvků 06.04.13 14:09

@Jůlinka T. o to, že je to kravina! Píšeš 17. tisíc - plus otcovy sbírky, takže minimálně 20 musela vydělat. Za měsíc. Zdravotní sestry dělají běžně dvanáctky, to nezletilého nikdo dělat nenechá. A myslím, že ani těch 20 tis. brigádníkovi nedají. Takže jednak pochybuju o tom, že by tam dělala zdravotní sestru, když nebyla vystudovaná a pokud tam uklízela, tak 20 tisíc určitě nemohla vydělat. Kdyby tak 8, mooooožná 10 a za to výše uvedené rozhodně nekoupíš.

Pokud se mýlím, není myslím velký problém to uvést na pravou míru. Za předpokladu, že o tom nevyjde samostatný deníček :mrgreen:

Edit - jo, špatně jsem četla, jen 8 tisíc - přesto nevěřím ;)

Příspěvek upraven 06.04.13 v 14:11

 
Kallkapa
Echt Kelišová 8566 příspěvků 06.04.13 14:13

Deníček pěkný :) Akorát nám vysvětli, co jsi tam měla za brigošku? Studenti gymnázia mohou dělat v nemocnici něco jiného než uklízet? Téma brigády je teď u nás aktuální ;)

Příspěvek upraven 06.04.13 v 14:14

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 06.04.13 14:23

.

Příspěvek upraven 06.04.13 v 14:25

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 06.04.13 14:26

Vy jste fakt slepice, to už není možné. :roll: :lol: Hledáte nemožnosti. Pokud jsem to správně pochopila já, tak Borůffka studovala zdrávku, o prázdninách měla brigádu v nemocnici, tak třináctku si vydělat klidně mohla a z toho se krásně mohla koupit myčka, deska i ta otčímova veteš. :roll:

 
boball
Echt Kelišová 8566 příspěvků 06.04.13 14:32

Kolik si vydělají v nemocnici, to netuším, asi to nebude žádná sláva, ale vydělat si dvacet tisíc měsíčně, může i kdejaké hůdě. Moje dcera chodila už od třinácti let, dělat kamarádovi do stánku. Když dělala celej měsíc, měla to taky, možná víc.

 
tamata
Extra třída :D 12506 příspěvků 06.04.13 14:34

.

Příspěvek upraven 25.01.14 v 18:38

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 06.04.13 14:37

@tamata Před osmi lety asi ne, noooo :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:
Tady se to rozhádá ještě

Příspěvek upraven 06.04.13 v 14:39

 
Angua
Hvězda diskuse 50652 příspěvků 06.04.13 14:43

@tamata spíš tak před šesti, ne? Ale i tak…

Ale jak říkám, není nic jednoduššího, než napsat, jak to přesně bylo - pokud je to pravda, tak o nic nejde :nevim:

 
Pypule
Ukecaná baba ;) 2191 příspěvků 06.04.13 14:43

Denicek je uzasne napsany, ovsem ve skutecnosti mi to prijde strasny, ceho jsou lidi schopny! Zajima me konec pribehu, hak to vsechno dopadne (dopadlo?) a hlavne co se stalo s tvou sestrou?? Bud jsem cetla spatne nebo nevim.

 
Kallkapa
Echt Kelišová 8566 příspěvků 06.04.13 14:49

@triada aha, já myslela, že psala, že studovala gympl. Nicméně jsem to nemyslela zle, zajímají mě možnosti. Přece jenom v 16 je velice obtížné najít jakoukoliv brigádu, všude chtějí plnoletost, tak mě zaujala možnost práce v nemocnici.

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 06.04.13 14:53

Můj bejvalej šel jenom ze základkou sice v 18,ale na HPP dělat na Karlák zdravotního bratra a ze začátku bral 16tis, a dělal i podřadný práce jako uklid, věšení záclon atd, dělaly tam i mladý holky vě věku Borufky brigádu ke škole, a braly těch 12tis

Příspěvek upraven 06.04.13 v 14:55

 
Gina108
Generální žvanilka 23595 příspěvků 06.04.13 15:02

Noo, tak v diskuzích jsem se dočetla pěkné věci. A co ta smazaná diskuze „Sbírka na Borufffku a její miminko“? Jestli chceš svými deníčky, milá zakladatelko, vzbuzovat soucit a tahat z důvěřivých mamim pod vlivem hormonů tahat prachy, tak je to ovšem k zblití :poblion: :poblion: :poblion: Jedna věc je nevinná fantazie a druhá takováhle podlost. No jsem ráda, že admini zasáhli :palec: a že další tvé srdceryvné deníčky snad už nevyjdou, i když literárně byly dobré.

 
Prcek88
Extra třída :D 12506 příspěvků 06.04.13 15:03

@Gina108 Diskuzi jsem napsala já, xkrát sem sem se omluvila a adminy jsem požádala i její smazání

 
juchinka
Zasloužilá kecalka 721 příspěvků 06.04.13 15:08

Uff, tak mám přečtené všechny tvoje deníky. Opět masakr :evil:, ale krásně se to čte. Něco mi říká, že příště se budou dít horší věci…Ale i tak se těším na čteníčko.

 
mari1912
Vesmírná mluvilka 31645 příspěvků 06.04.13 15:14

@Gina108
ty to nejdřív čti pozorně a od začátku a pak můžeš používat ty tvoje pobliony :roll:

 
mari1912
Vesmírná mluvilka 31645 příspěvků 06.04.13 15:16

@Kallkapa
dřív se brigády scháněly snáz a dokonce i v nižším věku. Já byla v patnácti-hi, i když to už je hoooodně dlouho :lol:

 
juchinka
Zasloužilá kecalka 721 příspěvků 06.04.13 15:19

@Gina108 Raděj nekomentuj :| I kdybi to mělo být smýšlené, tak tobě to může být někde. Hlavně že to čteš co?

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele