Matka míní, dítko mění

Vesmilka  Vydáno: 30.05.12

Celé těhotenství jsem si slibovala, jak svému třetímu děťátku dám to, co jsem holkám nedala, a to mateřské mléko. Ale kupodivu ta nejpřirozenější věc, která by měla být naprosto snadná, se stala tou nejtěžší na světě.

Tak to jsem já Míša

A takhle se na mamku usmívám

Po velmi dramatickém začátku těhotenství, které jsem už v jednom ze svých deníčků popsala, jsem si okamžitě slíbila, že pokud Pán Bůh dá a já budu mít to štěstí, že toto dítko porodím, tak nebudu jako u holek krmit Sunarem, ale pěkně kojit. Vždyť je to to nejmenší, co tomu svému drobečkovi můžu dát a čím mu můžu vynahradit, že jsem jen pomyslela na to, že by se neměl narodit. Už takhle mě celé těhotenství provázel pocit viny, že jsem nad potratem byť jen uvažovala.

Své dcery jsem nekojila. U té první zafungovalo mládí a kamarádky, které tvrdily, že kojit je zbytečné. Kup si Sunar a moc to neřeš. Bylo mi 21 a o dětech jsem věděla jen to, že se narodí a pak vyrostou. Co bude od porodu, jsem neměla ani páru, a internet v té době nebyl. Takže jsem dala na zkušenosti starších a koupila Sunar. U své druhé dcery jsem se rozhodla, že budu chytřejší, budu kojit, na tom nemůže být nic těžkého.

Nebylo, až do chvíle, než my řekli, že se špatně čistím a musím na revizi. Souboj hormonů způsobil, že jsem si představila, že se z té nadcházející narkózy neprobudím a okamžitě jsem se sesypala. Probrečela jsem celý den a nakonec si vybrečela teploty kolem 40°a mléko bylo pryč. Takže jsme byli na Sunaru už v porodnici. Takže teď jsem si slíbila, že se nebudu stresovat a budu si to užívat a budu kojit.

Jak jsem již psala, na konci března se mi narodil krásný chlapeček. Byla jsem ta nejšťastnější maminka na světě. Dětská sestra ho jen otřela, dala ke mně na břicho a hned mi řekla, že by se měl dopíďalkovat k prsu sám. Po malé chvilce se povedlo a náš chlapeček veden pudem hledal a hledal, až našel zdroj jídla. Byla jsem znovu velmi šťastná, hurá budu kojit, přesně, jak jsem si předsevzala.

Své kojící umění jsem vyzkoušela hned, co nás s Míšou přestěhovali na pokoj. Šlo to pěkně, i když Míša u toho usínal, ale říkala jsem si, že je unavený po porodu, vždyť to pro něho byl taky nelehký úkol dostat se ven. A dětské sestry i doktorka mě v tom utvrdily. Nebojte, říkaly, ono se to spraví, to je ten stres po porodu. To bude dobré. A bylo, třetí den jsme byli s pěknou váhou propuštěni domů.

Doma jsem všechno přizpůsobila Míšovi. Kojila jsem, jak si řekl. Po 2–3 hodinách. Vždy tak kolem hodiny. Takže jsem měla pocit, že kojím pořád, ale nevadilo mi to hlavně, že miláčkovi chutná. Po kojení vždy usnul a co víc, v noci se budil jen jednou. Byla jsem šťastná, vyšlo to, kojím a bez příkrmu.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem po několika dnech navštívila dětskou doktorku a ta Míšu zvážila a zjistila, že je o 200 g lehčí, než když nás propustili. Okamžitě jsem se vyděsila. Doktorka zpozorovala mé rozpoložení, které bylo blízko slzám, a hned se mě jala utěšovat, že to může být jinou váhou, vždyť každá váží jinak. Prý ať přijdu za týden a uvidíme.

Moc mě to neuspokojilo, a tak jsem se ještě poradila se dvěma kamarádkami. Jedna z nich je fundovaná a ty mě okamžitě ujistily, že to nic není, třeba se vykakal, a tím váží míň. Ať prý neplaším a kojím jako doteď. Vždyť když nepláče a spinká, tak je vše v pořádku. Úplně klidná jsem nebyla, ale trochu to pomohlo. Uvidíme příští týden.

Další týden jsme opravdu viděli. Tentokrát se mnou jel manžel. Mudra položila Míšu na váhu a já málem omdlela, on zase zhubl, tentokrát 100 g. To už jsem se neudržela a rozbrečela se. Jak je to možné, že jsem tak neschopná. Mudra mě utěšovala, ať si to tak neberu, že to určitě zvládneme. Prý ať zkusím nakojit u ní. Zkusila jsem, po téměř hodině kojení a mé nervozity vypil Míša jen 30 ml.

Mudra okamžitě rozhodla, že to takhle nejde a poradila příkrm. Brečela jsem celou cestu domů. Nechápala jsem, jak je možné, že když mléko mám, tak to nejde.
Doma jsem vyhledala své kamarádky a radila se, co s tím. Obě radily, ať hlavně nebrečím, že tím ničemu nepomůžu, ale jim se to říká, když s kojením problémy nemají.

Druhá rada byla, ať vyhledám laktační poradkyni. Dala jsem na radu a poradkyni vyhledala. Druhý den jsem ji navštívila a nakojila před ní. Říkala, že je vše v pořádku, jen je Míša lenoch. To nevadí, použijeme suplementor a ono to půjde. Byla jsem šťastná, nic není ztraceno a Míša až trochu vyroste a zesílí, tak bude jíst i bez něj. Hurá, odcházela jsem od ní nabita novou energií.

Fungovalo to a při příští návštěvě mudry byl Míša už lepší. Konečně přibral. Moje mateřské sebevědomí stouplo. I mléka se začalo tvořit víc. Jedla jsem homeo a pila kojo čaje. Myslela jsem, že mám vyhráno, holky mě chválili. Odstříkávala jsem a krmila ho svým mlékem přes suplementor. Bože jak jsem se mýlila.

Jedno ráno jsem zjistila, že už neodstříkám to, co před tím a aby toho nebylo málo, Míša začal odmítat prso i hadičku. Byl to děs. Nevěděla jsem, co s ním, a tak jsem vytáhla lahev. První, co jsem udělala, bylo, že jsem kontaktovala mou fundovanou kamarádku. Nejsme z jednoho města, a tak mi radila přes net. Je to prima ženská a moc se snažila, abych neupadala do ještě větší deprese. I má druhá kamarádka se moc snažila, ale bylo to k ničemu.

Brečela jsem a vyčítala si kde co. Nedokázala jsem pochopit, proč nejsem já schopná kojit. Vždyť kojení je přirozený proces. Co jsem to za matku, když nedám dítěti to základní. Snažila jsem se udělat všechno, co šlo, ze zoufalství jsem si nakonec koupila i kojící kloboučky, že to třeba půjde. Nešlo, kojení ta základní a nejprimitivnější věc mi byla odepřena.

Dnes je to tak, že je Michálek na UM, já odstříkávám a dávám mu to málo, co ještě mám, ale s každým dnem je to horší a horší. A i když můj mozek chápe, že jsem udělala, co jsem mohla, abych kojila, srdce si to nemyslí. Stále se obviňuji, že to bylo málo. Že jsem už v porodnici měla poznat, že něco není v pořádku. Že to není tím, že je Míša lenoch, ale já jsem neschopná matka.

Mé kamarádky se mě stále snaží podržet, ale i tak mě pořád každá zmínka o kojení dohání k slzám. A i když všem kojícím maminkám kojení přeji, tak jim i závidím. Já jsem kojit chtěla, opravdu moc, ale bohužel mi to nebylo dopřáno a teď už je jedno, čí to byla vina. I když já s tím nejsem smířená doteď.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
kulisa
Povídálka 24 příspěvků 30.05.12 20:48

Ahojky,chápu,že jsi nešťastná,když se přes veškeré snažení kojení nedaří…Já měla před rokem se svou Zuzankou problém podobný,vztekání a řev provázelo každé kojení a přírůstky na váze minimální. Pila jsem koj.čaje,sezamové semínko mi lezlo i ušima…Nakonec jsem zkusila radu vyčtenou zde na emiminu, začala jsem pít nealko pivo a to myslím pomohlo laktaci nejvíc. Dále co mi hodně pomohlo malou ke kojení nenutit. když jsem začala kojit a malá spustila řev, šla do postýlky se uklidnit a zkusila jsem třeba za půl hodiny. Malá se tím uklidnila (já taky) a během 2 dnů bylo kojení v pohodě. Rozhodně se neobviňuj,že je něco tvoje vina, každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup a režim.

 
kulisa
Povídálka 24 příspěvků 30.05.12 20:48

Ahojky,chápu,že jsi nešťastná,když se přes veškeré snažení kojení nedaří…Já měla před rokem se svou Zuzankou problém podobný,vztekání a řev provázelo každé kojení a přírůstky na váze minimální. Pila jsem koj.čaje,sezamové semínko mi lezlo i ušima…Nakonec jsem zkusila radu vyčtenou zde na emiminu, začala jsem pít nealko pivo a to myslím pomohlo laktaci nejvíc. Dále co mi hodně pomohlo malou ke kojení nenutit. když jsem začala kojit a malá spustila řev, šla do postýlky se uklidnit a zkusila jsem třeba za půl hodiny. Malá se tím uklidnila (já taky) a během 2 dnů bylo kojení v pohodě. Rozhodně se neobviňuj,že je něco tvoje vina, každé dítě je jiné a potřebuje jiný přístup a režim.

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 30.05.12 21:18

Vůbec si z toho nedělej hlavu, to, že nekojíš z tebe vůbec, ale vůbec nedělá horší mámu. Ježiš, kdybys mu kouřila pod nosem, nebo jsi ho dala do dětského domova :D :D ale takhle se vůbec nemusíš stresovat, dnes jsou UM pomalu stejně dobrá jako mateřská, naopak pokud nebudeš dodržovat zdravou životosprávu, možná i zdravější, hlavu vzhůru, jsi určitě bezva mamina a udělalas cos mohla. Vůbec neměj výčitky, malej bude dobře spát. Nepíšu to, že bych prosazovala UM, já sama obě děti kojila do roka, ale mojí ségře to taky nešlo, taky z toho byla špatná a děti jsou zlatíčka obě stejný. Užívej si radostí s děťátkem a zbytečně si to nekomplikuj :hug: :hug: :mavam:

 
Ajuše
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 30.05.12 21:27

Chapu ty pocity ale nemas si co vycitat. On se kuli tomu svet opravdu nezbori. A jsou i dulezitejsi veci nez kojeni. Nekojim od porodnice. Neni to dobrovolne ale nebudu to rozepisovat. I ted me dokaze rozhodit pohled, kdyz nekdo zjisti ze jsme ma flasce. Ale mala roste, je spokojena a to je nejdulezitejsi. A uz se v tom snazim hledat jen pozitiva :).

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1749 příspěvků 30.05.12 22:06

Ahoj, ani nevíš, jak moc tě chápu. Měla jsem skoro to samé, malá prostě nesála, podle laktační poradkyně jsem dělala vše dobře, takže jsem skoro 3 měsíce střídavě kojila a odsávala (i v noci, co 2,5 hodiny). A stejně ze dne na den bylo mlíko v tahu.
Nejvíc mě však dostaly kamarádky (kojící), co zvedaly obočí a vyčítavě se mne ptaly proč jako nekojím. Až na jednu, která věděla jak je těžké se rozkojit a prošla si tím samým. I teď, když si na to vzpomenu, mám na krajíčku. Jim se to říká, stačí vytáhnout prso a děcko pije jak urvané. Ale to prostě takovým lidem nevysvětlíš.
Tak se zbytečně nenervuj, zkus se s tím smířit a těš se na dobu, kdy budete zkoušet první příkrmy, malý začne píďalkovat, lozit, stavět se… Byla by škoda se trápit „jen“ kvůli nevydařenému kojení :kytka:

 
mmrk
Kecalka 109 příspěvků 30.05.12 22:22

Ahoj, taky sme na tom byly stejne- dcerka po navratu z porodnice pila malo, tak jsem ji dokrmovala odsatym mlickem po kojeni- takze- cca 1/2hodina kojeni, 1/2hodina z lahve- protoze i z te pila spatne + minimalne dalsi 1/2 hodina odsavacka- stejna anabaze i v noci, takze jsem opravdu nic jineho nedelala…pozdeji zacala prso odmitat pres den uplne, chvilky kojeni jsem si uzivala jenom v noci, kdyz byla rozespala..taky mi to bylo strasne lito, chapala jsem to jako svou prohru, brecela jsem pro to a zavidela vsem tem „stastne kojicim“ kamaradkam…nejvic lito mi bylo, kdyz jsem male chtela nabidnout prso, ta ze sebe zacala delat luk a hrozne brecet, mela jsem pocit, ze me nesnasi, citila jsem se opravdu jako spatna mama, jako ze me muze nahradit uplne kdokoli ve vsem, kdo bude mit plnou lahev…
aby jsem neprisla o mlicko- sama jsem lekarka a je mi jasne, ze nic lepsiho ji dat nemuzu…koupila jsem si elektrickou odsavacku- Medela swing- podle mne s ne s ni o mleko prijit neda- poptavka- nebidka- kolik odsajes, minimalne tolik vytvoris…uz jsme byly prakticky jen lahvi, prso nechtela uz ani v noci, kdyz jednou v noci si zase vzala a zaspala- tak jsem ji uz lahev nedala, rano znova to same, tak mne to navnadilo- a kojime se plne a bez lahve uz tyden a pul- male jsou zrovna dnes 4 mesice, pribira mozna trosku pomaleji, ale pribira, meli jsme i zatezkavaci zkousku- mela silny zeleny krvavy prujem- i ten sme s kojenim krasne zvladli, vubec nezhubla…jsem za to strasne rada, ze jsem vydrzela a kdyz kojim, citim, ze k sobe mame tak nejak bliz…
Takze moc, moc drzim palce- kdyz budes moc chtit, tak to pujde- my byly 4 mesice na lahvi- chce to hlavne poradnou odsavacku, casto odsavat a do kojeni nenutit- ono to prijde

 
Betty1981
Kecalka 275 příspěvků 30.05.12 23:06

Já si prošla něčím podobným, o mléko jsem přišla koncem šestinedělí…dělala jsem možné i nemožné. Mezi tím jsem se pídila u všech kamarádek matek, jaké mají zkušenosti…a ejhle, zjistila jsem, že s kojením má problém více, jak polovina z nich. Některé to překonaly, některé ne. Prostě to nikdo nepřizná, ale tahle přirozená věc je kolikrát naprosto nepochopitelně hrozně těžce dosažitelná. Nevím, čím to bylo u mě, ale moje mamka přišla o mléko vždycky koncem šestinedělí…a já mám hypofunkci štítné žlázy, takže to, v kombinaci se stresem, vzalo rychlý konec, a to i přes to, že jsem odstříkávala ve dne v noci, strávila jsem tím tak třetinu dne (připadala jsem si jak dojnice :mrgreen: ). Nyní jsem spokojená, veselá a vyspalá matka, co krmí dítě UM. Nevidím na tom nic zlého. Holt někomu není přáno, dítě hlady neumře a já se s tím dokážu vyrovnat, není to zase nic tak hrozného, abych se hroutila, i když v tom „boji o mléko“ mi to tak přišlo :roll:

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8250 příspěvků 30.05.12 23:14

No já si zažila něco podobného (psala jsem o tom i v deníčku http://www.emimino.cz/…trasak-8967/), ale naštěstí mě doktor podpořil a rozkojila jsem se. Taky mi pomáhala homeopatika a čaje… Ale vím, že to je opravdu na dítěti. Teď se totiž dcera sama (v 9 měsících) odstavila, prostě odmítá v bdělém stavu sát, a taky nenadělám nic, i když bych jí to ráda dopřála (a sobě ušetřila starosti, co si budeme povídat ;) ).

Takže si to rozhodně nevyčítej, to se prostě stane a nikdo neví, jaký to má smysl. Doufám, že už Ti malý bude dělat jen samou radost :)

Příspěvek upraven 30.05.12 v 23:14

 
magda07
Stálice 54 příspěvků 31.05.12 09:16

Vůbec nic si nevyčítej, udělala jsi maximum. Prošla jsem si se synem něčím podobným, nějak jsme to s dokrmováním překlepali skoro do ukončeného 6. měsíce, ale upřímně - nejsem si jistá, zda to za to stálo. Náročné to bylo pro oba, syn dostával záchvaty vzteku jen co jsem ho přiložila, já vyřízená z něj, potají jsem chodila plakat do koupelny, aby mě malý neviděl. Elektrická odsávačka od Medely, kojo čaje, homeopatika, vždy týden v pohodě, malý se i rozpil z prsu, pak najednou problém, málo mlíčka, navýšit laktaci, odsávat každé 2 hodiny ve dne v noci, mezitím krmit, odkrkávat, ohřívat… Já vyřízená, malý vyřízený ze mě. Z uplakaného, ukřičeného miminka se mi mávnutím proutku po odstavení a zavedení příkrmů stal vysmátý usměvavý chlapeček, který mi dělá jen samou radost a já jemu asi taky, jak jsem v pohodě :lol: Tímto opravdu nechci vyzdvihovat UM,je mi strašně líto, že jsme s kojením museli přestat dřív, chtěla jsem kojit alespoň do roka. Ale než kojit za každou cenu, být totálně grogy, mít vystresované dítě, tak radši UM. Takže buď v klidu. Starší děti jsi měla taky na Sunaru a chybí jim něco? ;)

 
awalancha3
Kecalka 460 příspěvků 31.05.12 19:55

no......porodit je kratkodoba zalezitost, ale rozkojit sa a dostat sa do rezimu uspokojiveho kojenia je beh na dlhe trate a dost namahavy.....ked to niektorej mamine ide, tak absolutne nechape aky moze byt problem s kojenim, ved predsa vytiahnem prso a dam malemu napit…tym, ktorym sa to nedari, vedia, ake je to utrpenie, fyzicke aj psychicke....­.najhorsia je situacia do ktorej som sa dostala ja sama, ked mi malicka sice chcela pit, ale mlieka bolo malo......bol to kazdodenny boj o mlieko a stres ci bude aj na druhy den…velakrat som to chcela vzdat a napokon som to aj vzdala okolo 3 mesiaca som kupila Um a dala jej s vycitkami svedomia flasku- ale!! malicka nechcela flasu, odmietala...... skusala som suplementor, kadejake finty ale nic nepomahalo… a tak som znovu aj ked som sa uz vnutorne vyrovnala s tym ze nebudem kojit musela znovu zacat..... uhnala som si zapal slachy na palci co som odsavacke pomahala odsavat aby sa zvysila laktacia..... ostatne deti priberali 200 g za tyzden a ona len 100g…cely piaty mesiac som jej pred kojenim ponukala flasu a ona vzdy odmietla.....ked som jej nasilu strcila flasu do pusy tak nepreglagala a nechala mlieko (krvopotne odsate) vytekat von z pusinky..... jeden vecer som s hrozpu zistila ze prsnik mam makky a prazdny… a bolo po jedle… nemusim hovorit ze malicka cele mesiace nariekala v noci, vlastne sa nikdy plne nezasytila… kupili sme vahu a vzdy som ju po kojeni odvazila… bolo to polovicne hodnoty ako by mali byt.....Potom aj doktorka povedala ze jej mam davat UM, aby aspon trochu viac pribrala..ale ona odmietala, odmietala flasku, lyzicku, striekacku...­..hrozil nastup do nemocnice a infuzie..... Nasadila som domperidon-motilium a ako tak som vydrzala do 6 mesiaca.. s dennodennym placom dcerky a sem tam som sa k nej od zufalstva pridala aj ja…nevladala som viac… citila som ze aj domperidom uz nezabera… a vtedy prvy krat, ako 6 mesacna vzala flasku do pusinky… to bolo vecer… rano som sa zobudila s uplne prazdnymi prsami, ako keby som nikdy nekojila, ani kvapka ani vytlacenim ani odsatim… odvtedy sme tu flasku strazili ako oko v hlave, lebo chcela len tu a ziadnu inu.....ale teda, priznavam ze ani toho Um vela nevyppila, aj teraz je taky chrustik, vysoka je dost ale ako 18 mesacna ma 9,5 kg…teraz vsak zacala pekne naberat, je taka na spapanie,taka akurat…nesmiem ju krmit, vsetko musi sama, s vidlickou alebo sem tam rukami ale zje vzdy vsetko a plny tanier…bezpro­blemove papanie mam asi za odmenu za to trapenie s kojenim… :roll:

Příspěvek upraven 31.05.12 v 19:58

 
Misula.vdf
Kelišová 5394 příspěvků 01.06.12 15:57

Je jedno, jestli nespolupracuje miminko nebo se mamince mlíčko netvoří…prostě pokud kojit nelze nic se s tím neudělá. Každá nekojící maminka si tímto obdobím plným výčitek projde, ale nakonce zjistí, že důležité je, jestli je její miminko zdravé a spokojené. Já říkám již s úsměvem že nejsem „kojící typ“, u obou dětí kojení nedopadlo. Obě jsou zdravé, krásné. Vím, že je kojení to nejepší, ale dnes se dá plně nahradit umělou výživou. Všude se píše kojit, kojit, ale ne každá maminka jednoduše vytáhne prso a kojí. Někdy je horší být nervní, mít řvoucí hladové dítě a bojovat za každou cenu (maminky si to kolikrát neuvědomí, jak moci si přejí kojit…to chápu). Jak se stále říká, že kojením se předejde alergiím a podobně, tak dnešní studie už i obrací. A znám případy dětí nekojených bez alergií a plně kojených s problémy…Milující šťastná maminka se šťastným miminkem je to nejdůležitější :srdce:

Vložit nový komentář