Matky netřeba

Genovesa  Vydáno: 08.09.14

Deníček o naději, určený pro matky malých závisláků. :)

Září 2013
Moje milovaná dcerka bude mít druhé narozeniny. Je úžasná, krásně mluví, v podstatě nezlobí. Jen je poněkud svá. Oba uznáváme, že to má (pro nás bohužel :D) mít po kom. Je svá při jídle, oblékání, svlékání, čištění zubů, usínání, prostě při čemkoli.

„Koťátko moje, jdeme ven! Pojď si pro mikinu! „Ne koťátko, berunka“. „Ano berunko, pojď se obléct.“ „Nejdu!“ „Hm, tak to asi zůstaneš doma…“ „Nééééé!!!“ „Dobře, pojď se obléct.“ „Nechci!“

Otráveně naznačuji odchod z domu. Dítě naznačuje oblékání mikiny, ale není dobojováno. Dítěti se v mikině sroluje rukáv. Běsné se v amoku zhroutí k zemi. Válí se po zemi, ječí a brečí. Více či méně nezúčastněně pozoruji ječící dítě. Po odeznění největšího afektu obcházím kopající dítě a opatrně se vyhýbám hbitým nožkám.

„Potřebuješ pomoc? Ne? Dobře.“ Počkám ještě chvíli. Poté dítě, vzlykajíc, ukazuje prosebně na rukáv. Vyřešeno, opraveno. Nyní obout boty. Dítě se pokusí vsunout nohu do boty. Zpravidla tam nevklouzne na první pokus, když ano, je na kozu. Dítě vztekle mrskne botou a běsné se hroutí k zemi.

Listopad 2013
Sedím na záchodě, rukama si zakrývám oči, aby neviděly na test s //. Jistě. Chtěli jsme druhé dítě. Ale to první jsme v potu tváře vyráběli s všelikými lékařskými obstrukcemi celý rok. Vždyť v říjnu jsme si s mužem udělali všehovšudy tři pěkné večery! Sakra, kam jsem dala rozum, že jsem čekala delší vyráběcí interval?! To jsme si teda moc neužili.

Doma čerstvá dvouleťačka, umíněná jako kůzle, osle, mezče (napadá-li vás něco dalšího umíněného, tak to taky) dohromady. Hlídání žádné, muž notně pracovně vytížen. Miniškolička taky nepřipadá v úvahu, protože v okamžiku, kdy moje zlato vycítí jakoukoli moji snahu se vzdálit, přisaje se na mou nohu jako klíště. Poté, co i na cvičení batolat jsem jediná matka, co musí jako blbec sedět s batoletem a důsledně plnit cvičební úkoly (jinak se batole odmítne zúčastnit), vzdávám jakékoli snahy o separaci. A teď fazole…

Tři dny prudím sebe, dceru i muže. Po třech dnech se smířím a začnu se těšit.

Červenec 2014
Ležím v porodnici a pozoruji mžitky světlometů, míhající se na stropě mého nadstandardu. Smiřuji se s faktem, že tentokrát se noci před (sekcí) nevyhnu. Spánek nepřichází, průjem neodchází. Ač nerada, zpětně musím přiznat, že střevní obtíže byly nejspíš opravdu psychického původu. Jsem posera, no. :D

Nebojím se tentokrát tolik o miminko, ani o sebe, nýbrž o tu svoji malou umíněnou čarodějnici, která beze mě dosud nebyla ani chvilku.

Sekce je nakonec úžasným zážitkem. Oproti tomu u první dcery vyvolá můj pobyt v porodnici těžkou separační úzkost. První týden po návratu z porodnice mě odmítá. Řvu jak želva. Pak se na mě přilepí a odmítá se odlepit i na záchodě. Řvu jak želva.

Srpen 2014
Mimino má téměř dva měsíce. Kupodivu v noci neřve. První pobrečela denně (nočně) dvě až čtyři hodinky. Kupodivu moc neřve ani ve dne. Spí v kočárku (stojícím), postýlce, hrací dece. První spala jen na mně nebo v kočárku (jedoucím). Když nespí, brouká na hrací dece. Prvorozená, když nespala, tak brečela.

Neblinká. Takže mám půlku oblečení navíc a nadto nemusím co týden k doktorce převažovat, protože krásně přibírá. Prvorozená blila jak amina ještě v roce, takže, kromě nadměrné spotřeby oblečení, přibírala hodně těsně na tabulkové hranici.

Únava z nočního kojení se neprojevuje na mně, ale na mém muži. Při večerním kojení se pokusí kápnout miminu Kanavit na lžičku s mlíkem. Lžičku držím v ruce já. Muž razantně máchne kapkami a vychrstne notnou dávku fialky. Na moje značkové oblíbené sváteční tepláky. Na kojící polštář. Na dítě. Na sedačku za 30 000 Kč. Muž vytřeští oči. Já též. Pak jej odevzdaně pošlu pro láhev slivovice. Díky bohu za mé chemické vzdělání – po hodině usilovného tření se povedlo sedačku vyčistit. Výpary slivovice dorazily náš bolehlav. Jdeme spát, v obýváku se stejně nedá dýchat.

Je po poledni. Mimino nespí. Batole nespí. Lítám jak hadr na holi, sbírám rozházené svršky a nádobí cpu do myčky. Vytírám a mopem kličkuji mezi hračkami. Po šestém pokusu o uložení batolete a cpaní dudlu miminu znaveně utnu snahy o odpočinek batolete (a tím pádem i o úklid domácnosti), u mimina v ložnici zklamaně povoluji pevně utaženou zavinovačku, vypínám fén a velím: „Jdeme ven!“ „Jóóó!“ „Obleč si mikinu.“ „Mám to tam špatně! ÁÁÁ, ŠPATNĚ!!!“ „Neřvi!“ Rázně utínám rozbíhající se afekt a dodávám, že neslyším.

Batole přestane hučet. „Plosím!“ S úsměvem natáhne ručičku. Spravíme rukáv a projdeme obdobným procesem při obouvání. Vezmeme spící kočárek, balon a jdeme si radostně kopat na hřiště.

Po cestě mi dcerka, co mi pořád od návratu z porodnice visí na noze i na záchodě (ne že by to před porodnicí bylo jinak), povídá, jak už je velká a těší se do školky na děti, které tu na vsi nepotkáváme. Mně tuhne úsměv na rtech, ale statečně přikyvuji.

Září 2014
Den první. Mám průjem. V noci se mi zdá, jak mi jakási cizí baba trhá hystericky ječící dítě od nohy a táhne zmítající se tělíčko za dveře třídy. Vzbudím se zpocená až na… No víte kde. Můj totálně stažený žaludek mi nedovolí cokoli pozřít, o dvě hodiny dřív vzbuzené batole také nepozře skoro nic. To ovšem proto, že nemá na jídlo čas - pořád vykládá, že jde KONEČNĚ do školky za dětmi. Pokorně sbalím batůžek s částí oblečení, za které jsem v záchvatu optimismu vysolila rovnou patnáct stovek, a statečně beru mimino do šátku, batole za ruku a vyrážíme.

Ve školce nás vítá zoufalý bzukot jediného slůvka „Mami?!“ Beru dítě za ruku, čekám, kdy začne vřískat. Jsem rozhodnutá, že v tom případě odcházíme. Dcerka mě vyděšeně zatahá za rukáv, ale dožaduje se papuček. Vytřeštím oči, protože doma kvůli nim ztropila ukázkovou hysterickou scénu, jaká už tu dlouho nebyla, při pouhém pokusu o vyzkoušení velikosti. Hledím tedy na dítě jako na zjevení. To mi netrpělivě ukazuje na nožky přítomných dětí, které mají papučky nazuté. Místo ven se tedy otáčím do šatny. Zjišťuji překvapeně, že dcerka patří do „středních“, což se ukáže být naším štěstím.

Vycházíme schody vstříc učebně plné ostřílených, spokojených dětí. Dcerka se vrhne do kolektivu, ponoří se do hry a při mém pokusu o rozloučení se po mně nespokojeně ožene. Vyrušuji ji ze hry s Anynkou… Potichu se dekuji a jedu domů. Po cestě přemýšlím, co s načatým dopolednem. Připadám si plonková najednou. Mimino prospí dopoledne a já nosím mobil v kapse. Při každém zazvonění je mi jasné, že volá školka. Jednou je to sestra, pak mamka, pak neteř a nakonec muž. Školka ani jednou…

Po obědě si vyzvedávám spokojené usměvavé dítě. Dokonce má ty samé tepláky jako ráno. Nemá mokré rukávy, ani se nepočůralo bez mého věčného připomínání. Nevídáno! Jsem v šoku, batůžek s náhradním oblečením beru domů a jsem hrdá. Ukládám dítě k odpočinku, mimino chrní v ložnici. Pomazlíme se a batole usíná. Neslýcháno!

Den druhý. Ráno dítě vyskočí z postele, zeptá se, jestli to stihlo a jestli dneska pojede s Anynkou autobuskem. Měním kvočnovské plány o cestě do školky a vezu dítě jen na školkový autobus do vedlejší vesnice. Chytne se tety za ruku, usadí se v autobuse a už se po mně ani neohlídne.

Jedu domů, mimino spinká, v klidu poklidím.

V poledne jedu pro dítě, žaludek sevřený. Vítá mě nadšená holčička a hlásí, že vůbec neplakala! Batoh s náhradním oblečením opět vezu domů. Batole spí. V ložnici fučí fén – mimino spí. V klidu uklízím.

Den třetí. Batole se ráno natěšeně vzbudí samo těsně před časem vstávání. Vypravím je s mužem oba, dostanu pusu a pohlazení, zamáváme si na cestu. Odjíždějí.

Byt je jakžtakž uklizený, tak žehlím, uvařím bramboračku a upeču muffiny pro odpolední návštěvu. V poledne jedeme s miminem pro dcerku. Sice mě zaregistruje, ale to je tak vše. Zděšeně a nadšeně zároveň zjišťuji, že matky netřeba. Jde si totiž ještě s Jindrou zaběhat. Naštěstí pro mě si i pro Jindru přichází maminka, tak jdeme domů i my.

Doma spí batole i mimino. Zapínám kávovar, v klidu čekám, až se nahřeje. Uvařím si prvotřídní laté místo rozpustné parodie na kávu, kterou jsem v posledních měsících z nedostatku času i spánku na stojáka pila. Sedím v obýváku, slastně usrkávám kávu. Napadá mě, že jestli bude tenhle ráj pokračovat, dočtu i tu detektivku, co mám ve skříni už půl roku rozečtenou. Držte mi palce. :D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Kauree
Závislačka 4451 příspěvků 1 inzerát 08.09.14 02:27

:potlesk: akorát honem pro tu detektivku - než bude z mimina batole.. :jazyk: :mrgreen: :mrgreen:

 
TerezkaW
Ukecaná baba ;) 1623 příspěvků 08.09.14 07:05

Parádní deníček :palec: Hlavně ať dcerce nadšení ze školky vydrží a ty honem utíkej číst tu detektivku 8)

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 08.09.14 07:17

:palec: každá máma je přešťastná, když dítě/děti spí :mrgreen: a když do toho ještě svítí slunce, všechno je tak jak má být, život je tááák hezký. :kytka: :mavam:

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 08.09.14 08:20

@Kauree @TerezkaW Dámy děkuju, ale na detektivku se pořád práší :nevim:. Dcerka má od soboty rýmu :lol:. Snad už zítra zas pomaže :mrgreen:.

 
Hanule81
Kecalka 260 příspěvků 08.09.14 08:29

Ahoj tedˇtu sedím s mobilem v ruce a čekám kdy zavolá školka :mrgreen: krásný deníček nalil mi optimismu do žil :pankac:

 
Endyy
Ukecaná baba ;) 2281 příspěvků 08.09.14 08:49

Skvělý deníček :palec:

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 08.09.14 08:53

@Hanule81 Hele já ho nosila tři dny neustále v kapse kalhot :mrgreen:. Pak jsem na něj jen furt koukala. Dneska je dcerka doma, má ještě trochu rýmu. Zítra asi zas pomaže :mrgreen: :mrgreen:.

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 08.09.14 08:53

@kve-tinka Hezky a pravdivě napsáno… :kytka:

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 08.09.14 09:23

:potlesk: bomba denik, fakt!!! Taky mam Doma momentalne neco vztekaveho 20m..Nalila jsi mi do zil spoustu optimismu a radostneho ocekavani zlepseni situace :mrgreen: :mrgreen:

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 08.09.14 09:27

@svycarka Hodně štěstí :kytka:! Moje zlato mně právě z nudy v nestřeženém okamžiku vzalo po hlavě rumba koulí :mrgreen: :mrgreen:.

 
Hanny78
Kecalka 419 příspěvků 08.09.14 09:44

Moc hezký deníček. Vlil mi optimismus do žil. K jednoumu 14 letému a jednoumu 2 letému v nejbližších dnech přibyde ješte sestřička. Tak doufám, že i já si časem v klidu sednu k dobré kávě.

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16321 příspěvků 2 inzeráty 08.09.14 09:45

@Genovesa :palec: :potlesk: :potlesk:
Krasnej denicek :pankac:

Příspěvek upraven 08.09.14 v 09:46

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 08.09.14 09:46

Teda :lol:Psala jsem to já? nebo ty? :lol: U nás to bylo ale úplně stejné. Jen s rozdílem, že u nás teď to hodnější dítě strašně zlobí a to tvrdohlaé a uřvané- je strašně hodné. Asi si to vybrali a teď už to zvládneme :pankac: Uplně jsem se vžila do situace- přilepený telefon u ucha. Ještě dnes mám pocit, že se něco stane a bude volat školka. :mavam:

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 887 příspěvků 17 inzerátů 08.09.14 10:12

Dobrý deníček!! :palec:

 
zupe
Ukecaná baba ;) 1646 příspěvků 08.09.14 10:31

:lol: Pekne, pekne! A kdy zacne ditko ve skolce spat? Nebo se toho dozadovat? Ja nechala dvoueltaka jednou spat v jeho detske skupine a od te doby nikdy nechtel jit po o!

 
Langerovak
Stálice 79 příspěvků 08.09.14 11:39

Super! vidím, že nejsme jediní, kdo zůstal dnes doma, protože nám teče z nosu :) Můj se do školky taky těší, doma je nuda :)

 
belik
Ukecaná baba ;) 1035 příspěvků 08.09.14 12:21

Moc pěkný deníček obsahem i stylem, super :palec: :potlesk:

 
verusak.berusak
Závislačka 3194 příspěvků 08.09.14 13:05

Obsah super, napsané super. Náš první je kopie tvojí první dcerky - nespaní, řvaní, nesamostatnost, blití, vše máme za sebou. Teď už ale naprostá pohoda, až na to vztekání, ale vím, že musím jen vydržet, že to k věku patří. Doufám, že naše druhátko bude tak hodné jako tvoje. : :)

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 08.09.14 13:12

Tak to je super, my jsme také začali chodit do školky, minulý týden tam byl v pohodě, ale za to dneska, dorazila jsem domů a zvonil telefon, abych si pro malého přišla, že hodně pláče. No prý je to po víkendu běžné, pro nové děti, tak uvidíme, jak tam vydrží dlouho zítra

 
LuciLu
Ukecaná baba ;) 1272 příspěvků 08.09.14 14:00

Ahoj, moc zdravíme! :mavam: Jsem ráda, že se Vám daří a mám pocit, že píšeš o nás :mrgreen: Synek taky nastoupil do školky, ale on tedy nebyl až takový závislák (však jsi ho viděla, suveréna :) ) a zvládl to taky úplně hladce. A taky jsem chodila první tři dny s mobilem v ruce a nadskakovala při každém zazvonění :lol: Já ho teda jen nechávám až do 3h., v rámci zachování režimu.
Mějte se krásně a ať se daří :mavam: :hug:

 
Bambulka12
Kecalka 158 příspěvků 37 inzerátů 08.09.14 14:24

:potlesk: šikulka maminka :potlesk: moje hysterka začne ve školce teprve v listopadu, doufám, že taky takhle úspěšně :oops:

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 08.09.14 19:07

@LuciLu Ahoj :mavam: Co malá?

Příspěvek upraven 08.09.14 v 19:08

 
Persefona
Stálice 79 příspěvků 2 inzeráty 08.09.14 19:28

Moc hezky napsáno. Těším se na další, máš talent.

 
Genovesa
Extra třída :D 10723 příspěvků 08.09.14 19:30

@Persefona Jé, děkuju :)

 
panenka87
Extra třída :D 13098 příspěvků 08.09.14 20:51

Deníček mě opravdu pobavil:-)
Díky :palec:

 
Týja
Zasloužilá kecalka 902 příspěvků 08.09.14 20:53

Moc pěkný denicek:-)

 
toxik
Zasloužilá kecalka 794 příspěvků 08.09.14 22:03

Super :lol:, fakt jsem se bavila od začátku do konce :palec:!

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 09.09.14 15:14
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 09.09.14 17:20

:mrgreen: Dobře jsem se pobavila. A ten popis božského klidu, když děti spí, mmm :pankac:

 
Iman
Stálice 80 příspěvků 15.09.14 15:01

Super :kytka:

Vložit nový komentář